Předcházející zahájení jednacího dne schůze

 

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji druhý jednací den 102. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.

Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím a prosím, abyste se všichni přihlásili identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.

Sděluji, že o omluvení své neúčasti na dnešním jednání požádali tito poslanci a poslankyně: Babiš Andrej celý jednací den z pracovních důvodů, Bělohlávková Romana od 14 hodin z osobních důvodů, Berki Jan celý jednací den z osobních důvodů, Brázdil Milan celý jednací den z pracovních důvodů, Dvořák Jaroslav celý jednací den ze zdravotních důvodů, Fifka Petr celý jednací den z osobních důvodů, Gazdík Petr celý jednací den ze zdravotních důvodů, Golasowská Pavla celý jednací den z pracovních důvodů, Haas Karel celý jednací den z důvodu zahraniční cesty, Heller Šimon celý jednací den z rodinných důvodů, Hofmann Jan celý jednací den z důvodu zahraniční cesty, Kasal David celý jednací den z pracovních důvodů, Kott Josef celý jednací den z důvodu zahraniční cesty, paní místopředsedkyně Kovářová od 9.15 do 12 hodin z pracovních důvodů, Králíček Robert do 12 hodin z pracovních důvodů, Lacina Jan celý jednací den ze zdravotních důvodů, Lang Hubert celý jednací den ze zdravotních důvodů, Letocha Petr do 15 hodin z pracovních důvodů, Navrátil Jiří celý jednací den ze zdravotních důvodů, Němečková Crkvenjaš Zdenka celý jednací den z rodinných důvodů, Olšáková Eliška celý jednací den bez udání důvodu, Opltová Michaela celý jednací den ze zdravotních důvodů, Pastuchová Jana celý jednací den z rodinných důvodů, Potůčková Lucie celý jednací den bez udání důvodu, Pražák David celý jednací den bez udání důvodu, Teleky Róbert celý jednací den z osobních důvodů, Válková Helena celý jednací den ze zdravotních důvodů, Voborská Milada celý jednací den bez udání důvodu, Vondrák Ivo celý jednací den z pracovních důvodů, Ženíšek Martin do 10 hodin z pracovních důvodů. (Hluk v jednacím sále.)

Z členů vlády se omlouvají pan ministr Baxa do 11.30 a od 15 hodin z pracovních důvodů, pan ministr Bek celý jednací den z pracovních důvodů, pan ministr Blažek celý jednací den z rodinných důvodů, pan ministr Hladík celý jednací den z osobních důvodů, pan ministr Jurečka celý jednací den z rodinných důvodů, pan ministr Kupka celý jednací den z rodinných důvodů, paní ministryně Langšádlová od 16 hodin do 17.30 z pracovních důvodů, pan ministr Rakušan celý jednací den z osobních důvodů, pan ministr Síkela celý jednací den z důvodu zahraniční cesty, pan ministr Šalomoun od 12 hodin z pracovních důvodů a pan ministr Válek od 9 hodin do 12 hodin z pracovních důvodů.

A nyní budeme pokračovat v jednání. Mám zde přihlášky s přednostním právem. Jako první je přihlášena paní předsedkyně Schillerová. Prosím paní předsedkyni, aby se ujala slova. Kolegyně, kolegové, prosím, prosím o ztišení v sále, abychom mohli začít. Děkuji. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Krásné ráno, vážené kolegyně, vážení kolegové... (Poznámky z pléna, že není dosaženo požadované kvorum.) Aha, pardon, není prý kvorum, teď mě upozorňují kolegové.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Tak já si jenom potřebuju ujasnit, vy to chcete k bodu, nebo před bodem? (Poslankyně Schillerová: K bodu.) K bodu. Tak se omlouvám, takže ještě prosím chviličku o strpení, paní předsedkyně, protože projednávání tohoto bodu jsme přerušili v obecné rozpravě. Připomínám, že návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu, dále byl tisk přikázán zahraničnímu výboru. Iniciativně tento tisk projednal výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Usnesení výborů byla doručena jako sněmovní tisky 596/2 až 596/8. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujali za navrhovatele pan poslanec Vít Rakušan a zpravodaj garančního výboru z ústavně-právního výboru, pan poslanec Radek Vondráček. Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které s přednostním právem je přihlášena paní předsedkyně Schillerová. (Hluk v jednacím sále přetrvává. Poznámky z pléna: Co to kvorum?) Kvorum je pouze při hlasování. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Já bych tedy byla ráda, aby se to vyjasnilo se sněmovní legislativou, jestli to je takto v pořádku. Můžete nám prosím ocitovat konkrétní ustanovení jednacího řádu?

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Tak malý okamžik, prosím o strpení. (Z pléna zaznívají návrhy na přerušení schůze.)

 

Poslankyně Alena Schillerová: Takže než se to najde, já bych dala návrh na přerušení tohoto dnešního jednání, a to až do 1. září tohoto roku. A prosím, nechť se okamžitě dá hlasovat.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Jde o procedurální hlasování. Zagongovala jsem na kolegy. Tak hlásí se s protinávrhem pan předseda Dufek.

 

Poslanec Aleš Dufek: Tady se zjevně někteří nepřihlásili, takže já dávám procedurální návrh, abychom hlasovali o přerušení této schůze do 9.10 hodin, protože to je zcela účelová situace vyvolaná. (Nesouhlasné výkřiky a poznámky v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Tak prosím.

 

Poslanec Tom Philipp: Ani ranní krátké běhy nejsou zdravé. Dobrý den, vážení kolegové a kolegyně. Dávám návrh na přerušení bodu do 9.15 hodin. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Vnímám zájem o odhlášení. Všechny jsem vás odhlásila a prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Prosím.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové, dovolte mi, abych dal návrh na přerušení tohoto bodu, a to do 9.27 hodin. Děkuju. (Poznámky z pléna: Nemůžeme hlasovat. Hluk v jednacím sále přetrvává.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Prosím, ještě pan poslanec Lacina. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Lochman: Dobré ráno. Pan Lacina je omluvený, ale v pořádku, paní předsedající. Pan poslanec Lochman. Jak se na to dívám, tak já navrhuji přerušení do 9.20 tohoto bodu novely zákona o správě voleb, sněmovní tisk 596.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Tak děkuji za protinávrhy, nicméně musím konstatovat, že není kvorum pro hlasování, takže přerušuji schůzi... (Nesouhlasné výkřiky opozičních poslanců: Konec schůze!)

Takže prosím tedy o poradu předsedů všech klubů, protože to si musíme tedy říci, jak to bude. (Nesouhlasné poznámky z pléna: Jestli není kvorum, tak je konec schůze.) Já bych chtěla bych požádat všechny předsedy klubů, jestli by mohli přijít sem ke mně nahoru. Děkuji. (Probíhá porada předsedů klubů s předsedající.)

Kolegyně, kolegové, nyní vás opět všechny odhlásím a prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Vzhledem k tomu, že máme kvorum, můžeme tedy hlasovat o procedurálních návrzích, které tady zazněly. Zagonguji na kolegy.

 

Nejprve budeme hlasovat o návrhu na přerušení schůze do 9.20.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 52, přihlášeno 127 poslankyň a poslanců, pro 4, proti 109. Návrh nebyl přijat.

 

Další návrh byl do 9.27.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 53, přihlášeno 130 poslankyň a poslanců, pro 5, proti 109. Návrh nebyl přijat.

 

Další návrh je do 9.15.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 54, přihlášeno 130 poslankyň a poslanců, pro 5, proti 109. Návrh nebyl přijat.

 

Dále zde byl návrh pana předsedy Dufka, ten už je nehlasovatelný, protože byl do 9.10 hodin.

 

A jako poslední návrh paní předsedkyně Schillerové.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 55, přihlášeno 131 poslankyň a poslanců, pro 53, proti 69. Návrh nebyl přijat.

 

Takže nyní budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které mám přihlášky s přednostním právem. Jako první paní předsedkyně Schillerová. Paní předsedkyně, prosím. A poprosím kolegy a kolegyně, abychom se ztišili v sále. Ještě vydržte chvilku, paní předsedkyně... Kolegyně, kolegové, prosím, abyste své rozhovory přesunuli do předsálí... Prosím, paní předsedkyně.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. No, to jste se zase předvedli. Svoláte si mimořádnou schůzi... (Bušení do lavic.) Bouchejte si jak chcete, mě neumlčíte! Svoláte si mimořádnou schůzi a ani nepřijdete v devět do práce? Takhle to tady vedete? Tak to je tedy opravdu neuvěřitelné, co vy tady předvádíte. Držíte tady zaměstnance do jedné do noci a pak nejste schopni ani přijít v devět do práce na vámi svolanou mimořádnou schůzi, kterou my nechceme! (Velký hluk, zleva potlesk, z druhé strany bušení do lavic.) Jen si zabouchejte, budete mít příležitostí ještě dost až začnu mluvit.

Vážené dámy, vážení pánové, poslat ekonomiku do recese, připravit domácnosti o minimálně 25 % jejich úspor, vyhnat přes čtvrt milionu lidí na úřad práce pro příspěvek na bydlení, zvýšit rekordně daně a střihnout si k tomu 1 100 miliard korun nových dluhů za čtyři roky, s takovou vizitkou by trochu soudná vláda už na nic dalšího raději nesahala a nějak ten zbývající rok a půl bez prudších pohybů doklepla. Bohužel ne tak naše pětikoaliční vláda, která se k tomu všemu ještě rozhodla poškodit českou demokracii způsobem, který nepamatujeme od roku 1989. Protože co jiného je předložený zpackaný zákon o korespondenční volbě, který je v navrhované podobě dokonce ještě nesrovnatelně horší než verze předložená do prvního čtení? A to například proto, že od korespondenčně hlasujících nemá být dokonce vůbec požadován ani doklad o bydlišti v zahraničí, tedy základní důkaz toho, že pro korespondenční hlasování v jejich případě vůbec existuje nějaký legitimní důvod. To je, dámy a pánové, naprosto fatální úlet!

Tak jak už třetím rokem letí Česká republika v jednom ekonomickém žebříčku za druhým dolů, tak letí pomyslné akcie kupčířů s volebními hlasy kvůli tomuto zákonu strmě nahoru. Sesbírat podpisy na vyloučeném sídlišti, nacpat obálky do pytlů a pak je naházet do poštovních schránek v nejbližší pohraniční obci? Já se ptám, protože za mě je to nově docela dobře možné. Už v parlamentních volbách příští rok na podzim.

Hromadná akce odvol za bábu, odvol za dědu? No jasně, ODS už to má ostatně vyzkoušeno ze své úspěšné akce Přemluv bábu. Vždyť láskyplní prarodiče si přece nebudou kazit vzácný okamžik nedělního oběda se svými vnoučaty nějakým konfliktem kvůli politice. Nějak bylo, nějak bude. A chleba levnější stejně nebude. Tak mi to tam, Eliško, naklikej, nachystej a raději mi už konečně řekni, kdy bude ta svatba nebo miminko. Asi tak si nějak představuji rozhovory o víkendu s mladými. Kdo a za jakých okolností hlasoval, jestli hlasoval svobodně, nebo ne, a dokonce jestli hlasoval on, nebo jestli to tam vložil někdo jiný, to se již při korespondenční volbě samozřejmě nikdo nikdy nedozví. A aby se rodinné volení a kšeftování s hlasy třeba v pohraničních regionech usnadnilo na maximum, v zákoně dokonce není ani požadavek na úřední ověření podpisu, takže bude stačit podpis docela obyčejný, jakákoliv parafa, kterou si někdo vymyslí, jak mu zrovna bude klouzat tužka po papíře.

Nemůže být nejmenších pochyb, že předložená podoba korespondenční volby zmrzačí náš volební systém a ohrozí důvěru ve volby a připraví Českou republiku o demokratickou jistotu nevyčíslitelné hodnoty, neboť průběh voleb v naší zemi po celá desetiletí na rozdíl od mnoha a mnoha jiných zemí nikdo nikdy relevantně nezpochybnil. Samozřejmě, abych nebyla chytána za slovo, jak jsem včera viděla v rámci nočních přestřelek faktických poznámek, mluvím o novodobé historii naší země.

Jenže co se divíme? Vždyť návrh zákona s takto zásadními ústavněprávními dopady nebyl předložen ani jako zákon vládní, ale jako poslanecký návrh. Návrh skupiny poslanců, doslova spíchnutý horkou jehlou. Neproběhlo u něj ani standardní mezirezortní připomínkové řízení, ani vypořádání připomínek dotčených subjektů, nebyla k němu zpracována RIA a neprojednaly jej pracovní komise ani Legislativní rada vlády.

Takže čeho jsme tady dnes svědky? Naprosto paradoxní situace. Zatímco česká ekonomika se jako jediná v Evropské unii dosud nedostala na svou předpandemickou úroveň, množství příjemců sociálních dávek je na historických maximech, máme nejvyšší energetickou inflaci v EU, výběr daní nejhorší od roku 2012, hospodářství stagnuje a v kupní síle nás předběhli už i Estonci, Chorvati a Řekové, pro pětikoalici je hlavní prioritou prosazení korespondenční volby. Zkrátka a dobře, zoufalí politici tváří v tvář chřadnoucí volební podpoře napříč společenským spektrem hodlají zničit jeden z nejkvalitnějších a nejnezpochybnitelnějších volebních systémů na světě v domnělé snaze urvat si za každou cenu několik desítek tisíc hlasů krajanů žijících v zahraničí, kteří jejich pustošivými kroky ještě jako jediní nebyli dotčeni.

Ale aby bylo jasno, hnutí ANO se opravdu neobává, že tato zoufalá pětikoaliční snaha ovlivnit volební výsledek ve svůj prospěch povede ke kýženému výsledku. Ne, dokud se nezačnete starat o situaci v České republice, vaše volební preference nahoru nevyženete ani náhodou. Jde ale o něco jiného. Jde o to, že navržený poslanecký zákon je v rozporu s hlavními ústavněprávními zásadami volebního práva v České republice, jimiž jsou vedle všeobecnosti rovnost, přímost, tajnost a požadavek svobodného hlasování ve volbách, které je prosté jakéhokoliv nátlaku. Jde o to, že uvažované změny podle našeho nejhlubšího přesvědčení vyžadují změnu ústavy. Dalece přesahují jedno volební období a naše země nesmí být vystavena situaci, kdy se kvůli tvrdohlavosti části politického spektra bude volební systém měnit s každými novými parlamentními volbami. A jde bohužel také o hrozící destabilizaci základního pilíře, na kterém naše demokratické zřízení stojí. A povinností nás politiků by mělo v první řadě být, abychom nikdy aktivně nepřipravili půdu pro znevěrohodnění voleb, což tento zákon přináší.

Dovolte mi nyní položit několik naprosto zásadních otázek, z nichž každá jedna je dostatečně silným argumentem proti korespondenční volbě. A budu opravdu velmi zvědavá na jejich zodpovězení.

Za prvé, hodláte nahradit bezpečnou a nezpochybnitelnou volbu v zahraničí, při které se dnes musí volič dostavit na ambasádu a následně za dohledu příslušné komise jít řádně sám osobně za plentu, systémem posílání poštovních obálek kdoví odkud. Ptám se tedy, kde mají občané České republiky záruku, že za našeho občana žijícího v cizině nevybere a neodešle volební lístek rodina nebo kdoví kdo?

Za druhé, ústavou chráněný princip přímé volby znamená, že je volba prováděna přímo voličem. Předložený poslanecký návrh zákona ale umožňuje podat žádost o korespondenční volbu prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče. Jinými slovy, volič žijící v zahraničí se nemusí osobně vůbec dostavit na příslušný zastupitelský úřad. Žádost o výkon volebního práva formou korespondenční volby za něj může podat i jiná osoba. Následně takový volič nebo jím pověřená osoba obdrží nezbytné podklady pro hlasování, identifikační lístek, obálky a tak dále a tyto může bez dalšího již odeslat poštou. Ptám se tedy, jak je v navržené korespondenční volbě ze zahraničí garantována možnost ověření, že volič hlasoval přímo a osobně, tak jak požaduje ústavní pořádek České republiky a jak je důsledně vymáháno a kontrolováno v případě provádění voleb na našem území?

Za třetí, poslanecký návrh přichází s jakousi tvrzenou pojistkou osobního výkonu volebního práva, kdy při korespondenční volbě bude v takzvané doručovací obálce sice muset být přiložen identifikační lístek, který má volič osobně podepsat, ale zfalšovat podpis není složité. Z jakého důvodu není v návrhu zákona požadavek na ověření podpisu, ale pro podpis hlasovacího lístku stačí podpis obyčejný, tedy de facto jakákoliv parafa kdoví koho? A i kdyby se jednalo o skutečný podpis zákonného voliče, který vykonává své volební právo, jak hodláte zkontrolovat a garantovat, že za voliče hlasovací lístek před odesláním nikdo nevyměnil? Třeba člen rodiny, osoba, která odesílá obálku, nebo dokonce někdo, kdo zaplatil voliči za to, že hlasovací právo vykoná za něj.

Za čtvrté, hodláte umožnit korespondenční volbu jen malé části oprávněných voličů, tedy těch, kteří pobývají v zahraničí. Přitom tím způsobíte faktickou nerovnost mezi občany České republiky žijícími na našem území a těmi, již žijí v zahraničí. Občané České republiky, kteří žijí na našem území, nemají žádnou možnost hlasovat korespondenčně, a to ani v případě, že v dané dva dny voleb se nachází pracovně na druhé straně republiky nebo v zahraničí. Nevolám po tom, jenom říkám, že tady je protiústavní diskriminace. A já se ptám, z jakého titulu hodláte zvýhodňovat krajany, kteří v Česku dlouhodobě nežijí a rozhodují se hlavně na základě titulků z mnohdy tendenčních a k vládě shovívavých médií? Není důvodem skutečnost, že z posledních výsledků voleb vyplývá, že podpora vládních stran je mezi krajany v zahraničí významně vyšší než podpora vládních stran u nás doma?

Za páté, tajnost hlasování. Dnešní podmínky jsou garancí naprosté tajnosti a svobody hlasování. Za plentou jsme vždy pouze sami, bez členů rodiny nebo šéfů, bez kamarádů a podobně. Neexistuje způsob, jak zjistit, pro koho jsme hlasovali. Ve chvíli, kdy vkládáme hlasovací lístek do obálky, ke které přiložíme další doklad, kterým se ověří naše totožnost, a vložíme ho do jiné obálky, tak záruky ohledně tajnosti padají. A já se ptám, pokud volba přestane být tajná, přestože to ústavní dokumenty naší země vyžadují, jsou takové volby ještě v souladu s ústavou? A pokud ne, jakým právem se tuto změnu opovažujete prosazovat bez elementární snahy alespoň o dosažení ústavní většiny?

Za šesté, zahraniční zkušenosti z posledních let - třetina Američanů dnes hovoří o ukradených volbách. Většina... velká část politiků i veřejnosti je přesvědčena, že byl prostřednictvím korespondenčního hlasování spáchán obrovský volební podvod. Je to věc Ameriky, jen čerpám z veřejných zdrojů. Korespondenční volba také už přinutila vládu opakovat prezidentské volby v Rakousku.

Špatné zkušenosti přicházejí také ze Španělska. V roce 2023 místní soud zahájil vyšetřování případu podvodu při hlasování poštou poté, co si nezvykle vysoký počet lidí vyžádal dokumentaci pro dálkové hlasování v regionálních a komunálních volbách. Ve Spojeném království zase vládní šetření z roku 2016 zjistilo, že hlasování poštou je - cituji: "považováno za nejzranitelnější metodu hlasování ve Spojeném království a poskytuje nejlepší příležitost k volebním podvodům. Byly předloženy důkazy o nátlaku na zranitelné členy některých menšin a etnických komunit, zejména ženy a mladé lidi, aby volili podle vůle starších. Rizika nepatřičného ovlivňování, krádeží poštovních hlasů a manipulace s nimi po odevzdání stále existují." Konec citace. A mohla bych pokračovat.

