Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Jan Skopeček)

6.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 878/ - druhé čtení

A bod byl přerušen včera dne 22. 4. Poprosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujali ministr životního prostředí Petr Hladík a zpravodajka výboru pro životní prostředí paní poslankyně Jana Krutáková. Připomínám, že návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu, a dále byl tento tisk přikázán hospodářskému výboru a výboru pro bezpečnost. Usnesení výboru vám byla doručena jako sněmovní tisky 878/1 až 6.

Nyní budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě. Dne 22. 4. se s faktickou poznámkou hlásila paní poslankyně Berenika Peštová a s přednostním právem ministr životního prostředí Petr Hladík. Ptám se, zda mají zájem o vystoupení? (Poslankyně Peštová gestikuluje.) Je tomu tak. Paní poslankyně Peštová s faktickou poznámkou. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já si moc dobře pamatuji, co jsem chtěla včera říct. Byla tady diskuse o tom, že bylo načteno 34 pozměňovacích návrhů v odpoledních hodinách, proto byla přerušena schůze, a já jsem chtěla zdůraznit, že jeden pozměňovací návrh je čitelný, neboť to je pozměňovací návrh pana poslance Hellera, který i k tomuto zákonu načetl svá dvojčata a trojčata. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já děkuji za dodržení času. A zeptám se pana ministra, jestli trvá jeho zájem o slovo? Není tomu tak, čili se dostáváme do obecné rozpravy.

A jako první - nebo respektive v pořadí je přihlášen nyní pan poslanec Bureš. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem si včera původně připravoval kratší vystoupení, myslel jsem si, že to včera zvládneme, ale protože jsme se k tomu včera nedostali, tak dnes vytahuji trošku delší verzi, maloučko, abych vysvětlil své pozměňovací návrhy. Chtěl bych se zmínit o tom, že základní filozofie většiny mých pozměňovacích návrhů vychází z toho, když jsem jednal a potkal jsem se se zástupci obcí - a nejenom obcí, ale i občanů z Křivoklátska, kteří i mě, možná jako spoustu z vás, paní předsedkyni Schillerovou - například - v její kanceláři v Brně navštívili s tím, že nesouhlasí a nechtějí, aby byl Národní park Křivoklátsko vyhlášen. Ptal jsem se jich po důvodech, proč tomu tak je, proč se brání vyhlášení národního parku, protože mně to nedávalo logiku. Jako bývalý starosta jsem si říkal, že přece vyhlásit národní park musí být pro samosprávu spousta pozitiv - příliv turistického ruchu, spousta peněz, zaměstnanosti, možnost speciálních dotačních titulů, Státní fond životního prostředí má například speciální dotační titul pro obce, které se nacházejí na území národního parku.

Nakonec v té debatě jsme dospěli k tomu, že oni mají informace a potkávají se s obcemi, které se nacházejí na území stávajících čtyř národních parků, a ty že nemají úplně dobré zkušenosti s tím, jak fungují správy národního parku, jakým způsobem se chovají k ochraně přírody a krajiny. A jim jsem sdělil na rovinu, že jako loajální poslanec vládní koalice, který také hlasoval pro vládu s tímto programovým prohlášením, si prostě nedovedu představit, že bych nepodpořil vyhlášení Národního parku Křivoklátsko, ale že bych byl rád, aby jejich výhrady byly vyslyšeny a abychom s nimi pracovali a abychom třeba i formou pozměňovacích návrhů, anebo i některých věcí, které jsou zakomponovány v současné novele zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, už v této novele tedy byly zakomponovány. Něco se podařilo do této novely, která je nyní před námi, zakomponovat, něco ne - a o tom jsou i moje pozměňovací návrhy. Je vždycky možnost něco vylepšit, samozřejmě.

Moje pozměňovací návrhy jsou v několika oblastech, okruzích, které bych asi zmínil. Tou jednou oblastí je otázka formování strategických dokumentů a jejich přijímání, to znamená, zásad péče, zónace a dalších, například teď nového návrhu, který je v této novele, to znamená, plánu udržitelného cestovního ruchu na území národních parků, protože oni (ony?) slouží nejenom pro přírodu, ale jsou i hojně navštěvováni (navštěvovány?) turisty. Také ta oblast se týká výjimek ze zákazů činností v národních (parcích?) a jejich povolování, předkupního práva státu k pozemkům, které se zde nacházejí, zlepšení péče o přírodu a zakotvení také odpovědnosti ředitelů národních parků. A v neposlední míře také ochrana života a majetku občanů, kteří žijí na územích národních parků.

Mluvil jsem o strategických dokumentech, tak je samozřejmě důležité a klíčové i jakým způsobem se budou tyto dokumenty schvalovat. Posílení elektronizace - to je nejenom moderní pojem, ale měl by být přenášen i do praxe. No a pak dvě technické věci, a to je ještě detailní úprava hranic Národního parku Křivoklátsko a zřízení výzkumného ústavu, který spadá pod Ministerstvo životního prostředí. A málem bych zapomněl i na stožáry a jejich povolování, respektive posuzování takzvaného krajinného rázu u anténních stožárů do 50 metrů.

A teď mi dovolte, abych krátce představil ty jednotlivé pozměňovací návrhy, ke kterým se chci v podrobné rozpravě přihlásit.

Tím prvním je pozměňovací návrh 6045. Ten se týká právě zásad péče o národní parky. Upravuje zásady péče o národní parky a jejich ochranná pásma. Jsou to odborné dokumenty, které stanoví postupy a způsoby péče o ekosystémy národních parků na základě údajů o jejich dosavadním vývoji a současném stavu. Ty hlavní změny, které navrhuji, je vyhodnocení stávající péče - přímo zakotvit do zákona vyhodnotit zásady, jak fungují doteďka, jakým způsobem se národní park profiluje v rámci zásad péče. Také zakomponovat to, abychom nezapomínali na turistické cesty a trasy; podrobný popis ekosystémů, účast občanů - nesmírně důležitá záležitost - a také projednání zásad péče nejpozději šest měsíců před koncem jejich platnosti.

Druhý pozměňovací návrh, ke kterému se budu hlásit, je návrh 6621. Jde o výjimky ze zákazu ve zvláště chráněných územích. Tento pozměňovací návrh upravuje dikci § 43 odst. 1 - nahrazuje slovo "může" slovem "povoluje". Sjednocujeme to stejně, jako je to u ochrany druhů. Podle mého názoru by to mohlo být i určité protikorupční opatření, protože pokud dnes orgán ochrany přírody a krajiny může povolit některé výjimky, které musí pochopitelně splnit takzvaný veřejný zájem. Když ten veřejný zájem je nadřazen, orgán ochrany přírody a krajiny může povolit. Může povolit - je poměrně vágní záležitost a je na volném uvážení každého úředníka. To samozřejmě prostor pro korupci rozšiřuje a pro možnost spekulace. Když bude otázka "povoluje", tak je to samozřejmě mnohem, mnohem jednoznačnější.

Co se týče předkupního práva státu, to je § 61, zde bych rád, aby v případě, že stát chce využít svého předkupního práva daného zákonem, a podotýkám, že má na to 60 dní od okamžiku, kdy se na něj ten, kdo chce pozemek prodat, obrátí, tak aby tento zájem také zdůvodnil, aby řekl, proč má zájem o ten daný pozemek, v čem vyplývá zájem státu? Aby to mohlo být jaksi předmětem také zkoumání, jestli nejde o věc, kterou třeba stát nepotřebuje, a je to jenom rozhodnutí, které vlastně bude, následně nepřinese nic v oblasti ochrany přírody a bude k tíži státního rozpočtu.

Další pozměňovací návrh, ke kterému se budu hlásit, je návrh 6497. Tam jsou celkem čtyři, respektive pět paragrafů. Ten jeden, to je § 15, ten se týká národních parků, upravuje cíle a využití národních parků, zdůrazňuje zachování a zlepšení stavu a funkcí ekosystémů včetně lesních ekosystémů a zajištění trvale udržitelného rozvoje území národních parků. Důraz je kladen také na bezpečnost, ochranu životů, zdraví a majetku lidí.

Obsahuje i § 18, což je členění území národních parků, mění způsob zařazování území do zón ochrany přírody s cílem právě zachování funkcí ekosystému, zóny ochrany se stanovují na 15 let. A zase, příprava nové zónace musí být zahájena včas. Vymezení zón ochrany bude prováděno opatřením obecné povahy, což vlastně může také umožnit i případný soudní soudní přezkum.

§ 18a se týká režim-zón národních parků, specifikuje zásahy, které musí orgán ochrany přírody provádět v jednotlivých zónách ochrany, pokud nastanou podmínky pro jejich uplatnění. Cílem je zajistit ochranu životů, zdraví a majetku občanů a zachování funkcí ekosystému.

A § 22 a 22a, což jsou lesy národních parků - můj návrh zdůrazňuje, že lesy v národních parcích nejsou hospodářskými lesy, jak jsem se kdysi někde dočetl, jsou určeny především k mimoprodukční funkci. Nicméně správa národního parku odpovídá za hospodaření s majetkem státu a za zachování mimoprodukčních funkcí lesa, musí také plnit veškeré mimoprodukční funkce a přeměna lesa na lesy vystavené přírodním procesům musí být postupná.

Další návrh, ke kterému se budu hlásit, je návrh 6623. Jedná se o přechodná ustanovení, kdy nově schválené dokumenty v radě národního parku chci, aby byly dokumenty, které byly radou dohodnuty podle stávajícího znění zákona, byly znovu posouzeny a dohodnuty podle nového mechanismu hlasování v radě. Tato novela totiž zavádí takzvaný dvoukomorový systém rad. V jedné radě by byli zástupci obcí a krajů, ta druhá rada by byli zástupci Hasičského záchranného sboru povinně plus další, které určí ředitel národního parku, správy národního parku. Tyhle dvě komory se musí na strategických dokumentech shodnout.

Ale dnes už máme čtyři národní parky, které mají strategické dokumenty, ty mají platnost 10 až 15 let. Já bych rád, aby si mohly rady národního parku říct, jestli některý z těch dokumentů nechtějí znovu projednat a znovu schválit. A může si o to říct jedna z těch rad, protože pak samozřejmě ten zásah, který děláme do zákona, to znamená posílení možnosti samospráv podílet se na strategii a strategickém řízení národního parku tou formou schvalování, tak by ve své podstatě u těch čtyřech stávajících národních parků byl naprosto neúčinný, protože dokumenty, které platí 10 až 15 let, tak se k nim vlastně ta rada dostane až v dlouhém horizontu.

Můj návrh říká, že pokud si jedna z těch dvou komor nadpoloviční většinou svých členů řekne, že chce některý z těch strategických dokumentů znovu schválit, neměl by být problém pro ředitele parku znovu tyto materiály radě předložit.

Další návrh, ke kterému se budu hlásit, je návrh 6624. Navržené změny souvisí právě s elektronizací státní správy a zahrnují navázání údajů o registrovaných významných krajinných prvcích podle zákona o ochraně přírody a krajiny, které budou vedeny v registru krajiny a ekologicky významných prvcích dle zákona o zemědělství na Registr územní identifikace, adres a nemovitostí, takzvaný RÚIAN. Smyslem navržené úpravy je, aby registrované významné krajinné prvky a ekologicky významné prvky byly vedeny v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí jako účelové územní prvky dle § 31 odst. 2 zákona (č.) 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů.

Zavedením těchto prvků do RÚIAN bude vytvořena přidaná hodnota spočívající jednak v jejich zpřístupnění pro celou veřejnou správu i další uživatele, jednak ve vytvoření vzájemných vazeb, ale i vazeb na další územní prvky, konkrétně parcely katastru nemovitostí. V souladu s principy využívání referenčních údajů vedených základních registrech bude možné tyto údaje automatizovaně přebírat jinými informačními systémy.

Další pozměňovací návrh je 6625. Jedná se o posílení vlivu zástupců obcí a krajů v radě národního parku - § 20. Tento pozměňovací návrh přináší další posílení v radě národního parku nad rámec úpravy obsažené ve vládním návrhu zákona. Návrh stanovuje, že souhlas s návrhem, který musí být dohodnut s radou, musí vyslovit nadpoloviční počet přítomných zástupců obcí a krajů a zároveň nadpoloviční počet ostatních členů rady z druhé komory. V případě, že se tyto dvě komory nedohodnou, bude materiál znovu předložen dvoukomorové radě do 60 dnů. Pokavaď ani pak nedojdou ke shodě, bude rozhodovat Ministerstvo životního prostředí po předchozím souhlasu vlády České republiky.

Pozměňovací návrh 6629, je to technická úprava hranic Národního parku Křivoklátsko dle katastru nemovitostí. Tenhle návrh obsahuje pouze technické změny ve slovním popisu hranic Národního parku Křivoklátsko. Tyto změny zahrnují opravy administrativních chyb a úpravy hranic, které byly provedeny v důsledku změn katastru nemovitostí od doby předložení návrhu vládě do 28. února 2025. K tomuto datu je rovněž vztažen celý slovní popis hranic Národního parku Křivoklátsko.

Další návrh, který bych vám rád představil, je návrh 6630. Jde o zřízení Výzkumného ústavu pro krajinu a kompetence Ministerstva životního prostředí. Tenhle můj pozměňovací návrh doplňuje do § 79 odst. 3 zákona (č.) 114/1992 Sb. nové písmeno y), které stanoví, že Ministerstvo životního prostředí zřizuje Výzkumný ústav pro krajinu jako odborný subjekt zajišťující výzkum, dokumentaci, vyhodnocování stavu a provádění analýz změn přírody a krajiny. Tento odborný subjekt se řídí pokyny Ministerstva životního prostředí.

 

Věřím, že některé své kolegy, jako třeba kolegyni Bereniku Peštovou, jsem tím asi trošku překvapil, nebo možná ne, protože i ona ví, že tenhle ústav už existuje dlouhá desetiletí, bohužel ale zjistilo se, že není zakotven v zákoně, takže tímhle se ve své podstatě napravuje stávající stav a dává se do souladu s tím, jaká je faktická zkušenost. Tedy faktická, fakt tedy. Pardon.

Odůvodnění pozměňovacího návrhu 6631. Jde o posuzování krajinného rázu u staveb anténních stožárů do 50 metrů. Tenhle můj pozměňovací návrh upravuje § 12 odst. 4 a § 79 odst. 3 tohoto zákona. Návrh ruší větu, která vyjímá posuzování krajinného rázu u staveb anténních stožárů do 50 metrů, a zároveň přesouvá kompetenci posuzovat krajinný ráz těchto staveb na Ministerstvo životního prostředí, a to do konce roku 2030. Víme velmi dobře, že otázka posuzování krajinného rázu je velmi diskutabilní záležitost. Téměř co člověk, to názor, zda stavba, v tomhle případě stožár, ruší krajinný ráz, nebo jej neruší a bude lépe, když u těchto záležitostí, to znamená u antén do 50 metrů, o tom bude rozhodováno v jiném režimu.

Poslední pozměňovací návrh, ke kterému se budu hlásit, je pozměňovací návrh 6633. Jedná se o zásady péče o národní parky. Tohle je alternativní návrh k návrhu, který jsem vám tu již představoval, to znamená k návrhu 6545, ve své podstatě jenom zčásti, kterou vypouštím v té části to přesné taxativní vymezení minimálních požadavků na to, co mají plány péče obsahovat, a ponechávám tuto záležitost, jako to bylo doposud na vyhlášce Ministerstva životního prostředí. Uvidíme samozřejmě v rámci dalšího legislativního procesu, to znamená jednání na výboru pro životní prostředí a dalších krocích, který z těchto dvou pozměňovacích návrhů, který se týká zásad péče, by našel většinu v této Sněmovně.

Budu se, jak jsem říkal, k těmto pozměňovacím návrhům hlásit v podrobné rozpravě. Zatím vám děkuji za pozornost a do budoucna děkuji i za podporu většiny těchto mých pozměňovacích návrhů.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vaše vystoupení vyvolalo tři faktické poznámky. První vystoupí pan poslanec Babka, připraví se paní poslankyně Fialová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuju za slovo. Mě trošku mrzí, že tu není přítomen pan ministr životního prostředí, protože ve chvíli, kdy asi tedy on pravděpodobně ty návrhy kolegy Bureše četl, ale ve zkratce řečeno, podle mě musí být zhrozen nebo zděšen, protože ve chvíli, kdyby byly tyto vaše pozměňovací návrhy přijaty, tak jste mohl rovnou načíst nějaký pozměňovací návrh, který ruší národní parky, protože je to prakticky to samé. Tyto vaše pozměňovací návrhy jdou absolutně, úplně proti filozofii ochrany přírody a krajiny, tak jak ji známe teď a jak byla dohodnuta a jak po 30 let naší republiky zde funguje ochrana přírody a krajiny. A jak jsem tady říkal včera, vy za vznik jednoho nového Národního parku Křivoklátsko vyměníte, že zničíte čtyři stávající národní parky.

Mě by opravdu zajímal názor pana ministra životního prostředí pana Hladíka, protože, pane ministře, vy to musíte vědět, že ty pozměňovací návrhy, které tady představil pan kolega Bureš a ty další pozměňovací návrhy, které ještě budou představovat kolegové Bendl, případně Krejza, tak že v případně přijetí všech těchto pozměňovacích návrhů by to byl průser jako vrata pro ochranu přírody a krajiny v České republice. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní kolegyně Fialová, připraví se paní poslankyně Kocmanová. Prosím.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Já navážu na svého kolegu Ondřeje Babku, protože některá ta slova mi vzal z úst, a mě by zajímalo, pane ministře, jestli jste poslouchal návrhy těch pozměňovacích návrhů, v jakém jsou gardu a kam směřují, tak mi přijde velice smutné, že se tady opíráme diskusí osob nebo občanů z Křivoklátska za to, abychom je vyslyšeli, jak to funguje v jiných národních parcích, a úpravou toho, jakým způsobem bude ohrožena případně péče a starost v současných národních parcích. A mrzí mě, že za výměnu, za podporu Národního parku Křivoklátsko jste ochoten případně připustit některý z těchto pozměňovacích návrhů a nechat zdevastovat nějak způsobem, jakým způsobem se hospodaří v současné chvíli v národních parcích, a přistoupit na tyto kompromisní návrhy, protože evidentně byly s vámi konzultovány a nějakým způsobem jste vládní koalice, tak se musíte na svých pozměňovacích návrzích dohadovat, jaké budou přípustné a za co případně budou vyhandlovány. A mrzí mě, že Národní park Křivoklátsko za odfajfknutí vašeho programového prohlášení nám ohrozí starost a péči o cenné hodnoty v národních parcích ostatních.

Takže naprosto s kolegou Ondřejem Babkou souhlasím a dává mi to takovou možná úvahu, jestli vůbec tohle pouštět v takovémto ražení, když to může zlikvidovat péči o krajinu a naše nějaké národní bohatství v podobě těchto národních parků za cenu Křivoklátska, jestli vůbec tento zákon necelý neshodit a vůbec ho raději neschvalovat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za zdržení času. Nyní vystoupí paní poslankyně Kocmanová s faktickou poznámku, připraví se pan poslanec Bureš. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo. Já navážu na své předřečníky, byť se nestává často, že bychom se shodovali. Zareaguju na kolegu Bureše, vaším prostřednictvím. Vy jste, pane kolego, v úvodu své řeči mluvil o nějaké základní filozofii vašich návrhů. Mně se opravdu zdá, že ta základní filozofie, aspoň tak, jak jsem se snažila s těmi návrhy se seznámit od včera a za ty uplynulé dny, kdy tam byly nahrány, tak je skutečně spíš nabourat ochranu ve všech národních parcích, které v Česku máme, ať už se to týká reorganizace správ národních parků, ať už se to týká třeba výstavby těch průjezdných cest, což já si nedokážu představit ani v horském terénu těch národních parků, třeba že by vůbec mohlo být reálné, a nehledě na to, že to bude stát astronomické částky z peněz daňových poplatníků, anebo ať už se to týká přeschvalování těch koncepčních dokumentů, které už jednou schváleny byly a jejichž příprava také stojí nějaké peníze, jsou na to navázány projekty, jsou na to navázány smlouvy. Je to něco, co mně absolutně smysl nedává. Pokud by tyhle návrhy měly projít, tak je za mě opravdu lepší, aby ke schválení tohoto zákona vůbec nedošlo. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Bureš s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuji, pane místopředsedo. Tak to, že napíšou novináři něco o likvidaci národních parků, tak na to už jsme si zvykli, ale čekal bych od kolegů, zvlášť od těch, kteří jsou ve výboru pro životní prostředí, aby mi řekli konkrétně, v čem, v kterém paragrafu, v kterém odstavci navrhuji tu strašnou likvidaci, o které tady mluvili. Byla to tady obecná slova, byly to tady obecné fráze, které se dočítám, ale od těch, kteří si včera vzali pauzu na to, aby to mohli nastudovat, od těch bych čekal, že se tady dozvím něco konkrétního. Já jsem se nic konkrétního tady nedozvěděl. Prostě normálně tady na mikrofon řekněte: my nechceme Křivoklátsko. Dali jsme pozměňovací návrh, aby nebylo Křivoklátsko, a aby nebylo Křivoklátsko, tak si teď najdeme nějaký jiný, zástupný důvod, na kterém tuhle novelu a celý tenhle zákon vlastně shodíme. Bylo by to možná férovější, bylo by to možná lepší, než tady používat nějaké takovéhle obecné floskule.

Kolegyni Kocmanové bych rád řekl. Co se týče dvoukomorové rady, tak to je přece posílení samospráv, to je přece posílení hlasu občanů, kteří v těch národních parcích žijí. My jsme se setkávali se dvěma názory. Ten jeden názor říkal, že všechny koncepční dokumenty ve stávajících národních parcích prošly naprosto hladce v těch stávajících radách. Tak teď se ukáže, jestli to je pravda, jestli skutečně na nich byla absolutní shoda, to znamená jak u obcí, které dneska jsou zastoupeny v národních parcích, tak u těch, které jmenuje ředitel Národního parku, tak by neměl být žádný problém a nic se schvalovat nebude. Anebo obce říkají, zvlášť třeba šumavské, že ve své podstatě už rezignovaly a že už si říkají, tak ať si tam tedy ředitel dělá co chce. Nám to sice vadí, ale už jsme z toho strašně unavení. Teď budou mít možnost si říct, jestli skutečně to je tak, anebo ne.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, děkuju za dodržení času. Máme tu sérii dalších faktických poznámek. Nyní vystoupí paní poslankyně Fialová. Připraví se paní poslankyně Peštová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Já jsem za tu pauzu, která byla včera dána, velice ráda. Já jsem stihla vaše pozměňovací návrhy všechny přečíst. Jsem přihlášena znovu opět do rozpravy, abych je mohla okomentovat, protože ve dvou minutách na ty vaše konkrétní dotazy se nedostanu, abych byla schopna říct, co konkrétně nám tam vadí, za dvě minuty to opravdu nezvládnu, a co může ohrozit případně národní parky. A nejedná se jenom o vaše pozměňovací návrhy, ale jsou to i pozměňovací návrhy, které tam předložil pan Bendl, a ty jsou možná ještě o to dramatičtější a drsnější v některých věcech. A když počkáte na mé vystoupení, tak já vám to velice ráda řeknu, protože opravdu ve dvou minutách se nedá shrnout všechno, co je navrženo a jak konkrétně to může ohrozit. A není to opravdu tím, že nechceme Křivoklátsko. My jsme to hlásali, říkali dopředu, že budeme připravovat ty pozměňovací návrhy na vyjmutí, mohla k němu dojít, nějaká diskuse s nějakým klasickým demokratickým hlasováním. Ale vašimi pozměňovacími návrhy se bortí nějakým způsobem současný systém, který v národních parcích funguje a při schvalování zásadních dokumentů, zonace, nebo pouštění veřejnosti do rozhodovacích zásadních dokumentů a tak dále, to pak může (můžou?) zásadně ovlivnit některé příklady na zacházení s krajinou a s víceméně chráněnými územími, které (je?) můžou ohrozit do budoucna. To je za mě, já vám ten pohled řeknu ve svém následujícím vystoupení. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S další faktickou je přihlášena paní poslankyně Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já také děkuji za slovo, pane předsedající. Samozřejmě dvě minuty mi nestačí, abych odpověděla svému ctěnému kolegovi, protože jsem si připravila další projev. Děkuji za ten dortíček, který mi tam dal, když jsem si to připravovala. V každém případě, jak ten proces probíhá? Já už jsem to tady říkala několikrát, a Ministerstvo životního prostředí samozřejmě i to na svých stránkách má.

Tam je jednoznačně řečeno, že nejdříve je tedy nutné záměr na vyhlášení parku projednat s dotčenými obcemi a kraji, jejichž území se záměr dotýká, také s vlastníky nemovitostí dotčených záměrem. Ti všichni mají právo podat k návrhu připomínky a námitky, které následně Ministerstvo životního prostředí vypořádá. Vypořádá! K tomu nedošlo. K tomu nedošlo, jsou tam žaloby, které nejsou u konce, nejsou pravomocná rozhodnutí, nedošlo k tomu. Po vypořádání všech připomínek musí návrh schválit vláda potom samostatně vyhlášení národního parku samozřejmě schvaluje zákonem dolní i horní komora.

Takže ve své podstatě tam nebyl dokončen ten proces, který má nastat. Takže nejdřív ty připomínky byly podány, s těmi připomínkami se musí ministerstvo vypořádat. Samozřejmě že vypořádat se musí tak, aby byly soudně přezkoumatelné. A jelikož k tomu ještě nedošlo, tak tam probíhají soudní žaloby a procesy. které taky ještě nejsou hotové. Nejsou tam pravomocná rozhodnutí. Já se nebudu tady zaobírat tím, jestli byl nějaký blanketní lístek a bla, bla, bla, to mě nezajímá. V každém případě prostě procesy probíhají a každý právník vám řekne, že ještě není dokončeno, není postaveno najisto. Tudíž ten zákon tady mohl být, s tím já souhlasím, a se spoustou věcí, s tím tam nemám problém, ale bez toho Křivoklátska. To Křivoklátsko tam nemělo co dělat. A to je ten problém, který nás tady trápí. Protože vy už třeba tady nebudete příště, pane ministře. (Předsedající: Čas.) My třeba tady budeme, a my to potom za vás musíme slíznout. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím pana poslance Babku , připraví se pan poslanec Brabec, poté pan poslanec Balaš.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Budu reagovat na kolegu Bureše. My právě proto, že jsme byli velice překvapeni, že takto obsáhlá novela, která tedy mimo jiné obsahuje vyhlášení nového Národního parku Křivoklátsko, který můžeme, nebo nemusíme rozporovat, tak že v den jeho projednávání ve druhém čtení prostě nahrajete zcela zásadní pozměňovací návrhy. My jsme to vlastně zjistili, já jsem to zjistil ve chvíli, kdy se ten zákon začal projednávat, když jsem si otevřel systém, že během odpoledne tam bylo nahráno těch 34 pozměňovacích návrhů, které jsem ještě včera večer a dnes celý den s kolegy opravdu, věřte mi, že poctivě nastudovával, a několikrát jsme opravdu byli až zděšeni, jakým způsobem chcete měnit systém ochrany péče.

Vy jste tady zmiňoval, že byste rád slyšel konkrétní ustanovení a konkrétní paragrafy, které podle našeho... A z velké části je ten náš pohled samozřejmě laický, protože jsme pouze poslanci, nikoliv odborníci, ačkoliv ve výboru pro životní prostředí už nějakou dobu fungujeme... Tak já jsem také přihlášen do obecné rozpravy, takže se pokusím některé ty nejzásadnější výtky, které k vašim pozměňovacím návrhům a k pozměňovacím návrhům vašich kolegů mám, nějakým způsobem vysvětlit.

Příkladem je například ten paragraf 43, výjimky ze zvláště chráněných území, kdy zadáváte povinnost vydat výjimku, což je prostě v rozporu se správním řádem České republiky. Takže k těm konkrétním věcem se rád vyjádřím, ať buď tady... (Předsedající: Čas, prosím,) ...případně před třetím čtením ve výboru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Brabec.

 

Poslanec Richard Brabec: Děkuju za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, i já budu mít svoje delší vystoupení za chvilku, ale dopředu říkám, že jsem strašně zvědav na názor Ministerstva životního prostředí a je otázka, jestli nám to dnes řekne pan ministr. ono asi to bude ještě samozřejmě na výboru projednáváno, ty návrhy. Ale opravdu jsem na to zvědav, protože připojuji se k návrhu, že pokud by prošly pozměňovací návrhy pana kolegy Bureše, pana kolegy Bendla a pana kolegy Krejzy, tak to znamená naprostý rozval vůbec systému národních parků. Je velmi pravděpodobné, že bychom ztratili kategorizaci IUCN, tedy tu světovou kategorizaci národních parků. Je to prostě v tom, že národní parky, jak všichni víme, zabírají poměrně velmi malou část našeho území. Je to zhruba 1,5 procenta, a z toho ještě ty nejpřísněji chráněné zóny jsou daleko menší, takže jsme rozhodně pod 1 procentem. A tam prostě musí fungovat převaha ochrany přírody, a poměřování s jinými veřejnými zájmy je velmi složité.

To znamená, když teď prostě se bereme o nějakou mimoprodukční funkci lesa a tak dále a tak dále, tak v těch nejpřísněji chráněných zónách prostě musí být převaha ochrany přírody. A představa, jak dneska posuzujeme možnost, respektive objem dřevní hmoty, kterou odstraníme, abychom například snížili požární nebezpečí, tak se bavíme o milionech kubíků mrtvé dřevní hmoty, kterou vůbec si třeba neumím představit, jak by to někdo dělal technicky. Prostě jsou tam věci, já tomu říkám vlhký sen části ODS. Pamatuju si ještě Honzu Zahradníka, při vší úctě, byl to velmi solidní partner do debaty, ale to by byl právě konec ochrany přírody v národních parcích. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji a poprosím pana poslance Balaše, připraví se paní poslankyně Ožanová.

