Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(21.00 hodin)
(pokračuje Ivan Bartoš)
Možná není lepší způsob, jak demonstrovat účinnost toho opatření než na příkladu konkrétních lidí. Důchodce pan František z Frýdku-Místku v dobré víře ručil svému synovci, ale ten dluh nesplácel. Pan František se tak dostal do exekuce, přišel o bydlení a skončil v azylovém domě. Ten člověk celý život normálně manuálně pracoval, nebyl zvyklý si žádat o pomoc, v dávkovém systému se neorientoval a styděl se ho v danou chvíli využít. Život v azylovém domě těžce nesl. Sociální pracovnice ho zapojily do projektu Ministerstva práce a sociálních věcí, zprostředkovaly mu bydlení ve standardním bytě, pomohli mu vyřídit potřebnou podporu. On postupně potřeboval menší a menší míru podpory. Dnes spokojeně bydlí, normálně nájem platí včas, v domě si mezi sousedy našel nové přátele a to je díky tomu, že Frýdek-Místek má kontaktní centrum pro bydlení. To je k jednomu z těch opatření, která jsou v tom zákoně popsány.
Ve větších městech je často problém nevyužívaných bytů, ať už to jsou byty, které jsou v majetku obcí, ale nejsou opravené, a není jich malý počet v České republice, ale jsou to i byty, jejichž majitelé se zdráhají je nabídnout k pronájmu. Odrazuje je třeba práce s nájemníky, mohou mít třeba obavy z neplatičů. A díky nástrojům zákona může pomoct část těchto bytů vrátit na trh s nájemným bydlením. Ten mechanismus také není nic, co by spadlo z nebe. Když se podívám do Belgie, která má zhruba podobný počet obyvatel jako Česká republika, tak vlastně v podobném systému Belgie operuje s 20 000 byty. Dobře se to například osvědčilo v Liberci. Minulý týden vyšla řada článků o tom, že soukromí majitelé bytů mají velký zájem o služby tamní městské nájemní agentury. A já teď budu citovat: "Už delší dobu pronajímám byt v Liberci a poslední dva roky pozoruji, že je čím dál složitější najít rozumného nájemníka. Kvůli pár nepříjemným zkušenostem jsem zkoušel hledat jiné možnosti pronájmu. Nejvíc mě potěšilo, že byt pronajímám městu, to pak samo obstarává nájemníky s veškerým servisem. Po pročtení informací, co to vše obnáší, jsem odeslal elektronický formulář a hned druhý den se mi z městské agentury ozvali", popsal, myslím, že to byl deník iDNES pronajímatel bytu Radek Felcman. Jinak v tom libereckém příkladu za pouhé tři měsíce už ta liberecká nájemní agentura zprostředkovala lidem v bytové nouzi deset bytů a jedná s dalšími vlastníky. Když se podíváte, jak vlastně byl ten projekt koncipován, tak původně pro ten rozjezd byl tohle cíl na celý ten první rok.
Ohledně přípravy toho zákona. Do přípravy zákona se zapojily také samosprávy, které podobné projekty nerealizovaly. My jsme skutečně naslouchali obcím, krajům napříč Českou republikou, protože ona ta bytová nouze má svá regionální specifika a v každém kraji je situace jiná. A to bylo třeba v tom návrhu zákona zohlednit. Například obchod s chudobou je problémem hlavně pro Ústecký kraj, nástroje zákona ho můžou významně zkrotit. Samozřejmě nezapomínáme... Jenom bych ještě dodal - často ten obchod s chudobou tak, jak to funguje, tak v podstatě stát doplácí na to nájemné, aniž by fakticky měl nějakou možnost přímé kontroly, které ty byty jsou, třeba i spojené s tou dávkou na podporu bydlení, poskytovány. V tom systému, který ten zákon předjímá, je kvalita těch bytů vložených do systému, které potom mohou být poskytovány právě tímto způsobem, tedy kontrolována a daří se tím způsobem adresovat právě to, že někdo bydlí v nějakém nevyhovujícím prostředí a zároveň má nastřelený nájem tak, že vlastně ždímá ten stát o příspěvky na bydlení, na tu výši nájemného.
