(pokračuje Olga Richterová)

1.
Návrh poslanců Víta Rakušana, Petra Fialy, Mariana Jurečky,
Markéty Pekarové Adamové, Ivana Bartoše, Josefa Cogana, Marka Bendy,
Aleše Dufka, Jana Jakoba, Jakuba Michálka, Lucie Potůčkové, Evy Decroix,
Jiřího Navrátila, Michala Zuny a Olgy Richterové na vydání zákona,
kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony
/sněmovní tisk 596/ - třetí čtení

Nejprve požádám, aby zaujal představitel navrhovatelů místo u stolku zpravodajů a za zpravodaje garančního výboru pan poslanec Radek Vondráček. Pana poslance Vondráčka již vidím. Za navrhovatele bych ještě požádala, aby se někdo dostavil ke stolku. (Přichází poslanec Jakub Michálek.) Návrh na zamítnutí a pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 596/9, který byl doručen dne 13. května 2024. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 596/10.

Nyní se táži zástupce navrhovatelů, zda má zájem vystoupit před otevřením rozpravy? (Ne.) Nemá, tudíž otevírám rozpravu. Do ní jsou přihlášeni s přednostním právem už pan předseda Radim Fiala a paní předsedkyně Alena Schillerová. Pan místopředseda Havlíček je prý omluven. Takže vnímám ještě přihlášku pana zpravodaje, tu připisuji za tato jména. Prosím tedy, s přednostním právem Radim Fiala.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, už potřetí před vás předstupuji k vládnímu návrhu o zavedení korespondenčního hlasování pro držitele českého státního občanství žijící dlouhodobě nebo trvale v zahraničí.

Bude to asi nepřekvapivě vystoupení kritické, protože samozřejmě k celému tomu návrhu máme spoustu kritických připomínek. Ale nejenom kritických. Podle nás je to v konfliktu s ústavou, která říká, že volby mají být přímé, rovné a tajné, a podle mého názoru nic z toho - tento návrh není s tím kompatibilní. To znamená, že jsem přesvědčen, že tento předložený návrh je veskrze nekvalitní, nebezpečný a protiústavní.

Několik svých argumentů proti tomuto návrhu tady dnes opakuji z předchozích vystoupení, protože je považuji za naprosto zásadní, ale přidám i dost nových, a to jak k principům celého návrhu, tak i k jeho dílčím součástem.

Novela vládních poslanců na změnu zákona o správě voleb, jinými slovy tedy o korespondenčním hlasování, to je v překladu do českého volebního systému, je především nejnebezpečnějším průlomem do našeho ústavního systému v historii novodobé České republiky. Je to pokus o atentát na českou ústavu, pokus o svévolné přepsání našeho ústavního rámce a zřízení. Tedy v jistém smyslu jde o pokus o změnu našeho politického systému, tudíž z logiky a z podstaty celé věci lze síly, které tento návrh předkládají, označit jako antisystémové. Antisystémové, extremistické a možná populistické, vážená pětikoalice. Jde totiž o snahu o úplné pošlapání některých nejzákladnějších principů, na kterých naše ústavní právo a naše ústavní a demokratické zřízení stojí. Pokud by byl tento návrh schválen a uveden do praxe, nebude již možné hovořit v souvislosti s volbami a s vládní většinou, která v budoucnu vznikne na jejich základě, o klasické standardní demokracii, tak jak ji známe dnes, protože standardní, klasická a tradiční demokracie se opírá o jeden základní princip a tím jsou svobodné, soutěživé, spravedlivé volby znemožňující jakékoliv manipulace a podvody při hlasování a sčítání hlasů. Jde o takové nastavení volebního systému, volebního procesu a volebních pravidel, které umožňuje včasné odhalení jakýchkoliv pokusů o volební podvody a manipulace a které obsahuje takové kontrolní a přezkumné mechanismy, které znemožní, aby pokusy o tyto podvody a manipulace měly vliv na konečnou podobu volebních výsledků.

Chci zde zdůraznit, že přece demokracie je hlavně o svobodných, tajných volbách. Demokracie je o tom, že všichni občané mají důvěru ve volby, že mohou jít k volebním urnám a změnit vládu. Pokud občané přestanou mít tuto důvěru, bude to narušení demokratického systému a bude to problém, protože tento problém může v budoucnu plodit násilí. Lidé, když zjistí, že nejsou schopni změnit demokratickým způsobem vládu, tak bohužel mohou chytnout (se uchýlit) k násilí. A já jsem zásadně proti tomu, a proto na to upozorňuji. Jde o takové nastavení volebního systému, volebního procesu a volebních pravidel, které umožňuje včasné odhalení jakýchkoliv pokusů o volební podvody.

Toto vše by zavedením korespondenčního hlasování padlo, a tím pádem bychom už nemohli hovořit o vládní či parlamentní většině vzniklé zcela čistým, spravedlivým, demokratickým, tajným a nezpochybnitelným způsobem. A to by bylo pro náš politický systém a důvěru občanů v něj naprosto devastující. Nezahrávejme si s tím a já před tím varuji opakovaně. Když tohoto nebezpečného džina vypustíme z pomyslné lahve, už nikdy jej tam zpátky bezezbytku nevrátíme zpět a škody, které na naší demokracii napáchá, budou plošné a nevratné.

Opakovaně jsem zde definoval některé základní termíny, tedy hlavně základní principy volebního práva obsažené v české ústavě.

Je to, za prvé, rovnost volebního práva, princip, podle kterého má každý volič jeden hlas a váha všech hlasů je stejná, což zahrnuje i pravidlo, že každý volič má v konkrétních volbách stejné možnosti a stejné podmínky hlasování.

Za druhé je to přímost volebního práva, tedy princip, dle kterého je příslušné hlasování prováděno vždy přímo konkrétním a jasně identifikovatelným voličem. Právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu. Z toho máme také velké obavy, protože vlastně už tam existuje jakási zastupitelnost - zastupitelnost ve vybírání volebních lístků, zastupitelnost v tom, že vám někdo dá podpis a vy můžete manipulovat s volebními lístky, a podobně. V České republice nelze volit v zastoupení.

Za třetí pak jde o tajnost hlasování. Tato zásada znamená, že nesmí být možné jakkoliv spojit voliče s odevzdaným hlasem a že nikdo nesmí vědět, jak konkrétní volič hlasoval, absolutně nikdo jiný kromě voliče samotného a to je přece nesmysl u korespondenčního hlasování. Buď budete kontrolovat, komu posíláte volební lístek a kdo ho pošle zpátky, anebo to nebudete vědět a pak samozřejmě bude moct volit kdekdo. Jde tedy o tajnost hlasování a ochranu voliče před jejím narušením jak ze strany soukromých osob a subjektů, tak ze strany státu, nikoliv tedy pouze ochranu před narušením tajnosti hlasování ze strany veřejné moci, jak tady účelově a nepřesně argumentuje občas předseda klubu ODS Marek Benda. A navíc tento návrh umožňuje prolomení principu tajnosti hlasování právě i ze strany státu a to tady ještě později podrobněji popíšu. Všechny základní ústavní principy volebního práva návrh vládních poslanců na zavedení korespondenčního hlasování hrubě porušuje.

Co je taky nesmírně podstatné a o čem jsem zde již dříve krátce hovořil, naprosto sporný a pochybný je už samotný úmysl předkladatelů tohoto návrhu, tedy zjednodušení hlasování pro české občany v zahraničí, zejména v tom ohledu, zda má být akt volby skutečně co nejjednodušší a má-li být jednoduchost a snadná dostupnost voleb jejich největší hodnotou a zda se tak má dít na úkor jejich souladu s ústavou a se zásadami volebního práva.

A zde si musíme položit zásadní otázku: je právo volit skutečně právem, nebo nárokem? Protože v těchto dvou termínech je nebetyčný rozdíl. Z ústavy, z Listiny základních práv a svobod a z volebních zákonů jednoznačně vyplývá, že jde o právo. A já jsem také přesvědčen, že jde o právo, nikoliv o nárok. A toto právo čeští občané žijící nebo se momentálně nacházející v zahraničí už dávno mají. Mají právo volit některé české ústavní orgány, je jen na nich, zda tohoto svého práva využijí. Náš stát a naše zákony jim to umožňují.

V jiných státech, a mám na mysli státy demokratické, tomu tak není a lidé žijící mimo tyto státy, byť mají jejich občanství, volit do jejich vrcholných orgánů prostě nemohou. Buď musí přijet do země, kde volby probíhají, anebo nemohou volit vůbec. Čeští občané volit mohou - na ambasádách, na konzulátech. A to - já jsem to dneska říkal i do televize - že se prostě někdo rozhodne žít v australské poušti, tak má svoje negativa i pozitiva, třeba - má to daleko do knihovny, do supermarketu, nemůže tam hrát lední hokej a jednou za čtyři roky musí sednout na letadlo a letět na ambasádu volit, pokud skutečně má zájem o to, co se děje tisíce kilometrů daleko v České republice. Ale tu možnost má.

To, co tu dnes projednáváme, je snaha vládní pětikoalice učinit z tohoto práva pro jednu skupinu českých občanů, tedy pro Čechy žijící v zahraničí, absolutní právní nárok, který jim náš stát musí nějakým způsobem, jakýmkoliv, zaručit. A to už je přece něco zcela jiného než občanské a politické právo, kterým právo svobodně volit bezpochyby je. Šlo by o ničím neopodstatněné privilegium, a to zejména v případě desítek tisíc zahraničních Čechů, kteří v České republice nežijí, nikdy zde fyzicky nebyli a ani nebudou, a tudíž ani nikdy neponesou důsledky své volby. Mnohdy neumí ani česky. Ty totiž poneseme pouze my, my, co tady žijeme, platíme tady daně a dýcháme s naší zemí, Českou republikou, v dobrých i zlých časech.

Když to otočím, vládní návrh vlastně říká, že volební právo Čechů v zahraničí není právem, ale povinností, kterou jim český stát ukládá. A jelikož jde o povinnost, stát si ji musí vynutit, respektive vytvořit takové podmínky, aby všichni tito lidé mohli svou povinnost splnit. Podle mě je to zásadně chybný a pomýlený postoj. A já to považuji za důležité říct hned na začátku tohoto svého projevu, protože jsem se nad institutem korespondenčního hlasování, respektive dálkového hlasování obecně, včetně elektronického, dlouze zamýšlel a četl jsem na to mnoho studií i ze zahraničí. Mé úvahy se primárně nesly v tom duchu, zda tyto návrhy skutečně slouží k naplnění nějakých základních, ústavou garantovaných lidských, občanských, politických nebo sociálních práv, která neumíme naplnit jiným způsobem, a došel jsem k závěru, že nikoli. Právo volit každý občan České republiky má již dnes, de iure i de facto. Jsem o tom hluboce přesvědčen. Korespondenční volba tedy není naplněním žádného ústavního, občanského či politického nebo sociálního práva, což jsou takzvané generace lidských práv obsažené v ústavní Listině, ale jde o politický a hlavně ideologický konstrukt, o politickou a ideologickou agendu určité části politického pětikoaličního spektra, které můžeme označit jako liberální progresivismus nebo novodobou revoluční levici. Korespondenční hlasování je hlavně vysoce účelovým instrumentem, jak ovlivnit výsledky voleb k obrazu svému. Ale k tomu se ještě dostanu.

Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, tajnost volby může být garantována pouze tehdy, jestli má akt výkonu hlasovacího práva osobní a individuální charakter. Když tento akt probíhá prostřednictvím fyzického vhození volebního lístku do volební urny za plentou a za přítomnosti nezávislé a politicky pluralitní volební komise, která celý proces hlasování kontroluje dle předem daných zákonných pravidel. To znamená volby transparentní, svobodné, přímé, rovné a hlavně tajné, tak jak je známe dnes. To u korespondenčního hlasování prostě není možné zaručit žádným způsobem, jelikož nelze absolutně vyloučit možnost, že některé osoby hlasují pod dozorem, či dokonce pod nátlakem jiných osob nebo skupin. Kolik takových hlasů bude?

Rovnost volebního práva znamená, že každý ve volbách odevzdaný hlas má stejnou váhu a že každý volič má v rámci výkonu volby naprosto stejné možnosti a podmínky. To přece není pravda. To je další popření toho, co nám říká česká ústava. Tyto zásady korespondenční způsob hlasování rovněž narušuje. A narušuje jej i předložený návrh zákona, protože zavádí dvojí typ volby - ústavně správný fyzický způsob, to, že půjdeme za plentu, tam zaškrtneme lístek, vytáhneme lístek, dáme do obálky a hodíme do volební urny, a naproti tomu neústavní, zcela neústavní způsob korespondenční - a zároveň určitou skupinu občanů neoprávněně zvýhodňuje oproti skupině jiné, jelikož takzvaní zahraniční Češi budou mít na výběr ze dvou způsobů, jak ve volbách hlasovat.

Při korespondenčním způsobu hlasování, tak jak je vládními poslanci konkrétně navrženo, nelze rovněž vůbec vyloučit ústavně nepřípustnou i zákonem zakázanou variantu, že určitá osoba hlasuje v daných volbách vícekrát, což je opět porušení principu rovnosti volebního práva. Nelze vyloučit ani možnost, že pod jménem a pod identitou určité osoby disponující aktivním volebním právem hlasuje někdo úplně jiný, kdo například ani toto volební právo z nejrůznějších důvodů nemá, čímž je zase narušen princip přímosti hlasování, jelikož v jeho korespondenční podobě absentuje prvek volební komise, která je schopná každého voliče ztotožnit a vyloučit eventualitu vícenásobné volby jednou a tou samou osobou.

Mimořádně nebezpečné dopady by mělo zavedení korespondenčního hlasování ze zahraničí i na samotný volební systém v České republice, respektive na podobu volebních výsledků a složení Poslanecké sněmovny. Jde o to, jak by zavedení korespondenčního hlasování ještě více prohloubilo již tak katastrofální dopady přepočtu hlasů ze zahraničí na volební výsledky. Nyní je tomu tak, že před každými volbami do Poslanecké sněmovny je vylosován jeden český volební kraj a všichni voliči hlasující v zahraničí vybírají z kandidátek politických stran zaregistrovaných v tomto kraji, což je ovšem nejen naprosto nelogické, ale rovněž to může výrazně asymetrickým a neakceptovatelným způsobem ovlivnit konečný výsledek voleb. Ostatně už se tomu tak v minulosti stalo. A já jsem to zde v prvním čtení návrhu podrobně popisoval.

V roce 2006 a 2017 totiž způsob přepočtu zahraničních hlasů na poslanecké mandáty v konkrétním vylosovaném kraji zvrátil výsledek voleb, a tím i podobu následné vlády vygenerované českými voliči v České republice. Takže jinými slovy lidé, kteří žijí v zahraničí - a teď nemyslím samozřejmě studenty a další, kteří jsou tam na krátkodobých pobytech, ale lidi, kteří mají české občanství, nikdy tady nežili - tak ovlivnili vládu v České republice a nezaznamenali potom ty důsledky jejího vládnutí, což si myslím, že je velmi špatně. A to šlo vždy o jeden jediný mandát, protože zahraničních hlasů bylo a dodnes je do 20 tisíc. Ale tato vláda - Vít Rakušan už hovořil o 300 tisících hlasech v korespondenčním hlasování. Vláda hovoří o 500 až 600 tisících hlasech. Dokážete si představit, jak lidé, kteří nežijí v České republice, dokážou ovlivnit vládu a to, co se bude dít po těch korespondenčních volbách tady?

Jestli do parlamentu, do Sněmovny chodí pět milionů voličů, tak to je víc než 10 %, to, co říká Vít Rakušan a další pětikoaličníci. Víc než 10 % se bude přerozdělovat korespondenční volbou. To znamená, že někomu může 10 % přibýt a někomu 10 % ubýt. To je zásadní změna, zásadní změna v České republice. Pokud by po zavedení korespondenční volby přibylo ze zahraničí třeba i jen 300 tisíc, bavíme se již o dalších dvanácti mandátech. A to už může s výsledky voleb i podobou vlády zamávat zásadním způsobem. Dvanáct mandátů někde přibude a dvanáct mandátů někde ubude. To se bavíme dohromady o dvaceti čtyřech mandátech. To je, pokud dobře počítám, to je jedna osmina Sněmovny. Jedna osmina Sněmovny. A jde o tohle předkladatelům návrhu? Je toto hlavní motivace pětikoalice? Podle mého pravděpodobně ano. Systém přiřazování zahraničních hlasů do náhodně vylosovaných českých krajů je od základu špatný, bez ohledu na to, jestli se hlasuje jen fyzicky, nebo korespondenčně.

Vládní poslanci nejprve navrhovali, aby se po zavedení korespondenční volby zahraniční hlasy nově přidělovaly do vylosovaných dvou ze čtyř největších krajů. Později došlo k dílčí úpravě a tyto zahraniční hlasy mají být napříště rozděleny do všech čtyř největších českých krajů, tedy Prahy, Středočeského kraje, Jihomoravského kraje a do Moravskoslezského kraje, přičemž ve třech z těchto krajů dlouhodobě získávají strany současné vládní koalice nejlepší výsledky. Asi je jen úplná náhoda, že si je chtějí ještě takto uměle vylepšit. Jde tedy o typické sociální a volební inženýrství, o snahu navýšit svoje volební zisky administrativními zásahy do podoby a nastavení volebního systému.

A je tu ještě i další věc, která s tím souvisí. Ve čtyřech největších českých volebních krajích už teď se volí celkem 95 poslanců, tedy téměř polovina Sněmovny. Slyšíte dobře. Takže tyto kraje, které budou z velké míry závislé na korespondenčním hlasování, budou volit polovinu Sněmovny. Já myslím, že to je opravdu volební sociální inženýrství a že to pětikoalice má vymyšleno skvěle - skvěle - aby se udržela u moci až do té doby, dokud sem prostě někdo nevletí a nevyhází je z oken. Poté co by sem byly přerozdělovány i zahraniční hlasy do těchto čtyř krajů, včetně těch korespondenčních, tvořili by poslanci v nich zvolení výrazně nadpoloviční část Sněmovny a zástupci zbylých deseti krajů by tu byli vlastně tak nějak jako do počtu ve Sněmovně, což opět odporuje zásadě rovnosti volebního práva i v tom smyslu, jak ji definoval náš Ústavní soud, který konstatoval, že volič nesmí být diskriminován na základě toho, v jakém kraji žije či volí.

Tak jsem zvědavý. Ústavní soud vždycky rozhodl ve prospěch pětikoalice. Jsem zvědavý, jak tuto korespondenční volbu a jak toto vaše volební a sociální inženýrství posoudí po schválení tohoto zákona Ústavní soud. A už jsem řekl, že mám pocit, že svými rozhodnutími Ústavní soud to kyvadlo uměle přiklání na stranu pětikoalice. Ale myslím si, že to není dobře, protože až se to kyvadlo jednou utrhne, tak se prostě zhoupne na úplně druhou stranu. A já si myslím, že demokracie je přece někde uprostřed. Uprostřed! A to, co se teď děje, rozhodně podle mého názoru není správné a bude to mít samozřejmě v budoucnu velké dopady.

Navíc bez nadsázky platí, že ve čtyřech největších krajích se české volby do Sněmovny rozhodují. Dle mého názoru jde tedy o nepřípustné znevýhodnění deseti menších volebních krajů a o další jasně protiústavní moment projednávaného návrhu, Ústavní soude. Celý současný mechanismus přidělování zahraničních hlasů pro jejich následný přepočet na mandáty je od základu špatný a je nutné jej co nejrychleji změnit - bez ohledu na to, zda bude uzákoněna korespondenční volba, či nikoliv.

Přitom ale alternativy existují. Nejspravedlivější z nich by bylo rovnoměrně rozdělit zahraniční hlasy do všech čtrnácti volebních krajů - nejelegantněji tak, že volič na ambasádě ukáže svůj český občanský průkaz a dostane sadu volebních lístků toho volebního kraje, ve kterém má trvalé bydliště. Ale to by samozřejmě narušilo to volební a sociální inženýrství, protože takových voličů, kteří mají český občanský průkaz, moc neexistuje, a už vůbec neexistují ti, kteří mají trvalé bydliště v České republice. Spousta z nich neumí ani česky a nikdy tady nebyli. A pokud nemá to trvalé bydliště, bude mu na základě země, kde na ambasádě volí, pevně přiřazen jeden z našich čtrnácti volebních krajů, přičemž otázkou je, zda má mít vůbec právo volit do české Sněmovny člověk, který v České republice nemá žádné trvalé bydliště a není s ní nikterak svým životem ani osudem spojen. Jinými slovy, že nepocítí následky své volby. Anebo jenom tak, že měl praprapradědečka s českými kořeny. Já jsem se s takovými lidmi setkal, hlavně ve Spojených státech amerických. Oni neumí česky. A neumí česky přečíst ani svoje vlastní jméno. To jenom abyste věděli.

A pak je tu ještě jeden způsob, jak přepočítávat zahraniční hlasy na poslanecké mandáty, možná ten úplně nejčistší. Spočíval by v tom, že by byl vytvořen patnáctý volební kraj vedle těch klasických čtrnácti českých krajů, nazýval by se třeba "zahraniční" a volil by se zde z nominací jednotlivých politických stran a hnutí jeden poslanec, který by ve Sněmovně zastupoval zahraniční Čechy. Co vy na to, kolegové?

I na problému přepočtu zahraničních hlasů na poslanecké mandáty je ale velice dobře vidět, jaké obrovské problémy přináší vládní návrh na zavedení korespondenční volby, jaké obrovské právní problémy, které jsou v konfliktu s českým právním řádem a hlavně s českou ústavou. Že zdaleka nejde jenom o to, jak bude vypadat doručovací obálka, nebo o nějaké další technikálie, ale že jeho autoři otevřeli pověstnou Pandořinu skříňku, aniž by si byli vědomi všech jeho dopadů, včetně potenciálu zcela rozmetat náš funkční systém voleb do Poslanecké sněmovny. Znovu zopakuji: naše volby jsou transparentní, přímé, rovné a tajné. A já jsem přesvědčen, že to je jediná správná alternativa.

A teď ještě dále k návrhu samotnému. Žádost o vydání příslušných písemností ke korespondenčnímu hlasování může volič v zahraničí podat u zastupitelského úřadu, u kterého je zapsán na zvláštním seznamu, přičemž tento volič může podat žádost buď osobně, ale i prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče, což je zase něco bezprecedentního, co nemá v České republice obdoby. Ale mám pocit, že v tom vašem návrhu dokonce zmizelo i to, že může volič zažádat prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče. Už ani to v tom návrhu není a zmizelo. To znamená, někdo vám podepíše kus papíru a vy můžete jít a vytáhnout si volební lístky. No tak to přece už s volbami nemá moc společného? To už je taková anketa nebo ruleta, nebo jak bych to nazval. To už prostě... jak se to řekne, jak tam vždycky mají ty lístky, jak si je tam taháte? (Nápověda ze sálu.) Loterie. Děkuju. Je to taková loterie vlastně. Už to nejsou ani volby, když tam může jít kdokoliv za vás, pokud má na nějakém kusu papíru váš podpis. Takže je evidentní, že to zvýhodňuje tu jednu skupinu voličů a zavdává to další prostor k dalším možným podvodům. Ano, k dalším možným podvodům.

Podívejte se, jak korespondenční volby rozdělily Spojené státy americké na dvě skupiny, kde jedna skupina říká, že to byl podvod na bývalého prezidenta Trumpa. A já nevím, jestli to byl podvod. Možná ne podle jejich zákonů. Ale korespondenční volba rozdělila tu zemi. A znovu zopakuji ještě na tomto příkladu, že demokracie závisí na tom, že lidé mají důvěru v demokratické volby, to je za prvé. A za druhé, že ten poražený uzná, že byl poražen. A to prezident Trump nikdy neuznal. To je velká kaňka na amerických volbách a na americké demokracii. A já se bojím, že se to prostě bude stávat. Že se to prostě bude stávat i tady, že tady bude rozdělená společnost díky tomu, že nějaká skupina politiků potřebuje mít o 10 % větší mandát, protože teď zrovna jim to chybí.

Ale pojďme se vrátit k té žádosti, kde je jenom podpis. Jak má vypadat tato žádost? Musí obsahovat jméno a příjmení voliče, datum narození, adresu, kde má volič bydliště mimo území České republiky, a adresu, na kterou mají být písemnosti ke korespondenčnímu hlasování zaslány. Teď zase několik adres bez jistoty, kdo si tyto písemnosti vlastně převezme a kdo s nimi bude dále nakládat. To je další kritická věc, která narušuje ústavu, to znamená přímost, rovnost a tajnost voleb.

