Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(17.40 hodin)
(pokračuje Martin Baxa)
Já to chci použít jako jeden z důležitých dokladů toho, proč jsme se rozhodli provést redefinici toho přístroje. A z toho potom vyplývají některé zásadní změny, jako je to, proč takovým způsobem měníme platby u právnických osob. My za situace, kdy se změní definice přístroje z klasické televizní obrazovky - teď budu říkat zjednodušeně z klasické televizní obrazovky - na mobil, tablet, notebook, tak nemůžeme udržet princip, že platí ten, kdo využívá. Prostě jsou firmy, které nemají žádné takové přístroje - horníci, jak kolega Nacher říkal - ale jsou samozřejmě firmy, kde množství těch služebních telefonů je obrovské. Je to dnes poměrně významný benefit, který se v zaměstnání využívá, a my bychom se vlastně nedokázali dobrat, pokud bychom dodržovali tento princip, nějakého rozumného počtu těch přístrojů, z nichž by se platil poplatek.
Současně chci reagovat na to, co zde říkala paní poslankyně Berenika Peštová. Ani v současné legislativě vlastně neplatí ten princip dvojího zdanění. Ta současná legislativa nebyla postavena na tom, že platí právnická osoba, která využívá televizní obrazovku. Ta legislativa byla postavena na tom, že platí právnická osoba, která vlastní tu obrazovku. Typickým příkladem si můžeme uvést penzion, kde neplatí televizní poplatek ti, kteří zrovna jsou ubytováni a večer televizi sledují na svém pokoji, ale prostě platili televizní poplatek ti, ten majitel toho penzionu, který na každém pokoji tu televizní obrazovku měl. Tak to je jeden z významných důvodů, proč se to takto děje.
Ano, my jsme potom se inspirovali v Německu, které má princip placení právnických osob podle počtu zaměstnanců. Na rozdíl od Německa jsme ale navrhli ten princip, který část právnických osob osvobozuje. Zvolili jsme kritérium poloviny definovaného malého podniku, který má 50 zaměstnanců, my jsme se rozhodli k těm 25 zaměstnancům. Je to podpora těm, kteří jsou řekněme malí podnikatelé. A vede to ke skutečnosti, to chci zdůraznit, vede to k tomu, že velké právnické osoby budou určitě platit více, třeba ty, kde podle současné legislativy televizní obrazovky nebyly, nebo skoro nebyly, ale naopak mnoho současných plátců, právnických osob, televizních a rozhlasových poplatků platit nebude - typu penziony. Jeden z kolegů, pan poslanec Wenzl, tady mluvil o těch hospodách, tak těch se to samozřejmě netýká, všechny tyto provozovny, které mají méně než 25 zaměstnanců, jsou osvobozeny. Kadeřnice, která má rozhlasový přístroj, platit rozhlasový poplatek nebude.
Tady jenom chci pod čarou, byť se na to nikdo neptal, upozornit na jednu věc, že to nijak v případě využívání těchto přístrojů jejich vlastníky neosvobozuje z toho, aby platili poplatky Ochrannému svazu autorskému. To je věc, kterou neřešíme v rámci této legislativy, ale velmi významně se tím ulevuje velkému počtu právnických osob, které mají do 25 zaměstnanců.
Dále otázka obchodních sdělení a sponzoringu. Já souhlasím s tím, co zde pan poslanec Nacher říkal, totiž to, že sponzoring byl nebo je v současné době způsob získávání výnosů z obchodních sdělení, který je zákonný, to chci zdůraznit, ten provozovací zákon toto obsahuje. Na straně druhé jsem si ale vědom toho, že ten nárůst využívání sponzoringu v posledních letech byl velmi významný a samozřejmě souvisel s tím, jak ztrácely hodnotu klasické poplatky. My jsme se proto rozhodli sponzoring významně omezit. Proto je tam ta regulace 260 hodin sponzoringu ročně a proto také se odvádí ta část, tak jak tady bylo zmiňováno, do Státního fondu kultury. Legislativní rada vlády na to upozorňovala, nebylo to v kategorii nějakého návrhu, který bychom měli odstranit. Je to motivováno tím, což považuji za velmi důležité, abychom zachovávali rovnováhu na mediálním trhu. Já jsem pevně přesvědčený o tom, že náš návrh zachovává rovnováhu toho duálního modelu trhu, kdy jsou zde média veřejné služby financovaná prostřednictvím poplatků, a komerční média, která jsou financována z výnosu reklamy. A tento náš návrh, který je výrazně odlišný oproti návrhu ze září roku 2023, si myslím, že tu rovnováhu zachovává. A jedním z těch znaků, kterými to mohu doložit, je to, že my jsme ten sponzoring poměrně významně omezili.
