Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.20 hodin)
(pokračuje Hayato Okamura)
Můžeme to plasticky vidět právě třeba na tom pěstním souboji v boxerském ringu mezi kremelskou vládou v Rusku a Ukrajinou a demokratickými státy, které za ní stojí. Každá strana tvrdí něco opačného, snaží se převálcovat svým výkladem tu druhou stranu, ale když se podíváme pozorně, tak tam, kde už se do toho vkrádá lež, kde se tvrdí zjevné nepravdy, tak to už není otázka toho, že každá strana může mít třeba kus pravdy a podobně, tam musíme jasně stát za pravdou. Takže něco takového jsem měl na mysli a myslím si, že i veřejnoprávní televize bude dělat dobře, když se bude snažit rozlišovat pravdu a lež, děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Nacher s faktickou poznámkou.
Prosím, Vaše dvě minuty.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji paní předsedkyně. Chtěl bych také reagovat Vaším prostřednictvím na mého kolegu Hayata Okamuru. Já si ho vážím, je slušný člověk a podle mě to myslí jinak, než o tom hovoříme. Hovoříme o tom, že v nějakou dobu létají ve veřejném prostoru nálepky ve vztahu k informacím, které někdo považuje, že jsou dezinformace. A létají ty nálepky v momentě, kdy někdo začne v tomto mít jiný názor, než je ten většinový, že už šíří ty dezinformace. Pak uběhne několik měsíců nebo let, najednou se zpětně zjistí, že ten, kdo údajně šířil ty dezinformace, měl nakonec pravdu a už se to promlčí, proto ten známý fór, že rozdíl mezi dezinformací a pravdou je jeden rok. Tady dám příklad. Například Nord Stream dvě a ten výbuch, tak v momentě, kdy se to stalo, tak všichni měli jasno, že to udělali sami Rusové a když někdo naznačil, že to bylo jinak, ne dokonce kdo, ale že to bylo jinak, tak už šířil dezinformace. Když si dokonce někdo troufl v té době říct, jestli to neudělali samotní Ukrajinci, tak to už byl teda dezinformátor extra třídy. Nakonec se to teď zjišťuje a říkají to němečtí vyšetřovatelé, to jsme teď četli nedávno, že to tak bylo. Takže tady jde o to, že někdo dává ty nálepky právě možná v momentě, kdy ty informace neví a nemá je a dává je nespravedlivě a to je to, co my tady dlouhodobě kritizujeme. Takže se možná míjíme, ale to, co vadí mně a nám, že dostáváme nálepky, aniž by ten, kdo nám je dává, věděl, kde je pravda.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Janulík, následuje pan poslanec Okamura. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miloslav Janulík: Děkuju za slovo. Moje první poznámka se týká úplně všech, když o tom mluvíte. Neříkejte, prosím vás, veřejnoprávní média. Ten termín v podstatě neexistuje, ten si vymyslely samy média, aby vzbudily u veřejnosti dojem, že jsou veřejní a právní, ale tak to není. Zákon hovoří o médiích veřejné služby, že je to služba. Tak prosím, já bych trval na tom, aby se hovořilo tak, jak je to napsáno v zákoně o médiích veřejné služby. To je první poznámka. Druhá k předřečníkovi panu Okamurovi. Podívejte, kdo má právo nebo kdo dal komu právo rozhodovat o tom, co je pravda a co není pravda? Nikdo takové právo nemá a každý má právo na svůj názor. To je základní pilíř demokracie a jestli je špatný a nebo dobrý, to je prostě jeho věc a možná ukáže čas, že ten,, jak se píše v písmu, první budou posledními a poslední budou prvními.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Okamura chce reagovat s faktickou poznámkou.
Prosím, máte slovo.