 

Poslanec Vladimír Balaš: Děkuji, pane předsedající. Já bych se vaším prostřednictvím rád obrátil na pana Bureše. Nějak jsem trochu nepochopil to přenesení rozhodovací pravomoci na zastupitelstva obcí, nebo na obce, jestli tam je, protože to mně to nedává smysl. Protože ta správa těch národních parků by měla být odborná. Měl by to dělat někdo, kdo má kvalifikaci. Samozřejmě rozumím tomu, že i ty obce mají legitimní zájmy na tom nějakým způsobem spolupracovat. V případě, že se jich to negativně dotýká, tak by ta újma měla být nějakým způsobem kompenzována. Ale svěřit rozhodování o odborných záležitostech někam jinam, nebo spolurozhodování, si nemyslím, že je úplně cesta správným směrem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji a poprosím paní poslankyni Ožanovou.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já vyslyším výzvu kolegy Bureše, vaším prostřednictvím. Ano, i já jsem si to četla, byť nejsem členkou výboru pro životní prostředí, a můžu říct, že díky tomu jsem se přihlásila do rozpravy. Také tak jak mnozí přede mnou říkali, že se přihlásili, tak já také. Ale nicméně si dovolím, abyste věděl, že skutečně využíváme čas ke studiu podaných podkladů, je tam jeden pozměňovací návrh, já si dovolím přečíst celé jeho odůvodnění. Podal jste to společně s kolegou Bendlem a Hofmannem a celé odůvodnění pozměňovacího návrhu zní: PN, které řešení přestupku dává do kompetence obcí, činí tyto body nadbytečné. Promiňte, kolegové, kolegyně, jak vidíte, já bych ráda vás vyzvala, abyste mi řekli, co to znamená, protože takové odůvodnění pozměňovacího návrhu je tedy sakra mizerné, a to neříkám to, že jako vládní poslanci máte k dispozici legislativy ministerstev a podobně, a takovéto vágní odůvodnění, které vůbec nic neříká, je velmi zvláštní.

Takže ano, kolego. Využili jsme čas ke studiu materiálu a opravdu vrátím se k tomu, co bylo včera. Druhé čtení slouží k tomu, abychom si tady vyříkávali jiné věci. Nejenom k tomu, aby se načetly. Primárně samozřejmě, aby se načetly pozměňovací návrhy, přihlásili se k nim, ale také k tomu, abychom se k tomu případně vyjádřili. A vy už jste na výboru pro životní prostředí věděli, k čemu se vyjadřujete, a případně jaké zazněly výhrady. Tak prosím, zkuste to tedy brát vážně. A chtěla bych, jestli byste mi odpověděl. Já vám řeknu, je to tisk (dokument) 6646.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím pana poslance Bureše.

 

Poslanec Jan Bureš: Já to vezmu odzadu. Paní kolegyně Ožanová, prostřednictvím pana předsedajícího, jestli jste mě poslouchala, když jsem tady říkal v tom svém slovu v rozpravě, k jakým pozměňovacím návrhům se budu hlásit, tak tenhleten, o kterém jste tam vy mluvila, prostřednictvím pana předsedajícího, ten tam nebyl. Já se vám k tomu přece nebudu vyjadřovat, když to není pozměňovací návrh, který jsem tady jmenoval. Takže poslouchejme se tedy, co říkáme. Já se vás tady snažím všechny poslouchat, co pečlivě říkáte, a děkuju za ty konkrétní připomínky, jsem za ně opravdu velice, velice rád.

K panu profesoru Balašovi, prostřednictvím pana předsedajícího, pane profesore, dneska je to tak, že rada národního parku schvaluje koncepční dokumenty. Ona je nesestavuje, ředitel národního parku se musí držet toho, jak je vyhláška Ministerstva životního prostředí, jakým způsobem se ty koncepční dokumenty, zásady péče, zonace připravují. Rada se k nim vyjadřuje; ano nebo ne, dává palec nahoru nebo dolů. Dneska v té radě jsou povinně ze zákona zástupci všech obcí, na jejichž území se nachází národní park, a zástupci krajů, na jejichž území se nachází národní park, plus další, které jmenuje ředitel národního parku. To znamená, že vlastně tahleta rada, kde už mají dneska obce ze zákona tu svoji účast, tak vlastně ty koncepční dokumenty schvaluje. My dneska jenom vlastně navrhujeme, aby se tahleta rada rozdělila na dvě komory a ty dvě komory vlastně fungovaly vedle sebe a byly nuceny se dohodnout. V případě, že se nedohodnou na těch koncepčních dokumentech, rozhodne Ministerstvo životního prostředí po předchozím souhlasu vlády v rámci toho koncepčního dokumentu. To znamená, myslím si, že je nutíme k té větší kooperaci a k té větší spolupráci, aby tam skutečně nedocházelo k tomu, co občas zaznívá, a já nejsem hledač pravdy, že ti odborníci jmenovaní ředitelem národního parku přehlasovávají ty obce. Já si myslím, že k tomu snad nedochází. Byl bych za to rád, ale teď budeme mít k tomu i tu možnost to dokázat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím opět paní poslankyni Ožanovou.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Já bych chtěla kolegovi Burešovi, vaším prostřednictvím, pane předsedající, říct, že já jsem ho poslouchala. Já jsem neřekla, že jste se k tomu přihlásil. Já jsem řekla, že je tam vaše jméno. Je to návrh vložený do systému. Nevím, jestli už se pan Bendl přihlásil, nebo se někdo přihlásil, ale je tam vaše jméno. Předpokládám, že když tam někdo ten návrh vkládal, že jste byl s tím seznámen, že tam to vaše jméno je. Vy jste tady říkal: no, měli jste dost času, chtěli jste čas na přečtení. Ano, já jsem vám chtěla dokladovat, že jsme si to skutečně četli, a i to, že jsem vás poslouchala, že jste se k tomu dneska nepřihlásil. Ale já v této chvíli nevím, protože ještě neskončila obecná ani podrobná rozprava, jestli se k tomuto pozměňovacímu návrhu někdo přihlásí či nikoliv. Ale uvedla jsem vám: ano, my čteme vaše pozměňovací návrhy, a ano, divíme se, jak jsou zpracovány. To je vše. Neřekla jsem, že jste se k tomu přihlásil. To já jsem bedlivě poslouchala, jestli se k takovéto věci skutečně někdo přihlásí.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Brabec, zatím poslední faktická poznámka.

 

Poslanec Richard Brabec: Děkuju za slovo. Jenom aby to nezapadlo, ještě vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, k panu kolegovi Burešovi. Ten problém, pane kolego, není v tom, že by se tam dával ten dvoukomorový systém. To já bych byl schopen i pouznat, i když vím, že ono to lze udělat i bez změny zákona, protože třeba v KRNAPu něco takového funguje a funguje to myslím poměrně dobře a funguje to v rámci stávající legislativy.

Ten problém je v jiné věci, že pokud by byl schválen ten váš návrh, tak kromě toho, že tedy bude zaveden ten dvoukomorový systém, tak zároveň by měl možnost znovu otevřít všechny ty dokumenty. A to je strašný precedens, protože tak co? Tak za rok se můžeme domluvit, že tady bude tříkomorový systém a znovu budeme otevírat všechny zásadní dokumenty parku? Já jenom chci říct, že to není houska na krámě. Ty dokumenty je něco, co se připravuje roky z pohledu projednávání těmi obcemi. A teď je tady samozřejmě to nebezpečí, že se tam znovu otevřou tyhlety věci, které před těmi osmi, devíti lety, ono to utíká, osmi lety, kdy jsme to tenkrát schvalovali, tak v podstatě se tohleto podařilo. A já si myslím, že ten klid, který je relativní, ono to nikdy nebude sto - nula v těch národních parcích. Nikdy to nebude, že všichni budou spokojeni, nebo všichni budou nespokojeni. Ale ten klid určitý tam nastal a není to o tom, jak vy říkáte, že na Šumavě, a troufám si říct, že tu Šumavu znám velmi dobře, i ty lidi tam, že už by rezignovali. Ne. Oni prostě se v zásadě už v tom dobrém smířili s tím, že to někam směřuje, a teď to znovu chceme otevřít a znovu všechny ty dokumenty, které stály mimochodem možná miliony korun, takové ty, které parky si připravovaly, tedy vyhodí a začneme dělat znovu, pokud ty nové dvoukomorové rady přijdou na něco jiného nebo dohodnou se na něčem jiném? To já prostě považuju za naprosto precedentní nebo bezprecedentní, jak to chceme. A tady já vidím to nebezpečí. Ne ten systém změnit, ale otevřít v rámci nového systému všechny dokumenty znovu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím pana poslance Bureše s faktickou.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuji. Jsou chvíle, kdy si připadám jako v knížce od Zdeňka Jirotky Saturnin, kde tam na závěr také otevírají kancelář pro uvádění věcí na pravou míru. Tak prosím pěkně uveďme tedy věci na pravou míru.

V případě, že si některá z komor požádá o to, aby některý ze strategických dokumentů, které jsou dané zákonem, chtěla znovu projednat, má na to jeden rok. V tomto zákoně, v této novele je uvedeno jeden rok. Jakmile uplyne jeden rok od platnosti tohoto zákona, už tuhletu kompetenci nemají. Jeden jediný rok, dvanáct měsíců. V případě, že ředitel tento dokument předloží a rada, některá z těch dvou komor s ním nebude spokojená, do 60 dnů jej musí znovu předložit, jestli upravený, neupravený samozřejmě záleží na řediteli.

Pane kolego Brabče, vy jako bývalý ministr životního prostředí víte, že to předkládá ředitel národního parku správě národního parku, a nebudou-li znovu, některá z těch dvou komor, nadpoloviční většina těch členů spokojena, pak o tom rozhodne Ministerstvo životního prostředí po předchozím souhlasu vlády. Jestli jsou dokumenty v pořádku, jestli dokumenty jsou ze zákona v pořádku, funguje to podle nich bezvadně. Nevidíme přece jediný důvod, proč by vláda k tomu nedala souhlas, a ministerstvo to neposvětilo. To není o tom, že ty dokumenty se budou najednou všechny předělávat, překopávat a dělat jinak. A jestli znáte lidi z té Šumavy skutečně, jak říkáte, já znám možná jiné lidi, možná jiné zástupce těch samospráv, kteří mi říkají o těch 2 milionech kubíků vytěženého dřeva, které se odvezly do Německa v ceně 2,5 miliardy, a o tom, že se místo nich žádné nové stromy z těch původních druhů tedy na té Šumavě nevysadily.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím paní poslankyni Peštovou s faktickou.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já chci potvrdit slova svého předřečníka, také to mám ve svém projevu o tom dřevu.

A chci samozřejmě potvrdit i ta slova, která tady padla ohledně toho, že byl kulatý stůl, za který velice děkuji, protože opravdu tam byli zástupci nebo tam byli starostové nejenom Křivoklátska, ale byli tam i třeba z Českého Švýcarska, kteří tam vznášeli docela zajímavé podněty, což mám také ve svém projevu, a ti samozřejmě srovnávali a říkali tam všechna pro a proti, co se týče těch národních parků. Myslím tím České Švýcarsko - teď jsme tam vedli vášnivou dietu (se smíchem.) - debatu se svým kolegou Richardem Brabcem ohledně bezzásahovosti. Já mám taky k tomu velké výhrady, ale zase jsem slyšela jeho argumenty, rozumím, že jsou určité oblasti, kam se nedá dostat s technikou a prostě ta příroda si tam pomůže sama.

Ale je pravda to, co se stalo v tom Českém Švýcarsku - proto třeba zase narážím na pozměňováky, které tady ctěný kolega Krejza načítal, že i tomu rozumím - byla právě u toho kulatého stolu rodina, které shořel celý barák. Byť udělali veškerá opatření, aby k tomuto nedošlo, takže ochránili podle národního parku tak, jak měli, svůj dům. Prostě jiskra přeskočila a ten dům shořel. A říkám, padaly tam zajímavé věci.

Proto to tady chci vznést a chci tady o tom hovořit. Protože s vyhlášením toho Křivoklátska já osobně mám problém, protože to nepovažuji za původní stromy, které tam jsou, a doložím to i v tom svém projevu, že opravdu tam to došlo značných změn, ale není to původní. Založil to Karel IV. a tak dále, takže to si řekneme potom. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vyčerpali jsme všechny faktické a nyní tedy poprosím s přednostním právem pana ministra Výborného. A jenom ještě informace - s náhradní kartou číslo 3 hlasuje pan místopředseda Skopeček. A poté mám s přednostním právem ještě pana ministra Hladíka. Prosím.

 

Ministr zemědělství ČR Marek Výborný: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Pane ministře, kolegyně, kolegové, já upoutám vaši pozornost teď k trochu jinému tématu. Zaregistroval jsem, že už před delším časem se u tohoto sněmovního tisku objevil pozměňovací návrh pana poslance Babiše, kterým se snaží zakázat jako povolený způsob lovu norování lovu lišek. A vzhledem k tomu, že myslím, že máme dělat - a že se na tom shodne celá Sněmovna napříč poslaneckými kluby - věci legislativně a právně čistě a správně, tak já si tady teď dovolím odůvodnit pozměňovací návrh, ke kterému se potom přihlásím a který podávám jménem mým a jménem paní předsedkyně Markéty Pekarové Adamové. Ale v zásadě jedná se o totožnou věc, ke které směřuje pan poslanec Babiš, nicméně tak, jak to správně má být.

Zakázané způsoby lovu máme definované v mysliveckém zákoně. A není jediný důvod, proč bychom tímto měli tuto věc přenášet do zákona číslo 114 o ochraně přírody a krajiny, jak se pokusil svým pozměňovacím návrhem pan poslanec Babiš. Čili já předkládám pozměňovací návrh, kterým chceme tento způsob lovu zakázat. Vysvětlím ty důvody a vycházím skutečně z dat, která jsou veřejně dostupná. Podíl lišek ulovených norováním se za poslední myslivecký rok 2024 opět snížil na pouhých 3 933 kusů z 88 239 kusů ulovených lišek, což je méně než 5 procent. Například v roce 2004, to znamená před nějakými dvaceti lety, to bylo ještě 18 procent takto ulovených lišek. Ukazuje se, že lov lišek efektivnějším odstřelem za použití termovizních zaměřovačů je s ohledem na bezpečnost a efektivitu nejen nočního lovu stále více využíván a je správné k tomu přistoupit. Norování krom toho vede ke stresu norovaných zvířat i loveckých psů samotných. Dochází velmi často k poranění, a to jak těch lišek, tak i těch psů a hrozí tady i přenášení nemocí, jako je prašivina. Řada chovatelů nakonec právě z obavy o svého psa ustupuje od tohoto způsobu lovu.

A já tedy podávám pozměňovací návrh, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě, kterým toto ale správně ukotvujeme do novely, respektive do zákona o myslivosti. To je asi celé a děkuji potom za podporu tohoto návrhu.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ještě, pane ministře (k ministru Hladíkovi), než se postavíte k pultíku, tak tam máme jednu faktickou. Paní poslankyně Adámková.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych chtěla jenom velmi procesně říci, že pan předseda Babiš má stejná práva jako všichni ostatní, čili mohl si načíst bez toho, jak já se k tomuto stavím, tento pozměňovací návrh tak, jak mohl. Nebudu tady připomínat jednoho kolegu a počet dětí, který by tady také mohl býti, a také na to má plné právo. Takže prosím pěkně, neberme práva poslancům tam, kde jsou. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji a nyní tedy poprosím pana ministra.

 

Ministr životního prostředí ČR Petr Hladík: Já mám pět dětí a jsem za to rád. Ale já jsem chtěl možná velmi krátce, prostřednictvím pana předsedajícího, reagovat na pana poslance Babku a paní poslankyni Fialovou, prostřednictvím pana předsedajícího.

K té otázce, která je legitimní a kterou tady vznášíte. Za prvé, já si myslím, že je potřeba počkat, až kteří poslanci se ke kterým pozměňovacím návrhům přihlásí. To je první věc.

Druhá věc. Já jsem ve svém úvodním slově včera sdělil, že jednoznačně podpořím ty pozměňovací návrhy, které vedou k posílení práv samospráv, zastoupení v radách národních parků a vedou k posílení otázky biodiverzity a otázky opravdu směřování národních parků k tomu, k čemu je máme zřízeny, tedy ochraně přírody. A že rozhodně nepodpořím ty pozměňovací návrhy, které by nějakým způsobem vracely terminologicky, vracely procesně státní ochranu přírody a krajiny výrazně hluboko i před rok 1989 nebo ji nějakým způsobem oklešťovaly nebo zásadním způsobem měnily. Tak jenom jako reakce na tyto přímo položené dotazy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, pane ministře. A můžeme se pustit tedy do dalších přihlášených v obecné rozpravě. Jako první je pan poslanec Kott.

A využiji chvíle a přečtu omluvy: Pan místopředseda Bartošek od 17 ze zdravotních důvodů, pan předseda Dufek od 18.30 z pracovních důvodů, pan poslanec Kasal od 16.15 z pracovních důvodů, pan poslanec Kohajda od 15 z pracovních důvodů, paní poslankyně Opltová od 15 do 16.15 a potom - od 15 do 16.15 ještě jednou to zde mám - ze zdravotních důvodů, pan poslanec Skopeček od 16.30 z pracovních důvodů, pan poslanec Špičák od 15 z pracovních důvodů, pan poslanec Teleky od 16.45 do 18.45 z pracovních důvodů. A ještě tři ministři - pan ministr Válek od 15 do 16 z pracovních důvodů, pan ministr Vlček od 15 do 17 z pracovních důvodů, pan ministr Výborný od 15 do 16.30 z pracovních důvodů. A máte slovo.

 

Poslanec Josef Kott: Děkuji pěkně za slovo, pane místopředsedo. Pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, já jsem si připravil příspěvek k tomuto sněmovnímu tisku ve dvou rovinách. Ta první je, že pro ty, kteří nejsou členem výboru pro životní prostředí, bych si dovolil přečíst dopis, který adresovali tomuto ctěnému výboru předseda a místopředseda Svazku obcí Národního parku České Švýcarsko a předsedkyně Svazu šumavských obcí. A v té druhé části bych si vám dovolil představit svůj pozměňovací návrh k tomuto sněmovnímu tisku.

Takže nejdříve ten dopis, který leccos vysvětluje, a pořád se obracíme k tomu, jestli zřizování nového národního parku je, či není zapotřebí a jestli nastavené parametry, které český řád má, nejsou dostačující a nedokážeme vlastně tímto více pokazit, než dát k lepšímu.

"Vážení členové výboru pro životní prostředí, ve směru našich připomínek v rámci vnějšího připomínkového řízení novely zákona o ochraně přírody a krajiny jsme veřejně vystoupili na výboru pro životní prostředí dne 19. 2. 25, aktivně jsme se zúčastnili kulatého stolu k zákonu o ochraně přírody a krajiny, který byl organizovaný vaším výborem. Jasně zaznělo, že stav přírody v národních parcích je neudržitelný, jakož i stav vlastního řízení národních parků, kdy zástupci obcí a občanů nemají téměř žádný reálný vliv na jejich směřování, přičemž základní povinnosti obce podle § 2 odst. 2 obecního zřízení, pečovat o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů a chránit veřejný zájem, kterým je i právo občanů na příznivé životní prostředí, které je v národních parcích mařeno. Je zřejmé, že současná legislativa nechrání občany na těchto územích. Způsob péče je krutý k lesu, vytváří tisíce tun suchého dřeva, které je požárním rizikem pro občany v širokém okolí.

Životní prostředí pro občany se zřízením národních parků zhoršilo, neboť úhynem lesa se území přehřívá, není coby stabilizovalo teploty a chladilo je slunných dnech. Z oázy živé přírody, kterou měly národní parky být, tak jsme to chápali, jsou dnes území, která ignorují dosaženou úroveň vědeckého poznání, fyzikální a přírodní zákony, funkce lesa, skutečnost, že suché dříví hoří a obnova lesa není reálná, pokud zvěř nebude regulována a nebude odvezena dřevní hmota. Za peníze daňových poplatníků aktivně nepečují, a to ani v zónách ochrany, kde bylo deklarováno, že se (bude?) pečovat. To je ta zóna, o které tady hovořili i mí předřečníci. Bude prováděná péče přírodně blízká opatření. Jejich reálná činnost je v rozporu s Ústavou České republiky a právem občanů na příznivé životní prostředí.

Jedním z důvodů tohoto stavu je současná legislativa, která umožňuje správám národního parku vést tato rozsáhlá území bez odpovědnosti. Přírodní bohatství, které je chráněnou Ústavou České republiky, znamená ochranu živé přírody, a nikoliv území s 10 000 hektary suchého lesa. Kdyby správa Národního parku České Švýcarsko dbala výzev samospráv ohledně suchého dřeva, nemohlo by dojít k požáru, který stál daňové poplatníky cca 350 milionů korun a ohrozil životy a zdraví tisíce občanů. Ty naše požadavky a připomínky k činnosti správ národních parků nejsou mimo, ani proti přírodě, ale vidíme, co všechno umožnila velmi rozvolněná legislativa a neexistujících dopadových studií, které by měly při každém vybočení z osvědčených postupů existovat. Dnes by si národní park téměř nikdo z občanů na těchto územích nepřál.

Pak je tady nějaká výzva. Ale co je pro mě důležité? To, že se dostalo zřízení národního parku do programového prohlášení vlády, možná bylo dobrým úmyslem, ale realita je úplně jiná, vyhlášení národního parku toto území poničí a občanům, kteří se právem bouří, zhorší jejich životní prostředí. Škody si každý musí sám vypočítat."

Cítil jsem zapotřebí tento dopis přečíst, byť členové výboru pro životní prostředí, kteří vlastně o tom budou rozhodovat, budou dávat stanoviska, mají k tomu nejblíže, znají, nicméně pro ty ostatní, které to zajímá, kteří zde jsou, tak by to měli vědět.

A druhá část. Dovolil jsem si se svými kolegy připravit pozměňovací návrh, který dopřesňuje péči o vodní toky a díla s nimi spojený a nějakým způsobem dopřesňuje věci, které si myslím, že tam nebyly úplně zcela zřejmé, a jedná se v první části článku I za novelizační bod 27 (je?) doplněn novelizační bod 28, který zní: v § 8 odst. 2 se text "při správě vodních toků" vkládá slovní spojení "na vodních dílech k nakládání s povrchovými vodami a na ochranných hrázích".

Dále je to dle předložení novely zákona. Čtu to proto, protože jsem nějakým nedopatřením... v opravené části je to v pořádku, ale v té části první se mi to nepodařilo v plné podobě přehrát, takže proto to tady předčítám a znovu to přečtu ještě v podrobné rozpravě a je to sněmovní dokument 6602 .Co mě k tomu vedlo? Domnívám se, že nejenom vodní díla, ale i vlastně příslušenství, to znamená hráze a ochranné hráze a ostatní vodní díla by měly mít stejnou možnost regulace náletových dřevin, všechny stejnou. A věřím tomu, nebo jsem o tom dokonce přesvědčen, že jak rybáři, tak rybářská sdružení, tak i sportovní rybáři, kteří jsou vlastníci některých rybníků, se o ten svůj svěřený majetek starají péčí řádného hospodáře. A myslím si, že by měli mít možnost do jisté míry ochraňovat nejenom bezprostředně svůj majetek, ale i majetek, který vlastně se nachází třeba pod těmi rybníky a poškozená hráz, nejednou se ukázalo, že je velké riziko pro obce i pro majetek jednotlivých občanů. A samozřejmě tím, že jsme tam to upřesnili, tak nevzniká nebo nesnižuje se žádná povinnost vůči orgánům ochrany přírody, kdy samozřejmě prostě ty vzrostlé stromy, které budou zapotřebí nahlásit, tak ta patnáctidenní lhůta tam samozřejmě bude, ale je to proto, že jsme chtěli narovnat podmínky pro všechny, jak už jsem řekl, správce a uživatele nejenom vodních toků, ale i rybníků a vodních děl. Načtu to, jak jsem řekl v podrobné rozpravě, a budu vás potom žádat o podporu ve třetím čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, pane poslanče. Další řádně přihlášený je pan poslanec Fridrich. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Fridrich: Děkuji za slovo, pane předsedající. Hezké odpoledne všem. Já na úvod, než bych představil svůj pozměňovací návrh, tak bych chtěl lehce polemizovat s komentářem pana ministra, že máme počkat, kdo se přihlásí, ke kterému pozměňovacímu návrhu. No, v okamžiku, když probíhá to přihlašování se k pozměňovacímu návrhu, tak už je uzavřena obecná rozprava a není možné se k tomu vyjádřit.

Dále bych chtěl říct na úvod to, že já jsem taky velmi rád za to, že došlo k přerušení včera tohoto tisku, protože to umožnilo nejenom nastudování těch podaných pozměňovacích návrhů, ale také to umožnilo i nějakou optimalizaci, a to se týká zrovna toho návrhu, který budu představovat. A my jsme se dohodli s kolegou Bělorem, který tady včera komentoval svůj pozměňovací návrh o památných stromech, že ty dva pozměňovací návrhy, které se v mnohých parametrech překrývaly, takže sloučíme do jednoho a zjednodušíme vlastně tím přijetí tohoto pozměňovacího návrhu. Je to pozměňovací návrh tedy můj, kolegy Bělora a kolegyně Fialové k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon o ochraně přírody.

Ten pozměňovací návrh se věnuje problematice památných stromů. V současné legislativě není nijak ukotvena povinnost orgánů státní správy zabývat se návrhy na vyhlášení památných stromů, neboť to záleží pouze na jejich správním uvážení, proto si jako navrhující subjekt doplňuje obec a občanská sdružení, která budou oprávněně k podání návrhu, a s nimi bude správní orgán jednat jako s navrhovatelem, nově vkládá fikce souhlasu dotčených orgánů státní správy po uplynutí doby 30 dnů k vyjádření.

Dále se do návrhu vkládá, že při navrhování památných stromů je třeba postupovat uvážlivě a souhrnně zhodnotit celou řadu kritérií a hodnot jako hodnotu biologickou a v tom nejen hodnotu dendrologickou, ale i hodnotu ekologickou, hodnotu mikroekosystémů pro řadu biotopů, dále pak hodnotu krajinotvornou, estetickou, hodnotu historickou, historické události, pověsti a podobně.

 

Předloženým návrhem se stanoví najisto, že předmětem ochrany památného stromu mohou být jeho kulturně historické hodnoty nezávislé na hodnotách environmentálních a biologických. Odpadne tím možnost zcestného systematického teleologického výkladu zákona, jímž je nebo může být ze systematického zařazení problematiky památných stromů do zákona o ochraně přírody a krajiny nesprávně dovozovaná nadřazenost přírodovědných parametrů památných stromů nad parametry společenskovědními.

Řízení o prohlašování stromů památnými nadále bude vedeno primárně z moci úřední. Nově se však dává kvalifikovaným žadatelům legitimace k zahájení řízení na žádost ve smyslu ustanovení § 45 správního řádu. Ti tak na rozdíl od předkladatelů podnětů k řízením ex officio dostávají od počátku možnost ucházet se o přezkoumání excesivního či svévolného postupu správního orgánu opravnými prostředky anebo soudní cestou. Za kvalifikované žadatele považuje předkladatel obec, občanské sdružení. Oba tyto subjekty mají v předmětném zákoně od počátku jasně vymezená procesní postavení.

Řízení zahajovaná jak s úřední povinností, tak i kvalifikovanou žádostí nejsou v českém právním řádu principiálně vyloučena ani se nejedná o případy výjimečné. Nejen v procesech soudní povahy, kde jsou veskrze běžná, ale i ve správních věcech se vedou tato obojetná řízení v řadě agend. Namátkou ve věci odstraňování staveb, péče o děti anebo držení zbraní.

Jakmile bude řízení o prohlášení stromu památným zahájeno, je jedno jestli z moci úřední nebo na žádost, nic se dále nezmění na jeho organizaci, účastnických právech, povinnostech, v procesním postupu správního orgánu a jeho výstupech. Tím, že bude zahájeno řízení na žádost, se nijak nepředjímá jeho výsledek. Správní orgán úplně stejným postupem jako kdyby vedl řízení ex officio, shromáždí podklady pro rozhodnutí, seznámí s nimi účastníky a rozhodne. Stejně jako v dosavadním režimu oficiálním, ani v řízení o žádosti se negarantuje jejich uspokojení. Nejsou na místě jakékoliv obavy, že by předkládaný pozměňovací návrh cokoliv měnil, například na ochraně vlastnických práv oproti stavu současnému. Vlastníci pozemků zůstávají ve stejném postavení.

Absence nebo neprůkaznost stanoviska posuzujícího orgánu zakládá správnímu orgánu možnost vyzvat k doplnění žádosti anebo řízení zastavit pro jeho formální neúplnost. To je, postupovat obdobně jako doposud, když nehodlá zahájit řízení z úřední moci. Na druhou stranu zejména v případech, kdy obec nebo spolek budou žádat o památný strom z důvodu jeho historické hodnoty, nebude to environmentální správní orgán, kdo by měl takový společenskovědní parametr sám posuzovat a vystavovat se tak námitkám absence odborných kompetencí.

Druhou oblastí, kterou se pozměňovací návrh zabývá, je ochranné pásmo památného stromu v blízkosti veřejných komunikací. Jedná se o možnost udělení povolení škodlivého zásahu, například prosolení veřejné komunikace v případě, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem veřejného památného stromu. K zabezpečení ochranného památného stromu před škodlivými vlivy z okolí stanoví orgán ochrany přírody v rozhodnutí o vyhlášení památného stromu ochranné pásmo. Jako ochranné pásmo památného stromu stanoví orgán ochrany přírody část území, zpravidla ve tvaru kruhu, jehož střed tvoří střed kmene památného stromu, jehož poloměr činí desetinásobek průměru kmene měřeného ve výši 130 centimetrů nad zemí.

Orgán přírody je oprávněn vymezit ochranné pásmo památného stromu rostoucího samostatně, památných stromů rostoucích ve skupině a památných stromů rostoucích ve stromořadí odchylně, vyžaduje-li to zabezpečení ochrany památného stromu nebo zabránění překryvu ochranného pásma s dálnicí, silnicí a jiné důvody z místních podmínek. Jsou také definovány podmínky zrušení ochrany památného stromu.