Proto mě opravdu zajímá, jak vysvětlíte občanům České republiky, že korespondenční volba nenaruší nebo nějakým zásadním způsobem nepoškodí robustní volební systém v České republice v situaci, kdy volební komise budou sčítat desetitisíce obálek s volebními hlasy kdoví odkud a kdoví kým adresované? Nezapomínejme prosím, že i demokracie má své silné nepřátele. Nezapomínejme, že tito nepřátelé mají své mocné nástroje, kterými jsou schopni ovlivňovat chod nejen státních institucí, ale i mechanismy, které jsou tradičně zaběhlé. Je opravdu nezbytně nutné otevírat možnosti pro jakékoli síly, aby ovlivňovaly zvnějšku rozhodování našich občanů?

Za sedmé. I dnes je v zahraničí možné volit na zastupitelských úřadech, na velvyslanectvích a na konzulátech, takže jak naši krajané, tak naši občané v zahraničí možnost volby mají. Nezpochybnitelnou cestou by naopak bylo ve dnech voleb rozšířit možnosti, kde se dá volit. Zastupitelské úřady si například mohou pronajmout další místa, a tím by se přiblížily voličům. Jak vysvětlíte občanům, že jste dali přednost nákladnějšímu řešení, navíc spojenému s bezpečnostním rizikem v podobě ohrožení důvěry ve výsledky voleb jako takových?

Za osmé. Návrh na zavedení korespondenční volby je předkládán nejen jako návrh poslanecký, ale je předkládán s dělenou účinností. Podle záměru předkladatelů má stávající poslanecká novela zákon nejen novelizovat, ještě neúčinný zákon o správě voleb, ale má zavést korespondenční volbu ještě o celý rok dříve, než bude zákon o správě voleb účinný, tak aby bylo korespondenčně možno volit už do Poslanecké sněmovny v příštím roce. Návrh je tak zjevně nesystémový a zcela účelový. Jeho jediným cílem je evidentně pomoci vládní koalici alespoň k nějakým dalším hlasům, když její volební preference setrvale klesají. Pokud by bylo potřeba věc skutečně řešit, předkladatel návrhu by byla vláda prostřednictvím ministra vnitra - který se ani neuráčil přijít na tuto mimořádnou schůzi. Návrh by také musel připravit rezort, který disponuje experty na tuto problematiku. Ptám se, proč takto zásadní věc nepřichází do parlamentu jako vládní návrh? Proč ministr vnitra Vít Rakušan obešel připomínkové řízení i Legislativní radu vlády? Proč se nemohla vyjádřit připomínková místa? Nebylo tomu tak proto, že uvnitř samotné pětikoalice panuje obava, že připomínky jednotlivých ministerstev by mohly přijetí zákona zkomplikovat a dodat argumenty odpůrcům návrhu?

Dámy a pánové, máte co vysvětlovat. A obávám se, že vysvětlit to ve skutečnosti nemůžete. Účelovost vaší akce z tohoto zákona stříká na všechny strany. Vyzývám vás proto, abyste tento nepodařený poslanecký návrh v zájmu politické stability a ochrany demokracie v České republice stáhli, zasedli s námi a s dalšími stranami, s námi jako nejsilnějším subjektem v zemi, k jednacímu stolu, ale nejenom o technických úpravách, a o zavedení korespondenční volby jednali způsobem, který povede k nalezení udržitelného a přijatelného řešení, a to samozřejmě v rámci řádného legislativního procesu. Jinak se nevyhnete blamáži, že tyto vámi silově prosazené návrhy budou v případě, že se vrátíme k moci, bez milosti zrušeny. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. A teď tady musíme vyřešit jeden problém. Mám zde faktickou poznámku na paní Schillerovou pana poslance Krejzy, jestli to platí? (Hlásí se poslankyně Mračková Vildumetzová.) Moment, to je právě to, co musíme vyřešit. Ale asi není, takže odmazávám. Takže k hlasování paní poslankyně Vildumetzová. Prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Já se strašně omlouvám. U hlasování číslo 55 jsem hlasovala pro, na sjetině mám proti. Nezpochybňuji hlasování. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Můžeme pokračovat. Ještě pan Okleštěk. Prosím.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji. Já mám stejný případ, v hlasování 55 jsem hlasoval pro, na sjetině mám proti, ale já zpochybňuji hlasování. (Předsedající: Zpochybňujete hlasování.) Ano prosím, zpochybňuji hlasování. Já jsem chtěl, jenomže paní Schillerová začala hovořit. Omlouvám se za to.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Takže já zagonguji pro kolegy, budeme hlasovat o zpochybnění hlasování. (Námitky v pravé části sálu.) Vnímám námitku. Rozhodneme hlasováním o tom, jestli přijmeme zpochybnění hlasování. Ano, vnímám zájem o odhlášení. Všechny vás odhlašuji a prosím, abyste se přihlásili identifikačními kartami a o námitce, zpochybnění hlasování - s náhradní kartou číslo 11 hlasuje pan poslanec Vondráček - rozhodneme hlasováním.

 

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Hlasujeme o námitce na zpochybnění hlasování zatím, neopakujeme hlasování, jenom pro kolegy, co přicházejí do sálu. Kdo je proti?

V hlasování 56 přihlášeno 109 poslankyň a poslanců, pro 66, proti 13. Návrh byl přijat.

 

Takže nyní budeme opakovat hlasování číslo 55. Takže opakujeme hlasování číslo 55. (Ruch v sále.) Návrh paní předsedkyně Schillerové na přerušení schůze do 1. září 2024. Já se omlouvám, kolegové, ale rozhodli jsme o té námitce hlasováním. To znamená, pokud jsme přijali námitku k hlasování, tak budeme hlasovat o této námitce.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 57 přihlášeno 133 poslankyň a poslanců, pro 66, proti 67. Návrh nebyl přijat.

 

Vracíme se tedy do rozpravy, do které s přednostním právem je přihlášen pan poslanec Okamura. Pane předsedo, prosím. (Velký hluk v sále.) Kolegové, kolegyně, ano, vnímám. Prosím o zklidnění v sále. Kolegyně, kolegové, nemůžeme pokračovat v projednávání. Prosím o zklidnění v sále. Děkuji. Pane předsedo, prosím. (V sále je stále velký ruch.) Tak ano, pan předseda ještě vnímá velký hluk v sále. Prosím o přesunutí vašich rozhovorů do předsálí. Děkuji.

Pane předsedo, prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, dnes tady ve Sněmovně máme druhé čtení vládního návrhu zákona na zavedení korespondenčních voleb. A hned na úvod svého vystoupení podávám jménem SPD návrh na zamítnutí tohoto zákona, takže se o mém návrhu bude hlasovat ve třetím čtení.

Důvodem je to, že navrhovaná změna je protiústavní a je jasné, že by oslabila už tak mizivou důvěru v už tak minimální demokracii v naší zemi, tak jako tomu je všude, kde je korespondenční volba zavedena. Zásadním důvodem je, že korespondenční hlasování umožňuje zákulisní ovlivňování voličů, ať už vydíráním, tak uplácením, a zvyšuje riziko volebních podvodů při následném zpracování. Jde o zcela účelový legislativní zmetek, jehož cílem je získat o pár procent víc hlasů ze zahraničí pro vládní pětikoalici, která je zoufalá. Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd vládě plně věří už pouze 2 % občanů. To je hanebné zneužití parlamentní většiny a ještě je to zneužití třeba protiústavní a protidemokratické.

Na úvod ještě musím zdůraznit jeden zásadní fakt. Není pravda, že pár tisíc hlasů navíc nic neovlivní. Podle dostupných dat se posledních parlamentních voleb zúčastnilo 65 % voličů, kteří odevzdali 5,375 milionu hlasů. Fialova vládní koalice v nich získala 2,334 milionu, což je 43,4 % hlasů. Parlamentní opozice získala 2,298 milionu hlasů, tedy 42,8 % hlasů. Politickou orientaci České republiky tak určilo jen 36 000 hlasů navíc ve prospěch Fialovy pětikoalice, tedy 0,67 % všech platných hlasů. Výpočet nezahrnuje přepočet na volební kraje, proto je mírně zkreslený, ale čísla jsou jasná. O směřování naší země, to, že budeme žít v energetické chudobě nebo že budeme směřovat k vyvolání války s Ruskem, rozhodlo 36 000 hlasů ve prospěch Fialovy vládní pětikoalice. A je jasné, že pětikoalice dnes přichází o hlasy. Proto je pro ni životně nezbytné úbytek nějak nahradit. A místo, aby vláda začala dělat něco pozitivního pro občany, tak chcete zmanipulovat volební zákony.

My v SPD nezapomeneme na to, co jste provedli. Příprava útočné války i likvidace české ekonomiky, to jsou zločiny, které nás přímo ohrožují na našich životech. Je to hazard, na který nikdo z vás, kdo jste ve vládě, nemá právo. Nikdo z vás k tomu nemá od voličů mandát.

Pokud jde o dnes projednávaný zákon o zavedení korespondenční volby, v principu nejde jen o to, že korespondenční hlasování, tak jak ho navrhujete vy v tom zákoně, tak je v rozporu s českou ústavou. Ale prosím, uvědomte si všichni, jak zde sedíte, že nemůže být tajné, a proto nikdo nikdy nezaručí, že to hlasování bylo svobodné. Tady bych chtěl zdůraznit, že, jak vládní koalice říká, že někde korespondenční volba je, ale tam mají také jiné ústavy a mají také jiné zákony. My tady rozporujeme váš návrh k návrhu korespondenční volby, který je v rozporu s českou platnou ústavou.

Odborníci se shodují v tom, že největší komplikace jsou spojené s otázkou osobní volby, tedy jak zajistit, aby na voliče při výkonu volebního práva nebyl vyvíjen nátlak ze strany jiné osoby, ať už osoby cizí, či rodinného příslušníka. A dovolte mi vás upozornit na méně často zmiňovaný problém, a to že korespondenční volba umožňuje, aby volbu za voliče vykonal někdo úplně jiný. Druhým ohledem (?) tajnosti volebního práva je pak zajištění tajnosti hlasování, tedy poskytnutí takové právní úpravy, která neumožní v průběhu volebního procesu spojit konkrétního voliče s jím odevzdaným hlasem. To, že tyto obavy jsou zcela oprávněné, vám postupně doložím na konkrétních příkladech od nás i ze světa.

Vážené dámy a pánové, u korespondenční volby, jak už z veřejných debat odborníků víme, jsou nepopiratelná dvě rizika. Váš zákon odporuje ústavní podmínce, aby byly volby tajné. Nikdy nebude jistota, zda ten hlas dal občan svobodně, nebo byl třeba někým přinucen nebo uplacen, aby ho dal někomu, komu by ho svobodně nedal. Ostatně kvůli kupčení s hlasy se již v minulosti u nás volby na základě rozhodnutí soudu opakovaly například v Ústeckém kraji. Proč to říkám? Musím zdůraznit fakt, kterého jste si vědomi, a podle mého osobního soudu to je právě ten důvod, proč jste s tím přišli. Kupčit s hlasy, přesněji mít možnost faktickou kontrolu nad tím, pro koho volič hlasuje, mít možnost voliče, v uvozovkách, koupit nebo i hlasy upravit dle libosti, to je přece pro vás lákadlo, ten cíl tohoto zákona, důvod, proč ho navrhujete. Vaši ideologičtí partneři si to vyzkoušeli ve Spojených státech. A je mi jasné, že nějaká nedemokratičnost a protiústavnost vás od přijetí zákona neodradí.

To, co zde mohu udělat, je, že ukážu na vaše zločinné úmysly, na důvod, proč porušíte základní právo občana v demokracii, právo na svobodné volby. A také musím upozornit na to, že je zcela jasné, že dnešní návrh zákona je jen špička ledovce. Je to jen první kolečko otráveného salámu, který má zlikvidovat poslední možnost občanů nějak významně ovlivnit volby. Víme, že tu byly návrhy, jak dát právo korespondenčně volit cizincům jen na základě čestného prohlášení, že mají předky z Československa. A je zcela jasné, že pokud tento zákon projde a uzná ho Ústavní soud, tak ho uzná jen z té horší části. To znamená ten zákon o korespondenční volbě. Nepochybně ho také označí za diskriminační, protože odpírá právo korespondenční volby občanům žijícím v České republice, a nařídí nápravu. V momentě, kdy korespondenční volba bude platit i v České republice, máte vyhráno. Takový je nepochybně plán. Plán, který může vést i k občanské válce, protože masivní manipulace, jak ještě zmíním na příkladech, například z USA, vzbudí jen masivní odpor.

Čili tento moment bych chtěl zdůraznit. Protože ten váš plán je podle mého názoru takový, že prosadíte korespondenční volbu, která je v rozporu s českou ústavou, protože v české ústavě je napsáno mimo jiné, že volby mají být rovné. Logicky na to už upozorňují ústavní právníci, Aleš Gerloch a další, že ten váš návrh je právě v rozporu nejenom s tím, že volby mají být tajné, což je také v ústavě napsáno, ale že mají být rovné. A vámi obsazený Ústavní soud, protože je obsazen samozřejmě soudci, kteří byli zvoleni Senátem a navrženi prezidentem Pavlem, a už tam mají většinu ti soudci za stávajícího složení Senátu. Podle mého názoru Ústavní soud neřekne, že je to v rozporu s ústavou, zrušte to. Možná to řekne, možná to neřekne, to nevím, ale váš plán je ten, že řekne ano, je to v rozporu s ústavou, tak udělejte korespondenční volbu i pro české občany v Čechách. V rozporu s ústavou je ta rovnost. Není v rozporu s ústavou to, že nemáme korespondenční volbu.

Ale vraťme se v prvé řadě ke kupčení s hlasy, které váš návrh zákona ulehčí alespoň v zahraničí, ale jak jsem uvedl, zcela nepochybně v dalších krocích bude z vaší strany na řadě i změna hlasování u nás v České republice. To, že se za hlasy platí už dnes, je zcela prokázaný fakt. Hovoří o tom nejen všechna veřejná média, ale je to doloženo i důkazy a soudními rozsudky. Z těch známých kauz je zřejmé, že hlasy v rámci naší republiky prodávají primárně někteří sociálně slabí, ponejvíce Romové v krizových lokalitách, a hlasy nakupují jednak strany, které mají k menšinám nejblíž, anebo ti, kterým jde hlavně v komunále, v komunálních volbách a v komunální politice, o nějaký velký kšeft.

V čem je problém? Že nakupování hlasů lze jen těžko kontrolovat. Dovolte k oživení vaší paměti pár příkladů. V prosince 2015 dostal Vietnamec Chanh Bui Duy u soudu podmíněný trest za maření voleb. Po předchozím zapírání přiznal, že lidem vyplácel 300 až 500 korun za hlas. Vylíčil, jak ho kontaktoval neznámý muž a předal mu 5 000 korun, aby sehnal deset voličů. Každému měl dát 300 korun a zbytek si nechat. Vietnamec Chanh Bui Duy byl obžalovaný z maření přípravy a průběhu voleb a referenda, hrozil mu trest šesti měsíců až tří let vězení. Nakonec dostal a byl odsouzen k osmi měsícům podmíněně odloženým na zkušební dobu dvou let. A kde odsouzený muž uplácel? Uplácel voliče v Bílině v Ústeckém kraji, aby volili sociální demokracii, tedy ČSSD, dneska SOCDEM. Respektive oni existují pod dvěma jmény vlastně, SOCDEM a ČSSD. To je dnes. Čert aby se v tom vyznal. Ve dvou volebních okrscích, kde žije silná romská komunita a kde se podle svědků uplácelo nejvíc. Bílinští sociální demokraté získali mimořádně vysoký počet hlasů. Krajská soudkyně Markéta Lehká pak při posuzování stížnosti na volby v Bílině našla 48 lístků vyplněných stejnou rukou, díky nimž bílinští sociální demokraté získali mandát na úkor nezávislých. Rozhodla proto, že se volby v Bílině musí opakovat. Kupodivu v těchto volbách, v těch následných, sociální demokracie už rekordy netrhala.

V Krupce na Teplicku se třikrát opakovaly komunální volby. A i napotřetí se objevil důkaz, že hlasování nebylo čisté. Budu citovat z veřejných médií: Organizace Transparency International získala nahrávku, která vypovídá o tom, že kdosi opět nabízel úplatu za hlas. Jednotliví nákupčí měli údajně přidělen určitý počet lístků a k tomu odpovídající množství peněz. Někteří místní lidé sice už dříve mluvili o tom, že slyšeli o kupování hlasů za 300 korun, ale šlo jen o zprostředkovaná svědectví. Transparency International se seznámila s nahrávkou, která ale není určena ke zveřejnění a případně ji dostane policie, řekl ČTK Stanislav Beránek z této nevládní neziskové organizace. Z nahrávky vyplývá, říká ten pan Beránek z Transparency, jakým způsobem bylo organizováno nakupování hlasů. Jednotliví nákupčí zřejmě měli přidělený určitý počet lístků a k tomu odpovídající počty peněz. Pořád jsme u zhruba 300 korun za hlas, dodal.

V městečku Krupka na úpatí Krušných hor v Ústeckém kraji se zhmotnily slabosti české volební legislativy. I kvůli tomu pak poslanci upravili trestní zákon, podle něhož za kupčení s hlasy hrozí až tříleté vězení. V případě voleb v Krupce se kupčení s hlasy podle soudu prokázalo. Sdružení Zdravá Krupka, které proti kupčení nejvíce bojovalo, na svém webu uvedlo, že se ve městě šíří zvěsti o tom, že Romům kdosi slibuje 300 korun za hlas. Já zatím žádné konkrétní poznatky nemám, ale vím o manželech, kterým prý někdo nabízel za jejich hlasy 600 korun, řekl ČTK aktivista Pavel Horák. A znovu říkám, že to popisuji s tím, že to není domněnka, ale tam už to bylo odsouzeno také, stejně jako v Bílině. Při prvním pokusu o regulérní volby se už několik minut po otevření volebních místností na parkovišti uprostřed problémového sídliště Horní Maršov shromáždilo několik desítek lidí, kterým kdosi rozdával vyplněné volební lístky i s třistakorunovým úplatkem a mikrobusy je pak odvážely do volebních místností.

Důkazů pro soud se nakonec našlo dost i při opakování voleb. Dva lidé tehdy před nahrávacími zařízeními České televize, Českého rozhlasu a ČTK uvedli, že za svůj hlas dostali stokorunu. To se jim prý zdálo málo. Údajně je jeden z organizátorů kupčení o část peněz ošidil. Opozice vinila z obchodování s hlasy především místostarostu a následně starostu za sociální demokracii Zdeňka Matouše. Má podle ní i důvod. Prý se snaží udržet u moci, aby mohl maskovat údajné podvody při stavbě průmyslové zóny Nové Modlany. Podle reportérů České televize Matouš koupil v roce 2005 levně pozemky, které pak díky změně územního plánu získaly na ceně. Vydělat měl asi 43 milionů korun. Drtivá většina uplácení voličů, která řešily soudy, se týkala komunálních voleb. Ale podle Janusze Konieczného z Nadačního fondu proti korupci se třeba v Brně kupování hlasů týkalo i senátních voleb. Voliči, které doprovázeli, v uvozovkách, volební koordinátoři, přišli hlasovat výměnou za náramky, které jim umožnily vstup a pohoštění zdarma v klubu Musilka.