Na základě této žádosti pak zašle zastupitelský úřad nejpozději 25 dnů před dnem voleb voliči identifikační lístek, úřední obálku, doručovací obálku a informaci o způsobu hlasování. Pokud o to volič požádá anebo pokud neuvedl adresu pro doručení, vydá zastupitelský úřad tyto písemnosti osobně voliči nebo opět třetí osobě, která se prokáže písemnou plnou mocí s úředně ověřeným podpisem. A znovu opakuji, podle mě v tom posledním návrhu už ani není úředně ověřený podpis. Podle mě je tam jenom podpis. To znamená, že takový podpis může kdokoliv zfalšovat, kdekoliv si opatřit, vylákat, může ho získat různými způsoby. A to je podle mě špatně, protože to opravdu je základ k tomu, aby se podvádělo v korespondenční volbě. Čili je zde ohromné reálné riziko vytvoření prostoru pro mnohanásobnou a protizákonnou volbu v zastoupení. To není nic jiného než podvod. Podvod!

Hlasovací lístek pro korespondenční hlasování si potom volič vytiskne z elektronické verze hlasovacího lístku přístupné na internetových stránkách Ministerstva vnitra. Potom volič vloží hlasovací lístek do úřední obálky, do doručovací obálky volič vloží jím podepsaný identifikační lístek a úřední obálku. Volič, kterému byl vydán voličský průkaz, vloží voličský průkaz do doručovací obálky. Zalepenou doručovací obálku volič zašle zastupitelskému úřadu, u kterého je zapsán na zvláštním voličském seznamu. Bude tento odstavec zákona popisující způsob korespondenční volby všem občanům nezpochybnitelně jasný, přehledný a pochopitelný? Já už se v tom ztrácím teď, co vlastně, do které obálky mám vložit a co mám kam poslat a kdy mi to kdo pošle. Nepovede tento nepřehledný popis úřednickou hantýrkou naopak ke spoustě chyb záměn obálek, neplatnosti velkého množství hlasů nebo k jejich sporné platnosti?

Doručenou doručovací obálku označí zastupitelský úřad časem přijetí a do předání zvláštní okrskové volební komisi ji uschová na bezpečném místě, které se za tímto účelem vyhradí vedoucím zastupitelského úřadu. Mimochodem, jak budou tato místa zajištěna? Budou všechna pod kamerovým dohledem a zabezpečena proti vstupu jakýchkoliv osob? To asi těžko. Z tohoto je tedy velmi jasně patrné, že hlasování bude probíhat už před oficiálně vyhlášenými dvěma dny voleb v České republice. Půjde tedy o takzvanou volbu v předstihu, což opět není nic žádoucího a ústavně konformního, tentokrát i z pohledu voliče.

Zvláštní okrskové volební komisi potom předá zastupitelský úřad doručovací obálky, které byly doručeny nejpozději do ukončení hlasování ve zvláštním volebním okrsku. A zase, kdo to zkontroluje? Kdo zajistí, že tam nebudou nějaké obálky zařazovány dodatečně, což je ten největší problém. Vy je tam můžete mít. Vy tam můžete mít 10 obálek, ale také 1 010 obálek a také 10 010 obálek.

Pojďme dál. Zvláštní okrsková volební komise odloží doručovací obálku a její obsah, jestliže: a) v doručovací obálce není identifikační lístek vydaný příslušným zastupitelským úřadem nebo úřední obálka; b) identifikační lístek není podepsán voličem; c) v doručovací obálce je více úředních obálek nebo více identifikačních lístků. - To je tak složitý proces a tak lehce manipulovatelný proces, že je to až k nevíře. A já věřím, že Ústavní soud toto přece nikdy nemůže povolit! - Anebo (d) voliči byl vydán voličský průkaz a voličský průkaz není v doručovací obálce.

A já se opět ptám, kdo to zkontroluje, zda byly vyřazeny všechny obálky s jejich obsahy, tedy hlavně volební lístky, které jsou s tímto volebním zákonem nekompatibilní, když tady máme pluralitní politické volební komise, které kontrolují každou volbu? Kdo zkontroluje, jestli náhodou nebyly úmyslně vyřazeny volební lístky, které jsou správné, ale které zrovna nejsou ty správné z politického hlediska? Anebo kdo precizně a správně zkontroluje to, jak jsem teď řekl, že nebyly vyřazeny obálky s hlasovacími lístky, které vyřazeny být neměly, tedy pravý opak? Vždyť si velmi dobře pamatujeme, jaké dohady okolo neplatných hlasů jsou i v dosavadních klasických volbách v České republice. Jak jsou někdy nejasnosti okolo toho, co ještě je a co už není platný či neplatných hlas.

Navíc voliči hlasující korespondenčně si budou hlasovací lístky tisknout sami ze zveřejněného elektronického náhledu. Mohly by tak vzniknout i pochybnosti o platnosti, respektive originálnosti takových hlasovacích lístků, lépe řečeno o tom, zda nebyly vytištěny, zkopírovány či napodobeny jiným způsobem nebo jinou cestou.

Podstatou a úplným základem volebního práva ve svobodné a demokratické společnosti je samozřejmě jeho tajnost. Požadavek skutečně tajného a svobodného volebního práva byl i jedním ze symbolů přechodu k demokracii v naší zemi na počátku 90. let 20. století. Všimněme si, že Ústava České republiky stanoví povinnost tajného hlasování na první místo. Prostě nikdo nikdy nepočítal, když se psala Ústava České republiky, že budou také nějaké korespondenční volby.

Ustanovení o tajnosti mimo jiné také znamená, že volič odevzdává hlas takovým způsobem, že přitom nemůže být pozorováno, jaký volební lístek použije nebo jaké úpravy v něm provádí, stejně tak nesmí být nikdy zjištěno, komu svůj hlas odevzdal. Jde o to vyloučit jakýkoliv osobní, rodinný, politický, sociální, hospodářský, náboženský či jiný nátlak na voliče, a to jak přímý, předcházející volbě, nebo tak i následný. Navíc dle současné právní úpravy má volič celý proces hlasování osobně pod kontrolou, a to hlavně proto, že sám osobně vkládá svůj hlasovací lístek do příslušné volební urny. To, koho konkrétní volič volil, proto nemůže zjistit ani člen volební komise.

Korespondenční volba je brutálním omezením principu tajnosti voleb a prostředkem nátlaku na občany popřením principu svobodné volby. Já to ještě jednou přečtu. Doufám, že nás poslouchají třeba i ústavní soudci. Korespondenční volba je brutálním omezením principu tajnosti voleb a prostředkem nátlaku na občany popřením principu svobodné volby. Dle předkladatelů má být v případě korespondenčního hlasování jeho tajnost zajištěna jakousi předvyplněnou doručovací obálkou, vlastnoručně podepsaným identifikačním lístkem a hlasovací obálkou. V podstatě ale korespondenční doručení zalepené doručovací obálky bude naprosto podobné tomu, jako kdyby dnes volič předal zalepenou úřední obálku se svým hlasovacím lístkem členovi volební komise před volební místností s pokynem, ať tam skočí a ten jeho hlas vlastně do té volební urny hodí.

Toto má být zaručenost tajnosti volby? Kdyby to, co jsem řekl, kdyby tu obálku volič vynesl dnes ven před tu volební místnost a požádal někoho v té volební komisi, ať ji tam skočí hodit do té urny, no tak by to okamžitě všechny soudy na světě smetly, že to není přímá, rovná, tajná volba, že tak se to nedělá. Ale v korespondenční volbě se to takhle dělá. A je to tady přímo popsáno. V podstatě ale korespondenční doručení zalepené doručovací obálky bude naprosto podobné tomu, co jsem už řekl, jako kdyby předával zalepenou úřední obálku se svým hlasovacím lístkem členovi volební komise před. Toto má být zaručení tajnosti volby? Copak asi dále udělá onen pomyslný člen volební komise? Hodil by ten volební lístek do urny? Například tehdy, pokud by věděl, že občan, který mu jej vložil do ruky, je voličem či členem jiné politické strany než on sám? No, to se můžeme jenom dohadovat, jak by to dopadlo.

Další podstatnou a nebezpečnou věcí je to, kdo všechno bude mít obálku s hlasovacím lístkem při korespondenčním hlasování k dispozici. Podle návrhu zákona to bude poštovní doručovatel, potom zastupitelský úřad, který ji má nejprve uchovat na bezpečném místě určeném vedoucím zastupitelského úřadu a po ukončení hlasování pak předat zvláštní okrskové komisi. To jsou tři instituce. Zatímco u dosavadního způsobu voleb vkládal hlasovací lístek do volební schránky přímo sám volič bez jakéhokoliv zprostředkování, korespondenční přinese minimálně tři nové mezičlánky, kde se ten lístek může různě deformovat.

Zabýval se někdo riziky tohoto postupu i třeba z hlediska ochrany osobních údajů? Nebo z pohledu zapojení různých zahraničních poštovních a doručovacích služeb, často privátních, a jejich spolehlivostí a rychlostí? Nebo z pohledu zapojení různých zahraničních poštovních a doručovacích služeb? S lehkou nadsázkou lze totiž konstatovat, že o podobě a výsledku českých voleb a podobě české vlády bude rozhodovat to, jak fungují poštovní či kurýrní služby v Jihoafrické republice nebo na ostrově Zanzibar a zda stihnou doručit odevzdané hlasy včas.

A co je ještě vážnější, korespondenční volby českých ústavních orgánů budou probíhat i ve státech nedemokratických, autoritářských a totalitních. Těch je totiž na planetě Zemi většina. A i v nich žijí čeští občané. Skutečně chcete, kolegyně a kolegové z pětikoalice, svěřit tak delikátní věc, jako jsou volební hlasy českých občanů, do rukou státním poštám, a tudíž i zpravodajským službám nejrůznějších diktatur, které nejsou naší zemi nakloněny příznivě? Najednou vám tyto režimy a jejich instituce nevadí a plně jim důvěřujete?

Dámy a pánové, pokud tento návrh zákona projde, lze si docela dobře představit stav, kdy budou nejmenované agilní subjekty z oblasti politického neziskového sektoru v rámci ambasád a v prostředí zahraničních krajanských komunit samozřejmě zcela nezištně a bezplatně působit jako poradci v oblasti korespondenčního hlasování, kdy pomohou lidem získat, vyplnit i odeslat potřebnou volební dokumentaci. A já jsem přesvědčen, že už na tom pracují, protože vědí, že ten návrh díky pětikoalici projde. Já myslím, že už na to mají nekonečné množství peněz a že už pracují na těch českých komunitách, aby jim mohly nezištně a bezplatně poradit, protože ten nový volební systém bude přece pro ně složitý. Jenom nám to tady podepište ve jménu liberální demokracie a my pak už všechno zařídíme.

Tajnost hlasování, jeden z naprosto klíčových ústavních základů volebního práva, ke kterému se zde opakovaně a zcela záměrně vracím, lze chápat jednak ve vertikální, ale rovněž i horizontální rovině, kdy vertikální rozměr zahrnuje ochranu voliče před veřejnou mocí a horizontální rozměr pak jako ochrana před ovlivňováním ze strany soukromých subjektů. U klasického způsobu hlasování obě roviny do značné míry splývají, neboť jsou obě dvě české právní úpravy zajištěny stejnými postupy. V případě ochrany voliče před veřejnou mocí je tajnost hlasování, tedy nemožnost spojit voliče s jeho hlasem, zajištěna skrze povinnost každého voliče odebrat se nikým nedoprovázen do volební místnosti za plentu, tam vybrat ten hlasovací lístek a fyzicky sám ho hodit do urny. Jelikož volič svůj hlas následně odevzdá v generické obálce do volební urny, nelze jím vhozený hlas k voliči zpětně žádným způsobem přiřadit. Žádným způsobem přiřadit! Veřejná moc reprezentovaná ve volební místnosti volební okrskovou komisí tak nemá možnost v žádném okamžiku zjistit, jak konkrétní volič hlasoval. V případě ochrany před ovlivněním ze strany třetích subjektů, typicky členů rodiny, nadřízených, ale i dalších osob, poskytuje hlavní ochranu taktéž odebrání se za plentu. Jelikož se volič v době výběru hlasu nachází za plentou sám, je osobní volba, tedy volba učiněná bez nátlaku, zajištěna.

Korespondenční volba naopak všechny tyto ochranné mechanismy postrádá. Zastánci a propagátoři korespondenčního hlasování nám nesmyslně tvrdí, že férovost tohoto způsobu volby je garantována tím, že volič vloží svůj hlasovací lístek do zalepené obálky, kterou pak vloží do další, větší obálky, ke které připojí listinu se svými identifikačními údaji. To je sice moc hezké, ale jak víme, že tento konkrétní hlas je projevem svobodné vůle člověka, jehož údaje jsou k tomu hlasu připojeny? Nevíme a nikdy to vědět nebudeme. A nemůžeme to vědět a nikdy se to prostě také nedozvíme. A tím je férovost tohoto typu volby, následně i výsledek celých voleb, zásadně, ale zásadně zpochybněna.

Rovněž tak nepůjde nikdy zkontrolovat, kolik členů zvláštních volebních komisí na ambasádách podlehlo pokušení rozlepit úřední obálku s korespondenčním hlasem ještě před jejím vložením do volební urny, dle identifikačního lístku se dozvěděli, jak konkrétní lidé hlasovali, jenom aby to věděli. Jsou to tam přece jejich kolegové, je potřeba vědět, co si o nich mají myslet. Nehledě na to, že kvůli složitosti a nepřehlednosti popisu hlasovacího lístku v návrhu zákona mnoho voličů vloží do doručovací obálky pouze svůj identifikační lístek a volební lístek bez úřední obálky, což umožní členům volební komise spojení voliče s jeho hlasem, který pak budou muset navíc hodit do koše, protože bude neplatný. Ale už to budou vědět, jak ten člověk volil. Žádná tajnost.

To, že absence reálného nástroje, jak zajistit, aby volič ve své volbě nebyl ovlivněn další osobou, nebyl na něj činěn nátlak a nedocházelo k případům, aby za voliče nehlasoval (hlasoval) někdo jiný, je největší slabinou korespondenčního hlasování, připouštějí i jeho zastánci například z řad příslušníků právní či politologické obce. A já se prostě obávám manipulací v této věci v řadě a v hodnotě možná tisíců nebo desetitisíců těch volebních lístků.

Problematičnost a protiústavnost předloženého návrhu dosahuje takových rozměrů, že není možné je žádným způsobem legislativně napravit, protože jsou zakódovány v samotných základech myšlenky korespondenční volby jako takové. Protože volební právo je vrcholem občanským a politickým právem, které nesmí být vystaveno sebemenšímu riziku zneužití. Všichni občané mají mít ve volbách stejné a rovné podmínky a musí existovat všeobecně sdílená jistota, že volba probíhá u všech voličů pouze jedním stejným způsobem a že je garantováno, že hlasují jasně identifikovatelní jedinci, kteří mají beze všech pochybností volební právo. Korespondenční hlasování toto všechno mění a neguje. Nezajišťuje tajnost ani rovnost volby, negarantuje, že každý občan bude hlasovat jen jednou, ani to, že hlasují občané, kteří mají aktivní volební právo, ani to, že fakticky hlasují pouze občané České republiky.

Je rovněž nepřijatelné, proto to zdůrazňuji opakovaně, aby byť i jen teoretickou šanci zvrátit volební výsledek vygenerovaný občany v České republice měli občané trvale žijící v zahraničí. A to bohužel je součástí tohoto návrhu zákona, jestli budou občané v zahraničí ovlivňovat 95 %, 95 poslanců v této Sněmovně, ve čtyřech krajích, nebo čtyři kraje jenom, tak já to považuji za neuvěřitelné. To se mimochodem stalo v předposlední prezidentské volbě v Rakousku, kterou doprovázely i prokázané podvody a manipulace, kvůli kterým se její druhé kolo muselo dokonce opakovat. Zrušil ho rakouský ústavní soud. Budiž to pro nás mementem i varování. Tehdy tam v Rakousku v opakovaném druhém kole těchto prezidentských voleb zvítězil poměrně těsnou většinou 30 000 hlasů kandidát strany zelených Alexander Van der Bellen před národně konzervativním Norbertem Hoferem z naší partnerské Svobodné strany Rakouska. A to právě jen a jedině díky zahraničním korespondenčním hlasů. Bez započtení těchto zahraničních hlasů by vyhrál Norbert Hofer. A znovu ještě jednou zdůrazněme toto: Češi žijící v zahraniční možnost účastnit se českých voleb už dávno mají na našich zastupitelských úřadech.

Takže to je vlastně skvělý příklad. Rakušané volili, zvolili by Norberta Hofera, ale tím, že volili Rakušané žijící v cizině, tak byl zvolen Alexander Van der Bellen. Takže v podstatě by ani ti Rakušané nemuseli volit, v tomto případě konkrétním stačily ty korespondenční hlasy z ciziny a dopadlo by to úplně stejně.

Já myslím, že to, že naši občané v cizině už mají možnost volit na zastupitelských úřadech, je zcela ústavně konformní, a kdo chce, tak této možnosti využije. Cesta na ambasádu jednou za čtyři roky nebo za pět let, záleží, o jaké volby jde, není nepřiměřenou cenou za možnost hlasovat o politickém vývoji v zemi, kde vlastně ani trvale nežijí. A teď nemám na mysli studenty na Erasmu a další krátkodobě v cizině se vyskytující české osoby s českou národností, ale většina z těch korespondenčně hlasujících budou lidé, kteří tady nemají trvalé bydliště a ani tady nežijí.

Zavedení korespondenční volby tak může postupně změnit i fundament našeho demokratického politického systému, protože by bylo tvrdým zásahem do tradičního mechanismu, od kterého se odvíjí legitimita všech demokraticky volených institucí. V kodexu správné praxe ve volebních záležitostech přijatém Evropskou komisí pro demokracii, takzvanou Benátskou komisí působící při Radě Evropy, na jejíž stanoviska se zde někteří zastánci korespondenčního hlasování odvolávají, a dnes jsem měl tu čest být s paní poslankyní Zajíčkovou z ODS a ta se na Benátskou komisi odvolávala také, a ta říká toto: Poštovní hlasování může být rozšířené v jednom státě a ve druhém zakázané, a to kvůli možným podvodům. Mělo (by) to být povoleno pouze tehdy, jestliže poštovní služby jsou zabezpečené proti úmyslným zásahům, ale spolehlivé ve smyslu, že řádně fungují. Nemělo by být naopak podporováno, jestliže problémy s poštovními službami se připojují k ostatním obtížím vlastním tomuto typu hlasování, včetně zvýšeného rizika family votingu, tedy rodinné volby, nebo přesněji volby pod nátlakem.

Tento kodex správné praxe Benátské komise ve volebních záležitostech se rovněž velmi zajímavě vyjadřuje k otázce rovnosti volebního práva. Rovnost počtu hlasů a rovnost váhy hlasů podle tohoto kodexu zaručuje splnění podmínky stejného počtu hlasů pro každého oprávněného voliče, rovnoměrného rozdělení mandátu mezi volební obvody i shodné hodnoty všech odevzdaných hlasů. Podmínkou rovnosti je i shodná četnost uplatnění voličského hlasu v rámci voleb do jedné instituce. Nerovné volební právo dle tohoto kodexu - a teď pozor - totiž vzniká v situaci, kdy mají někteří voliči možnost odevzdat svůj hlas ve více místech, a to je příklad této novely, či mohou hlasovat opakovaně, popřípadě pokud má určitá část voličů na výběr z více způsobů hlasování. Takže určitá část českých voličů bude mít na výběr z více způsobů hlasování. Může hlasovat fyzicky na ambasádě anebo korespondenčně, kdežto my budeme hlasovat jenom fyzicky.

Takže i ta Benátská komise, na kterou se, vážení kolegové z pětikoalice, odkazujete, říká, že to, co píšete v té novele, je špatně. Toto přesně naplňuje navrhovaná korespondenční volba na český vládní způsob, která je tudíž s kodexem správné praxe ve volebních záležitostech vámi uváděné Benátské komise při Radě Evropy v rozporu.

Velmi důležitým aspektem demokratického volebního systému je i to, že má přispívat k důvěře občanů v demokratický proces. Bez důvěry občanů ve volby nemůže existovat demokracie a bude ta demokracie významným způsobem narušena. A koneckonců to můžeme vidět ve Spojených státech amerických. Tento proces včetně mechanismu voleb musí být nadto pochopitelný všem občanům, což současný klasický prezenční způsob volby splňuje. Je to rovněž způsob prověřený a fungující, který ve své podstatě nikdy nečelil významným složitostem ohledně jeho důvěryhodnosti. Tato srozumitelnost a pochopitelnost volebního procesu je proto i významnou společenskou hodnotou. S prvkem korespondenční volby se tento původně jasný systém zatemňuje a hodnota srozumitelnosti, pochopitelnosti, a tím i uvěřitelnosti a důvěryhodnosti se pro voliče vytrácí. A já znovu varovně zvedám prst: významně to tak může ovlivnit důvěru lidí v demokracii jako takovou.

V otázce výkonu svobodného volebního práva v podmínkách demokratického právního státu se nejedná pouze o zákonnou úpravu podmínek volební procedury, ale rovněž o řádné technické zabezpečení celého volebního procesu, což u korespondenčního hlasování prostě není možné garantovat, čímž nepochybně reálně hrozí zásadní narušení principu tajnosti volebního práva, a tím i ústavnosti celého volebního procesu. A to je zároveň vedle ohromného a velice reálného rizika podvodu při hlasování a sčítání hlasů asi nejsilnější argument proti aplikaci korespondenčního hlasování v jakýchkoliv volbách do právního řádu České republiky.

My se nemůžeme ohlížet na to, že v některé zemi korespondenčního hlasování je a v některé zemi není. Prostě my máme Ústavu České republiky a jakýkoliv zákon musí být v souladu s ústavním právem České republiky. Korespondenční hlasování v zahraničí v podání pětikoalice je fundamentálním i primárním sporem o to, zda je dominantní hodnotou právo volit držitele moci občany, kteří žijí na území, kde budou této moci podléhat a budou sdílet důsledky své vlastní volby, anebo jestli se má zvýšit role těch, kteří nám vnutí svou politickou vůli, aniž by s námi žili, aniž by na ně důsledky hlasování jakkoliv dopadaly.

Zastánci korespondenční volby pro Čechy v zahraničí také často zlehčují protiargument spočívající v tom, že občané trvale žijící v zahraničí neplatí v České republice daně, nesmyslným a drzým tvrzením, že daně přece neplatí ani důchodci žijící u nás doma, což je naprosto něco nehorázného! Ti důchodci tady žili, platili desítky let daně - desítky let! - a teď zaslouženě berou důchod. To je přece ale úplně něco jiného a je to naprosto nehorázná argumentace.

A teď se vrátím ještě k těm důchodcům. Jednak tito lidé platili daň z příjmů a povinné pojistné odvody v průměru 40 let a mají takříkajíc předplaceno. A hlavně každý, kdo žije v naší republice, včetně důchodců, zde platí daně, i když zrovna nepracuje nebo nepodniká, protože přece platí DPH, spotřební daň u různých výrobků a služeb, které si nakupuje, což jsou ohromné peníze, často měsíčně vyšší, než je daň z příjmů. Určitě vyšší, než je daň z příjmů. A navíc na ně samozřejmě dopadají následky jejich volby. Nesrovnávejme tedy nesrovnatelné.

Dámy a pánové, okamžikem odeslání korespondenční zásilky, tedy doručovací obálky s volebním hlasem v úřední obálce, ztrácí korespondenční volič jakoukoliv kontrolu nad tím, jak bude s jeho hlasem naloženo, a dokonce si to nemůže ani dodatečně ověřit. Korespondenční volič rovněž musí ke svému hlasovacímu lístku přiložit své identifikační údaje, byť v oddělené obálce. Cesta ke ztotožnění voliče s jeho hlasem je tedy otevřena. A to je ústavně zcela nepřípustné. V návrhu také není vůbec žádná pojistka proti tomu, aby člověk, který odvolí korespondenčně v zahraničí, například v Německu, poté tedy podruhé volil fyzicky v Aši nebo v Mariánských Lázních nebo prostě někde jinde v České republice, kam se vrátí. Korespondenční hlasování je útokem na tradiční prověřené systémové hodnoty. Je to doslova levicově progresivisticky revolucionářský projekt sociálního inženýrství, liberalismu a progresivismu. Jde o ránu zezadu našemu tradičnímu konzervativnímu a důvěryhodnému volebnímu systému.

Mimochodem vládní návrh a samotný princip a podstata korespondenčního hlasování poškodí i ty, v jejichž jménu je předkládán, totiž potenciální zahraniční korespondenční voliče. Tito voliči totiž nebudou mít absolutně žádnou jistotu toho, že jejich hlas byl skutečně doručen na místo určení, odevzdán do volební urny a řádně započítán. Tuto jistotu jim dává pouze dosavadní tradiční osobní tajná volba.

Co se týče skutečného počtu potenciálních zahraničních voličů s českým státním občanstvím, o tom se vedou různé diskuse. Ale já uvedu konkrétní údaje i jejich zdroje, abychom vůbec měli představu, kolik těch koresponďáků může přijít a jak jsou schopni voliči ze zahraničí, kteří tady nežijí, ovlivnit politické řízení, politické vedení této země.