Na závěr bych chtěl ještě říci, že tento pozměňovací návrh vyplynul ze dvou proběhlých jednání podvýboru pro ochranu přírody a krajiny a taktéž byl velmi detailně konzultován se zástupci Ministerstva životního prostředí. Takže bych vás chtěl na závěr požádat o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Poprosím, aby se rozpravy účastnila další přihlášená, a to je paní poslankyně Berenika Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Teď nemusím pospíchat v nějakých dvou minutách, takže ještě jednou zopakuji, že jsem byla ráda za kulatý stůl, který zde byl a kterého se zúčastnili nejenom ti, kterých se dotýká národní park, nebo ještě ne národní park, ale budoucí možný Národní park Křivoklátsko. Pak tam samozřejmě byli aktéři, kteří žijí v Národním parku české Švýcarsko. Diskuse, která tam byla, opravdu byla velice zajímavá. Je škoda, že to spoustu našich kolegů nezajímalo a že tam nedorazili, ale alespoň pár nás tam bylo. Myslím si, že slovy tři, kteří jsme se o to zajímali a chtěli jsme vědět. Ale musím říct, že místnost byla opravdu úplně plná, akorát že poslanců tam opravdu bylo pomálu.

Těch okruhů tam bylo víc. Samozřejmě jeden z těch akcentů, které tam byly, tak se tam diskutovalo i klima a samozřejmě i ta bezzásahovost, kterou jsem zde zmiňovala. To znamená, co to dělá s přírodou, když příroda by si "měla poradit sama". Našla jsem nádherný článek, který vyšel 15. dubna 2025, jehož autorem je pan docent Jan Pokorný, kandidát věd, kterého si nesmírně vážím. Ten se právě zamýšlel nad tím, kam vede bezzásahovost. Ráda ho zde přednesu, protože si myslím, že je velice poučný a měli byste si každý z něj něco odnést. Možná, kdyby potom nastala nějaká diskuse, byla bych ráda. Protože říkám, tak, jako my třeba máme na určité věci shodné názory s mým exministrem, tak v určitých věcech samozřejmě třeba máme i takové menší rozpory, kdy každý máme svůj úhel pohledu. Samozřejmě pravda v tomto případě není jenom jedna a myslím si, že i toto by zde na půdě Poslanecké sněmovny mělo zaznít. Protože pak by měla zaznít diskuse, která by měla být vedena k pozměňovacím návrhům, jak jsem již řekla, ctěného kolegy pana poslance Krejzy, který tam navrhuje z hlediska požární ochrany nějaké své pozměňovací návrhy, a to se právě týká i tohoto problému.

Tento článek se nazývá "Kam vede bezzásahovost". Velkoplošná bezzásahovost podporuje klimatické extrémy a poškozuje udržení dalších generací. Snad s nástupem k tržnímu systému po roce 1989 byl v České republice princip bezzásahovosti v ochraně přírody přijat jako synonymum moderního posttotalitního způsobu velkoplošné obnovy krajiny. Hlavním argumentem pro jeho přijetí a politické prosazování bylo a nadále je na první pohled velmi lákavé heslo "Příroda pracuje zadarmo"

S touto myšlenkou přišli po roce 1989 i zakladatelé Národního parku Šumava a tvůrci nového zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, podporováni Stranou zelených a Hnutím DUHA. Právě Šumava se stala jakousi pokusnou laboratoří, kde se bezzásahovost měla pozorovat jako samovolný přírodní děj dle zákona 114/1992 Sb. Zakladatelé Národního parku Šumava však v roce 1992 vycházeli z představy, že toto rozsáhlé území tvoří divočina, a dokonce se zde vyskytuje původní prales, který má genetické předpoklady obnovit smíšený les.

Teoretici tvrdili, že kůrovec je přirozenou součástí entomofauny pralesa a kalamitně se nerozmnožují. Lesníci varovali, vždyť s kůrovcem bojovali na hranici s Národním parkem Bavorský les.

V roce 2007 se ale stalo něco, s čím koncepce bezzásahovosti nepočítala. Na Šumavu přišla vichřice Kyrill, větší než v roce 1870 a v Čechách se postupně rozšířila historicky největší kůrovcová kalamita. Ministerstvo životního prostředí tehdy podalo veřejnosti vysvětlení, že vichřice, sucho a kůrovec jsou vlastně součástí přírodních dějů, a dále zaujalo pozici pasivních pozorovatelů. Přitom v některých částech Národního parku Šumava se překotně těžilo a odváželo napadené dřevo. To je to, co zde zmiňoval můj ctěný kolega pan poslanec Bureš. Důsledek tohoto byl, že vznikly mrtvé lesy a holiny přibližně na 22 tisících hektarech lesa a kůrovec se rozšířil na sousední území Bavor a Horního Rakouska. Kůrovec nezná hranice a dokáže létat na velké vzdálenosti, a tak se nevyhnul přírodním rezervacím, jako jsou ledovcová jezera nebo Boubín.

Teoretici tvrdili, že kůrovec uletí vzdálenost nejvýše několik set metrů, navíc nemá údajně tukové zásoby. Praktici ale varovali a vědecké práce potvrzují pasivní přenos kůrovce větrem na desítky kilometrů až do vzdálenosti 100 kilometrů za den. Toto varování bylo ignorováno. Ano, do tohoto okamžiku pracovala příroda zadarmo. Vědecky se tomu říká biotická disturbance.

Problém kulturního hospodářského lesa v Čechách však je, že bez pomoci člověka se v současnosti už neobnoví a při prohlubujícím se klimatickém rozvratu to ani neumí. České lesy totiž ztratily v některých územích schopnost samovolných autoregulačních procesů a v místech mrtvých lesů a holin se začínají vyskytovat cizí nebo invazivní rostliny a dochází ke ztrátě tohoto nejdůležitějšího a nenahraditelného, což je biodiverzita ekosystémů; Magazín z roku 2024.

Otázkou je, zda je velkoplošná bezzásahovost v současnosti nedemokraticky prosazovaná Ministerstvem životního prostředí České republiky v národních parcích skutečně pro občany České republiky bezplatná, anebo je v aktuálních podmínkách 21. století vysoce ztrátová a tudíž i vysoce škodlivá státní politika ochrany přírody za cenu výrazného poškozování klimatických služeb přírody i samotné udržitelnosti žití lidí.

Odpověď na položenou otázku je třeba hledat v kontextu s podstatou života na Zemi. Živé organismy se na Zemi začaly rozvíjet před téměř čtyřmi miliardami let díky každodenně přicházející sluneční energii, která ohřívá zemské povrchy na teploty příznivé pro udržení a rozvoj života. V průběhu evoluce živé organismy vystoupily na kontinenty a jejich autotrofní ekosystémy zeleně si vytvořily schopnost samoregulovat své vlastní životní prostředí tak, že dokázaly udržet teploty v rozmezích příznivých pro život, i když se intenzita slunečního záření od počátku existence sluneční soustavy zvýšila asi o čtvrtinu.

Z ekologie je v současnosti známo, že samoorganizovaný sukcesní proces postupné náhrady živých krajinných prvků je směrovaný proces čítající v našich klimatických podmínkách mírného pásma přibližně 150 let a ústící v klimaticky nejefektivnější klimaxovou vegetaci přirozených opakovaných smíšených lesů a mokřadů, které nejúčinněji regulují teplotní, tlakové a další gradienty konkrétních životních prostředí.

Na Šumavě uhynuly kůrovcem horské smrčiny, které vyčesávaly vodu z mraků a působily jako chladič. Uschlý les se v létě sluneční energií přehřívá a působí jako radiátor.

Respektuje ochrana přírody historické poznání o následcích odlesnění? Zabývá se vědeckými pracemi o zásadní úloze lesa v oběhu vody a utváření klimatu? K získání odpovědí na výše položenou otázku je také žádoucí identifikovat, komu vlastně prospívá, že v České republice máme v národních parcích již mnoho desítek tisíc hektarů převážně uschlých či shořelých lesních porostů ponechávaných dlouhodobě sukcesi.

Odpověď na tuto otázku zcela spontánně dávají občané žijící v národních parcích a jejich sousedství, kteří drtivě odmítají koncept bezzásahovosti. Odmítavou odpověď na bezzásahovost zdůvodňuje i ekosystémová metoda energie-voda-vegetace vypracovaná Ministerstvem životního prostředí 2007 až 2009, která poprvé vyčísluje ztráty podpůrných ekosystémových služeb z přeměny živých lesů na neživé povrchy.

Jestliže na území České republiky přichází na 1 metr čtvereční ročně průměrně asi 1 000 až 1 200 kilowatthodin sluneční energie a přirozená vegetace, což je smíšený les s dostatkem vody, mokřadní ekosystémy, dokáže prostřednictvím evapotranspirace a latentního tepla efektivně využít a přeměnit až dvě třetiny této energie na sobě i člověku užívanou tvorbou základních životních podmínek v podobě podpůrných a regulačních ekosystémových služeb, což je služba klimatizační, vodozádržná, půdotvorná, prostředí pro diverzitu, potom ztráta každého hektaru živé lesní vegetace evokuje každoroční ztrátu přibližně 6 600 až 7 000 megawatthodin na hektar. Při ztrátě přibližně 4 000 korun za megawatthodinu to znamená každoroční ztrátu využití sluneční energie ve výši přes 25 milionů korun z hektaru uschlého či shořelého lesa.

Sluneční energie není využitá na životní procesy ani na oběh vody, ale mění se na nevyužité teplo. Takže například 22 000 hektarů uschlého lesa v Národním parku Šumava produkuje podle ekosystémové metody energie-voda-vegetace ekologickou újmu ve výši 550 miliard korun za rok, což je za konzervativního odhadu 75 let bezzásahového vývoje a pomalé sukcesi obnovy ekosystému kumulativně znamená ekologickou újmu v celkové sumě přes 41 bilionů korun; 41 000 miliard korun.

Ano, 41 bilionů korun je 41 000 miliard korun přepočteno. Jak to, že mám jiného ministra? (Na ministra Jurečku.) Tak to jo, ale teď bych ho tady zrovna potřebovala, protože to jsou důležité věci - což je téměř devět ročních HDP České republiky z roku 2015 přepočteno v běžných cenách. A takové dlouhodobé škody ze ztrát klimatizačních a vodozádržných podpůrných ekosystémových služeb nejúčinnějších živých lesů si nemůže obyvatelstvo hustě osídlené České republiky dovolit, protože tyto škody akcelerují rychlý nárůst regionálních i kontinentálních klimatických extrémů.

Souhrnem za prvé desítky tisíc hektarů uschlých lesů v národních parcích mohou zůstat čekajícími na pomalu vznikající divočinu jen za podmínky, že vedení Ministerstva životního prostředí prokáže, že existují nějaké pádné sociálně ekonomické a ekologické důvody k bezzásahovosti. To je, že veřejný zájem na velkoplošné bezzásahovosti je hodnotnější než je veřejný zájem občanů na kontinuálním zachování a průběžné kulturní obnově živých lesů. Pokud takové pádné hodnotné argumenty veřejného zájmu vyčleňujícího člověka z kulturní krajiny hustě osídlené středoevropské země nejsou a řádově vyšší újmy ze ztrát podpůrných ekosystémů služeb to dokládají, je třeba redukovat bezzásahové plochy na rozumné výměry pro studijní účely a ostatní plochy co nejrychleji zalesnit řízeným managementem kulturní přímé obnovy klimaxových lesních porostů. V sázce je v národním zájmu velmi mnoho, a to reálná hrozba nárůstu činnosti i intenzity klimatických extrémů.

Za druhé do kulturních živých lesů Křivoklátska od 200 až 600 metrů metrů nad mořem bezzásahovost a národní park principiálně nepatří, protože je to vzorový příklad a výsledek dlouhodobé citlivé každodenní spolupráce lesních odborníků se živými lesními ekosystémy zahrnující i významné plochy živých smrkových lesů. Jestliže environmentální svazek 29 obcí Křivoklátska, jehož hlavním posláním je spolupráce v oblasti ochrany přírody s respektem na kulturní jedinečnost regionu, opakovaně deklaruje veřejný zájem na kulturním zachování živých lesů, pak právě neexistuje žádný vyšší veřejný zájem na ochraně životadárných podpůrných ekosystémových služeb krajiny, a to i kdyby byl na návrh Národního parku Křivoklátsko vládou protlačen parlamentem.

Za třetí dnešní samospráva obcí na území Křivoklátska je na rozdíl od roku 1991 na Šumavě poučená z negativních dopadů zelené ideologie některých neziskových organizací na kulturní krajinu. Starostové a starostky a nezisková organizace Otevřené Křivoklátsko se informovali o zakázkách vstupu, odklonu cestovního ruchu a nedostatku pracovních příležitostí pro obyvatele národního parku. V současnosti je podáno sedm žalob občanů nebo dotčených obcí Křivoklátska a spor není ukončen. Jak asi může fungovat státní správa národního parku, kterou odmítá 80 % dotčených obyvatel. A co generace po nás? Je to zajímavý článek, který jsem si přečetla, vidím, že ta účast tady je tristní, ale to nevadí, pan ministr se mi vrátil, tak doufám, že teď zaujme nějaké stanovisko aspoň k tomu článku. Já to téma samozřejmě ještě doplním, to Křivoklátsko, proč si myslím, že Národní park Křivoklátsko je nesmysl a holý nesmysl vyhlašovat a vezmu si zde, jaká je tam skladba porostů. Ve srovnání s přirozenou dřevinou skladbou je současná skladba lesních porostů v CHKO Křivoklátsko značně odlišná. 7x se snížilo zastoupení jedle bělokoré, 18x se zvýšilo zastoupení borovice lesní, 27x se zvýšilo zastoupení smrku ztepilého, 8x se zvýšilo zastoupení jehličnanů a 2,5x je sníženo zastoupení dubu, myšleno tím zimního i letního, téměř 4x je sníženo zastoupení buku lesního, 3,5x je sníženo zastoupení lípy a podobně. Z hlediska stupňů přirozenosti lesních porostů v CHKO Křivoklátsko výrazně převažují alochton, nepůvodní lesy se smrkem ztepilým a borovicí lesní, což je 47 %, a malý podíl je přírodně blízkých lesů, to je 4 %, a kulturních lesů s přírodně blízkou skladbou je 20 %, navíc je zde vysoký podíl geograficky nepůvodních dřevin - 11 %.

Tyto stupně přirozenosti byly vytvořeny na základě porovnání přirozené a současné druhově věkové, prostorové a genetické struktury. Závěrem lze konstatovat, že ponechání značných ploch samovolnému vývoji na Křivoklátsku by v případě národního parku poklesla biodiverzita lesních ekosystémů, a to pravděpodobně srovnatelně, jak to sledujeme na četných výzkumných plochách nejen v Národním parku Šumava. Dle mého názoru po zvážení parametrů krajinných hodnot, stupňů přirozenosti lesních porostů, stanovištích a porostných poměrů i charakteru nelesní vegetace a zejména pak dlouhodobě systematické činnosti lesníků lze konstatovat, že je zde dostačující zřízení CHKO Křivoklátsko, stávající Národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, biosférické rezervace UNESCO a soustavy Natura 2000, což máme evropsky významné lokality a podpůrná opatření.

Dne 28. 2. 2025 byly informace doplněny o mapu biotopu poskytovanou Národním lesnickým institutem z území navrhované národním parkem Křivoklátsko. Z předloženého materiálu je patrný vysoký výskyt biotopů silně ovlivněných nebo vytvořených člověkem. Je tedy potvrzeno, že se nejedná o přirozené nebo člověkem málo pozměněné ekosystémy.

Navrhované území tedy nesplňuje zákonnou podmínku pro vznik národní parku podle § 15 odst. 1, zákona 114/1992, Sbírky, kde je uvedeno, že národní parky jsou rozsáhlá území s typickým reliéfem a geologickou stavbou a převažujícím výskytem přirozených nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů. Ministerstvo životního prostředí často uvádí, že území má potenciál pro naplnění těchto podmínek, ale výše citovaný zákon o potenciálu území nehovoří, naopak jednoznačně definuje podmínky výchozího stavu území. Není bez zajímavosti, že vyšší míra výskytu přirozenosti ekosystému je například v Chřibech, ale o vyhlášení národního parku se zde vůbec neuvažuje, takže tento národní park je, jak už jsem to tady řekla několikrát, mám tady krásnou mapku, nádhernou mapku. Toto, co tady vidíte, to růžové, to je nepřirozené, to jsou území, kde ty dřeviny, které tam jsou, tak nejsou původem. Takže ve své podstatě tento národní park bude ementálem, protože se budou chránit jenom oblasti, které jsou přirozené nebo které jsou původní, a ty ostatní, které jsou nepůvodní, tak nebudou vyhlášeny za národní park. Z té debaty, která byla u toho kulatého stolu, tam samozřejmě padaly otázky, na které jsme odpovědět nedokázali, nevím, jestli tam byl nějaký zástupce Ministerstva životního prostředí, vím, že tam byl zástupce Agentury ochrany přírody a krajiny, ale samozřejmě tam padaly otázky typu jak bude probíhat ten management těch území, které nebudou pod správou národního parku, kolik to všechno bude stát. Samozřejmě občané, kteří tam žijí, a nejenom občané, mluvili tam i starostové, tak tam předkládali i tu petici, která byla podepsána přes 13.000 občanů z těch 15.000 žijících, kteří nesouhlasí s tímto národním parkem, a myslím si, že s tím, co jsem zde teď přečetla nebo co jsem doložila, tak je zcela logické, že ten národní park nebo jeho vyhlášení je nesmyslné.

 

Já jenom chci říct, že touto myšlenkou už se zaobíral kdysi dávno jeden z vašich bývalých ministrů nebo exministrů, pan magistr Tomáš Chalupa, který si samozřejmě nechal vše zpracovat, a poté, co vlastně mu bylo doloženo, že druhy, které tam jsou, tak nejsou původní, tak od svého záměru ustoupil. My jsme takovou myšlenku měli taky, ale samozřejmě, jelikož jsme se setkali s takovou nevůlí, tak jsme tuto myšlenku taktéž opustili. Nevím, co je motivem jako - jestliže má být motivem jenom to, že se do vašeho programového prohlášení dostalo, že bude vyhlášen Národní park Křivoklátsko, tak vy se toho držíte jak mrtví - já nevím, nebo jak... (Reakce mimo mikrofon. Poslankyně Peštová se otáčí.) Aha, někdo se zasmál. (Poslankyně Peštová se otáčí k lavici zpravodajů.) To není - pojďme dál, pane ministře. To není o tom, abyste tady - vy jste odešel, pak jste zase přišel, vy jste mě vůbec neposlouchal, teď mi říkáte - pojďte dál jako. (Ministr Blažek hovoří mimo mikrofon.) No, tak jako dobře, no, tak máte štěstí. Takže doufám, že se tedy přihlásíte, abychom mohli tedy popovídat si o té bezzásahovosti, abychom si mohli popovídat o tom, jaká je tam skladba lesů, a abyste mi vysvětlili, proč chcete za každou cenu vyhlásit Národní park Křivoklátsko, když jsem vám doložila, že to nesplňuje - nesplňuje to to, co říká zákon. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, paní poslankyně.

A poprosím pana poslance Rybu. (Poslankyně Peštová dobíhá do své lavice, hlásí se o slovo.)

 

Poslanec Drahoslav Ryba: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně -

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pardon, ještě - (K poslankyni Peštové:) Vy jste si dala faktickou sama k sobě? (Poslankyně Peštová mimo mikrofon: Ještě jsem to stihla. Sama k sobě.) (Poslanec Ryba odstupuje od pultíku: Aha, pardon.) No, sám si peru, sám si vařím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já se omlouvám. Jak jsem byla trošičku rozčílená, tak jsem zapomněla říct, když tady pan ministr na mě pokřikoval, tak jsem chtěla říct, že dávám procedurální návrh, že bych tento zákon chtěla přerušit, a to do 30. května tohoto roku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Takže máme zde procedurální návrh o hlasování do 30. 5. (Ministr Jurečka žádá o slovo.)

Pan ministr.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Nebývá obvyklé, aby poslanec na sebe reagoval faktickou okamžitě, co skončí, ale každopádně já se dovolím vyjádřit protinávrhem k tomuto návrhu. Já si dovoluji dát návrh na přerušení této novely zákona o ochraně přírody a krajiny do dnešního dne do času 17.52 hodin. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: 17.52, ano. (Poslanec Haas se hlásí o slovo.) Pan ministr byl nejdřív.

 

Ministr životního prostředí ČR Petr Hladík: Tak já si myslím, že můžeme klidně vést i debatu o tom, proč je potřeba národní park jako takový. Já možná chci zmínit jednu důležitou věc -

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Dejte, prosím, protinávrh jenom, jo? Máte tady ještě kolegy ostatní, (Ministr Blažek: Pardon, pardon.) Jo? Teď musíme dávat protinávrhy. Takže pokud nebyl protinávrh, tak pan poslanec Munzar.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. To jsou tady takové hezké vždycky zkoušky po dlouhých projevech, protože musím si dostatečně vyhodnotit to, co říkala paní kolegyně Peštová. (Předsedající: Prosím. Prosím o protinávrh.) Tak dávám protinávrh na přerušení tohoto bodu do 17.55. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: 17.50, jo? (Poslanec Munzar: Padesát pět.) Padesát? (Poslanec Munzar: Pět.) Padesát pět. Ano, dobře.

Paní poslankyně.

 

Poslankyně Jarmila Levko: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já si v tuto chvíli také dovolím dát protinávrh, a to, abychom přerušili jednání tohoto bodu, abychom přece jen měli trochu více času než do 17.55, do 18.10 hodin. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: 18.10. Děkuji.

Pane poslanče.

 

Poslanec Karel Haas: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych si dovolil vznést protinávrh k procedurálnímu návrhu paní kolegyně, a to na přerušení tohoto bodu do času 17.50 hodin. Děkuji vám mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: 17.50. Dobře. Ano, pan poslanec Navrátil.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte mi, abych požádal tedy o přerušení tohoto bodu do 17.59 hodin. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: 17.59. Já myslím, že můžeme jít hlasovat. Žádný další protinávrh zde není. (Ťukání karet do lavic.) Je zde zájem o odhlášení. Prosím, abyste se přihlásili. Stále nás není dostatek přihlášených. (Předsedající se odmlčí.) V tuto chvíli je nás dostatek.

 

Takže já zahajuji hlasování. Tážu se, kdo je pro přerušení do 17.59? Kdo je proti?

Hlasování číslo 169, přihlášeno je 126, pro byli 3, proti 92. Zamítnuto.

 

Nyní budeme hlasovat, kdo je pro přerušení do 17.50.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Máme hlasování číslo 170, přihlášených je 127, 4 pro, 93 proti. Zamítnuto.

 

Nyní budeme hlasovat přerušení do 18.10.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování 171, přihlášeno 128, pro byli 3, proti 91. Rovněž zamítnuto.

 

Nyní budeme hlasovat o přerušení návrhu pana poslance Munzara do 17.55.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 172, přihlášeno bylo 128, 1 pro, 96 proti. Rovněž zamítnuto.

 

Nyní návrh pana ministra Jurečky přerušit do 17.52.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 173, přihlášeno 129, pro 5, proti 96. Rovněž zamítnuto.

A nyní tedy můžeme hlasovat první návrh, a to byl návrh paní poslankyně Peštové, přerušit do 30. 5. tohoto roku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 174, přihlášeno 129, 54 pro, 63 proti. Tento návrh je rovněž zamítnut.

 

Můžeme tedy pokračovat. Další přihlášený je pan poslanec Ryba. Máte slovo.

 

Poslanec Drahoslav Ryba: Takže ještě jednou, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené poslankyně a poslanci...

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já bych vás ještě poprosil, jestli byste na chviličku přerušil, a poprosím ostatní, buď aby se ztišili, anebo aby si vyřídili, co potřebují, mimo jednací sál. Prosím ještě jednou o klid. Děkuji a můžete pokračovat.

 

Poslanec Drahoslav Ryba: Děkuji za slovo. Úplně na úvod bych chtěl zareagovat na moji kolegyni, paní poslankyni Bereniku Peštovou, vaším prostřednictvím, protože co se týká kůrovce, s tím mám opravdu velmi osobní zkušenost. Ještě před kůrovcovou kalamitou jsem vlastnil asi 1,8 hektarů lesa, protože jsem z Vysočiny. Na Vysočině jsem se narodil, celý život tam žiju a žili tam i moji rodiče a prarodiče. A musím říct, že po kůrovcové kalamitě už les v podstatě nemám vůbec žádný. Mám jenom pozemek, který se snažím nějakým způsobem obnovit. Svým způsobem jsem hrozně rád i za to, i když je to tedy takový černý humor, nebo není to humor, to je pravda, že se toho nedožili moji rodiče a prarodiče, protože oni se celé generace starali o to, aby tam byl krásný les. A kdyby dnes viděli, a tím hůře ještě v období kůrovce, jak místo krásného lesa jsou tam sežrané a suché stromy, tak se obávám, že by to stejně nepřežili. A vůbec teď nechci obviňovat, čím se to stalo. Mám na to svůj názor, ale nebudu ho tady na kameru říkat, protože to jsem dnes opravdu nechtěl.

Ve svém vystoupení se chci věnovat pouze druhé části zákona, sněmovního tisku 878, o ochraně přírody a krajiny, která novelizuje zákon číslo 133/1985 Sb., o požární ochraně. Hned na úvod konstatuji, že z mého pohledu je dobře, že se podařilo napsat do zákona alespoň nějaká pravidla pro zajištění požární bezpečnosti v chráněných krajinných oblastech - bohužel až po obrovské tragédii, která byla způsobená požárem v Hřensku. A je velmi pravděpodobné, že obdobný osud může potkat i naše ostatní chráněné krajinné oblasti, pokud nic neuděláme. V těchto případech, plně si uvědomuji, že v těchto případech se vždy jedná a bude se jednat o střet dvou zájmů: zájmu na ochranu a bezzásahovost do přírody a ochranu životů a majetku lidí, kteří zde žijí. A vždy budeme muset velmi zvažovat, kde najít tu správnou rovnováhu.

Já musím říct, že v tomto zákoně jsem možná trošku podjatý, protože už z důvodu mé minulé profese se budu vždy klonit více k ochraně lidí, a proto jsem na jednu stranu rád, že se tato problematika řeší. Ale pořád se domnívám, že tato navrhovaná opatření měla být konkrétnější. Malinko se zdržím u jednotlivých zásadních opatření, která jsou obsažena v základním zákoně, tedy tak, jak je předložilo Ministerstvo životního prostředí, respektive vláda.

Povinnost vlastníka udržovat lesní cesty uvedené v dokumentaci zdolávání požáru průjezdné, aby hasiči měli možnost se vůbec k zásahu dostat. Tady si myslím, že to je celkem jednoznačné opatření a je správné.

Vytvoření protipožárního předělu od stavby určené pro bydlení, rekreaci a tak dále v šířce minimálně 2,5 metru a u lesního porostu nad stáří 30 let, stáří tedy porostu, do 15 metrů od předělu, nesmí být dále ponechána klest po těžbě a tento les musí být v uvedené vzdálenosti odumřelých stromů na zemi ležících částí kmenů a pokácených stromů. Nesmí tam být tedy ponechána. Tady připomínám, že jejich ponecháním dochází k enormnímu zvýšení požárního zatížení, a tím i k intenzivnějšímu hoření a rychlejšímu šíření požáru. A ze svých zkušeností, ale nejen z nich, ale i ze zkušeností kolegů doma a ve světě je zřejmé, že tyto vzdálenosti jsou zcela nedostatečné.

Nevím, kdo z vás, pokud máte rodinný domek, by chtěl bydlet u suchého lesa, který je od vás vzdálený 2,5 kilometru, pardon, 2,5 metru, kdyby kilometru, tak tam není problém, 2,5 metru, případně tedy tam byla změť různě pokácených, popadaných stromů a ta tedy ve vzdálenosti 15 metrů. No, já bych v takovém rodinném domku se opravdu bál žít.

Další opatření: zdroje vody pro hašení požáru v rozsahu dokumentace zdolávání požáru. Jedná se o správné opatření, ale není zde uvedena žádná hodnota. My nevíme, jestli ten vodní zdroj je potůček, kde je 200 litrů vody, nebo je to rybník, kde je 50 kubíků vody. Takže měla by zde být uvedena minimálně vydatnost vodního zdroje, případně minimální objem a vzdálenost mezi jednotlivými zdroji, aby ti hasiči věděli vlastně, jak mohou s touto vodou zacházet a kde ji můžou čerpat.

Další opatření: v období zvýšeného nebezpečí vzniku požáru zajistit monitoring lesního porostu tak, aby byla zajištěna včasná detekce požáru od jeho vzniku. Toto opatření je sice správné, ale je natolik obecné, že v praxi bude jen velmi obtížně vymahatelné a pojem včasná detekce je naprosto vágní a každý si může vykládat naprosto po svém. Současně i vázání tohoto opatření na dobu zvýšeného nebezpečí vzniku požáru není z mého úhlu pohledu šťastné.

Uvítal bych, kdyby se jednalo o kombinaci více opatření včetně technických, která by umožňovala stálý monitoring po celý rok. Ano, diskutoval jsem to i s ochranáři. A ti namítají, to bude příliš drahé, to bude nerealizovatelné, to prostě není možné udělat. Já bych v této chvíli jen chtěl upozornit na to, že tato opatření jsou již realizována v řadě zemí, běžně v USA, Kanadě, ale i třeba v Rusku, Austrálii, Brazílii. A když vezmu jen Evropu, tak tato opatření jsou využívána ve Španělsku, Portugalsku, Řecku, Itálii, ale třeba i na Slovensku. Můžeme se zajet podívat do Vysokých Tater, Nízkých Tater, do Slovenského ráje. A kombinace těchto opatření, ať už technických, tak jiných, opravdu tam běžně zavedená je a probíhá tam stálý monitoring. Tak to jen k tomuto opatření.

Dalším opatřením je povinnost stanovení organizace zabezpečení požární ochrany a zpracování dokumentace zdolávání lesních požárů. S tím já nemám žádný problém. To v podstatě v obdobné, řekněme, formě již dnes existuje. Ale je zde rozdíl v tom, že dneska tu máme dva zákony, kde tedy je to vykládáno tak, že zákon o požární ochraně se na CHKO takto nevztahuje, a proto si myslím, že v tom je třeba udělat pořádek.