Nakupování voličských hlasů se podle nevládních organizací stalo v Česku běžným jevem, byť se týká především takzvaně sociálně vyloučených lokalit. Takže samozřejmě na toto my upozorňujeme, protože to je realita, to už je realita voleb v České republice. Jsou to případy, které jsou souzeny, odsouzeny samozřejmě, kde jsou rozsudky. Takže samozřejmě ta vámi navržená korespondenční volba v podstatě ulehčuje tuto situaci, a záměrně. Děláte to záměrně. A pak je tu samozřejmě druhé riziko a to je sčítání hlasů. Z USA víme, že to je také bod, ve kterém dochází k manipulacím.

Všichni, jak tu jsme, víme, že zákon o zavedení korespondenční volby je z vaší strany čistě účelový zákon, který má stranám pětikoalice pomoci zmírnit tragické fiasko, které je čeká u sněmovních voleb. Zákon je účelový paskvil, který nemá legitimitu ani legalitu. Je zcela protiústavní. To je fakt, na kterém se shodla i většina ústavních právníků. Korespondenční volba nemůže nikdy zajistit tajnost hlasování, kterou vyžaduje česká ústava. S tím se prostě, kolegové a kolegyně z vládních stran, nepoperete. Tajnost zajistí jen hlasování ve volební místnosti, kde je člověk za plentou skutečně sám. Tohle prostě nijak neošidíte. Váš návrh je protiústavní, jelikož ústava říká jasně, že volby mají být tajné. A vy to víte. Samozřejmě víte, že korespondenční hlasování umožňuje volební podvody. Korespondenční hlasování bylo z těch důvodů ve Francii zrušeno, v Rakousku se kvůli podezření z podvodu volby musely opakovat a v USA vyvolaly málem občanskou válku. To vše víte a přesto to navrhujete. Zjevně vás okouzlila naděje, že když korespondenční hlasování umožnilo vítězství tak zoufalému kandidátovi, jako je Biden, tak máte šanci i vy.

Já vidím tu druhou stranu, tedy že korespondenční hlasování skutečně rozpoltí společnost ještě víc. A vaše pokusy o podvody povedou jen tomu, že část voličů prostě výsledek voleb potom odmítne přijmout. Pokud chcete zmírnit fiasko ve volbách, pokud chcete hlasy, stačí přece jediné: přestaňte lhát, přestaňte okrádat voliče, přestaňte vyvolávat válku a začněte hájit naše občany, zkuste nepodvádět, nekrást. A uvidíte, že lidé to ocení. Nelhat a nekrást - to je zásada, kterou partajím doporučoval už otec naší republiky prezident Masaryk, jehož odkaz každodenně svou prací špiníte.

Rizika korespondenčního hlasování nebo pochybnosti o důvěryhodnosti jimi ovlivněných výsledků voleb patří v USA mezi dvě témata, která byla nejčastěji cenzurována na digitálních platformách a která jsou stále předmětem cenzurních zásahů. Už proto bychom měli korespondenčnímu hlasování věnovat zvýšenou pozornost. Studie nevládní organizace Heartland Institute posuzovala dopad, který by pravděpodobně měly korespondenční hlasy odevzdané podvodným způsobem na hlasování pro tehdejší kandidáty Bidena a Trumpa a jak by ovlivnily celkové výsledky voleb v roce 2020. Studie vycházela z údajů prosincového průzkumu, který provedl institut ve spolupráci s agenturou Rasmussen Reports. Průzkum odhalil, že zhruba každý pátý volič, který hlasoval poštou, připustil potenciální podvodné jednání. Když výzkumníci provedli další analýzy údajů, dospěli k závěru, že podvody při korespondenčním hlasování významně ovlivnily prezidentské volby v roce 2020. O tom, zda ony prezidentské volby s rekordním počtem korespondenčních hlasů lze označit za férové nebo podvodné, se dosud vedou spory v celé americké populaci. Volební hlasy se až na malé výjimky nepřepočítávaly, protože to ze způsobu volby nebylo a není možné.

Kvůli silnému podezření z volebních podvodů nařídil soud opakovat stranické volby demokratické strany v Bridgeportu, největším městě státu Connecticut. Kauzu odstartovala videa z bezpečnostních kamer, která zachycují několik osob, jež do určených boxů házejí větší množství korespondenčních hlasů. Dvě členky strany - to znamená demokratické strany, což je Biden - se na záběrech objevily nejméně patnáctkrát. Tyto dvě členky strany odmítly vypovídat. Soud tak nařídil opakování voleb za přísnějších kontrolních opatření. Korespondenční hlas za jiného člověka totiž podle zákonů může odevzdat jen pověřený příbuzný anebo pečovatel. Bridgeport má za sebou velmi dlouhou historii zneužívání korespondenčního hlasování. Podobné případy jsou dokumentovány již od osmdesátých let.

Podle předsedkyně Evropské komise von Leyenové a eurokomisařky Jourové z hnutí ANO má být letos online cenzura prioritou Evropské unie. Ze strany Bruselu probíhá vydírání členských zemí, a někde se dokonce vládní strany snaží kriminalizovat opozici a vyloučit ji z příštích voleb - například Německo, v Německu, mimo Evropu v USA. Vy na prosazení zločinné politiky Bruselu jdete tím, že se snažíte zvýšit možnosti, jak volby ve svůj prospěch manipulovat, nakupovat hlasy, nebo dokonce volby falšovat. Přitom pro váš návrh neexistuje relevantní důvod. Naši občané v zahraničí právo volit mají a využívají ho. Neexistuje skutečně legitimní důvod, proč stávající zákon o volbách měnit, a to takovým způsobem, kterým to děláte vy, který zpochybňuje vůbec podstatu voleb a demokracie v České republice.

Korespondenčním hlasováním, tak jak je navrženo v předloženém zákoně, se otevírá prostor pro kupčení s hlasy či vyplňování volebních lístků za asistence druhých lidí, třeba i pod nátlakem. Obálky s hlasy jsou před vyhlášením výsledků delší dobu skladovány, proto nelze vyloučit, že s nimi bude účelově manipulováno. Znovu zdůrazňuji, o co jde. Vaše podvody vám nepomohou. Voliči je prostě nepřijmou. A popravdě, výsledky korespondenčního hlasování nepřijmou, i kdybyste nepodváděli. Chápu, že ve skutečnosti demokracii zcela upřímně nenávidíte. Ale věřím, že chápete, že alespoň nějakou hru na demokracii prostě hrát musíte. Vždyť co by vám ve vládní pětikoalici zbylo? Lhaní o demokracii je přece základem vaší orwellovské propagandy.

Pár faktů o prezidentských volbách v USA a také o následných důsledcích. Průzkum v USA provedený Radou pro veřejné záležitosti z října 2023 zjistil, že pouze 37 % Američanů věří, že volby jsou, že volby v roce 2024 budou čestné a ověřené - pardon, čestné a otevřené - zatímco 43 % vyjádřilo vážné pochybnosti o integritě voleb. Chápete? De facto jen třetina Američanů dnes věří, že volby v jejich zemi nejsou falšované. Velký počet Američanů, zejména republikánských a nezávislých voličů, je stále přesvědčen o tom, že volby v roce 2020 byly zmanipulovány. Organizace NCSL varuje, že pokud volič označí hlasovací lístek doma, a ne v přítomnosti volebních úředníků, může být větší příležitost k nátlaku ze strany rodinných příslušníků nebo jiných osob. Ano, na to upozorňuje i SPD. (Hluk v sále.)

Konzervativní think tank Heritage Foundation, který průběžně eviduje prokázané případy volebních podvodů, dosud zdokumentoval více než 1 500 případů a 1 276 odsouzení za trestné činy spojené s volbami. - Můžu požádat tady o klid? Děkuji. - Každý z případů v této databázi představuje případ, kdy veřejný činitel, obvykle státní zástupce, považoval situaci za natolik závažnou, aby podle ní jednal, uvádí se ve zprávě. A každý z nich skončil zjištěním, že se dotyčný dopustil protiprávního jednání v souvislosti s volbami v naději, že ovlivní jejich výsledek nebo že výsledky voleb byly dostatečně zpochybněny a musely být zrušeny.

Podle Hanse von Spakovského, vedoucího právníka Heritage Foundation, jsou čísla citovaná ve zprávě pravděpodobně podhodnocena. Problém těchto 1 500 případů je v tom, že jsou jen špičkou ledovce, protože podvody je velmi těžké odhalit, řekl deníku Epoch Times. Mnohokrát je to nalezeno náhodou, zejména ve státech, jako je New York nebo Kalifornie, kde není vůbec žádný požadavek na voličský průkaz, říká. Mnohé z těchto případů citovaných ve zprávě se týkaly podvodného použití hlasovacích lístků pro nepřítomné voliče. V případě jednoho obyvatele Michiganu, který byl usvědčen z volebního podvodu, zaměstnanec zařízení pro asistované bydlení vyplnil zhruba dva tucty žádostí za nepřítomné voliče a zfalšoval individuální podpisy obyvatel.

Zpráva volební laboratoře Massachusetts Institute of Technology, MIT, z roku 2021 uvádí, že - cituji - i mnoho vědců, kteří tvrdí, že podvody jsou obecně vzácné, souhlasí s tím, že podvody při korespondenčním hlasování jsou častější než při osobním hlasování.

Existují dva hlavní rysy korespondenčního hlasování, které vyvolávají tyto obavy, uvádí zpráva. Za prvé, hlasovací lístek je odevzdán mimo zraky veřejnosti, proto jsou možnosti nátlaku a vydávání se za voliče větší. Za druhé, přenosová cesta pro hlasovací lístky není tak bezpečná jako tradiční osobní hlasování. Tyto obavy se týkají jak zachycování hlasovacích lístků, tak žádostí o hlasovací lístky bez souhlasu voliče. Zpráva mimo jiné zmiňuje případ manažera kampaně v kongresových volbách v Severní Karolíně, který shromáždil prázdné korespondenční hlasovací lístky a poté je vyplnil pro svého vlastního kandidáta. To nakonec vedlo k tomu, že volby byly zrušeny. Mohl bych pokračovat donekonečna, protože v USA stále probíhají šetření a soudy spojené s volebními podvody.

Vážené dámy a pánové, jakkoliv se to snaží česká média a většina politiků u nás vytěsnit, volební podvody v USA umožněné korespondenčním hlasováním vyvolaly obrovské napětí v americké společnosti. Rozpoltily zemi na dva nesmiřitelné tábory, vyvolaly vlnu násilí z obou znesvářených stran a symbolicky vyvrcholily útokem na Bílý dům. 6. ledna 2021 došlo k útoku na Kapitol Spojených států amerických ve Washingtonu DC. Před sídlem nejvyššího amerického zákonodárného sboru se sešli příznivci končícího amerického prezidenta Donalda Trumpa k protestům proti výsledku prezidentských voleb z podzimu 2020 a na podporu Trumpova požadavku, aby republikánský viceprezident Mike Pence a Kongres odmítli vítězství Joea Bidena. Část demonstrantů zaútočila na budovy obou komor Kongresu a dočasně pronikla i do obou jednacích sálů narychlo evakuovaných budov. Komplex byl opětovně zabezpečen až po dvou hodinách. Kromě jiného byla nalezena tři improvizovaná výbušná zařízení, jedno na půdě Kapitolu a po jednom v kancelářích republikánského národního výboru a demokratického národního výboru poblíž Kapitolu. Z kanceláří senátorů měla být ukradena různá zařízení, dokumenty, osobní počítače a podobně. Zničena byla technika novinářských týmů.

Jako perličku můžeme říct, že s demonstranty sympatizovali i mnozí policisté. Dva z nich byli vyhozeni ze služby. Jeden demonstrantům pomáhal s orientací v budově, druhý se s nimi nadšeně fotografoval. Tohle zmiňuji hlavně pro ty z vás, kteří máte lichý pocit, že vás před trestem za případné zločiny ochrání armáda nebo policie. Od mnoha našich sympatizantů v armádě i policii víme, že paní Černochová, ministryně obrany, pan Rakušan, ministr vnitra, i premiér Fiala z ODS trhají rekordy v neoblíbenosti. Volební podvody v USA, které vás z pětikoalice inspirovaly, jsou, jak víte, dostatečně prokázané. Nepochybně vám ovšem učarovalo - jako americkým takzvaným demokratům z demokratické strany - že to funguje.

Republikán Donald Trump přednesl těsně před Vánocemi 22. prosince další zásadní poselství k národu, a vlastně nejen americkému, v němž shrnul všechno, co i nám hlavní média cenzurují, od skandální volební noci 3. listopadu. Dovolte mi ho citovat. Je to projev samozřejmě povolební, po těch volbách, po té volební noci. Americký prezident a konzervativní politik by mohl snad oslovit alespoň některé z vás, kteří ještě neztratili zdravý rozum a chtěli by snad zachovat demokracii v České republice. Vás z pětikoalice, k vám mluvím.

Cituji projev exprezidenta Spojených států amerických Donalda Trumpa. "Vážení američtí spoluobčané, dnes vám vysvětlím, proč jsem tak odhodlaný použít každý legální a ústavní prostředek, abych zastavil krádež amerických prezidentských voleb. Je mojí povinností jakožto prezidenta, abych chránil vaše posvátné právo volby. V tomto roce demokraté porušili ve swing states pod zástěnou viru (?) své vlastní i federální zákony." Znovu říkám, je to ten povolební projev Donalda Trumpa po posledních prezidentských volbách. "V tomto roce demokraté porušili ve swing states pod zástěnou viru své vlastní i federální zákony, aby umožnili a ulehčili volební podvod v měřítku v naší zemi dosud nevídaném."

Jenom pro ty, kdo to nevědí, tak swing states je několik vybraných amerických států, které z historických analýz vlastně rozhodovaly výsledek celých voleb tím, že tam vždycky byl velice těsný výsledek mezi republikány a demokraty. Nejsou to často ty největší státy, naopak často to bývají nebo jsou to ty státy, které nejsou největší, ale je jich asi sedm osm, které právě historicky podle analýz, protože je tam těsný výsledek, tak tam podle toho, kdo ty volby vyhraje, jestli republikáni, nebo demokrati, tak se to právě potom odrazí na výsledku a bývá to podle té dosavadní historie rozhodující o tom, kdo vyhraje prezidentské volby. To jenom kdyby náhodou někdo z vás nevěděl, co to jsou ty swing states. Snad jsem to vysvětlil trošku laicky, ale je to tak.

"Pravda je, že jsme zvítězili zdrcujícím způsobem, vyhráli jsme na celé čáře. Dnes vám předložím fakta, která musí znát každý Američan. Pojďme zpět k volební noci. O půlnoci jsme měli suverénní náskok." To je opravdu zajímavé, tenhleten projev Donalda Trumpa, a je opravdu k velkému zamyšlení. "O půlnoci jsme měli suverénní náskok ve všech swing states. Získali jsme rekordní výsledky na Floridě a v Ohiu. V Iowě jsme vyhráli o 8,2 %, o 320 000 více hlasů jsme získali v Michiganu, o 112 000 hlasů více ve Wisconsinu. V Georgii jsme zvítězili o 356 000 hlasů, o 700 000 hlasů v Pensylvánii. Měli jsme více hlasů ve všech swing states. Nepřekonatelná čísla, všichni to věděli, včetně demokratů. Kdokoliv, kdo dělal skutečné prognózy, to věděl, američtí politici mi gratulovali.

Najednou to začalo mizet. V mnoha státech bylo náhle přerušeno sčítání. Uprostřed noci docházelo ke statisticky nemožnému převracení výsledků v jednom státě po druhém. V 6.31 hlásil náhle Michigan přírůstek 147 224 hlasů, 94 % ve prospěch Bidena. Ve 4.42 v noci hlásil Wisconsin 143 279 hlasů, téměř všechny pro Bidena. Náhlý zvrat hlásila i Georgia v 1.43 v noci. Opět téměř všechny hlasy pro Bidena. Bylo to přesně tolik hlasů, kolik bylo třeba pro vítězství Bidena ve všech důležitých swing states.

Tyto anomálie jsou jen špička ledovce." A stále je to projev Donalda Trumpa. "Vyhráli jsme v 18 z 19 volebních obvodů, což za posledních 40 let stačilo ke zvolení všech prezidentů. Vyhráli jsme na Floridě, v Ohiu, v Iowě s historickým náskokem. To znamená, že Biden by byl první kandidát od roku 1960 a druhý kandidát v historii USA, který by se stal prezidentem, a přitom prohrál v těchto třech státech. A nebylo to jen takhle těsné. S Bidenem ztratili demokraté 25 z 26 křesel ve Sněmovně reprezentantů. To je rekord. Demokraté měli získat 15 křesel, a přitom kvůli mému úspěchu a takzvanému coat-tails, jak to nazývají, ztratili 14 křesel. Představte si, že jste hodlali získat totální vítězství, a přitom jste totálně prohráli.

Moje kampaň dostala více hlasů než jakýkoliv jiný kandidát v historii. Hlasovalo pro mě téměř 75 milionů lidí. Dostali jsme o 12 milionů hlasů více než v roce 2016. Největší nárůst hlasů pro úřadujícího prezidenta, který kdy byl zaznamenán. Největší nárůst hlasů pro Trumpa. Dostal jsem také nejvíc hlasů od nebílých Američanů než kterýkoliv jiný republikánský kandidát za posledních 60 let. V podstatě jsme získali větší podíl afroamerických a latinskoamerických voličů všude, s výjimkou zkorumpovaných a demokratickou mašinérií vedených v městech ve swing states, ve městech proslulých podvody, jako jsou Milwaukee, Detroit, Filadelfie a Atlanta. Žádný dosavadní prezident, který dosáhl takovýchto vítězství, neprohrál znovuzvolení. Něco takového se ještě nestalo. Navzdory takovýmto ohromujícím výsledkům nám chtějí namluvit, že Joe Biden, který sotva opustil svůj sklep, aby se zapojil do kampaně, získal o 11,7 milionu hlasů více než Barack Obama a porazil Baracka Obamu ve všech státech? Je to historicky, matematicky, politicky a logicky nemožné. Nestalo se to. Biden nevyhrál. Vyhráli jsme my zdrcujícím vítězstvím." Stále cituji projev Donalda Trumpa.

Během posledních sedmi týdnů jsem předložil dostatek důkazů, jak demokraté provedli monstrózní podvod vůči americkému lidu a vlastně vůči celému světu. Za prvé jsme ukázali, že vysocí úředníci v prakticky každém ze swing states porušili federální zákony, aby změnili průběh voleb, odstranili bezpečnostní pojistky za účelem nelegálního vítězství Joea Bidena a obešli přitom zákonodárce. Například v Pensylvánii radikální demokratický státní tajemník odstranil všechna opatření na ověření podpisů, a tím porušil zákony Pensylvánie, nemluvě o podvržených korespondenčních hlasech. V Michiganu zaplavil státní tajemník ilegálně celý stát volebními formuláři, přestože michiganské zákony korespondenční hlasování striktně omezují. Ve Wisconsinu postavili demokraté více než 500 nikým nehlídaných nezajištěných volebních uren, které byly zjevně ilegální a sloužily ke sbírání volebních lístků, a zajistili tak cestu k volebnímu podvodu. I státní tajemník v Georgii umožnil podvod svými zásahy do integrity volebních lístků a systému přezkoušení podpisů. V Georgii se vůbec děly podivuhodné věci. To vše dohromady stačilo k zmanipulování voleb ve prospěch demokratů.