Tak poslouchejte, vážené kolegyně, kolegové. Například podle informace OSN se v roce 2015 ve světě zdržovalo mimo hranice České republiky 932 582 českých občanů, z toho 543 000 v sousedním Německu. Tedy milion lidí. To jsou zajímavá čísla, proto uvádím i zdroj, která už opravdu jsou schopna zvrátit výsledek vygenerovaný voliči v České republice. Dle sčítání lidu ve Spojených státech amerických v roce 2020 se k českým kořenům a k české identitě ve Spojených státech hlásilo 1,4 milionu osob. Uvedl to vloni v září na svém webu Český rozhlas. S čím to tady tedy hazardujete?

Vládní poslanci nám a českým občanům svými návrhy na zavedení korespondenční volby ze zahraničí a na rozšíření počtu osob s českým občanstvím v zahraničí říkají prakticky toto: Nejen že usnadníme volby lidem, kteří tu nežijí a žít nechtějí a kterým je i zatěžko vypravit se na ambasádu, a to jen proto, abychom zvrátili pro nás potenciálně nepříznivý výsledek voleb, ale kromě toho jako bonus umožníme volit i těm, kteří to právo dosud nemají a nikdy neměli a o kterých jsme přesvědčeni, že budou volit právě nás. Tak děkuji, nechci.

Kolegyně, kolegové, už se blížím k závěru, a tak si dovolím do éteru položit několik otázek. Aspoň se nad nimi prosím zamyslete. Má se voličům usnadňovat akt voleb - jedné skupině ano, druhé skupině ne? Má se volit z domova elektronicky? Má se, v nadsázce, v den voleb zařídit lepší počasí, aby třeba nepršelo? Má být instalována volební urna v každém domě? Anebo se má ponechat stav, jak o tom píše senátorka Daniela Kovářová, kdy k volebnímu aktu patří ochota obětovat svůj čas a komfort a podniknout cestu do volební místnosti, když už chci rozhodovat o podobě vlády tady v České republice? Má se volební účast zvyšovat i o ty lidi, u nichž převládá slabší ochota snášet kvůli volbám diskomfort jakéhokoliv druhu, a nižší je tedy i jejich motivace zajímat se o veřejné dění a vyvozovat ze svého rozhodnutí jakékoliv ponaučení? Je u korespondenční volby možnost skutečně zajistit její ústavně zaručenou tajnost? Podle mého názoru ne. Nebo připouští praxi, kdy volební akt může být prováděn pod nátlakem či kontrolou jiné osoby? No samozřejmě. Je zaručena přímost volebního aktu, nezastupitelnost voliče při tomto aktu a je současně vyloučena možnost, že se budou započítávat hlasy i těch, kdo volili na cizí jméno? No stoprocentně (není?). Je volební lístek po dobu přepravy, skladování a sčítání chráněn před manipulací? Jak bude zajištěna rovnost váhy jednotlivých voličských hlasů při přerozdělování koresponďáků mezi jednotlivými volebními obvody?

Jak uvádí doktor Jiří Weigl, důvodem, proč vládní strany dnes s takovou razancí navrhují zavedení korespondenčního hlasování, je primárně účelovost, jejich vypočítavý kalkul. Nejde jim o zvýšení volební účasti všech oprávněných voličů, snaží se pouze o zvýšení počtu hlasů ze zahraničí, které až dosud výrazně preferovaly strany dnešní vládnoucí pětikoalice. V důsledku tohoto očekávají, že jim zavedení korespondenční volby přinese lepší celkový volební výsledek, protože věří, že dnes preference v cizině žijících či působících potenciálních voličů jdou a vždy půjdou především jim. Pro svůj momentální zisk jsou schopny přijmout takové změny zákona, které mohou umožnit ve skutečnosti zásadní manipulaci voleb a volební podvody, popřít základní principy demokratických voleb, a tím vážně ohrozit jejich legitimitu v očích občanů a v očích veřejnosti. Ztotožnění občanů s demokratickými postupy, důvěra v ně a přesvědčení, že umožňují vyjádřit skutečnou vůli většiny, vytváří nezbytný základ, z něhož může vyrůst stabilní, svobodná a prosperující společnost.

Korespondenční volba jde přímo proti těmto zásadním prioritám. Taky Marek Benda říká: Vy už nebudete vládnout nikdy! Korespondenční volba bude od roku 2025, vy už nebudete vládnout nikdy.

A navíc korespondenční volba jde přímo proti těm všem základním zásadám a prioritám. A navíc v podobě, v jaké ji navrhuje vládní koalice, umožňuje, že tradičně téměř vyrovnané domácí rozdělení politických preferencí mezi dvě soupeřící části politického spektra, dnes levicově liberální a prounijní a na druhé straně národně konzervativní, bude rozhodujícím způsobem měnit příliv hlasů ze zahraničí, tedy že politické směřování naší země nebudou určovat lidé, kteří v ní žijí, ale voliči z ciziny.

Volby jsou základním mechanismem projevu vůle občanů a na jejich autoritě a legitimitě stojí demokratický politický systém jako takový. Účast ve volbách má patřit mezi občanské ctnosti a zodpovědný občan by neměl váhat podstoupit i jisté obtíže, pokud mu život například pobytem v cizině zkomplikuje účast ve volbách. Hlasovat na zastupitelských úřadech možné je a kvůli těm, kterým účast ve volbách za cestu na velvyslanectví nestojí, nemá smysl odhodit základní principy demokracie a demokratických voleb. Dnes, kdy probíhá souboj o základní demokratické hodnoty a lidskou svobodu, si nemůžeme takový hazard, jako je zavedení korespondenční volby, absolutně dovolit.

Dámy a pánové, já jsem se tady snažil hovořit pouze k věci, paní předsedající (otáčí se), pane předsedající, pouze k věci, nejsou to žádné obstrukce, a vysvětlit, proč opozice, hnutí SPD, je proti korespondenčním volbám. Co nám na tom vadí. A já věřím, že občané, kterým to říkáme, pochopí, že to, že chceme zamítnout tento návrh zákona, je správné. Snažil jsem se vysvětlit a hovořit k obecným ústavněprávním i zcela konkrétním aspektům problematiky korespondenční volby a také tohoto vládního návrhu zákona, který chce aplikovat do našeho právního řádu, a tím i do našich volebních systémů, včetně těch naprosto klíčových. Uváděl jsem naprosto konkrétní argumenty, konkrétní příklady a jejich konkrétní dopady, případně konkrétní citace s uvedením jejich autorů a zdrojů. Ale to spíše pro ilustraci nebo na podporu svých argumentů. Drtivá většina, protože já už si dokážu představit, a dneska ráno už se mi to stalo v jednom rozhovoru, kdy poslankyně pětikoalice říká: To jsou nesmysly, to jsou úplný nesmysly, co tady říkají. Nejsou to nesmysly, jsou to zazdrojované, vyargumentované věci. Takže proto to zde uvádím. Oni budou tvrdit, že jsou to nesmysly, aby korespondenční volbu prosadili z důvodu sociálního volebního inženýrství. Já jsem to uváděl pro ilustraci nebo na podporu svých argumentů. Drtivá většina mého projevu představovala můj osobní pohled zákonodárce, potažmo i ústavodárce, na tuto danou problematiku.

Když to tedy shrnu: naše základní ústavní dokumenty vyžadují, aby jakékoliv volby byly osobní, tajné, svobodné, rovné a přímé. (Důrazně klepe do pultíku.) Ve jménu zachování elementární politické demokracie, svobodné soutěže politických stran, ve jménu férovosti a ústavnosti volebního procesu, ve jménu ochrany a garance základních ústavních občanských práv je zcela namístě snahy o zavedení možnosti korespondenční volby do českého právního řádu v podobě předloženého, vámi předloženého, mimořádně nekvalitního a věcně i legislativně i ústavně problematického vadného návrhu jednoznačně odmítnout.

Kolegyně, kolegové, jak napsal filozof Nicholas Taleb, všichni voliči by měli mít svou kůži ve hře. Všichni voliči by měli mít svou kůži ve hře. Pro demokracii je nebezpečné přenechat rozhodování těm, kteří mohou svou volbou hodně pokazit, a přesto neponesou náklady svého rozhodnutí a budou jen zpovzdálí škodolibě sledovat, co jejich hlasy způsobily. Naši občané v zahraničí právo volit už dávno mají a využívají jej. Zvýšení jejich komfortu za hazard se ztrátou důvěryhodnosti volebních výsledků a za hazard s demokracií prostě nestojí. Bylo by to největší ohrožení naší demokracie po roce 1989, protože při vzdálené volbě nelze nikdy z podstaty věci zaručit tajné a přímé hlasovací právo. Jakékoliv vzdálené hlasování je kromě tohoto výzvou k volebním podvodům a odporuje naší ústavě. Můžu jmenovat země, které zrušily korespondenční volbu kvůli podvodům, například Francie. A Francie je země, jejíž součásti se nacházejí po celém světě, například Francouzská Polynésie. To jsou prostě země, které by tu korespondenční volbu, když už někdo, tak měly uplatňovat, ale neuplatňují, protože se podvádělo.

Vážení přátelé, demokracie je založena na svobodných a důvěryhodných volbách. Pokud lidé nebudou věřit, že volby jsou skutečně důstojné, spravedlivé a kontrolovatelné, kontrolovatelné z hlediska toho, kdo volí, a že se pomocí voleb dá změnit vláda z progresivistické na konzervativní nebo z konzervativní na progresivistickou, a pokud ten, kdo byl ve volbách poražen, tu porážku nedokáže přijmout, protože nebude volebnímu mechanismu bezezbytku důvěřovat, jde o začátek konce demokracie v naší zemi - tak si to prosím uvědomte - a současně o začátek jakési zatím studené občanské války. Nedávné události na Slovensku budiž nám hlasitou výstrahou. Já před tím chci velmi důrazně varovat. A pak už nebude cesty zpět.

Vážené kolegyně, kolegové, hlasujme prosím o tomto návrhu tak, abychom toho nikdy v budoucnu nemuseli litovat, abychom před soudem historie a našich potomků obstáli se ctí. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní máme další přednostní práva. S přednostním právem je přihlášena paní místopředsedkyně Schillerová. Dostane slovo. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, pochybuji, že se mezi vládními poslanci najde takový, kterému uniklo nelichotivé srovnání hospodářského růstu zemí Evropské unie mezi prvním čtvrtletím 2024 a posledním čtvrtletím roku 2019, neboli srovnání toho, jak se která země hospodářsky vypořádala s bezprecedentní krizí, kterou představila pandemie covidu.

Z této statistiky totiž vyšla Česká republika naprosto nejhůře. Zcela konkrétně, zatímco země jako Kypr, Polsko nebo Bulharsko vyrostly o 10 %, země jako Litva, Slovinsko nebo Rumunsko vyrostly o 8 %, tak Česká republika jako jediná země z celé sedmadvacítky nevzrostla, ale dokonce o jeden procentní bod poklesla. Neexistuje větší obžaloba hospodářské politiky té které země než statistické srovnání, ze kterého vyjde nejenže nejhůře ze všech, ale které ukazuje i její propad nejméně pět let nazpátek. Dohnat tento propad nebude trvat roky, ale spíše celá desetiletí. A cena, kterou za něj zaplatíme, se nepočítá v desítkách, ale ve stovkách miliard korun ročně. Považte, jestliže 1 % růstu HDP znamená v českých podmínkách přibližně 20 miliard korun, pak by například 10% růst, kterého dosáhlo sousední Polsko, generoval na příjmové straně každoročních 200 miliard korun navíc.

Tento tristní výsledek je bohužel dílem vlády, která dovolila, aby se úspory českých domácností za dva pouhé roky vinou nezvládnuté inflace smrskly o více než čtvrtinu. Vlády, která svým nekonáním dovolila, že v důsledku růstu cen nebudou mít české domácnosti podle oficiální prognózy Ministerstva financí ani v roce 2026 reálnou mzdu na úrovni roku 2019. Vlády, která dovolila, že reálné mzdy Čechů poklesly nejvíce ve vyspělém světě. Vlády, která zavinila, že spotřeba domácností je 10 % pod úrovní roku 2019. Vlády, která svými unáhlenými škrty v národní dotační politice zapříčinila, že klíčovým průmyslovým zaměstnavatelům vzrostly v letošním roce náklady na energie o více než 100 %. Vlády, za které se 3 miliony Čechů propadly na hranici chudoby, za které počet klientů sociálních dávek, zejména pak příspěvku na bydlení, dosáhl historicky nevídaných maxim. Raketově roste počet domácností, které dávají na bydlení celou polovinu svého rozpočtu a pochopitelně tak omezují jakoukoliv vedlejší spotřebu, která by přitom mohla naši ekonomiku nastartovat. Máme nejvyšší energetickou inflaci na světě, výběr daní naopak nejhorší nejméně od roku 2012. Jen na nejdůležitější dani, DPH, nedokázala v loňském roce tato vláda vybrat astronomických 24,2 miliardy korun, dalších 12 miliard korun na dani z tabáku a stěží uvěřitelných 46 miliard korun na dani z neočekávaných zisků. Číst a čísla takto posuzovat této vlády ji nekompromisně usvědčují z toho, na co ji pravidelně upozorňuji při každé vhodné příležitosti už 30 měsíců.

Českou republiku doběhl nejen nerůst její ekonomiky, ale také politika rezignace na boj s šedou ekonomiku a daňovými úniky a podvody. Tato politika je jí totiž systematicky ordinována od příchodu ODS na rezort financí v roce 2021. Podle vyjádření Finanční správy procházíme renesancí výplat na ruku, což s sebou logicky nese boom zneužívání sociálních dávek. Navzdory daňovým balíčkům, které drtivě dopadají na nejchudší i na střední třídu, naše země hospodaří nejhůře, jak kdy v nekrizových letech hospodařila, a to je ještě deficit uměle snižován pomocí rozpočtových triků a faulů, které odsoudila i Národní rozpočtová rada a na které si hodlá dle svých slov posvítit i prezident republiky.

Současná vláda za pouhého dva a půl roku dosáhla souhrnného deficitu 859 miliard korun a za necelé tři roky tak překonala dluh, který ministři financí ANO vykázali za celých osm let vlády, včetně covidu. Navzdory rekordnímu zvyšování daní a odvodů napříč ekonomikou tak vláda Petra Fialy zadlužila každého Čecha částkou 82 000 korun a to vše samozřejmě za neutuchající marketingové kampaně plné hesel o rozpočtové odpovědnosti a o nutnosti vrátit veřejné finance do dobré kondice. Místo podpory hospodářského růstu a snižování byrokracie jdeme ale cestou škrcení ekonomiky, zvyšování daní všem, zejména pak rodinám s dětmi, živnostníkům a majitelům nemovitostí. Jdeme cestou nižších investic, podfinancování školství a zlomyslností na všech, kteří se nemohou bránit, zejména pak na důchodcích. Naopak mocným, jako jsou banky, významné energetické firmy, zbrojaři nebo zahraniční obchodní řetězce, vláda aktivně pomáhá k větším a ještě větším ziskům. Nejnověji od září znovuzavedením pokut za refinancování hypotéky, které zrušil ministr financí Andrej Babiš a za jejichž znovuzavedení lobbovaly banky tak dlouho, až je vyslyšel kdo jiný než ministr financí z ODS Zbyněk Stanjura.

A tyto pustošivé kroky se nepromítají jen do zmíněných statistik, ve kterých se Česká republika propadá jako reálná hodnota úspor Petra Fialy v pochybné kampeličce, ale také do každodenních životů občanů naší země. Ano, za těmito kroky jsou bohužel také nespočty osobních bankrotů, ukončených živností, nových spotřebitelských půjček na živobytí, nesplacených hypoték lidí, kteří místo odpočinku shánějí druhou a třetí práci, jsou za nimi nespočty finančních a rodinných krizí, rozpadlých manželství, nerealizovaných snů o vzdělání, cestování nebo o vlastním bydlení. Mít za toto vládní zodpovědnost, řeknu vám, bylo by mi úzko. Vždyť co může být horšího pro politika než shledání, že se jeho pustošivé kroky odrážejí ve stále nižší a nižší důvěře veřejnosti, v nižších a nižších preferencích a v případě některých vládních stran i doslova volebních výprascích, a to dokonce ve volbách, které s domácími tématy přímo nesouvisí.

Místo aby se vláda starala o nápravu, stará se o to, jak zvýšit své šance na znovuzvolení tím, že přiláká k volbám co nejvíce těch, kteří jejími kroky ještě nebyli dotčeni. Takže o čem je dnešní schůze? Je o tom, že zoufalí politici pod tíhou slábnoucí volební podpory od Aše až po Jablunkov hodlají zničit jeden z nejkvalitnějších a nejnezpochybnitelnějších volebních systémů na světě v domnělé snaze urvat si za každou cenu několik desítek tisíc hlasů krajanů žijících v zahraničí, na které dopady jejich neumětelství ještě nedolehly.

Ale aby bylo jasno, hnutí ANO se opravdu neobává, že tato zoufalá pětikoaliční snaha ovlivnit volební výsledek ve svůj prospěch povede k zamýšlenému výsledku. Ne. Jde o něco jiného. Česká republika je v důsledku předloženého poslaneckého návrhu na zavedení korespondenční volby, který navíc ani neprošel připomínkovým řízením nebo Legislativní radou vlády, vystavena akutní hrozbě zmrzačení volebního systému a ohrožení důvěry ve volby. Naší zemi bez přehánění hrozí, že přijde o demokratickou jistotu nevyčíslitelné hodnoty, neboť průběh voleb v České republice po celá desetiletí na rozdíl od mnoha a mnoha jiných zemí nikdy nikdo relevantně nezpochybnil. Nehodlá-li vláda naslouchat argumentům opozice, mohla by snad naslouchat alespoň argumentům nezávislých ústavních právníků a renomovaných politologů, jejichž varováními mi proto dovolte ve zkratce reprodukovat.

Například ústavní právník Ondřej Preuss odpověděl 19. ledna 2024 v rozhovoru pro Novinky na dotaz, zda je korespondenční volba na hraně ústavnosti, takto - cituji: "Domnívám se, že minimálně v některých bodech je skutečně na hraně. Přináší mnoho otázek. Rozhodně neočekávám, že by se podvádělo nebo zneužíval systém, i když to tak někdo prezentuje, může ale zbytečně rozdělovat společnost." Konec citace. Na následnou otázku, kde vidí největší úskalí korespondenční volby, už ale odpověděl o poznání varovněji. Cituji: "Vidím tři hlavní úskalí: tajnost volby, její legitimitu a pak také otázku důvěry lidí v systém. Ohledně tajnosti voleb rozhodně nemám na mysli podezření na hromadná ovlivňování nebo podvody při sčítání hlasů. To se dá velmi dobře ošetřit, v zahraničí s tím mají bohaté zkušenosti. V praxi se stejně hlasy, které přijdou poštou, shromáždí ve volební urně, a není proto možné konkrétního voliče spojit s jeho hlasem. Problém je ale jinde. Někdo může třeba za úplatu nebo pod tlakem v rodině volit jinak, než by chtěl." Konec citace. V další části rozhovoru pak Ondřej Preuss správně upozorňuje na zásadní rozdíl mezi volbou za plentou a volbou, která se odehrává doma nad poštovní obálkou. Cituji: "Určitě se rodinné ovlivňování děje i dnes. Nakonec je ale člověk vždycky za plentou sám, kdežto na poště či u schránky může být pod dohledem," říká jasně ústavní právník Preuss.

Pátého května 2022 pak hovořil o korespondenční volbě pro iRozhlas.cz ústavní právník Jan Kudrna. Rozhovor s příhodným názvem Korespondenční volba nevyhovuje ústavě, navíc usnadní kupčení s hlasy, míní právník Kudrna, by měl být vztyčeným prstem pro všechny, kdo se snaží naše argumenty odbýt s tím, že pětikoalici její zahraniční hlasy prostě nepřejeme. Cituji docenta Jana Kudrnu: "To největší úskalí vidím v požadavcích, které ústava a Listina základních práv a svobod klade na volby a samotné hlasování. Ústavní dokumenty vyžadují, aby za prvé byla volba osobní, za druhé má být zaručena tajnost hlasování a volba má být svobodná. K tomu bych ještě dodal, že ústava ani Listina neříká, ale asi se to předpokládá, že má existovat co největší důvěra v celý volební proces od začátku do konce, to znamená od toho, kdo je uznaný jako oprávněný volič, až po řekněme přepočet hlasů na mandáty. Tento proces má být verifikovatelný a má být, řekl bych, pro každého pochopitelný a bez nějakých větších pochybností." Konec citace.

Na přímou otázku, zda to není i v současném systému tak, že i teď mohou příbuzní sebrat voliči ostatní lístky, zaškrtat mu kandidáty a potom si ohlídat, že sice ve volební místnosti jde za plentu s předpřipraveným lístkem, odpověděl ústavní právník docent Jan Kudrna takto - cituji: "To všechno udělat můžou. Jenomže ten člověk, pokud tedy doopravdy bude chtít, tak může požádat ve volební místnosti o hlasovací lístky. Samozřejmě pokud bude pod takovým tlakem, tak si můžeme klást otázku, jestli to udělá, pokud tam s ním není nějaký člen jeho rodiny, kterého se bojí. Ale tu možnost má, to za prvé. Za druhé, za plentu musí jít sám a zákon říká, že pokud se tam neodebere, tak mu hlasování nebude umožněno. To znamená, že nutíme voliče, aby šel za plentu, což u korespondenčního hlasování samozřejmě nebude. Ale mohou tam být i jiné možnosti ovlivňování, například korupce." Konec citace.

Na další otázku, zda reálně hrozí obchodování s hlasy, pokud bude korespondenční volba prosazena, pak renomovaný ústavní právník Kudrna odpověděl takto - cituji: "No, tak jestli hrozí... každopádně se to usnadní. V ústavě jsou naprosto jasně napsané hodnoty, že volby jsou osobní, tajné a svobodné. My se tady otevřeně spolu bavíme o tom, že je každému jasné, že pro nějaké tisíce lidí ústavní pravidla nebudou platit," uzavírá Kudrna.

Na rizika spojená s korespondenční volbou upozorňoval v minulosti i Marek Antoš, vedoucí katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Ve svém článku s názvem Tajné hlasování za plentou jako záruka svobodných voleb versus distanční hlasování publikovaném v Časopise pro právní vědu a praxi uvedl - cituji: "Rovněž kodex správných postupů ve volebních záležitostech, který v roce 2003 přijala Benátská komise, nedoporučuje široké užívání korespondenčního hlasování, jež v sobě obsahuje řadu problémů, včetně zvýšeného rizika rodinného hlasování. Za určitých podmínek však může být korespondenční hlasování použito k tomu, aby umožnilo účast ve volbách pacientům v nemocnicích, osobám ve vazbě, osobám s omezenou pohyblivostí a voličům bydlícím v zahraničí, pokud zde není riziko podvodu či zastrašování. Vedle omezení svobody hlasování jednotlivých voličů existuje i riziko kupování hlasů. V různých volbách v České republice již došlo k případům, které by bylo možné označit za hraniční. Kandidující subjekty například slíbily uspořádání losování o hodnotné ceny v případě, že dosáhnou vítězství ve volbách. Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2006 dokonce řada podnikatelů nabízela slevu všem zákazníkům, kteří u nich během volebních dnů odevzdají nepoužité hlasovací lístky určitých stran.

Za současné právní úpravy však většímu rozmachu podobných scénářů brání nemožnost ověřit, zda konkrétní volič skutečně odevzdal či neodevzdal svůj hlas pro určitý kandidující subjekt. I v případě, že se volič určitého lístku předem zbaví, ve volební místnosti může požádat o novou sadu. Zavedení korespondenčního hlasování by však tento stav změnilo. Bylo by například možné lístek vyplnit přímo před třetí osobou a rovnou odeslat, případně i dokonce prodat někomu třetímu. S ohledem na minulé snahy ovlivnit volební chování voličů hmotnými motivacemi, které s politikou nesouvisejí, by podle mého názoru bylo odvážné tvrdit, že se podobné snahy o zneužití korespondenčního hlasování nevyskytnou." Konec citace.

Marek Antoš pak v závěru svého článku vyzval k tomu, co se v České republice trestuhodně neděje. Považte - cituji: "Vzhledem k významným rizikům, která jsou se zavedením této formy hlasování spojena, zejména pokud jde o omezení tajného hlasování, by proto mělo nejprve dojít k dostatečné odborné diskusi o všech souvisejících otázkách." Konec citace.

Podle politologa a bývalého velvyslance České republiky ve Francii Petra Druláka zase Fialova vláda oprávněně čeká, že může mít z korespondenční volby profit. Poslanci a senátoři by však podle Druláka při jejím schvalování měli mít na mysli všechna prokazatelná rizika, protože jde podle jeho slov pro MF Dnes doslova o - cituji - "nebezpečný útok na demokracii". Konec citace.