Tím jsem se tedy vypořádal s těmi nejdůležitějšími body druhé části tohoto zákona, který novelizuje zákon o požární ochraně. Sám jsem se sešel s některými občany, kteří v těchto oblastech bydlí a žijí. A oni se opravdu obávají, a musím říct, že oprávněně, že mohou být ohroženy jejich životy a majetek.

K této části předložil pan poslanec Karel Krejza, prostřednictvím pana předsedajícího, čtyři pozměňovací návrhy. Já jsem si je přes noc - tím, že mi to bylo aspoň umožněno - důsledně přečetl. A musím říct, že minimálně bychom se nad těmito opatřeními měli zamyslet, případně alespoň některé z nich podpořit, protože tím můžeme významně snížit riziko požárů a ohrožení občanů, kteří zde žijí.

Závěrem, pokud tedy, já nevím, jak dopadne tento zákon, pokud tedy projde, nebo neprojde a v jaké podobě zákon projde, případně neprojde, tak si myslím, že se budeme stejně k této oblasti, k tomuto tématu, pokud tomu tak bude, (muset) vrátit, aby další požáry v chráněných krajinných oblastech, které jsou podle mého názoru pravděpodobné, neohrozily životy a majetek lidí, kteří tam žijí po řadu generací.

A co víc, můžeme zlikvidovat chráněné krajinné oblasti nebo národní parky, chcete-li, a místo těchto dnes zelených chráněných krajinných oblastí budeme mít spáleniště. Ano, slyšel jsem názor: však ony jednou obrostou. Ano, to máte pravdu. Jednou ta místa opět zarostou lesem, ale naše generace a ani generace našich dětí se toho už nedožije. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím paní poslankyni Fialovou.

 

Poslankyně Eva Fialová: Moc děkuji za slovo. Přiznám se, že nemám připraven nějaký proslov, ale spíše bych chtěla reagovat na jednotlivé pozměňovací návrhy, které byly do systému vloženy, a k některým se tady vyjádřit, protože k zákonu o ochraně přírody a krajiny máme podaných pět pozměňovacích návrhů, které se týkají mysliveckého zákona, jedenkrát dvojčata, jedenkrát změny zákona 100 - EIA a jedenkrát stavebního zákona. Zbytek pozměňovacích návrhů se týká národních parků, ochrany péče a vůbec zasahování do nějakého fungování právě národních parků.

Mě to malinko mrzí, protože samotný ten zákon není špatný, který se navrhuje. Víceméně reaguje na některé věci, které jsou pro ochranu přírody a krajiny přínosné, a spojily se nám, jak už jsem opakovala včera i v prvním čtení, tak spojuje dvě kontroverzní věci, což jsou ty právě pozitivní věci versus vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. Z tohoto důvodu jsem už včera zde odůvodňovala svůj pozměňovací návrh společně s kolegy a dlouho dopředu jsme ho avizovali, že budeme navrhovat vyjmutí vyhlášení Národního parku Křivoklátsko ze samotného zákona. A vedou nás k tomu - já bych navázala tady na kolegyni Peštovou, která informovala detailně o tom, kolik máme přírodních porostů na samotném území, tak jenom ještě doplním informaci, protože vycházíme z podobného materiálu, že detailní informace ohledně přirozenosti lesních porostů dokládá publikace Vacek a Moucha už z roku 2012 Péče o lesy a chráněná území České republiky, která byla zpracována a vydána na žádost Ministerstva životního prostředí na základě dlouhodobých projektů, a záměrem ministra životního prostředí, v té době magistra Tomáše Chalupy, tehdy bylo kvalifikovat stupně přirozenosti lesních porostů v národním parku a CHKO v České republice.

Velký důraz přitom kladl na posouzení stavu přirozenosti v CHKO Křivoklátsko. Na základě zjištěných stupňů přirozenosti byl tehdy záměr vyhlášení Národního parku Křivoklátsko pozastaven, jelikož zde výrazně převažovaly kulturní lesy se smrkem ztepilým a borovicí lesní. CHKO Křivoklátsko ve stupni přirozenosti jedna, tedy les přírodě blízký, se nachází pouze na 4,35 procentech plochy lesů. Ve stupni dva - kulturní s přirozeně blízkou skladbou - je 20,49 procenta a ve stupni tři - les kulturní s přirozeně vzdálenou skladbou - se na území vyskytuje 17,75 procenta a ve stupni čtyři - les kulturní s dominancí smrku a borovice - téměř 50 procent a ve stupni pět - les kulturní a geograficky nepůvodní - je 10,73 procenta.

Z tohohle mi vyplývá, že sice máme na Křivoklátsku krásné lesy, i když byly dlouhodobě obhospodařovány, jistě si zaslouží nějaký stupeň ochrany, ale obávám se toho, jestli si zaslouží takový stupeň ochrany na vyhlášení národního parku, přičemž na 99 procentech tohoto území je vše ve vlastnictví státu, Lesů České republiky a můžou nařídit speciální ochranu a ohlídat si jejich hospodaření v rámci lesních plánů. Nerozumím tomu, proč proti vůli občanů, kteří se dlouhodobě vymezují, píšou petice, dávají si s námi schůzky, což je naprosto v pořádku a my jim nasloucháme, nechce vláda porozumět, a přesto tlačí vyhlášení Národního parku Křivoklátsko přes jejich zásadní nesouhlas.

Už to není o těch argumentech, kdy se zdály trošku úsměvné, že nebudeme moci chodit na houby a sbírat borůvky, ale oni se obávají zásadních věcí, což je zvýšení turistického ruchu a zvýšení turistického ruchu, který sice v národních parcích někdy bývá přívětivý, ale je způsoben tím, že tam lidé přijedou a stráví několik dní a ekonomicky pozvednou celý ten region, kdežto v této lokalitě oni se obávají a díky blízkosti Prahy, velice dobré dojezdové vzdálenosti a turistice, která bude krátkodobá, a jejich infrastruktura na to není připravena. Může se zdát, že některé věci by mohly vylepšit samotné obce, něco si zrevitalizovat, připravit, ale samotní občané to nechtějí. Tak proč budeme něco takového nutit občanům, kteří chtějí mít klid, chtějí si užívat tu hezkou přírodu a možná právě jenom díky tomu, že se oni o ní takhle starali, tak dnes ji máme v takovémto stavu a vůbec se o tom bavíme, že můžeme vyhlásit Národní park Křivoklátsko. Možná bychom jim jejich přístupem, který celou dobu k této krajině - tímto způsobem se k ní chovali a měli k ní úctu, tak proto ty lesy vypadají dnes, jak vypadají, a proto se vůbec zvažuje jejich ochrana a vyhlášení toho národního parku. Měli bychom je proto poslouchat více, protože oni tam žijí po generace a nepřejí si zvýšený turistický ruch, který s sebou národní park přinese.

A teď k samotným pozměňovacím návrhům, které nesouvisí s vyhlášením samotného národního parku, ale nejprve bych ráda poděkovala panu kolegovi Bělorovi, protože ten čas, který jsme získali od včerejška, nám dal to, že jsme se dohodli a společně připravili, a už tady o tom mluvil můj kolega Stanislav Fridrich, pozměňovací návrh ohledně památných stromů, kde jsme dali oba dva pozměňovací návrhy dohromady, aby jeden, ani druhý se nemohl vylučovat. A myslím si, že tento počin je, dá říct, možná v této Sněmovně nebo v tomto volebním období neobvyklý a jenom díky tomuto času se nestaly výlučné ty dva pozměňovací návrhy, které šly proti sobě, a proto se všichni přihlásíme ke společnému pozměňovacímu návrhu, který se týká památných stromů.

A teď k těm jednotlivým pozměňovacím návrhům. Přiznám se, že od včera mě to stálo spoustu a spoustu hodin prokousat se jednotlivými návrhy a pozměňovacími návrhy, který byly předloženy, ať už kolegou Burešem, anebo o který ještě dnes se nepřihlásil panem ctěným poslancem Bendlem.

Já začnu u pana poslance Bendla, protože některé z jeho návrhů směřují k tomu, že jsme horko těžko v minulém volebním období prosazovali ochrannou stráž, aby mohla kontrolovat špatné parkování, ukládat pokuty, aby ochránci v národních parcích mohli pořizovat kamerové záznamy a tak dále, a všechno toto se teď navrhuje zrušit.

A já si nedokážu představit, například když ochránce nebude moct pořídit nějaký záznam, ať už video, nebo audio při dohadování se s člověkem, který si vyjede na čtyřkolce do první zóny národního parku s nejvyšší ochranou, jak pak bude dokazovat, že tam nebyl. A co vůbec, jeho další pozměňovací návrh ruší výjimky pro samoty na povolování vjezdu, aby mohli energetici, kanalizace a majitelé nemovitostí u samot nežádat o ty výjimky a jezdit si k těmto nemovitostem a zabezpečování základních principů samostatně bez toho, aniž by někde byla vedena jejich espézetka, a tím pádem se stane co v tu chvíli? Já přece, když někoho takhle načapu, nebudu moct pořídit záznam o tom, že tam ten daný byl, v té největší ochraně těch národních parků, nebudu ho moct ani zkontrolovat, že měl třeba výjimku dojezdu ke své nemovitosti, tak jak já se s ním pak budu dohadovat, že tam neměl co dělat a udělovat mu pokutu? Protože on mi řekne - já jsem jel prostě s tímto automobilem si zabezpečit svoji nemovitost a mám na to plné právo. Mě by opravdu zajímalo, jak se to bude řešit, když nebudu mít záznam.

A co ještě v dalším pozměňovacím návrhu řeší, tak je to, aby tyto pokuty a připomínky byly sebrány té Agentuře ochrany přírody a krajiny a převedly se na obce, a na těch obcích se rozhodovalo o přestupcích. Takže vzhledem k tomu, že... A teď pojďme říkat, co bude fungovat. Prostě kamarád z té a z té restaurace přijde na ty přestupky a bude říkat - já vlastně jsem to myslel dobře, a všichni mu vyjdou vstříc. Ale takhle bychom se neměli k těm národním parkům přece chovat. Pojďme si to uvědomit.

Dalším z jeho návrhů, kterým se věnuje, tak je zohlednění veřejných zájmů při zajišťování bezpečnosti energetické soběstačnosti před ochranou přírody a krajiny. Já tomu rozumím. To je takové v poslední době hodně líbivé slovo, ale pod to se může skrýt úplně všechno. Opravdu, opravdu všechno.

To jsou asi ty nejzásadnější připomínky, nebudu se vyjadřovat úplně ke všem, které... Ještě jeden je dobrý, aby v rámci JES bylo v národních parcích vlastně povolováno i odnětí zemědělského půdního fondu, nemohl se k tomu nikdo dál vyjadřovat a fungovalo to na základě lesního zákona. Tak jsou tam takové detaily, které opravdu... Proč my tady kritizujeme, že pokud by byly přijaty, tak to ten celý zákon rozvolní a ochrana přírody a krajiny půjde opravdu vniveč, tak by mě zajímalo, co ty jednotlivce k tomu dnes vedlo a jakým způsobem se k tomu víceméně ministerstvo do budoucna postaví, když pan ministr nás tady ubezpečil, že nebude podporovat žádný pozměňovací návrh, který by vedl k nějakému přílišnému rozvolnění, za což mu děkuju. Ale opravdu ta jistota tam moc velká není, protože když víme, jakým způsobem dochází k vydíracím technikám na schválení jednotlivých zákonů mezi sebou v rámci koalice, tak si v tom opravdu nejsem jista.

Nu, a pokud se vrátím k pozměňovacím návrhům pana kolegy Bureše, který říkal, ať mu tady řekneme jednotlivé konkrétní příklady, jakým způsobem dojde k samotnému rozvolnění, jak by to mohlo ovlivnit, tak například jsou tam přímo definovány zásady péče, ale zásady péče jsou silně manažerský jako dokument, který má říkat, nasměrovat, má reagovat nějakým způsobem na aktuální situaci a nemá přesně definovat, co má být popsáno do detailů. A proč tedy pan kolega předkládá alternativní návrh, že to tedy nechává na ministerstvu, a v jednom definuje přesné pozice a přesně, co má samotný ten plán péče obsahovat? Takže si myslím, že v tom je nějaká nejistota, kdy si je tak jist, co přesně má být a proč vůbec tam máme tu alternativu a necháváme to dál na Ministerstvu životního prostředí.

Co se týká... Já se omlouvám, protože hledám ve dvou různých dokumentech, jak jsem se připravovala vlastně na dnešek. Další, co je, tak je v možnosti (veřejnosti?) vyjadřování se k základním dokumentům veřejnost, s čímž jako bych neměla problém, ale jsem zvědavá, jak dojde k vypořádávání připomínek pro tento čistě manažerský a striktně odborný dokument. A jak bude přistupováno k nějakému výraznému klientelismu, nebo k nějakému evidentnímu zájmu z nějaké zájmové skupiny pro svoje podnikání na úkor toho, aby byla chráněna příroda a krajina.

Dále jsme narazili na to, nebo narazila jsem na to, že se řeší předkupní právo pro stát v národních parcích. A já chci jenom na to upozornit, že si nemyslím, že tenhle pozměňovací návrh by nějak ohrozil fungování těch národních parků, ale proč má zdůvodňovat stát, že chce koupit pozemek v národním parku? Nějak tomu nerozumím. To už vyplývá logicky z té samotné podstaty sto čtrnáctky. A proč se to má upravovat speciálně a psát odůvodnění, že chce stát koupit nějaký pozemek v národním parku? To je tam zakotveno léta, je to naprosto běžné a myslím si, že ten stát by měl opravdu mít to předkupní právo, protože proč bychom neměli to zdůvodňovat? Mně to zavání tím, když si spojím některé ty pozměňovací návrhy s kolegou Bendlem, což ještě musím říct, že jeden jsem nezmínila, aby měly územní plány přednost, to je napsáno v územním plánu, před samotnými... Péče, ochrany a různými věcmi. Chápu, všichni víme, jakým způsobem ty územní plány vypadají, jak jsou kolik let zastaralé, jakým způsobem,,, Do toho by vůbec neměli vstupovat, to už pak opravdu nemůžeme, nemusíme mít národní parky, pojďme je tedy zrušit. A teď, když si poskládáte všechny ty pozměňovací návrhy, které jsou nahrány, jak jeden (za druhým?) do sebe hezky zapadá, tak opravdu mi to připomíná totální devastaci národních parků. a za výměnu toho, že podpoříme Křivoklátsko, tak prostě absolutně rozvolníme nějaká pravidla. A já se toho hodně obávám.

A z tohohle důvodu, pane ministře, jinak bych asi to nenavrhovala, protože jak jsem řekla na začátku, je tam spoustu pozitivních věcí v tom daném zákoně, ale pokud projdou tyto pozměňovací návrhy, před kterými jsem tu varovala a stane se to, tak preventivně dávám návrh na zamítnutí celého zákona, aby se o něm hlasovalo ve třetím čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Tento návrh eviduji, bude to ve třetím čtení. A my můžeme přikročit k faktickým, k nimž se objevily přihlášky. A sice paní poslankyně Peštová, poté pan poslanec Radek Koten. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych nejdřív zareagovala na svoji předřečnici, když tady říkala, že nevidí důvod, proč by taková velká ochrana tam měla být, ale ona už tam ochrana je. Já jsem to říkala, že tam ochrana je, je dostačující. Je tam CHKO Křivoklátsko, stávající Národní přírodní rezervace, je tam Přírodní rezervace, je tam Biosférická rezervace UNESCO a je tam soustava Natura 2000. Tam už je tolik ochran, že snad už víc ochran nepotřebujete.

Ale spíš co mě zajímá, že pan ministr se k tomu stále nevyjádřil. Já jsem čekala, že bude reagovat na to, co jsem tady řekla, když jsem mu tady doložila, že to nesplňuje ty parametry toho zákona, to znamená, že to nenaplňuje ten paragraf 15 odst. 1 zákona 114, kde je jasně uvedeno, kdy mám vyhlašovat národní park a pro co se to, nebo na co se to vztahuje, na jaké území? Skládá se (z?) území s typickým reliéfem a geografickou stavbou a převažujícím výskytem přirozených nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů.

Já jsem vám tady doložila a předložila, že tam jsou ty ekosystémy velice, ne velice, tam jsou ovlivněny tím člověkem. To nejsou přírodní ekosystémy, to není ta vaše džungle, co si myslíte, že tam jako nějaká je nebo já nevím. A chci vidět tu motivaci. Prostě chci vědět, co vás motivuje k tomu, aby i přesto, že víte, že tam 40 procent je smrk ztepilý, borovice lesní, to jsou invazivní druhy. A takhle můžu pokračovat, to, co jsem vám tady doložila. Proč za každou cenu tam chcete vyhlásit národní park. Čí je to hračka? Koho to má být hračka? Já vidím, pan primátor (poslanec Bohuslav Svoboda) tady na mě kývá hlavou, tak mi pojďte odpovědět, já si to ráda poslechnu. Každý má nějakou hračku, že jo. A tak čí je hračka národní park? (Předsedající: Čas.) Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní ve faktické zareaguje na průběh rozpravy pan poslanec Radek Koten. Prosím.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, ministryně, dámy a pánové, no, já když tady poslouchám tu debatu, tak samozřejmě jsem si vzpomněl na bývalého ministra životního prostředí, už to je nějaký pátek, na pana Bursíka a na jeho - jak se to jmenuje, ten papoušek, jo, žak (žako?) - na Kateřinu Jacques, biomasu. A vzpomínám si tady úplně přesně, jak se tady pan Bursík prsil, že kůrovec je jeho kamarád, no a na té Šumavě to dopadlo velmi dobře tedy s tím kůrovcem. Rozšířil se po celé republice, no a my tady teďka sklízíme ty plody pana Bursíka bez absolutní odpovědnosti tedy za to, co se stalo v celé České republice. Začaly to tedy ty orkány, Kyrill, posléze tedy Herwart, ale to dřevo se neodklízelo z těch lesů. No a dopadlo to, jak to dopadlo. Na Třebíčsku, tam jsou nyní holiny místo lesů, je to úplně perfektní pohled. Zároveň také ta biosféra, co chtěl pan Bursík vybudovat na Šumavě, tak se přesunula tedy i na to Třebíčsko. No, a ta biosféra spočívá v tom, že to nemá co chladit tu zem, takže tam je výrazně tepleji.

Ale mě zajímalo, proč se vyhlašují tady ty národní parky. A velmi jednoduše mně bylo řečeno, že to je v podstatě kvůli tomu, že se na to dají čerpat peníze z Evropské unie a ty se dají někam odklonit. Tak řekněte tady tedy ty důvody pravé, které k tomu vedou, anebo jestli to neprospěje někomu v Bratronicích, kdo tam má tedy nějaký statek, chov koní. No a jediné dvě obce, které jsou pro, jsou zrovna tam odsud. Tak mně to vysvětlete, jestli tady na tom někdo nemá tedy ze čtyřkoalice osobní zájem, aby tam byl ten národní park. Mě by to zajímalo, protože já si tady připadám jako v roce 2007, když pan Bursík se chtěl přivazovat ke stromům, aby se to kůrovcové dřevo nevytěžilo z lesů na Šumavě. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času a nyní se opět s faktickou přihlásila paní poslankyně Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já bych ještě chtěla doplnit svého předřečníka, pana kolegu Kotena, jak se tady zmiňoval o tom, že jsou tam ty holiny. Tak já jsem vodohospodář a tam samozřejmě je další problém, který vzniká, že jo. My tady na jednu stranu chráníme mokřady a bažiny a všechno možné, dáváme to do původního stavu a snažíme se, abychom měli ta rašeliniště. Jenomže v momentě, když tam o ty stromy přijdete a dochází tam právě k tomu slunečnímu záření, které samozřejmě ta zem pohlcuje, že jo, tam na ty holiny praží to slunce, tak dochází k tomu, že nemáme - začíná klesat hladina spodní vody a to, co se snažíme horko těžko vybudovat a stojí nás to velké peníze, tak ve své podstatě děláme zbytečně. To jsou opravdu kolikrát i vyhozené tím pádem projekty, protože ta voda se tam logicky nemůže udržet. Ta se vypařuje.

Takže to je další efekt, který to má nesmyslný, ale to jsou ty bezzásahové zóny, o kterých jsem tady taky mluvila. A říkám, a to byl jeden z těch podnětů, který tady tam byl na tom kulatém stole, o kterém jsme mluvili a z kterých ti občané mají i problém, nebo z čeho mají i oni strach. Protože tam mluvili občané z toho Českého Švýcarska, kde vlastně došlo k tomu, že i když udělali veškerá opatření, které po nich chtěl národní park, aby nedošlo k zahoření jejich stavení a budov, tak se přesto stalo, protože ten oheň prostě přeskočil a začala jim hořet střecha a od střechy jim shořelo celé stavení, které měli třeba po dvě generace, tři generace, které obnovili tak, aby zase národní park byl spokojený, protože musíte držet ten krajinný ráz a podobně, že jo. A teď nemají nic. Takže to jsem čekala, že ta diskuse tady nějaká k tomu vznikne a že si začneme o tom povídat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Čas. Děkuji. A ještě zareaguje pan poslanec Radek Koten. Stále jsme ve faktických. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Já jsem ještě nestačil tedy zareagovat na všechny ty věci. Tam v podstatě, když se podíváme například na Vysočinu, což je také Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy, tak my se tady potácíme mezi několika ohni. To znamená, z Evropské unie tady máme za úkol postavit větrníky. Mě by tedy zajímalo, jestli Ministerstvo životního prostředí bude vytvářet takzvané akcelerační zóny v těchto parcích národních, protože v případě, kdyby se to stalo na Vysočině, tak ta chráněná krajinná oblast, tam by ty větrníky jaksi úplně změnily ten krajinný ráz.

A co se týká Křivoklátska, já nevím, jestli to je zrovna právě tato akcelerační zóna, kde by bylo vhodné stavět ty větrníky, ale já mám takový pocit, že to nemá opravdu s ochranou krajiny nebo krajinného rázu vůbec nic společného, ale že se tady snažíme splnit nějaké nesmyslné, nesmyslné v podstatě požadavky Evropské unie, Evropské komise, a alespoň tedy, když už nic, tak z toho bude nějaký kšeft pro pár vyvolených.

Ale já bych se tady skutečně vrátil k tomu, že ty lesy je potřebné obnovit po celé České republice, tak jak jsou zdevastovány kůrovcem. Bude to běh na poměrně dlouhou trať. Ale právě to Křivoklátsko, kdyby mělo zase být nějakým zdrojem kůrovce - vždyť jsme to viděli v Českém Švýcarsku v těch požárech, jaké tam vzplanuly, že to nebylo možné ani uhasit. Je to opravdu velké nebezpečí z toho požárního hlediska a já bych se tomu skutečně velmi rád vyhnul a předpokládám, že i ti obyvatelé těch obcí dotčených, kterých se to tedy týká, že by najednou žili v národním parku a měli nějaké stavební uzávěry a tak dále. Takže samozřejmě chápu, že s tím také nesouhlasí, a myslím si, že bychom si neměli zadělávat na další problém à la Bursík. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji z dodržení času a my se tímto vracíme k přihlášenému panu poslanci Richardu Brabcovi. Poté se může připravit paní poslankyně Zuzana Ožanová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Richard Brabec: Děkuju za slovo. Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, já mám teď trošku déjà vu, protože já jsem se přenesl osm let zpátky do této slovutné Sněmovny ke stejnému pultíku, tenkrát z pozice ministra životního prostředí, a je zajímavé, jak některé argumenty se opakují, a je zajímavé, jak se vlastně trošku prohodily. Ale možná někteří řečníci. Já ale budu mluvit pořád stejně a v něčem možná pro vás překvapivě dám za pravdu předkladateli, někde ho naopak napálím v tom dobrém slova smyslu.

Začnu tím, co je relativně - nebo začnu vůbec tou strukturou té novely, protože to je docela důležité. Ta novela, těch novel mělo být původně více, ze stočtrnáctky a pan ministr Hladík jako předkladatel se rozhodl, že vlastně asi z důvodu úspory času, ale to je jeho problém, že nebyl schopen to předložit dříve, sloučil ty novely do jedné. A stala se věc, která se podle mého názoru stát neměla, protože se dohromady smíchala celá řada věcí, které spolu věcně vůbec nesouvisí. Protože ta stočtrnáctka, tedy novela zákona o ochraně přírody a krajiny, je samozřejmě velmi široká materie, která zahrnuje celou řadu věcí, a původně tam měly být věci, které měly měnit třeba právě druhovou ochranu, měla tam být transpozice. A kdybychom se bavili o těchto věcech, tak si myslím, že bychom dospěli relativně rychle k nějaké aspoň elementární shodě, protože je tam řada záležitostí, které skutečně jsou zpřesňující, jsou zjednodušující a podle mého názoru jsou ku prospěchu věci, právě třeba změna vůbec náhledu na druhovou ochranu.

A bohužel k těmto relativně konsenzuálním bodům přibyl samozřejmě samostatně Národní park Křivoklátsko, což byla původně samostatná novela, a to do toho vneslo poměrně výrazný spor.

A aby toho nebylo málo, tak vlastně k tomu Národnímu parku Křivoklátsko a k této novele přibylo ještě několik desítek pozměňovacích návrhů, které ovšem, když se na ně podíváte, a už to tady dneska padlo několikrát a myslím, že to tady ještě padne také několikrát, a myslím, že to nebude jenom v tomto čtení, ale určitě i na výboru, a pevně v to doufám, a ve třetím čtení, tak tady přibyla celá řada pozměňovacích návrhů, které kdyby byly přijaty, minimálně část z nich, tak by došlo k úplně paradoxní situaci, že by sice Sněmovna schválila pátý národní park, ale zato by zničila ty čtyři už existující. To znamená, že by tak rozvolnila tu ochranu přírody v těchto parcích, že by v zásadě bylo skoro jedno, jestli budeme mít chráněnou krajinnou oblast nebo národní park. Tam totiž směřují některé návrhy.

A ty návrhy já si dobře pamatuju, protože ony už tady - proto jsem říkal, že je to pro mě návrat o osm let a 15 kilo zpátky do roku 2017, docela přesně, bylo to v březnu, byl jsem takový jak relativní, ještě neprošedivělý mladík s 85 kily, tak si to dopočítejte, kam to došlo. A já jsem tady hájil ty věci a tenkrát docela, myslím, úspěšně, protože ta novela nakonec tady získala 117 hlasů, novela, která nakonec prošla Poslaneckou sněmovnou, šla do Senátu, ten ji vrátil, pak ji vetoval prezident.

My jsme dokonce přehlasovali i veto Miloše Zemana, tenkrát prezidenta Zemana. A já si musím tady vzpomenout na jednu věc, že tehdejší prezident Miloš Zeman mi říkal - pokud, pane ministře - tím svým typickým hlasem, nebudu ho tady napodobovat - pokud, pane ministře, získáte na svoji stranu většinu obcí v národních parcích, tak já to uznám, že jste ty lidi přesvědčil, protože mi jde o ty lidi v národních parcích a o ty obce, a již se tomu nebudu bránit. - A musím říct, že Miloš Zeman svoje slovo dodržel a byť rozhodně nebyl příznivcem rozšiřování národních parků, když to řeknu hodně jemně, tak byl v tomhletom opravdu velmi, řekněme, spravedlivý, že řekl - ano, povedlo se vám, pane ministře - tenkrát, myslím, že už jsme si tykali, ale to je jedno - povedlo se vám skutečně to, co jste slíbil, tedy že přesvědčíte velkou většinu obcí v národních parcích, že ta novela, která byla nakonec přijata Parlamentem v roce 2017, byla tou novelou, která byla kompromisní, to znamená, posilovala roli obcí, a to docela významně, a zároveň chránila v národních parcích to, co má smysl chránit, protože národní parky samozřejmě jsou rozsáhlé oblasti, ale ne zdaleka všechno je tam třeba chránit anebo je tam třeba chránit celý rok - proto třeba i klidová území - a vlastně zaváděla šetrný turismus tam, kde ta ochrana nutně nemusela být.

Já jsem na to byl docela hrdý, protože to vůbec nebyla žádná sranda tu novelu projednat. Trvalo to vlastně několik let. A ten tlak proti tomu byl obrovský. A já se na to velmi dobře pamatuji právě proto, že jsem na té Šumavě - to jsem rád spojil příjemné s užitečným - trávil hrozně moc času, bavil jsem se tam se stovkami lidí, se starostkami, starosty a nakonec - a bylo to nejenom na Šumavě, ale ta Šumava se stala jistým symbolem této snahy - se skutečně povedlo tu situaci uklidnit.

A já jsem si na té Šumavě taky uvědomil jednu věc - a teď se oslím můstkem dostávám ke Křivoklátsku - že ve chvíli, kdy v národních parcích, v těch obcích na tom začátku něco slíbíte - a to se na začátku Národního parku Šumava zjevně stalo, nebo potom, když se jaksi přeschvalovával - a nepodaří se to úplně splnit, tak ti lidé si to hrozně dlouho pamatují. A vyčítají to Ministerstvu životního prostředí, vyčítají to prostě všem, že nebyla naplněna jejich přání a nebyly naplněny sliby, které byly dány obcím. A to je něco, co je vždycky doslova mina v základech národního parku. A tuhletu minu v základech národního parku bychom měli už od začátku v rámci Křivoklátska. Protože v rámci předcházejících národních parků - a můžeme se samozřejmě na to dívat jakkoliv, určitě když teď tam přijede kdokoliv z nás, tak tam rozhodně najde lidi, kteří budou proti národnímu parku. Ale garantuji vám, že jich bude menšina. A víte proč? Protože ti lidi v těch čtyřech národních parcích si uvědomují, že ten národní park jim přináší, mnohým z nich, obživu, že národní park, správa národního parku a jejich organizace bývá často velkým zaměstnavatelem v tom regionu a že když se v těch obcích zeptáte, jestli by chtěli třeba vyměnit tu značku národního parku nebo jestli by odsud chtěli odejít, tak i ti kritici správy národního parku vám řeknou v drtivé většině případů, že by tedy rozhodně nechtěli, protože to znamená, že skutečně je to značka. Je to značka, která platí.