Za druhé," a stále pokračuji v citátu projevu Donalda Trumpa, který popisuje ty problémy s korespondenčními volbami, proto tady o tom hovořím, "za druhé, počty odmítnutých korespondenčních hlasů značí, že byly ilegálně započítány statisíce hlasů. Počty odmítnutých. To také přispělo ke změně volebních výsledků. V roce 2016 bylo v Georgii odmítnuto pro chybu 6,4 % korespondenčních hlasů. Slyšíte dobře, 6,4 % korespondenční hlasů bylo odmítnuto, a to už jsou volby 2016. Letos bylo odmítnuto méně než 1 %," znovu říkám, je to projev Donalda Trumpa po volbách v roce 2020, "tedy třicetkrát. Stejný efekt se projevil v Pensylvánii a dalších státech. Přijali všechny hlasy. Mnohé z nich určitě ilegálně.

V roce, kdy korespondenčních hlasů bylo zdaleka nejvíce, byla zázračně nepatrná chybovost. Nejnižší v historii. Jediné vysvětlení je, že byly započítány desetitisíce chybných hlasů. Mnohé Američany šokovalo, že ve swing states nebyly učiněny ani nejmenší pokusy ověřit občanství, bydliště, identitu nebo oprávněnost volit korespondenčně. Potenciál pro podvody byl neomezený. A to je to, co právě zažíváme.

Za třetí. Stovky a stovky svědků vystoupily, aby pod přísahou svědčili o podvodech a švindlech, které viděli na vlastní oči. Svědkové vypovídali o tom, jak byly antedatovány tisíce volebních lístků, jak se znovu a znovu započítávaly celé stohy a vykládaly stovky beden volebních lístků, které měly všechny stejný podpis a byly pro Bidena. Další svědkové vypovídali o tom, jak viděli netknuté volební lístky bez záhybu, všechny pro Bidena. Jak byly asi zaslány poštou nepřeložené lístky? Republikánským pozorovatelům bylo bráněno v kontrole v momentech, kdy byly započítávány statisíce hlasů ve městech vedených demokraty. V Georgii byli pozorovatelé nuceni opustit místnost, že prý prasklo vodovodní potrubí, což se nestalo, a za jejich nepřítomnosti byly započítávány celé bedny hlasů vytažených zpod stolů, což zaznamenaly bezpečnostní kamery. V některých městech byli pozorovatelé donuceni opustit sčítací místnosti v podstatě fyzickým násilím.

Nemluvě o znepokojivé situaci ohledně sčítacích strojů Dominion. Jen v jediném okrsku Michiganu bylo 6 000 hlasů přesměrováno od Trumpa k Bidenovi. A tento systém byl použit na většině území Spojených států. Neexistuje žádné uspokojivé vysvětlení pro to, že tyto stroje umožňují stisknutím knoflíku měnit hlasy. V Arizoně dal Senát před krátkou dobou příkaz forenzně přezkoušet všechny tyto volební stroje a podobná přezkoušení se musí udělat i v ostatních státech. A nakonec se dalo Trumpovi za pravdu, protože v Texasu bylo použití strojů Dominion zakázáno.

Jak jsem právě předložil, máme dlouhý seznam volebních podvodů, které jsme odhalili. Nic takového se ve Spojených státech nikdy dít nemělo," říká dále ve svém projevu, povolebním projevu v roce 2020, Donald Trump. "To je fraška a výsměch demokracii. Je to ostuda naší republiky. V roce 2016 jsme je překvapili. Tehdy vyhrál Donald Trump. Od té doby měli čtyři roky, aby vypracovali plán na zmanipulování voleb. Manipulace voleb 2020 byl jen poslední krok v dlouholeté snaze demokratů a médií svrhnout vůli amerického lidu a zničit naše hnutí všemi myslitelnými prostředky. Každý prostředek dobrý. Už měsíce před volbami otevřeně konspirovala média, technologičtí giganti a demokratická strana, aby zmátli veřejnost. Na začátku tohoto roku bylo prokázáno, že rodina Joea Bidena obdržela miliony dolarů od čínské komunistické strany. Ale média a technologické společnosti tyto informace zcela cenzurují. V naší zemi už není svobodný tisk. Je to tisk útlaku, tisk, který nikdy nezveřejní pravdu. Je to největší a nejvíce šokující skandál týkající se prezidentského kandidáta v celých dějinách USA. Ale průzkumy ukazují, že polovina z těch, kdo volili Joea Bidena, o tomto skandálu nikdy neslyšela.

To není první případ, kdy média a Bidenova kampaň bezostyšně obelhaly americkou veřejnost. Trvaly také na tom, že nebudeme mít očkovací látku proti koronaviru dříve než v polovině příštího roku, a přesto ji máme už před koncem tohoto roku a miliony vakcín se právě distribuují. Je to v podstatě medicínský zázrak. A přesto média a demokrati obelhávali veřejnost ve snaze ukrást volby. Také u předvolebních průzkumů, aby zabránila mému volebnímu vítězství, zmenšovala média moje šance o 15, 16, 17 % ve státech, kde jsem vyhrál nebo kde jsem byl blízko vítězství.

Pokud nebude tento volební podvod důkladně vyšetřen a viníci označeni, budou volby 2020 platit provždy jako nejvíce nelegitimní a zkorumpované v dějinách naší země. Američané musí mít ve volby důvěru. Závisí na tom osud naší demokracie. Je načase, aby americký lid pozvedl svůj hlas a požadoval, aby tato nespravedlnost byla napravena. Naše volby musí být fér, poctivé, transparentní a oproštěné od podvodů. Tyhle volby jsme vyhráli zdrcujícím rozdílem a lidé ve Spojených státech to vědí. Demonstrují po celé zemi, jsou rozzlobení, mají strach. Nemůžeme dovolit, aby byly uznány kompletně zfalšované volby. Bůh vám žehnej a Bůh žehnej Americe!" To byl projev Donalda Trumpa po posledních prezidentských volbách v USA.

Vážené dámy a pánové z vládní pětikoalice, jste ve jménu vítězství lži ochotni nést riziko, že už tak rozpolcenou zemi uvedete do varu a zcela znedůvěryhodníte stávající systém, který sice není zcela demokratický ani spravedlivý, ale stále se demokraticky alespoň tváří a ke s spravedlnosti se hlásí?

Na závěr, dámy a pánové - samozřejmě na závěr této pasáže - shrnu vaše argumenty či protiargumenty a vyvrátím je. A dovolím si citovat z argumentace z webu vašeho podpůrného spolku Milion chvilek. Ne proto, že jsou absurdní a hloupé ty argumentace, ale dali si práci a všechny vaše argumenty pěkně shromáždili, a lhaní z nich krásně čouhá jak sláma z bot. Takže budu vyvracet jeden argument za druhým.

Na webu toho spolku Milion chvilek píšou: Za prvé, že tajnost volby prý není ohrožena ve větší míře, než je tomu u volby ve volebních místnostech. Jaká je skutečnost? Z výše uvedených argumentů je jasné, že to je nesmysl. Pokud vypisuji volební lístek a volím doma, může být u mě klidně sto lidí. Jak už jsme si řekli, je jedno, zda s klackem, nebo s pětistovkou v ruce, nebo jsou to přátelé, příbuzní. To, že pokusy ovlivňovat volby u nás jsou, jsme si doložili na soudních rozsudcích, a že se falšují korespondenční volby v zahraničí, už víme také.

Argument druhý, co tady píše váš podpůrný spolek Milion chvilek. Plenta, která je ve volebních místnostech, má zaručovat tajnost před státem a ta prý bude zachována i u volby poštou. Co k tomu říct? Větší idiocii, pravda, ani Milion chvilek nevymyslí. Plenta zajišťuje svobodné volby. Svobodné volby, tedy že nikdo mě neovlivní. Ne stát, ale ani kupci hlasů anebo třeba přísný zaměstnavatel. To už mnohokrát soudy konstatovaly. Jinak byste mohli zavést rovnou burzu na prodej hlasů a nakupovat či prodávat veřejně.

Další argument z toho webu Milion chvilek, který podporuje Fialovu vládní pětikoalici. Nepohybliví, starší či nemocní voliči ani dnes nevolí za plentou, ale rovnou do přenosné volební schránky, kterou k nim přinesou členové volební komise, a je prý zajímavé, že se hnutí ANO ani SPD nesnaží změnit tento způsob volby. A jaký je můj komentář k tomuto? Volba do volební urny je skutečně unikátní výjimka pro jednotlivé případy, kdy člověk skutečně nemůže do volební místnosti dojít a má zájem volit. Pochopitelně může hlas do urny vyplnit a vhodit v naprostém soukromí, pokud o to požádá. Jen doplním citát ze stránek Ministerstva vnitra. I při hlasování do přenosné volební schránky dbají členové okrskové volební komise o zachování tajnosti hlasování. Takže jak vidíme, lhaní jde Chvilkám milionově. Je vidět, že se učí od těch nejlepších, tedy od vás z vládní pětikoalice.

Další argument z webu Milion chvilek, který podporuje vaši vládu. K situaci, kdy například rodinný příslušník předem připraví členům rodiny vybrané volební lísky a po odvolení si všechny ty v uvozovkách - uvozovky jsou tady nesprávné - zkontroluje, může dojít i v současnosti. Hezký blábol - to už je můj komentář - ale na špatném hrobě. Ve volební místnosti jsou vždy připraveny prázdné volební lístky, respektive neoznačené, a každý si může za plentou vyplnit a vhodit, co si vybere, a není šance to nijak ovlivnit.

Je to až neuvěřitelné, jak ten web Milion chvilek vlastně říká nepravdy a manipulativní polopravdy. Ale to zcela koresponduje s tím, jak vládne Fialova vládní pětikoalice. Říkali jste, že nebudete zvyšovat daně, hned je zvýšíte. Premiér to říkal ještě před pár měsíci v televizi Nova, stejně jste je po pár měsících zvýšili, a tak dále, a tak dále. Říkáte, že jsme ve válce, premiér Fiala, přitom v žádné válce nejsme, jenom straší a společně s paní ministryní obrany Černochovou nás zatahujete do války. To prostě je problém.

Další argument Milionu chvilek pro demokracii. Milion chvilek - ono to není pro demokracii, to je proti demokracii, jak vidíme. Zavedení korespondenční volby neruší možnost hlasovat v zahraničí na zastupitelských úřadech, a každý se tak může rozhodnout, kterou z variant využije. Ano, neruší. Ale když už máme volby na ambasádách, není důvod je duplikovat. Pokud někdo, kdo žije v zahraničí, to už je můj komentář, má zájem o tuhle zemi, měl by podle mého názoru ze svého času něco obětovat. Třeba jít osobně volit. Pokud mu za to volby nestojí, nedá se svítit. Je to každého svobodná volba. Ale to, co chci říct, to, co je důležité, zásady demokratičnosti a transparentnosti voleb stojí nad něčím pohodlným. To je snad jasné. Volby nemají být pohodlné. Volby mají být férové a spravedlivé, neovlivnitelné, co nejméně zfalšovatelné, jinak ztrácejí smysl.

Další argument z webu Milion chvilek, který podporuje Fialova vládní pětikoalice. Podporuje ho jak koalice, tak oni koalici. V nedávno vedené debatě o zkrácení dvou volebních dnů na jeden také zvítězil snazší přístup k volbám nad možným ohrožením tajnosti, které spočívá v tom, že volební urna zůstává přes noc ve volební místnosti. A můj komentář? Ano, dvoudenní volby jsou z hlediska toho, že volební urna zůstává přes noc bez dozoru, problém. Ostatně jsme poslední zemí v EU, která má dvoudenní volby. Nebo poslední ze dvou, ale myslím, že už jenom poslední, předtím to byla ještě Itálie. Ale přece to, že je tu možnost falšovat volby přes noc, není ovšem argument pro zavedení další šance na falšování, ale naopak to je argument na to dvoudenní volby změnit na jednodenní. Tento argument je tady opravdu slabomyslný.

Další argument z toho webu Milion chvilek. Jestli je návrh na zavedení korespondenční volby v souladu s ústavou, nakonec případně posoudí Ústavní soud, což by důvěře občanů prospělo. Tak co k tomu říct? Toto je argument typu toho, co jsme již zažili z minulé vlády za covidu, tedy ve smyslu: zavádíme nezákonná protiústavní opatření a vy se suďte. A když soud nezákonné nařízení zruší, my zavedeme další a bude platit aspoň do doby, než to dá někdo k soudu a soud nerozhodne.

Jste normální? My jsme samozřejmě byli v minulém volebním období proti, proti takovému způsobu jednání. Ale my jsme byli v opozici. Takže pětikoalice a spolek Milion chvilek, vy navrhujete, oni podporují protiústavní volební zákon. Prostě porušíte zákony a řeknete si, protlačíme to na sílu vládní většinou a ať se lidi pak soudí. To vám přijde normální takhle okatě šlapat na ústavu a lidská práva? A já právo na demokracii a na spravedlnost a svobodnou volbu považuji za lidské právo.

Další argument toho Milionu chvilek je, že korespondenční volba funguje i někde v zahraničí. Takže jaký je k tomu můj komentář? To, že někde, a jedno kde, nějaká forma korespondenčního hlasování je, nijak skutečně, nijak opravdu neřeší problém, že korespondenční hlasování v podání české vládní pětikoalice, ten váš konkrétní zákon, porušuje princip tajnosti zakotvený v české ústavě. Je to jako s Green Dealem, eurem nebo válkou na Ukrajině. To, že něco dělá nebo má většina zemí, třeba Evropské unie, naprosto neznamená, že je to správné nebo že to je správné pro nás. Dám příklad, příklady i z historie. V jistou dobu bylo standard jíst lidské maso, lidské oběti nebo otroctví. A blbci zcela jistě i tehdy argumentovali: podívejte, lidskou pečeni si dopřává většina našich sousedů, tak proč my ne? Otroky mají všude, tak proč my ne? Není slabomyslnější argument než to, že nějakou blbost dělá i soused. Vím, že jiný nemáte, ale svědčí to pouze o jediném: že žádný skutečný argument nemáte.

A opět se zaměřme na podstatu problému. Snaha o falšování voleb tu je a bude vždycky, u nás, v USA, kdekoliv na světě, kde je společnost rozdělená na dvě téměř stejné poloviny. Řešením samozřejmě není falšování ulehčit, ale naopak udělat maximum pro to falšování ztížit. To například udělali i ve zmiňované Francii a jedno, v jaké míře. A pravda, neudělali v USA. Falšování ovšem naprosto podkopává důvěru v demokracii, v právo a spravedlnost. To je to, co ničíte, když váš zákon projde a nakonec prosadíte hlasování poštou v České republice.

Víte o tom, že kontinuálně rostou počty sebevražd, pokusů o sebevraždy a deprese, a to hlavně u mladých lidí? Vaše pseudoliberální politika, která říká, že pohlaví si můžu vybrat, že je jedno, zda je táta chlap, nebo lesbická žena, vede k jedinému. V důsledku to dětem a mladistvým nějaké rozhodování neulehčí, ale traumatizuje je dilema, kým vlastně jsou. V normální společnosti je kluk klukem a holka holkou. Ale vaše snaha vyjít vstříc lidem, kteří jsou nemocní a abnormální, pochopitelně následně deformuje a znejisťuje i ty, kteří by žádný problém v normální společnosti neměli. To, že se pár procent lidí narodí jako bisexuálové, jste nevyřešili, ale vaše snaha prosadit princip, že pohlaví je vlastně volba, že rodina není táta a máma, přesněji, kde táta je chlap a máma žena, naopak problémy ještě zhoršuje.

Mimochodem, tady jenom dodám, protože jsem to ještě nekomentoval, ten rozsudek soudu, který jsme zaznamenali před několika dny. (Hlas z pléna: Nález.) Nález soudu. Nález soudu. Nejsem právník, já si na to ani nehraju, ale občané vědí, co mám na mysli, že v podstatě v České republice bude možné změnit pohlaví bez operačního zákroku. To znamená, když se muž rozhodne, krátce řečeno, zjednodušeně řečeno, že chce být ženou, tak bez operace bude možno po určitém postupu toto realizovat. Tak je to samozřejmě - já prostě se nad tímto nálezem, rozsudkem podivuju. Protože v okamžiku, že muž, který má pocit, že je žena, tak pak bude chodit na ženské toalety nebo do ženských šaten nebo bude se účastnit jako sportovec v ženské kategorii, kde samozřejmě ta fyzická síla je potom úplně jiná, což vidíme už na příkladech ze zahraničí, a samozřejmě je to velmi frustrující pro skutečné ženské závodnice. Tak to je svět, na který já si zvykat nechci. A musím říci, že tento rozsudek velice pobouřil nejen voliče SPD, ale pobouřil i veřejnost, hlavně ženy. Ale i muže. Ale samozřejmě to je opravdu směr, který podle mě není správný. Protože jestli má někdo problémy s identitou, tak s ním máme mít soucit. Samozřejmě každý se narodí s nějakými predispozicemi, každý jsme nějaký, něco se týče nemocí a tak dále, někdo má to v rodině, někdo ono. Ale prostě překopávat to, že někdo je muž a žena na základě pocitu? Já myslím, že prostě máme mít soucit a je potřeba, aby odborníci s takovým pacientem pracovali, s takovýmto člověkem, a pomohli mu. Ale není možné přepisovat přece bez chirurgického zákroku, jenom že si to někdo myslí, tak udělat z muže ženu například, což byl tento konkrétní příklad. Takže to je - a mít to jako oficiálně, že to bude žena.

To opravdu jako je zvláštní, zvláštní svět, kam to dneska směřuje. Mně už je přes padesát a přes veškeré útoky různých aktivistů na moji osobu - jako nezlobte se na mě, já jsem vyrostl v normálním světě a já už si na to prostě, mně je přes padesát, já už si na to nejenom že nezvyknu, ale ani si na to prostě zvykat nebudu. Tohleto jsou prostě věci, kde mě už nikdo ani nepřesvědčí, na to už je mi příliš mnoho let a mám na tohleto opravdu konzervativní pohled. A myslím, že je to úplně jasné. Mně je to prostě jasné a já svůj názor měnit nebudu. Prostě, jak už jsem říkal, každý jsme se narodili s tím, že máme - už to nebudu opakovat, ale máme buď ženské, nebo mužské orgány pohlavní, pindíka nebo pipinku, jak já říkám dětsky, jak to říkali nám i rodiče třeba. A tak to prostě je a tak to příroda zařídila a všechno ostatní je samozřejmě odchylka, to je zcela jasné, nebo anomálie bych řekl cizím slovem. A nelze z toho dělat samozřejmě tímto způsobem nějakou normu. To prostě ten svět opravdu se ubírá zvláštním způsobem, s kterým já prostě se nemůžu ztotožnit.

A na druhou stranu jsou tady strany, které původně se tvářily konzervativně, před lety o tom mluvily, jako je ODS, ale s tímhletím problém nemají, že jo. To prostě, ty tady prosazují - vlastně ODS, to se rovná TOP 09 dneska. ODS rovná se TOP 09 paní Pekarové. To tady vidíme všichni ve Sněmovně. Ostatně společně kandidujete. ODS rovná se TOP 09 paní Pekarové, to je stejný program. Proto jste v koalici spolu a proto kandidujete spolu do Evropského parlamentu. Paní Pekarová rovná se ODS, ODS rovná se paní Pekarová.

Ten program je úplně totožný. Takže ODS prosazuje euro, prosazuje Green Deal, prosazuje zánik České republiky, společná kandidátka s TOP 09, s lidovci, jo, tak to prostě je. To je ODS. A my samozřejmě chceme se vší pokorou nabídnout konzervativní program SPD i voličům ODS. Ostatně nejen proto je lídrem naší kandidátky pro volby do Evropského parlamentu pan inženýr doktor Petr Mach, ekonom. Protože my jsme konzistentní v našich názorech, v našich konzervativních názorech.