Ani politolog Stanislav Balík není přesvědčen o užitečnosti korespondenční volby. Naopak ji označuje - cituji - "za hodně nebezpečnou hru, jejímž výsledkem může být devalvace českého funkčního volebního systému". Konec citace. Balík sice uznává, že z hlediska evropských zemí je Česko s absencí korespondenčního hlasování anomálie, nicméně upozorňuje například na to, že ve Francii šlo korespondenčně hlasovat do roku 1975, kdy to bylo kvůli podvodům zrušeno. Zavádění korespondenční volby v západních demokratických zemích přičítá jistému módnímu trendu, podobně jako přímou volbu prezidenta.

Podle Balíka reálně hrozí, že - cituji: "V kontextu debat o podvodech se zaslanými lístky v minulých prezidentských volbách v Rakousku či USA, skutečných nebo smyšlených, přestanou lidé důvěřovat celému volebnímu procesu. Jakékoliv těsnější výsledky budou odmítány jako zfalšované a možná ne jenom těsnější," varuje Balík. Doslovná citace Stanislava Balíka: "Uvěří-li nezanedbatelná část lidí, že je možné falšovat, tak i kdyby tomu tak nebylo, bude to pro legitimitu zvolených znamenat totéž, jako by se skutečně podvádělo." Konec citace.

Ergo kladívko hnutí ANO jako nejsilnější opoziční strana je oprávněně přesvědčeno, že předložený návrh je nejen nebezpečný pro volební systém v naší zemi, ale není ani v souladu s ústavními dokumenty České republiky. Ty totiž vyžadují, aby - za prvé - byla volba osobní, za druhé má být zaručena tajnost hlasování a volba má být také svobodná. V neposlední řadě, jak varují ústavní právníci, má také existovat co největší společenská důvěra ve volební proces od začátku až do konce. To znamená od okamžiku, kdy je uznán jako oprávněný volič, až po přepočet hlasů na mandáty. Tento proces musí být bez pochybností pochopitelný a verifikovatelný.

Jinými slovy, uvažované změny nejenže podle našeho nejhlubšího přesvědčení vyžadují změnu ústavy, ale dalece přesahují jedno volební období. Věřím, že se tady shodneme, že by Česká republika neměla být v důsledku tvrdohlavosti a zoufalosti několika potápějících se politických subjektů vystavena situaci, kdy se bude volební systém měnit s každými novými parlamentními volbami. V případě, že prioritou vlády je skutečně změna volebního systému, tak jsme ji opakovaně vyzývali, aby ve svých úvahách od prvopočátku respektovala nejsilnější politickou stranu v zemi a naslouchala všem jejím připomínkám, aby se změnu volebního systému, která je zásahem natolik zásadním, že se přímo dotýká ústavního pořádku v zemi, nesnažila prosazovat silově a bez konsenzu s opozicí. Nic takového se nestalo a pětikoalice zvolila svou oblíbenou cestu sněmovního válcování. Tak se změna volebního systému, která se přímo dotýká ústavního pořádku a dalekosáhle přesahuje funkční období této pětikoalice, má prosazovat na sílu bez ústavní většiny a bez seriózního pokusu o diskusi s opozicí při přípravě paragrafů zákona.

Vláda nás vyloučila z diskuse o podobě zákona v době jeho příprav. O to více naléhavých otázek je proto povinna nyní zodpovídat, a to nejen nám, dámy a pánové, ale zejména veřejnosti. Veřejnosti, která od svých zákonodárců přirozeně očekává, že nedovolí destabilizaci základního pilíře, na kterém naše demokratické zřízení stojí, že nedovolí znevěrohodnění voleb.

Problémy předloženého návrhu zákona jsou významné, jsou nepřekročitelné a dají se rozdělit do tří klíčových rovin: nesoulad s ústavněprávními zásadami volebního práva v České republice, hrozba destabilizace systému, narušení důvěry veřejnosti v řádný průběh voleb, obsahové nedostatky samotného návrhu zákona.

A nyní k jednotlivým problémovým oblastem podobně. Proč je návrh v nesouladu s ústavněprávními zásadami volebního práva? Vysvětlím ve třech bodech.

Za prvé, narušení principu přímosti volby, tedy osobního hlasování. Ústavou chráněný princip přímé volby znamená, že je volba prováděna přímo voličem. Předložený poslanecký návrh však umožňuje podat žádost o korespondenční volbu prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče. Jinými slovy, volič žijící v zahraničí se nemusí osobně vůbec dostavit na příslušný zastupitelský úřad. Žádost o výkon volebního práva formou korespondenční volby za něj může podat i jiná osoba. Následně takový volič nebo jím pověřená osoba obdrží nezbytné podklady pro hlasování, identifikační lístek, obálky a tak dále a tyto může bez dalšího již odeslat poštou. V navržené korespondenční volbě ze zahraničí tak absolutně nelze garantovat ani ověřit, že volič hlasoval přímo, osobně, tak jak požaduje ústavní pořádek České republiky a jak je důsledně vymáháno a kontrolováno v případě provádění voleb na našem území. K přijetí navržené úpravy by podle našeho mínění bylo nepochybně potřeba změnit ústavu.

Poslanecký návrh přichází s jakousi tvrzenou pojistkou osobního výkonu volebního práva, kdy při korespondenční volbě bude v takzvané doručovací obálce sice muset být přiložen identifikační lístek, který má volič osobně podepsat, ale zfalšovat podpis, promiňte mi, přece není složité. V návrhu zákona není přitom dán ani požadavek na ověření podpisu pro podpis hlasovacího lístku, stačí podpis obyčejný. Nadto i v případě, že by se jednalo o skutečný podpis zákonného voliče, který vykonává své volební právo, nelze zkontrolovat ani garantovat, že za voliče hlasovací lístek před odesláním nikdo - třeba člen rodiny, osoba, která odesílá obálku, nebo dokonce někdo, kdo zaplatil voliči za to, že hlasovací právo vykoná za něj - nevyměnil. Je zde tak velký korupční potenciál. V souvislosti s korespondenční volbou se často zmiňuje například fenomén takzvaného rodinného volení, kdy celá rodina z rozhodnutí jednoho jejího člena hlasuje pro jím vybraný subjekt.

Za druhé, narušení principu tajnosti hlasování. Princip tajného hlasování vyžaduje, aby byly zabezpečeny takové podmínky pro výkon volebního práva, které znemožňují zjistit, jak konkrétní volič hlasoval. Podle komentáře k Listině základních práv a svobod přitom platí, že tajné hlasování musí být povinností, nikoliv právem voliče. Opačný přístup totiž může vést k nátlaku na voliče, aby hlasoval veřejně, a tedy i určitým očekávaným způsobem. I zde je proto jasně patrný nesoulad s Ústavou České republiky.

Za třetí, narušení požadavku svobodného hlasování. Princip svobodných voleb bývá označován za pátý princip voleb, jenž je však ostatním principům nadřazen. V korespondenční volbě bude ale svoboda hlasování těžko garantovatelná a kontrolovatelná. Výhrůžky, nátlak nebo potenciální korupce jsou skutečnosti, které vylučují princip svobodného hlasování.

Další významnou oblastí, kde je u zákona potřeba zpozornět, je úskalí destabilizace systému a narušení důvěry veřejnosti v řádný průběh voleb. Přínosem navržené korespondenční volby ze zahraničí má být podle předkladatelů poslaneckého návrhu čistě a pouze to, že někteří občané České republiky žijící v zahraničí mají dalekou cestu na zastupitelské úřady. Naproti tomu záporů je celá řada. Kromě již uvedených je potřeba vzít v úvahu i možnou destabilizaci systému voleb, který v České republice dlouhodobě funguje bez větších problémů. Vykazuje velkou míru důvěry obyvatel v řádný průběh voleb, které nejsou zpochybňovány, jak to můžeme vidět v některých jiných státech světa. Pro druhé kolo volby prezidenta republiky v roce 2023 bylo u českých zastupitelských úřadů pro účely hlasování ze zahraničí zapsáno 29 000 voličů, v posledních volbách do Poslanecké sněmovny pak hlasovalo v zahraničí pouhých 22 000 voličů, jedná se tak o marginální počet voličů.

U každé nově navrhované právní úpravy je potřeba poměřit přínosy a zápory. U změn s ústavním dopadem to platí dvojnásob. V tomto případě je tedy jednoznačné, že zápory zavedení korespondenční volby významně převýší její přínos. Jak se věci jeví veřejnosti, je tedy podstatnější, než jaké věci skutečně jsou. I kdyby korespondenční volba probíhala dle zákonem stanovených pravidel a tato pravidla byla v souladu s ústavním pořádkem České republiky, důvěra veřejnosti v systém voleb v České republice může být změnou systému zásadně narušena. Navržené změny mají mít kvazipozitivní dopad na mizivé procento voličů, a jsou proto zcela neproporcionální k deklarovaným záporům a hrozbám, které korespondenční volba představuje pro volební systém České republiky.

A na závěr, ale nikoliv v poslední řadě, má zákon i významné obsahové nedostatky.

Za prvé jde o jeho účinnost. Návrh na zavedení korespondenční volby je nyní předkládán nejen jako návrh poslanecký, ale je předkládán s dělenou účinností. Podle záměru předkladatelů má stávající poslanecká novela zákona nejen novelizovat ještě neúčinný zákon o správě voleb, ale má zavést korespondenční volbu ještě o celý rok dříve, než bude zákon o správě voleb účinný, tak aby bylo korespondenčně možno volit už do Poslanecké sněmovny v příštím roce. Návrh je tak zjevně nesystémový a zcela účelový. Jeho jediným cílem je evidentně pomoci vládní koalici alespoň k nějakým dalším hlasům, když její volební preference setrvale klesají. Jestliže by bylo potřeba věc skutečně řešit, předkladatelem návrhu by byla vláda prostřednictvím ministra vnitra. Návrh by také musel připravit rezort, který disponuje experty na tuto problematiku.

Za druhé, nedostatky důvodové zprávy a chybějící posouzení korupčních rizik. Předkladatelé se ve svém návrhu nijak nevyrovnávají s korupčními riziky, která s sebou korespondenční volba nese. Návrh zákona neobsahuje ve své důvodové zprávě žádnou detailní ani kvalifikovanou analýzu tohoto reálného rizika. Nenajdeme v něm prakticky žádné informace, jež by měly vyvrátit obavy veřejnosti a i opozice. Legislativní nedostatečnost návrhu je nepochybně důsledkem toho, že je návrh předkládán jako návrh poslanecký, nikoliv vládní, a zcela u něj chybí i zhodnocení dopadů regulace RIA. Zhodnocení korupčních rizik je přitom docela samostatnou a povinnou náležitostí předkládaných legislativních návrhů. A jsou to právě korupční rizika, na něž dlouhodobě upozorňují ústavní experti i politologové v souvislosti s korespondenční volbou jako na největší úskalí korespondenční volby, jak jsem uvedla v úvodu svého projevu. Samostatnou kapitolou jsou pak nedostatky legislativního procesu přijímání předloženého návrhu. Zejména jde o to, že návrh byl předložen jako poslanecký návrh zákona, nikoliv jako zákon vládní. Neproběhlo u něj proto standardní mezirezortní připomínkové řízení, vypořádání připomínek dotčených subjektů, k návrhu nebyla zpracována již zmíněná RIA, neprojednaly jej pracovní komise ani Legislativní rada vlády. Takto zásadní návrh s ústavněprávními dopady by přitom měl být předložen právě vládou, a to řádným legislativním procesem.

Co říci na závěr? Jako odpovědná parlamentní strana, které záleží na demokracii v České republice, musíme návrh odmítnout. Zároveň jsme podali pomocnou ruku, jak řešit problém, který si vládní pětikoalice zejména určila jako ten klíčový, a jak ho ošetřit vhodněji. Je-li jediným oficiálním důvodem předložení korespondenční volby řešení problému, kterým je velká vzdálenost volebních místností v některých zvláštních volebních okrscích v zahraničí, jsme připraveni podpořit ústavně komfortní řešení, kterým je dočasné zřízení většího množství volebních místností. Ty by mohly fungovat nejen na zastupitelských úřadech, konzulárních úřadech, ale i na honorárních konzulátech, eventuálně v dalších prostorách, kde má působnost Ministerstvo zahraničních věcí, jako jsou například České domy v zahraničí. Toto řešení by vyloučilo všechna zmiňovaná rizika porušení ústavních pravidel výkonu volebního práva, nedošlo by k žádnému narušení důvěry v český systém voleb a současně by byla nadále omezena možnost volební korupce na minimum.

Jak vidíte, zjednodušit volební účast krajanům v zahraničí lze i bez toho, aby důvěru v náš kvalitní volební systém narušovaly pytle poštovních obálek. Kdyby pětikoalice místo politikaření a zoufalé snahy o politickou záchranu, a to za jakoukoliv cenu, měla opravdu na srdci kvalitu demokracie v Česku, k úvahám o změně volebního systému by přistupovala s větším respektem. Ostatně o problematičnosti korespondenční volby ještě před několika málo lety hovořil poměrně otevřeně i sám premiér Petr Fiala, jak si může každý jednoduše najít v otevřených zdrojích.

Vyzývám proto vládní koalici opakovaně, aby tento problematický návrh v zájmu politické stability a ochrany demokracie stáhla a o zavedení korespondenční volby jednala způsobem, který povede k nalezení udržitelného a přijatelného řešení, a to v rámci řádného legislativního procesu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Máme tady sérii faktických poznámek. Jako první vystoupí pan poslanec Brázdil, připraví se pan poslanec Cogan. Pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za dvě minuty. Já nevím, co si myslíte vy doma, kteří posloucháte tuto rozpravu ke korespondenční volbě. Ale za mě toto je mazec, fakt mazec. Uvědomujete si útok na demokracii? My asi všichni, co jsme tady, tušíme, jak to dopadne. Bude to prohlasované, půjde do Senátu. Asi tušíme, jak to tam dopadne. Asi všichni v republice tušíme, jak se k tomu zachová prezident. A velmi dobře si i dokážeme odhadnout, jak by se k tomu zachoval Ústavní soud.

Ale já vám chci říct, kteří to posloucháte, nezoufejte. Stále, ať to dopadne blbě, a slyšíme, co jsou to za problematické věci, vy budete mít v rukou nakonec to slovo poslední. Vy totiž si nesmíte, lidé v naší republice, nechat do toho mluvit někoho z druhé strany světa. Vy tady žijete, vy máte souvislosti, vy víte, jak se chovají média. Nehněvejme se na ně, oni nevědí. Na druhé straně světa nevědí. Oni jsou dezinformovaní. A vy tady žijete, vy to tady financujete. Tak já vám říkám, nakonec jediné, co vám zbude, koneckonců i mně, bude to, že prostě budete muset k těm volbám přijít, pokud nebudete chtít, aby za vás rozhodoval úplně někdo jiný a aby to, co se tady budovalo, se nezhroutilo. Tedy abychom nakonec o tu demokracii nepřišli. Chtěl jsem takhle zareagovat, abyste z toho nebyli smutní. Zapamatujte si to, možná ještě opakovaně přijdu, abych vás na to upozornil. Ale k volbám prostě musíte přijít, vyjádříte svoje názory jakékoliv. Ale to je jediné řešení, které nakonec nám občanům České republiky v naší zemi zůstane.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nicméně nevyčítám to vám, jenom, pane kolego, faktická poznámka má reagovat na předchozí diskusi, reagovat na to, co říkali předřečníci. Tohle byl spíše autonomní politický projev do standardní diskuse. (Poslanec Brázdil chce vystoupit.) Nemáte slovo, nezlobte se na mě. (Poslanec Brázdil mimo mikrofon: Ale vy jste mně neumožnil, já jsem se hlásil na faktickou minule a nedal jste mi to slovo a teď mě za to kritizujete?) Já kritizuju obsah vašeho vystoupení, že to není faktická poznámka. (Poslanec Brázdil nesouhlasí a hovoří z lavice.) Můžete dát námitku proti řízení schůze, pane poslanče.

Pokračuje pan poslanec Foldyna s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Dámy a pánové, vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Já se tedy odvolám na to, že ta diskuse je vždycky na to, co říkal předřečník. Kdo pozorně poslouchal všechny předřečníky, kdo pozorně poslouchal paní předsedkyni Schillerovou, musí mít dneska jasno. Návrh novely zákona o volbách není ničím jiným než nástrojem pro přípravu a spáchání volebního podvodu. O to tady běží!

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další faktická poznámka, pan poslanec Vondráček. Připraví se pan poslanec Brázdil.

 

Poslanec Radek Vondráček: Já jenom velice stručně. Může se stát, že ta faktická poznámka uteče z té rozpravy, ale zase je v pořádku, když se ten předsedající snaží to udržet v nějaké rovině. Ale já si myslím, že tohle zrovna obsahově nebyl ten případ, protože paní předsedkyně Schillerová měla široce pojatý projev o podstatě korespondenční volby a na to reagoval kolega. Tohle nebyl zrovna myslím správný postup. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Rozumím. Teď vystoupí pan poslanec Brázdil, připraví se pan poslanec Lang. Prosím.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji. Pane předsedající, tedy vy jste mě k tomu vyzval a navedl. Vy jste špatně postupoval, když jste mi nedal možnost vystoupit ve své faktické poznámce. Já jsem si byl vědom té vaší chyby a také jsem cítil ve vašich gestech, že se za to omlouváte. A následně mě peskujete. Tak já dávám tedy, a podle mě tedy, ne podle jednacího řádu, já dávám na vás námitku proti postupu předsedajícího... (Předsedající: To je podle jednacího řádu.) Promiňte? (Předsedající: To je podle jednacího řádu.) Ano. A já jsem řekl něco špatně? Podle jednacího řádu dávám námitku proti postupu předsedajícího a chtěl bych nechat o tom hlasovat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Určitě. Já jsem přivolal kolegy z předsálí. Eviduji žádost o odhlášení. Všechny vás odhlásím, poprosím, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili opětovně... Čekám, až se ustálí počet poslanců. Zatím čísla nabíhají... Je tu ještě jedna žádost o odhlášení, kolegovi nefunguje hlasovací zařízení. Ještě jednou vás odhlásím a poprosím, abyste se přihlásili opětovně svou kartou.

Pan poslanec Navrátil hlasuje s náhradní hlasovací kartou číslo 20.

 

Myslím, že počet poslanců se ustálil. Jenom připomenu pro ty, kteří dorazili, budeme hlasovat o námitce proti postupu předsedajícího, která tady zazněla.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takovou námitku? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 3 bylo přihlášeno 122 poslanců, pro hlasovalo 54, proti 66. Námitka přijata nebyla.

 

A my budeme pokračovat ve faktických poznámkách. K další faktické poznámce je přihlášen pan poslanec Lang. Pane poslanče, máte dvě minuty, já vám pustím znovu časomíru, ať máte celé dvě minuty. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane předsedající. Tak já také, jak tady sleduji tu diskusi, tak se nedomnívám, že by se pan kolega Brázdil, prostřednictvím vás, nějak odchýlil od toho, co říkala naše paní předsedkyně. On to řekl svým způsobem ke svým voličům. A ve své podstatě zopakoval to, co je jedna z námitek, které my máme, že vlastně tady z toho návrhu čiší ta účelovost. Prostě vy ztrácíte voliče. Ukázaly to jasně volby do Evropského parlamentu, jak si vedete, jak jste na tom. Samozřejmě nějaké analýzy si jistě děláte a dělali i v předchozí době. A teď najednou jste zjistili, že jste úplně nahraní, takže hledáte ty voliče, kde se dá. Někdo vám nakukal, že v zahraničí je nějakých 600 000 voličů, kteří potenciálně asi budou volit spíše pravicovější strany než rozkročené strany či opoziční strany. A vy jste se k tomu upnuli. A nyní v době, kdy bychom měli řešit daleko podstatnější věci, tak tady řešíme tyto věci.

Z toho důvodu i já se domnívám, že tady prostě došlo k porušení práv pana poslance Brázdila, a proto i já bych si dal námitku, abychom znovu hlasovali tedy o postupu předsedajícího v této věci. A chtěl bych, aby se o té věci dalo hlasovat.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, já jsem vás nechtěl obírat o čas, pane poslanče, nechtěl jsem vám do toho vstupovat, ale dle jednacího řádu není možné dát hlasovat dvakrát o stejné věci, to znamená, o té námitce bylo hlasováno a z toho důvodu není možné opakovaně dát hlasovat o stejné věci. Děkuji.

S přednostním právem, pardon, ne s přednostním právem, ale s faktickou poznámkou se hlásí pan místopředseda Skopeček. Prosím.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Já jsem nechtěl zneužívat role předsedajícího. Kolegyně, kolegové, nebylo to poprvé, kdy jsem nějakého poslance vedl k tomu, aby faktickou poznámku nezneužíval k tomu, aby řekl standardní projev, standardní názor na věc, která se tady projednává. Já tím chci chránit ty, kteří jsou přihlášeni standardně, čekají tady dlouhé hodiny na to, aby mohli vystoupit se svým projevem. Dělám to jak vůči poslancům koalice, tak vůči poslancům opozice. Vzhledem k tomu, že tady jsou přihlášeni zejména poslanci opoziční, tak to bylo i ve prospěch vás, kteří jste byli přihlášeni standardně. Dělám to a budu to dělat vůči všem stejně. Měřím stejným metrem. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Jsou zde dvě faktické poznámky. Jako první vystoupí pan poslanec Patrik Nacher a připraví se pan poslanec Tomáš Kohoutek. Všechno faktické poznámky. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Musím říct, že ani jedno oko nezůstalo suché po vystoupení ctihodného kolegy Skopečka, který říkal, že bude všem měřit stejným metrem, aby se nezneužíval tady prostor. No, já bych chtěl dát námitku na postup předsedajícího, protože právě pan místopředseda Skopeček zneužil svého postavení, a to tím způsobem, jak nás svolával. Protože podle mě není možné tady takovou dobu čekat v momentě, kdy on svolá, dvakrát nás všechny odhlásí, my sem přijdeme - a on stále čeká, čeká. To znamená, pokud on tady mluvil o zneužití něčeho, já si troufám říct, že on zneužil svého postavení předsedajícího, protože čekal na dobíhající koaliční poslance. Proto dávám námitku na postup předsedajícího z hlediska toho, jak on organizoval to hlasování.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, já si nejsem jist, zda to je hlasovatelné. Já bych se s vaším dovolením poradil s legislativou, protože jsem přesvědčený, že námitka proti postupu zahrnovala všechno, všechny tyhlety atributy. (Rozruch v levé části sálu.) To znamená, vy zpochybňujete, dáváte námitku proti postupu předsedajícího vzhledem k tomu, že nedal hlasovat bezprostředně poté. Samozřejmě pro pořádek ale chci říct, že vždycky, když je rozporováno a žádost o odhlášení, tak se to respektuje. Druhý rozpor ohledně hlasování byl z toho důvodu, že přišel pan poslanec, já jsem to slyšel, s tím, že říkal, že není schopen se přihlásit kartou, že mu prostě problikává hlasovací zařízení. To znamená, to byl ten důvod, jo? Takže jsem rozuměl i tomu druhému přihlášení. Ale říkám to pro pořádek.

Jestli tedy v tom případě nebude... (Poslanec Haas ťuká kartičkou do stolu.) Opět registruji žádost odhlášení. Omlouvám se, odhlásím vás, poprosím vás, přihlaste se. S tím, že tedy jedna námitka byla hlasovaná ohledně toho, jakým způsobem se pan místopředseda vyjadřoval při řízení schůze. Tato námitka je vznesena proti tomu, jakým způsobem oddaloval hlasování poté, co byla vznesena námitka. Tak předpokládám, že poslankyně a poslanci jsou... (Další žádost o odhlášení.) Omlouvám se, ještě jednou vás tedy odhlásím a dám potom bezprostředně hlasovat.

 

Předpokládám, že všichni víme, o čem budeme hlasovat. Je to hlasování o vznesené námitce předchozího řízení schůze.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Je to hlasování s pořadovým číslem 4, přihlášeno je 121 poslankyň a poslanců, pro 53, proti 67. Ani tato námitka nebyla schválena.

 

Budeme tedy pokračovat v faktických poznámkách. Jako první vystoupí pan poslanec Tomáš Kohoutek, potom pan místopředseda Jan Skopeček, s faktickými poznámkami. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji, vážený pane předsedající. Dobrý den, kolegyně, kolegové. Předem vás chci ujistit v tom, že nebudu navrhovat žádné hlasování, takže pokud vás to nezajímá jako většinu dnešní debaty, můžete zase odejít.

