Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

Jaké tady je procento jednak podle regionů, jednak podle pohlaví a podle alespoň velkých diagnostických skupin. Předpokládám, že to máte, protože to je velmi důležitý ukazatel. Ne-li, tak opět musím říci, že by nebyl materiál připraven řádně. To myslím, že se nestane.

Dále jsem v celém materiálu ani v té důvodové zprávě nenašla, jakým způsobem zohledňujete některé předvídatelné, upozorňuji předvídatelné neinfekční pandemie. Od roku 2008 Světová zdravotnická organizace velmi důrazně upozorňuje, že po roce 2030 dojde k naprostému skokovému nárůstu diabetiků. Diabetici mají řadu komplikací kromě toho, že musí dodržovat řadu nefarmakologických opatření, a samozřejmě ten důchodce nebude trpět hladem, tomu zcela rozumím, koupí si rohlík a k tomu nějakou kávu místo aby si vzal kedlubnu a mrkev, protože ono to je trošku drahé a ono ještě navíc to znamená, že musí mít chrup. V této součinnosti je evidentní, že už teď mají některé problémy a v momentě, kdy nedošlo k očekávané valorizaci, což byl velký podraz, v momentě, kdy se tedy snižuje ještě nikoliv jedna polovina, ale jedna třetina do toho důchodu, tak mají asi oprávněnou obavu, že vlastně nebudou moci ani plnit tyto základní ukazatele péče o své zdraví. Takže předpokládám opět, že to máte spočítáno a že to bude řádně vysvětleno.

Opět se vrátím k té natalitě, protože podívejte se, u nás nejčastějším důvodem úmrtí dospělých osob jsou kardiovaskulární nemoci, na druhém místě jsou onkologická onemocnění a třetí jsou úrazy. Měli jsme po dlouhou dobu takovou kladnou nulu, to znamená, že zhruba stejný počet osob zemřel a zhruba stejný počet dětí se narodil. Ten pokles, který nastal v minulém roce, je naprosto fatální, respektive v předminulém, naprosto fatální proto, že kdyby se toto mělo opakovat, tak se dostává tato republika do velmi těžce korigovatelného problému. Z běžné aritmetiky tam není vcelku o žádné vědě. Čili mě by zajímala v tom kontextu další aktivní znalost této problematiky a tím, že jí tedy jdete naproti ji řešit, aby nedošlo ke všem těm dopadům, které tady máme.

Co se týče dalších věcí, kterou tady musíme řešit, a to je průchod - protože musím říct jednu věc. Lidé, se kterými se setkávám - a jsou to lidé z celé republiky, nejrůznějších sociálních zařazení, opravdu v naprosté většině jsou to velmi slušní lidé, kteří chtějí pracovat, starají se o svou rodinu, chtějí dbát - oni v mnoha případech nemají peníze a mají veliké obavy. Takže já musím říci, že žádné vystoupení zcela nerozptýlilo moje obavy a oni mi jistě dají zpětnou vazbu již zítra ráno, jak toto vnímají.

Musíme si říct ještě jednu věc, a to je: rok 65 věku; jistě, tady jsme slyšeli, že máme věk dožití a podobně. A při té příležitosti, protože jste neuvedli tu směrodatnou odchylku, tak to považuji za opravdu číslo hozené do éteru, protože když to vezmeme takhle po jednotlivcích, tak bych tady dala příklad jednoho z bardů naší poezie Petra Bezruče. Petr Bezruč, který je velmi známý zejména tím, že se dožil víceméně 90 let, tak on vlastně pořádně začal vydávat svá díla poté, co odešel do důchodu. Byl poštovní zaměstnanec, čili státní zaměstnanec a v té době stačilo 25 let toho pojištění. Takže... (Reakce z pravé části sálu.) Vy víte odpověď na všechny otázky, to jsem ráda. Takže já jenom chci říct, že v každém období se našli lidé, kteří samozřejmě žili dlouho, měli štěstí, genetiku a tak dále, ale to jsou ti jedinci. A naším cílem je, jestliže chceme, a chceme pochopitelně, aby naši lidé žili dlouho, aby žili slušně, protože to ve zdraví prosím pěkně se asi úplně nepovede, ale aby žili slušně na úrovni, aby neměli strach z toho, že si koupí léky, že si dojdou koupit jablko a podobně, tak musí mít také z čeho. Bezesporu je nutná mezigenerační solidarita, o tom žádná, jenom musím říci, že ti lidé, co pracují, a hovořím s celými rodinami, máme těžce nemocné lidi, oni na to nemají. Oni by rádi tomu svému otci, mamince, poskytli více, ale prostě nemají, protože se také musí samozřejmě starat o své děti. Čili já bych vůbec ani nemyslela, že by gro těch lidí nechtělo být solidární se svými rodiči, oni prostě nemají. A jestliže ti rodiče ještě teď mají velkou obavu z toho, že nebudou mít dostatečný důchod za celoživotní práci, tak samozřejmě ta situace nemůže být dobrá.