To samé v podstatě, o čem jsem tady mluvil, tak to vlastně platí v případě tohoto zákona o korespondenční volbě. Chcete vyjít vstříc opravdu statisticky zanedbatelné skupině obyvatel, jakoby to říkáte, že jí chcete vyjít vstříc, ovšem tím skutečným cílem jsou manipulace u voleb, a hlavně že se snažíte za každou cenu ohnout volební zákon, abyste získali nějaké hlasy navíc, protože většina občanů vám už nevěří, a váš zástupný argument je, že se snažíte být statisticky v podstatě zanedbatelné menšině, a to myslím bez urážky, ostatně sám jsem před vstupem do politiky trávil mnoho času v cizině a mohu se do této, v uvozovkách, menšiny zařadit, no a kvůli této menšině občanů, kteří žijí v zahraničí a kteří už můžou volit na českých zastupitelských úřadech, tak ohrozíte a znejistíte naprosto drtivou většinu občanů této země. Ta výhoda pro pár tisíc lidí zavede nejdřív diskriminaci milionů voličů a současně zvýšíte riziko, že pro miliony lidí volby budou nedemokratické a nedůvěryhodné.

Poměr výkon a cena to je skutečně strašný. Zničit poslední zbytky důvěry ve stát a demokracii pod tak ubohou záminkou je skutečně nedůstojné. Pod záminkou toho z hlediska pohledu na tu demokracii a na důvěru ve volební systém, že si chce vládní pětikoalice, které to prostě nejde a která selhala, a věří jí plně pouze 2 % voličů, tak vy v podstatě chcete zničit poslední zbytky důvěry ve stát a demokracii, jenom abyste si udrželi teoretickou šanci se udržet u moci. No a samozřejmě je zcela zřejmé, že tím vaším cílem, jak už jsem tady vysvětlil, je volby falšovat a vyhrávat. A pak se samozřejmě každý krok k vítězství počítá.

Ale dámy a pánové, my to víme a je si toho vědoma i většina občanů této země. A věřte, dějiny nás učí, že žádný podvod, lhaní a křivárna vás stejně neochrání před pádem a před odsudkem dějin. Vše vyjde najevo. Po léta říkám, že otázka nezní, zda skutečnou demokracii u nás prosadíme, ale je to jen otázka kdy.

A už jsem to tady vysvětloval několikrát. Mezi ty pilíře demokracie, které SPD prosazuje, je zákon o referendu a zákon o přímé volbě a odvolatelnosti politiků, tedy atributy přímé demokracie. To je představa SPD a to jsou ty kroky ke skutečné demokracii v České republice. Přímá volba, ty zákony tady leží z pera SPD ve Sněmovně už třetí volební období jak na přímou volbu, odvolatelnost politiků, tak na zákon o referendu. Vy nám je tady vytrvale blokujete, nechcete to. Přitom přímá volba například starostů nebo hejtmanů funguje v okolních zemích, je to i na Slovensku, v Polsku, v Německu je to samozřejmě, kde jsou primátoři voleni přímo. Tuhle jsem například četl o primátorovi Kolína nad Rýnem, západní Německo. Takže to jsou prostě standardní mechanismy, odvolatelnost politiků, zcela standardní věc v mnoha demokratických zemích.

Když už pořád jezdíte do té Ameriky, teď tam byl premiér Fiala, hodinová návštěva u Bidena, odměna za ten předražený nákup F-35, tak by se tam také mohl zeptat, jak funguje přímá volba a odvolatelnost v Americe. Nejznámějším příkladem odvolatelnosti - to je také zajímavé, jak se mě někdo v minulosti ptal, jak byste si odvolatelnost představoval. Taky byste se mohli poučit v té Americe, ať vám to tady nemusím pořád vysvětlovat. Nezkoušejte mě, já vám rád odpovím. Nejznámějším příkladem odvolání politika byl stát Kalifornie, světově medializovaný, protože na základě odvolání předešlého guvernéra kvůli rozpočtovým problémům se v přímé volbě stal guvernérem poprvé Arnold Schwarzenegger, takže to byl typický příklad. Nikoliv že Schwarzenegger byl odvolán, ale on na základě odvolání předešlého guvernéra se stal v přímé volbě guvernérem. Takže to byl široce medializovaný případ, který by bylo dobré si také zapamatovat.

Takže i ve Spojených státech - já proti Americe nic nemám a proti Američanům samozřejmě nic nemám, ostatně já jsem byl jediným českým politikem už v roce 2015, který veřejně podpořil Donalda Trumpa, a uvedli mě i v zahraničí na stránkách podporovatelů Donalda Trumpa. Jsem rád, že to vyhrál. Navštívili mě tady i ve Sněmovně zástupci republikánů, kteří tenkrát objížděli evropské podporovatele Trumpa z řad politiků. Dali jsme si tady na jedničce oběd s tím Američanem a bylo to velice příjemné, popovídali jsme si a pak se mi potom ozval ještě jednou a máme na sebe kontakty. Takže mě určitě nemůže nikdo podezřívat z toho, že bych snad neměl rád Američany. Naopak, já jsem veřejně podpořil Donalda Trumpa. Ostatně já jsem nikdy nepodpořil žádného politika z východní Evropy, tím myslím z Ruska. Jo, Orbán jo, jeho názory máme rádi. Ale samozřejmě z té západní Evropy dále jsem nepodpořil nikdy nikoho ani nenavštívil na rozdíl od politiků ODS, kteří byli u Putina. A od pana Kalouska. Ano, západní politiky, máme řadu přátel, počínaje Marine Le Pen, Matteo Salvinim a dalšími západoevropskými politiky, kteří mají vynikající dvouciferné volební výsledky. Takže tam ano. Ale co se týče Donalda Trumpa, tak samozřejmě já jsem ho veřejně podpořil a doufám, že bude znovu prezidentem, protože po tom senilním Bidenovi to je ostuda. Já si říkám, jestli vůbec věděl, s kým na té hodinové schůzce je, jako když tam byl Fiala. Každý má samozřejmě právo být nemocný, ale tohle už je opravdu za hranicí důstojnosti podle mě. Ale to si ještě řekneme.

V tomto ohledu vše, co vy děláte, vaše úsporná snaha zavést maximum totality, vaše lhaní, vaše podvody, vaše překrucování historie i současnosti nám v praxi pomáhá, aby občané viděli, co jste zač. Lidé si pamatují. Lidé srovnávají fakta s vaším lhaním a propagandou a stále roste počet těch, kteří otevírají oči a přestávají vám věřit. Kyvadlo dějin je neúprosné. Ano, vždy se vychýlí směrem k nějaké totalitě, ale pak se zase vrátí v momentě, kdy toho začnou lidé mít dost. A vy se opravdu snažíte, aby vás lidé smetli, a děláte vše, aby lidé chtěli skutečnou demokracii, kde se volí nejen tajně a svobodně, ale kde také lidé volí a odvolávají politiky, kde lidé své zemi vládnou přímo a mohou rušit nebo přijímat zákony, kde lidé skutečně přímo rozhodují o tom, v jakém svazku jejich země je, a je jedno, zda to je Evropská unie, či NATO, nebo neutralita, přátelství a spolupráce se všemi. Demokracie znamená, že vy nediktujete lidem, co smí a nesmí, ale lidé diktují vám, svým zaměstnancům a zástupcům, co máte a musíte dělat vy.

To je, vím, vážené dámy a pánové z vládní koalice, skutečně za hranicí vašich přání. Ale tak skutečná demokracie funguje a v ní by skutečně váš návrh zákona neprošel. Ale i v demokracii dělají lidé chyby. A pravda, že pokud by takový zákon prošel a objevil by se jiný pokus volby poštou falšovat, pak by v demokracii lidé ihned takový zákon zrušili. Demokracie totiž neznamená, že se nedělají chyby. Ostatně i slušný člověk může omylem zvolit gaunera, protože to prostě předem netušil, tak jak jsme viděli u již odsouzených, zkorumpovaných politiků ODS, a nejnověji byl letos v souvislosti s dotacemi odsouzen politik TOP 09. Ale ve skutečné demokracii, když zvolím někoho, kdo lže, podvádí a je absolutně neschopný, lze takového člověka ihned odvolat. Jinými slovy, kouzlo demokracie je, že má opravné prostředky na zcela přirozené lidské chyby a omyly.

Vaše vláda je nejdražší omyl v historii této země, a to doslova. Jak už jsem včera tady znovu citoval oficiální slova, pardon, oficiální statistiky, že jste rekordně zadlužili Českou republiku, vaše vláda vládne pouze jednu devítinu období od roku 1989, přitom za vaší krátké vlády stoupl český dluh o jednu třetinu. To znamená, vy jste doslova nejdražší omyl v historii této země. Je to neuvěřitelné, ale způsobili jste více škod než kterákoliv vláda před vámi. A to je skutečně po vládě Nečase s Kalouskem laťka, o které jsme si mysleli, že nepůjde překonat. Podle statistik jste skutečně nejhorší vláda v Evropě a premiér Fiala byl opakovaně v mezinárodním žebříčku nejhorším premiérem dokonce na celém světě.

Argument chvilkových milionářů, tedy té ziskové organizace Milion chvilek, jak jsme si všimli i podle článků, na tezi "spoluobčané v zahraničí tady nežijí, proč by tedy měli volit?" zní: "Právo volit má každý člověk starší 18 let s českým občanstvím. Nemalá část Čechů žijících v zahraničí zahrnuje studenty na studijních pobytech, pracujících na pracovních stážích a obecně lidi, kteří se po dokončení svých povinností vracejí zpět do České republiky, mají zde rodiny či majetek. Jedná se o lidi, kterým není jedno, jakým směrem se Česká republika ubírá, a mají ústavní právo se na tom podílet, jen jim v současnosti znemožňujeme volební právo uplatnit."

Tak to je samozřejmě... a můj komentář: to je samozřejmě absurdní lež. Právo, ale i možnost volit mají. Mohou volit na zastupitelských úřadech nebo jet do České republiky. Další argument je - volebních okrsků je na území České republiky kolem 15 000 a volební místnost má tak většina voličů v docházkové vzdálenosti. Popravdě, ve svém okolí mám mnoho lidí, kteří pracují a žijí v Praze, ale pobyty mají stovky kilometrů daleko a nemají problém sednout na vlak a jet odvolit do místa bydliště. Další argument - je to jen první krok k zavedení volby poštou na území České republiky - to je argument Milionu chvilek. Ano, to je pravda. Tady výjimečně souhlasím. A už jsem o tom mluvil. A jak už jsem uvedl, kouzlo tkví v detailu. Jak zavedete korespondenční volbu pro české občany v zahraničí, bude to na základě současné ústavy diskriminační vůči občanům v České republice, protože je v ústavě napsáno, že volby mají být rovné. Ústavní soud tedy bude muset buď zrušit váš návrh zákona, nebo bude muset nařídit zrovnoprávnění všech voličů, což znamená zavést korespondenční volbu i v České republice. Což je podle mého názoru i vaším cílem, jak už jsem říkal, který umožní nakonec skutečně masivní falšování voleb ve váš prospěch. Podle mě je to váš zcela zásadní konečný cíl. Nejde o hlasy Čechů v zahraničí, i když i pár desítek tisíc hlasů navíc skutečně rozhoduje, jak už jsem řekl v úvodu svého vystoupení, ale to není váš primární cíl. Primární cíl je, abyste zavedli korespondenční volbu i v České republice a masivní falšování.

Ale pojďme zpátky k principu. Pomůže váš zákon demokracii? Přispěje k tomu, aby volby byly transparentnější, spravedlivější a demokratičtější? Rozhodně ne. Problém skutečně tkví v tom, že Ústavní soud bude muset kromě jiného řešit diskriminační charakter vašeho návrhu, jelikož podle ústavy mají být volby rovné. Dovolte mi odcitovat komentář jednoho nevoliče SPD, čtenáře provládního Seznamu. Cituji: "Je mi zle z toho, jak tato vláda řeší takové triviální hovadiny, jako je korespondenční volba nebo manželství pro všechny, když se jim pod rukama hroutí stát kvůli fundamentálním problémům." Konec citátu. Těžko k tomu něco trefnějšího dodat. A chápu, vážené dámy a pánové, tyto názory vašich bývalých voličů jsou zjevně právě tím vaším nejsilnějším motivem korespondenční podvody umožnit.

Jak už jsem říkal, tak váš návrh zákona vykazuje zásadní vady. Váš návrh neprošel standardním připomínkovým řízením, neprojednala jej Legislativní rada vlády. Vykazuje tak zásadní věcné a technické vady, ale jak jsem říkal, je zcela v rozporu s českou ústavou, která definuje základní principy volebního práva, to znamená všeobecnost, rovnost, přímost a tajnost hlasování. Toto váš návrh porušuje. Navíc, jak jsem říkal, tak čeští občané v zahraničí mohou i v současnosti hlasovat fyzicky na našich zastupitelských úřadech.

Hnutí SPD uzákonění korespondenčního hlasování principiálně odmítá jako útok na svobodu, regulérnost a legitimitu voleb. Korespondenční hlasování rovněž umožňuje rozsáhlé manipulace, jak už jsem tady doložil i na konkrétních příkladech. I proto, jak už jsem uvedl, některé země - Francie konkrétně v roce 1975 tento typ hlasování zrušila.

A tady bych chtěl upozornit ještě na další moment, o kterém jsem samozřejmě hovořil už v rámci prvního čtení, že strany vládní koalice se zavedením korespondenčního hlasování pro volby v zahraničí, v souběhu s tím, tady navrhují ještě jeden zákon a to je zákon o nabývání státního občanství, kdy vy chcete rozšířit možnosti získat české občanství potomkům emigrantů až do čtvrté generace, což je samozřejmě velký problém. Protože podle odhadů expertů, už jsem to říkal v prvním čtení, se může jednat až o 1,2 milionu lidí, to je čtvrtá generace potomků. Lidí, kteří nikdy nežili v České republice, nikdy tady neplatili daně, neumí česky, a dokonce tady často ani nikdy nebyli. Takže těm všem vy chcete dát možnost na základě pouhého čestného prohlášení, to chci zdůraznit, tak jim chcete dát české státní občanství a chcete zvýšit počet voličů tak, abyste se udrželi u moci a aby volili Fialovu vládní pětikoalici.

Samozřejmě s tím my zásadně nesouhlasíme, protože podle mého názoru, a stojím si za tím pochopitelně, jak jinak?, tak přece není možné, aby masově, ale vůbec ovlivňovali naše životy v České republice lidi... Dobře, máme nějaký stávající zákon, to je nějaký stávající stav, který je tady zaběhnutý. Ale nad rámec toho, abyste vy vytvářeli nové voliče, kteří, znova říkám, tady nikdy nežili nebo tady nikdy neplatili daně, neumí česky a nemají žádný vztah k České republice kromě toho, že jsou potomci čtvrté generace, kdy jejich pradědeček emigroval někam do Ameriky, tak já s tím prostě nesouhlasím, aby tito lidé měli volební právo, řeknu to na rovinu.

A nejsem sám, kdo s tím nesouhlasí, protože jsou to samozřejmě i názory renomovaných ústavních právníků. Já si myslím, že není možné a není správné, aby životy v České republice, nás, co tady skutečně žijeme každý den, ovlivňovali lidé, kteří za své rozhodnutí neponesou odpovědnost. My všichni, protože žijeme v České republice, tak za tu naši volbu důsledky neseme tím, že tady vznikne nějaká politická reprezentace, která pak bude vládnout na základě dohody v Poslanecké sněmovně, a samozřejmě potom ty důsledky musíme nést všichni, ať pozitivní, nebo negativní, a občané mají potom možnost rozhodnout opět ve volbách. A lidé, kteří tady ale nikdy neplatili daně ani neumí česky, tak abyste vy jim dávali volební právo a oni potom masově - protože to už se týká opravdu obrovského množství lidí, už dnes jsou to statisíce, a vy to chcete ještě rozšířit, tuto možnost, tak aby opravdu zásadně potom mohli ovlivnit životy v České republice, a přitom tady nežijí, tak s tím já prostě nesouhlasím. Samozřejmě vůbec tady nemluvím o tom, když jsou to studenti nebo někdo pracuje v zahraničí přechodně, to tak je a je to v pořádku, ale tito lidé můžou volit i teď a samozřejmě to tady asi nikdo z nás, předpokládám, nijak zásadně nerozporuje, když student studuje, jde si odvolit, pak se vrátí nebo hlasuje někde na ambasádě a podobně, tak proč ne, nebo pokud někdo přechodně pracuje v zahraničí.

No a samozřejmě to, o čem hovořím, tak potvrzují i renomovaní ústavní právníci. Například docent Zdeněk Koudelka, ústavní právník z Masarykovy univerzity v Brně, přesně říká, že "korespondenční hlasování zjednoduší volby zahraničním voličům, a tak bude více těch, kteří rozhodnou o poslancích a prezidentovi, ale nežijí ve státě, o němž rozhodují, neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí. Demokracie je však o tom, aby si občané zvolili ty, kteří o nich rozhodují. Zvolí-li jim je někdo z ciziny, je tento princip porušen. Občané, již v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nežijí, budou mít více práv než ti, kteří zde žijí. Korespondenční hlasování oslabuje ty, kteří u nás žijí a například platí daně, a posiluje lidi v cizině, kteří nám mohou vnutit svou politickou vůli, aniž by s námi žili." To je citát ústavního právníka Masarykovy univerzity v Brně, docenta Zdeňka Koudelky.

Další ústavní právník - Aleš Gerloch, emeritní děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Cituji: "Je možné uvést dvě skupiny negativních faktorů, které jsou s tímto způsobem hlasování spojeny, komentují všichni váš vládní návrh na korespondenční volbu. První z nich spočívají v ohrožení ústavních zásad, na nichž jsou demokratické volby založeny. Jsou jimi principy svobodného hlasování, neboť voliči mohou být snadno ovlivněni jinými osobami při vyplňování hlasovacího lístku. S tím související princip osobní povahy volby a tajnosti hlasování, kterou je mimořádně obtížné zajistit. Pokud korespondenčně mohou hlasovat jen někteří voliči, dochází rovněž k narušení principu rovnosti volebního práva, pokud by takový postup nebylo možné zcela přesvědčivě zdůvodnit. Je zřejmé, že postup, co se týče korespondenční volby, tak jak navrhuje vláda, nezaručuje dodržení ústavních principů, mimo jiné volební komise na zastupitelském úřadu není složena ze zástupců kandidujících politických sil, ale vytváří řadu komplikací místo údajného zjednodušení průběhu voleb. Náhlé dílčí zásahy do výkonu volebního práva nemohou být jiné než problematické." Citát Aleše Gerlocha, emeritního děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Takže krátce a stručně shrnuto bych úplně na závěr zopakoval to, co jsem řekl v první větě, že jsem hned na úvod svého vystoupení podal jménem SPD návrh na zamítnutí tohoto zákona, takže se o mém návrhu bude ve třetím čtení hlasovat. Za hnutí SPD říkám, že tak jak to vidíme teď ve druhém čtení, i ty pozměňovací návrhy, tak my nebudeme podporovat, nemáme v plánu podporovat tento zákon jako celek, takže nemáme v plánu hlasovat ani pro ty pozměňovací návrhy, protože to u nás proběhne ještě nějakou diskusí. My se nechceme vůbec účastnit jakékoli spolupráce na tomto protiústavním manipulativním zákoně, který umožňuje falšování voleb a volební manipulaci, což je cílem Fialovy vládní pětikoalice. Takže potom už si umím představit - ale vy jste hlasovali pro to, no heleďte, my tady pro nic hlasovat nechceme, my to chceme zamítnout, my vůbec nechceme tento zákon na zavedení korespondenčních voleb, protože, myslím, že jsem to tady už v prvním čtení zdůvodnil, teď ve druhém čtení taky - takže my prostě chceme, aby se hlasovalo o našem návrhu na zamítnutí tohoto zákona a to je naším cílem. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za váš příspěvek a vzhledem k tomu, že nevidím žádnou další faktickou poznámku, tak poprosím pana poslance Karla Raise, který je řádně přihlášený. Mám zde tedy ještě jednu přednostní, ale stále zde nevidím pana předsedu Fialu. Tak máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegové a kolegyně, já bych se chtěl věnovat tomu, k čemu si myslím, že je druhé čtení určeno, a to je objasnit svůj vlastní pozměňovací návrh, na který včera spousta lidí reagovala, protože máme stejný problém, ať už to byla kolegyně Pošvarová, Brož, Eva Fialová poměrně hodně o tom mluvila, dokonce citovala některé věci z toho mého zákona, a pan kolega Mašek. V podstatě mi jde o to, aby byla naplněna podmínka, kterou před nás staví ústava, a ta se týká tajnosti volby. Jde mi o tisk hlasovacích lístků. Tak jak je to podáno v návrhu, podle mě ten hlasovací lístek si má vytisknout volič a to nezaručuje u malých zvláštních volebních okrsků, kde mohou korespondenční volbu užít jen jednotlivci, tajnost volby, protože i po smíchání volebních lístků s dalšími bude na základě například jiné barvy nebo odstínu papíru nebo, jak říkala kolegyně Fialová, gramáže, tak může být zřejmé, kdo tam tento lístek vložil.