Jenom bych se chtěl vyjádřit a zastat kolegy Milana Brázdila, protože pokud jste pozorně poslouchali předsedkyni našeho poslaneckého klubu, tak ta samozřejmě široce argumentovala ve smyslu negativ korespondenční volby, upozorňovala na možné zneužití korespondenční volby, na zřejmou snahu změnit poměr hlasů z ciziny a z naší republiky. A v reakci na to kolega Brázdil vyzval voliče v naší České republice, kteří skutečně vědí, co se v této zemi děje, mají objektivní informace, nikoliv jenom z médií, zprostředkovaně, jednostranně, že pokud tomu chtějí zabránit, tak se prostě musejí také zvednout a k těm volbám přijít. Takže kolega Brázdil jednoznačně reagoval na proslov paní předsedkyně Schillerové. Skutečně mu nebylo co vytýkat. Děkuji. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám za vaši faktickou poznámku. Ještě pan místopředseda Skopeček. Prosím.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Děkuju za slovo. K ctěnému kolegovi Nacherovi, že jsem nechal dvakrát odhlásit. Pane kolego, v prvním případě jsem slyšel kartičku z vaší strany. (Předsedající: Prosím, mým prostřednictvím.) Prostřednictvím pana předsedajícího. Odhlásil jsem. Pak jsem stejně jako vždycky, ať už o to požádá kdokoliv, čekal jsem, až se počet poslanců ustálí. Následně přišel kolega z druhé části politického spektra, který mi řekl, že prosí ještě o jedno odhlášení, protože mu nefunguje karta, problikává mu přihlášení. Proto jsem ho odhlásil znovu a čekal jsem na vaše přihlášení. Není mým důvodem, nebylo mým smyslem to jakkoliv zdržovat. Dělám to tak při jakémkoliv odhlášení, že čekám, než se zastaví počet lidí, kteří se přihlašují. Je to podle mého názoru nedůstojné.

Jedinou chybu, kterou připouštím a kterou jsem mohl v posledních minutách udělat, je, že pan kolega Brázdil byl k faktické poznámce přihlášen dříve, než se přihlásila paní předsedkyně s přednostním právem. Já jsem si toho nevšiml. Nejsem si vědom, že jste byl přihlášen dřív. Je to možné. Nicméně ve chvíli, kdy už jste na mě gestikuloval, paní předsedkyně vašeho poslaneckého klubu mluvila a nechtěl jsem ji přerušovat v jejím projevu. Následně okamžitě poté jste měl faktickou poznámku. Nejsem si jistý, jestli jste se skutečně přihlásil dříve než paní předsedkyně. Je to možné, nevylučuju to. Pokud to tak bylo, tak se vám omlouvám. Nebyl to záměr. Dostal jste slovo deset minut poté. Myslím si, že se svět nezbortil.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, kolegové. Nyní, než budeme pokračovat, přečtu omluvy. Od 9.45 z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Pokorná Jermanová. Dále z členů vlády na celý jednací den z pracovních důvodů se omlouvá pan ministr Pavel Blažek, na celý jednací den z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Marian Jurečka a pan ministr Jozef Síkela bere zpět svou omluvu na celý jednací den.

Mám zde ještě přednostní právo pana místopředsedy Karla Havlíčka a ten v sále není. Protože byl vyzván opakovaně, tak já jeho přednostní právo odkládám a v případě, že se dostaví k jednání, tak ho požádám, aby si podal znovu přihlášku s přednostním právem.

Nyní tedy budeme pokračovat v obecné rozpravě, kde eviduji 37 přihlášených. (Hlásí se poslanec Vondráček.) V tom případě se, pane zpravodaji, omlouvám. Jestliže jste se hlásil s přednostním právem, tak v pořadí nejprve pan zpravodaj a potom paní navrhovatelka nebo za navrhovatele s přednostními právy. Máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Já chápu, že jste si předávali vedení schůze, tak to asi někde zapadlo. Navíc já vás nezdržím dlouho, protože jsem přihlášen do rozpravy ještě standardně, a ačkoliv v rámci třetího čtení zpravodaj nepředkládá svou zprávu, není vyzván před otevřením rozpravy, pouze navrhovatel, tak si myslím, že vzhledem k závažnosti tohoto tisku a vzhledem k tomu, že jsem zároveň předsedou ústavně-právního výboru, tak považuji za vhodné trochu nějakým způsobem shrnout, co se dělo mezi druhým a třetím čtením.

Ústavně-právní výbor jako garanční výbor se tím tiskem zabýval opakovaně. Nejprve bylo přerušeno 14. února, poté 27. března a nakonec v rámci projednání po druhém čtení jsme 5. června 2024 přijali usnesení, schválili jsme si proceduru a já mohu pouze zrekapitulovat, že bylo podáno, jestli to mám dobře zapsáno, 14 pozměňovacích návrhů, z nichž část byla již atrahována v tom usnesení ústavně-právního výboru v druhém čtení. To jsou ty pozměňovací návrhy A, které vlastně přijal ústavně-právní výbor.

A k tomu přerušování a k tomu, že to takto probíhalo, vlastně došlo díky tomu, že existovala pracovní skupina mezi koalicí a opozicí, kde jsme měli snahu aspoň ty největší díry a nesrovnalosti, které vyvstaly v rámci prvního čtení, tak jsme měli snahu je nějakým způsobem spravit. Když to vezmu v nějaké obecné rovině, my jsme to jako hnutí ANO zkoušeli po dobrém, když jsme se vás snažili tady 60 hodin přesvědčovat, že tak důležitý zákon, který mění volební systém České republiky, by se měl přijímat v širším společenském a politickém konsenzu. Pak jsme to tedy zkoušeli i po zlém těmi obstrukcemi současně. Dosáhli jsme toho, že jsme si po těch 68 hodinách, nebo kolik to bylo, sedli ke společnému stolu. Škoda, že to nebylo ještě před prvním čtením. Myslím si, že tak by to totiž mělo správně vypadat.

V tom omezeném čase některé námitky opozice byly aspoň nějakým způsobem vyslyšeny a zpracovány, některé nebyly. My tady máme pozměňovací návrh A1 a to je limit počtu plných mocí. To je podnět, který vzešel z diskuse od hnutí ANO 2011, kdy jsme argumentovali tím, že může hypoteticky nastat situace, kdy by došlo k manipulaci a zneužití korespondenční volby tím, že jeden jediný člověk, nadán plnou mocí třeba stovky lidí, které by si obešel v rámci své uzavřené komunity, by se dostavil na ambasádu, vyzvedl by si veškeré doklady, které jsou potřebné pro korespondenční volbu, a pak vlastně mezi ním a odvolením, mezi odevzdáním hlasu by vlastně stál už jenom neověřený identifikační lístek, který by se vkládal do té první obálky, kde samozřejmě ambasáda a ti úředníci nemají žádný odpovídající prostředek, nemají na to finanční prostředky, nemají na to techniku, aby zjišťovali, zda ten který podpis je pravý, nebo není pravý. A zvláště na úrovni dnešní reprodukční techniky opravdu asi není větší problém dokonce tam nějaký ten podpis opatřit.

Byla potom debata o tom, kolik tedy plných mocí má být. Samozřejmě že opozice chtěla, aby jich bylo co nejmíň. Nám by stačila klidně jedna, dvě a koaliční návrh začínal na minimálně deseti. A takto jsme politickým vyjednáváním došli k číslovce sedm. Takže přiznávám otevřeně, je to věc nějaké licitace. Pouze takový podpůrný argument byl, že když tam ten člověk přijde a má sedm plných mocí, je to dohromady osm jedinců, což by mohla být taková čtyřčlenná rodina s prarodiči. Takže na tom jsme se dohodli a tento pozměňovací návrh, ačkoliv stejně principiálně nesouhlasíme s tím, že nám tady zasahujete do volebního systému bez toho, že by na tom byla shoda, tak ho podpoříme, abychom aspoň zalepili jednu z těch děr, které tam existují.

Pak je tady pozměňovací návrh A2. To jsme říkali od začátku, že je podle nás nedostatečné, aby se to řešilo pouze ministerskou vyhláškou, kde vlastně ty korespondenční volby mohou probíhat a kde ne, a že by měl být specifikován lépe, nebo ten legální odkaz v tom předpisu by měl být precizní, více konkrétní, protože my jsme se tady vlastně ptali, tak kde ta korespondenční volba bude? Jenom tam, kde funguje pošta, kde věříme poště, nebo tam, kde probíhá třeba ozbrojený konflikt a tak dále?

Opravdu nemám zájem vás zdržovat. Já třeba takový ten z mého pohledu principiálnější projev budu mít až později. Takže i tento pozměňovací návrh vlastně byl na základě impulsu ze strany opozice. Vzhledem k tomu, že my jsme se tam potom nakonec stejně ale nedohodli, že to podpoříme všichni, a to byl ten náš hlavní důvod, proč jsme do toho vůbec šli, abychom se na něčem domluvili všichni, a všichni to podepsat nechtěli, tak jsme se následně i na výboru zdrželi. Nicméně v tom hlasování si myslím, že ačkoliv nemáme žádné závazné hlasování, tak většina klubu hnutí ANO bude pro.

Důležitý, velice důležitý je pozměňovací návrh A3, a to že se rozdělí svět na čtyři části a hlasy odevzdané v těchto čtyřech částech světa se následně přičtou ve čtyřech největších volebních krajích v České republice, čímž se eliminuje, nebo aspoň sníží to riziko, že hlasy ze zahraničí zdeformují výsledek voleb v některém konkrétním volebním kraji.

Jenom stručná rekapitulace. Ten původní senátní návrh, který jsme tu měli, ten dokonce počítal s tím, že se vylosuje pouze jeden kraj a všechny ty hlasy ze zahraničí se přečtou do jednoho kraje, což by znamenalo, že třeba i člověk ze strany, který je lídrem kandidátky a která by se tam normálně dostala do Poslanecké sněmovny, by se třeba vůbec nestal poslancem. Došlo by k zásadnímu zásahu do personálního složení parlamentu, kdy by se tam dostali lidé, kteří by tam v podstatě bez zahraničních hlasů vůbec nebyli, anebo naopak byli. My jsme tou debatou strávili část prvního čtení. Všichni si na to vzpomínáte. My jsme požadovali po Ministerstvu zahraničních věcí nějakou analýzu, o kolika lidech, českých občanech, se tu vlastně bavíme. A také si všichni vzpomenete, že jsme se žádných čísel nedočkali. Jednak je rozdíl mezi tím, co to znamená krajan a co to je občan, protože český krajan také může být člověk, který se hlásí ke svému češství, ale už nemá občanství České republiky, a jednak samozřejmě Česká republika nemá povědomí o tom, kde a jak se pohybují všichni občané České republiky s volebním právem. Zkrátka to číslo bude vždycky jenom nějaký kvalifikovaný odhad. Já jsem se ale ptal po tom kvalifikovaném odhadu. My jsme se tady nakonec dobrali k nějaké číslovce, že snad 600 000 voličů by mohlo volit v korespondenční volbě. Jestli to je nebo není číslovka střelená od boku, to já vám opravdu nedokážu říct.

Já jsem tady uváděl jako příklad to Slovensko, kde vlastně oni původně neměli vůbec možnost volit v zahraničí, proto přistoupili ke korespondenční volbě. Čeští občané mohou volit na ambasádách už teď, takže my rozšiřujeme jejich komfort a snižujeme jejich náklady, které jsou spojené s volbou. Ale na rozdíl od Slováků my jsme jim to vždycky umožnili.

Hnutí ANO navrhovalo, tak pojďme se domluvit na nějakém pilotním projektu a přidejme volebních místností, to zase nebude tak závratná částka pro Českou republiku, která by rozložila finance České republiky, když to srovnáme s tím, a zmiňovala to tady paní předsedkyně Schillerová, když nám jde o důvěryhodný volební systém a důvěra ve volby a nějaký společenský konsenzus, to je věc, která snad ani nejde finančně ohodnotit, ta shoda nejde vyčíslit, takže ty peníze navíc by snad nehrály takovou zásadní roli.

My jsme v rámci projednání na výboru, nevím jak na zahraničním výboru nebo na jiných výborech, ale my jsme nějakou zásadní analýzu ze strany - aspoň pokud vím - Ministerstva zahraničních věcí nedostali. Když jsme tady debatovali, tak tady pan ministr Lipavský říkal, že oni ta čísla mají. Ale já tedy bych se tady rád znovu ozval na mikrofon, jestli mě sleduje pan ministr, tak bych chtěl říct, že by mě ta čísla opravdu zajímala. Mě by opravdu zajímalo, kde ty občany máme, kde si myslíte kolik jich bude volit, protože my máme v tuto chvíli nějaké seznamy, zvláštní voličský seznam, na ten se v posledních volbách přihlásilo cirka 18 000 lidí a pak odvolilo 13 000 lidí. Měli jsme zhruba 13 000 hlasů ze zahraničí. A máme samozřejmě tabulku, můžete si najet na volby.cz a tam uvidíte, kde kdo a jak volil, která strana kolik měla hlasů. To je analytický materiál, ze kterého můžu vycházet. No ale kde je ten zbytek těch 600 000, já opravdu nevím. A vy všichni s tím nějakým způsobem jako strany budete do budoucna pracovat, aspoň předpokládám. Takže mě by opravdu zajímalo, kde ti naši voliči jsou, jaká je jejich skladba.

To totiž souvisí s tím naším zásadním problémem, který s tím máme, já se k tomu možná dostanu u toho svého pozměňovacího návrhu B1. Nebo to můžu říct teď. Prostě tady se tento návrh tlačí za každou cenu silou, na mimořádných schůzích, po nocích. Když jsme předložili petici, 24 000 podpisů jsme sehnali za devět dní, obrovský zájem občanů jsme vyvolali i tou šedesátihodinovou debatou, a o to té opozici jde a to je legitimní a to nejsou obstrukce. Já jsem mluvil celkem, já jsem si to počítal - anebo to nebudu raději říkat, ale vždycky jsem mluvil k věci. Šlo nám o to, abychom přitáhli pozornost občanů, a to se nám povedlo. Tak petice, usnesení nebylo přijato na petičním výboru, když jsem tam byl. Navrhli jsme zákon o referendu, speciální zákon se speciální otázkou, abychom se českých občanů mimo jiné zeptali, zda souhlasí s tím, aby lidé v zahraničí volili poštou na rozdíl od těch v České republice, kteří musí mít do volebních místností. Ani tento zákon se ještě nedostal na pořad a neprojednal se v prvním čtení, takže koalice nemá zájem zeptat se na to občanů.

Já jenom připomínám, že koalice to prosazuje silou 108 hlasů za situace, kdy má za a) podle průzkumů nejnižší důvěru ze všech vlád v polistopadové historii a za b) tím nejtvrdším průzkumem prošla tento víkend a koalice získala 37,7 % hlasů. Může váš pan premiér říkat, že na průzkumy moc není a že na ty preference moc nedá, ale tohle je výsledek voleb. Přesto v tuto chvíli tato menšina, která je u moci, chce za každou cenu prosadit korespondenční volbu. K tomu se dostanu v dalším pozměňovacím návrhu. Ale jde mi o ty lidi v zahraničí. Vy pořád spoléháte na to, že tam někde leží na ulici hlasy pro koalici, a nevidíte a neslyšíte naše námitky o ústavní nedokonalosti, o praktických problémech, o možnostech zneužití, o tom, že korespondenční volba je fakticky volbou nižší kvality. A vždycky bude. A na to nemůžete říct ani půl slova. A mě mrzí, že kdybyste si aspoň toto připustili, možná jsme si ušetřili několik hodin debat. Nicméně vidina těch hlasů, které mohou rozhodnout na misce vah o tom, kdo tedy tady bude vládnout, tak ta vidina je tak silná, že veškeré věcné debaty šly stranou.

Já v reflexi na evropské volby, které teď byly, vám chci říct jednu věc. Vy to teď prosazujete silou hlava nehlava, že tam máte ty hlasy. Ale to už nemusí platit příští rok. To prostě už nebude platit za dva roky. Tam volí hodně studenti, tam volí hodně lidé, kteří jediné informace mají z masmédií, nežijí v České republice, nemají tu přímou zkušenost, nezažívají to dobrodiní vaší vlády na vlastní kůži, a tak volí podle nějakých nálepek. Ale vy jste si teď v těchto evropských volbách mohli ověřit, že ta vaše bohorovnost, že to jsou vaše hlasy, je pryč. Protože jestli si myslíte, že vás tam budou volit ti mladí a ti pravicově orientovaní, tak budou volit třeba někoho úplně jiného. Budou volit Filipa Turka - a co uděláte? Pak se budete chytat za hlavu, co jsme to tady prosadili. Ty evropské volby by měly být pro vás poučením, že prosazujete něco, co se může obrátit proti vám.

Já tady bojuji marně za princip toho, že si nemáme snižovat kvalitu volebního systému, nemáme ohrožovat důvěryhodnost voleb v České republice, protože s vidinou krátkodobého volebního zisku to nikdy nedopadne dobře. A jednu jistotu mám. Vždycky to, co se tady prosadí, se nakonec obrátí proti tomu, kdo to hlava nehlava prosazoval. Stalo se to i nám, když jsme poprvé v zoufalství z toho, že jste veřejně oznámili, že EET prostě nikdy neprosadíme, nikdy, nikdy, nikdy, tak jsme přistoupili k tomu pevnému hlasování na čas. No a jak to dopadlo o pár let později? Stalo se to hlavní metodou této koalice. Už nemají nejmenší zájem na nějaké komunikaci, nemají nejmenší zájem na dialogu, kompromisu, na tom, co říkal Tomáš Garrigue Masaryk, že je povinností politiků se dohodnout. Na tom je vlastně postavena celá ústava, že se nemáme přetlačovat silou, ale že máme hledat nějaké společné řešení. Tlačíte si to tou stoosmičkou. A začali jsme to my, ale vy už to doháníte až do absurdních rozměrů.

Já tady mám nějaké předběžné informace, že nás tedy necháte trošku vykecat dvě tři dopoledne a pak si to odhlasujete. To hlasování v pevný čas se vám zalíbilo. Je to příjemné, nemusíte mít žádné starosti s tím, že byste se tady třeba měli účastnit nějakých debat. Já vám říkám, zase se to obrátí proti vám. A dokud si spolu nesedneme za jeden stůl a nezačneme se nějak normálně bavit, tak směřování této Sněmovny a respekt voličů nejen k vám, ale i k nám, ono to potom dopadne na všechny, tak ten respekt Sněmovny je pořád nižší a nižší a polarizace společnosti je naopak vyšší a vyšší.

Tolik tedy k číslům ze zahraničí. Já jsem tady říkal, že jestliže Slováků volilo teď v posledních parlamentních volbách zhruba 60 000, ale to už byly čtvrté nebo páté volby, oni se to naučili, oni se to postupně učili a těch čísel přibývalo a říkají, že jich je venku 300 000, tak když našich je venku 600 000, tak kdybych vyšel ze slovenských čísel po dvacetileté praxi, tak jsme na nějakých 100 000 hlasech. Tak dobře. Kdyby se podařila maximální mobilizace zahraničních hlasů, tak se bavíme o 100 000. Ale to bude jiná skladba voličů, než je teď. Ono se to naředí. Vy se nás pořád snažíte nařknout z toho, že my tady bojujeme právě proto, že víme, že tam ty hlasy nemáme. Ale my tam ty hlasy máme. Já dám příklad. Víme, že v Chicagu jsou tisíce českých občanů. Slyšel jsem, že 7 000. Ale přišlo jich osobně volit 100. Volili převážně TOP 09. A vy si myslíte, že ti, co tam dodnes pracují a teď budou mít možnost volit korespondenčně, že budou volit všichni stejně? Ne, to se naředí.

Navíc si prosím všimněte, že opravdu třeba v Evropě, kde se ten trend mění, kde z toho ideologického levičáckého zeleného pobláznění se vracíme zpět ke konzervativním hodnotám, tak lidé jednají skupinově a ty názory, společenské názory se mění a ty volební preference se taky mění. Takže nemůžete vycházet a prosazovat něco jenom s tou vidinou, že vám to vyšlo v těch posledních volbách, kde mělo SPOLU 55 % v zahraničí, STAN myslím 35 a hnutí ANO nemělo ani 5 % a nikdo jiný se nedostal. Jestliže bude v tom Chicagu volit více lidí korespondenčně, tak se ty síly politické více rozloží. A říkám, mění se svět, mění se názory, vracíme se trošku zpátky ke konzervatismu, k těm tradičním hodnotám. A hnutí ANO dlouhodobě z mého pohledu, a nejenom mého, prosazuje vždycky rozumná, racionální řešení a staví se spíš na stranu těch tradičních hodnot.

Takže to nakonec nevyjde, tahle sázka. Tak proč se tady bavíme, proč tady ztrácíme hodiny a hodiny? Proč jsme se radši nedohodli nějakým způsobem? Tolik k těm číslům zahraničí. Tolik ten pozměňovací návrh A3.

Za velmi důležitý považuju pozměňovací návrh A4. My jsme se nějakým způsobem shodli v té pracovní skupině, že korespondenční volba přinese zvýšení účasti ve volbách, přinese zvýšené nároky na ty zvláštní okrskové volební komise, že se může stát, že v takové zemi, jako je třeba Velká Británie, na tu jednu komisi přijdou tisíce hlasů, s tím se musí počítat a předpokládat, a že by se měla zavést podobná pravidla jako ve vnitrostátních okrskových komisích, že tam ty subjekty, které kandidují a jsou zastoupené v těch volbách, mají možnost vyslat svého zástupce, aby dohlédl na korektnost zpracování voleb. To jsme se nějakým způsobem domluvili. Já nevím, jak to v praxi bude fungovat. Třeba v našem hnutí jsme se ještě o tom nebavili, jak pokryjeme některé okrsky. Ale už jenom že ta možnost je, tak si myslím, že to je krok správným směrem. Jsem rád, že se na tom našla nějaká shoda.

Pozměňovací návrh A5, to je možnost osobního přehlasování. To je věc, po které jsme tady volali nejvíc. Že jsme upozorňovali třeba na příklad Estonska. Estonsko má také možnost distanční volby, nicméně elektronické. Ale dám stranou teď ty argumenty, proč je elektronická volba ještě více náchylná k manipulaci než ta v papírové formě. Tak na druhou stranu ta estonská volba, když je elektronická, je v podstatě mnohem spravedlivější než ta korespondenční, kterou teď předkládá vládní koalice. Protože ten estonský volič má celou škálu možností, jak odvolit. Oni už mají týden dopředu zvláštní volební místa, kde mohou volit s předstihem, protože k tomu mají nějaký zvláštní důvod, třeba zdravotní. Pak mají ve volební dny dokonce zvláštní taky ty možnosti takových těch komisí, jako máme my, že navštěvujeme zdravotně postižené. A do toho všeho ještě mají samozřejmě pak tu volbu elektronickou. A my jsme se dozvěděli při návštěvě Tallinu, ústřední volební komise, že 10 %, 10 % estonských voličů změní svůj názor a voli jinak, než volili napoprvé. Že zkrátka změní ten svůj volební hlas na základě toho, že se něco stalo, vypukl nějaký skandál, zjistilo se něco o těch kandidátech na poslední chvíli a oni tu svoji volbu a preferenci změní. A v tom původním návrhu vládním tohle vůbec nebylo. To znamená, vy odvolíte korespondenčně měsíc předem a už s tím svým hlasem nemůžete nic dělat. To jsme namítali. Ten pozměňovací návrh tu na stole je. A z tohoto důvodu bude mít podporu hnutí ANO.

Z nějakého důvodu, bylo nám tvrzeno, že formálního, byl tento pozměňovací návrh ještě doplněn tím, že se tam upřesňuje termín bydliště, nebo odstraňuje, a že se tam zjednodušují podmínky pro doručení písemností, těch volebních dokumentů, které potřebuje volič k tomu, aby mohl odvolit korespondenčně. Že se nemusí dokládat vlastně nějaký právní titul k tomu bydlišti, třeba nějaká nájemní smlouva a podobně. V podstatě stačí, když tu adresu uvedete, ty dokumenty vám tam budou doručeny. A jediný rozdíl oproti původnímu návrhu je, že ty dokumenty musí být doručovány v obvodu toho kterého zastupitelského úřadu a nemohou být doručovány například do České republiky, což tam byl jeden z argumentů. My jsme pořád přemýšleli, proč s tím vlastně přišla vládní koalice a proč nám to zamíchala s tou možností osobního přehlasování. Osobně jsem přesvědčený o tom, že tento pozměňovací návrh cílí na studenty. A opět je to zase řekněme nějaký plusový bod, nebo potenciálně plusový bod pro koalici, a proto to prosazovala touto formou. Nicméně ta možnost osobního přehlasování té distanční volby je pro nás zásadní.

A myslím si opět, že bez toho, bez jakéhokoliv závazného hlasování bude tato možnost podpořena i ze strany hnutí ANO.

Pozměňovací návrh A6 je novela trestního zákoníku zpřesňující skutkovou podstatu trestného činu maření přípravy a průběhu voleb a referenda tak, aby pokrývala i zneužití korespondenčního způsobu hlasování, a vedle toho obsahuje další zpřesnění. To je myšlenka, se kterou původně přišla paní poslankyně Válková. Já nechci někomu upírat zásluhy, tak vím, že Lucie Potůčková vlastně stojí také za předložením toho návrhu. A toto je vzácný moment v rámci korespondenční volby, na tom se shodli úplně všichni. Protože předkladateli tato otázka řešena nebyla, je logická. Jestliže nám tady zavádíte nový způsob hlasování, tak taky zavádíte nové možnosti, jak toho systému zneužít, a musíte na to pamatovat i v trestním zákoníku.

