Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(9.20 hodin)
(pokračuje Jan Hrnčíř)
Využití tohoto režimu je dobrovolnou volbou každé osoby povinné k dani ze zahraničí. Pokud se rozhodne pro jeho využití, neznamená to automaticky status plátce DPH a s tím spojené povinnosti. Stejná možnost platí pro tuzemské podniky, které chtějí využít výhod v jiném členském státě.
Pro vstup do přeshraničního režimu je nutná registrace u správce daně v zemi usazení, kde je přiděleno unikátní identifikační číslo. Registrovaní musí podávat čtvrtletní hlášení o hodnotách plnění ve všech členských státech bez ohledu na to, zda využívají tento režim. Důvodem je limit 100 tisíc eur pro obrat v Evropské unii, jehož překročení znemožňuje další využívání přeshraničního režimu. Překročení tohoto limitu nemá vliv na národní režim pro malé podniky, takže daná osoba se nestává automaticky plátcem v tuzemsku.
Další důležitou změnou je transpozice sazbové směrnice. Novela zákona o DPH je nutná také z důvodu implementace směrnice Rady Evropské unie z 5. dubna roku 2022, která mění pravidla pro sazby DPH. Členské státy musí sladit své legislativy s unijními normami do konce roku 2024. Aby se předešlo únikům zdanění do zemí s nižším daňovým zatížením, je místo plnění pro virtuální akce stanoveno podle místa příjemce služby. U osob povinných k dani platí základní pravidlo, zatímco u nepovinných osob je rozhodující místo jejich usazení nebo pobytu. Tato úprava se týká výhradně virtuálních účastí na kulturních, uměleckých, sportovních a dalších podobných akcích, nikoliv elektronicky poskytovaných služeb. Kromě povinné transpozice dochází také k úpravám umožňujícím osvobození od DPH pro dodání zboží a služeb související s humanitární pomocí na základě rozhodnutí Evropské komise.
Další změnou je nárok na odpočet daně při registraci plátce. Návrh rozšiřuje možnost uplatnění odpočtu daně, aby reflektoval obtíže, kterým čelí zejména obce. Změna zajišťuje, že nárok na odpočet daně není blokován tím, že majetek není dokončen před registrací plátce. Cílem je umožnit odpočet i v případě, kdy je majetek způsobilý k užívání až po registraci plátce, aniž by byly dotčeny ostatní podmínky stávající legislativy.
Důležitá je také změna definice staveb pro bydlení a sociální bydlení. Nová úprava vyjasňuje, co se považuje za bytový či rodinný dům pro účely DPH. Klíčovým kritériem je zápis v registru územní identifikace, adres a nemovitostí, který je spolehlivým zdrojem informací o využití nemovitostí. Upřesňuje se také definice staveb pro sociální bydlení, nově se za ně považují i stavby se smíšeným využitím, pokud větší část podlahové plochy slouží sociálním účelům. Tato úprava zajišťuje větší právní jistotu a odstraňuje dosavadní nejasnosti v praxi.
Důležitou změnou je také dodání vybrané nemovitosti. V oblasti zdanění dodání vybraných nemovitostí prochází současná úprava zásadní transformací. Návrh směřuje k tomu, aby bylo zdaněno pouze první dodání po dokončení či významné úpravě nemovitosti. Tato změna odráží rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, které stanoví, že pouze první dodání má být zdaněno, zatímco další dodání by mělo být osvobozeno od daně. Možnost zdanění po významné úpravě zůstává zachována. Cílem je, aby dani podléhalo pouze první dodání po dokončení výstavby. Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie jsou další dodání považována za činnost s omezenou přidanou hodnotou pro systém DPH a jsou osvobozena od daně. Dodavatel má nicméně právo zvolit zdanění. Stejně jako doposud bude každý prodej před dokončením prvostavby zdaněn. V souladu s čl. 12 bod 2 směrnice o DPH dochází ke zkrácení testovaného období, což zohledňuje dobu od prvního obydlení do dalšího dodání, nesmí ovšem překročit dva roky.
Další úpravy jsou v oblasti korekce základu daně. Navrhovaná úprava korekce základu daně cílí na přesnější provedení směrnice o DPH a reflektuje aktuální judikaturu Soudního dvora Evropské unie, stejně jako změny ve správní praxi. Zahrnuje například zpřesnění § 42 odst. 1 zákona o DPH, prodloužení lhůty pro korekci základu daně a zavedení povinnosti provést korekci základu i pro osoby, které již nejsou plátci daně. Čl. 90 směrnice o DPH vyžaduje korekci základu daně pouze v případech jasné vazby na cenu plnění, například při jejím snížení, zrušení, vypovězení nebo nezaplacení.