Nejedná se o nějaký ojedinělý jev. Vzal jsem v podstatě data z Českého statistického úřadu při poslední prezidentské volbě v roce 2023 a mám tady čísla, počty voličů ve zvláštních seznamech jednotlivých zemí. Ve skutečnosti samozřejmě hlasovala jenom část těch lidí, takže to, co uvádím, to jsou maximální teoretické počty hlasujících. Namátkou vyberu některá: Konžská lidová republika 7 voličů, Uzbekistán 11 voličů, Ghana 13 voličů, Nigérie 14 voličů, Írán 15 voličů, Bělorusko 16, Mongolsko taky 16, Pákistán 18, a tak by mohl ten výčet, celkem ho mám dost dlouhý, pokračovat až někam v podstatě - Kuvajt 33 voličů, Kuba 38 voličů, Libanon 38 voličů, Irák 39 voličů, Peru 49 voličů a tak dále. V téměř třiceti zemích nedosahuje počet potenciálních voličů ve volebních seznamech ani padesáti.

Tajnost volby a nemožnost identifikovat hlasujícího a jeho volbu v korespondenční volbě je zcela zřejmě objektivně ohrožena. Proto navrhuji, aby hlasovací lístky společně s dalšími písemnostmi doručil daný zastupitelský úřad, aby všechny hlasovací lístky měly stejnou podobu, aby v podstatě byla provedena jistá standardizace. Samozřejmě jistou výjimku má druhé kolo prezidentské volby, kdy čas na vytištění a doručení hlasovacích lístků je krátký. Pak pro zachování tajnosti voleb stejné podoby hlasovacího lístku budou voliči doručeny čtyři archy papíru ze strany zastupitelského úřadu a je možné, aby volič vyrobil tři chybové tisky, na kterých nakonec vytiskne příslušný hlasovací lístek.

Také se domnívám, a také už to tady padlo několikrát, naposledy od kolegy Okamury, že je potřeba, aby ti voliči uměli česky. Čili pokyny k volbě doručí zastupitelský úřad voliči v zahraničí v českém jazyce. Toto upřesnění reaguje zejména na objektivní schopnost voliče porozumět obsahu hlasovacích lístků, které jsou také česky. A také bude pro případný soudní přezkum pak možné objektivně posoudit, zda sdělení týkající se voleb, které volič v zahraničí obdržel, bylo politicky neutrální a nebylo například návodné. Vše bez toho, aby bylo nutno pracovat s případnými odchylkami překladů do češtiny. Domnívám se, jak už tady zaznělo několikrát, že českých voleb by se měli zúčastnit samozřejmě čeští voliči nebo lidé, kteří jsou schopni zvládnout českou gramatiku. V neposlední řadě se stanoví, že jiné hlasovací lístky než ty, které by voličům byly dodány společně i s dalšími písemnostmi zastupitelským úřadem, případně vytištěné na dodaných arších pro druhé kolo prezidentské volby, nelze při volbě užít pod sankcí neplatnosti.

Toto je stručně popsaný pozměňovací návrh, který jsem vložil do systému pod číslem 4131 a ke kterému se samozřejmě v podrobné rozpravě přihlásím. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vám děkuji a poprosím pana poslance Igora Hendrycha. Mezitím je čas pro omluvy: pan poslanec Černý od 9 do 12 hodin z rodinných důvodů, pan poslanec Farhan od 10 do 11.15 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Feranec celý jednací den z rodinných důvodů, paní poslankyně Fischerová celý jednací den z rodinných důvodů, paní poslankyně Ožanová celý jednací den z důvodu zahraniční cesty, pan ministr Lipavský z pracovních důvodů celý den a pan ministr Výborný od 15 z pracovních důvodů.

Máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, bylo tady mnohé řečeno, já se budu asi možná opakovat, ale opakování je matka moudrosti, zvláště v tomto případě, kdy jde o tak závažnou normu, kterou zde projednáváme.

Úplně na začátek si dovoluji ještě krátce zareagovat, mohu si to dovolit, protože jsem řádně přihlášen, na to, co tady řekla včera paní místopředsedkyně Richterová, která hovořila o tom, že je naší v podstatě jakousi povinností, abychom usnadnili voličům - českým občanům v zahraničí - snazší, lehčí způsob volby, protože v současné době je podle ní dražší, těžší a náročnější. V obecné rovině lze souhlasit s tím, že to je dražší, těžší a náročnější, ale je třeba si uvědomit důležitý kontext a v podstatě reálie, které se této problematiky týkají, jak už se tady zmiňovala spousta mých kolegů. Jedná se o občany České republiky, kteří jsou v drtivé většině případů současně občany jiné země. V té jiné zemi platí daně, v té jiné zemi se zasluhují, pokud jsou ekonomicky aktivní, o její rozvoj a naopak v České republice v podstatě události pozorují pouze zpovzdálí, daně zde neplatí, nežijí zde a na jejím rozvoji se nepodílejí.

Já si troufnu říci, a to tady právě mnohokrát nezaznělo, že se jedná o lidi, které můžeme hovorově česky označit za Čechoameričany, Čechobrity, Čechofrancouze, Čechoněmce... Že je to hovorový výraz, který se běžně používá pro lidi, kteří mají dvojí občanství a žijí převážně v jiné zemi. Myslím si, že se nemůže nikdo z nich urazit, pokud žije ve Spojených státech a má občanství Spojených států amerických, když ho nazveme "Američan s českým pasem". Já si myslím, že ho to nemůže urazit. Platí tam daně, chodí tam volit, předpokládám. Pokud má volební právo jako občan Spojených států například, tak může volit i ve Spojených státech amerických, respektive v té zemi, v které mu bylo uděleno občanství.

A já se domnívám, a nejsem sám, stejné debaty jsem vedl s občany, kdy jsme relativně nedávno, byla to mediálně známá událost, tak jsme získávali v rámci hnutí ANO podpisy pod petice, mimo jiné i proti právě korespondenční volbě, oficiální petice, která měla dorazit do Poslanecké sněmovny. Občané České republiky, kteří chodili vlastně dobrovolně s námi diskutovat a tu petici konkrétní podepisovat, tak se konkrétně tady nad tímto faktem pozastavovali a říkali: vždyť ti lidé jsou z 90, 95 možná 98 % občané jiné země kromě České republiky. A mohli by projevit alespoň elementární zájem nebo elementární loajalitu právě tím, že využijí té stávající možnosti. A ta stávající možnost je volit na jakémkoli zastupitelském úřadě. Tím prokážou vztah k České republice, protože v podstatě jiným způsobem ho prokazují velmi obtížně. A ne každý občan České republiky, je jich skutečně minimum, má tu výsadu, že má občanství ještě další země. Takže k tomu bych se opravdu ohradil, že je nezbytně nutné to těmto konkrétním občanům nějakým způsobem extrémně ulehčovat. Oni tu možnost mají a tu loajalitu k České republice mohou prokázat tím, že sednou do auta, sednou na vlak, a pokud mají zájem volit, tak zkrátka odvolí.

Další věc, kterou považuji za důležitou a která už tady také padla několikrát, byť trošku vždycky z jiného úhlu pohledu - mně se velmi líbila jakási kvantifikace, kterou tady v prvním čtení přednesl můj ctěný kolega pan poslanec Radek Vondráček, který upozornil na to, že současná vládní koalice získala v posledních volbách do Poslanecké sněmovny při 42 % hlasů 108 mandátů. A zároveň poukázal na jiný případ, že vláda Mirka Topolánka získala 48 % všech hlasů a získala pouze 100 mandátů. Z toho se odvíjí v podstatě další logika, kterou připouští představitelé vládní koalice, že připuštěním korespondenční volby v té podobě, která je aktuálně navržená, se může stát to, že ten rozdíl, který bude způsoben tou korespondenční volbou, mohou být v průměru dva mandáty. Pan poslanec Lochman, který tady poměrně aktivně včera vystupoval, tak tuším, že v televizi Prima někdy v tom lednu, když bylo první čtení, tak hovořil o tom, že by to mohlo udělat jeden až dva mandáty, náš pan poslanec Vondráček, který se touto problematikou zabývá velmi detailně, tak tvrdí, že by mohlo jít až o dva až tři mandáty.

V této logice, jak už tady bylo také několikrát zmíněno, se může skutečně stát, že lidé ze zahraničí, kteří mají pas jiného státu a žijí v té zemi jiné, tak mohou rozhodovat volby v České republice, protože ta společnost v podstatě je - známá věc dle sociologů a politologů - svým způsobem rozdělená na půl a tohle může dělat ten zásadní rozdíl. A to si nemyslím, že je úplně dobrý signál pro jakousi demokracii v České republice. A myslím si, že i do budoucna to může být opravdu zajímavý fenomén, pokud v rámci globalizace, kterou tady žijeme už dlouhá desetiletí, se bude zvětšovat počet lidí, kteří budou žít mimo svou původní vlast a budou mít možnost ovlivňovat prostřednictvím voleb její fungování, tak pokud by se jednalo o daleko vyšší řád, než je dneska možný, tak by to opravdu mohl být jako velice, velice negativní fenomén, který myslím bude diskutován i v jiných zemích, nejen v České republice, jestli je to dobře nebo není, byť v mnoha zemích, a to víme, ta korespondenční volba je. Ale pokud by to mělo opravdu nějak dramaticky ovlivňovat situaci v té konkrétní zemi, tak si myslím, že nad tím budou uvažovat politici i v jiných zemích. Že to asi není úplně dobře.

Ještě bych k tomu přidal jednu takovou zajímavou tezi, myslím, o které jsem mluvil v prvním čtení, a to je vlastně, na základě čeho se lidé v zahraničí de facto rozhodují, koho budou volit. Logicky tím, že v té vlasti, naší, bavíme se o našich reáliích, jakoby nežijí, tak rozhodují na základě zprostředkovaných informací. Sociální realitu, kterou my tady žijeme, znají pouze zprostředkovaně. A zprostředkovaně ji znají především z médií, ze sociálních sítí. Jak jinak? A k tomu se váže v podstatě problematika, kterou popisují už dlouho sociologové médií, a nejenom ti naši, ale i zahraniční, první teze vznikly někdy v sedmdesátých letech, které v podstatě tvrdí, že ta média, ony ještě v té době neexistovaly sociální sítě, do značné míry zkreslují sociální realitu. A já si myslím, že jsme si toho vědomi i my.

Na jedné straně jsou tady média bulvární. Já myslím, že o těch není třeba dlouho hovořit. Pak jsou tady média, relativně nový fenomén, která tady představují deepfake informace, anebo obecně jsou to různé manipulativní weby a tak dál, které zkreslují tu sociální realitu vyloženě záměrným způsobem. A pak může dojít i ke zkreslení nezáměrnému, a to tím způsobem, že ani renomovaní novináři nebývají vždy nestranní. Já jsem tady minule citoval a v podstatě jsem odkazoval i na konkrétní zdroje těch sociologů, sociologů médií, kteří se touto problematikou dlouhodobě zabývají a přebírají ti naši teze ze západní literatury, ze západních výzkumů a dneska se toho tedy zdržím, abych tady citoval toho nějak mnoho. Nicméně přesto si dovolím přečíst jeden zdroj, a to je - budu chvilku citovat: Zpravodajský diskurz je lidský konstrukt. Novináři jsou součástí společnosti, ve které působí. Ačkoliv většinou nejsou otevřeně předsudeční, nemohou být nedotčeni kulturním prostředím a jeho ideovou orientací, nemohou být nedotčeni rozdělením politické, ekonomické, kulturní a sociální moci ve společnosti a nemohou si ho být zcela nevědomi. Často jej nemohou ani ignorovat. Ve chvíli, kdy začnou pracovat, nemohou odložit svou identitu, subjektivitu a začít fungovat neutrálně jako roboti bez názoru a hodnotových preferencí. - Kdyby někoho zajímalo, tak jsem schopen doložit zdroj těchto informací, jak jsem řekl, z odborného zdroje.

Co jsem tím chtěl říct? Tím jsem chtěl říct, že skutečně ani (i) ti, kteří se snaží o nějakou míru objektivního podání informací, se mohou mýlit. Mohou v tom projektovat de facto své vlastní nějaké sociokulturní vzorce, kulturní vzorce, v podstatě nějaké své vlastní vize, jakkoliv by se při studiu žurnalistiky měli naučit tohle abstrahovat a naučit se nějakým autokorekcím. Bohužel to tak velice často není, jakkoli to samozřejmě novináři obvykle popírají, protože to samozřejmě je jakýsi útok na jejich profesionalitu a tak dál. Nicméně ti, kteří se tomu analyticky věnují, tak tvrdí něco jiného. Plyne z toho, že skutečně ta sociální realita, která je prezentována v zahraničí, je do značné míry zkreslená. Na základě těchto zkreslených informací pak dochází k tomu, že volič v zahraničí jde a volí.

Když to na závěr ještě jednou nějakým způsobem zestručním, tak k čemu mám výhrady a co se mi nelíbí? Že v podstatě lidé bez bližšího vztahu k naší zemi, často i s neznalostí českého jazyka, se zprostředkovanými a velmi často zkreslenými informacemi, představami o sociální realitě v České republice mohou být tím jazýčkem na vahách a mohou rozhodnout volby v České republice. A tohle považuji za velmi, velmi problematický jev, a proto nejsem v žádném případě zastáncem korespondenční volby. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, pane poslanče. A poprosím dalšího a to je pan poslanec Ryba. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Drahoslav Ryba: Děkuji za slovo, pane předsedající. Protože na 88. schůzi mi nebylo umožněno vystoupit, podruhé tedy, přestože jsem byl řádně přihlášen, tak moje vystoupení bude trošku delší, ale tedy oproti mým zvyklostem, čili nijak nebude přesahovat ostatní vystoupení.

Kromě toho, že naše spoluobčany trápí zcela jiné problémy než korespondenční hlasování, jako je znehodnocení úspor, obrovská drahota, pokles reálných příjmů a podobně, tak si nemyslím, že vaše úmysly jsou zcela čisté. Důvody, proč chcete zavést korespondenční volbu, jsou podle mého názoru zcela jiné.

V úvodu svého vystoupení si dovolím citovat bývalého diplomata a současného českého politologa Petra Druláka. Cituji: Myslím si, že tento zákon Česká republika nepotřebuje a že tím otevíráme skutečně Pandořinu skříňku, která může přinést velké problémy. Pokud mluvíme o volbách v zahraničí, tak již dnes je možné na zastupitelských úřadech a na konzulátech volit, takže naši krajané v zahraničí možnost volby mají, na tom se určitě všichni shodneme. V okamžiku, kdy připustíme možnost korespondenční volby, tak podle mého názoru ohrožujeme nezávislost a svobodu hlasů, protože když volíme tímto klasických způsobem, který známe všichni, tak za tou plentou jsme skutečně svobodní a nikdo neví, jaký hlas tam dáme. Když volíme poštou, tak to, kdo je u té obálky, kdo koho ovlivňuje, pod jakým je tlakem, to už nikdo nikdy nezkontroluje. A pak je tu samozřejmě otázka pro sčítání hlasů, jak se tyto hlasy vyhodnocují. To znamená, že se otevírají otázky, které jsou podle mě velmi nebezpečné pro demokracii, sdělil ke korespondenční volbě Drulák.

Česká republika je přitom jednou z pěti posledních zemí, která nemá uzákoněno hlasování poštou. Jak tomu rozumět? Je pravda, že to je určitý trend. Je to trend, který jde napříč západními demokraciemi, ale ten trend je nebezpečný. Já bych třeba upozornil na to, že Francie měla až do sedmdesátých let možnost korespondenční volby a zrušila ji. Zrušila ji právě z obav před manipulacemi. To, že je něco západním trendem, ještě neznamená, že to je dobře. A já považuji za znepokojivé, že například v posledních volbách do Německého spolkového sněmu polovina hlasů přišla korespondenční volbou. Pro mě je to otázka, do jaké míry ta volba byla skutečně svobodná, dodal tedy Drulák. Podle Drulákových slov existují u korespondenční volby dvě rizika. Před jedním z nich se nezabezpečíte nikdy, a to, za jakých okolností je onen hlas vložen do obálky, to prostě nikdy nezkontrolujete. To prostě nevíte. A pak je tu samozřejmě druhé riziko a to je sčítání hlasů. Tam si myslím určitě se dají nastavit institucionální podmínky tak, aby byla zaručena anonymita, aby ty hlasy byly správně sčítány, a na druhou stranu všechny tyto podmínky jsou prolomitelné. Takže to riziko zůstává, jakkoliv samozřejmě věřím, že ta bezpečnostní opatření mohou být poměrně robustní, zmínil Drulák.

Jak následně dodal, je nutné podívat se na to, jak vlastně Češi ze zahraničí volí. Ty volby vyznívají jednoznačně pro strany současné koalice. Kdyby rozhodovali Češi v zahraničí, tak máme koalici Pirátů a STAN a ani by k tomu nepotřebovala ty další strany. A já se obávám, že tohle je jedna z motivací, která vede předkladatele tohoto zákona spíše než péče o Čechy v zahraničí. To znamená, že očekávají, že když budou mít Češi v zahraničí tuto možnost, tak ty strany, které jsou součástí současné koalice, z toho budou jen profitovat, zmínil Drulák.

