Neautorizováno!
(11.20 hodin)
(pokračuje Jakub Michálek)
Vláda udělala užitečné opatření, a to my jsme samozřejmě podporovali, že se zredukovala ta platba na hektary a tak, aby to bylo výhodnější pro ty, kteří mají třeba menší úspory z rozsahu, tak abychom tady zachovali rodinné farmy a menší hospodářství, střední podniky. Ale stále to, jakým způsobem ty agrokomplexy jsou prorostlé do rozhodování Ministerstva zemědělství, že tam nedochází k redukcím, které by nastavily ty dotace adekvátně, ale stále je zvýhodňováno těch několik největších agrokomplexů - mimochodem do kterých potom odcházejí někteří státní úředníci, kteří se na tom podílejí, protože oni (ony?) se o ně postarají - tak to je stále obrovský problém, kde nedošlo třeba přes kritiku Asociace soukromého zemědělství k dostatečné nápravě a stále je to nastaveno pokřiveně.
Dále budu mluvit o tom, jaké jsou příčiny strukturálního deficitu. Na to bychom nikdy neměli zapomínat a já se snažím to neustále připomínat, že tady v rámci minulé Poslanecké sněmovny vznikla podivná koalice ODS, ANO a SPD, která způsobila výpadek příjmů státního rozpočtu 100 miliard korun ročně, ke kterému došlo zrušením superhrubé mzdy. To znamená, když si to posčítáme za ten jednotlivý rok, a já neříkám, že to bylo špatně, snížit daně, to bylo dobré, my jsme jako Piráti navrhovali tehdy navýšit odečitatelnou položku na poplatníka. Díky tomu dostal do kapsy každý daňový poplatník stejně, ale tehdy se ještě zvýšila - tehdy se ještě obrovským způsobem přilepšilo těm, kteří jsou nad tím čtyřnásobkem průměrné mzdy, včetně tedy poslanců, takže každý z těchto lidí ušetřil nějakých 7 000 korun. A to je obrovská částka, kterou si prostě stát nemohl dovolit a která způsobila velký výpadek.
My jsme se snažili v rámci konsolidačního balíčku nastavit změnu toho zdanění takovým způsobem, abychom zpátky nezvyšovali zdanění práce, ale je pravda taková, že konsolidační balíček snížil ten výpadek příjmů způsobený zrušením superhrubé mzdy pouze částečně. Takže velká část toho tam zůstala a tu si teďka tlačíme před sebou. Je to nějakých 550 miliard korun minus, kterými jsme se zadlužili a které jsou výsledkem těchto kroků, ke kterým došlo v minulém volebním období ze strany ODS, ANO a SPD v rámci zrušení superhrubé mzdy.
My jsme navrhovali několik opatření v rámci našeho plánu Republika v pohybu, která by dokázala oživit ekonomiku. Já už jsem mluvil tady o té dostupnosti školek, protože to jsou v podstatě instantní peníze pro státní rozpočet, protože když rodič pošle dítě do školky a nemusí s ním zůstávat doma, tak jde do práce a následně nemusí dostávat žádnou formu podpory a naopak vrací peníze do státního rozpočtu. Ale stále jsme v situaci, kdy se ta dostupnost školek omezuje, kde stále jsou pro některé rodiče nedostupné.
Druhá věc, kterou považujeme za zásadní, která by měla mít dopad, tak je reforma penzijních fondů. Já vím, že Ministerstvo financí na něčem pracuje, ale zase jsme ve třetím roce vládnutí, na konci třetího roku vládnutí. Máme tady důchodovou reformu, která mění parametry důchodového systému, ale nebyla s tím předložena ta druhá důležitá část, a to je reforma penzijních fondů, která by zajistila, že člověk, který si spoří peníze na důchod, tak jako v západních státech, jako ve Švédsku a v řadě dalších států, má jednoduchou možnost uložit svoje peníze tak, aby se mu v průměru dobře zhodnocovaly s rozumnou mírou rizika. Dneska jsme šli cestou, že těch 600 miliard korun leží v podstatě v oblasti, kde je nulové riziko, kde to mají finanční instituce, které dávají velkou část svého portfolia do státních dluhopisů, takže tím, že se samozřejmě zvyšuje poptávka po státních dluhopisech, protože je (?) potřebují tyto finanční instituce, tak to(?) máme o něco výhodnější sazby, o něco výhodnější úroky na státní dluhopisy, ale současně tím významně oslabujeme kapitálový trh, který nemůže pracovat s těmito 600 miliardami. Ty peníze nejdou do žádných návratných záležitostí tak, aby se těm lidem zhodnocovaly, a většina lidí to nějak neřeší a spoléhá se na to, aby to stát nějakým způsobem vhodně zreguloval, navrhl to pro ně. Samozřejmě pokud to někdo chce mít v konzervativním fondu, nemám vůbec nic proti tomu, ať to tam klidně má. Teď by to těm lidem sežrala - z velké části ukousla inflace.