Současné ustanovení § 42 zákona o DPH je klíčovým bodem pro korekci základu a z něj vyplývají všechny další situace. Plátce opraví základ daně při změně základu po uskutečnění zdanitelného plnění či při změně výše úplaty, z níž byla daň přiznána. Prodloužení lhůty pro korekci základu daně je reakcí na praxi, kdy úpravy po třech letech již nejsou výjimečné například u nemovitostí nebo kvůli reklamacím. Navržena je sedmiletá lhůta, což reflektuje dobu pro uchovávání dokladů a umožňuje dostatečný prostor pro kontrolu. Tříletá lhůta pro korekci při přijetí úplaty před uskutečněním plnění zůstává.
Další změnou je oprava základu daně při nedobytné pohledávce. Zůstává možnost opravy základu daně v případech nedobytných pohledávek, avšak s upravenými podmínkami tak, aby byla dosažena vyšší rovnováha mezi praxí a požadavky zákona. Podmínky jsou nyní splněny i v případě, kdy již dlužník není v insolvenčním řízení, například pokud je majetek nedostačující k uspokojení věřitelů. Judikatura Soudního dvora Evropské unie vedla k rozšíření situací, kdy je nutná oprava základu daně kvůli nezaplacení pohledávek, včetně případů zahájení insolvenčního řízení. Nová úprava také ruší takzvané tvrdé zákazy oprav základu daně při nedobytných pohledávkách, čímž se zvyšuje právní jistota věřitelů. Reakce na rozsudek Soudního dvora Evropské unie z října roku 2020 vedla ke změně definice dlužníka, která nyní zahrnuje každého, kdo přijal zdanitelné plnění a dluží za něj úplatu bez ohledu na to, zda je plátcem daně.
Další novinkou je oprava odpočtu daně u nedobytné pohledávky. Navržená úprava stanoví nový důvod pro opravu odpočtu daně nezaplacené pohledávky do určité doby po splatnosti. Oprava, tedy snížení odpočtu, je povinná, pokud pohledávka nebyla uhrazena do konce třetího měsíce po splatnosti. Pokud je pohledávka uhrazena do konce šestého měsíce, oprava není nutná. Možnost zvýšení odpočtu daně při opravě základu daně byla dříve vázána na obdržení opravného daňového dokladu, nově se váže na skutečnosti rozhodné pro opravu, i když věřitel nevystaví opravný doklad.
Další změnou je zrušení specifické úpravy majetku vytvořeného vlastní činnosti. To byla obzvláště problematická oblast. Navrhovaná úprava ruší koncept dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností, tedy podle Soudního dvora Evropské unie a Nejvyššího správního soudu nepřináší očekávané výhody. Vybudování stavby třetí osobou na plátcově pozemku je považováno za majetek vytvořený vlastní činností, což je pro plátce zatěžující. Současná úprava je složitá a má negativní dopad na obce, neziskové organizace a podnikatele. Zrušení specifického postupu u majetku vytvořeného vlastní činností usnadní situaci pro tyto subjekty.
Další důležitou změnou je zrušení vrácení daně osobám se zdravotním postižením. Návrh vypouští ustanovení o vrácení daně osobám se zdravotním postižením, které je neslučitelné s unijní úpravou. Tato problematika má být dle vlády řešena dávkami Ministerstva práce a sociálních věcí. S tímto ustanovením já osobně ovšem nesouhlasím.
Další změnou je osvobození od daně a vrácení daně v diplomatických a konzulárních vztazích. Navrhovaná úprava odstraňuje nejistotu a administrativní zátěž při potvrzování principu vzájemnosti. Stanovují se limity pro vrácení daně diplomatickým misím a konzulárním úřadům s ohledem na počet členů personálu a pravidla vzájemného zacházení.
Další úpravou je osvobození vývozu zboží v osobním zavazadle cestujícího. Nová úprava mění koncepci vývozu zboží v osobním zavazadle. Orientuje se na nárok plátce na osvobození od daně při vývozu souladu s unijními předpisy. Podmínky pro osvobození se přesouvají do § 66 zákona o DPH s důrazem na elektronické podání údajů Celní správě České republiky.