Já si dovolím ještě několik poznámek k minulé americké volbě prezidenta, i když to tady bylo několikrát již citováno, protože byť na první pohled ta souvislost možná není vždycky zřejmá, ale já se pokusím vysvětlit, že to velice úzce s našimi volbami souvisí. Americké prezidentské volby s pomocí korespondenčních hlasů ukázaly, kolik problémů může způsobit anonymita při hlasování. Nedohledatelnost voličů je extrémně nebezpečná, protože se dá naprosto snadno s jejich hlasy manipulovat. S velkým zájmem jsem si přečetl článek Christiana Adamse z roku 2022 o tom, jak to bylo s posledními americkými volbami. Zamýšlí se nad tím, jestli proběhly regulérně dle zákona, nebo byly zmanipulované. Samozřejmě soudy nakonec rozhodly, že nebyly zmanipulované. Jeho text realisticky popisuje, čím se zásadně lišily od těch předchozích. O tom, zda je lze označit za férové, nebo podvodné, ať si udělá obrázek každý sám. Připomínám jen, že volební hlasy se až na výjimky nepřepočítávaly. Logicky, protože to ze způsobu volby nebylo ani možné.

Pan Adams ve své analýze říká, že k výsledku prezidentských voleb v roce 2020 přispěly dvě věci: jednak finanční injekce soukromých filantropických fondů do vládních volebních úřadů a za druhé pozastavení odsouhlasených volebních pravidel. Pojďme se podívat na tu první část.

Krátce před volbami v roce 2020 darovali Mark Zuckerberg a jeho manželka stovky milionů dolarů Centru pro techniku a občanský život a to přidělilo granty tisícům vládních volebních úředníků, aby jim pomohlo uspořádat volby v roce 2020. Centrum tak přeměnilo volební kanceláře v klíčových okrscích, ne všude, s velkými rezervoáry Bidenových hlasů na stroje formule 1 zvyšující volební účast. Je pravda, že peníze dostaly i některé malé, takzvaně červené republikánské volební okrsky, ale v uvozovkách, jenom aby se neřeklo. Republikánské volební okrsky použily granty na tiskárny a na papír. To nejdůležitější se přitom odehrávalo ve velkých městech, kde stovky milionů dolarů protékající volebními úřady poháněly místní úsilí co nejvýše zvýšit volební účast na úroveň, o které si před rokem 2020 mohla Demokratická strana nechat jenom zdát.

Tak například Filadelfie. Roční rozpočet volebního úřadu ve Filadelfii byl asi 9,5 milionu dolarů. Centrum poslalo Filadelfii v roce 2020 najednou navíc 10 milionů dolarů s tím, aby je utratila do volebního dne. A Filadelfie tyto peníze fakt utratila. Najali nové městské zaměstnance, takzvanou čerstvou krev z místních aktivistických skupin, aby chodili ode dveří ke dveřím a roznášeli hlasovací lístky. Jelikož pracovali pro volební úřad, bylo vše legální. A pak si také zaplatili reklamu do španělských a městských rozhlasových stanic: Jděte do těch voleb, můžete hlasovat i poštou a už žádné svědky nepotřebujete. Vládní úřad ve Filadelfii použil grant ve výši 10 milionů dolarů k uskutečnění snu u některých demokratů a proměnil vládní volební úřad v masivní nástroj na volební účast.

Ptá se sám sebe, zda je tohle nelegální? No, v podstatě asi ne. Protože za prvé, proč byste nemohli dát vládě své peníze? Na to se přece nevztahuje žádný zákaz. Kromě tedy jednotlivých států, které to potom zakázaly, ale až později. A za druhé, vládní volební úřad ve Filadelfii při rozhazování těchto peněz nikde nezmiňoval přece Demokratickou stranu, nezmiňoval ani Bidena. Nebylo to totiž potřeba. Je to jasné. Naoko nestranná, ale úžasně dobře financovaná kampaň, která měla ve Filadelfii zajistit svou vysokou volební účast, logicky doručila hlasy pro Bidena. A přesně to se stalo. Neutrální aktivita, která naoko neupřednostňovala jednu nebo druhou stranu, byla poháněna filantropickými dolary a jejím cílem bylo ve Filadelfii přimět rekordní počty voličů k účasti ve volbách. Zcela náhodou ve Filadelfii téměř všichni hlasovali pro Bidena. Přitom v republikánských volebních okrscích nebylo vyvinuto žádné podobné úsilí. V řídce obydlených volebních okrscích není možné přeměnit dolarové granty na stroje zvyšující volební účast tak jako v hustě obydlených městech.

A nebyla to jen Filadelfie. Stejně to probíhalo v sousedních tmavě modrých demokratických volebních okrscích, jako je v Delaware, Montgomery, Bucks. I tyto volební okresy dostaly od centra masivní granty. A stejný model byl použit také v Pittsburghu, Detroitu, Milwaukee, Madisonu, Phoenixu a řadě dalších jiných měst. Teď už by to mělo být snad jasné každému. Bylo to ďábelsky geniální. Za peníze od Zuckerberga byla legálně zvýšena volební účast v těch státech, které převážně volily Bidena. Čím vyšší byla v těchto městech volební účast, tím přesvědčivější bylo Bidenovo vítězství.

Myšlenka a hlavně cíl korespondenční volby v zahraničí, o které tedy dnes hovoříme, je naprosto stejná: zvýšit volební účast v jedné konkrétní lokalitě, kde je předpoklad vyšší volitelnosti současné koalice. Tento nápad je, řekl bych, ještě vylepšen tím, že zatímco v Americe to zaplatil pan Zuckerberg s manželkou, tak v České republice to zaplatí český stát, potažmo každý z nás. Vládní koalici rozhodně z mého pohledu nejde o pomoc našim občanům v zahraničí, ale pouze o snahu ovlivnit naše volby.

Ptám se tedy, proč je tato novela zákona o správě voleb předkládána skupinou poslanců a nejedná se o vládní návrh, který by prošel celým připomínkovým řízením? Proč se to tlačí takto na sílu, přestože to vykazuje řadu nedostatků a chyb? Proč vládní koalice tak spěchá, aby mohl být tento zákon použit už v nejbližších volbách do Poslanecké sněmovny? Skutečně může někdo uvěřit tomu, že se nejedná pouze o snahu ovlivnit tyto volby? Proč před jeho projednáváním není projednána změna ústavy, která jasně hovoří o tajných volbách, což korespondenční volby dle mého názoru rozhodně nejsou? Na žádnou z těchto otázek a mnoho dalších jsme prozatím neobdrželi odpověď přesto, že v prvém čtení tady byla citována řada ústavních právníků, kteří zpochybňovali nebo minimálně vyjadřovali pochybnosti o souladu s naší ústavou. Ale nebojte se, k těm se již nebudu vracet.

Snad se jen zmíním, protože jsem tady včera zaslechl mnoho řečí o změnách jaksi pohledu na korespondenční volbu od hnutí ANO, kde tedy já jsem tady v minulé Sněmovně neseděl, ale jenom zdůrazním to, že i třeba Petr Nečas, bývalý premiér České republiky za ODS, hovořil dlouze o tom, jak jsou korespondenční volby špatné a jak je nemůžeme dopustit. Nebudu ho citovat, protože si myslím, že těch citací už tady bylo dost.

Už budu končit, ale dovolím si ještě jednu větu na závěr. Zavedení korespondenční volby pro naše občany v zahraničí rozhodně není žádný bohulibý úmysl, ale je to snaha udržet se u moci za každou cenu, ať to stojí, co to stojí, a to i přes riziko porušení naší ústavy, a dokonce i za cenu možné ztráty důvěry občanů v demokratické volby a v demokracii vůbec. A to si myslím, že je to riziko nejzásadnější, které bychom neměli pomíjet. Z tohoto důvodu dávám návrh na přerušení tohoto bodu do konce tohoto volebního období. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Prosím.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, už jsme tady dlouho neměli procedurální návrh a už několikrát jsme se i vyjádřili, že nepovažujeme za vhodné přerušovat projednávání tohoto bodu na zbytečně dlouhou dobu. A právě z toho důvodu tedy dávám procedurální, respektive protinávrh k tomuto procedurálnímu návrhu na přerušení do 12.00.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Píši si 12.00. Teď nevím, kdo z vás byl první, ale třeba tady pan poslanec, prosím.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuji panu kolegovi, že mi dal přednost. Je to gentleman, jsem starší člověk. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegové, kolegyně, já zde nechci obstruovat a nechci to velmi dlouho prodlužovat, proto navrhuji přerušení tohoto bodu do času 12.05 hodin. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: 12.05, píši si. Prosím.

 

Poslanec Josef Flek: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jelikož jsem byl rád, že se konečně dostalo i na nás řadové poslance, myslím si, že by to bylo škoda teď v tuto chvíli nějakým způsobem přerušovat, ale dobře, abychom dorazili všichni do svých lavic ze svých kanceláří, tak bych vás tedy poprosil - dávám protinávrh na procedurální návrh a to na přerušení tohoto bodu do 12.22. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: 12.22 si píši. Prosím.

 

Poslanec Viktor Vojtko: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, děkuji za slovo. Já si také dovolím dát protinávrh k procedurálnímu návrhu, který zde zazněl, a to na přerušení tohoto bodu do 12.03 hodin.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, 12.03. Ano, ještě.

 

Poslanec Jan Kuchař: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Věřím, že od těch devíti hodin mají někteří toho, co jsme tady slyšeli, dost. Já toho mám také dost, takže bych si dal obědovou pauzu do 13 hodin.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Takže do 13 hodin. Můžeme se pustit do hlasování. Ano, prosím.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji za slovo. Já mám protinávrh a má to specifické datum - do 10. března 2025.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Do 10. 3. 2025. Děkuji, teď už je to vše. Zahajuji hlasování. Nejdříve tedy jedeme zezadu, čili do 10. 3. 2025. Beru to tak, jak to šlo postupně zezadu. Vidím, že je zájem o odhlášení, takže vás odhlašuji. Prosím, abyste se přihlásili. Můžeme se pustit do hlasování.

 

Nejdříve odložit do 10. 3. 2025.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 58, přihlášeno bylo 128, pro 52, proti 71. Zamítnuto.

 

Dále budeme hlasovat dnes do 13.00.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? (Námitka poslankyně Schillerové.)

Ukončuji toto hlasování. Prohlašuji ho za zmatečné a poprosím o...

 

Poslankyně Alena Schillerová: Jestli by mohl pan poslanec - Kuchař to byl, doufám, že jsem se nespletla - specifikovat svůj návrh. Protože on si bral pauzu, jak my jsme to zavnímali. On neměl žádný protinávrh.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Poprosím pana poslance Kuchaře, aby specifikoval, o co se jedná.

 

Poslanec Jan Kuchař: Upravím svůj protinávrh. Já jsem mluvil o své obědové pauze, nikoliv o vaší, a to přerušení bylo do 13 hodin. (Smích v sále.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Takže budeme hlasovat nyní o obědové pauze pana poslance Kuchaře do 13 hodin.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 60, přihlášeno 130, pro 21, proti 95. Pan poslanec Kuchař nepůjde na oběd.

 

Máme další hlasování a to je do 12.03.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 61, přihlášeno bylo 130, pro 3, proti 112. Zamítnuto.

 

Nyní budeme hlasovat do 12.22.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 62, přihlášeno bylo 130, pro 3, proti 116. Zamítnuto.

 

Nyní budeme hlasovat do 12.05.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 63, přihlášeno bylo 130, pro 1, proti 117. Zamítnuto.

 

Nyní budeme hlasovat o přerušení do 12 hodin.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 64, přihlášeno bylo 130, pro 3, proti 113. Zamítnuto.

 

Nyní budeme hlasovat návrh pana poslance Ryby - to byl ten první - přerušit do konce volebního období.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 65, přihlášeno bylo 130, pro 55, proti 68. Zamítnuto.

 

Můžeme tedy pokračovat dále. Další z řádně přihlášených je pan poslanec Jiří Kobza. Poprosím ho o jeho příspěvek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, vážení členové vlády, pane ministře, dovolte mi vystoupit na této mimořádné schůzi k vládnímu návrhu na zavedení korespondenčního hlasování do naší volební legislativy, konkrétně do systému voleb do Poslanecké sněmovny, prezidenta republiky a českých zástupců v Evropském parlamentu.

Průzkumy veřejného mínění opakovaně ukazují vysokou narůstající nespokojenost veřejnosti s vládnutím Fialovy pětikoalice a potvrzují docela významnou převahu opozice nad vládní koalicí, co se týče volebních preferencí. Vládní koalice oprávněně ztrácí víru ve svoji vlastní schopnost získat vyšší přízeň domácích českých voličů, protože není ochotna ani schopna změnit svoji neúspěšnou politiku, která naši zemi přivedla k největšímu pádu životní úrovně v Evropě, k rekordní inflaci, k absurdním a nesmyslně vysokým cenám energií a k dlouhotrvající hospodářské recesi. Proto se vládní politici domnívají, že by je u moci snad mohli udržet krajané v zahraničí, respektive jejich identity, kteří zde dlouhodobě vůbec nežijí a nemají jednak negativní zkušenosti s jejich vládnutím a jeho dopady a vycházejí pouze z kusých informací hlavních českých médií, které zdaleka nejsou nestranná, a z vládní ideologické propagandy. Proto je hlavním smyslem předložené novely volebního zákona, který chce pětikoalice na sílu protlačit Sněmovnou a riskovat ústavní stížnost, jejíž projednávání a jejíž výsledek mohou vážně narušit integritu a legitimitu voleb do Poslanecké sněmovny v příštím roce.

Vláda Petra Fialy věří, že se jí touto cestou podaří pro sebe získat hlasy velké části statisíců lidí s českým občanstvím, kteří žijí trvale v cizině a často ani neumí česky. Nezapomínejme ovšem, že zákon o korespondenčním hlasování je jenom součástí systému chystané volební deformace demokratické volby jako takové. Tou druhou je změna zákona o státním občanství a zabývejme se tedy oběma dohromady. Budu o tom mluvit později.

Kalkulují s tím, že dosud hlasování na zastupitelských úřadech v zahraničí dopadlo v minulých volbách vždy jednoznačně ve prospěch liberálních a progresivistických politických uskupení. V minulosti, kdy volební výsledky bývaly mnohdy velmi těsné a bývalo obtížné sestavit po volbách jasnou a koherentní vládní většinu, by dnes jimi očekávaný balík hlasů ze zahraničí zřejmě mohl sehrávat rozhodující roli. Zaslepeni těmito účelovými kalkulacemi však vládní politici předloženým návrhem házejí doslova do kanálu základní principy, na nichž demokratické volby stojí, a také důvěru občanů vně a otvírají prostor k volebním manipulacím až k falšování volebních výsledků. Tento návrh je proto zcela nepřijatelný z mnoha formálních a obsahových hledisek. Jeho zcela největším negativem je to, že jeho přijetí by znamenalo protiústavní narušení některých základních principů volebního práva. Nelze rovněž vyloučit to riziko, že mnohé osoby budou v korespondenční volbě nuceny hlasovat pod nátlakem a pod dozorem jiných osob dle jejich vůle, a nikoliv dle vůle své vlastní. Už jenom toto by měl být jasný důvod, proč by tento návrh jako protiústavní měl být smeten pod stůl.

Velmi špatné a pro poměry v naší zemi devastující by bylo, kdyby o politických poměrech nyní rozhodovali hlasy lidí, kteří zde s námi nežijí, kteří u voleb rozhodují nikoliv na základě vlastní žité zkušenosti, ale v důsledku různých předsudků, cizí propagandy, kteří neponesou důsledky svého rozhodnutí, protože žijí jinde, v jiné zemi platí daně, jinde dostávají důchody a jinde za jiných podmínek čerpají zdravotní péči. A ještě horší je, když tito lidé by dali svoji identitu k dispozici různým aktivistům, kteří potom by ty volby takzvaně vyřešili za ně.

Stejně tak je logicky nepřijatelné, aby jedna část voličů byla zvýhodněna možností hlasovat korespondenčně, zatímco většině domácích rezidentů by byla tato možnost upřena a byli by v případě potřeby hlasovat mimo své bydliště nuceni složitě si vyřizovat volební průkazy. Jde o ničím neodůvodněnou diskriminaci jedné skupiny občanů České republiky na straně jedné, respektive o ničím neodůvodněné zvýhodnění jiné skupiny českých občanů v procesu voleb. Umožnění korespondenčního hlasování pro nerezidenty tudíž otevírá dveře pro uzákonění korespondenčního hlasování pro všechny. A to je cesta k volebním manipulacím, k narušení důvěry veřejnosti v legitimitu voleb, k oslabení autority politické demokracie, a tím i k politické krizi. Krátce řečeno, tento návrh je cestou do pekel. Přiznejme si to.

Namísto voleb jako svátku demokracie bychom odevzdali rozhodování o poměrech v zemi do rukou poštovních a kurýrních zásilkových služeb, a to i k otevření cesty k naprosto hrůzné variantě voleb elektronických. Korespondenční způsob hlasování je navíc velmi rizikový i z hlediska možné manipulace při sčítání hlasů tohoto typu. To jsme mohli velmi dobře vidět při posledních prezidentských volbách v Americe i při posledních prezidentských volbách v Rakousku, kdy dokonce musely být výsledky první volby anulovány právě z důvodu manipulace s korespondenčními hlasy a kdy se následně musely tyto volby opakovat.

Tady je zapotřebí připomenout to, o čem jsem už mluvil včera ve faktické poznámce, že ta obálka s volebním lístkem od momentu, kdy ten hlasující ji vhodí do poštovní schránky, do momentu, než bude otevřena ve volební komisi, je vystavena možnostem manipulace po cestě, je vystavena možnostem, protože bude patrné, že se jedná o volební obálku, je otázka, jakým způsobem by tyto obálky byly schváleny, certifikovány, jakým způsobem bude certifikováno lepidlo, kterým se budou uzavírat, aby je nebylo možné otevřít a znovu zavřít, případně nahradit jinou obálkou a ovlivnit hlas, který je uvnitř. Toto technické opatření samozřejmě tento návrh absolutně neřeší.

Zahraniční zkušenosti jsou pro nás poučením i varováním a hlavně poselstvím, že něco takového nesmíme připustit i u nás, v České republice. Proto hnutí SPD nikdy nepodpoří změny volebních zákonů tímto směrem. Nikdy nepodpoříme zavedení možnosti korespondenčního hlasování do naší legislativy.

Jedním z nejhlasitějších argumentů zastánců korespondenčního hlasování kromě péče o komfort amerických a australských krajanů je tvrzení, že tato forma hlasování je umožněna i v řadě jiných zemí. To ale nic nemění na relevantnosti výše uvedených zásadních protiargumentů. Právě naopak. Dobře totiž víme, že v některých zemích korespondenční hlasování zásadně a překvapivě ovlivnilo volební výsledky, a to vždy ve prospěch progresivistických sil, ať už hovoříme o Americe, Rakousku, Španělsku, což je velmi podivné, a jen na základě toho už lze i klidně učinit určitá zevšeobecnění. Před očima a v živé paměti máme i politickou tragédii, kterou korespondenční hlasování způsobilo při posledních prezidentských volbách v Americe. Tam nejen bývalý a zřejmě i budoucí prezident Trump, ale i velká část politiků i veřejnosti je stále přesvědčena, že byl prostřednictvím korespondenčního hlasování spáchán obrovský volební podvod. Celá země je v důsledku toho fatálně rozdělena, americká demokracie otřesena a pošpiněna v očích široké veřejnosti a čelí nové urputné volební konfrontaci.

Ale jsou zde i další velice konkrétní výhrady vůči korespondenčnímu hlasování vycházející přímo z obsahu předloženého vládního návrhu zákona. Tak namátkou, žádost o vydání písemnosti ke korespondenčnímu hlasování lze podat osobně, nebo - pozor - prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče. To znamená, další riziko možnosti zneužití hlasu, riziko takzvané volby v zastoupení, kterou náš zákon výslovně zakazuje. Třetí osoba může zneužít údaje a identitu skutečného oprávněného voliče a volit za něj jeho jménem. A ten, kdo volil skutečně, ani nemusí být občanem České republiky, nemusí mu být ani 18, různé osoby mohou de facto volit v korespondenční volbě vícekrát. Žádost o vydání písemnosti ke korespondenčnímu hlasování lze podat prostřednictvím datové schránky voliče. Opět třetí osoba. Někdo z rodiny, další lidé se mohou jednoduše přihlásit do datové schránky oprávněného voliče a je zde i velké riziko zneužití osobní elektronické komunikace.