Tolik těch šest pozměňovacích návrhů, které byly výsledkem pracovní skupiny, které mají označení A a které projednal i ústavně-právní výbor. Ty další pozměňovací návrhy byly načítány přímo do systému, protože na nich shoda nebyla, a já je tady stručně vezmu jeden po druhým.

B1. Navrhovatel poslanec Radek Vondráček. Já jsem tam sice napsán, nicméně jedná se o původní návrh kolegy Karla Raise, který namítal tu skutečnost, že když si každý může ty volební lístky vytisknout sám na své tiskárně na jakýkoliv papír, a existují okrsky, kde opravdu volí jednotky - dával tam příklady, že v některých exotičtějších zemích třeba volí šest voličů, a když vám tam přijde šest obálek, tak v podstatě se ztrácí ta anonymita, protože ti, co to sčítají, v podstatě moc dobře vědí, kdo volil. Tím je narušena tajnost a anonymita voleb, což je samozřejmě něco, co je v rozporu s právními předpisy a s ústavou. A navrhuje tedy řešení, že by ta ambasáda všem těm, kteří se přihlásí o možnost korespondenční volby, v nějakém termínu zvládla ty lístky vytisknout a předat, že by vypadaly jednotně. Narazilo to na velké technické problémy, to uznávám. Za druhé se diskutovalo, jestli to vůbec jde nebo nejde stihnout, stanovisko koaličních kolegů bylo negativní. Nicméně Karel Rais to měl dobře zpracováno a předložil ten pozměňovací návrh.

Jediná drobnost formální je, že ten poslanecký návrh je zpracován tak, že on vylučuje potom hlasování o velké části pozměňovacích návrhů dalších. To znamená, je tedy otázka, jak se k tomu postavíme při samotném hlasování, protože kdybychom hlasovali pro B1, tak je nehlasovatelná velká část všech dalších pozměňovacích návrhů právě jenom z toho důvodu, že je tam zvolena určitá legislativní technika, která vlastně spočívá v tom, že je tam opsáno celé to ustanovení a my už ho potom nemůžeme jinými pozměňovacími návrhy měnit.

Pozměňovací návrh B2, to je můj pozměňovací návrh a to je ten nejdůležitější, aby se korespondenční hlasování použilo až pro volby, které budou probíhat podle zákona o správě voleb, tedy po 1. lednu 2026. Odstraňuji to, co nazvalo i ministerstvo původně a potom navrhovatelé v důvodové zprávě, tak to nazvali jako kvazi přechodné ustanovení, tedy část sedmou. Je to něco, co jsem za deset let v Poslanecké sněmovně nezažil. Já si myslím, že už to taky doufám nezažiji, že je tam speciální ustanovení a že vlastně ta korespondenční volba je tam dvakrát, jednou navždy do budoucna, nebo než se to změní, a jednou speciálně jenom na ten rok 2025. A tím vlastně byla obnažená ta urputná snaha koalice prosadit tuto korespondenční volbu za jakoukoliv cenu už na volby v roce 2025, protože doufají v to, že to může změnit volební výsledek do Poslanecké sněmovny.

Já už jsem to tady říkal, to byl takový starý vtip: Zkoušeli jsme změnit předsedu, nepomohlo to. Zkoušeli jsme změnit program, nepomohlo to. Co nám zbývá? Musíme změnit voliče. Takže místo toho, aby se plnil program, místo toho, aby se nelhalo, místo toho, aby se nějakým způsobem prosazovaly české zájmy v zahraničí, tak si radši budeme shánět ty hlasy voličů v zahraničí, protože tam třeba uspějeme, protože tam je skladba voličů nějaká jiná. Ale já už jsem o tom mluvil u toho pozměňováku A2. Spoléháte na to naprosto bez nějakého odůvodněného předpokladu, že tomu tak bude.

A znovu apeluji na koalici, uvědomte si, jak dopadly tyhle evropské volby. Že lidé dneska už se nerozhodují podle těch masmédií, která jsou na straně vládní koalice. Spoustu preferenčních hlasů dostali lídři kandidátek, kteří mají vysokou sledovanost na sociálních sítích, třeba, pro zajímavost. A dá se předpokládat, že u těch zahraničních voličů to bude platit ještě dvojnásob, že všichni jsou součástí nějakých facebookových skupin, všichni sledují, mají svoje zdroje informací a nesledují právě ta média, která výrazným způsobem mají dopad na veřejné mínění v České republice.

Proto prosím, chcete-li... Já jsem měl teď před hodinou debatu s kolegyní Zajíčkovou v České televizi, kde říkala, že vám jde o princip. A já tady říkám, jde-li vám o princip, tak to dokažte tím, že podpoříte můj pozměňovací návrh a ta korespondenční volba bude platit až od roku 2026. Ať nám aspoň trošku dokážete, že vám nejde o to nahonit hlasy v roce 2025. A já pak půjdu k mikrofonu jako zpravodaj, vezmu to, co řeknu, a řeknu, že to uznávám, že to beru, že vám šlo o princip, že vám nešlo o ty hlasy v příštích volbách. Tak.

Pozměňovací návrh B3. Taky velmi aktuální, protože všichni jste si mohli ověřit teď o víkendu, že do evropských voleb vůbec nešlo volit na ambasádách. Doteď do evropských voleb - chtěli jste volit české kandidáty, tak jste museli volit v České republice a nikomu to nepřišlo divné. A teď zavádíte možnost korespondenčně volit ze zahraničí v České republice členy Evropského parlamentu. A já jsem opakovaně upozorňoval na to, že ten systém není dokonalý. A podle evropského práva a těch jednotlivých národních úprav, když někde máte trvalé bydliště nebo se dlouhodobě zdržujete, můžete volit do Evropského parlamentu v té zemi. Takže když máte nějaké bydliště v Německu, přijdou vám volební lístky v Německu. A volíte do stejného parlamentu třeba nějakou konzervativní stranu jednou v České republice tím, že pošlete svoje korespondenční hlasy, a jednou v Německu. Takový postup je nelegální, je to přestupek. Nemělo by se to dělat. Ale problém je ten, že v podstatě neexistuje systém, který by to zkontroloval. Protože jak kdo volil, kolik, kdo koho volil v které zemi, to se samozřejmě z nějakých důvodů ani pořádně neeviduje. Jsou seznamy voličů, ale už potom se nekontroluje křížem, jestli někdo volil a kde. Takže tady opravdu je velký prostor pro to, aby někdo volil dvakrát do stejného parlamentu. Takže když je někdo - abych vám dal nějaký hezký příklad - když je někdo zarytý komunista, tak může volit komunisty v Irsku a v České republice, tak abych pořád nemluvil o konzervativních stranách.

Já tady navrhuju, abychom ty evropské volby vyňali z této novely a aby se korespondenčně volil pouze prezident a pouze Poslanecká sněmovna. Myslím si, že ten původní návrh je příliš rozmáchlý, že se nad tímhle nepřemýšlelo. A v podstatě vás to nebude stát nic, když podpoříte tento pozměňovací návrh, protože já předpokládám, že o ty evropské volby ani nejde. Vám jde o ty parlamentní v roce 2025, ne? Tak se domluvme, že podpoříte můj pozměňovací návrh B3.

Další je pozměňovací návrh paní poslankyně Bereniky Peštové a to je návrh, aby žádost o vydání písemností ke korespondenčnímu hlasování mohl volič podat, pouze pokud má místo trvalého pobytu na území České republiky, vlastní nemovitou věc umístěnou na území České republiky, má vůči České republice daňovou povinnost nebo je účasten důchodového nebo nemocenského pojištění a je plátcem zdravotního pojištění v České republice. Jednoduše řečeno, má-li nějaký vztah k této zemi, získává benefit, že může volit poštou. Ti, co ten vztah nemají a mají občanství, pořád můžou dojít na tu ambasádu a mohou volit na ambasádě. A že nějaké to řekněme dobrodiní, že ušetří na svých volebních nákladech, že nemusí cestovat do volební místnosti, je vyváženo tím, že ten člověk skutečně má nějaký vztah v České republice. Není to nějaký ojedinělý výmysl mé kolegyně, takové podobné právní úpravy existují i v zahraničí.

Problém je ten, pokud vím, tak to bylo v Německu, ale má to nastudováno více paní kolegyně Potůčková, tak ona mě možná potom opraví, ale na začátku skutečně v Německu ten vztah tam byl úplně silný, ale postupně i na základě judikatury jejich soudu, nejvyššího soudu nebo... ten princip byl oslabován. A to je bohužel vlastnost korespondenční volby. Vy někde začnete jenom nějakou úzkou skupinou a najednou zjistíte, že ty soudy nebo nějaký politický aktivista pomaličku to volební právo rozšiřuje, až to skončí všeobecným právem na korespondenční hlasování. A to je to, čeho my se obáváme nejvíc, že to není otázka jestli, ale že to je otázka kdy. Kdy někdo přijde s nápadem, že se korespondenční volbou bude volit i z domu. A to už je za nás naprosto nepřekročitelná červená linie. To už je rozklad volebního systému, protože - už o tom mluvili dva předřečníci s přednostním právem - korespondenční volba je náchylná k family votingu. Ten člověk, který není za plentou, vždycky bude pod vlivem nějakého - může být, já tvrdím, že bude - vždycky je nějakým způsobem pod vlivem nějaké osoby. Dokonce to ani nemusí být on, kdo tam ten lístek hází. Já jsem tady ukazoval rakouský systém, tu Wahlkarte, to ten náš systém dvou obálek je aspoň o něco lepší. Takže tolik pozměňovací návrh paní kolegyně Peštové, kterou samozřejmě náš klub taky podpoří. A zkuste nad tím přemýšlet, kolegové z koalice.

Dále je tady návrh D1, který je uveden pod jménem kolegy Jiřího Maška. Já samozřejmě vím, že to vždycky dělal s kolegou Strýčkem, nechci nikomu křivdit, vždycky řeknu těch dvou. Cílem je zpřesnit, že doručené obálky zastupitelský úřad výslovně označí datem a časem přijetí, protože teď je tam v tuto chvíli napsaný pouze čas. Nejedná se o nic jiného než o administrativní zpřesnění. To stanovisko, pokud vím, i ministerstvo bylo neutrální, nicméně ani výbor k tomu nepřijal žádné stanovisko. Já vlastně nevím, co tomu brání kromě toho, že to navrhují opoziční poslanci, což tedy samozřejmě jsme taky už zvyklí v tomhle volebním období, že když je to z opozice, tak se prostě pro to nehlasuje, i když to dává smysl.

Poslanecký návrh D2, opět kolegové Jiří Mašek, Jiří Strýček. Zavedení evidence vydaných písemností ke korespondenčnímu hlasování. Ten pozměňovací návrh konkrétně určuje, které údaje o vydání písemností ke korespondenčnímu hlasování budou evidovány v seznamu voličů, datum a čas vydání, jméno, příjmení, datum narození osoby odlišné od voliče. To se týká těch plných moci. Opět podle mě administrativní zpřesnění, vůbec to nejde proti principu korespondenční volby. Ani v tomto případě jsme v podstatě nezískali stanovisko ministerstva, ani není, pokud vím, stanovisko garančního výboru, nebudou to kontrolovat. Záleží to tedy opět na vás, koaličních, zda podpoříte administrativní zpřesnění a tento pozměňovací návrh.

Dostávám se k pozměňovacímu návrhu D3. Ten je uvedený také pod jménem Jiřího Maška, to je zavedení povinnosti úředně ověřeného podpisu voliče na identifikačním lístku. Zní to velice jednoduše, prostě, ale kdybyste souhlasili s tímto pozměňovacím návrhem, tak jsme se možná nějak dohodli. Kdybyste odložili účinnost a dali tam úředně ověřený podpis na tom lístku, který se hází do té první obálky, tak možná jsme našli nějakou shodu, protože tím by odpadla drtivá většina obav, že ten lístek do obálky dávala úplně jiná osoba nebo osoba, která je nějakým způsobem ovlivněna někým jiným. Stanovisko bylo velmi nesouhlasné. Nepředpokládám tedy, že jej podpoříte, ale jsem rád, že to tady na mikrofon můžu říct. Je to spíš tedy vzkaz pro ty, kteří nás sledují mimo tento sál, aby si uvědomili, že ani tento pozměňovací návrh, který by vyloučil velkou část našich obav řekněme toho technického rázu, že dojde ke zneužití korespondenční volby, tak ani tento nebyl podpořen.

Poslední je pozměňovací návrh E paní poslankyně Renaty Oulehlové, protože ona se k němu přihlásila, nicméně autorkou je Jana Mračková Vildumetzová, která tomu věnovala velkou energii. Sešli jsme se se zástupci ministerstva a jde o to, aby hlasovací lístky byly opatřeny QR kódem s odkazem na elektronický obraz hlasovacího lístku. O co jde? Jde o to, že nevidomé osoby by mohly se obejít za plentou bez asistence třetích osob. Pro ně by to znamenalo velké posílení jejich, řekněme, sebevědomí, bylo by to pro ně důležité gesto. Nesouvisí to přímo s korespondenční volbou, souvisí to věcně s volbami, je to prostě něco, s čím přišly organizace nevidomých a my máme teď možnost to do toho zákona implementovat a už v těch nejbližších volbách jim můžeme pomoci. Ten QR kód by byl nanesen speciálním lakem, takže oni by to hmatem byli schopni rozlišit, v které části volebního lístku se ten QR kód nachází. Pomocí chytrého telefonu, který už má dneska každý, nebo nějakého zařízení by byli schopni poznat, který ten volební lístek drží v ruce, sami by si mohli dát ten volební lístek do obálky a sami by si ho mohli vhodit do urny.

Mimochodem, strávili jsme tu nějakou část debaty tím, kdy nám na jedné straně z koalice bylo řečeno, že vlastně když my tak bojujeme za tajnost voleb, tak přece u těchto osob ta tajnost je taky narušena a není stoprocentní v souladu s Ústavou České republiky. No tak my vám teď nabízíme řešení, posílení tajnosti, tím odpadá, bohužel pro vás, tím by odpadla část těch námitek, co jste měli. Na výsledku to nic nemění. Mohli bychom taky přijmout něco užitečného. A jestliže to dřív nešlo, protože jsme neměli ty technické prostředky, prostě nebyly před lety, před pár lety QR kódy, nebyly ty speciální laky, dneska to jde. Zástupci ministerstva řekli, že to není zásadní problém, že to zvládnou v rámci tisku volebního lístku a nebude to znamenat astronomické navýšení nákladů na tisk volebních lístků.

Takže tady bych poprosil a opravdu apeloval na koalici, když vůbec nic jiného, tak zkuste pomoci těm nevidomým. My už se tady bavíme dohromady, když to sečtu s výborem, řekneme 100 hodin o tom, jak chcete pomáhat našim krajanům v zahraničí. Tady říkáte, že vám jde o princip, že chcete pomoci českým voličům. Ale tady je skupina - kolika? - 70 nebo 80 000 částečně nebo úplně nevidomých a za ty tady nehlasujete po nocích. Kvůli nim jsme tady nestrávili ty desítky a desítky hodin. No a já škodolibě říkám proč? No protože u těch zahraničních máte zhruba zmapované, jaké jsou tam volební preference a kolik vám to přinese hlasů, kdežto u těch nevidomých nevíte. Takže tam vás to nezajímá, protože nevíte, jak ti nevidomí volí a koho volí, kdežto v tom zahraničí očekáváte, že vám to přihraje nějaké hlasy. Tak já vás poprosím, abyste aspoň kousek té energie, kterou věnujete pomoci krajanům v zahraničí, věnovali nevidomým osobám v České republice.

To jsou všechny pozměňovací návrhy, o kterých budeme hlasovat. To jsem vám poreferoval, o tom... A to je vlastně shrnutá debata od té doby, co jsme se tady potkali u prvního čtení. To, co proběhlo během druhého čtení, o čem jsme se bavili na výborech, o čem jsme se bavili ve veřejném prostoru a o čem budeme, a to jsem zvědavý kdy, hlasovat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Paní navrhovatelko, musím upřesnit své předchozí vyjádření ohledně přednostních práv, protože zpravodaj dostává přednostní právo nebo má přednostní právo a může vystoupit kdykoliv v průběhu projednání. Navrhovatel má přednostní právo, je-li jím například ministr nebo někdo, kdo je vybaven přednostním právem, ale jsou-li navrhovatelé poslanci, tak za navrhovatele přednostní právo nemají. (Navrhovatelka poslankyně Potůčková namítá od stolku zpravodajů.) Je to tak, je to i konzultováno podle jednacího řádu, jsem schopen vám tady ocitovat paragrafy. To znamená, je to skutečně tak. To znamená, omlouvám se, upřesňuji toto vyjádření. Nyní musíme pokračovat normálně v rozpravě tak, jak jsou řádné přihlášky, případně formou faktických přihlášek, ale v tento moment není možné za navrhovatele udělit přednostní... (Navrhovatelka se hlásí se stanoviskem klubu.) Dobře, v tom případě, hlásíte-li se stanoviskem klubu, tak samozřejmě vám přednostní právo udělím. Ale předtím ještě potřebuji udělit slovo třem poslankyním a poslancům s faktickou poznámkou. Nejprve tedy vystoupí pan poslanec Roman Bělor, potom Tomáš Kohoutek a paní poslankyně Berenika Peštová. Tak v tom případě jenom dvě faktické poznámky, nejprve pan poslanec Roman Bělor. Prosím.

 

Poslanec Roman Bělor: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já budu velmi stručný. Tady v předchozích argumentacích a expozé byla uváděna Francie jako země, která zrušila korespondenční volbu. Je to polopravda, nebo nepravda, protože Francie nahradila tu klasickou korespondenční volbu volbou digitální či elektronickou, takže uvádět Francii jako příklad je podle mě mimo realitu.

Potom tady byl několikrát citován docent Antoš, vedoucí katedry ústavního práva Právnické fakulty v Praze, a tam podle mého názoru byly jeho názory vytrženy z kontextu. Pan docent se podle mého názoru v ústních i odborných vyjádřeních kloní spíše ve prospěch korespondenční volby. On celkem správně hovoří o vyvažování možného omezení tajnosti volby ve prospěch usnadnění výkonu ústavního práva volit.

A poslední věc, co se týká těch počtů lidí, kteří jsou v zahraničí. To je skutečně dynamické číslo a nevíme přesně, kolik těch lidí bude. Ale tady bych rád uvedl tu věc, že řada těch lidí touží po tom mít možnost korespondenčně volit bez toho, že by doopravdy volili. Tady jde o to, že řada těch lidí ocení tu možnost a využijí podobně jako lidé v České republice také právo nevolit. Díky.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Další faktická poznámka, pana poslance Tomáše Kohoutka. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji, pane místopředsedo. No, musím se upřímně smát a říkám si, kdo s čím schází, s tím také zachází, a teď se to začíná projevovat a myslím si, že to je teprve začátek. Paní kolegyně Potůčková se teď strašně divila, že nemůže vystoupit jako předkladatelka. No ale můžete si za to sami. Všichni víme, že jste obešli legislativní proces, protože všichni víme, že to je vládní návrh, ale abyste se vyhnuli Legislativní radě vlády, abyste se vyhnuli RIA a podobně, tak jste se pod to podepsali všichni předsedové politických stran, všichni předsedové politických klubů, máte to jako poslanecký návrh, no a teď nemůžete vystoupit. Takže můžete se za to sami. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Jako další faktická poznámka paní poslankyně Zuzana Ožanová, potom paní předsedkyně Alena Schillerová. Obě jsou to faktické poznámky. Prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, mě zaujala jedna poznámka pana poslance Bělora, vaším prostřednictvím, kdy měl někoho citovat a že tajnost té volby není tak důležitá jako možnost volit. Akorát ta ústava říká, že jsou volby tajné. A máme to v ústavě. Tak já se domnívám, že pokud máme systém, který umožňuje zachovat ústavní principy, máme to v ústavě, tak bychom neměli říkat, že je něco důležitější než druhé. Pro mě je důležitá i tajnost volby. Vy jste zmínil, že někdo má tento názor, ale o tom to celé je, těch několik dnů jednání, o tom, že my rozporujeme to, že ty volby nemusí být zcela tak tajné, jak si myslíte, a vy nás někteří přesvědčujete. Já si dobře pamatuju na první čtení, že to není tak podstatné. Je to podstatné. Svoboda projevu je v tom, že si můžu zvolit, koho chci, aniž mi někdo diktuje, stojí za zády a vede mi ruku! Dovolte těm lidem volit tajně. Zkuste se nad tím zamyslet. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Mám zde řadu faktických poznámek. Jako další paní předsedkyně Alena Schillerová, pan poslanec Patrik Nacher a další. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. No, pane poslanče Bělore, jsem ráda, že jsem vás poznala. Prostřednictvím pana místopředsedy. Já jsem úplně nerozuměla, co jste nám přišel říct, to ale vás nebudu tady nějak zkoušet ani shazovat, to v žádném případě. Ale pokud chcete citovat pana docenta Antoše, a já jsem ho citovala ve svém projevu, tak já jsem přesně uvedla zdroj, cituje, odkdy, dokdy, tady začátek citace, tady konec citace. Tak prosím ho přesně citujte, prostřednictvím pana místopředsedy, a neříkejte, že on možná takto a jinak. Já jsem uvedla přesnou citaci, tak jako i u dalších citací.

A ještě navážu na tu další poznámku, že nemohla paní poslankyně Potůčková vystoupit. To nebudu rozebírat, to je jasné, to je jednací řád. Ale kde máme pana ministra vnitra? Já vím, že není předkladatelem, bohužel, to tady kritizujeme celou dobu, ale aspoň by mu ten zákon mohl stát za to, aby tady seděl a případně reagoval na naše poznámky. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Jenom, paní předsedkyně, krátce zareaguji. Pan ministr je řádně omluven, protože jel na jednání... Upřesním to. Ale je řádně omluven.

Jako další je pan poslanec Patrik Nacher s faktickou poznámkou, potom pan poslanec Radek Vondráček s faktickou poznámkou a další. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Já navážu na Zuzanu Ožanovou. Primárně mají být volby tajné a svobodné, nikoliv pohodlné, abych to tak jako řekl. Ty volby nejsou každý den, každý týden. Tady to někdo připodobňuje, když jsem v televizní debatě k moderním technologiím, k internetovému bankovnictví, objednávání pizzy. Tak toto možná děláte denně, tak tam ta pohodlnost je namístě. Ty volby jsou v průměru řekněme jednou za dva roky, ty do Poslanecké sněmovny, kvůli kterým to účelově děláte, jsou jednou za čtyři roky. Takže primárně mají být volby tajné a svobodné. Nechť jsou co nejvíc pohodlné, aniž by se tyhle dva aspekty ztratily. Ale to tady v tomhletom případě není. To je reakce na kolegu Bělora.

No a pokud jde o účast či neúčast ministrů, vidím tady dva ministry, kterých se to ani moc jakoby netýká gesčně, tak jenom připomenu, že ten program jste si zařadili vy, že to bude dneska, ve středu a v pátek, že máme speciální schůzi jenom na korespondenční volbu, to je vaše volba, váš čas, nechť tady ti ministři jsou. Nebo si zvolte jiné dny, jinou středu, jiný pátek. Ale to nemůžete vyčítat opozici. Vy tady nemáte ministry v den, kdy si to svoláte. To už opravdu nevím.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Radek Vondráček, připraví se paní poslankyně Zuzana Ožanová a další. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Já bych stručně zareagoval na rozpravu a na příspěvek kolegyně Ožanové a kolegy Bělora. To je naprosto legitimní debata. Je tady princip tajnosti a svobody voleb, který se u korespondenční volby dostává do střetu s všeobecností voleb. A vždycky je potřeba zvážit nějakou proporcionalitu a vždycky zásah toho každého práva nebo jedné té zásady do té druhé musí být nějakým způsobem v minimální možné míře. A my jsme navrhovali jako hnutí ANO, že se to dalo řešit, zlepšení přístupu k volbám pro naše krajany, tím, že se zvýší množství volebních místností. A to řešení skutečně technicky existuje, dá se to zrealizovat relativně snadno. Já opravdu to mám potvrzeno z diplomatických kruhů, ačkoliv tady pan ministr Lipavský říkal něco jiného, protože chtěl, aby to takhle vyznělo. A i ty náklady na jednotlivé místnosti, které mám, jsou podle mě trošku nadstřelené. Tak my jsme tu možnost měli, a ať jsem férový, byli jsme ve dvou vládách a ani během těch našich dvou vlád se to nedalo. Já sám to nechápu, proč jsme za ty desítky let v podstatě to aspoň nezkusili. Asi se šetřilo, asi nebyly prostředky. Ale řešit to potom všeobecnou korespondenční volbou, když můžeme mít menší zásah do ústavního principu tajnosti a svobody, je za mě argument pro to, že je ta tajnost narušena, že jsme to narušili přes míru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní paní poslankyně Zuzana Ožanová a potom pan poslanec Jiří Strýček. Jsou to obě faktické poznámky. Prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Já navážu na předsedkyni klubu ANO, která ve svém proslovu uváděla věci týkající se legislativního procesu, a na to, co se stalo, že kolegyně Potůčková, vaším prostřednictvím, nemá přednostní práva z titulu předkladatele. Víte, tam už to bylo zmíněno. Stačilo, aby to byl vládní návrh, aby se k tomu mohli lidé vyjádřit, a připomínková místa. Vy jste se tak báli těch připomínkových míst, že by náhodou mohli mít pravdu, že by tam bylo hodně zásadních připomínek. Prosím vás, ono to vzbuzuje velký údiv. Vy máte ve své podstatě trhací kalendář - myslím tím programové prohlášení vlády, kde zdůrazňujete - protože jsem členkou ústavně-právního výboru, tak samozřejmě že mě zajímá oblast legislativy - kvalitu legislativy. Prosím vás, kolegové, kolegyně, zkuste si přečíst někdy vlastní programové prohlášení vlády. Tento zákon neprojevuje kvality legislativy. Máte ministra pro legislativu. No, k čemu, když vy si předkládáte zásadní věci jako poslanecké návrhy? K čemu máte toto ministerstvo? Ať kolega Stanjura ušetří peníze a zrušte Ministerstvo pro legislativu. Potřebujete konsolidovat veřejné finance, tak na co je máte? Vždyť stačí jenom poslanecké návrhy. Není třeba Legislativní rada vlády, není třeba standardní legislativní proces. A o tom to je. Jsou tu návrhy, které jsou důležité, ale ony by možná zazněly ne od nás, od opozice, ale od připomínkových míst. A mohli jste to mít v úplně jiné podobě, než máte nyní. A pak se nedivte, že prostě nemůžete vystupovat, kdy si zamanete, a musíte to dělat jako my - řádně se přihlásit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktická poznámka, pan poslanec Jiří Strýček. Prosím.