Ale v Národním parku Křivoklátsko je, vážení, ta situace úplně jiná. A já jsem sám byl překvapen, jak moc je jiná. A hlásím se k tomu - ale je tady ta kontinuita, kterou mám dlouhodobě - že i já jsem uvažoval z pozice ministra životního prostředí o Národním parku Křivoklátsko, ale od začátku jsem svým lidem řekl jednu zásadní podmínku - nesmí to být proti vůli lidí, kteří tam žijí. A je jasné, nemůže to být ani sto nula, ani nula sto, takhle to většinou v životě nefunguje, to znamená, nemůže to být tak, že přesvědčíte všechny, a nemůže to být tak, že nepřesvědčíte někoho. Ale tady v případě Národního parku Křivoklátsko a jeho vzniku se stala věc, která je relativně blízko tomu druhému extrému. To znamená, velká většina těch lidí, kteří tam žijí v těch obcích, jsou proti Národnímu parku Křivoklátsko. A jsou proti němu z řady důvodů, z nichž některé jsou možná, ale ty už bych řekl, že jsou trošku hluché, překonány, například že tam asi někdo skutečně roznášel fámy typu, že když to bude národní park, tak lidi nebudou smět chodit na houby a na borůvky a na klestí a všechny takovéhle věci. To opravdu v řadě případů není pravda. A tam, kde to je pravda, už se to děje dnes, protože to jsou oblasti, které jsou dneska třeba národními přírodními rezervacemi a jsou chráněny stejně přísně jako první zóny národního parku, takže tam stejně lidé jít nemůžou. Ale samozřejmě tihle lidé pod tímto tlakem si mohli myslet, že tento zákaz se rozšíří na většinu nebo dokonce na celé území národního parku, což je samozřejmě nesmysl.

Ale oni jsou proti národnímu parku z jednoho zásadního důvodu, kde se nutně z tohohletoho důvodu nemůže Ministerstvu životního prostředí podařit je takzvaně si koupit. A teď nemyslím v tom špatném slova smyslu, tedy že by tam někdo někoho uplácel, ale v tom smyslu, že ministerstvo má své dotační tituly, které může nabídnout obcím národního parku, a v těch ostatních národních parcích jsou vítané, je to například příspěvek na kanalizaci a další věci. Ovšem tady ty obce říkají - vážené ministerstvo, vážení lidé z Prahy, kteří nám to diktujete, my jsme tady zažili covid a nám se sem nahrnulo tolik lidí, že představa, že se tohleto bude opakovat, je pro nás nepřijatelná. A tady se dostáváme do docela složité situace, protože ten Národní park Křivoklátsko je samozřejmě daleko blíž Praze a těm hustě obydleným sídlům, než je Národní park Šumava nebo Podyjí nebo České Švýcarsko anebo Krkonošský národní park. A ti lidé říkají - ale žijeme tady my, ne vy. A my si tady s tím budeme muset nějakým způsobem poradit. - A tihleti lidé dokonce nereflektují ani na to, že by jim stát prostřednictvím MŽP nebo jakékoliv jiné organizace Státního fondu životního prostředí nabídnul nějaké výhody na infrastrukturu a na celou řadu dalších věcí, na to, co ostatní obce v jiných národních parcích slyší.

To znamená, tady vlastně padla taková ta základní možnost, kterou v tomto případě Ministerstvo životního prostředí mělo a pravděpodobně si myslelo, že to bude stačit, ale nestačilo. Já jsem to tušil, protože historicky došlo několikrát k zájmu nebo ke snaze udělat nový Národní park Křivoklátsko. Ale většinou se nepovedlo, protože v době, kdy pro to bylo Ministerstvo životního prostředí, tak byl zase třeba Středočeský kraj proti, když byl Středočeský kraj pro, zase nebylo pro Ministerstvo životního prostředí a stalo se to i za mě. To znamená, my jsme skutečně v té aktivitě také pokračovali a také jsme jednali. Ale za mě - a můžete mi to věřit, nebo nemusíte samozřejmě, ale za mě by se, vážení, nestalo, že bych nátlakem natvrdo prosazoval proti obcím v Národním parku Křivoklátsko národní park. Ne proto, že bych... nebo takhle. Věděl jsem, že vždycky bude někdo proti, to bylo jasné, ale tady se skutečně stalo, že drtivá většina těch obcí je proti, a to je výjimka, to se nikde jinde neděje.

Znovu říkám, i když se díváte na obce, které dneska stojí proti národnímu parku obecně nebo proti národním parkům, tak je to výrazná menšina obcí ze všech obcí, které jsou součástí ostatních národních parků. To tak je, to je vlastně i v těch skupinách, které se tady objevují, a  je to jejich svaté právo, jako že se jim něco nelíbí. Ale skoro nikdo, si troufám, by nechtěl vystoupit ze stávajícího národního parku. Oni mají spíš problémy s tím, jak někdy funguje ta správa. Více či méně jsou spokojeni s vedením té správy, nebo mají jiný názor, než má správa národního parku. A to já si myslím, že je běžné a bylo by divné, kdyby ta shoda byla absolutní, ale tady, tady je ta shoda minimální od začátku a můžeme se bavit o tom proč. A nepochybně tady můžou hrát i roli skutečně požár v Národním parku České Švýcarsko, obava z toho, že by se to mohlo stát i u nich, i když znovu říkám, některé části národního parku, pardon, CHKO, v rámci Křivoklátska, už jsou dneska chráněny stejně přísně, jako by to bylo v rámci národního parku. A znovu, stala se tedy paradoxní věc, že to samé ministerstvo, které navrhuje nový národní park proti vůli regionu, proti vůli regionu, a poměrně razantně pan ministr Hladík dneska, myslím někde v Radiožurnálu, v interview, tuším, jakoby říkal, že je to tak, že dva jsou proti, nebo dvě starostky jsou proti a ty ostatní se nějak vezou. No, nevím. Já jsem na výboru pro životní prostředí těch lidí slyšel víc jako starostek a starostů a ty petice byly také zřejmé. Ale já jsem si taky svoje užil v tom regionu. To znamená, jako nejsem ten člověk, který seděl na tom ministerstvu pouze a sledoval to možná prostřednictvím médií. Já jsem si to opravdu vyslechl mockrát tam po těch různých akcích, na kterých byly stovky za tu dobu v národních parcích (?) a kde jsem samozřejmě dostával bídu jako za to, jak to tam teda v té Praze vidíme a jak jsme naivní a jak jim tlačíme jako něco, ale myslím si, že nakonec po těch letech, protože to je několikaletá práce, se podařilo řadu obcí přesvědčit, že ten národní park v jejich životě hraje docela významnou roli a že je dobré, že ho tam mají.

A znovu, můžeme se bavit o tom určitě, jestli ta role, kterou tam mají, máte národní park, jestli je bez chyby a jestli třeba případně ta legislativa by neměla být nějakým způsobem změněna. Tady padla od kolegů a je dobře, že ta debata je otevřená, protože je to debata, která je i v rámci mých kolegů z hnutí ANO, a jak říkala kolegyně Berenika Peštová, tak v podstatě já v tomhle z pohledu ochrany národních parků jsem prošel poměrně dlouhým vývojem a pro mě dneska skutečně ty národní parky jsou ostrůvky, které, jak už jsem říkal zhruba před hodinou, z rozlohy České republiky dělají zhruba nebo činí možná 1,2, 1,3 procenta.

A z těch, ta chráněná část, tedy ty bývalé první zóny, nejpřísněji chráněné, tvoří malou součást, to znamená, reálně z těch nejpřísněji chráněných území se tady bavíme o desetinách procenta území České republiky a tyhlety desetiny procenta si, vážené kolegyně a kolegové, podle mého názoru prostě zaslouží vyšší ochranu, výrazně vyšší ochranu, byť samozřejmě to může být v konfliktu s ostatními veřejnými zájmy, ať je to surovinová bezpečnost na té, ale opravdu v těch desetinkách procenta. Protože pokud tyhlety ostrůvky tady nebudou, tak si prostě řekněme, proč ty národní parky bychom měli mít? Pak tady máme x CHKO, pak tady máme samozřejmě různá maloplošná chráněná území. Ten národní park je samozřejmě vždycky určitá entita, určitá oblast, která je jistým způsobem výjimečná, a pokud připustíme, že například tam bude mít přednost lesní zákon před zákonem ochrany přírody, a znovu říkám, ne v té zóně soustředěné péče, ale prostě v těch nejpřísněji chráněných chráněných částech, tak se nabízí otázka, proč tedy mít národní park?

A to je něco, kde ten boj je dlouhodobý. Já jsem přesvědčen, že kůrovcová kalamita, kterou jsem ještě zažil ve vládě, tedy velmi aktivně, protože my jsme byli v té aktivní fázi kůrovcové kalamity tenkrát, tak za prvé nevznikla v národních parcích a za druhé jasně ukázala, a zdůrazňuji, tady kůrovec není můj přítel, na rozdíl od pana Bursíka, není to můj přítel, ale prostě patří bohužel v době klimatické změny, on tady byl vždycky s námi, ale samozřejmě úplně jinak se mu dařilo, nebo spíš nedařilo v období před nějakými významnými dopady oteplování, které samozřejmě má pak dopad na stav těch lesů včetně sucha a ta kůrovcová kalamita republikově i v lesích hospodářských, kde se zasahovat nejenom může, ale dokonce musí proti kůrovci, tak jasně ukázala, že kůrovcová kalamita, když přijde v tomto rozsahu, tak je úplně jedno, jestli ten národní park tam je, nebo není, protože prostě zasáhnout proti tomu kůrovci, je velmi obtížné i v hospodářských lesích, zdůrazňuji, i v hospodářských lesích.

K tomu, co říkal kolega Ryba, a beru to, že je nejvíc povolán samozřejmě z pohledu své profese bývalého generálního ředitele Hasičského záchranného sboru, tak určitě je po národním, vlastně po katastrofickém nebo katastrofálním požáru v Českém Švýcarsku na místě se bavit o protipožárních opatřeních, které tedy posilují požární prevenci, a třeba jenom v Národním parku České Švýcarsko se od té doby udělala celá řada konkrétních věcí a já jsem třeba i ve velmi aktivním propojení s hasičským záchranným sborem krajským. Teď tam zrovna dokonce probíhala taková přednáška krajského ředitele pana Laníčka pro obce v národním parku, kde on říkal, co tedy HZS krajské dělá pro zlepšení té situace nebo preventivní situace, kdy skutečně byly doplněny na mnoha místech nové zdroje hasební vody včetně hasičských vaků o objemu 50 000 litrů, obnoveny nádrže na desítkách míst.

To znamená, že i bez ohledu na to, že není měněn dneska, nebo nebyly by měněny základní dokumenty národních parků, tak nepochybně v těch národních parcích už probíhá, už probíhají konkrétní změny, které jednoznačně by se měly poučit v rámci požární prevence, protože - a tady nepochybně jsem na straně kolegy Ryby, samozřejmě ve chvíli, kdy jsou v konfliktu životy a ochrana zdraví lidí, no tak tam ten veřejný zájem je jasný. Prostě tohleto se ale právě dá řešit různými krizovými plány, které v každém národním parku samozřejmě jsou a které musí nutně posilovat požární prevenci.

Já jsem velmi skeptický, když jsem si přečetl některé ty pozměňovací návrhy, ale samozřejmě budeme se o nich bavit určitě i na výboru pro životní prostředí, když tam třeba slyším, jak by se dalo vlastně snížit to požární nebezpečí, čímž se tam odstraní, řekněme, ta stará dřevní hmota, která se tam nechává k zetlení a myslím, že ta Šumava to počítala, že by Národní park Šumava počítal, že by to znamenalo odstranit zhruba 5 milionů kubíků, 5 milionů kubíků.

To by stálo odhadem stovky milionů, možná první miliardy korun, a to je většinou neprodejné dřevo. To je samozřejmě staré dřevo, rozpadlé dřevo, které se tam nechává právě na zetlení a myslím, že právě na to, aby třeba o to lépe v tom prostředí rostla nová vegetace, aby tam ta obnova probíhala.

Myslím, že když se podíváte... Já se přiznám, že jsem taky vášnivý houbař a ještě před řadou let se mi líbil prostě ten klasický les, kde rostly stromy jako vojáci, byl tam mech a bylo hezky vidět na ty houby. Potom, když jsem poznával tu Šumavu čím dál tím víc, tu opravdovou divočinu, tak jsem zjistil, že ten nejživější les, ten nejvíc živoucí les, paradoxně není tenhleten les, kde v zásadě je tam dole možná pouze jehličí - ano, jsou tam živé stromy nepochybně, to vysoké stromové patro, ale v podstatě nic moc tam nežije - ale ideální je, když ten les je takzvaně trvale tvořivý. To znamená, jsou tam všechny fáze toho lesa. 

Když se podíváte na tu Šumavu a na tu obnovu, která tam proběhla na mnoha místech po Kyrillu, ale i před Kyrillem, tak vidíte, že většinou, až na výjimky, ta příroda je schopna naprosto úžasných věcí, které lidi nikdy nedokážou. Nedokážou proč? No protože... On se usmívá, ale zajeďte se tam podívat. (Reaguje na poslance v sále.) Kdybych vás nudil, tak klidně odejděte, nebudu to brát osobně, ale já jsem se rozněžnil, protože tu Šumavu opravdu miluji, ale nejenom Šumavu. Tam opravdu vidíte tu sebeobnovnou schopnost přírody. Já vám řeknu, proč to tak funguje. Protože tam ta příroda si udělá to, co ona v tu chvíli - a to podle toho, jaké jsou momentálně klimatické podmínky - považuje za nejlepší, aby tam přežilo.

Když se do toho začneme míchat v určitých oblastech s nějakou umělou obnovou, tak ne vždycky to dobře dopadne. Ale samozřejmě, pozor, máme tady většinu, drtivou většinu zbytku České republiky, kde jsou hospodářské lesy, a tam samozřejmě umělou obnovu děláme. Logicky, protože tam chceme pěstovat hospodářský les a je to složitější. Hodně jsme se poučili, myslím, všichni po kůrovci. To znamená, je tam teďka obnova, která je daleko víc, řekněme, druhově rozlišena. Sází se daleko více listnáčů, než se dříve sázelo a tak dále. Prostě přizpůsobujeme se. To je ta adaptace, ale nejlepší adaptaci umí příroda sama. Ale říkám znovu, samozřejmě ten bezzásah - je jasné, že o něm se můžeme bavit na nějakém zlomku území. To je ta největší debata, jak velký zlomek území by to měl být a kde tedy nechat přírodu předvést tu svoji úžasnou schopnost obnovy.

V tom roce 2017 jsem navrhl věc... Přiznám se, napadla mě, nechci se chlubit, ale fakt napadla mě tenkrát překvapivě. Když jsme přemýšleli o tom, jakým způsobem udělat kompromis, který chtěly obce a ty rady se furt hádaly a ty obce se tam furt hádaly. Oni říkali: Vy nám sem furt něco dáváte. Tenkrát dokonce i prezident a ostatní na to nakonec přistoupili, tak jsem navrhl. Udělejme tedy dokumenty na moratorium 15 let a nechme od toho roku 2017 do roku 2032, na těch 15 let, tu přírodu ukázat, co ona umí, a ať se naši následovníci vrátí po těch 15 letech a řeknou: Hele, ona ta klimatická změna nebo to, co nás teďka obklopuje a zjevně má nějaký dopad na vegetaci všeho druhu, tak ona nám prostě ukázala, že buď jsme měli pravdu, anebo nám ukázala, že jsme se mýlili. To znamená, že to vysychá dál. Ale vážení, pořád se tady bavíme o zlomcích procenta České republiky, které jsou součástí tohoto experimentu, a já si prostě myslím, že si to můžeme dovolit. Nebavíme se ani o 10 procentech ani o 15 procentech. Bavíme se opravdu možná o 0,7, 5, nevím, desetinách procenta území České republiky, národních parků, těch nejpřísněji chráněných území.

Já to říkám proto, že paradoxně, když se teď bavíme o pátém národním parku, což by byl skutečně zlom, protože velmi dlouho tady byly čtyři národní parky, tak by bylo hrozně absurdní, kdyby byl schválen pátý národní park. Já znovu říkám, že nesouhlasím se zřízením nového národního parku právě proto, že to je proti vůli toho regionu. To považuji za zásadu, která by neměla být nikdy překročena, protože je to určitá červená linie, která se vrátí, negativně se vrátí Ministerstvu životního prostředí. Já jsem na to pana ministra Hladíka několikrát upozorňoval. Když budu parafrázovat klasika, který říká: To neděláte dobře s těmi sirkami, pane ministře.

Ono se to opravdu stane, protože ty obce na to nezapomenou. Ti lidé na to nezapomenou. Oni si to prostě budou pamatovat, že jim bylo něco vnuceno proti jejich vůli a že to tam nechtěli a mají to tam. Nikdy to tomu ministerstvu nezapomenou a bude se to zase z generace na generaci minimálně ty, neříkám stovky let, ale minimálně ty desítky let, jako jsem to zažil na té Šumavě, kdy se ty staré hříchy neustále připomínaly. Bylo to velmi těžké pro kohokoliv, kdo tam přišel a něco jim tam říkal, tak oni - protože ti pamětníci se vždycky našli v těch obcích i v těch zastupitelstvech - tak řekli: No jo, pane ministře, tyhlety pohádky už nám tady vyprávěli před vámi a podívejte se, jak to dopadlo. Zase jste to nesplnili.

My jsme tam teď něco splnili a teď jsme v situaci, kdy relativně - říkám relativně, protože to je vždycky relativní - je v těch národních parcích klid, v těch stávajících. Jasně, tamhle v KRNAPu mají určitě podnikatelé jinou představu, jakým způsobem tam mají probíhat výjimky, respektive jaké kdo má dostávat výjimky na vjezd a tak dále. Určitě, to je vždycky a vždycky to bude. Myslím si ale, že obecně v těch národních parcích právě nastalo zklidnění potom, když se řeklo: Dobře, je tady moratorium na změny základních dokumentů.

Dneska tady máme návrh... Znovu se vracím k tomu, co navrhl pan kolega Bureš, byť to vysvětloval, že vlastně pokud by ten jeho pozměňovací návrh prošel, tak to znamená, že nejenom že tam vzniknou dvoukomorové národní parky... Znovu opakuji, to mně nevadí, nebo ono to není o mně, ale já si myslím, že to by nám nemuselo vadit, protože to jenom znamená, že by to skutečně mělo zamezit situaci, kdy se přehlasovávají určité skupiny v radách národního parku. Upřímně, jakmile se vám přehlasovávají skupiny v národním parku, tak samozřejmě je to špatně postavená rada a měla by se změnit, protože to znamená, že tam je něco toxického. Protože tam prostě, pokud vám někde vědci přehlasovávají opakovaně lidi z regionu, to znamená, je tam pořád takovýto nesoulad, tak to opravdu znamená, že ten park nemůže fungovat dobře a to by se měnit mělo.

Jsem přesvědčen, že se to dá udělat. Taky se to povedlo v KRNAPu a myslím, že třeba na Šumavě se nic takového v poslední době nestávalo, a v KRNAPu jsou schopni si vždycky takhle vlastně pomoci, a to i bez změny zákona. Ale co tam považuji za opravdu velmi nebezpečné, je to, že pokud tam dáme... Byť pan kolega Bureš tady hovořil o tom, jakým způsobem to vlastně bude omezeno, že to bude moci být uděláno jenom do roka a tak dále - vlastně ani nevím proč - tak mi to připadá jako takový prohnilý kompromis, který má sloužit k tomu, aby se nějaká část možná koaličních poslanců, kteří by jinak nehlasovali pro Národní park Křivoklátsko, vlastně uklidnila a řekla: Dobře, tak za tohle vám to odhlasujeme. To je nebezpečné, vážení. To je nebezpečné, protože skutečně by se opravdu mohlo stát, že ve finále budeme mít pět národních parků, ale podstatně méně chráněných, než ty čtyři, které jsme měli předtím. To by byl proval a to by i pro mě byla osobní prohra. To se na mě nemůžete zlobit.

Já jsem tam strávil spoustu času. Byly to tehdy krásné časy, i když říkám, že jsem si taky vyslechl spoustu různých slov a ne všechna byla slušná, když to řeknu hodně jemně. Tedy většina možná nebyla úplně slušná. Ale strašně mě to poučilo o tom, jak se z té Prahy nemá rozhodovat, jak to má být v tom regionu a v rámci možností... Já jsem tam tenkrát trávil většinu víkendů a volného času na to, abych právě - a nejenom na Šumavě, ale i v KRNAPu a dalších národních parcích - abych to těm lidem vysvětlil a snad se mi to tenkrát povedlo. Pokud by se teď schválilo to, co se navrhuje v těch pozměňovacích návrzích, tak bychom se v zásadě dostali do toho roku 2017, kdy tady celá řada těch věcí zjevně pocházela ze stejného pera.

Nevím, koho to bylo pero, ale napadá mě to trochu, protože některé ty návrhy jsou velmi, velmi podobné.

To znamená, já chápu a považuju to za běžnou politickou praxi, že samozřejmě opozice, koalice, každý na to můžeme mít nějaký jiný názor, a jsem rád, že ta debata probíhá velmi odborně, zatím velmi odborně. Ale jenom chci upozornit na to, že ty národní parky jsou opravdu poměrně velká cenina. A nejenom že ony by měly vyhovovat nějaké kategorie IUCN, která je mezinárodní, a ve chvíli, kdy bychom prolomili nějakou ochranu národních parků a začali tam pouštět další aktivity, tak velmi pravděpodobně o tuhletu certifikaci IUCN přijdeme. Ale i to, že ty národní parky velmi často mají svá dvojčata. Národní park Šumava má dvojče - jo, to jsou ta dvojčata, teď jsem na to vlastně přišel, tak ono to tam bylo asi, to jsou ta dvojčata, tak, jak říká kolega, to bude ten rating, ano.

Takže ta dvojčata, protože je tady dvojče Národního parku Šumava, což je Bayerischer Wald, Bavorský les, pak je tady dvojče Národního parku Podyjí, což je Thayatal, vlastně rakouská část, pak je tady Park Karkonoski, myslím, krkonošský národní park, polský národní park. A samozřejmě i České Švýcarsko má svoje vlastně Saské Švýcarsko, tedy Českosaské Švýcarsko dohromady, takže každý ten národní park v České republice, každý ze čtyř má svoje dvojče na druhé straně hranice. No a ta dvojčata mají taky nějakou ochranu národního parku.

A já vím, jak dlouho trvalo, než jsme třeba se s tou bavorskou částí vlastně skamarádili, protože oni měli ten park podstatně lépe chráněný i z pohledu třeba bezzásahu, než jsme to měli my. A my jsme těm bavorákům také chtěli ukázat, že jsme schopni se k tomuhle tomu prostě připojit. A vím, že tenkrát byli sami překvapeni, protože dneska my tam máme celou řadu aktivit, které jsou velmi zajímavé, tahají tam obrovské množství turistů, možná až moc, až ta Šumava trpí pod tím, ale jsem přesvědčen, že se podařilo najít tu dobrou kombinaci mezi ochranou přírody tam, kde je třeba to chránit, a stále máme společný sen skutečně otevřít aspoň tedy na část času Modrý sloup. Několik ministrů životního prostředí má tenhle ten společný sen a každý to posune o kousek dál a já pevně věřím, že to povede.

A na druhé straně otevřít tedy, nebo chránit tam, co se chránit dá, a otevřít turistům ta území, která třeba není potřeba takhle chránit. Proto jsme tam dali celou řadu nových třeba domů přírody nebo zajímavých aktivit, jako třeba vlci na Srní a tak dále, byť nám to mnoho lidí vyčítalo, že to je možná lunapark v národním parku. Já si myslím, že přesně takhle to má fungovat. Tedy turismus tam, kde nemusíme nutně chránit, a hlavně v okolí nebo hlavně v obcích a naopak na těch nejcennějších územích to nerozvolňovat.

A velká řada těch pozměňovacích návrhů, které jsou tady předloženy, by znamenala zásadní rozvolnění ochrany Národního parku. Takže já jsem přesvědčen, a určitě zatím na to tolik času nebylo, protože tam byly načteny na poslední chvíli, ale jsem přesvědčen, že je možné udělat určitý kompromis. A znovu říkám, nevadí mi dvojkomorový systém národních parků, vadí mi to, co by po něm následovalo, tedy ten další proval. A vadí mi ale velmi, nebo vadilo by mi velmi, pokud by, a jsem velmi zvědav na názor potom pana ministra, Ministerstva životního prostředí, jaký názor, jaké stanovisko dá k těm desítkám pozměňovacích návrhů koaličních poslanců pana kolegy Bureše, pana kolegy Krejzy, pana kolegy Bendla. Protože jsem přesvědčen, že řada z nich nebo většina z nich směřuje k takovému oslabení ochrany národních parků, které tady nebylo velmi dlouho, a znamenalo by to vrátit se nejenom před rok 2017, ale možná opravdu v něčem před rok 1989. Děkuju vám. (Tleskají poslanci ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně a projev vyvolal dvě faktické poznámky, kdy se přihlásil pan poslanec Michal Kučera a poté paní poslankyně Berenika Peštová, poté pan poslanec, to už je třetí faktická, Helebrant Tomáš. Ať víte, v jakém jste pořadí. Tak prosím, pan poslanec Kučera jako první.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý večer, děkuju za slovo. Já většinou, když jsem někdy reagoval na kolegu Brabce, tak jsem s ním nesouhlasil. Teď musím říct, že v té jeho řeči bylo plno věcí, se kterými souhlasit musím. A ta první je ta, že, já považuju za velmi nešťastné to, že tato novela skutečně obsahuje příliš mnoho témat, která jsou natolik závažná, že si zasluhovala minimálně novely dvě. To je souhlas, novela zákona číslo 114, samostatná, měla být na vyhlášení národního parku a pak další novela, minimálně na druhovou ochranu.

My tady v tuhletu chvíli, já jsem původně vůbec nechtěl mluvit o Národním parku, ale spíš o té druhové ochraně, protože já ji považuju za velmi povedenou novelu, velmi žádoucí novelu. A skutečně nevím, jestli možná po 20 letech se tady daří skutečně předložit moderní normu. A já bych byl velmi rád, kdybychom společně, a myslím, že na tom se nějak možná i shodujeme, kdybychom hledali cestu, jak druhovou ochranu přes tuto Sněmovnu v tomto volebním období prostě propustit. Já bych fakt byl velmi rád, kdybychom našli tento způsob.

Jak dopadne národní park, já netuším, protože samozřejmě tady je celá řada na to názorů. Myslím, že některé názory jsou až jako úsměvné, co tady říkal pan kolega z SPD, to je skutečně až jako legrační. Ale na druhou stranu ty názory, které nějakým způsobem akcentují obavy lidí v regionu, ty taky chápu. Nicméně, už to tady zaznělo, že jsme se, když jsme řešili někdy v tom roce 2017, já jsem byl v té době předseda podvýboru pro ochranu přírody a krajiny Šumavu, tak to bylo velmi, velmi podobné. Já když tak se přihlásím ještě jednou, abych nemusel vystupovat. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za zdržení času. Nyní zareaguje na to, co zaznělo v rozpravě, paní poslankyně Berenika Peštová, poté pan poslanec Tomáš Helebrant. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já chci zareagovat, teď zareaguju teda bezprostředně na svého předřečníka, pana kolegu Kučeru, prostřednictvím vás. Ony to byly dvě novely, pane poslanče, ony to byly dvě novely. Samozřejmě, že se daly dohromady, kde v té jedné byla ta druhová ochrana a samozřejmě ta druhá část bylo to Křivoklátsko. (Poslanec Kučera hovoří s ministrem Hladíkem u stolku zpravodajů.) Dopovídáte to potom, soudruzi? Děkuji.

V té druhý bylo to Křivoklátsko a pak se to dalo dohromady, ale to už Ministerstvo životního prostředí teďko, co je novozrozené, tak to už má jako v povaze vždycky dát všechno bezproblémové a dát tam něco k tomu, co potom vyvolá tady tu vřavu a většinou ten zákon neprojde, viz třeba zákon o obalech, který tady visí pěkně dlouho.

Ale já chci zareagovat na to, co jsem tady říkala. Mě teda hrozně mrzí, že pan ministr vždycky odskakuje, vyběhává a nechá nám tady pana ministra zemědělství, který nám na to nereaguje. Já si myslím, že jsem měla zajímavý proslov, řekla jsem toho dost a stále jsem neviděla žádnou reakci. Já jsem stále nezaznamenala, co je motivací toho, abyste vyhlásili národní park, když jsem vám dokázala to, co jsem vám dokázala. To znamená, že jsou tam invazivní druhy, není to přirozené, nejsou to ty dřeviny, které by tam měly být.

