Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.40 hodin)
(pokračuje Julius Špičák)
Jakákoliv zákonná norma musí z něčeho tedy vycházet. Principiálně musí vycházet z toho, že si řekneme, jestli ten výzkum je dobrý, kvalitní nebo není kvalitní, a jaké jsou tedy zásadní slabiny toho výzkumu? Takže já si myslím, že kvalitní tedy příliš není. Že je neefektivní, a ty slabiny jsem schopen tedy definovat. Ty slabiny jsou jeho roztříštěnost, velmi problematické tedy hodnocení, my máme hodnocení 17+, ale z toho hodnocení se vůbec nevychází, přičemž tedy jednotlivé instituce uplatňují vlastní hodnocení. Takže akademii například hodnotí zahraniční agentura, což já považuju za velmi profesionální, k vlastnímu hodnocení také směřuje TA ČR. Obecně, dá se říci, že při té roztříštěnosti ty jednotlivé instituce, které výzkum provádí, ta efektivita je velmi různá. Já vidím vysokou efektivitu v Akademii věd, vysokou, relativně vysokou efektivitu GAČRu, velmi problematickou efektivitu rezortů, které mají své výzkumné ústavy. V podstatě netušíte, ani ministři netuší, co si v těch ústavech vlastně provádí a s jakou tedy efektivitou. Takže ta roztříštěnost, nedostatek efektivity.
Další velký problém je zapojení cizinců. Prostě bez cizinců se nedá hrát kvalitní fotbal a bez cizinců se nedá provádět kvalitní věda. My tady za rok máme stovky, tisíce zahraničních studentů. Kdo tady zůstane? Nikdo, jedině Slováci. Velký problém. My musíme docílit zapojení cizinců na vedoucí místa, čemuž brání obludná byrokracie, jejich přechodu. Oni prostě zkrátka, když chce nastoupit, nakonec ty peníze nejsou problém, peníze vždycky jsou, ale když chce nastoupit, tak na Ministerstvu vnitra mu stanoví tak problematický byrokratický proces, který trvá osm až deset měsíců, že si to samozřejmě každý kvalitní cizinec rozmyslí. Další zásadní problém je nedostatek provázanosti s kariérním růstem. Jak je možné, aby se stal děkanem někdo, kdo má h-index nulu? To je prostě nepředstavitelné, a tak k tomu skutečně je. Takže to jsou podle mě zásadní problémy. Na tyto problémy by měla reagovat ta navrhovaná zákonná norma a ona na ty problémy nereaguje.
V tom samotném ta norma je velmi obsáhlá, čte se dlouho a je v ní zakopána řada různých min, pokud jde o kompetence, pokud jde o podřízenost. Taková například drobná zakopaná mina je, že o složení rady vlády pro vědu a výzkum totálně rozhoduje její předseda. Já se domnívám, že o radě vlády vědu a výzkum by měl rozhodovat, že by ty členy měl navrhovat, vědecké instituce, a rozhodovat by měl parlament, podobně jako u všech možných jiných ostatních rad. Takže se stalo, že před nedávnem předseda Rady vlády vědy a výzkum bez nějakého odůvodnění vyhodil tři členy. No pak tedy ta rada vlády a výzkum ztratí tu potřebnou zpětnou vazbu a ztrácí autenticitu. Takže mohl bych dát řadu konkrétních připomínek, mám je před sebou napsané, ale řekl bych, že řadu těch konkrétních připomínek dal i můj předřečník, takže já své vystoupení omezím na ta jasně formulovaná témata, ale témata obecná. Děkuji za pozornost. Já osobně navrhuji, aby tento zákon, a doporučil jsem totéž v souladu s předřečníkem našemu klubu, aby tento zákon nebyl přijat. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji, pane poslanče. V tuto chvíli již nevidím, že by se někdo přihlásil do obecné rozpravy? Ano, koukám ještě pan poslanec Vondrák, poté pan ministr Ženíšek a poté jsem viděl ještě pana zpravodaje Berkiho. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ivo Vondrák: Dobré odpoledne, dámy a pánové, já jsem pečlivě sledoval všechny své předřečníky a musím říct, že také mám nepříjemný pocit, že kvalita výzkumu vědy naší země prostě není taková, jaká by měla být. My jsme měli představu, že tato země bude postavená na znalostech, na patentech, na výsledcích právě vědy a výzkumu, a pravda je taková, že se nám to prostě nedaří. Já si nejsem jistý, zdali to vyřešíme zákonem. Já si myslím, že prostě ty kořeny jsou mnohem hlubší a vždycky si na to vzpomenu v době, kdy přicházím na akademickou půdu, kde teda působím i teďka, a vnímám jednu důležitou věc. Že se zapomíná na to staré, co platilo vždycky ve vědě a výzkumu. Říkal to Faraday (?) A říká vždycky: "do, finish, publish", to znamená, dělej výzkum, dokonči ho a pak to opublikuj. Poslední dvě dekády jsem si začínal všímat toho, že díky právě hodnocení a vědě a výzkumu se dělo to, že se nějaký výzkum dělal, ale už tak se netrvalo na tom ukončení, ale hned je potřeba ty věci publikovat a samozřejmě sbírat body, které potom se projevily v tom, že se dostaly k tomu pracovišti formou institucionální podpory odpovídající finanční prostředky.