Poslanec Hayato Okamura: Já chci ještě nakonec poděkovat prostřednictvím paní předsedkyně kolegovi Patriku Nacherovi, kterého si taky velmi vážím jako rozumného, inteligentního, konsenzuálního a především morálně založeného člověka. Jistě nám všem jde o to dobrat se pravdy ve smyslu nejlepších řešení. A o to jde zde v tomto našem parlamentu bez ohledu na kterékoliv sněmovní volby a i ta média veřejné služby, děkuji kolegovi Janulíkovi prostřednictvím paní předsedkyně, za opravu, za korekci v té formulaci, tak mají této snaze, tomuto hledání, sloužit. Takže moc děkuji za tento minirozhovor, děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Budeme v něm pokračovat. Pan poslanec Babka chce reagovat. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo. Řešíme tady vlastně to, jestli tak, jak je sem zákon poslán, tedy že obsahuje formulaci, že tedy Česká televize a Český rozhlas budou aktivně bojovat v boji proti dezinformacím. My si myslíme, že takto přesné vymezení v zákoně je prostě nadbytečné, že tam nepatří, proto taky navrhujeme ten boj proti dezinformacím z toho zákona odstranit. Já jsem si zrovna teda, když se takhle o tom bavíme, pane kolego Okamuro, Vaším prostřednictvím, paní předsedkyně, vzpomněl na ten včerejší nebo předvčerejší tweet ČT24, který vlastně řešil, co řekl nebo neřekl americký prezident Donald Trump. Jsme se tady bavili o tom hledání pravdy, o nějaké částečné manipulaci nebo o tom, co je nebo není dezinformace. A ten tweet ČT24 zněl tak, že zvolený americký prezident Donald Trump v rozhovoru s televizí NBC News řekl, že by rozhodně zvážil vystoupení Spojených států z NATO, uvedlo Reuters.
Nicméně pozorní čtenáři nebo ti, kteří ten rozhovor v angličtině četli, tak samozřejmě přišli na to, že Trump vyjádřil nějaké pochybení o dalším zapojení USA do NATO a prohlásil, že v Aalianci zůstane pouze tehdy, pokud členské země zaplatí své účty. Tak to vlastně měl znít ten správný překlad toho rozhovoru, který Donald Trump poskytl. Česká televize se podle mého názoru k tomu nebo podle toho, co jsem pak zjišťoval, vyjádřila, že tu zprávu převzala z ČTK a ta instituce, která má aktivně bránit v boji proti dezinformacím, dopustila se té dezinformace nebo se dopustila misinformace nebo se dopustila nějakého špatného překladu? Tady jenom na tom chci ukázat, že to není černobílé. (Předsedkyně PSP upozorňuje na nedostatek času.) Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tady vystoupí s přednostním právem pan ministr Baxa, následuje paní poslankyně Kocmanová se stanoviskem klubu Pirátů. Prosím, máte slovo.
Ministr kultury ČR Martin Baxa: Děkuju za slovo. Vážená paní předsedkyně, milé kolegyně, milí kolegové, rozdělím své vystoupení do dvou částí. V té první se budu věnovat svým pozměňovacím návrhům a v té druhé budu komentovat vystoupení pana předsedy výboru pro mediální záležitosti ctěného kolegy Patrika Nachera. Předkládám tři pozměňovací návrhy postupně vzestupně podle jejich číslování pod sněmovním dokumentem. Číslo 5711 je pozměňovací návrh, které se týká změny zákona o Státním fondu kultury. Jak už bylo několikrát zmiňováno, byť v kritickém kontextu, součástí návrhu zákona je mechanismus, myšleno tedy velké mediální novely, který vlastně nasměruje do Státního fondu kultury nové finanční prostředky. Pravděpodobně v ne úplně zanedbatelné výši, protože se jedná o čtvrtinu všech finančních prostředků, které Česká televize získá z takzvaného sponzoringu. Stávající podoba Státního fondu kultury už není uzpůsobená tomu, aby byl schopen fond administrovat tak poměrně vysoký objem peněz, tak my navrhujeme dílčí novelu zákona o Státním fondu kultury, která především zavádí to, že prostředky fondu lze použít na úhradu nákladů spojených s činností a správou fondu schválený v rámci rozpočtu fondu. Tato drobná úprava fakticky znamená možnost pro fond si uvolnit ruce pro administraci stále většího a většího počtu žádostí, které v současné době jsou. Součástí toho návrhu je také odstranění dávné interpretační nejasnosti, co znamená, že členství v radě Státního fondu kultury je čestné. ***
