(pokračuje Jakub Michálek)
Vláda udělala užitečné opatření - a to jsme samozřejmě podporovali - že se zredukovala platba na hektary tak, aby to bylo výhodnější pro ty, kteří mají třeba menší úspory z rozsahu, tak abychom tady zachovali rodinné farmy a menší hospodářství, střední podniky, ale stále to, jakým způsobem agrokomplexy jsou prorostlé do rozhodování Ministerstva zemědělství, že tam nedochází k redukcím, které by nastavily dotace adekvátně, ale stále je zvýhodňováno několik největších agrokomplexů - mimochodem, do kterých potom odcházejí někteří státní úředníci, kteří se na tom podílejí, protože ony se o ně postarají - tak to je stále obrovský problém, kde nedošlo třeba přes kritiku Asociace soukromého zemědělství k dostatečné nápravě a stále je to nastaveno pokřiveně.
Dále budu mluvit o tom, jaké jsou příčiny strukturálního deficitu. Na to bychom nikdy neměli zapomínat a já se snažím to neustále připomínat, že tady v rámci minulé Poslanecké sněmovny vznikla podivná koalice ODS, ANO a SPD, která způsobila výpadek příjmů státního rozpočtu 100 miliard korun ročně, ke kterému došlo zrušením superhrubé mzdy. To znamená, když si to posčítáme za jednotlivý rok... Neříkám, že to bylo špatně, snížit daně, to bylo dobré, my jsme jako Piráti navrhovali tehdy navýšit odečitatelnou položku na poplatníka, díky tomu dostal do kapsy každý daňový poplatník stejně, ale tehdy se ještě zvýšila... tehdy se ještě obrovským způsobem přilepšilo těm, kteří jsou nad čtyřnásobkem průměrné mzdy, včetně tedy poslanců, takže každý z těchto lidí ušetřil nějakých 7 000 korun a to je obrovská částka, kterou si prostě stát nemohl dovolit a která způsobila velký výpadek. My jsme se snažili v rámci konsolidačního balíčku nastavit změnu zdanění takovým způsobem, abychom zpátky nezvyšovali zdanění práce, ale je pravda taková, že konsolidační balíček snížil výpadek příjmů způsobený zrušením superhrubé mzdy pouze částečně, takže velká část tam zůstala a tu si teďka tlačíme před sebou. Je to nějakých 550 miliard korun minus, kterými jsme se zadlužili a které jsou výsledkem těchto kroků, ke kterým došlo v minulém volebním období ze strany ODS, ANO a SPD v rámci zrušení superhrubé mzdy.
My jsme navrhovali několik opatření v rámci našeho plánu Republika v pohybu, které by dokázaly oživit ekonomiku. Já už jsem mluvil tady o dostupnosti školek, protože to jsou v podstatě instantní peníze pro státní rozpočet, protože když rodič pošle dítě do školky a nemusí s ním zůstávat doma, tak jde do práce a následně nemusí dostávat žádnou formu podpory a naopak vrací peníze do státního rozpočtu, ale stále jsme v situaci, kdy se dostupnost školek omezuje, kdy stále jsou pro některé rodiče nedostupné.
Druhá věc, kterou považujeme za zásadní, která by měla mít dopad, tak je reforma penzijních fondů. Vím, že Ministerstvo financí na něčem pracuje, ale zase jsme ve třetím roce vládnutí, na konci třetího roku vládnutí - máme tady důchodovou reformu, která mění parametry důchodového systému - ale nebyla s tím předložena druhá důležitá část, a to je reforma penzijních fondů, která by zajistila, že člověk, který si spoří peníze na důchod - tak jako v západních státech, jako ve Švédsku a v řadě dalších států - že má jednoduchou možnost uložit svoje peníze tak, aby se mu v průměru dobře zhodnocovaly s rozumnou mírou rizika. Dneska jsme šli cestou, že 600 miliard korun leží v podstatě v oblasti, kde je nulové riziko, kde to mají finanční instituce, které dávají velkou část svého portfolia do státních dluhopisů, takže tím, že se samozřejmě zvyšuje poptávka po státních dluhopisech, protože je potřebují tyto finanční instituce, tak to máme o něco výhodnější sazby, o něco výhodnější úroky na státní dluhopisy, ale současně tím významně oslabujeme kapitálový trh, který nemůže pracovat s těmito 600 miliardami. Ty peníze nejdou do žádných návratných záležitostí tak, aby se lidem zhodnocovaly, a většina lidí to nějak neřeší a spoléhá se na to, aby to stát nějakým způsobem vhodně zreguloval, navrhl to pro ně. Samozřejmě pokud to někdo chce mít v konzervativním fondu, nemám vůbec nic proti tomu, ať to tam klidně má. Teď by mu to sežrala z velké... teď jim to právě - lidem - z velké části ukousla inflace.