Porušujete ve své podstatě ten zákon, který jasně říká, kdy můžete vyhlásit árodní park. Stále neslyším žádné odpovědi. Akorát vybíhání, přibíhání, vybíhání, přibíhání. Takže já bych docela ráda tu diskusi udržela u tohoto, protože mě to Křivoklátsko opravdu vadí. Krásný projev měl můj kolega, který tady mluvil skoro tři čtvrtě hodiny, kdy vám prokazoval, vysvětloval, proč, z jakého důvodu on vidí ten pohled. Já teda jsem šla přes tu skladbu těch dřevin. Ale já stále nevidím tu odpověď nebo neslyším tu odpověď. Tak doufám, že se jí dočkám.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Čas, prosím. Děkuji. Dále se hlásí s faktickou pan poslanec Tomáš Helebrant, poté paní poslankyně Eva Fialová a pan poslanec Michal Kučera. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo paní předsedající. Vážení kolegové, vážené kolegyně, chtěl bych zareagovat nebo doplnit mého předřečníka kolegu Richarda Brabce, vaším prostřednictvím, a dotknout se toho, kdo ten Národní park chce a že ho hlavně nechtějí ti lidé, kdo tam žijí. Národní park chce Ministerstvo životního prostředí, chce ho hejtmanka Středočeského kraje, ale nechtějí ho lidé, kteří tam žijí, což vyjádřili peticemi, které podepsalo tisíce lidí, podepsaly to stovky podnikatelů a firem a dokonce na jednání, které iniciovala hejtmanka Středočeského kraje se zástupci obcí, 25 z 30 zástupců obcí odešlo z tohoto jednání, protože se chtěli bavit vůbec o tom, jestli národní park má vzniknout nebo nemá vzniknout, a hejtmanka s nimi o tom odmítla mluvit. To mi přijde strašný a dokazuje to, že lidé, kteří tam žijí, to skutečně nechtějí. Z vlastní zkušenosti - prožil jsem tam část života, stále tam jezdím, setkávám se s lidmi, tak můžu potvrdit, že ti lidé prostě o národní park nestojí, oni si to vyzkoušeli v covidu, je to blízko Prahy, takže lidé, kteří jedou na Křivoklátsko, tam nezůstávají, navíc není tam pro ně připravená spousta penzionů, restaurací a takhle a oni jsou zvyklí na to, že tam ti lidé prostě přijeli, akorát jim tam zanechali odpadky a odjeli. Prostě není to Šumava nebo Krkonoše, kde ti lidé zůstanou přes noc. Je to v dojezdové vzdálenosti Prahy a ty lidé prostě, co tam žijí, o to nestojí. Křivoklátsko je v současné chvíli dostatečně chráněné, je tam chráněná krajinná oblast od sedmdesátých let, je tam biosférická rezervace UNESCO a vše funguje tak, jak má. V lese se prostě má hospodařit a nemáme čekat na to až shoří nebo sežere brouk. Děkuji. (potlesk zleva)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní paní poslankyně Eva Fialová, poté páni poslanci Kučera a Ryba. Prosím.

 

Poslankyně Eva Fialová: Já moc děkuju za slovo. Já jsem se přihlásila na reakci na pana kolegu Kučeru, prostřednictvím vás paní předsedající, já vám vlastně jdu poděkovat za vaši faktickou, my se ve spoustě věcí shodneme. To byla tak hezká faktická a vy jste tady volal po nějakém řešení, tak my ho pro vás máme. Opravdu to měly být dvě novely. Já tu část, která je pozitivní, jsem tu pozitivně kvitovala, komentovala, možná i děkovala ministerstvu za některé vysvětlení, kde byly nejasnosti. Protože chcete hledat, pane kolego prostřednictvím pane předsedající, řešení, tak ho máme. Pojďme schválit celý zákon, pojďte schválit pozměňovací návrh můj a mých kolegů, kde vyjímáme Křivoklátsko, neschvalte všechny ostatní pozměňovací návrhy kolegů z ODS a máme jasno. A druhová ochrana a všechny ty pozitivní věci, které jsou tam dány včetně kácení stromů mimo les, může být schválená a máme tady naprostou shodu napříč politickým spektrem. Pojďme to vyřešit tímto způsobem. Já vám dávám jednoduché řešení a budeme spokojeni úplně všichni.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Opět děkuji a nyní pan poslanec Michal Kučera, poté páni poslanci Ryba a Samaš. Prosím.

 

Poslanec Michal Kučera: Tak v jednoduchých řešeních je vždy zakopán nějaký ďábel či čert, ale možná, že v tomto případě to je ještě na debatu. Já jsem se ještě chtě vyjádřit pár slovy k tomu národnímu parku jako k takovému. Já jsem tu minulou faktickou poznámku ukončil tím, že my jsme si tu debatu užili na Šumavě a tam tehdejší ministr Brabec vystupoval teda velmi, řeknu, asertivně co se týká debaty se zástupci regionu. Tady byla situace nesrovnatelně dramatičtější z tohoto pohledu, kdy jsme tady před Sněmovnou měli skutečně demonstrace, chodily nám tady tisíce mailů, to jsme nezažili v tomto volebním období. Myslím, že něco takového jsme nezažili, co nám chodilo kvůli Šumavě a tehdy se to podařilo vyřešit. Několik poznámek. Ti lidi nebo ta obava o ten overturismus, ten skutečně nenastane tím, že vznikne národní park. To nastalo už skutečně dříve, nastalo to za covidu a nastalo to kvůli aplikacím, které nás dneska vodí na místa, kam se běžný turista nebo běžný, řeknu, návštěvník lesa nikdy nedostal. Takže to jim skutečně otvírá místa, která kdysi znali jenom ti znalí.

Já bych možná upřesnil tu rozlohu těch národních parků a možná jenom pro informaci ty národní parky tvoří 1,5 % z celé rozlohy území České republiky, což je zhruba velikost města Jihlava. Jenom pro takovou představu. Takže jedna Jihlava v celé České republice, to jsou naše národní parky. A pokud něco platilo v debatě o starosty Šumavy, tak jeden z argumentů bylo to, že zastavěné části dvou území obce (Předsedající: čas.) By nebyly součástí národního parku.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Požádám všechny o dodržování času a nyní pan poslanec Drahoslav Ryba a připravit se může pan poslanec Miroslav Samaš posléze. Prosím, vaše reakce.

 

Poslanec Drahoslav Ryba: Děkuji za slovo. Já si dovolím zareagovat na mého ctěného, a opravdu teď to myslím, velmi váženého kolegu Richarda Brabce, prostřednictvím paní předsedající. On mi tak trošku nahrál, protože řekl, že každý národní park v České republice má své dvojče a jedním z těch dvojčat je například Národní park Bavorský les. Tam se shodneme. A teď přečtu kousíček z protipožární ochrany Bavorského lesa. Národní park Bavorský les využívá kombinací satelitního monitorování, terénního měření a moderních technologií jako je 5G, k efektivnímu sledování a kontinuální prevenci lesních požárů. Tyto integrované přístupy umožňují včasnou detekci a reakci na potenciální hrozby, čímž přispívají i k ochraně přírodního prostředí parku. Takže v tom se asi taky shodneme. takže když chceme se dívat na to, jak to dělají třeba v tom Bavorsku, tak se pojďme podívat, i jak se to dělá ve světě v té ochraně hasičské. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Dostáváme se k poslední přihlášce v rámci faktických a tou je přihláška pana poslance Samaše. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Samaš: Děkuji za slovo paní předsedající. Kolegyně, kolegové, tady ta debata je opravdu jako hodně vášnivá, taková složitá. Já nechci o tom moc dlouho mluvit. Já na hranici Národního parku Křivoklát CHKO žiju 25 let. 20 let se už řeší, jestli ten park má být nebo nemá být, a to, co se ale provádí posledních pár let, tak to je opravdu přes hranu. Současná vláda a vedení kraje se tam chová jako slon v porcelánu namísto toho, aby nějakým způsobem ty lidi né že přesvědčovala, ale aby je uklidnila, že vlastně tím parkem se nic nestane, tak to tam úplně polarizovala. I ty obce, které třeba před nějakými x lety by mohly souhlasit s tím, že na části, to je asi 16 % toho území ten park může vzniknout, tak tím, jak s nimi komunikuje současná vláda a vedení kraje, tak opravdu se vlastně postavilo proti tomu a mají vůči tomu averzi.

Já si myslím, že jak tady říkal pan kolega Brabec. Kolikrát ta příroda sama ví, co má dělat, jak se má zachovat a když vidím, jak to vypadá dneska na Mostecku, na Ústecku, na Litvínovsku, protože tam hodně jezdím, tak tam si skutečně poradila příroda s tím, když se tam ukončila těžba a myslím si, že za x desítek let už tam prostě nebude pomalu po té činnosti ani vidu, ani slechu. Jak už se kolikrát třeba řeklo - jak by tady bylo krásně na tomhle světě, kdyby tady nebyli lidi, takže za pár desítek tisíc let třeba tady bude opravdu zase krásně. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Taktéž děkuji za dodržení času a nyní jsou přihlášeni páni poslanci Jiří Mašek a Ondřej Babka, oba ve faktických. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji paní předsedající. Rád bych zareagoval na svého ctěného kolegu Drahoslava Rybu, který se tady zmínil o otázce monitorování případných požárů v takovýchto národních parcích tam, kde je špatná dostupnost techniky.

A mluvil tady třeba o satelitním sledování. Já - to, co se týká požárních zásahů, které se zmiňují vlastně i v tomto zákoně, tak tady je řada zákonů, zásahů, jak se má chovat vlastník lesní cesty, jak má správa národního parku vytvářet protipožární předěly, zajišťovat zdroje vody pro hašení a podobně, už tady bylo zmíněno, že třeba to není nějak více definováno - ale já bych se tady chtěl zmínit o té zásadní věci, a to je letecké hašení. A to jsme viděli například v Hřensku a jde tady o nějakou rychlost reakce. A tady mně přijde, že tady je to ošetřeno velmi málo. Je tady v § 7 napsáno, že Ministerstvo životního prostředí zajistí v případě vzniku mimořádné události ve spolupráci s Ministerstvem vnitra letecké hašení požáru v národním parku.

A tam se ukázalo, v Hřensku, já jsem se tam stal vlastně i účastníkem takové diskuse, která rozdělila národ na dvě party, že to bylo dostatečné, nebo nedostatečné, ale ta reakce tam opravdu nebyla na začátku dostatečně rychlá. Postupně tam lítalo množství strojů, ale buďto se to uhasí hned na začátku, čili je tam okamžitá reakce, ale pak musí zafungovat hasiči a zmíněná ministerstva, a myslím si, že by mělo tam být začleněno i Ministerstvo obrany. Je to na delší diskusi, já se eventuálně ještě z časových důvodů k tomu vrátím, ale (v) ten okamžik na začátku, kdy je to satelity nebo drony zpozorováno, tak musí přijít ihned reakce, protože jinak se to nezvládá, (Předsedající: Čas.) vidíme to třeba ve Spojených státech.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní ještě s faktickou pan poslanec Ondřej Babka a poté paní poslankyně Zuzana Ožanová v obecné rozpravě. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo. Já si ještě dovolím navázat na skvělý projev, který zde přednesl můj vážený kolega Richard Brabec. To se opravdu dobře poslouchalo - i vzhledem k tomu, jakým způsobem, myslím si, pane ministře, že mohl poradit vám, jakým způsobem postupovat při vyhlašování národních parků, protože dovedu si představit, že ta debata právě se zástupci obcí nemusí být vůbec jednoduchá.

Ještě bych ale v krátkosti reagoval právě na problém, který i kolega Brabec zmínil, a to je - za mě - jeden z problematických pozměňovacích návrhů, na který jsem upozorňoval již na jednání výboru pro životní prostředí. Myslím si, že je pod nimi dokonce podepsaná paní předsedkyně výboru Krutáková, je to tedy pozměňovací návrh kolegy Bureše, který navrhuje právě to znovuotevření všech schválených strategických dokumentů národních parků v novém dvoukomorovém systému. Myslím si, že to je něco, co je jednak retroaktivní a zároveň nebezpečně destruktivní, a právě v návaznosti na to, o čem tady kolega Brabec mluvil, k jak křehkému, v uvozovkách, konsenzu v předcházejících letech došlo, protože ten pozměňovací návrh prostě otevírá dveře k tomu, že dohodnuté a schválené dokumenty, ať už je to zonace, nebo klidová území, nebo zásady péče, by mohly být nějakým způsobem významně zpochybněny, přehodnocovány, a to jenom z čistě politických důvodů, čistě z toho, že vy teďka budete ochotni ten jeden národní park vyměnit za to, že ty schválené dokumenty otevřete.

Navíc to tvrzení - a zaznělo to taky - že zástupci obcí bývají systematicky přehlasováni, tak (to?) není (pravdivé). Můžu to tady doložit několika hlasováními, kdy se o těch zásadních dokumentech jednalo, (Předsedající: Čas.) a nikdy k tomu - nebo v jednom případě, došlo k tomu pouze v jednom případě.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní paní poslankyně Zuzana Ožanová. Snad mohu poznamenat, že jste se dočkala.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, já jsem se přihlásila do obecné rozpravy, protože nechci být limitována dvěma minutami, nicméně avizuji, že nebudu mluvit dlouze, protože já jsem si nepotřebovala připravit žádný souvislý projev. Já, když jsem poslouchala debatu, tak jenom bych chtěla připomenout, že v rámci druhého čtení - a už jsem se s tím setkala (v?) tomto volebním období - například nikdo v obecné rozpravě nic neřekl a v podrobné rozpravě řekl: Přihlašuji se k číslu tomu a tomu. A víte, že to stačilo? I sněmovní legislativa řekla, že je to v pořádku, že to odůvodnění je v tom napsáno, vlastně v tom čísle tisku, sněmovního dokumentu. A proto se domnívám, že ta diskuse je důležitá i o pozměňovacích návrzích, které jsou vloženy do systému a dosud se k nim nikdo nepřihlásil. Protože já až do konce podrobné rozpravy nevím, zda se k nim někdo přihlásí, či nikoliv.

A hlavně nezaznělo tu, že se někdo k něčemu nepřihlásí - kromě kolegy Fridricha, který avizoval, že se s kolegou Bělorem dohodli na něčem lepším a dali dohromady své návrhy. Ale o tom, že by se kolega Bendl nepřihlásil - on nebo někdo jiný, protože to může učinit kdokoliv, osvojit si vložené sněmovní tisky - tak to nezaznělo. Proto, když jsem si četla, zaujaly mě dva pozměňovací návrhy, a to je 6648 poslanců Petra Bendla, Jana Bureše, Jana Hofmanna. Ona už je zmínila dneska kolegyně Eva Fialová, tento pozměňovací návrh, a on je velmi stručný. A já ho přečtu. V části sedmé se navrhovaný § 81 bod 7 ruší, písmeno g), tedy ruší se: pořídit zvukový, obrazový nebo jiný záznam osob a věci nacházejících se na veřejně přístupném místě a zvukový, obrazový nebo jiný záznam průběhu úkonu, je-li to nezbytné pro plnění jejich úkolů.

Odůvodnění. Vzhledem k jeho stručnosti si ho dovolím taky přečíst celé. Strážce přírody již dnes užívá status veřejného činitele a není společensky žádoucí, aby stráž přírody nahrazovala funkci Policie ČR.

Tolik jedna věta. Kolegové a kolegyně, dokumentace protiprávního jednání provádí ve své podstatě kdokoliv a říct, že by tak neměla činit stráž, se mi docela příčí, možná, kdyby to ti, co to napsali, trošku rozvedli. Když si vezmete kauzy, které jsou ve veřejném prostoru, někdo někoho natočí na mobil, běžně, použije zvukový obrazový záznam, hodí to na sítě a my tady řekneme, že strážce přírody tedy - a nic. Víte, já si myslím, že když má oporu v zákoně, že je běžné - on, když někdo dokumentuje nějaký zásah, tak to je ochrana obou dvou stran. To je jak dokumentace protiprávního jednání, tak i třeba konverzace, která mezi subjekty vznikne a podobně.

Já tomuto pozměňovacímu návrhu fakt nerozumím a myslím si, že by to chtělo trošku delší diskusi. Říkám, doteďka nevím, jestli se k němu někdo přihlásí, či nikoliv, ale nicméně to odůvodnění je takové, že se s ním nelze vůbec ztotožnit, není prostě rozvedeno - aspoň jeden odstaveček, o čem to je. Opravdu, kdekdo dneska cokoliv natáčí, pouští to na sítě, ale strážce přírody nebude dokumentovat svůj zásah. No, tak já si myslím, že to úplně správně není. Tak to je k tomuto pozměňovacímu návrhu 6648.

Druhý pozměňovací návrh, ke kterému se chci vyjádřit, který mě taktéž zaujal, tak já už jsem ho dneska zmínila ve faktické poznámce, je to 6646. U paní zpravodajky jsem si ověřila, že se dosud k němu nikdo nepřihlásil, a je to pozměňovací návrh, který se dotýká přestupků, že ruší společná? ustanovení, tam v zákoně jsou zjevně speciální ustanovení k projednávání přestupků - může být - máme sice obecný zákon, ale speciálně může, týká se to ohledně pachatelů přestupků a podobně. A tady je napsáno - to už jsem již uváděla - (PN?), které řešení přestupku dává do kompetence obcí, činí tyto body nadbytečné.

A teď, když by se někdo k tomuto přihlásil a nějak to neokomentoval, tak chci říct, že je to absolutně nesrozumitelné. Který pozměňovací návrh dává do kompetencí obcí něco - prostě je to velmi nesrozumitelné. A já bych možná byla ráda, kdyby aspoň zaznělo, jestli se k tomu někdo chce nebo nechce přihlásit, protože potom bych nemusela o tom diskutovat, ale v této chvíli skutečně nevím - i s ohledem na praxi, jaká je zde zavedena. Tolik k těmto dvěma pozměňovacím návrhům.

A teď já už jenom stručně. Když jsem tak poslouchala - lištičky, pan ministr Výborný se přihlašoval k jednomu (z?)pozměňovacích návrhů. Víte, já jsem si udělala takový chronologický přehled o pozměňovacích návrzích týkajících se lišek.

Takže 6173 - pozměňovací návrh vložený Andrejem Babišem 19. 2. v 11.13. Další tři pozměňovací návrhy, které jsem našla - já nevylučuju, že tam ještě budou další, prosím vás, to už prostě v tom množství se nedalo úplně orientovat - byly vloženy více než dva měsíce poté, všechny 22. 4. Takže chronologicky: napřed byl Andrej Babiš 19. 2., potom máme tisk (dokument) 6639 22. 4. v 15.23 - kolegyně Maříková a další, k norování lišek. Potom máme tisk (dokument) 6641, vloženo 22. 4. v 15.39, pan ministr Výborný a předsedkyně Sněmovny Pekarová Adamová, zákaz norování lišek. Potom máme 6653, Pekarová Adamová, držení lišky obecné 22. 4. v 18.50.

Já mám takový dojem, že prostě někdo upozornil na téma, které je nutné řešit, a bylo nutné, aby to vyřešil někdo jiný než ten, kdo to předložil původně. Zjevně. Pokud jste měli všichni takový zájem řešit tuto problematiku, možná bylo vhodné se spojit, když všichni chcete chránit lišky a zakázat norování, a domluvit se třeba na společném postupu. Takhle to vypadá: jen aby to neměl někdo, radši dáme ještě svůj pozměňovací návrh. Takže zatím jsou čtyři pozměňovací návrhy k liškám. Opět připomenu 19. 2. ten první a ty další dva měsíce poté.

Jenom tak řeknu něco obecně k této věci. V této Sněmovně se stalo častokrát, že opoziční poslanci dali nějaké pozměňovací návrhy, které se líbily koaličním poslancům. A ti je buď úplně stejné, nebo s mírnou obměnou potom dali také posléze a vždycky se hlasovaly jako první ty koaliční, aby si náhodou opoziční poslanci nemohli připsat body, že přece jenom udělali něco dobrého. A domnívám se, pokud se vám jedná o věc, že by to takto nemělo fungovat. Říkám, netýká se to jenom tady tohoto tisku. To už je v průběhu celého volebního období. Zvažte, zda takovýto přístup k projednávání je zcela ten správný.

A jinak děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Přeji hezký večer, milé kolegyně, milí kolegové. Máme zde jednu faktickou poznámku. K ní se přihlásil Oldřich Černý. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Oldřich Černý: Děkuji. Děkuji, paní předsedající. Jenom technicky na doplnění k mé předřečnici, vaším prostřednictvím. My jsme náš pozměňovací návrh dávali i do výboru pro životní prostředí, jestli by si ho nevzal za své on. Nedopadlo to tam, nevyjádřili se k tomu. Proto jsme to dali až v tento termín. Jenom na vysvětlenou. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Další faktická - k té je přihlášen pan poslanec Michal Kučera. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Tak jenom k těm nešťastným liškám, které se tady objevují. Víte, paní kolegyně, prostřednictvím paní předsedající, ono by se to pravděpodobně tady v této novele vůbec neobjevilo, kdyby to bylo možno schválit v té novele, kam to skutečně patří, a to je zákon o myslivosti, který hnutí ANO úspěšně obstruuje. Toto téma nikdo neobjevil teď, nebo před 14 dny. Možná to byl jenom ten Andrej Babiš, když vyšly průzkumy, že to je téma, které by mohlo zajímat jeho voliče. A bylo tady už i minulé volební období. Tehdy to předkládala paní předsedkyně Pekarová Adamová. A pokud vím, tak to bylo hlasy hnutí ANO zamítnuto. Tak tolik k tomu nešťastnému norování lišek.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo další faktickou poznámku. K té je přihlášen pan poslanec Josef Kott. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Josef Kott: Děkuji pěkně za slovo, paní místopředsedkyně. Já se domnívám, že tahleta diskuse vůbec nemusí být z jednoho prostého důvodu, protože pan předseda Babiš se setkal jak se zástupci chovatelů psů určených k norování, tak se zástupci Českomoravské myslivecké jednoty i se zástupci Ministerstva zemědělství. A je nová vyhláška, která skutečně norování lišek jako takové řeší.

A to, co tady teď vedeme, tak věřím, že pan ministr se nechal slyšet, že žádné přílepky do tohoto zákona nepřipustí. A já to stejně jako pan předseda zemědělského výboru vnímám, že to tam nemá úplně co dělat. Navíc už je to vysvětleno a vyřešeno. Takže věřím, že ministerstvo k tomu nedá pozitivní stanovisko a že nebudeme muset tyto věci řešit. Protože znovu říkám, po setkání pana předsedy s lidmi, kteří to skutečně dokážou vyřešit, to už vyřešeno je. Takže děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. To byla poslední faktická poznámka prozatím. Nyní je přihlášen do obecné rozpravy pan poslanec František Petrtýl, připraví se pan poslanec Bohuslav Svoboda. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec František Petrtýl: Děkuji za slovo. Dobrý večer, paní předsedající, dámy a pánové. Dovolte, abych se také vyjádřil k právě projednávané novele zákona o ochraně přírody a krajiny. Tato novela vyvolává už na samém začátku velkou kritiku, a to samozřejmě ze strany nejenom odborné veřejnosti, občanů, ale i obcí a dalších a dalších obyvatel. A má samozřejmě své odpůrce i v řadách ochránců přírody.

Já jsem si vypíchl z této novely několik bodů, které bych vám chtěl přednést.

Prvním bodem je už několikrát zmiňovaný bod vytvoření Národního parku Křivoklátsko. Já jsem obyvatel Středočeského kraje a mohu říct, že tento problém Křivoklátska velmi v kraji rezonuje a lidé opravdu s tím nesouhlasí. A tady nechápu ten tlak obrovský, protože hlavně s tím nesouhlasí lidé, kteří tam bydlí. Drtivá většina lidí je proti tomu. Další - vlastně jsem členem petičního výboru, kde petici proti tomuto zřízení národního parku podepsalo asi 11 000 petentů. Myslím si, že teď je ještě nová petice v Senátu. A nějakým způsobem se na to nebere zřetel.

U Národního parku Křivoklátska poukazuje zároveň i odborná veřejnost na to, že Křivoklátsko není oblastí nedotčené přírody, ale jedná se o kulturní krajinu vytvořenou a po staletí spravovanou člověkem. Dle § 15 zákona o ochraně přírody a krajiny jsou národní parky rozsáhlá území s převažujícím výskytem přirozených nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů. Pokud jde o lesní společenstva, pak podle stanoviska odboru lesního hospodářství České akademie zemědělských věd byly v předmětném území zjištěny následující procentní podíly stupňů přirozenosti lesa. O tom už tady mluvila kolegyně Peštová. Les původní - prales, dá se říct - ten má nulové zastoupení procentní. Les přírodní, to znamená les, který přirozeně vznikl, ten má také nula procent. Potom je les přírodě blízký, což je asi 13 procent, les kulturní 42 procent a les nepůvodní 45 procent.

Ekosystém na Křivoklátsku je z větší části vytvořený člověkem. Lesy mají z převažující části hospodářský charakter a oblast je široce užívána veřejností. Zároveň je již chráněn jako chráněná krajinná oblast, což je režim, který je zcela dostačující. To koneckonců dokazuje i to, že oblast aktuálně z hlediska rozmanitosti přírody prosperuje a není třeba jej sešněrovávat do byrokratického režimu národního parku.

Dalším bodem, který jsem si vypíchl, je drakonické zvýšení pokut. Novela zákona o ochraně přírody a krajiny místo snahy o osvětu ve věci ochrany přírody a pozitivní motivace k respektování zákona hodlá dosáhnout svých cílů pouze drakonickým zvýšením pokut, kdy aktuální výše se zvyšuje desetinásobně.

Já bych tady jenom chtěl uvést takový příměr, že ta pozitivní motivace je o hodně lepší než nějaké velké nasazení. Například týká se to také přírody, kdy na Zlínsku, když se vyskytl africký mor divokých prasat, tak tam byli motivováni pozitivně místní myslivci a tam se to podařilo lokalizovat, kdežto například tady na Liberecku byla nasazena opravdu, dá se říct, i těžká technika, policejní sbory, které tam lovily ve snaze zlikvidovat ten africký mor, lovily divočáky. A když jsem si to spočítal z veřejně dostupných zdrojů, tak vlastně za nákup zbraní, střeliva, optiky a podobně, tak to jedno ulovené divoké prase vyšlo zhruba na 400 000 korun.

Dovolte mi, abych uvedl několik příkladů těch drakonických pokut. Pokud na zahrádce zlikvidujete housenku žluťáska, hrozí vám pokuta milion korun. Stejně tak vám milion korun hrozí za škebličku, saranče, volavku a další druhy. Samostatnou kapitolou je samozřejmě, a to tady nechci rozšiřovat, i stejná pokuta za vlka. U právnických osob a podnikatelů je situace ještě více absurdní, protože podle zákona 88 odst. 2 d) a odst. 4 písm. b) jsou například za pouhé odstranění prázdného ptačího hnízda z fasády domu ohroženi pokutou až 20 milionů. Samozřejmě to je za určitých předpokladů. Stejná sankce hrozí i za nesplnění pokynů úředníka podle § 48a. Celkem novela stanovuje 26 přestupků s pokutou ve výši 20 milionů korun, přičemž většina z nich je na libovůli úředníka.

Dalším problémem je i poplatek za kácení dřevin. Novela v § 74a a následujícím vytváří nový poplatek za žádost o kácení dřevin mimo les a stanovuje poplatky, které mohou zabránit rozvoji mnoha oblastí. Také bych dokázal nebo přiložím nebo uvedu příklad - například při pokácení vrby o průměru 80 centimetrů, což je zhruba čtyřicetiletá vrba, tak musíte při žádosti složit kauci zhruba 290 000 korun. Kdybyste vlastně stejně velký ořešák chtěli pokácet, tak se za to platí zhruba 900 000 korun. Z této astronomické hodnoty dřevin se vychází i při stanovování povinnosti náhradní výsadby. Poplatek může být v případě prodlení s jeho úhradou úředníkem zvýšen až na dvojnásobek, a to bez jakýchkoliv zákonných kritérií. Míra zvýšení je tedy čistě na úřední libovůli.

A tady se, myslím, dostáváme k velkému jádru problému, protože zde bude velice posílen vliv ekologických aktivistů. Novela posiluje jejich vliv tím, že rozšiřuje možnosti jejich zapojení do rozhodujících procesů. Tím se zvyšuje riziko zneužívání těchto pravomocí k blokování různých projektů.

Závěrem bych chtěl říct, že příroda samozřejmě je nepochybně důležitá, novela zákona o ochraně přírody a krajiny v navrhované podobě přináší však podle mě více škody nežli užitku. Zvyšuje byrokracii, komplikuje správu ochrany přírody a posiluje vliv subjektů, které mohou zneužít své postavení, například k blokování veřejně prospěšných projektů. Z těchto všech důvodů budu proti tomuto, proti této novele zákona. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Bohuslav Svoboda a připraví se pan poslanec Berkovec.

Já přečtu omluvy, ještě než vám dám slovo. Omlouvá se Bělohlávková Romana od 18 do 21 z osobních důvodů, Decroix Eva bere zpět svou omluvu, Vít Kaňkovský se omlouvá od 18.30 do 21 ze zdravotních důvodů, Michálek Jakub od 18 z osobních důvodů, Oborná Monika od 17.30 z osobních důvodů a pan ministr Jurečka od 18 hodin z pracovních důvodů.

Děkuji za trpělivost, pane poslanče. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Hezký dobrý večer, paní předsedající, totéž i vám všem ostatním poslouchajícím. Trošičku z jiného soudku. Za hlavní město Prahu jsme připravili pozměňovací návrh pod číslem 6651, který umožní prodloužit stanovisko EIA u některých staveb. Důvodem je, že na území hlavního města Prahy jsou stavby komunikací městského okruhu, Libeňské spojky a Radlické radiály, které jsou zařazeny mezi typy komunikací, kde stanovisko EIA nelze prodlužovat. V podmínkách hlavního města to ale znamená, že příprava dokumentace včetně biologického průzkumu, který samotný trvá rok a zahrnuje všechna čtyři roční období, několikaletý proces. Na ten navazuje oznámení o projednání záměru. Ze zkušenosti s obdobnými stavbami by vlastní projednání vzhledem k složitosti území trvalo několik let, a protože teď došlo ke změně, že EIA nelze u pražských komunikací prodloužit, protože jsou považovány za komunikace první a druhé třídy, ačkoliv jsou to městské komunikace, žádáme o tuto výjimku pro Prahu, abychom mohli pokračovat ve stavbě městského okruhu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je na řadě v obecné rozpravě pan poslanec Stanislav Berkovec. Pardon, omlouvám se, samozřejmě přehlédla jsem faktickou poznámku paní poslankyně Peštové. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Prostřednictvím vás budu reagovat na svého ctěného kolegu pana poslance Svobodu. Já bych se vás, pane poslanče, prostřednictvím paní předsedající, chtěla zeptat, jak tento zákon nebo co tento zákon má společného se zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí, totiž zákonem 100, který samozřejmě řeší tuto EIA. Já už jsem si tady popovídala o dvojčatech, trojčatech, to ještě nás čeká ta diskuse, protože pan poslanec, ten dostal úchylku to dávat ke každému zákonu, ale teď by mě zajímalo, co to má společného s tímto zákonem, to znamená se zákonem o ochraně přírody a krajiny. Já rozumím, že se otevřel zákon, ale tento zákon nenovelizuje zákon 100. Takže je to velký přílepek! Tak se ptám, co vás k tomu motivovalo? Děkuji za odpověď.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je konečně na řadě - i když ještě mi tam cvakla faktická poznámka paní předsedkyně Schillerové. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Tak já určitě nemám ambici se vyjadřovat k těmto vysoce odborným věcem, které jdou mimo moji odbornost. To by mně moje vnitřní pokora nedovolila, ale sedím tady už několik hodin a pan ministr ještě nic neřekl. Tolik tu zaznělo závažných věcných připomínek mých kolegů, ať už Richard Brabec, ať už Berenika Peštová, Eva Fialová a další. Já jsem teď určitě zapomněla na spoustu dalších. Tam nebylo nic obstrukčního, to bylo naprosto věcné. A já když je poslouchám, tyto naše odborníky, tak si vlastně uvědomuju, že to je ještě větší paskvil, než jsem si vůbec mohla myslet.