 

Poslanec Jiří Strýček: Vážené kolegyně, vážení kolegové. Děkuji vám za slovo, vážený pane předsedající. Já bych ještě navázal také na kolegu Radka Vondráčka a na kolegyni Zuzku Ožanovou a chtěl bych se vyjádřit k té tajnosti, zaručení tajnosti a svobody voleb. Já tady mám v ruce připomínkovou zprávu Ministerstva vnitra pro koaliční radu minulé vlády ke korespondenční volbě. Tato zpráva je ze dne 9. 4. Tam mimo jiné jedno z těch hlavních rizik, které se uvádí - cituji: "Nejpodstatnějším z nich je nemožnost zajistit ústavně garantovanou tajnost hlasování, protože volič provádí hlasování v takzvaném nekontrolovatelném prostředí, mimo volební místnost. Není proto možné garantovat, že nehlasuje pod nátlakem jiné osoby nebo že se nejedná o kupčení s hlasy, a tedy že hlasování probíhá svobodně a tajně." Toto je prosím zpráva, kterou vypracovalo samotné Ministerstvo vnitra. O to víc mě tedy zaráží, že v tom poslaneckém návrhu, který je tady předložen, který projednáváme, předpokládám, že to samozřejmě vypracovalo Ministerstvo vnitra, ale tam už se hovoří o tom, vysloveně se to uvádí v bodě čtyři, že korespondenční hlasování je v souladu s Ústavou České republiky.

My tady máme dvě stanoviska, jedno z roku 2019, které bylo vypracováno pro minulou vládu, a tam se hovořilo o tom, že to tam není možné zajistit, a tady se hovoří, že to je možné zajistit. Tak by mě tedy zajímalo - škoda, že tady není pan ministr - co vedlo k takové změně názoru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já také děkuji. Tím jsme vyčerpali faktické poznámky. Jenom pro stanovisko klubu bych potřeboval písemný návrh předsedy klubu, jestli mi ho můžete prosím doručit. Pro pořádek, chci to po všech, to znamená, že to budu chtít i po dalším poslaneckém klubu.

Poprosím vás, kolegyně a kolegové, o strpení. Zatím přečtu omluvy. Od 13.15 hodin z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Jana Berkovcová. Z členů vlády se omlouvá od 12.30 do 14 hodin z pracovních důvodů pan ministr Martin Dvořák a dále od 12.30 hodin z pracovních důvodů pan ministr Marek Výborný. Ještě jak jsme řešili nepřítomnost pana ministra vnitra, tak ten se omlouvá dnes od 13 hodin z důvodu zahraniční cesty.

Nyní máme po formální stránce všechno v pořádku. Uděluji paní poslankyni Lucii Potůčkové přednostní právo, aby přednesla stanovisko klubu k tomuto tisku. Prosím.

 

Poslankyně Lucie Potůčková: Já vám děkuji, pane předsedo. Vážení kolegové, vážený pane poslanče Kohoutku, prostřednictvím pana předsedajícího, stejně se dočkáte. Tak ale alespoň tedy v rámci stanoviska klubu. Myslím, že budete nakonec rád, protože tady zazní i některé odpovědi na otázky, které tu zazněly, na některé obavy, které tu zazněly. V rámci stanoviska klubu bych se tedy ráda vyjádřila k návrhu zákona, který je zde předkládán. Nejprve obecně a potom jednotlivě k těm obavám, které tu panovaly, nebo naopak k těm argumentům, které bych velmi ráda vysvětlila nebo vyvrátila.

Návrh zavádí korespondenční hlasování pro volby do Poslanecké sněmovny Evropského parlamentu a pro volbu prezidenta republiky po prvním lednu 2026. Současně zajišťuje korespondenční hlasování i pro volby do Poslanecké sněmovny na podzim roku 2025. Předložený návrh konečně naplňuje nesplněné závazky předchozích vlád usnadnit dostupnost výkonu volebního práva českým občanům žijícím v zahraničí. Ostatně tak jako korespondenční hlasování umožňuje většina států Evropské unie.

Návrh byl připraven s odbornou podporou Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí. Za předkladatele předesílám, že i na základě konstruktivní debaty se zástupci opozice - jsem za ni velmi ráda, že jsme si k tomu stolu sedli - vzniklo - tady musím upozornit, že bych byla velmi ráda, kdyby k tomu docházelo častěji - několik pozměňovacích návrhů, které dále přispívají ke zkvalitnění navržené úpravy, aniž by měnily její podstatu.

Nyní bych se tedy ráda vyjádřila k některým věcem, které tu zazněly. Když to vezmu od začátku, bylo jich opravdu mnoho.

Spojené státy opravdu nerozdělila korespondenční volba. Spojené státy rozdělil Donald Trump, který si založil na polarizaci a na urážkách celou svoji volební kampaň. Ale předpokládám, že pokud Donald Trump, a může se to stát, jak to vypadá, vyhraje prezidentské volby, tak jako mávnutím kouzelného proutku nám najednou obavy týkající se korespondenční volby zmizí a všechno bude naprosto v pořádku. Předpokládám, že nikdo nic zpochybňovat nebude. Trump a jeho zastánci nevyhráli žádnou z volebních žalob podaných ohledně průběhu voleb. Naopak Rudy Giuliani - to je jeho někdejší právník a možná si ho někdo pamatuje jako velmi slavného newyorského starostu - byl loni odsouzen k pokutě 148 milionů dolarů za pomluvy a křivé obviňování dvou úřednic volebních komisí v Georgii.

Fascinuje mě, že jedna ze stran opozice, která tak obdivuje AfD, vůbec nezpochybňuje skvělé výsledky v Německu, a to i nyní, po nynějších eurovolbách, kdy Němci volí korespondenčně i v Německu, a ano, úplně totožně pomocí dvou obálek. Prostě dostanou dvě barvy, růžovou do eurovoleb, zelenou do komunálek. Korespondenčně ze zahraničí Němci volí už od roku 1956 a opět nikdo tuto volbu nezpochybnil.

Znovu opakuji Francii. Už vím, že je to jako kafemlejnek. Delší dobu slýchám tedy z různých úst, že korespondenční volbu zrušili ve Francii už v roce 1975 kvůli podvodům a že už ji znovu nezavedli. Samozřejmě je to úplně jinak, není to pravda. Zrušena byla pouze vnitrostátní korespondenční volba a francouzští občané mohou nadále volit ze zahraniční do dolní komory parlamentu v takzvaných election legislative, a to nejenom poštou, ale také rovnou elektronicky, čehož samozřejmě, bodejť by ne, využívají zdaleka nejvíc. Ano, i pomocí korespondenčních hlasů, respektive elektronických hlasů, dosáhla jednou z našich parlamentních stran tolik milovaná Marine Le Pen vysokého výsledku v parlamentních volbách v roce 2022. Kde je nějaké zpochybňování? Nikde.

Pokud jde o Rakousko, k žádným podvodům - já bych zde opravdu alespoň těm důslednějším doporučovala přečíst si rozhodnutí předsedy soudu Holzingera, který sice nařídil opakování voleb kvůli předčasnému otevření obálek před oficiálním ukončením hlasování v několika volebních komisích, ale jednoznačně uvedl, že k žádným úmyslným podvodům ani manipulacím nedošlo. Tak proč tu pořád donekonečna opakujete ty stejné lži? Pořád je to absurdní lež, která byla milionkrát vyvrácena. Obviňujete v podstatě Rakušany neustále z nějakých podvodů a falšování. A já být Rakušanem (Smích z levé strany sálu.) - tedy národnostně myslím, předseda tu není - tak už se mě to opravdu dotýká.

Postup, jak volit korespondenčně, není žádná mozková chirurgie. Je to jednoduchý proces, tisíckrát odzkoušený v mnoha státech se staletou demokratickou tradicí a s ústavami, které samozřejmě rovněž zakotvují velmi podobné ústavní principy, včetně té tajnosti.

Pokud jde o family voting, ráda zde přečtu zprávu z Parlamentního institutu, která ovšem také potvrzuje a doplňuje zprávy OBSE z celého světa. "Jako rodinné hlasování je označován jev, kdy je hlasování rodinných příslušníků pod kontrolou nejčastěji mužského člena rodiny. Nemusí to být tak vždy. Na základě zpráv volebních pozorovatelů dochází autor k závěru, že rodinné hlasování je kulturně-sociální fenomén. Pro jeho potlačení je potřeba nejenom vhodné nastavení regulačního rámce, ale celkové změny postoje společnosti k určitým sociálním skupinám. V České republice tento jev nebyl nikdy zaznamenán. Jeho existence přitom nesouvisí přímo se způsobem hlasování. Nelze ho proto nijak spojovat se zvláštními způsoby hlasování, jako je například hlasování pomocí přenosné volební urny nebo korespondenční hlasování." Tolik konec citace.

K duplicitní volbě. Ano, to je relevantní připomínka Radka Vondráčka, mého váženého kolegy, co se týče především voleb v eurovolbách. Ta situace se řeší a pevně doufám, že se vyřeší. Ona není možná, protože to samozřejmě zakazuje zákon. Ale to není vše. Náš zákon o volbách do Evropského parlamentu říká, že každý volič může ten svůj hlas použít pouze jednou. Vychází to samozřejmě z původního zákona z roku 1976 o volbách do Evropského parlamentu, tedy evropského nařízení. V současné době je v Evropském parlamentu a řeší se v rámci Evropské komise nařízení o volebních právech mobilních evropských voličů. A já předpokládám, protože už je to v nějaké poslední fázi, že dojde k propojení evidencí a že už to v příštích evropských volbách prostě vůbec možné nebude. Zatím to možné je, teoreticky, ale je to pochopitelně porušení zákona.

Můžeme se samozřejmě bavit o sankcích, protože například v Německu, už mnou zmiňovaném, pokud se objeví a najdou se takoví hlupáci, kteří to na sebe, s prominutím, někde na sítích i prásknou, že volili ve více státech, tak je tam pokuta 15 000 eur. U nás je, pokud vím, pokuta možná jenom kolem 15 000 korun. A tady bych tedy opravdu byla přísnější.

Co se týče nevidomých - pokud jsme hlasovali nebo pokud jsme se bavili o tom, jestli podpoříme tento návrh - a tady já jsem měla opravdu velmi neutrální stanovisko, protože si myslím, že něco s tím opravdu musíme dělat - a zase, opět na základě zpráv OBSE, my opravdu tuto situaci musíme řešit.

Věc je taková, že v navrhovaném pozměňovacím návrhu máme tedy systém QR kódu, ale ten systém QR kódu nám neumožní kroužkování, prostě zbavuje toho voliče, připravuje ho o jednu z možností, to znamená využít referenční (preferenční?) hlasy. Tak jak se to řeší dnes, pokud vás to zajímá, po světě, tak jsou samozřejmě moderní technologie, které vám do uší přečtou, do sluchátek, celý hlasovací lístek. Ve Spojených státech je to buďto Voting Buddy nebo Be My Eyes, prostě se to řeší moderními technologiemi - a nemusíte jenom o ten QR kód. Bezesporu ovšem si myslím, že je potřeba tuto záležitost řešit, nemyslím si, že tímto způsobem tento pozměňovací návrh tuto situaci vyřeší komplexně, ale rozhodně podnět dobrý.

Co se týče pana Antoše, vedoucího katedry ústavního práva Karlovy univerzity, který tu byl citován, já ho také zacituji. Je to jeden z článků a ten článek je myslím zhruba 18 let starý, takže to není nic nového: "Pokud trváme na hlasování pouze ve volebních místnostech, tak tím sice na jedné straně podporujeme to zajištění tajnosti, ale na druhou stranu fakticky omezujeme reálnou možnost některých voličů se těch voleb zúčastnit." Takže ty argumenty, které směřují proti korespondenční volbě a bojí se zásahu do tajnosti, mají pravdu. Ale to nutně neznamená, že by korespondenční hlasování bylo nepřípustné, protože naopak směřuje k tomu, aby lidé měli rovnou šanci se těch voleb zúčastnit. Takže tady opravdu jde o proporcionalitu. Ano, je to nějaké narušení tajnosti, možná, ale zároveň tím posilujeme základní princip všeobecnosti volebního práva.

Dál - a už budu končit. V neposlední řadě, a to považuju za opravdu velmi alarmující a nebezpečné a také nehorázné - je, nejenže aspoň tedy jenom některá část opozice - se neustále snaží obviňovat české občany žijící v zahraničí z nedostatku úsudku, z podvodů, falšování, z korupce, což je samo o sobě dost neuvěřitelné a urážlivé, a možná to vychází z nějakého tedy vlastního uvažování podle sebe soudím tebe, ale co mě opravdu děsí, je neustálé zpochybňování důvěryhodnosti pracovníků volebních komisí, zaměstnanců zastupitelských úřadů, pochybování o zajištění schránek na konzulárních úřadech, které disponují trezory, protože mimo jiné tam jsou materiály, samozřejmě, na vydávání cestovních dokladů a občanských osobních dokladů. To přesně vede k naprosto úmyslnému podkopávání důvěry lidí ve státní orgány a instituce a přesně to je jedna z velmi osvědčených metod, která dláždí cestu autokratům a politikům, pro které je demokracie jen pouhopouhé bezobsažné slovo v názvu jejich strany nebo hnutí.

V závěru bych ráda konstatovala, že pokud někdo nazývá korespondenční volbu atentátem na ústavu - a já se domnívám, že takové prohlášení je atentátem na zdravý rozum voličů v zahraničí, který je povětšinou svéprávný a s něčím tak jednoduchým, jako je vložení hlasovacího lístku do obálky a odeslání obálky na zastupitelský úřad, si opravdu jednoduše poradí.

V průběhu debaty, pokud zde zazní některé nové - a já opakuji: nové - obavy a argumenty, které zde ještě nebyly mnohonásobně vyvráceny a vysvětleny, a zatím jsem je opravdu zde neslyšela, budu se samozřejmě snažit reagovat a trpělivě vysvětlovat znovu a znovu, protože samozřejmě naším největším zájmem je klidná a konstruktivní rozprava. Nejde totiž o nic jiného než o důvěru občanů v náš robustní volební systém, který korespondenční volba zcela správně a logicky doplňuje, a já budu moc ráda, že se jí občané České republiky pobývající v zahraničí konečně po dlouhých letech beznaděje díky naší práci ve Sněmovně a díky práci Ministerstva vnitra dočkají. (Projevy nesouhlasu z pléna.) A pevně věřím, že už to bude příští rok. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Vaše vystoupení vyvolalo pět faktických poznámek. Jako první vystoupí paní poslankyně Berenika Peštová, připraví se paní poslankyně Zuzana Ožanová a další. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Paní poslankyně Potůčková, prostřednictvím pana předsedajícího, jsem konečně ráda, že jste se k tomu vyjádřila. V každém případě o mém pozměňovacím návrhu jste tam moc nemluvila, asi proto, že je pro vás dost nepříjemný. V každém případě vy, jak předkládáte sem všechny ty zákony tím způsobem, jak to děláte, to znamená, že obcházíte legislativní postupy a dáváte to sem formou vašich pozměňovacích návrhů, tak my musíme s vámi hrát jak hráči šachu, to znamená, že musíme koukat několik tahů dopředu.

Takže vy jste sem sice dali krásnou novelu vaší korespondenční volby, ale tak nějak máte už v zákopech připravenou další novelu, to znamená, že chcete dát občanství třetí a čtvrté generaci. Proto jsem tam dala svůj pozměňovací návrh a čekala jsem, že k tomu uslyším taky takový plamenný projev, jako jste tady dala ke všem pozměňovacím návrhům, to znamená, že chci, aby ten, kdo trvale žije v zahraničí, to znamená nějaká třetí a čtvrtá generace, tak aby prokázala, že má k naší republice nějaký vztah. A proto jsem tam ten pozměňovací návrh dávala z předběžné opatrnosti, protože bude následovat další novela, kdy nadělíte třetí a čtvrté generaci občanství, aby prokázala, že tady má trvalé bydliště, nebo že tady vlastní nějakou nemovitou věc, to znamená, platí daň z nemovitosti, má vůči České republice nějakou daňovou povinnost, platí zde zdravotní, sociální. A když mi začnete říkat, že tady sahám do soukromí tohoto člověka, tak se podívejte, jak v současné době je to v komunální politice. Pokud chcete vystoupit na zastupitelstvu, musíte prokázat k dané obci vztah, to znamená, buď tam máte trvalé bydliště, anebo tam vlastníte nějakou nemovitost!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Jako další vystoupí paní poslankyně Zuzana Ožanová, pan poslanec Patrik Nacher a další v rámci faktických poznámek. Prosím. A ještě než vám udělím slovo, kolegyně a kolegové v pravé části sálu i v levé části sálu, poprosím o ztišení. Prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane předsedající, já reaguji na kolegyni Potůčkovou, vaším prostřednictvím. Protože jste dali poslanecký návrh zákona, tak jsme byli svědky porušení jednacího řádu. Jakého porušení? No, to, co tady zaznělo od kolegyně Potůčkové, vaším prostřednictvím, zjevně nebylo stanovisko klubu. Byl to diskusní příspěvek, nikoliv stanovisko klubu. Tento diskusní příspěvek reagoval na vzniklou rozpravu. Pokud já vím, tak paní poslankyně používala slova já, já, já, já. O tom, že je to stanovisko klubu a jaký má názor hnutí STAN, jsme se nedozvěděli nic, dozvěděli jsme se mnoho o jejích názorech.

Víte, mělo to být stanovisko klubu. Co by stačilo? Stačilo by dát, využít to, co máte ve svém programovém prohlášení, standardní legislativní cestu. Měli byste tu pana ministra, který by to obhajoval, měl přednostní právo a mohl kdykoliv mluvit. (Zvýšeným hlasem.) Prosím, nezneužívejte jednací řád Poslanecké sněmovny! Nebudu dávat námitku proti postupu předsedajícího, ale zvažte, že jenom díky tomu, jakým způsobem jste podali zákon, tak nemáte právo porušovat jednací řád této komory Parlamentu!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Patrik Nacher, připraví se pan poslanec Radek Vondráček. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. No, já tedy musím reagovat na vystoupení paní poslankyně Potůčkové. Ona tady mluvila o demokratech a autokratech - a přitom zjevně porušila jednací řád. Navážu na to, co říkala Zuzana Ožanová.

Ona tady měla připravené dokumenty, z kterých četla ten projev jako za předkladatele. Ona je nevyměnila za nějaké jiné, aby to bylo stanovisko klubu. Ona tady nemluvila spatra, a aby řekla stanovisko klubu. Ona použila ty samé podklady, které měla připravené za předkladatele. To znamená, že použila stejný text, jenom jste zneužili jednacího řádu, že nevystupovala za předkladatele, ale vystupovala se stanoviskem klubu. Ale ten text a ty dokumenty měla stejné. Já jsem se na to tady díval. Takže vy porušujete jednací řád úplně zjevně. Úplně zjevně porušujete jednací řád. Můžete si klepat na hlavu jak chcete, na vaši hlavu, to je vaše hlava. A vy nás budete poučovat, kdo má demokratické, nedemokratické postupy? V zákoně o správě voleb najednou zničehonic dáváte korespondenční volbu. Nikdo mi doteď neodpověděl, když paní Potůčková se ptala, že jste na všechno odpověděli, proč celý zákon platí od 1. 1. 2026 a jenom pasáž týkající se korespondenčních voleb je o rok uspíšena. To nám vysvětlete proč. Část zákona platí o rok dřív. Ale zároveň teď jste se sami chytili do pasti. Je to poslanecký návrh, nemáte přednostní právo, obejdete to, použijete ten samý text a tváříte se a ještě odejdete středem, ani to paní poslankyně neposlouchá, ty reakce. Tohleto všechno se vám sčítá do dalších voleb!

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Dobré odpoledne. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Vondráček, následuje pan poslanec Mašek. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. I já chci reagovat na paní kolegyni Potůčkovou ve dvou věcech. Za prvé ty evropské volby. Tak nám tady paní kolegyně potvrdila, že skutečně může docházet k těm duplicitám a že ten systém není dokonalý a že se tím ještě někdo občas pochlubí na sítích, že volí dvakrát do stejného parlamentu. Tak od čeho je tedy ale potom to první, druhé, třetí čtení, od čeho je ta debata? Abychom si to tedy řekli, ten pozměňovací návrh tam je. Vás to nebude stát vůbec nic a můžeme zatím ty evropské volby z toho vyjmout, a až se tedy přijme to celoevropské řešení, což je takový skvělý, často používaný termín, tak se to, předpokládám, bude stejně implementovat a můžete tam ty evropské volby vrátit a všechno bude v pořádku. On vlastně není důvod, proč to teď preventivně nedat pryč, kdyby náhodou se to evropské řešení nenašlo. Doteď to nikomu nevadilo, že do Evropy nemůžete volit ani na ambasádách. Jenom prostě tam, kde zrovna žijete, tak tam volíte ty místní, což má logiku. Když nás tady přesvědčuje Brusel, že jsme vlastně Evropané a je to jedna naše vlast a máme volit tam, kde zrovna žijeme, má to prostě svoji logiku. Není to složité legislativně. I ten můj pozměňovák je jednoduchý. Prostě jsem škrtl ty evropské volby, které se tam dají kdykoli dopsat.

Poslední věc. Vy tady argumentujete těmi transakčními náklady, že volič vynaloží velkou částku, aby někam přijel a odvolil. Ale v Evropě to skoro není problém. My máme vysokou hustotu zastupitelských úřadů. Problém se může vyskytnout jenom opravdu ve velkých... snad jenom ve Francii a Španělsku. V Německu máme několik generálních konzulátů. Takže to je opravdu zbytečný problém. Tak ty evropské volby dejte pryč a můžete v něčem vyhovět v opozici (Předsedající: Čas.) a můžu mít aspoň pocit, že tady k něčemu jsem, když tady na vás mluvím. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Prosím o dodržování času. Pane poslanče Mašku, vaše faktická poznámka. A pak se připraví pan poslanec Brož. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Také mě trošku probudila paní Potůčková nejenom obsahem svého příspěvku nebo stanoviska klubu, ale i určitou agresivitou toho projevu. Já bych to chtěl trochu zklidnit. Nám šlo a jde o ústavnost těch voleb, čili zachování rovnosti, přímosti, tajnosti. Proto také, a to tady řekl můj ctěný kolega Vondráček, kdybyste akceptovali, a tu šanci ještě máte akceptovat například ověřený podpis, akceptovat posun účinnosti, aby z toho ta účelovost tolik nečpěla, kde jste si tu účinnost posunuli o rok jenom u těch korespondenčních voleb, a také to, aby... dali jsme pozměňovací návrh, ten dotyčný, který vyzvedává písemnosti v zastoupení těch voličů na těch zastupitelských úřadech, tak aby se tam zaznamenalo datum, čas a vydání těch písemností, jméno, příjmení, datum narození osoby odlišné od voliče, které byly vydány, a elektronický obraz plné moci, na základě které byly ty písemnosti vydány, tak se nemáme o čem bavit. Nikdo to tady nebude zpochybňovat, protože ti voliči budou definováni a alespoň se přiblížíme trochu té ústavnosti. Nikdy to nelze úplně nahradit. Ale tady by určitě dohoda byla. A kdybyste to mysleli opravdu vážně, tak byste na tyto podmínky přistoupili.