Téma sportu. Velkým objevem pro mě při přípravě této legislativy byla existence vyhlášky z května roku 2001, která vlastně definuje akce, které nesmějí být dávány za úplatu. Jsou to velká mistrovství světa... (Odmlka kvůli diskusi v sále). Pane místopředsedo, jestli mohu poprosit...
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano, prosím o zklidnění v sále. Pokračujte.
Ministr kultury ČR Martin Baxa: Jestli můj příspěvek vyvolal nějakou takovouhle rozvášněnou debatu, budu rád, abychom si potom vyměnili v debatě, ale abych ji mohl objasnit teď.
U toho sportu jsou vlastně vyhláškou definovány velké sportovní akce, u kterých ten veřejný zájem je zjevný - mistrovství světa, vystoupení české reprezentace. Samozřejmě existuje nějaká část sportovního obsahu, kde ta diskuse je podle mě úplně legitimní, jestli ji má přenášet kanál ČT sport. Mimo jiné také ne úplně dostatečné financování v současné době vede k tomu, že není úplně snadné vždy dostat nějaký typ sportu na veřejnoprávní televizi. Jenom třeba pro zajímavost, podle zprávy o činnosti z roku 2023 tak Česká televize vynaložila zhruba 400 milionů korun na zajištění práv přenosů. Myslím si, že je veřejný zájem na tom, aby nějaké druhy sportu na veřejnoprávních médiích byly, v současné době narůstá ochota za ně platit. To si myslím, že bude jedno z velkých témat debat do těch memorand.
Výjimka z DPH. My navrhujeme, aby tři roky ještě zůstala. V té původní verzi našeho návrhu ze září 2023 už ta zákonná výjimka byla zrušena, respektive bylo navrženo její ukončení. Také ale to navýšení peněz pro veřejnoprávní média bylo velmi významně vyšší, než je ten současný návrh, pokud by měla platit. Mimochodem Česká televize platí daň z přidané hodnoty na některé části nebo některé činnosti, na které se ta výjimka nevztahuje, je to zhruba okolo 100 milionů korun, ale my předpokládáme, že gros té výjimky bude ještě tři roky platit. A je to podle jednoduchého principu: příjmy budou nabíhat postupně, platba DPH by šla okamžitě, takže je to vlastně součástí toho takového přechodového balíčku.
Zajímavé téma bylo vysílání ze zahraničí. Já jsem si to nechal teď prověřit. Přístup k zahraničnímu vysílání je omezený, z větší části vyžaduje - pardon, já si jenom vezmu ten podklad - vyžaduje vlastnictví dekódovací karty, která je zpoplatněna, ale navíc musí být podmíněna registrací, kterou mohou získat jenom ti, kdo poplatky platí. Nemyslím si, že by se na tomto principu něco zásadně změnilo, a tedy tím pádem že by bylo možné, aby Češi žijící v zahraničí platili koncesionářské poplatky. Ten důvod je takový, že Česká televize ne úplně malou část svého obsahu může vysílat, protože autorská práva jsou definována jenom na území České republiky. To znamená, i ti, kteří by hypoteticky chtěli sledovat nějaký pořad jsouce trvale v zahraničí, tak by se k němu stejně skrz tu bariéru autorských práv nedostali. Ale to už je taková hodně detailní diskuse, nejsem si v ní zcela jistý. Pokud budou nějaké přesnější dotazy, tak jsem schopen na ně zjistit odpověď.
Tak a tím se dostáváme k samému závěru. ***