Takže, pane ministře, já vás zdvořile prosím, abyste vystoupil a reagoval, abyste odpovídal na dotazy mých ctěných kolegů, které jsou jasné, věcné. Navíc vám mohu říct, že nás poslouchají občané z té lokality, protože mi od včerejška píší zástupci petentů, starostky, jsou se mnou v podstatě on-line ve spojení a sledují, co se tady děje. Velice je to zajímá. A určitě by je zajímala vaše reakce. Tak já vás prosím, abyste vystoupil. Děkuju. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Nyní je do obecné rozpravy přihlášen pan poslanec Berkovec. Nebo pan ministr se hlásí s přednostním právem? Má právo. Nevyužije ho zatím, takže pan poslanec Stanislav Berkovec. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji, vážená paní předsedající. Vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, přeji vám příjemný večer.

Úvodem dovolte jenom takovou malou osobní poznámku. Já jsem v křivoklátských lesích vyrůstal, vyrůstal jsem v údolí Bilichov, na Rudě u Rakovníka jsem skládal skautský slib a zažil první táboření. A naposledy jsem projížděl vlastně tu Chráněnou krajinnou oblast Křivoklátsko tuto neděli, Broumy a tam ta oblast, když jedete z Lán dneska do Žebráka, tak je tam taková objížďka. Takže já mám k těm lesům opravdu velmi vřelý vztah.

A protože se stále cítím novinářem, tak to vezmu trochu chronologicky jako člověk, který později měl možnost zažít Trentino, Alto Adige nebo chráněné krajinné oblasti třeba v Číně nebo v Jižní Americe, a vždycky to mělo jednoho společného jmenovatele, vždycky to bylo spjato nějak s lidmi.

A nejinak je tomu na tom Křivoklátsku. Takže dovolte několik faktů, začneme v tom roce 1977, 1978, 1979. Několik faktů tedy: 625 kilometrů čtverečních. Křivoklátsko, vyhlášena CHKO byla 23. ledna 1979, 27 maloplošných chráněných území, čtyři národní přírodní rezervace, 16 přírodních rezervací, čtyři přírodní památky, Natura 2000, 16 evropsky významných lokalit, jedna ptačí oblast.

Tato chráněná krajinná oblast leží na západním okraji středních Čech a zabírá téměř celý geomorfologický celek Křivoklátské vrchoviny. A také, a to jsou velmi krásné kopce, severní cíp, Plaské pahorkatiny.

Pro své vysoké přírodní hodnoty bylo toto území uznáno v roce 1977 UNESCOem jako biosférická rezervace v rámci programu Člověk a biosféra, tedy Man and Biosfere. O rok později zde byla zřízena Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko. Leží ve Středočeském a Západočeském kraji, v bývalých okresech Rakovník, Beroun, Kladno, Plzeň-sever a Rokycany. Lesními společenstvími je pokryto 62 procent plochy, což vysoko překračuje celostátní průměr lesnatosti v pahorkatině a vrchovině. Lesy tvoří převážně listnaté a smíšené porosty.

Nejvyšším vrcholem, a to je velmi krásný kopec, je vrch Těchovín, 616 metrů nad mořem, a nejnižším bodem je hladina řeky Berounky, v místech, kde vlastně opouští celou tu oblast, je to 223 metrů nad mořem. Ta Berounka vůbec má velký vliv na charakter celé té oblasti, vytváří takové krásné koryto, Královský hvozd, tvoří se tam říční terasy, opravdu je to velmi krásné. Vodáci tedy říkají, že jsou tam takzvané voleje, ale je to nádhera, zažít ty lesy právě z Berounky. V kategorii Památný strom je zde vyhlášeno 56 objektů a 610 jedinců stromů.

Tolik tedy o Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko.

Teď bych rád nějakým způsobem navázal na to, o čem zde mluvil vážený kolega Tomáš Helebrant. To souvisí vlastně s naším Středočeským krajem. Píše se 18. duben 2024, už se o tom záměru mluví, už se připravuje ten záměr. Ten se připravoval nakonec velmi dlouho, o tom mluvil také Richard Brabec.

Dotacemi si nás nekoupíte, je titulek článku Odmítají národní park starostové z Křivoklátska, 18. duben 2024, středeční podvečerní schůzka středočeské hejtmanky Petry Peckové se starosty ze Svazku obcí Křivoklátsko skončila fiaskem. Tématem byla pomoc obcím v případě vyhlášení Národního parku Křivoklátsko, 25 z 30 přítomných starostů opustilo sál Kulturního domu v Broumech na Berounsku, kde se setkání iniciované hejtmankou konalo, ještě před jeho koncem.

Dopředu jsme hejtmance avizovali, že se chceme bavit o spornosti celého záměru, že nás zajímá její názor na posílení role samospráv obcí v národních parcích, otázky splavnosti Berounky, nebo proč kraj nepodal k záměru parku své připomínky. Tuhle debatu ale Petra Pecková neumožnila, zdůvodnila odchod předsedkyně svazku a starostka Karlovy Vsi Iveta Kohoutová.

Petra Pecková argument odmítá. Jednání mělo vést k vytipování oblastí, ve kterých kraj může obce podpořit a připravit přímo pro ně dotační titul na míru. Chtěla jsem dát starostům jistotu, že se na nás mohou spolehnout, nicméně oni se z velké části chtějí zabývat jen tím, proč národní park vzniknout nemá, reagovala hejtmanka. Zároveň připomněla, že obce z Křivoklátska už jednou podobným způsobem odmítly účast na jednání o parku s Ministerstvem životního prostředí svolaného krajem.

Podle paní starostky Kohoutové středeční setkání v Broumech probíhalo výhradně v gesci hejtmanky, bez náznaku reflexe postojů většiny zúčastněných zástupců samospráv. Petra Pecková nepřipustila jinou diskusi, než k možným dotačním titulům, které můžeme čerpat, Zároveň nám sdělila, že pokud někdo nemá potřebu dotační programy řešit, nemusí nadále setrvat v sále. Tak se naprostá většina z nás rozhodla odejít, popsala finále této schůzky starostka Karlovy Vsi.

Příslibů možných státních dotací pro obce, jejichž katastrů se národní park týká, nebo by se týkal, například na rozvoj cestovního ruchu, ale i zkvalitnění obecní infrastruktury, podle Kohoutové v poslední době přibývá. Jsou však podmíněny změnou našeho postoje a souhlasem s parkem. My ale nejsme na prodej.

Meritum věci tkví ve vládním plánu vyhlásit národní park. Zatímco obce, myslivecká sdružení či někteří správci zdejších lesů a velká část obyvatel Křivoklátska (ho?) odmítají, vedení kraje ho podporuje.

Tak pojďme dál v čase. Zločin proti přírodě, říká starosta z Křivoklátska o zřízení Národního Borku (parku?). Český rozhlas a rozhovor. Svazek obcí Křivoklátska se staví proti zřízení národního parku. Národní park má vzniknout jako nová hračka pro část odborné veřejnosti, kde by si mohla dělat své experimenty, myslí si pan Jaroslav Jirásek, starosta obce Městečko u Křivoklátu v rozhovoru pro Radiožurnál. Přínosy zřízení národního parku on a jeho kolegové nevidí.

Proč se jako starostové tak vehementně bráníte vyhlášení Národního parku Křivoklátsko, ptá se moderátor. Nevidíte v tom pro vás sebemenší přínos? A pan starosta odpovídá: Přiznám se, že přínosy tam opravdu nevidíme. Jsem jeden z těch, kteří se o to před lety začali zajímat, snažil jsem se vyslechnout trošku nezávisle ty argumenty, přiznám se, že s postupným nasloucháním argumentů jsem se stával větším a větším odpůrcem národního parku. Přišlo mi, a nejenom mně, že připravenost nebo argumentace pracovníků Ministerstva životního prostředí nejsou tak silné, nebyli důvěryhodní.

Co by se pro vás vyhlášením národního parku změnilo, ptá se dále moderátor. Několik věcí, z hlediska přírody Křivoklátska je to pro nás docela zásadní věc, protože my tvrdíme, že Křivoklátsko nevzniklo samovolně, nevyrostlo, není to prales, vzniklo převážně rukou našich předků, kteří udělali i řadu chyb, ale následně se z nich poučili.

Dneska máme Křivoklátsko takové, jaké je. Fungování národního parku, říkáme nepéče, a krajina Křivoklátska by toto neunesla, o tom jsem přesvědčen, nebo by byla těžce degradovaná. Stále se obracíme a vůbec na způsob fungování obrany přírody, na který jsou v podstatě dva základní pohledy. Národní park funguje na principu ochrany životních principů, jestli to nazývám správně, tak ponecháním přírody sama sobě, kdežto Křivoklátsko léta vznikla cílenou péčí. Nechráníme v této chvíli jenom tu samotnou obec, ale celé okolí a způsob ochrany přírody. Tak například dneska je smrk nepřítelem pro ochránce přírody, nepůvodní druh, který je potřeba vykácet, zlikvidovat. Mně osobně je jedno, jestli v tom lese roste smrk nebo cokoliv, ale v dnešní době klimatické krize tvrdíme, že potřebujeme les, vzrostlý, velký les.

Co je pro vás schůdný kompromis? Schůdný kompromis pro nás je tento způsob a nabídky, které jsme dostali na to, že dostaneme dotace, zjednoduším to, na parkoviště a podobné věci, takový úplatek. Snahu o zřízení parku považujeme ve své podstatě za zločin. Moderátor se ptá: Teď vám nerozumím. Zločin proti čemu? Proti místní přírodě, proti krajině. A co tak strašného se podle vás stane? My prostě nechceme Křivoklátsko, aby vypadalo jako Šumava sežraná broukem kůrovcem. Tohle všechno, co tady slyšíme, ty dotace pro mě jako pro starostu argumentem nejsou. Takže to je část rozhovoru z Radiožurnálu.

Teď se přenesme - a teď budu mluvit jako člen petičního výboru, který byl u veřejného projednávání petice, protože nad 10 000 doložených podpisů je veřejné projednávání a tady bylo téměř 11 000 podpisů, tak k nim přibyla další petice teď. Tak tedy článek z 11. dubna letošního roku.

Vznikla druhá petice proti vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. U soudu leží žaloba a vznikla další petice proti vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. Tamní obce nevzdávají boj proti zpřísnění ochrany v části stávající chráněné krajinné oblasti, která se má podle návrhu Ministerstva životního prostředí změnit na více střežený národní park. Zástupci občanské iniciativy Otevřené Křivoklátsko ve středu informovali, že Senátu předali novou petici s názvem Odmítáme záměr na vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. Pod ni se podle jednoho ze zakládajících členů iniciativy Jakuba Majera podepsalo téměř 3 400 lidí. Petenti poukazují na to, že záměr na vyhlášení parku je velmi nekonkrétní, chybí zonace a zásady péče nebo zákonem předepsané vyhodnocení předmětného území. Kromě katastrálního vymezení záměr nepředkládá prakticky žádné informace o tom, jak možný vznik parku ovlivní životy občanů a návštěvníků Křivoklátska, uvedl Jakub Majer.

Ministerstvo životního prostředí jako předkladatel zákona už dříve namítalo, že místní obyvatelé by neměli být národním parkem omezeni. Žádná pravidla pro pohyb osob, sběr lesních plodů, hub a palivového dřeva pro vodáckou turistiku, táboření a nocování se proti stávajícímu stavu nemění. Sběr plodin omezuje lesní zákon všude stejně, odvětila na dotazy mluvčí ministerstva Veronika Krejčí. Dodala, že po vyhlášení Národního parku Křivoklátsko mohou být postupně stanovena území s regulovaným vstupem veřejnosti, ale také s trvalým nebo přechodným zákazem. Jedná se o takzvaná klidová území národního parku. Tyto konkrétní podmínky podle dřívějších vyjádření ministra Petra Hladíka bude stanovovat rada národního parku, v níž mají mít obce výrazné zastoupení. Ve zbývající části národního parku a chráněné krajinné oblasti mimo klidová území je možné se pohybovat volně jako dosud, dodala mluvčí.

Všechny v současné době značené turistické cesty, cyklistické trasy a koňské stezky mají být zachovány, a síť se má ve spolupráci s obcemi výrazně rozšířit. Vyhlášení národního parku má podle ministerstva přispět k posílení role obcí a krajů, protože budou součástí rady národního parku. Tím dotčené obce a kraje získají na rozdíl od současného stavu v chráněné krajinné oblasti důležitý nástroj k možnému ovlivňování dění v národním parku, slibuje ministerstvo, jemuž jde o jiné hospodaření v lesích a například také o redukci zvěře. Tyto argumenty u obcí zatím neobstály a panují obavy, že vzniknou bezzásahové zóny, které přinesou zhoršení životního prostředí, na což poukazuje i žaloba, kterou podala k Městskému soudu v Praze obec Karlova Ves. Na výzvu předsedy senátu městského soudu se k této žalobě připojilo dalších 206 fyzických osob a právních subjektů, doplnila starostka Karlovy Vsi Iveta Kohoutová.

Jinak ještě připomenu tu původní petici tedy. Tato nová petice navazuje na tu, která byla na podzim 2023 projednávána právě v místnosti 205 na adrese Sněmovní 1 formou veřejného slyšení v Poslanecké sněmovně a podepsalo ji kolem 11 000 lidí. Novou petici má projednat příslušný senátní výbor na jedné ze svých nadcházejících schůzí.

Tolik tedy takový malý průřez časem. Pro mě to má jednoho společného jmenovatele. Ano, ochrana přírody, ano, viděl jsem to v té části Trentino Alto Adige(?) i jinde, ale vždycky je tam to sepětí s místní samosprávou a s lidmi. Ti lidé tam žijí. A ten strach z toho, že lidé budou odtrženi od toho rozhodování, naprosto chápu. Děkuji za vaši vzácnou pozornost. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Berenika Peštová, připraví se paní poslankyně Krutáková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Pane ministře, pokud nedošlo ke změně Ústavy, a já tedy si toho nejsem vědoma, že by za poslední dobu nějaká změna Ústavy byla, tak v článku 15 máte jednoznačně řečeno v odstavci 1: zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu. Vy jste ministr a vy jste nám odpovědný. My máme zákonodárnou moc. Můžete si mít většinu, ale my máme zákonodárnou moc, a když vás tady vyzýváme k tomu, abyste nám vysvětlil, abyste obhájil, tak my na to máme právo. (Důrazný projev.) Ne, že tady budete sedět a budete říkat, že to je zbytečné, že to jsou obstrukce. Ne. Vy jste jenom ministr, my máme tu moc. Takže prosím, pojďte odpovídat. Děkuji. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. S další faktickou vystoupí nyní paní poslankyně Jana Krutáková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Krutáková: Děkuji, paní předsedající. Já jenom bych chtěla reagovat na slova pana kolegy Berkovce zejména k tomu, jak se zmiňoval o jednání se středočeskou hejtmankou. Já musím říct, že ta jednání byla započata už v roce 2021 a tehdy vlastně zastupitelstvo Středočeského kraje včetně opozice rozhodlo podpoře vzniku Národního parku Křivoklátsko. Mezitím proběhlo několik setkání, ať už se zástupci Ministerstva životního prostředí, Středočeského kraje, Rady Státního fondu životního prostředí, dokonce v prosinci 2022 tady na půdě výboru životního prostředí jsem uspořádala setkání se všemi obcemi a se zástupci ať už ministerstva, agentury a podobně.

A k tomu tolik zmiňovanému jednání, kdy zástupci obcí odešli, tak bych jenom chtěla říct, že to byla reakce vlastně při návštěvě pana prezidenta na Křivoklátsku. Pan prezident při jednání se starosty přislíbil, že se uspořádá setkání nad možností dotačních programů pro obce, které budou dotčeny přípravou národního parku. Toto společné pracovní setkání tedy Středočeský kraj zorganizoval. Zúčastnili se ho opět zástupci Státního fondu, agentury i Středočeského kraje. Nabídka společně pracovat však nebyla ze strany obcí bohužel přijata a obce jednání opustily. Tolik tedy z mé strany. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Paní poslankyně Eva Fialová bude reagovat s faktickou poznámkou. Pane ministře, zaznamenala jsem vaše přihlášení s přednostním právem. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Fialová: Moc děkuji za slovo. Budu reagovat na svoji předřečnici, prostřednictvím vás, a já chápu, že ty obce opustily to jednání, protože to je hezké, když se nám tady udělá výčet, kde všude jste se s nimi potkali, kde všude byl udělaný nějaký kulatý stůl, kde jste ochotně tedy naslouchali, ať už ministerstvo, státní fond, my poslanci tady kulatého stolu, účastníci jejich nářkům a jejich prosbám. Ale ono to nepadá na úrodnou půdu.

Jako nikdo nevyslyšel to, co přesně říká. Nikdo jim nevyvrátil jejich obavy, proč se takhle bojí vyhlášení národního parku. A my jsme tu od toho, abychom poslouchali hlavně ty občany, kteří tam žijí, a ti si to nepřejí. A nedostali jsme doteď odpověď, proč ministerstvo kromě toho, že to má napsáno ve vládním prohlášení, tlačí prohlášení Národního parku Křivoklátsko na sílu.

Pane ministře, pojďte nám odpovědět a pojďte říct, proč nevyslechnete slova a výtky těch občanů, pojďte nám to říct tady na mikrofon, oni to opravdu sledují.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí s přednostním právem pan ministr Hladík. Prosím, máte slovo.

 

Ministr životního prostředí ČR Petr Hladík: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, krásný dobrý večer.

Poměrně hodně mě mrzí, protože tu problematiku projednáváme dlouho, projednáváme ji na výborech, v diskusích, projednáváme ji ve veřejných debatách a samozřejmě je relevantní ji probírat na plénu Poslanecké sněmovny. A dnes máme druhé čtení. A máme diskutovat o pozměňovacích návrzích. A já jsem se vyjadřoval k pozměňovacím návrhům, na to, kdy jste mě někteří z vás vyzývali, abych se vyjádřil k tomu, jakou má pozměňovací návrh podporu, nebo nepodporu. Trochu mě mrzí, že přes tuhletu debatu chcete vést obecnou debatu, kterou jsme si tady už proběhli v prvním čtení. Přesto zopakuji věci, které vedou Ministerstvo životního prostředí i vládu České republiky k důvodům, proč chtít vyhlásit Národní park Křivoklátsko.

Národní park Křivoklátsko. A je novela zákona 114. Není první novelou, která vede Ministerstvo životního prostředí o vyhlášení národního parku. Vzhledem k tomu, že v tom území roste celkem 1 800 cévnatých (řečeno cévkatých) rostlin, 80 druhů stromů, z toho některé z nich jsou unikátní, když se podíváte na svah Týřovické (řečeno Týřovské) skály, tak přirozený výskyt tisu na mnoha územích České republiky, tak jako najdete tam, prostě nenajdete. Žije tam 155 druhů ptáků, 120 druhů z nich hnízdí. Jsou tam desítky chráněných a zvláště chráněných druhů, dokonce některé z nich jsou endemity v tomto území - endemit znamená, že se prostě nevyskytují nikde jinde než na tomto území České republiky. Z nich největší takovou možná v poslední době ikonickou je kočka divoká. Kočka divoká, druh o které se... (Odmlčuje se pro hluk v sále.) Já jsem si myslel, že chceme poslouchat... Druh, o kterém se myslelo, že v České republice vyhynul, tak byl znovu objeven na tomto území.

Tady zaznívá celá řada zkreslených informací. Zkreslených informací o tom, jak to území vypadá, jak to území bylo historicky formováno a kde a na jakých územích v České republice máme národní parky. V České republice nenajdeme na rozdíl od tundry, tajgy, severu nebo západu místa, která nebyla dotčena lidským působením, ať už ve starověku, středověku či novověku. Všechna území, která máme v České republice chráněná, i současné čtyři národní parky, jsou poznamenána do nějaké míry lidskou činností. Není tomu tak, že bychom měli panenskou přírodu, do které člověk nevkročil na celém území. I současné národní parky, jako je Šumava nebo Krkonoše, byly v historii výrazně více obydleny, než je tomu v současné době.

Zároveň Agentura ochrany přírody a krajiny provedla detailní hodnocení přírodních biotopů lesů v jednotlivých národních parcích a chráněných oblastech. Já jsem požádal paní předsedkyni, že bychom si na příštím výboru životního prostředí mohli nechat odprezentovat celou tuhletu prezentaci, a budu jenom citovat přírodní hodnoty lesních biotopů na jednotlivých chráněných územích. Tak možná, světe div se, ale vede v České republice Národní park Podyjí. Je to 71,5 procenta přírodních biotopů lesních ekosystémů. A víte, kdo je na druhém místě? Budoucích 10 000 hektarů Národního parku Křivoklátsko. Je to 51,3 procenta lesních ekosystémů. Současné národní parky, jako je Šumava nebo Krkonoše, jsou dokonce až za. Velmi těsně, Šumava je 49,5.

Musíme si uvědomit, že každý národní park a každá chráněná oblast chrání jinou druhovou skladbu a máme jiné důvody ochrany v tom území. Nechráníme stejný biotop v Krkonoších a na Šumavě. Nechráníme stejný biotop v Českém Švýcarsku a v Podyjí. Je to jiný druh biotopu. Prosím, na Šumavě smrk není sprosté slovo. Je to prostě přirozená druhová skladba, která do tohoto výškového patra a do tohoto biotopu prostě patří. Dodnes na Šumavěi když ty smrky pohledem laika jsou malé a drobné, tak jsou tam stovky let.

Stejně tak Křivoklátsko je přirozeným biotopem hlubokých strží, území, které je přirozeně listnaté, v minulosti bylo částečně odlesněno a byla tam prováděna na některých územích také pastva. Smrk ani borovice tam nepatří. Obavy o to, že kdyby přišla kůrovcová kalamita do této lokality, tak že by to znamenalo, že tam ochranáři ty smrky nechají, je absolutně lichá. Tam by se přece zasahovalo lesnickým způsobem úplně stejně jak u borovic lesní, tak u smrku, úplně stejně, jako je to na zbytku území v hospodářském lese. Protože toto není přírodní biotop tohoto místa. O jedli se, prosím, nebavme, protože jedle je trošku jiný příběh. Víte, jak vypadala jedle na přelomu 20. a 21. století? Byla považována za druh, který končí v našich lesích, a změnou klimatu a soustavou jistých změn to vypadá, že naopak jedle je druh nastupující, jedle je druh, který ve značné míře v území nad nějakou výškovou hladinu může nahradit smrk jako takový.

Na tomto území je celá řada národních přírodních rezervací, některé z těchto rezervací jsou již dnes bezzásahovými územími. My nepředpokládáme, že klidová území se budou rozšiřovat nad rámec těchto současných rezervací, to znamená, spojité klidové území bude vytvořeno - takto to bylo prezentováno obcím, široké veřejnosti právě v tomto území.

Vy tady na jednu stranu kritizujete, že některé dokumenty nejsou součástí návrhu, a zároveň toto bylo přece to východisko, které jsme slíbili municipalitám, že klidová území, zónaci a další povinné dokumenty nebude schvalovat Poslanecká sněmovna. My jsme je zpracovali, my jsme je představili municipalitám, my jsme je prodiskutovali s municipalitami, my jsme tam zapracovali nové věci, jako jsou cyklostezky, hipostezky, jako jsou stezky pro pěší. Ale oni říkali - neschvalujte je v té Poslanecké sněmovně a nechte je až na to, až se vytvoří rady národních parků. Takto jsme učinili a takto transparentně budeme jednat. Takže jakmile vznikne národní park, jakmile se ustanoví rada národního parku, tak tyto dokumenty budou projednávány tak, jako jsou projednávány v ostatních národních parcích v České republice.

Padají tady záležitosti týkající se toho, kde ten národní park je. Je to opravdu území, které bylo historicky vlastněné českou korunou, a území, které bylo částečně vlastněné soukromníky a stát je také vykoupil. Vykoupil je za První republiky. A na tomto území také vytvoříme národní park. Z 99 procent se jedná o území ve vlastnictví České republiky.

My jsme postoupili opakovanému připomínkovému řízení jak ve správním aktu, tak potom v legislativním procesu. V tom správním právu bylo vyhověno všem soukromým vlastníkům nemovitostí, pozemků, lesa a také luk, kteří nechtěli být součástí národního parku. Dneska tam není jediný intravilán obce. Dneska tam není jediná trvale obydlená budova. Nic takového není součástí národní parku.

Národní park vznikne pouze a jen v lesích a pouze a jen na loukách. A to podotýkám, z 99 procent ve vlastnictví České republiky. Dlouhodobé hodnocení odborníků, biologů, zoologů, botaniků prokazuje nesmírnou hodnotu tohoto území, nesmírnou hodnotu, která má klasifikaci takovou, aby vznikl národní park.

Často se tady říká, vy to necháte všechno bezzásahovosti. A co se bude dít? Paní poslankyně Peštová, prostřednictvím paní předsedající, říká bezzásahovost bude snižovat biologickou rozmanitost a já tady s ní musím částečně souhlasit. Bezzásahovost není a nemůže být jenom jediným cílem. Jsou lokality a biotopy, které podporují biologickou rozmanitost díky bezzásahovosti, a jsou lokality a biotopy, kde dlouhodobý management, a my tomu říkáme management, v lesnické hantýrce se tomu říká prostě chlap s pilou, můžeme tomu říkat jakkoliv, tak podporuje tu biologickou rozmanitost a nedá se jednoduchým způsobem říct, že bezzásahovost, a není to ani v zákoně 114 definováno, že cílem národních parků je bezzásahovost, nic takového tam není. Zvyšování biologické rozmanitosti a zvyšování biologické rozmanitosti prostě je jiné podle druhu biotopu a taky je jiné vzhledem k měnícímu se klimatu.

Ty zásahy, které státní ochrana přírody a krajiny dělají, které dělá taky celá řada neziskových organizací, tak jsou jiné vzhledem k měnícímu se podnebí a vzhledem k změně i pásem toho, kde je přirozená skladba lesa nebo přirozená druhová skladba. Tohle se nám prostě pozvolna, pozvolna upravuje. Já mohu jednoznačně deklarovat, že vyhlášení nového Národního parku Křivoklátsko tak povede ke snížení biologické rozmanitosti, povede ke zlepšení stavu populace a jednotlivých druhů zvláště chráněných a chráněných druhů, které se tam v této lokalitě nacházejí. Tohle je prokázáno a prokázali jsme to v celé řadě odborných studií, v hodnocení.

Je nám tady vyčítáno to, že nejsou ukončeny žaloby. Já už jsem se v prvním čtení vyjadřoval na to, že nebylo by nic snazšího pro celou řadu subjektů, které by prostě nechtěly schválit jakýkoliv zákon v téhleté republice, aby žalovaly stát, aby si vynucovaly neschválení změny legislativy prostřednictvím žalob na stát. Pokud bychom takto vytvořili premisu, že tato ctěná Poslanecká sněmovna nikdy neschválí nic, proti čemu je vedeno soudní řízení, bude to znamenat paralyzaci moci výkonné, paralyzaci moci zákonodárné. A faktickou, faktickou, omezení schopnosti rozhodovat a schopnosti vládnout a definovat to, co je pro Českou republiku dobré, co je pro Českou republiku špatné. Můžete si to u každého ze zákonů, který prošel touto Poslaneckou sněmovnou, říct, protože vždy existuje nějaká skupina lidí, podnikatelů, občanských sdružení nebo kohokoliv dalšího, kterému se prostě ta změna legislativy nelíbí.

Je to legitimní, že se jim nelíbí. Je legitimní, že proti tomu protestují, je legitimní, že používají petice, to je přece v demokracii normální, to je přece součástí demokracie a také je legitimní, že existuje nějaká většina, že existuje prostě někdo, kdo si vytkl svoje cíle v politickém programu, když kandidoval ve vládním programovém prohlášení, kdy sestavoval vládu při zpracování legislativy a má podporu široké veřejnosti. Zřízení národního parku má podle všech průzkumů, které si veřejně dohledáte, když si dáte národní park, podpora lidí, tak má podporu veřejnosti v České republice.

Já musím říct, že jsme navrhli ten národní park tak, aby neomezil nikoho, kdo žije v té oblasti. Každý z nás někde bydlí, milujeme to místo, proto tam taky bydlíme, proto tam máme svoje rodiny. Já si neuvěřitelným způsobem vážím všech těch, kteří na tom místě bydlí, na tom místě podnikají. A víte, co mně říkají ty podnikatelé z Křivoklátska?

Je to, ministře, těžší a těžší tady podnikat, protože my to máme všude daleko, ne geograficky, ale všude daleko autem, všude daleko dopravou. Když projíždíte ty úžasné hvozdy, tak opravdu do nejbližšího města to máte 30, spíše 50 minut jízdy za prací, za službami, za lékařem, za kulturou. Opravdu to území není jednoduché na žití, a přesto, a právě proto vytváříme velmi silný subjekt, který bude partnerem, který bude partnerem pro místní lidi, pro místní podnikatele. Jakou mají dneska možnost ti starostové něco řešit, když se jim nelíbí něco v lese, který je jenom pár metrů od jejich domovů? Možná znají místního fořta, možná si s ním promluví, a tak to celé skončí. Myslíte, že to někdo řeší v Hradci Králové na centrále Lesů České republiky? Myslím, že už nějakou zkušenost máme. Přece vznikne entita, která bude mít svého ředitele, která bude řešit problémy v té lokalitě, která bude schopna pomáhat těm místním lidem se zvládáním věcí, jako je turismus, ten turismus už tam dneska je, ti lidé tam chodí, objevují ty krásy, sjíždí řeku Berounku, dělají tam výlety na kolech.

