Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(21.40 hodin)
(pokračuje Eva Fialová)
Pokud některý z nájemníků, který nemá dostatečné kompetence k bydlení - bude mu poskytnuta asistence. Vím ze svého okolí, pokud nejsou tyto osoby vedeny, většinou své kompetence k bydlení si samy neosvojí. Nicméně i zde je určité riziko, že nájemník nebude s asistencí spolupracovat. A velice mi vadí, co v zákoně chybí, že nespolupráce s asistencí nebude důvodem k podání výpovědi z nájmu. Naopak, je v § 51 odst. 3 uvedeno: podporovaná osoba může smlouvu o asistenci vypovědět bez výpovědní lhůty. Toto se bude snažit v případném druhém čtení napravit.
Co je ale mou velkou kritikou, je, že asistenci budou provádět osoby zapsané na seznamu u krajského úřadu a většinou to budou již fungující neziskové organizace. Nechci v žádném případě všechny házet do jednoho pytle. Ale co tedy dělaly do současné chvíle? Proč tedy - než zavádět další pozice - nesoustředit se na současnou revizi neziskového sektoru a důslednou kontrolu jejich (jeho) činností a výsledků? A pokud tedy bude asistence zavedena konečně hlídaná, dojde k revizi a redukci financí poskytovaných na podobnou činnost?
Samotné finance, co nás to bude stát, když dáme byt do systému. Výši příspěvku stanovuje svým nařízením vláda. V samotném zákoně je uvedeno zatím vyhláškou, ale to bylo změněno v samotné vládě, takže bude nařízením vláda (vlády?). Mám dobrou zprávu pro obce. Pokud poskytnete svůj byt, tak pokud jste z Prahy, z Brna, tak tento finanční příspěvek bude činit 40 až 67 tisíc za byt za rok, pro ostatní obce v ORP to bude 41 až 62 tisíc za rok.
A soukromník - který já tak kritizuju - pro garanta za správu samotného bytu za rok: Praha, Brno 34 až 46 tisíc za byt, ostatní ORP 25,5 až 40,5 tisíce za rok. Ale to samozřejmě nekončí pro garanta, že jo. Pro garanta za získání - musím podotknout - a obsazení bytu se vyplácí ještě takzvaná jednorázová odměna za to, že ten byt získal: v Praze a v Brně to bude 17 až 23 tisíc a za ostatní to bude 11 až 15 tisíc za byt. Hm... Kde tedy máte jistotu, že nebude korupce, že mě někdo neuplatí, abych tam tento byt dal do toho? Nebo bych dostal přednost?
A asistence. Asistence je vypočítána takovým způsobem, aby obhospodařoval jeden pracovník maximálně 10 rodin, a v Praze a v Brně bude tvořit 68 až 90 tisíc za byt a za rok, takže krát 10, a pro ostatní obce to bude 68 až 92 tisíc.
Garant i obec musí poskytnout vyúčtování, na co prostředky vynaložili. Nepředpokládala bych, že bude některá z částek vrácena zpět do státního rozpočtu, protože vše bude řádně využito, přece... cesťák něco stojí, něco, nějaké poradenství, byl jsem navštívit a tak dále, takže určitě se nebude nic vracet do státního rozpočtu.
A když jsme u financí, tak mě ještě napadá taková malá finanční úvaha. Když máte 1,43 miliardy korun za rok. Vy jste mluvil o tom, že nám to sníží samozřejmě náklady na různé další sociální služby. Ale to neznamená, že ten člověk nebude moct žádat dál o podporu na bydlení, o příspěvek na podporu bydlení a další jiné služby. Kde jsou vyčísleny tyto náklady? Je to trošku nespravedlivé uvádět jednu část, kde můžeme ušetřit, ale na druhé nedat další informace.
A abych nebyla jenom tak negativní, tak dáme na závěr malé shrnutí, na které se všichni určitě těšíte. Návrh zákona má sice ambici řešit osoby ohrožené ztrátou bydlení, ale zcela vynechává osoby, které sice na bydlení dosáhnou, ale náklady na bydlení jsou pro ně neúměrně vysoké. Těmto osobám není věnován ani malý odstavec. Tím zcela postrádá snahu řešit dostupné bydlení a vlastnické bydlení, například formou družstevního bydlení.