Jenom zakončím tak jako vzletně. Je to několik týdnů, četla jsem v nějakém našem dostupném periodiku, že už je vyřešen problém a bude vyřešen do konce 21. století, problém nesmrtelnosti, minimálně věku 150 let. Tak v tom případě by opravdu 65 bylo málo, ale to asi nebude pravda. Já tedy žádám o sdělení zejména toho procenta těch lidí, kteří jdou do starobního důchodu plynule z pracovní neschopnosti podle regionů, podle diagnózy a podle pohlaví. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Přeji vám hezký podvečer, vystřídali jsme se v řízení schůze a následovat bude faktická poznámka pana minsitra Jurečky. Vaše dvě minuty, pane ministře, prosím.

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji vám. Já samozřejmě se snažím tady vystupovat umírněně a tak, abych byl schopen reagovat na závěr té debaty a dal odpovědi na věci, které zde zaznívají. Nicméně aspoň v těch faktických, které v těch dvou minutách neumožňují dávat zdaleka odpovědi na všechno, co tady v té debatě běží. Já si dovolím tady zareagovat na dvě věci, a to první věc (nesrozumitelné) náročné pozice pro dřívější odchody do důchodu bez krácení. Chci znovu zopakovat. My jsme se za prvé soustředili nikoli na to, že děláme výčet pracovních profesí, ale bavíme se vždycky o té dané konkrétní pozici, protože když to třeba vztáhnu na lakýrníka, tak je velký rozdíl, v jakém technologickém procesu ten člověk funguje, na jaké úrovni ta lakýrnická linka je, s jakou ochranou toho člověka. My jsme dodali deset let zpětně data o pracovních dočasných neschopnostech a o invaliditách. Na základě těchto dat bylo vyhodnocováno, pro které skupiny těch konkrétních pozic a rizik má smysl toto nastavit. Na základě těch dat se stanovilo, že tam bude celá čtvrtá skupina a z té třetí se vzala rizika, u kterých se ta data zase potkávají s tím, že tam je ta fyzická zátěž, vysoké, nízké teploty a vibrace. A třeba ta diskuse o tom prachu nebo i o ostatních rizicích je zase provázaná s tím, zdali to je riziko, před kterým toho člověka umíme ochrannými pomůckami efektivně chránit a jestli je tam přímá souvislost na zdravotní invaliditu a dočasné pracovní neschopnosti. Toto byla odborná dodávka(??) kolegů z Ministerstva zdravotnictví ve spolupráci s hygienou, ve spolupráci s experty z Univerzity Palackého, z Lékařské fakulty a samozřejmě analytiků od pana profesora Duška. A takto vlastně na základě těchto dat my jsme toto začlenili do tohoto návrhu důchodové reformy. Omlouvám se, více neodpovím.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane ministře, za dodržení času. A další faktická poznámka paní poslankyně Adámkové.

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji, pane místopředsedo.Děkuji za tu odpověď, ona mi bohužel potvrdila, že nevíte jádro té věci. Nebudeme se k tomu vracet, dobře. Protože kdybychom měli zkoumat, vezmu váš příměr, každého lakýrníka a tomu budeme individuálně, nebo vy, stanovovat v 50 letech, kdy půjde do důchodu? Tak takový guláš snad nemyslíte vůbec vážně. Pane ministře, poslouchala jsem vás velmi dobře. Tak buď to vysvětlujete nedokonale, ale já jsem poslouchala bezesporu. Takže vy jste řekl, že budete individuálně brát třeba lakýrníka, no, to už mě trošku děsí. Dobře, můžou to být různé provozy, tomu taky rozumím, ale systémové to prostě není. A nedozvěděla jsem se tu základní otázku, procento lidí, kteří šli do starobního důchodu z pracovní neschopnosti. Ne, že byli uschopněni a pak šli. Z pracovní neschopnosti, procento. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, další faktická poznámka pana ministra.

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já to s dovolením ještě dokonkretizuji. Vy to znáte mnohem lépe než já, v tom já jsem oproti vám naprostý amatér. Ale ten systém, který tady funguje desítky let, je přece postaven na tom, že samotná firma s hygienickou službou vyhodnocuje ta konkrétní zdravotní rizika pro tu pozici na základě toho konkrétního posouzení, nikoli paušálního, že řekneme všichni zedníci, všichni lakýrníci, všichni, co pracují třeba v nějakém podobném typu práce, spadají automaticky do těch kategorií a automaticky tam mají ta zdravotní rizika, ale je to přece vyhodnoceno.***