Bavili jsme se tady samozřejmě, když se bavíme o reformách, které by se promítly do státního rozpočtu a přispěly by (k) tomu, že se třeba méně zadlužujeme, tak se můžeme podívat na to, jak by prakticky fungovalo zavedení eura. Vím, že proti euru je Česká národní banka, která by se tím připravila o svoje kompetence, ale to jsou obrovské částky - my máme za obsluhu státního dluhu nějakých 100 miliard korun ročně při současné situaci, za dva roky to bude třeba i nějakých 120 miliard korun, tak to vychází, kdybychom přešli třeba na úroky, které má díky euru za státní dluh Slovinsko, které je srovnatelné s Českou republikou z hlediska rozlohy, velikosti zadlužení a tak dále, tak bychom ušetřili nějakých 35 miliard korun ročně navíc jenom na té obsluze státního dluhu - takže to jsou obrovské částky a státy samozřejmě vědí, proč euro mají, protože je výhodnější, když už dluh máme - a my ten dluh máme - tak je výhodnější se zadlužovat společně v balíku, kde se státy navzájem jistí. Samozřejmě že by to stálo určité peníze na začátku, stálo by to peníze do zajišťovacího fondu, ale celkově, kdybychom to zavedli na začátku, tak už dneska bychom ty peníze měli zpátky - a to nemluvím o tom, že ty peníze jsou tam na zajištění, takže peníze nejsou ztraceny, peníze by nebyly utraceny - takto jsme zkrátka vydali obrovské množství peněz jenom za to, že si necháváme z nějakých národoveckých důvodů korunu.
Když už mluvím o těch reformách, tak bychom mohli pokračovat. Velmi se promítá do podnikatelského prostředí nedodělané inkasní místo. Jednotné inkasní místo byl projekt, který by mohl ušetřit nějakých 5 miliard korun. Bohužel vláda říká, že bude možná v roce 2026 - já tedy bych za to ruku do ohně nedal, že se podaří Jednotné inkasní místo spustit - případně to vypadá, že bude zavedeno jenom částečně, takže to bude nějaká jednotná platba, ale už s tím nebudou spojeny úspory na vymáhání, protože když se bavíme o úsporách, které pravice slibovala, tak se bavíme třeba o tom, že by dluhy na daních a odvodech z příjmů na nedoplatcích mohla vymáhat jedna instituce. Dneska to řeší Finanční správa, Česká správa sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny, čili tři různé instituce vymáhají dluhy po dlužnících, ačkoliv by to mohla dělat jedna instituce, takže zase tam samozřejmě zbytečně platíme obrovské administrativní výdaje.
Druhý příklad nedostatků v rámci reforem tak byla registrace dohod o provedení práce, která tedy byla zavedena dříve než Jednotné inkasní místo, tím vzniklo administrativní peklo pro zaměstnavatele a je pravda - a musím přisvědčit opozici, ze které to bylo kritizováno - že to tlačí zaměstnance ke zřízení živnosti práce na IČO místo toho, aby zůstali zaměstnanci, takže taky tady jsme měli důvěru v naše kolegy na Ministerstvu práce a sociálních věcí a na Ministerstvu financí, že nastaví rozumně ten způsob, a teď se ukazuje, že se to celé musí vracet zpátky na začátek, takže to považuju za ne úplně povedenou reformu, u které vidíme, že by měla být provedena jinak. Bohužel na důsledky, které to bude mít - o těch se na vládě nemluvilo - na ty jsme připraveni nebyli.
Za zásadní problém považuju nízké platy ve státní správě. Počet státních zaměstnanců roste, zatímco celkové výdaje klesají. Díky tomu, nebo spíš kvůli tomu vzniká početný, ale špatně placený aparát, díky kterému stát ztrácí schopnost efektivně plnit svoje základní úlohy. Pan ministr financí o tom už mluvil i ve svých veřejných vyjádřeních a řekl, že se tedy už konečně musí vyřešit tabulky, které stát nepřenastavil, a tam je obrovský rest. ***