Dnes doba je taková, že se nedělá ani to "do", jinými slovy řečeno, mám nepříjemný pocit, že řada pracovišť se soustředila jenom na to, jak posbírat publikace, jak z těchto publikací získat finanční prostředky, a řádný, skutečný výzkum se děje málokdy. Já bych tady chtěl říct málokdy, protože jsou samozřejmě pracoviště, která jsou špičková. Já si myslím, že jedno je tady Ústav organické chemie a biochemie, kde toto umí dokonale udělat. Myslím si, že bychom se měli nechat inspirovat těmi, kteří to umí, protože si myslím, že jsou to skutečně pracoviště, které by mohli být právě tím vzorem pro ta jiná, další pracoviště. A já se bojím jednoho, abychom v podstatě se zase nezamkli nějakým zákonem do situace, že se ta situace opět nezlepší, že to bude pořád stejné, jako to bylo. A vnímám to, že my tady v Evropě obecně klademe velký důraz na legislativu, klademe důraz na to, jak regulovat AI, jak regulovat další výzkum, a ujíždí nám vlak. Protože jinde to dělají jinak, dělají to tak, že věci řeší a samozřejmě v okamžiku se objeví nějaký problém, tak se přijímají k tomu odpovídající regulace, ale my začínáme regulacemi a pak děláme něco, co by potom mělo vést k tomu, že to bude fungovat.
Já teď nebudu navrhovat, abychom ten zákon nepřijali. Já si myslím, že máme možná šanci ten zákon probrat, posoudit a ta pravidla změnit. Transfer technologií, transfer u nás nefunguje, bohužel. To je věc, kterou všichni vidíme. A už se mi hlásí celá řada investorů, kteří říkají, my bychom chtěli, abychom se o tom v parlamentu pobavili, protože nikdo z nás se nedostane k výsledkům, které jsou financovány z veřejných prostředků. Ty výsledky, které vznikají v GAČRech, TAČRech, na vysokých školách, v podstatě zůstávají těm, kteří by potom chtěli využít, nechci říct, utajeny, ale nejsou dostupné a nejsou k dispozici tak, jak by to mělo být. Takže je tady celá řada témat, které si myslím, že bychom měli začít řešit. Dle mého názoru si myslím, méně formálních přístupů a více věcných řešení. To je to, co bychom potřebovali tím zákonem podchytit, ale dle mého názoru se vraťme k tomu, co jsem tady už jednou říkal: do, finish, publish, to znamená skutečně dělejme výzkum, netlačme ty lidi k tomu, aby publikovali, aby chrlili, generovali desítky článků. Já jsem, přiznám, že jsem někdy v šoku z toho, když vidím některé své kolegy, co jsou schopni během čtrnácti dnů napsat za články. Tady se dostáváme do etického problému, že v podstatě je to tak, že se nakupují vlastně ti, kteří píšou ty články ve třetích zemích, který si za to nechají rádi zaplatit, a já si myslím, že toto je chyba, toto je špatně. To nám a hlavně naší ekonomice z pohledu vědy a výzkumu nepomůže. Děkuji. ***