Zákon tedy nepodporuje vybudování žádného nového bytu. Zákon zavádí nové pozice a ukládá nové povinnosti ORP, přitom mnoho těchto činností je řešeno ve stávajícím systému, avšak bez větší kontroly a provázanosti na řešení problémů. Vzniká celkem cca 350 nových míst od ministerstva, přes kraje, obce, neziskový sektor - a podporuje novou činnost, kdy stát mého pohledu se staví do role obchodníka s chudobou, dává prostor k potenciálu korupčního jednání a může způsobit pnutí mezi sociálními skupinami, může zhoršit situaci v lokalitách s vyšším procentem vyloučených lokalit, kdy místo jejich eliminace může docházet k rozšíření nežádoucích jevů do klidných lokalit postižených měst.
Z tohoto důvodu dávám návrh na zamítnutí v prvním čtení k zákonu 729 a v případě, že neprojde, tak dávám návrh k dopracování o problematiku družstevního bydlení, také k 729.
A ještě bych se ráda vyjádřila k sněmovnímu tisku 730. Ten z celkového principu stanovuje nové, docela pro mě i pozitivní věci, jako nahlížení do jednotného systému, zavádí princip rozkazu k vystěhování - otázkou je však, kolik těchto lidí to opravdu využije, protože každý má právo se odvolat. A protože je to velice úzká souvislost se zákonem, se sněmovním tiskem 729, tak i u tohoto tisku dávám návrh na zamítnutí z těchto důvodů a případně i návrh k dopracování. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vám děkuji. U obou si tedy poznamenávám, že nejdříve se bude hlasovat o zamítnutí, a poté budeme hlasovat případně o vrácení k dopracování. Já děkuji a poprosím další řádně přihlášenou, a to je paní poslankyně Maříková. Máte slovo.
Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, já bych tady přetlumočila názor mojí kolegyně Marie Pošarové, protože ona tady není a tomuto zákonu se věnuje. Navzdory slíbenému názvu zákon ve skutečnosti nedostupnost vlastního bydlení skoro vůbec neřeší. Nenajdeme v něm nic, co by mohlo aspoň teoreticky, když už ne zlevnit, tak alespoň zpomalit zdražování bydlení. Hlavní myšlenkou vznikající legislativy je vytvoření sítě kontaktních míst, na nichž by úředníci radili a pomáhali lidem, kteří mají z nejrůznějších důvodů problémy s bydlením. Podle aktuální verze zákona by měla vzniknout ve všech obcích s rozšířenou působností, tedy zhruba na dvou stovkách lokalit.
Hlavním úkolem takzvaných kontaktních míst pro bydlení by bylo lidem, kterým hrozí ztráta střechy nad hlavou, anebo kteří už o ni přišli, poskytovat poradenství. Dozvěděli by se třeba, o jakou pomoc od státu mohou žádat, úředník by prý měl umět také v kritické situaci nouzové bydlení zprostředkovat. Kontaktní místa mají vést rovněž databázi dostupných městských či nájemních bytů. Vedle toho chce zákon zvýšit nabídku činžovních bytů, které by měly být k dispozici nejohroženějším rodinám. Obce by za pronajímání bydlení lidem v nouzi dostávaly kompenzace. Soukromým pronajímatelům zase ministři chtějí dodat motivaci prostřednictvím garancí, že nepřijdou o své peníze kvůli nájemcům-neplatičům.
Celkem spočítali autoři návrhu náklady na roční provoz systému státních realitních poradců na celých 1,5 miliardy korun. Tyto náklady odhadují tím, že průměrné náklady bytové nouze pro veřejné rozpočty jen letos údajně dosáhly asi 4,1 miliardy korun. Pokud by se tedy díky zákonu podařilo nouzi vyřešit, byly by to skutečně dobře vynaložené peníze. Právě efektivita zákona je ale velkou otázkou. S legislativou jsou spokojeni lidé pracující například v sociální oblasti.
Realitní experti ale upozorňují, že zákon sice myslí na osoby, jimž hrozí ztráta bydlení, vůbec ale neřeší, zda je bude kam ubytovat. Jinými slovy, je hezké mít úředníka-realitního poradce. Pokud se ale nezačne více stavět, nebude mít klientům co poradit. ***