Já jsem popsal některé případy z toho zákona. Předpokládám, že ta debata ať už dnes v prvním čtení nebo potom při projednávání na výborech bude poměrně detailní. Já bych chtěl jenom zmínit jednu věc. My samozřejmě nezapomínáme ani na investice do nové výstavby a rekonstrukci. Ony nejsou součástí návrhu toho zákona, ale představují natolik důležitou část té reformy bydlení pro život, že je na místě je tady zmínit. Veřejnou podporu dostupných bytů s nižším než tržním nájemným umožnila naše dubnová ratifikace, to jsme s Ministerstvem pro místní rozvoj vyjednali s Evropskou komisí a už v září díky tomu nabídne Státní fond podpory investic programy Dostupné bydlení, ve kterém budou k dispozici asi 4,5 miliardy na zvýhodněné úvěry pro výstavbu dostupného nájemného bydlení a v příštím roce se k tomu přidá Národní rozvojová banka se svými nástroji, tak zvané mezaninové projekty za zhruba 3,5 miliardy korun. My jsme už v minulém roce měli takový pilotní program na SFPI, který ještě nevyužíval, protože jsme neměli notifikaci, možnost tohoto notifikovaného schématu, kde můžete nabídnout v dostupném bydlení nižší nájem. Spustili jsme program, který je v tak zvaném systému KBER, pracoval pouze s nájmem v místě obvyklém a vychází z toho zajímavá data. Už jsme měli možnost třeba ve Žďáru nad Sázavou být na hrubé stavbě, která vznikla již na základě tohoto programu. Tedy za rok vzniklo asi 500 bytů po celé České republice. A co se ukazuje, tak pokud ten program je dobře nastavený, tak na sebe váže soukromé prostředky. V těch případech, které jsem zmínil, ať už je to SFPI nebo Národní rozvojová banka, jsou to peníze, které jsou z prostředků Národního plánu obnovy, které vlastně do toho doplníme. Část je ještě hrazena ze státního rozpočtu, ale váže na sebe peníze toho soukromého sektoru. Když se podíváme na tu investiční část - já ji zde zmiňuji naschvál, protože často je opomíjena nebo je zaměňována s tím, co přináší nástroje podpory bydlení - tak toto řešíme v investiční části těch reforem. Myslím, že jsme představili už poměrně širokou škálu nástrojů včetně třeba možnosti převodu bezplatných pozemků z fondu státu do majetku jednotlivých obcí.
Jinak ten návrh zákona, byla to věc, která mi poměrně vadila v souvislosti s tím, jakým způsobem se přistupovalo nebo vůbec mapovala bytová situace v České republice a vůbec jaký byl podklad pro nějakou realizaci politiky bydlení v předchozích volebních obdobích, tak má skutečně robustní datovou základnu. My máme konkrétní představu, s jakými zdroji můžeme počítat. Ten zákon je realizovaný tak, aby byl efektivní. Pro zavedení systému podpory není nutné nabrat nějaké stovky nových úředníků, poradenství na obcích mohou vykonávat stávající proškolení úředníci a každý občan v České republice by měl mít možnost, pokud se neorientuje na tom trhu nebo se dostane do nějaké složité situace, skutečně odborného poradenství a pokud nemá možnost si obstarat bydlení na tom trhu, tak i, pokud splňuje podmínky, být zařazen do systému podpory. Stejně tak obce chtějí v mnoha případech řešit bytovou situaci. Já jsem postupně publikoval ty výsledky ať už dotazníkových šetření či analýz STEM, jenom potřebují, aby pro to měli systémovou podporu. Zmiňoval jsem zhruba těch 70 projektů, které jsme realizovali jako pilotní ve spolupráci s MPSV, postavené na evropských penězích, a ty výsledky v těch obcích jsou, akorát je to na odvaze třeba místního zastupitelstva nebo vůli či schopnosti toto využívat. Bez té systémové podpory je to věc, kterou prostě každý musí realizovat na vlastní triko a je to velmi obtížné.
Samozřejmě nepředkládáme všespásné řešení, ale potřebný základ toho, co mnohé evropské státy už dnes realizují. Zmínil jsem příklad Belgie s tím "kvazibytovým fondem". Ale je zde řada zahraničních příkladů, které vlastně odpovídají situaci v České republice, na nich jsou modelovány ty nástroje. Spolu s investicemi do bydlení, ukotvením dostupného nájemného bydlení, rychlejším vyklízením neplatičů - o tom se budeme bavit v souvislosti s tím druhým tiskem - a dávkovou reformou, kterou realizuje MPSV, skutečně nastavujeme cestu, která postupně povede k řešení krize bydlení v České republice. My jsme otevřeni debatě do druhého čtení, nicméně zákon jako takový považuji za nezbytný. To stávající neřešení problému bytové nouze je totiž pro státní pokladnu velmi drahé. ***