Bavili jsme se tady samozřejmě, když se bavíme o těch reformách, které by se promítly do státního rozpočtu a přispěly by k tomu, že se třeba méně zadlužujeme, tak se můžeme podívat na to, jak by prakticky fungovalo zavedení eura. Já vím, že proti euru je Česká národní banka, která by se tím připravila o své kompetence, ale to jsou obrovské částky. My máme za tu obsluhu státního dluhu nějakých 100 miliard korun ročně při současné situaci, za dva roky to bude třeba i nějakých 120 miliard korun, tak to vychází, kdybychom přešli třeba na ty úroky, které má díky euru za státní dluh Slovinsko, které je srovnatelné s Českou republikou z hlediska rozlohy, velikosti zadlužení a tak dále, tak bychom ušetřili nějakých 35 miliard korun ročně navíc jenom na té obsluze státního dluhu. Takže to jsou obrovské částky a ty státy samozřejmě vědí, proč to euro mají, protože je výhodnější, když už ten dluh máme, a my ten dluh máme, tak je výhodnější se zadlužovat společně v balíku, kde se ty státy navzájem jistí. Samozřejmě že by to stálo určité peníze na začátku, stálo by to peníze do toho zajišťovacího fondu, ale celkově, kdybychom to zavedli na začátku, tak už dneska bychom ty peníze měli zpátky. A to nemluvím o tom, že ty peníze jsou tam na zajištění, takže ty peníze nejsou ztraceny, ty peníze by nebyly utraceny, takto jsme zkrátka vydali obrovské množství peněz jenom za to, že si necháváme z nějakých národoveckých důvodů korunu.
A když už mluvím o těch reformách, tak bychom mohli pokračovat. Velmi se promítá do podnikatelského prostředí nedodělané inkasní místo. Jednotné inkasní místo byl projekt, který by mohl ušetřit nějakých 5 miliard korun. Bohužel vláda říká, že bude možná v roce 2026. Já tedy bych za to ruku do ohně nedal, že se podaří Jednotné inkasní místo spustit, případně to vypadá, že bude zavedeno jenom částečně, takže to bude nějaká jednotná platba, ale už s ním nebudou spojeny úspory na vymáhání. Protože když se bavíme o úsporách, které pravice slibovala, tak se bavíme třeba o tom, že by dluhy na daních a odvodech z příjmů na nedoplatcích mohla vymáhat jedna instituce. Dneska to řeší Finanční správa, Česká správa sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny, čili tři různé instituce vymáhají ty dluhy po těch dlužnících, ačkoliv by to mohla dělat jedna instituce, takže tam samozřejmě zbytečně platíme obrovské administrativní výdaje.
Druhý příklad těch nedostatků v rámci reforem byla registrace dohod o provedení práce, která teda byla zavedena dříve než Jednotné inkasní místo. Tím vzniklo administrativní peklo pro zaměstnavatele a je pravda, a musím přisvědčit opozici, kterou to bylo kritizováno, že to tlačí zaměstnance ke zřízení živnosti práce na IČO místo toho, aby zůstali zaměstnanci. Takže také tady jsme měli důvěru v naše kolegy na Ministerstvu práce a sociálních věcí a na Ministerstvu financí, že nastaví rozumně ten způsob. A teď se ukazuje, že se to celé musí vracet zpátky na začátek. Takže to považuji za ne úplně povedenou reformu, u které vidíme, že by měla být provedena jinak. Bohužel o těch důsledcích, které to bude mít, se na vládě nemluvilo, na ty jsme připraveni nebyli.
Za zásadní problém považuju nízké platy ve státní správě. Počet státních zaměstnanců roste, zatímco celkové výdaje klesají. Díky tomu, nebo spíš kvůli tomu vzniká početný, ale špatně placený aparát, díky kterému stát ztrácí schopnost efektivně plnit svoje základní úlohy. Pan ministr financí o tom už mluvil i ve svých veřejných vyjádřeních a řekl, že se tedy už konečně musí vyřešit ty tabulky, které stát nepřenastavil. A tam je obrovský rest. ***