To není panenská příroda, kde lidé nikdy nechodili. Naopak, do celé řady dnešních vjezdů do lesů ve správě České republiky jsou zavřené závory. Jestli něco bude jednou z prvních věcí, co musí udělat správa národního parku, tak to otevřít, a zaznačit tam ty vyasfaltované lesní cesty jako turistické stezky, na tom jsme s KČT, s Klubem českých turistů, domluveni. Jsme domluveni, že se tam zaznačí nové turistické cesty, a takto jsme to projednali s místními municipalitami. Není ta situace jednolitá? Určitě je tam odpor místních samospráv a určitě jsou tam samosprávy, které tam podporují, jsou tam lidé, kteří se bojí, a jsou tam lidé, zvlášť podnikatelé, kteří to přivítají.

Víte, co je nejčastější obava těch lidí, když se jich zeptáte, jestli se bojí, že tam bude národní park? Že nebudou moct do lesa a nebudou moct na houby, tohle je nejčastější obava, která tam je. To je prostě něco, co ale není pravdou, a my to víme moc dobře. Už novela zákona z roku 17 umožňuje kromě klidových území vstup všude, i mimo značené stezky, všude do lesa, včetně samozřejmě standardního sbírání plodů, hub a roští, tak, jak ji známe v lesním zákoně.

Já tady možná chci ještě hovořit o tom, jak vlastně to území bude vypadat dál do budoucna. To území, které je relativně středně velké, protože ten národní park svojí rozlohou by se v těch pěti národních parcích zařadil přesně doprostřed, budou dva větší, výrazně větší, a to je Šumava, a to jsou Krkonoše a dva menší, což je České Švýcarsko a Podyjí. Zároveň ale to bude místem ne pro nějaké vědecké pokusy. Bude to místem, kdy postupnými lesnickými zásahy, které budou v řádu desítek let, ta příroda se dostane do přírodě blízkého nebo původního prostředí nebo podobného původním prostředím, tak, jak postupným managementovými zásahy jsou realizovány přeměna lesních ekosystémů ve všech národních parcích, nejenom v České republice, ale v celé Evropě, takovým způsobem, aby postupně byly vytlačovány nepůvodní dřeviny, nasouvaly se tam dřeviny původní, někdy přirozenou obnovou, někdy tam budou lesnickým způsobem vnášeny.

Tyhle zásahy známe a nejsou nic nového. Vytvoří to příležitost pro místní obyvatele a to příležitost zaměstnaneckou jak těch, kteří budou přímo v lese, tak těch, kteří budou dělat tu státní správu. Státní správu na poli ochrany přírody a krajiny, ochrany lesa na straně myslivosti.

Jedná se tady o snahu vzít část majetku, která je legitimním majetkem všech občanů České republiky - to jsou pozemky ve vlastnictví České republiky - a říct, že toto území je tak unikátní, že si zaslouží zvýšit ochranu. Zvýšit ochranu takovým způsobem, abychom zanechali tyto cenné biotopy a rozšířili přirozené schopnosti pro chráněné a zvláště chráněné druhy rozšiřovat se v tomto území. Prostě aby toto místo bylo místem pro přírodu, abychom to zanechali příštím generacím.

Jsem neuvěřitelně rád, že jsme se výrazným způsobem posunuli. Posunuli jsme se ve vnímání toho, jak chceme naši krajinu chránit a jak také v ní hospodaříme. Já si neuvěřitelným způsobem cením všech lesníků, všech sedláků, kteří hospodaří srdcem. Je vlastně jedno, na jak velké ploše hospodaří, protože pokud hospodaří dobře, tak hospodaří udržitelně a hospodaří tak, aby to mohli předat příštím generacím.

My tady ale ten národní park děláme nejenom proto, abychom v něm dobře hospodařili, ale proto, že vlastně naším cílem jako státu už tady není zisk. Naším cílem u tohoto lesního ekosystému je ochrana chráněných druhů a vytvoření podmínek pro jejich rozšiřování, pro rozšiřování těchto biotopů, aby se nám ideálně snižoval (?) počet chráněných a zvláště chráněných druhů. Celá řada dat dokazuje, že se tak v národních parcích daří rozšiřovat přirozené území pro chráněné a zvláště chráněné druhy. Dokonce se některé druhy vrací do České republiky a na územích, které mají tento druh ochrany, nacházíme nové druhy živočichů a rostlin, o kterých jsme se domnívali, že již z České republiky vymizeli nebo se na území České republiky nenachází.

Musím říct, že v průběhu projednání jsme se snažili diskutovat se všemi aktéry v území. Chápu, že není možné dosáhnout vždycky shody. Na druhou stranu existuje něco, čemu se říká mlčící většina. Prostě lidi, kteří buďto souhlasí, nebo s tím nemají problém, a potom prostě logicky nevyjadřují tento svůj souhlas nebo to, že s tímto problém nemají, nějakou aktivitou, peticí nebo občanskou aktivitou. Prosím, při našem rozhodování také dávejme na misky vah i tuto mlčící většinu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Vaše vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek. Jako první se přihlásila paní poslankyně Berenika Peštová, poté pan poslanec Brabec. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. No, konečně jste se nám rozmluvil, pane ministře. Co se týče té žaloby na legislativu. To není žaloba na legislativu, to je žaloba na vás, na ministerstvo, že jste nevypořádali námitky. To za prvé. Tady nikdo nežaluje legislativu. Legislativa je platná, ale ta žaloba je na nevypořádané připomínky, který vy jste jako ministerstvo nevypořádali. Proto tady neustále... To není jedna žaloba, těch žalob je víc. To, že jsem řekla, že podle legislativy musíte mít vypořádané připomínky, že musíte mít vypořádáno, abyste sem ten zákon mohl dát, za tím si stojím, to souhlasí.

Je vidět, že jste tady u toho, když jsem si dala ten svůj krásný článek, který jsem našla a který se netýkal jenom tady toho - a seděl tady váš kolega, sice na MPSV, pak tady seděl ministr zemědělství, vy jste někam odběhl - takže já vám ho zítra přednesu znovu, protože tam je ten základ, tam jsou ty věci, co mě zajímají. Když jsem vám tady dokazovala, že to, co vy tady tvrdíte... Rozumím, chraňte si biotopy, ale ty už se v současné době chrání. Tam je velká ochrana. Když to tak vezmete, tak tam je to CHKO, jsou tam stávající národní přírodní rezervace - to jste říkal sám - jsou tam přírodní rezervace, jsou tam biosférické rezervace UNESCO, je tam soustava Natura 2 000, máte tam EVL, máte tam půdní opatření. Vlastně tam máte všechno. Tam ta ochrana už je tak velká, že nechápu, proč tam ten národní park chcete dělat.

Když jsem vám tady citovala legislativu, kterou vy říkáte, tak ta legislativa vám právě říká, kdy máte vyhlásit národní park. Tady jsem vám jasně dokázala, že tam převládají nepůvodní lesy. Nepůvodní, rozumíte? Ony tam prostě nikdy předtím nebyly. To je ten smrk ztepilý, borovice lesní. Já jsem vám to tady na těch procentech dokazovala, kolik toho je nepůvodního, a vy přesto prostě tvrdě jdete za svým a ten národní park tam chcete. Já chci, kdybyste tady jako chlap řekl prostě: Máme to v programu, proto to chceme. (Předsedající: Čas vám vypršel.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Prosím o dodržování času. (O slovo se hlásí ministr Hladík.) Pane ministře, vydržte, jste přihlášen sice s přednostním právem, ale před vámi jsou ještě čtyři faktické, zatím. Pan poslanec Richard Brabec s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Babka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Richard Brabec: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Já bych chtěl ocenit upřímnost pana ministra Hladíka, protože jsem to pochopil takto. Myslím, že on to takhle řekl. Proč chceme ten národní park? No, protože ho máme v programovém prohlášení vlády. Takže já si to pro ty občany překládám následujícím způsobem. Vážení, protože ho máme v programovém prohlášení vlády, tak sice z pozice ministra životního prostředí tedy beru, že je vaše legitimní právo se proti tomu bránit, ale máte smůlu, protože to máme v programovém prohlášení vlády, tak vám ho tam prostě natlačíme. To si myslím, že není dobře. To je celá ta debata.

Vy říkáte, pane ministře, vy jste tam měli původně dva národní parky. Soutok - to byl nesmysl od začátku, chtít Národní park soutok. Myslím, že to už dobře víte, že je tam problém ve finále i CHKO, ale národní park byl přímo proti smyslu toho území na Soutoku. Takže to nevyšlo a zbýval vám tam druhý, Národní park Křivoklátsko. Ten už bylo prostě potřeba tam natlačit, protože to už by nebyl žádný národní park, kdyby se vám to nepovedlo. Takže pro mě je spíš varující to, že říkáte - já tomu rozumím z vašeho pohledu - my tedy vnímáme, že ten region to nechce, že to odmítá, no, ale my jsme si to prostě dali do toho programového prohlášení vlády, tak vám ho nacentrujeme, nazdar, odjezd, konec hlášení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Babka je na řadě s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Adámková. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo. Já se přidám ke svým kolegům předřečníkům. Vlastně bych vám, pane ministře, chtěl poděkovat za vaše vystoupení. Myslím si, že, přiznám se upřímně, možná kdybych byl starosta Křivoklátska, ještě třikrát, čtyřikrát, byste takhle za mnou přijel a takhle ten projev mi přeříkal, tak byste mě možná přesvědčil o tom, že ten národní park na Křivoklátsku jako starosta nebo jako obyvatel můžu chtít.

Tím chci jenom říct, že - zase se dostáváme zpátky k té debatě, která tady dneska odpoledne probíhala - prostě bohužel se podcenilo - a to, o čem tady mluvil Richard Brabec ve chvíli, kdy se ať už vyhlašovaly nebo nějakým způsobem měnily zonace a tak dále - že je prostě třeba s těmi lidmi mluvit a vysvětlovat jim to. Bohužel prostě tohleto jste asi pravděpodobně od začátku podcenili a ti lidé jsou v tuto chvíli razantně proti vyhlášení nového národního parku.

Co jsem ale z vašeho projevu pochopil a co bych také chtěl ocenit a doufám, že si za tím tvrdě budete stát, že ty pozměňovací návrhy, o kterých jsme tady mluvili a které jsou za mě rozbuškou zase celého tohoto zákona, které jdou proti ochraně přírody a krajiny a vrátily by nás - už to tady několikrát padlo - zpět před tu moderní úpravu z roku 2017, o kterou se zasloužil mimo jiné náš ministr Richard Brabec, že razantně odmítnete. Doufám, že nevyhandlujete podporu těchto pozměňovacích návrhů za to, že si právě budete moci odškrtnout ten jeden bod z vašeho programového prohlášení, a to tedy vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. Protože to by prostě bylo pro ochranu přírody a krajiny daleko horší, než že na nějakých dalších x let zůstane Křivoklátsko pouze chráněnou krajinnou oblastí, a nikoliv národním parkem. Děkuji.

 

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní poslankyně Věra Adámková nyní je přihlášena k faktické poznámce, po té paní předsedkyně Alena Schillerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Pane ministře, mluvil jste velmi hezky, ale v tom případě mi vysvětlete, jak je možné, že tedy máme tolik reakcí těch občanů tam, že nebyly s nimi zcela vypořádány připomínky, že se s nimi nehovořilo, že s tím nesouhlasí, že s nimi ministerstvo nehovoří, protože v tom případě jsou tady ty informace poněkud rozdílné. Já musím ocenit váš zápal, to se mi líbilo, jak jste to říkal, to bylo určitě hezké, akorát mám pocit, že střílíte někam jinam, kde není terč. Protože kdyby ti lidé byli uspokojeni, kdybyste s nimi řádně hovořili, kdybyste jim to vysvětlili, tak třeba by to takto nebylo, anebo naopak bylo, protože prostě nesouhlasí s tím záměrem.

A úplně nejhorší, co se může stát, a to doufám, že teda byla spíše řečnická neobratnost, je tedy to, že jednou je to v programovém prohlášení vlády. Ono to tam možná bylo dříve, než jste s těmi lidmi mluvili, a proto jsou nespokojeni.

Proto se nedivte, že samozřejmě chceme slyšet vaše názory, chceme slyšet vaše vysvětlení, protože ta diskrepance z toho přímo čiší. Mezi tím, co tedy dostáváme, že ti lidé tvrdí, že nebyli uspokojeny jejich názory, že se s nimi nehovořilo, a tak dále, a tak dále. A na druhou stranu musím říci, že je pravda, že podobně se může chovat i při některých velmi necitlivě stavěných věcech možná i celý Středočeský kraj, protože třeba vůbec nechrání prameny Rokytky. Takže já si dovedu živě představit, že obyvatelé z toho Křivoklátska prostě nejsou uspokojeni. Přesto všechno, že to říkáte hezky, to já oceňuju, ale myslím si, že ten cíl byl někde jinde. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí paní předsedkyně Alena Schillerová, poté paní poslankyně Balaštíková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já budu teď mluvčí, stanu se teď mluvčí jedné z těch paní starostek, která mně dala svolení, neptala jsem se, jestli ji má jmenovat, tak ji jmenovat nebudu, ale čtu z její zprávy a budu číst prostě, co mi napsala, tak jak mi to psala, tak to tady budu číst, protože skutečně je z toho jurodivá, co slyší. Tak cituji: (Čte z mobilu.) Podle něj, myslí pana ministra, podle pana ministra je moc výkonná a zákonodárná nad mocí soudní a může tedy vše, když to má v programovém prohlášení?

Národní park Křivoklátsko nenaplňuje definici § 15, kde se nehovoří o potenciálu území, ale stávajícím stavu, nejsou zde uvedeny biotopy, kterými argumentují, ale ekosystémy zcela jiné pojmy obsahově, pokud vyhlásí národní park, aniž by to naplňovalo definici § 15, jaká je právní jistota občanů České republiky stran dodržování zákonů? A máme dvě živé žaloby, pokračuji dál z citace paní starostky, karlova Ves a Skryje, kde se přihlásilo nově 206 osob zúčastněných nařízení z důvodu ústavně zaručeného práva na příznivé životní prostředí, které by vyhlášením národního parku bylo ohroženo. A není to jen odpor dvou starostek, ale celého Svazku obcí Křivoklátska, což je 29 obcí z potenciálně zasaženého území.

A osobní vzkaz paní starostky: A pane ministře, takže vy nepůvodní dřeviny vykácíte? Co tam zbude, když vykácíte většinu plánovaného parku? Národního holina?

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je přihlášena s faktickou poznámkou paní poslankyně Balaštíková, poté pan poslanec Bernard. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Margita Balaštíková: Tak dobrý den, kolegyně a kolegové. Prostřednictvím vás, paní předsedající, pane ministře, já jsem byla na dvou takových slyšeních, kde se vyslovovaly obce, vyslovovali se zemědělci, lesníci, samozřejmě i vědci, zástupci univerzit, a bohužel oni všichni říkali, že jste se s nimi nebavili, že jste jim to vlastně nařídili a že všechna tahle ta území, která vy teď tady chcete na poslední chvíli nějakým způsobem vyhlásit a ukázat, jak jste byl dobrý hospodář a ministr životního prostředí, vlastně vznikaly díky tomu, že tam oni dělali kvalitní péči o krajinu.

Je tady území, třeba ten Soutok. Já jsem se i zabývala tím, jak to tam vlastně vzniklo. Prosím vás, tam opravdu není něco velestarého. Vy nedal jste opravdu ani na ty vědce, kteří  vás z univerzit přesvědčovali o tom, že to není tak, jak vy si to usmyslíte.

A já se vás chci ještě zeptat na jednu věc. Ono to všechno bude stát peníze. Vy tady hledáte kdejakou korunu a já se vás chci zeptat, z čeho se to tedy všechno bude, i tohle to financovat?

A paní kolegyně Krutáková byla přítomna, když nás navštívili kolegové z Německa a ti tam měli velmi zajímavou myšlenku, že pokud něco takového se v Německu vyhlašuje, vznikne platforma na tom území, kterého se to týká, ze všech, a oni se nejprve na tom nejnižším stupni dohodnou, a pokud tam se nedohodnou, nejde to výš. To mě velmi zaujalo, protože vy to děláte přesně naopak. Vy si něco usmyslíte, tlačíte svrchu, máte na to zákony, máte na to zákonnou moc a nebudete s nikým diskutovat, ať chcete, nebo nechcete. A ještě k tomu nemáte ani peníze. Kdybyste to dělal na začátku třeba toho období, já bych to pochopila. Vy to necháváte na úplný konec.

A docela mě pobavila vaše včerejší taková výtka ke mně, co bych čekala já od ministra životního prostředí? No, určitě alespoň selský rozum.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je na řadě s faktickou poznámkou pan poslanec Josef Bernard, připraví se paní poslankyně Peštová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Josef Bernard: Děkuju za slovo, paní předsedající. Dobrý den, dámy a pánové. No, já si myslím, že se točíme trošku v kruhu. A dovolte mi pár mých poznámek, protože jsem dobře poslouchal názory některých kolegů, zejména ze strany opozice.

Předně na úvod k norování, které tu zaznělo několikrát, norování je týrání zvířat. A je jedno, jestli ho schválíme s Babišem, nebo s Pekarovou. Všichni se na tom shodněme, dejme to pryč, nepatří to do zákonodárství této země v 21. století.

Několikrát tu byla zmiňovaná Šumava. Já mám rodiče ze Šumavy, částečně zde žiju na Šumavě, šest let jsem v radě Národního parku Šumava. K jejímu jednání. Vysoce profesionální, věcné, solidní. Nikdy se tam nestávalo, že by vědecká část rady národního parku nějak chtěla přetlačit tu část, která je zastupována obcemi.

V tomto okamžiku souhlasím plně s exministrem Brabcem. Do toho, jak je nastaven proces jednání v radách národních parků, nezasahujme. Je to křehké a dobře to nyní funguje.

Co se týká názoru občanů na Národní park Šumava. Taky tady hodně zaznělo, jak jsou lidé nespokojení. To poslední, co máme, je průzkum z konce roku 2024. Já jsem vytáhl ta základní data z tohoto průzkumu. Takže poslouchejte se mnou: 60 procent obyvatel národního parku, tedy obcí z národního parku je s národním parkem spokojeno, 77 procent je spokojeno s ochranou přírody, 67 procent pozitivně vnímá přínos národního parku, 71 procent považuje zřízení národního parku za smysluplné, 66 procent obyvatel si myslí, že turismus má pozitivní dopad na region. Tolik příklady z Národního parku Šumava, který tu několikrát zazněl.

Zazněl tu kůrovec Kyrill, já nevím přesně, kdy ten Kyrill byl, (Předsedající: Čas.) tuším, že... Už je to, už je čas, (Předsedající: Ano, už je čas.) tak já si to nechám na příští moji poznámku. Děkuju, paní předsedající.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou je na řadě paní poslankyně Berenika Peštová, poté paní poslankyně Válková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já jsem chtěla zareagovat nejdřív na pana ministra Hladíka a vás si nechám asi na později, protože já už to asi nestihnu, protože tam jste toho řekl docela dost. Já taky mám vzkaz pro pana ministra Hladíka. Mám vám vyřídit, že se máte raději vrhnout a vybrat národního ptáka, protože ten máte taky v programovém prohlášení a nebude to taková škoda. A teď si dám pauzičku a připravím se na vás. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou je přihlášena paní poslankyně Helena Válková, poté pan poslanec Berkovec. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuju. Já budu jenom stručná v rámci faktické poznámky. A taky už je relativně pozdě, zítra jsem přihlášená, budu mít více prostoru. Jenom jsem chtěla upozornit na to, co tady zmínila kolegyně moje, paní poslankyně Margit Balaštíková, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně. Protože náhodou jsem i byla svědkem, jakým způsobem se vyhlašují ta chráněná území alias národní park v Německu a vím, že to je dlouhodobý proces, kde se od začátku do toho samozřejmě samosprávy, obce zapojují velmi intenzivně a kde rozhodně, až se mně zdát s takovou tou německou důkladností, že to dělají příliš dlouho, příliš systematicky a nikdy ne proti vůli občanů. Protože by to skončilo žalobami, které kdyby uspěly, tak jsou tam obrovské náhrady a odškodnění.

Takže v tomhle směru je to určitě velmi dobrá inspirace a já mám také jednu otázku, částečně ji zodpovím v tom svém vystoupení, které bude následovat zítra. Je to spíš o těch otázkách. Tady proběhlo několik petic, já jsem jako členka petičního výboru byla zúčastněná na jedné té petici ve formě jednak toho náslechu, jednak potom jsem sledovala tu diskusi, která probíhala, a mě by zajímalo, pane ministře, jestli ty argumenty, které v té petici byly relativně systematicky prezentovány, tak jestli vám je tlumočili vaši zástupci, protože já si teda nevybavuju, že byste byl osobně přítomen, ale kdyžtak mě, prosím, opravte a jestli se s nimi ještě také dále pracovalo, protože my to vždycky v petičním výboru postupujeme a snažíme se získat i potom reakci toho dotčeného ministerstva, což je vaše ministerstvo. Děkuju za případné zodpovědění, stačí mi to i zítra.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji paní poslankyně. Nyní s faktickou pan poslanec Berkovec, poté pan poslanec Babka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji vážená paní předsedající, jenom krátká poznámka k váženému kolegovi, který mluvil o těch statistikách. To jsme se bavili o Šumavě, fajn, procenta, všechno, ale tady se bavíme o úplně jiné oblasti. Běžte do těch vesniček Broumy, Bzová, Panoší Újezd, Městečko, Křivoklát, Roztoky, Nižbor, běžte si tam udělat ten průzkum. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou je na řadě pan poslanec Ondřej Babka a než mu dám slovo, přečtu omluvy. Omlouvá se pan poslanec Dvořák od 20 hodin ze zdravotních důvodů, poté Jakob Jan od 20.40 pracovní důvody a pan poslanec Jílek se omlouvá od 20 hodin ze zdravotních důvodů. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuju za slovo. Já si dovolím reagovat na slova nebo na to, co tady řekl ctěný kolega Bernard z výboru pro životní prostředí, protože s ním musím souhlasit. On tady zmínil fungování správy Národního parku a to, jakým způsobem se hlasuje o těch zásadních strategických dokumentech, já jsem si dohledával ten protiargument nebo ten argument, který zazněl na výboru pro životní prostředí, že ti zástupci obcí bývají přehlasovávání při těch důležitých jednáních (ministr Hladík mluví mimo mikrofon). To zaznělo na výboru pro životní prostředí z úst kolegy Bureše, tak právě zde na mikrofon chci říct, že k tomu nedochází. To tvrzení není pravdivé, z celkem 11 hlasování k těm zásadním dokumentům ve všech národních parcích došlo k přehlasování zástupců pouze v jednom jediném případě, a to kvůli absenci čtyř obcí, to znamená, že tam nedošlo k neshodě, to znamená - vždycky došlo ke shodě.

Proto nechápu pane kolego Bernarde, vaším prostřednictvím paní místopředsedkyně, proč je takto tedy ten pozměňovací návrh předložen, dokonce připodepsán tedy vaší stranickou kolegyní, paní předsedkyní životního výboru pro životní prostředí paní kolegyni Krutákovou, kdy má dojít k znovuschválení těch důležitých strategických dokumentů, na které jsou navázány další odborné dokumenty a další právní vztahy, kdy může docházet ke zpochybňování těchto plánů a vznikla by nová povinnost všechny tyto strategické dokumenty schvalovat. Mně přijde, že to je zbytečné, že to zbytečně zase vnáší nějaký další klín do tohoto návrhu zákona a pokud jsem dobře slyšel (předsedající upozorňuje na čas). Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji pane poslanče, nyní s faktickou vystoupí pan poslanec Josef Bernard. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Josef Bernard: Doufám, že moc nezdržuju. My už to stejnak dneska nedoprojednáme. Máte pravdu, my si to na klubu vysvětlíme, nemáme jednotný názor. Já jsem přesvědčen, že s těmi argumenty a zkušenostmi, které z rady Národního parku mám, přesvědčím kolegy, abychom ten pozměňovací návrh v tomto smyslu nepodpořili. Já se chci dopovědět. Já jsem si našel ten Kyrill, to bylo v roce 2007, to znamená, máme to víc jak 17 let a můžu vám říct, že když jsem pracoval jako hejtman Plzeňského kraje, tak jsem sám měl pochybnosti, jestli ta bezzásahovost byl správný postup. Ale dneska, po 17 letech vás všechny zvu, zejména členy z výboru pro životní prostředí. Uděláme si na té Šumavě procházku. Já vám s ředitelem národního parku ta místa, která byla tím Kyrillem zlikvidována, ukážu a ukážu vám a dokážu, že ten les, který se tam dneska obnovil, je lepší než ten jednodruhový, který tam byl v minulosti.

Máme to prokázáno na jasných důkazech ze Šumavy, že jsme tady žádnou zásadní botu neudělali a potvrzuje nám to vědecká komunita. Nebojme se tedy postupovat v národních parcích jinak než v hospodářských lesích. Děkuju za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Ondřej Babka bude reagovat s faktickou poznámkou. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Ondřej Babka: ještě jednou děkuju. Souhlasím s vámi. Já jsem na té Šumavě byl nedávno, potvrzuji jenom to, co říkáte, a proto jsem tady od začátku nebo od včera, když jsem zjistil, že tam ty pozměňovací návrhy jsou nahrané, tak jsem se zděsil toho, co by to mohlo znamenat, a znovu říkám to tady, včera jsem to říkal, co by to znamenalo pro ochranu přírody a krajiny právě v těch současných národních parcích, jaké by to vyvolalo nepokoje, jaké by to vyvolalo nějaké problémy při znovuschvalování těch velkých strategických dokumentů. Takže děkuji i za to vaše stanovisko. My jsme se ho snažili tady jak z úst pana ministra, tak od vás dalších koaličních poslanců dostat. Povedlo se nám to po dvou dnech projednávání tohoto zákona. Já jsem za to rád. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji pane poslanče. Nyní s přednostním právem vystoupí pan ministr Hladík. Prosím, máte slovo.

 

Ministr životního prostředí ČR Petr Hladík: Já jak nejsem poslanec, jak říkala paní poslankyně Peštová prostřednictvím paní předsedající, tak musím vždycky až na konec. Ona nepřišla paní poslankyně, teď má ode mě minus. Tak já si zkusím reagovat na několik věcí. Proč Národní park? Je to úplně jednoduché přece. Cílem hospodaření v lesích České republiky je zisk. Je to dokonce princip. Na co máme lesy jako Česká republika? Tak my máme lesy vlastně ve třech rezortech. V zemědělství, tam je to víceméně na zisk, pak máme v obraně, a to jsou vojenské lesy a ty máme za obranné účely, a to asi nemusím vysvětlovat a pak je máme v rezortu životního prostředí, a to je kvůli ochraně. A je to tak správně. A my teď říkáme, z toho území, kde princip je ziskový, stejně ta část není teda zisková.

Když se zeptáte Lesů České republiky, tak tahle část, tohle území, vzhledem k tomu reliéfu, vzhledem k nemožnosti, vzhledem ke složitosti obhospodařování, není zisková, jo? Ale budiž. Tak princip přechodu pod rezort životního prostředí je vlastně to, že chceme ten les pro přírodu, nechceme ten les primárně pro výtěžnost. Ale to, že se tam lesnicky bude ještě desítky let zasahovat - no samozřejmě, že bude, a že se budou přetvářet ekosystémy na původní. No, samozřejmě, že bude, ale holina tam nebude. Samozřejmě, pokud tam přijde kůrovec - a to se může stát - tak tam prostě bude zasahováno lesnicky. 51,3 procenta původních biotopů, původních lesních biotopů, to je z monitoringu, druhé nejlepší číslo v celé republice ze všech chráněných oblastí, jenom Podyjí je lepší - a já už nevím, na základě jakých dat vám to mám ukázat. Samozřejmě, že je tam potom těch druhých 50 procent, což jsou smrky, borovice a další nepůvodní dřeviny v tomto území, v tomto území.

Chtěl bych reagovat i na to, že region to odmítá. Já si prostě myslím, že to není pravda. Jsou tam lidé, kteří to odmítají, jsou tam lidé, kteří mají obavu, jsou tam lidé, kteří třeba si myslí, že nebudou moct ani do lesa, ani na houby - ale je tam taky celá řada lidí, celá řada organizací, celá řada podnikatelů a celá řada institucí, kteří to vítají. Jenom krátkou poznámku, byť je to paradoxní, město (městys?) Křivoklát není součástí - a na jejich katastru není ani jeden hektar budoucího národního parku, takže ten není v národním parku.

Chtěl bych tady poopravit - obcí, v jejichž katastru bude národní park, není 29, ale 16. Paní předsedkyně Schillerová, prostřednictvím paní předsedající, tady citovala paní starostku ze Skryjí. Já jsem ji poznal - to je jasné, kdo to psal. A ona je právnička, takže - (Poslankyně Schillerová mimo mikrofon: Ano.) Tak já jsem ji poznal, tak ji tady budu jmenovat autenticky.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane ministře - (Ministr Hladík: Je přece...) Pane ministře, je 9 hodin, respektive je 21.00 a -

 

Ministr životního prostředí ČR Petr Hladík: Opozice taky hovořila dlouho, tak mě nechte dohovořit.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: (Já) vás musím přerušit, pane ministře, protože jsme si odhlasovali jednání pouze do 21. hodiny, takže -

 

Ministr životního prostředí ČR Petr Hladík: Tak já to řeknu zítra, ona třeba paní poslankyně Peštová už tady bude.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, budete mít ještě příležitost dokončit svůj tok myšlenek.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přerušuji 136. schůzi, ve které budeme pokračovat ve čtvrtek 24. dubna v 9 hodin. Připomínám, že ve čtvrtek 24. dubna v 18 hodin bude zahájena 137. schůze. Přeji vám hezký večer.

(Jednání skončilo ve 21.01 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 28. 4. 2025 v 20:36.