Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Klesá nám významně plodnost, to znamená počet dětí narozených přepočítáno na jednu ženu. Takže já opět opakuju tu svoji otázku, jestli jste to zaznamenal, tuto situaci, jestli jste analyzovali příčiny, které k tomu vedly a jaké míníte přijmout opatření, abyste tomu zabránili, nebo to aspoň částečně eliminovali? Protože pokud to neuděláme, tak to samozřejmě bude mít drastický dopad do budoucna, pak to budou řešit vlády v budoucnu a budou se s tím potýkat. Tak já vás ještě jednou žádám a prosím, abyste se tím začali zabývat, jelikož to považuji za nesmírně vážnou situaci. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí pan ministr Jurečka s faktickou poznámkou. Tak prosím.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuju. Já se vrátím k té předchozí mé faktické, kdy jsem nestihl to doříct. Tak třeba když jsme se podívali do té situace v Polsku, tak tam se vláda extrémně silně snažila napumpovat velké finanční podpory právě do mladých rodin, a přestože do toho dali opravdu neuvěřitelně vysoké výdaje v posledních letech, tak to s porodností v Polsku nehnalo ani o píď. Polsko má dlouhodobě výrazně nižší porodnost než třeba Česká republika. Takže ta situace prostě nám za prvé souvisí s výkyvy, které máme už zhruba od období první republiky. V České republice a v Československu vznikly určité výkyvy, které se cyklily přes ta sedmdesátá, osmdesátá léta, projevilo se to i v těch posledních 10 letech, kdy generace Husákových dětí, ještě vlastně celá část těchto rodin měla to třetí dítě, tím se to podařilo stabilizovat, zlepšit v těch posledních letech až na tu hodnotu 1,82. To byla vlastně jedna z nejvyšších hodnot, ke které jsme dospěli. Teď klesáme a demografové říkají, že předpokládají, že bude někde na hodnotě mezi 1,4 a 1,5. Nejnižší jsme měli zhruba 1,14 v posledních 30 letech porodnost. Samozřejmě ten stát má nějaké nástroje, snaží se motivovat, oceňovat přes daňové nástroje, sociální politiku, bytovou politiku, určitě v tom všichni společně za předchozí vlád i teď jsme se snažili něco dělat, a zároveň víme, že ještě je tady celá řada věcí, které by se měly zlepšit a dělat. Když se podíváme třeba na daňovou oblast podpory rodin, jedna z nejlepších v Evropě i v rámci srovnání OECD. Když se podíváme na například dobu pobytu s dítětem doma, vlastně jedna z nejdelších vůbec na světě. Takže celá řada věcí u nás funguje jako velmi dobře, ale nestačí to, hledáme cesty, nástroje a na rovinu si přiznejme, že se mění i vnímání společnosti. To je taky jeden z faktů, který tady je. Já se k tomu vrátím v další faktické poznámce, abych odpověděl na další věci.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. A nyní paní poslankyně Štefanová Iveta vystoupí s faktickou poznámkou. Tak prosím, vaše dvě minuty.

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji. Krátce zareaguji na ministrova slova, na ministra Jurečku.

To je právě ono, pane ministře, to je ta kritika, protože my nekritizujeme jenom ty parametry, které v tom návrhu jsou. Podle mě jsou špatně, ale zejména kritizujeme to, že tomu stále říkáte reforma. Můj ctěný kolega tady zmínil, že klesá porodnost a vy na to zareagujete: no ano, no, klesá, no, tak je to taky všude kolem. Ale pokles porodnosti je přece přímou příčinou toho stavu, toho, že ten důchodový účet je nevyrovnaný na příjmech versus výdaje. Vy v tom návrhu řešíte pouze jenom ty výdaje, není na něm, tak jak bysme na nich ušetřili. Jak by se tam navýšily ty příjmy, to ten návrh vůbec neřeší. A my právě potřebujeme, Česká republika potřebuje tu skutečnou reformu, a to tenhle návrh rozhodně není, a proto ho kritizujeme.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Janulík. Bude pokračovat po něm paní poslankyně Peštová.

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuju za slovo, pane předsedající. No, co se týče té porodnosti, tak tady bych mohl já diskutovat jenom s jediným člověkem, to je pan docent Svoboda, ten tu není, protože já s tím mám dennodenní zkušenost ve své lékařské praxi a vím, že ty lidi ovlivňuje... Není problém s prvorodičkami, ale s vícerodičkami, čili lidi nechtějí druhé a už vůbec ne třetí dítě. Dobře víme, že když mají dvě děti, je zachovaná prostá reprodukce, dva lidi se vezmou, mají dvě děti, to je nula od nuly pojde, takže potřebujeme třetí dítě.