A my určitě nezpochybňujeme úsudek občanů žijících v zahraničí dlouhodobě nebo tam studujících a podobně. Nicméně jde o to, aby ti občané vůbec věděli, že volili, aby to prostě neodvolil někdo za ně. A to ten princip, který vy navrhujete, nezaručuje.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za dodržení času. Pan poslanec Brož přednese svou faktickou poznámku. A následuje pan poslanec Novák. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji, paní předsedající. Já jsem chtěl zareagovat, vaším prostřednictvím, na paní poslankyni Potůčkovou, která tady ovšem není, nevidím tady ani nikoho za předkladatele. Nevím, jestli... tak je to v pořádku. Mě tam zaujalo to, že opravdu vy jste se tady chytili do své pasti. My tady řešíme takhle důležitou normu, že řešíme principy ústavnosti, a předkladatelé prostě nemůžou vystoupit. To nikdo nevysvětlil celou dobu, proč tohle nešlo vládním návrhem.

Ale já bych, abych zareagoval úplně konkrétně. Mě tam zaujalo, kdy mluvila paní poslankyně o principu tajnosti, který tedy dobře, trošičku snížíme, ale zase naopak posílíme jiný princip. To přece nemůžeme takhle brát. Buď máme v ústavě princip tajnosti hlasování a ne 80 % nebo 50 % - nebo kde cítíte tu škálu, že něco splňujeme ještě, anebo ještě nesplňujeme? Buď to tak je, anebo to tak není. Děkuju.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Novák a následuje pan poslanec Cogan. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo. Já vlastně nevím, jestli vůbec můžu tu faktickou poznámku přednést, protože z mého pohledu, když reaguji na paní poslankyni Potůčkovou, jsem přesvědčený, že byl porušený jednací řád, tak vlastně nevím, jestli na ni teď já můžu reagovat. Protože ona tady nebyla se stanoviskem klubu, ale reagovala tady vlastně na rozpravu. Takže byla svým způsobem vlastně ve stejné rovině jako my všichni diskutující. Takže nevím, nad tím bych se možná zamyslel. Ale rozhodně nebudu vyvolávat nějaké hlasování o postupu předsedajícího.

Každopádně paní Potůčková nám tady plamenně sdělila, že vlastně krajané pláčou. A já bych se jí zeptal: Těm krajanům je úplně jedno, že my tady upozorňujeme na mezery, a to na mezery takové, že s jejich hlasy může být manipulováno, protože nám doteď předkladatel nebyl schopný stoprocentně říct a vyvrátit to, že přestože máme trezory na zastupitelských úřadech a podobné věci, tak si spočítejte, kolikrát, kolikrát je s těmi hlasy manipulováno, než se dostanou k té sčítací komisi. Kolikrát? Minimálně čtyřikrát je s nimi manipulováno. Vedle toho v době hybridních válek. Jako uvědomte si, že když ten zákon bude děravý a bude umožňovat podvody - my neříkáme, že se dějí podvody. My říkáme, že tento zákon v tom, jak ho předkládáte, prostě nezajistí, aby se ty podvody nemohly dít. A my jsme tady osočeni z toho podle sebe soudím tebe? No to se na mě nezlobte, vy tady vůbec nezastupujete žádné občany. Vy tady nezastupujete ani ty, kteří tady žijou, ani ty v zahraničí. Jedete jenom na sebe! (Předsedající: Čas.) To je, co vás zajímá. (Předsedající: Čas vám vypršel.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní pan předseda Cogan, následuje pan poslanec Vondráček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Josef Cogan: Já budu reagovat faktickou na kolegy. To, co je stanoviskem klubu, je jenom naše věc. Ať mně tedy... (Pobavení v sále.) Jaké je stanovisko klubu, jako STAN je naše věc. Takže nás vlastně tady nemistrujte tím, jako že porušujeme jednací řád. Žádný jednací řád nebyl porušený. Kolegyně tady vystoupila se stanoviskem klubu. A to, co je v něm, je prostě jenom jako na nás. (Hovoří rozčileně.) A to, že reagovala a vyvracela ty vaše nesmyslné argumenty, které se tady desetkrát, dvacetkrát, třicetkrát vyvrátily, a vy to furt opakujete, furt točíte nesmyslný řeči, jako že proč jakoby to nejde, přitom to bylo dávno vyvrácený, Rakousko, Amerika, spousta těch věcí byla jako zcela nepochybně jakoby už tady jako jasně řečena. A pak tady jako (nesrozumitelné) tajnost. Vždyť ale i teď prostě ta tajnost není úplně zaručena. Vždyť máme tu přenosnou schránku, může tam i přijít druhá osoba a je to poměr jakoby dvou různých principů. Máme tady rovné právo jakoby v podstatě v tom smyslu, a to je nepochybné, že oni nemají v tom zahraničí. Prostě v tom zahraničí ten přístup k těm volbám je výrazně omezen. A dokazuje to to, že se toho účastní jedno, dvě až tři procenta těch jednotlivých voličů. A to jednoznačně ukazuje, že tam je porušeno jejich právo volit. Jejich ústavní právo na to, aby mohli volit.

A jestli tady někdo se... ještě se vrátím k tomu, kdo tady zneužíval jednací řád. A mě to je jako trapný, že vy takhle rozporujete věc, kterou nemáte vlastně nějak jakoby potvrzenou. To znamená, naše stanovisko je naše stanovisko. A jestli tady někdo dneska porušoval jednací řád, tak to byl zpravodaj, který tady vlastně ve věci se má vyjadřovat pouze zcela neutrálně jako zpravodaj, a zpravodaj tady do toho vkládal svoje negativní názory vlastně k této problematice, velmi často i osobní názory. A pročtěte si ten stenozáznam jako celkově kolikrát vlastně šel až do (nesrozumitelné). Takže pokud tady někdo porušil jednací řád, tak to byl zpravodaj, nikoliv kolegyně Potůčková, která tady řekla stanovisko klubu. A naší věcí je, jaké je naše stanovisko! To nebudete vy nám říkat, co má být v našem stanovisku! (Předsedající: Čas.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní bude vystupovat s faktickou poznámkou pan poslanec Vondráček, následuje paní poslankyně Ožanová.

 

Poslanec Radek Vondráček: Nevím, jestli mi bude stačit jedna faktická poznámka. Chtěl jsem reagovat na kolegyni Potůčkovou. Ale já si myslím, že jsem rozhodně neporušil jednací řád, protože já jsem řekl stanovisko zpravodaje k jednotlivým pozměňovacím návrhům. Já jsem přihlášen jako Vondráček jako pátý a tam budu mít svůj projev o principech, a proč si myslím, že korespondenční volba je špatně.

A ještě jedna poznámka. Vy jste sám, pane kolego, prostřednictvím paní předsedající, mluvil o rovnosti práva. Argumentoval jste rovností volebního práva. Jenže tahle novela právě způsobuje nerovnost, protože ti v zahraničí můžou jít na poštu a můžou si odvolit doma a my všichni v České republice musíme jít do té místnosti. A ta nerovnost tady prostě je a je potom otázkou posouzení, zda je, nebo není protiústavní, a co na to řekne za rok potom někde Ústavní soud, aby nám náhodou nenakázal, že všichni máme právo volit poštou. A to je to, co nám vadí.

No, a vyšlo mi to přesně na půlku. Já jsem chtěl reagovat na paní poslankyni Potůčkovou, která mluvila o těch QR kódech a že to není dokonalé řešení a že se na něčem pracuje. No to má asi pravdu a my jsme to samozřejmě debatovali. Ale samotní ti nevidomí to chtějí. My jsme se potkali s panem Krásou, my jsme to debatovali s úředníky ministerstva. Pro ně to není problém. My jim prostě teď můžeme pomoct. Není to dokonalé, ale oni to chtějí. A není to ani protiústavní, ani protizákonné, je to prostě něco, co je užitečné, a my bychom to mohli schválit a oni by k těm dalším volbám už mohli jít s lepším pocitem, že jsou více samostatní a nepotřebují tam asistenta. Ano, bude problém s preferenčními hlasy. Bude-li někdo chtít preferenční hlas, tak tam tedy bude potřeba toho asistenta. Ale nemusí. A ne všichni kroužkují.

Takže prosím ještě jednou o podporu toho pozměňujícího návrhu. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Paní poslankyně Ožanová a následuje pan poslanec Nacher. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuju. Vážená paní předsedkyně, dříve než vystoupil kolega Cogan, vaším prostřednictvím, chtěla jsem reagovat na kolegyni Potůčkovou. Tak já začnu v tom pořadí, v jakém jsem měla.

Kolegyně Potůčková ve svém projevu, ve kterém uváděla své názory a podle mě ne názory klubu, opravdu používala slova já, já, já. Říkala něco o podezřívání a podle sebe soudím tebe. No, kdybych přijala tu rétoriku, kterou uváděla v tom svém vystoupení, tak bychom nepotřebovali trestní zákoník. My zbytečně někoho podezříváme, že bude loupit, znásilňovat, krást. Ano, my musíme zajistit, aby byly ochráněny zájmy nás všech a všech občanů České republiky, aby volby byly svobodné, tajné a tak podobně. A to, že se snažíme zajistit a upozornit na problémy, které jsou, prosím vás, to je běžné. Nedávno jsme schvalovali redefinici znásilnění a neznamená to, že si myslíme, že každý znásilňuje. To, že upozorníme na nějaké problémy, tak to je hned podezřívání a my jsme ti špatní? Prosím vás, ale od toho je legislativa. Proto jsou zákonodárci, protože se musíme na to dívat ze všech úhlů pohledu. To není jenom o tom, že se na to podíváme jedním zrakem a někdo to nazve, pan předseda Cogan, nesmyslné řeči. No, on považuje naše řeči za nesmyslné, a promiňte, já zase ty z koalice, ale neříkám to tímto způsobem a nedehonestuju to takto na mikrofon.

Já jsem měla ještě další připomínky... já už radši ty připomínky mít nebudu a pokusím se už dneska nevystupovat, protože, promiňte mi, zkuste příště dát vládní návrh zákona, řádný legislativní proces a zkrátili byste dobu projednávání v Poslanecké sněmovně.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí pan poslanec Nacher, následuje paní poslankyně Peštová, s faktickými. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Já nejprve vysvětlím ten rozdíl, protože diváci tomu nerozumějí až tolik a ztrácejí se v tom. Pokud je vládní návrh, sedí tady za předkladatele ministr, který má přednostní právo a může vlastně reagovat v průběhu rozpravy kdykoliv. Pokud je to poslanecký návrh, sedí tady poslanec, nebo oni se tady střídají jak na orloji, takže jich tady sedí víc, podle toho, když odejdou ze sálu, a nemají přednostní právo. Proč? A já jsem rád, že na to upozornil pan místopředseda. Nemají, protože kdyby těch předkladatelů tu bylo patnáct nebo dvacet a všichni by měli přednostní právo, tak se normální poslanec nedostane na řadu. Takže ono to nějakou logiku má.

A to, k čemu tady došlo - a to je reakce na pana předsedu Cogana, vaším prostřednictvím - je to, že kolegyně Potůčková tady měla připravený projev za předkladatele, v průběhu projednávání se od místopředsedy dozvěděla, že nemá přednostní právo, vy jste to změnili, tady jste si písemně napsali, že to bude stanovisko za klub, ale ty dokumenty jste nezměnili. Takže jste četli to, co - a také ten obsah tak odpovídal, podívejte se do stenozáznamu. Já nevím, jestli tam vůbec zaznělo, že STAN, STAN má tento názor. Já když jsem tady mluvil za klub, tuším jednou, teď nevím, k jakému tématu, tak jsem mluvil za klub hnutí ANO. To tam nezaznělo ani jednou. To bylo mělo být toho součástí. Takže tolik na vysvětlenou. Kolega Cogan se hrozně rozčiluje a prostě nemá pravdu. A to, že tady bude mluvit nahlas, tak tím tu pravdu nedožene.

A základní dotaz, který já jsem měl, doteď jsem nedostal odpověď. My se bavíme o novele zákona o správě voleb. Tam je shoda, že ta účinnost je od 1. 1. 2026. Můžete mi vysvětlit, proč tu výseč, která se týká korespondenčních voleb, jste o rok uspíšili, aby platila od 1. 1. 2025? Na to jste doteď neodpověděli. Děkuju.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuju za dodržení času. Paní poslankyně Peštová a následuje pan poslanec Kohoutek. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych chtěla zareagovat na pana poslance Cogana. Pane poslanče Cogane, prostřednictvím paní předsedající, my už jsme si zvykli, že jste si z jednacího řádu udělali trhací kalendář. My už jsme si zvykli, že máte ministra legislativy, který je vlastně zadarmo drahý, protože všechno tlačíte úplně jinou cestou než řádnou legislativní, to znamená, že obcházíte všechny ty postupy, které jsou k tomu, abyste se dostali až do té Legislativní rady vlády přes ty komise až přes vládu sem, ale prostě nezvykneme si na to, co teď tady předvádíte. To už je pro nás prostě moc. Vždyť vy už ohýbáte všechno, co můžete ohýbat! Já jsem se tady slušně zeptala, i když souhlasím se svými ctěnými kolegy, že to nebylo stanovisko klubu, protože tam opravdu zazníval můj názor - já si myslím a tak dále -, ale zeptala jsem se, když už to tedy bylo porušeno, tak dobře, já nad tím mávnu rukou, ale dobře, bylo to porušeno, ale já bych ráda slyšela, proč jste mi dali to negativní stanovisko k tomu mému pozměňujícímu návrhu, který jsem se vám tady snažila říct. A neříkejte mi, že to je zasahování do osobního vlastnictví a tak dále. To není pravda!

Když jsem jakýkoliv občan v této republice žijící v jakémkoliv městě, tak musím prokázat, že tam mám buď trvalé bydliště, anebo tam vlastním nějakou nemovitost, jinak mě nenechají promluvit na zastupitelstvu. Tak jak je možné, že teď najednou to vadí, když chci, aby ti občané, kteří dlouhodobě žijí v zahraničí, to znamená třetí čtvrtá generace, která už neumí ani česky, možná ani neví, kde Česká republika je, tak co by mělo vadit na tom, aby prokázali, že mají nějaký vztah k této republice? Oni si v zahraničí odvolí, ale svoje důsledky si neponesou! (Předsedající: Čas.) Ty ponesu já!

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Paní poslankyně, vypršel váš čas na faktickou poznámku. Poprosím pana poslance Kohoutka o dodržení času a následuje pan poslanec Novák. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji, paní předsedkyně. No, řada mých kolegů už to řekla. Ale nedivte se, že se bojíme, že chceme, aby ten zákon byl kvalitní a aby tam nebyly tyhlety díry. Podívejte se, co předvádíte vy tady s touhle Sněmovnou celé tohle volební období. Vy tou Sněmovnou pohrdáte. Ministři nechodí na výbory, když se tady projednávají zákony. Kde je dneska ministr vnitra? Kde je premiér? Kde je ministr zahraničí? To je opakovaně. Máte tady služby, maximálně tady vždycky sedí dva ministři, kterých se to vůbec netýká.

Pokud jde o zákony z ústavně-právního výboru, tak já minulý týden nebo předminulou Sněmovnu jsem několikrát tady projednával, zpravodajoval, seděl vedle mě ministr kultury. A podívejte se, co vy s tou Sněmovnou děláte a jak si s námi hrajete. Když má poslankyně Potůčková přednést stanovisko navrhovatelů, tak zjistí, že to nejde, tak se to ošulí klasicky počesky, že se rychle napíše stanovisko předsedy klubu, a pak paní Potůčková reaguje bezprostředně na to, co říkal můj kolega Radek Vondráček. Tak vy jste buď geniální klub, který se ani nemusí sejít ani to nemusí probrat, a víte, jaké stanovisko máte. A nedivte se, že my se bojíme, když vy jako poslanci si tady s tím jednacím řádem děláte, co chcete, tak se nedivte, že se bojíme, co se bude dít v Americe, v Kanadě nebo v Austrálii.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Novák s faktickou poznámkou a následuje pan předseda Cogan. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuju za slovo. Já jsem rád, že po mně jde pan kolega Cogan, protože já mám na něho taky otázku. Ať mi řekne, pokud tuto novelu nepřijmeme, tak v jeho očích se poruší ústavní právo volit? Nebo v kterém z pozměňovacích návrhů, který jediný koliduje nebo je v rozporu s ústavním právem? Mají naši občané nyní možnost v zahraničí volit? Já si myslím, že mají. Klade jim někdo nějaké překážky v současném stavu? Neklade. A znovu, když po tom ti naši krajané v zahraničí tak touží, proč to nepředložila vláda? Proč tam není hodnocení dopadů RIA? Proč? Konkrétně na tuto otázku mi prosím, a nejenom mně, ale i těm občanům, kteří to poslouchají, pane kolego, odpovězte, prostřednictvím paní předsedající, protože je to zajímá. Jak je možné, že tak zásadní návrh je předkládán poslaneckou novelou? Proč? Řekněte nám ten důvod konečně, ať to víme. Ať to víme, jak funguje ta vaše pětikoalice! Ať víme, kdo koho čím vydírá! Ať víme, co ty naše občany v konečné fázi díky tomu, že vy se navzájem vydíráte ve vládě, bolí. Dík.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan předseda Cogan a následuje pan poslanec Vondráček. Škoda, že nemůžu z tohoto místa glosovat, mrzí mě to občas. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Josef Cogan: Tak to je jako naše rozhodnutí. Prostě jsme předložili poslaneckou iniciativu, ten návrh, jakoby ten návrh je podobný, jako jste vlastně měli vy, jako šel do vlády, akorát vy jste ho zradili. Vy jste zradili ty lidi v zahraničí, otočili jste o 180 stupňů, prostě klasicky jakoby otočka názorová jenom proto, že se vám to jako v podstatě hodilo. My vlastně bereme tenhleten návrh, který byl tady vlastně letitý, ministerstvo na něm jako vlastně dál pracovalo a ten návrh ve své podobě - a kdysi prošel i LRV jakoby celkem v pohodě. Tak ten návrh teď se vlastně jenom uplatňuje. A to, že ten hřích je tady dvacet let, je vůči lidem v zahraničí... Ano, vy možná máte jiný názor, já mám třeba názor v souladu s názorem dlouholetého předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, který si myslí, že to, že není korespondenční volba, je odpírání volebního práva v zahraničí. A jak by to asi v Čechách vypadalo? Jak by to v Čechách vypadalo, kdyby byla třeba jenom volební místnost jedna v Praze nebo jako jedna v Praze a jedna v Brně? Kolik by asi přišlo lidí k volbám?

A to, že tady říkáte, že tady jakoby pořád zpochybňujete nějaké věci - no tak se podívejme, jak to vypadá u nás v některých volbách. Třeba jeden okrsek jako v obci Most, kdy při prezidentských volbách v jednom okrsku hlasovalo pro jednoho kandidáta 98 % a pro druhého 2 %, v celém Mostě to bylo víceméně 66 ku 33. Akorát v jednom obvodě to bylo 98 pro jednoho kandidáta. Shodou okolností si myslíte, že to tam bylo úplně férové, že to bylo úplně košer? A že vlastně došlo k tomu, že ty volby asi byly úplně v tomto poměru správné? Já tedy mám třeba pochybnosti o tom, že vlastně třeba v tom volebním obvodě, kde došlo k tomuto poměru, bylo všechno jakoby v pořádku. Nebyla jako podána žádná žaloba, takže já to beru, respektuju ten celkový výsledek. Ale zdá se mi to velmi podivné. A pokud, znovu zopakuji, kolegyně tady vystoupila se stanoviskem klubu (Předsedající: Čas.), to stanovisko klubu... (Předsedající: Pane předsedo, vypršel váš čas.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Vondráček a paní poslankyně Peštová s faktickými poznámkami.

 

Poslanec Radek Vondráček: Já už jsem zapomněl, na co jsem chtěl reagovat, když jsem poslouchal pana kolegu Cogana. Ale chtěl bych se ho zastat, on se nerozčiluje, on tak mluví skoro normálně vždycky.

Co se týče toho pořád neustále opakovaného tématu otočky. Určitě je přihlášený kolega Strýček, předpokládám, ale už nepřijde na řadu. Já vám přečtu kousek ze zprávy z Ministerstva vnitra z roku 2019, z naší vlády, když tam byl Honza Hamáček. Tak tenkrát to ministerstvo napsalo: Rizika korespondenčního hlasování. Nejpodstatnějším z nich je nemožnost zajistit ústavně garantovanou tajnost hlasování. To nám tenkrát napsalo Ministerstvo vnitra, když jsme to tedy měli v tom programu, že je tady nebezpečí, že je porušena ústavnost. Následně hnutí ANO i po zkušenostech z jiných zemí upustilo od toho záměru a tu korespondenční volbu přestalo prosazovat. Přestaňte nás tady obviňovat, že prostě je to účelová otočka. To je stejné, jak já říkám, vy účelově sháníte hlasy na rok 2025 (potlesk z poslanců ANO), to nikam (nesrozumitelné). A já vám tady čtu, proč my jsme to neudělali. Ale vy tady úplně nepokrytě chcete ty hlasy v roce 2025.

Co se týče toho obvodu, ale aspoň tam - a to jsem přesvědčený - ti lidé tam za tu plentu šli. Až už by se nechodilo ani za plentu, to byste viděl ta čísla, pane předsedo! Prostřednictvím paní předsedající.

A úplně na závěr jsem si vzpomněl, proč jsem se hlásil. Chci vám říct, abych reagoval na rozpravu. Ministr spravedlnosti za dva a půl roku na ústavně-právním výboru nepředložil ani jeden zákon! Se zákonem tam nebyl ani jednou, dvakrát se stavil, že šel náhodou cestou. Mám zprávy, že třeba i pan ministr Stanjura nechodí na rozpočtový. Vymlouvají se, že je středa a že jedná vláda. Já bych i paní předsedkyni poprosil, aby se zastala té Sněmovny a aby zjednala nápravu, protože my jsme nad vládou! (Předsedající: Váš čas právě vypršel pro faktickou poznámku.) A ať vláda chodí, ať nemusí chodit na výbory. Děkuji. (Potlesk z lavic poslanců ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Paní poslankyně Peštová nyní vystoupí s faktickou poznámkou. A myslím si, že už to bude poslední faktická, kterou stihneme. Tak, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Tak já děkuji za slovo. Já jsem si tedy poodstoupila, aby to nebylo, že ten aplaus tady je pro mě. V každém případě, pane poslanče Cogane, prostřednictvím paní předsedající, víte, protože jste nedodali tu RIA, tak jako my se v tom nemůžeme pořádně pohrabat. A mě by docela zajímalo, protože vy moc dobře víte, že já jsem z Mostu, a krásně jste tady o tom Mostě mluvil, tak mi povídejte o těch okrscích. Jak jste to vlastně myslel, pane poslanče, prostřednictvím paní předsedající, jako že v jednom okrsku byla 2 % a v jiném bylo 95. A kterýpak to asi byl okrsek, pane poslanče, prostřednictvím paní předsedající? Nebyl to třeba Chanov? Jaký okrsek to byl? Který jste měl na mysli? Který jste měl na mysli, pane poslanče, prostřednictvím paní předsedající? Zmáčkněte si čudlíček a pojďte mi to říct! Děkuju.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Kohoutek ještě stihne faktickou poznámku, ale už to bude ta poslední. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuju, paní předsedající. Mě to dneska baví, škoda, že budeme končit.

Já bych chtěl reagovat na pana předsedu klubu STAN Starostů, pana Cogana. Vy tady mluvíte o nějaké zradě, že my někoho zrazujeme, že jsme někoho zradili. Pane předsedo klubu STAN, Starostů, co děláte celé volební období pro starosty vy? Budeme projednávat rozpočtové určení daní, tam pět tisíc obcí připravíte o peníze! Tak pokud někdo někoho zrazuje, abych se vyjádřil přesně a nebyl neslušný, tak pokud někdo někoho zrazuje a zrazuje starosty malých obcí v téhleté republice, tak je to především hnutí STAN, Starostové. Takže o té zradě se zamyslete především vy sami nad sebou! Děkuju.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Vzhledem k tomu, že ve 14 hodin je konec dnešního jednání a už máme pouhou minutu, tak další faktické poznámky již nebudu teď v tuto chvíli připouštět. Pan poslanec Nacher si posečká se svou faktickou předpokládám do pátku.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády, já vám oznamuji, že teď přerušuji projednávání tohoto bodu a také přerušuji 107. schůzi Poslanecké sněmovny, ve které budeme pokračovat právě v pátek 14. června v 9 hodin. A zároveň připomínám, že zítra, tedy 13. června v 9 hodin, budeme pokračovat v přerušené 105. schůzi. Přeji hezké odpoledne.

 

(Schůze přerušena ve 14.00 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 16. 7. 2024 v 7:19.