A ten tolik vysmívaný Orbán nebo Maďarsko a ty okolní státy dělají to, co my jsme měli svého času přichystáno, to znamená například praktická věc. Třetí autosedačku do oktávky nedostanete. Když chcete mít třetí dítě, potřebujete větší auto, abyste tam dali tři autosedačky. Čili stát musí přispět té mladé rodině nějakým způsobem na to auto. To stejné se týká bytu. Potřebujete další dětský pokoj, takže musí přispět na hypotéku, zvýhodnit hypotéky. Těch nástrojů je celá řada. Pak samozřejmě - nebudu konkrétní. Existují státy, kde matka, která má třetí dítě, má doživotní padesátiprocentní slevu na dani z příjmu fyzických osob, když má čtyři děti, má třeba 100% slevu. A když na ni manžel převede svoji živnost, tak prostě neplatí daně, protože vychovávají čtyři děti. Ale nesmí se s ní rozvést. Jakmile se s ní rozvede, tak to všecko doplatí. Tomu já říkám pro rodinná politika. A co z toho teda děláte? No, neděláte vůbec nic, jenom krčíte rameny, říkáte, že všichni jsme na tom špatně. Takže zavoláme migranty, aby nás neubývalo.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak paní poslankyně Peštová.

Poslankyně Berenika Peštová: Já bych chtěla zareagovat na paní poslankyni Richterovou - prostřednictvím vás - paní poslankyně, my se asi neposloucháme, já nevím, jestli jste tady seděla, když jsme když ta diskuze tady probíhala ohledně právě té podpory, nebo té rodinné podpory. Když jsem tady zmiňovala to, co bylo před tím osmdesátým devátým rokem. Kdybyste tady byla, tak byste slyšela, že jsem tady zmiňovala, že v roce 1968 došlo, nevím, jestli jsem to tady zrovna citovala, ale v každém případě jsem to říkala, že v roce 1968 došlo k prodloužení mateřské dovolené z 22 týdnů na 26 až 35 týdnů. Takže když to přeložím do slov, abychom jim rozuměli, tak se bavíme o půl roce, jo? V té době byli lidi na mateřské dovolené půl roku. Půl roku byla mateřská dovolená, pak museli lidi do práce.

A teď si vezměte ten boom, který nastal, když tady byly ty Husákovy děti. Já jsem jedno z nich, protože jsem sedmdesátý první ročník. Tam nebyla ta motivace těch půl roku u těch lidí, aby ty děti měli. Tam byla jiná motivace, tam byla ta finanční motivace, to právě byly ty novomanželské půjčky, to právě byly ty nízko úročené, to znamená, že to mělo nějaký úrok jedno, dvě procenta. To právě byla ta motivace, když měli jedno dítě, že si mohli umáznout z té půjčky, když měli dvě děti, tak se zase umázli z té půjčky a vraceli vlastně mnohem míň. To byly ty motivace, které ty lidi zajímaly, jo? To vlastně zahýbalo, ony byly na mateřské půl roku, paní poslankyně, prostřednictvím pana předsedajícího, dneska jste na mateřské čtyři roky a vidíte, že je to nemotivuje, ty vaše akce. Prostě tady musíte udělat něco, co ty lidi bude motivovat k tomu, aby měli jedno, dvě děti. To jsou ty motivace, které jsem tady říkala. Proto ne všechno špatný bylo před rokem 1989.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně místopředsedkyně Richterová vystoupí a připraví se dál pan poslanec Zlínský k faktickým poznámkám.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. Pojďme zpátky k těm konkrétním návrhům k důchodové reformě, kde právě, a navážu na paní poslankyni Peštovou, my jsme za Piráty předložili úplně konkrétní návrh toho, jak podpořit rodiny, a to trvale, protože to jednorázové navýšení rodičovského příspěvku na 350 000 korun znamená, že ta suma, kterou si pak člověk po měsíci vybírá, stále ztrácí na hodnotě. My chceme, aby tak jako rostou pravidelně důchody, a to je dobře, a je dobře, že rostou o inflaci a tu část mezd, tak aby stejným způsobem byl navyšován i ten rodičovský příspěvek, protože dneska to je pro běžnou rodinu 10 až 14 000 korun na měsíc. A každý si může spočítat, že to je i významně méně, než je pouhá minimální mzda.

Takže proto ta otázka na hnutí ANO je jednoduchá. Podpoříte návrh na to, aby podpora pro rodiny v souvislosti s důchodovou reformou rostla stejně tak, jak jsme to navrhli, stejným mechanismem u rodičovského příspěvku jako u důchodů?

A druhá otázka, která zatím zapadla, je otázka na pana ministra, zda opravdu podporuje tu změnu u náročných pozic? Jde o obrovské osekání toho, kdo by měl nárok na nekrácený předčasný důchod. Jde o 127 000 lidí, kteří podle vládního návrhu, který jsme podpořili, by v důsledku těch zdravotních dopadů náročné práce, kterou tisíce směn vykonávali, měli ve finále možnost do toho nekráceného předčasného důchodu jít. A my se tady ptáme za těch 127 000 lidí, které chceme, aby ta reforma zahrnovala, férově a vyváženě, jestli vy je hodíte přes palubu?

A je mi to moc líto, protože my jsme jinak byli připraveni tu reformu podpořit, ale jestli toto, co nebylo dohodnuto na vládě, co nemá oporu v datech o nemocnosti, o zdraví těch lidí, projde, tak bohužel ten celkový výsledek my pak nebudeme moci podpořit. Děkuju za ty dvě odpovědi. ***