Další nepochopitelná záležitost předloženého návrhu je, že zvláštní okrsková volební komise má vyřadit ty doručovací obálky, ve kterých identifikační lístek není podepsán voličem. Za prvé, toto je nesplnitelná podmínka, protože komise nemá žádný nástroj, jak zjistit, že lístek podepsal zrovna oprávněný volič, nemá podpisový vzor, nemá k ruce grafologa. A za druhé, skutečně je zde úplně jasné riziko, že za oprávněného voliče bude hlasovat - včetně toho, že se místo něj podepíše - někdo jiný.

A jdeme dál. U voliče, který hlasoval korespondenčně, ale není uveden ve výpisu voličů, si zvláštní okrsková volební komise vyžádá u zastupitelského úřadu údaje nezbytné pro posouzení obsahu doručovací obálky a dopíše údaje o voliči do výpisu voličů. Zastupitelský úřad poskytne zvláštní okrskové volební komisi na vyžádání údaje o takovém voliči ze seznamu voličů v rozsahu nezbytném pro doplnění voliče do výpisu. To je opět něco nepřijatelného. Měněním voličských seznamů v průběhu voleb může klidně dojít ke zneužití ve smyslu, že si tam komise, respektive nějaký úředník na ambasádě, nějaké hlasy přidá, přičemž v České republice smí volit jen ten, kdo je v konkrétním voličském seznamu anebo má řádný volební průkaz. Takže je to další narušení rovnosti volebního práva.

Okamžikem odeslání korespondenční zásilky, doručovací obálky, tedy s hlasem, ztrácí volič jakoukoliv kontrolu nad tím, jak bude s jeho hlasem naloženo. Při volbě klasickým osobním způsobem naopak volič dobře ví, že jeho hlas skončil ve volební urně, a že tedy volební komise, vícečlenná a složená ze zástupců různých politických stran, musí s jeho hlasem počítat.

Pochybnosti o ústavnosti vládního postupu jen podtrhuje to, že předložený návrh zákona, který jako poslanecký návrh neprochází klasickým připomínkovým legislativním řízením. Korespondenční volba a vůbec jakékoliv nestandardní, dálkově neprezenční a neosobní způsoby volby ústavních orgánů jsou antidemokratické, protiústavní mechanismy, které devastují svobodnou politickou soutěž, umožňují dalekosáhlé manipulace, rozdělují a rozeštvávají společnost a rovněž ubíjejí a ničí víru občanů v demokracii a spravedlnost. Toto považuji za velice podstatný a velmi nebezpečný faktor.

Subjekty vládní pětikoalice protlačují myšlenku neprůhledné a neústavní korespondenční volby již delší dobu bez jakéhokoliv skutečně relevantního věcného odůvodnění, ale hlavně bez toho, že by se jedinou větou vypořádaly s odůvodněním a mnoha argumenty podloženými námitkami, že jde o návrh zcela protiústavní, popírající v české ústavě zakotvené charakteristiky a základní principy volebního práva. Chatrné tvrzení, že cílem korespondenční volby je zajistit osobám s českým občanstvím trvale žijícím v zahraničí vyšší komfort volby, aby nemusely zhruba jednou za dva tři roky cestovat k provedení volebního aktu na příslušný zastupitelský úřad, samozřejmě důvodem k porušení české ústavy rozhodně není. A je naprosto evidentní, že i kdyby nyní vládní koalice protlačila korespondenční volbu Sněmovnou a Senátem silou, tak se tato nakonec ocitne před Ústavním soudem, jak jsem o tom zde hovořil minule. Ale je to tak zásadní, že to musím zopakovat. Může totiž nastat paradoxní a nepřijatelná situace, kdy ústavní stížnost bude podána před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2025, ale Ústavní soud se do voleb nestihne rozhodnout, a tyto volby tedy proběhnou podle této novely včetně použití korespondenčního hlasování, a následně pár měsíců po proběhnuvších volbách rozhodne Ústavní soud o tom, že novela zavádějící korespondenční hlasování je protiústavní a zruší ji. Dovedete si je představit, co bude následovat? Bude Sněmovna rozpuštěna a budou vypsány nové volby? Podle platných zákonů nikoliv, ovšem v tom momentu legitimita takové Sněmovny a vlády z ní vzešlé, včetně všech jejich předchozích a budoucích rozhodnutí, bude vůči občanům nulová.

A musím zmínit ještě jeden argument, který jsem zde v prvním čtení této novely předložil jako první z poslanců. Vláda nejenom že porušuje základní ústavní principy zavedením korespondenčního hlasování, ale rovnou si ruku v ruce s tím hodlá vyrobit novelou zákona o nabývání českého státního občanství statisíce nových Čechů, nových voličů z řad cizinců z různých částí světa, mnohdy bez jakéhokoliv vztahu a jakékoliv vazby na Českou republiku, bez znalosti českého jazyka a bez znalosti českých reálií. Vláda totiž navrhuje, aby ze dne na den získaly české státní občanství masy cizinců, a to pouze na základě jakéhosi jejich pofidérního prohlášení o tom, že některá jejich prababička byla Češka. Mně to připomíná citát z jednoho starého filmu: "Moje babička byla doprá sokolovna."

Půjde o potomky lidí, kteří pozbyli státní občanství Československé republiky v době od 25. února 1948 do 28. března 1990, a zároveň o potomky dětí, které se narodily bývalým československým občanům v zahraničí v letech 1949 až 1969, a to až po čtvrtou následující generaci, tedy celkem de facto jde již o pátou generaci lidí narozených a trvale žijících v zahraničí. A půjde i o jakési perpetuum mobile výroby voličů, protože na základě již platného zákona o státním občanství se českým občanem automaticky stává každé dítě, jehož alespoň jeden rodič je státním občanem České republiky bez ohledu na to, jakým způsobem toto občanství nabyl.

Toto hromadné rozdávání českého občanství má i další konsekvence různého typu. V první řadě práva těchto nových Čechů a obrovské náklady s tím spojené, které budou jak administrativní, tak finanční. Jak se s tímto náporem nových českých novoobčanů popasuje český sociální systém, když se na něj tito lidé obrátí jako plnohodnotní čeští občané se žádostí o nepojistné sociální dávky a příspěvky? Jak to bude se zdravotní péčí pro tyto občany? A co školství? Mimochodem, napadá mě, jestli také dostanou povolávací rozkaz v případě, že dojde k mobilizaci, o které hovořila paní ministryně. Je tu i palčivá otázka, zda se toto opatření bude týkat i potomků někdejších českých Němců, kteří naši první Československou republiku rozbili, ale nevzdali se českého občanství - československého.

Volební právo je, kolegyně a kolegové, nejdůležitější okamžik projevu občanství. Téma korespondenční volby není nové. Nespadlo z nebe minulý rok. Pravidelně se opakuje ve veřejné debatě mnoho a mnoho let. Vždycky je nastolují skupiny politiků, kteří chtějí usnadnit volební akt pro osoby, které pobývají v zahraniční. Otázky, na které si v této souvislosti musíme odpovědět, zní: Má se voličům usnadňovat akt voleb? Má se časem volit i elektronicky? Nebo se má ponechat v platnosti současný stav, kdy k volebnímu aktu patří ochota obětovat svůj komfort, svůj čas a dojít zhruba jednou za dva tři roky do volební místnosti? Má se vůbec volební účast zvyšovat o občany, u nichž převládá slabší ochota snášet kvůli volbám jednou za čas cestu na velvyslanectví, a jednoznačně mají tedy i nižší motivaci zajímat se o veřejné dění v Československu? V České republice. Protože jsou to bývalí občané Československa. Budou všechny korespondenční volební lístky po dobu přepravy, skladování, sčítání chráněny před manipulací?

A teď si ještě vypůjčím jeden velice zajímavý příměr senátorky Kovářové, která se ptá, zda je návrh na korespondenční hlasování pro zahraniční Čechy výsledkově neutrální. A já k tomu říkám, pravidla hry, třeba některého sportovního utkání, vznikají konsenzuálně. Hraje pak ten, kdo s pravidly souhlasí, a změna pravidel může proběhnout jen za souhlasu obou nebo všech hráčů nebo účastníků toho utkání, všech soupeřů. Je nemyslitelné, aby si před finále mistrovství světa ve fotbale jeden ze soupeřů proti vůli druhého prosadil změnu pravidel tak, aby změna vyhovovala zrovna jemu. Pokud nad navrhovanou změnou pravidel hry není všeobecná shoda, pravidla se nemění. A právě pokusu o takto vynucenou změnu jsme nyní v případě korespondenční volby svědky.

Korespondenční volba ostře dělí politickou scénu i veřejnost. Tato změna není prosazována neutrálně, analyticky a nestranně. Stalo se z ní ryzí politikum. Je protlačována silou s vědomím aktuální převahy těch, kdo ji prosazují. A my máme věřit tomu, že navrhovatelé nehájí jen své partikulární zájmy? Máme věřit, že jde o změnu s neutrálním dopadem? O změnu, která vylepší systém jako celek? V sázce je mnoho. Mnohem víc než jeden či dva mandáty plus ve prospěch kohokoliv. V sázce je především důvěra společnosti ve spravedlnost volebního aktu. Má být prosazena změna, kterou bude část veřejnosti zásadně odmítat, a tím bude odmítat a respektovat výsledky voleb? Má být prosazena změna, která u části veřejnosti přinese zásadní nedůvěru k celému volebnímu politickému systému? Já na to odpovídám, že určitě ne. Nikdy. A proto si dovolím navrhnout přerušení projednávání tohoto bodu do 22. 10. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ještě prosím upřesnění - tohoto roku, myslíte? (Ano.) 2024 tedy, abych upřesnila. Ano, děkuji, pane poslanče. Vidím, že je tady zájem. Já si ještě zapíšu pro jistotu: 22. 10. 2024, navrhuje pan poslanec Kobza. Pan předseda Dufek - s protinávrhem, předpokládám.

 

Poslanec Aleš Dufek: Já jsem myslel, že se to nebude opakovat, že nám dojdou zase ty termíny jak včera, takže já teď střelím od pasu termín, že navrhuji přerušení tohoto bodu do 12.38 hodin.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 12.38 hodin dnes. Pan poslanec Flek.

 

Poslanec Josef Flek: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, samozřejmě i pane ministře. Omlouvám se, abych na vás nezapomněl. (Předsedající: Jsou tady dva páni ministři dokonce.) Dva, omlouvám se. Tři! Abych se dostal k protinávrhu procedurálního návrhu, poprosím vás o přerušení tohoto bodu pouze na 25 minut. Nebo na... Teď tedy jsem se dostal do pasti s počítáním. (Hlas z pléna: 26 minut). Dvacet šest minut, tak děkuji. Takže do 13.05, jestli dobře počítám.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Tedy jestli dobře počítám, tak to tak není, ale teď to ujasníme: 13.05.

 

Poslanec Josef Flek: Dáme na 13.05. (Slabý potlesk zleva.) Ano, děkuji. Děkuji vám za opravu i za potlesk z opozičních lavic.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ano, 13.05, to bude jednodušší. Ano, matematické schopnosti to určitě nebyly, co způsobilo ten potlesk. Ale chápeme. Dobré.

 

Poslanec Josef Flek: Děkuji. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Další protinávrh má pan poslanec Hayato Okamura.

 

Poslanec Hayato Okamura: Vážené kolegyně, vážení kolegové, členové vlády, paní předsedkyně, abychom mohli nadále důstojným způsobem věcně projednávat toto důležité téma, tak navrhuji přerušení projednávání do 12.35 hodin.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 12.35, ano. A ještě se hlásí pan poslanec Kuchař. Doufám, že jsem nespletla příjmení.

 

Poslanec Jan Kuchař: Ne, ne, ne. Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Já ten oběd v klidu nevzdám. Takže já bych poprosil procedurálně jako protinávrh pauzu... Nebo pauzu, omlouvám se, ať opět nejsem nařknut, že tady já, ač ne předseda klubu, vyvolávám pauzu na oběd, ale přerušení této schůze do 13 hodin. Já myslím, že za 40 minut se dokážeme všichni v klidu najíst bez běhání ze schodů a do schodů.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já to ale ještě upřesním, pane poslanče: přerušení projednávání tohoto bodu... (Poslanec Kuchař: Protinávrh.) Ano, to vím, ale vy jste řekl schůze, to je rozdíl. (Poslanec Kuchař: Do 13 hodin) Do 13 hodin. (Poslanec Kuchař: Ano.) Do 13.00. Nikoho dalšího... a ještě pan poslanec Philipp.

 

Poslanec Tom Philipp: Už mě štvete. Mám tam studenty a už jsem to podruhé musel přerušit s nimi. Tak já dávám návrh na přerušení bodu do 13.15.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 13.15, ano, to tam ještě nezaznělo. Tak nikoho dalšího nevidím s protinávrhem. Přivolám kolegyně a kolegy z předsálí a budeme hlasovat o předložených nejdříve protinávrzích.

 

Pan poslanec Philipp navrhuje je přerušení projednávání tohoto bodu do dnešních 13.15.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 66 je přihlášeno 141 přítomných, pro 3, proti 119. Návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Kuchař navrhuje přerušení projednávání tohoto bodu do dnešních 13 hodin.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 67 je přihlášeno 141 přítomných, pro 9, proti 110. Návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Okamura Hayato navrhuje přerušení projednávání tohoto bodu do 12.35.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 68 je přihlášeno 142 přítomných, pro 4, proti 112. Návrh byl taktéž zamítnut.

 

Pan poslanec Flek navrhl přerušení projednávání tohoto bodu do dnešních 13.05.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro tento návrh? Kdo je proti?

V hlasování číslo 69 je přihlášeno 142 přítomných, pro 5, proti 117. I tento návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Dufek navrhuje přerušení projednávání tohoto bodu do 12.38.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 70 je přihlášeno 143 přítomných, pro 6, proti 108. I tento návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Kobza navrhl přerušení projednávání tohoto bodu do 22. 10. 2024.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 71 je přihlášeno 143 přítomných, pro 60, proti 68. I tento návrh byl zamítnut.

 

Budeme tedy pokračovat v rozpravě, protože jsme se vypořádali se všemi návrhy i protinávrhy k hlasování.

Pan poslanec Lochman s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo. A poprosím, kolegyně a kolegové, o ztišení.

 

Poslanec Ondřej Lochman: Děkuji vám, vážená paní předsedající. Mně se zdá, že je ten průběh lehce nedůstojný. Já bych navrhoval, protože se tady opakují ty jednotlivé argumenty a ty jednotlivé připomínky, tak já si myslím, že by bylo ještě vhodné prověřit, kolik z nás by tady vlastně chtělo projednat tuto věc ve výboru, v tom garančním, a tak podávám návrh na to, abychom - a prověříme si to, kolik lidí z nás vlastně chce to ještě projednat ve výborech - abychom tedy to prošli ještě jednou, a proto podávám návrh na vrácení do garančního výboru, a to podle § 93 jednacího řádu. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Je to § 93 odst. 2 vrácení návrhu zákona garančnímu výboru k novému projednání. (Poslanec Lochman: Odstavec dva.) Je to ono? Ano, tak eviduji váš návrh, pane poslanče.

Nyní je přihlášen pan poslanec Benda s faktickou poznámkou? S přednostním právem. Tak prosím. Kolegyně a kolegové, prosím ještě jednou o ztišení. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedkyně, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, pokládám projednávání dnešního a včerejšího dne za velmi nedůstojné. Pokládám ho za jednání, které se blíží obstrukčnímu jednání ze strany opozice, řekneme-li to takhle. Mnoho hodin tady bylo stráveno úplně zbytečnými řečmi. Opakovaně padly jenom návrhy, u kterých je jasné, že nemají v Poslanecké sněmovně šanci na získání většiny a mají jenom zdržovat a nutit poslance, aby chodili do sálu.

Proto navrhuji, abychom přijali usnesení - tak jako opakovaně v minulosti, učím se od nejlepších, to znamená od pana kolegy Faltýnka - že Poslanecká sněmovna stanoví, že hlasování o podaném návrhu na vrácení garančnímu výboru k novému projednání, případně k dalším návrhům u sněmovního tisku 596, návrh poslanců Víta Rakušana, Petra Fialy, Mariana Jurečky, Markéty Pekarové Adamové, Ivana Bartoše, Josefa Cogana, Marka Bendy, Aleše Dufka, Jana Jakoba, Jakuba Michálka, Lucie Potůčkové, Evy Decroix, Jiřího Navrátila, Michala Zuny, Olgy Richterové na vydání zákona, kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony, proběhne dnes v 18 hodin. Potom by následovala podrobná rozprava.

Myslím, že je asi všem jasné, že v okamžiku, kdy něco takového odhlasujeme, tak není možné již hlasovat o dalších návrzích na přerušení do desátého, patnáctého, dvacátého, čtyřicátého. Všechny tyto návrhy se stanou nehlasovatelnými. Myslím si, že je skutečně nutné a že je v souladu s judikaturou Ústavního soudu přistoupit k tomuto omezení rozpravy, protože ta rozprava nemá charakter věcné rozpravy. Upřímně řečeno, zažil jsem oba dva výbory, které projednávaly návrh zákona. Zahraniční výbor se mu věnoval asi 25 minut, ústavně-právní výbor na dvou nebo více schůzích, ale v závěru asi 45 minut. A teď tady zažíváme takovéhle divadýlko, které mi nepřipadá důstojné této Sněmovny. Proto podávám tento procedurální návrh.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Dobře. Procedurální návrhy se hlasují podle jednacího řádu bezprostředně. Nyní tedy budeme hlasovat. Přivolala jsem kolegyně a kolegy z předsálí. Zopakuji... (O slovo se hlásí poslanec Vondráček.) Protinávrh k návrhu? Jenom pokud jde o protinávrh nebo námitku.

 

Poslanec Radek Vondráček: Námitka proti postupu předsedající. A čistě věcně, ta obecná rozprava ve druhém čtení slouží k tomu, abyste odůvodnili svoje pozměňovací návrhy, které předložíte v podrobné rozpravě. Je to novum, všichni víme, že se to za třicet let nestalo, to, co teď Marek Benda navrhl, ale myslím si, že to koliduje s těmi principy, na kterých stojí druhé čtení. Co se stane s těmi, na které nepřijde řada? Já tam svítím teď na tabuli. Já tedy bych měl podle toho, tak předpokládá jednací řád, že od toho je obecná rozprava ve druhém čtení, to mi nikdo nemůžete rozporovat, Já bych měl odůvodnit, já tam mám dva pozměňovací návrhy a na mě třeba nevyjde řada.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pane poslanče, pokud podáváte námitku, tak -

 

Poslanec Radek Vondráček: Já ji odůvodním. Já nemám jinak přednostní právo, já to říkám opravdu věcně. Neděláme dobře pro tu Sněmovnu. Děkuju za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Zazněla námitka proti postupu předsedající. To znamená, budeme nejdříve hlasovat o této námitce, kterou přednesl pan poslanec Vondráček.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Eviduji zájem o odhlášení. Prohlašuji tedy toto hlasování za zmatečné. Všechny vás odhlašuji. Prosím, abyste se znovu přihlásili svými identifikačními kartami. Jakmile se počet přihlášených ustálí, budeme hlasovat o námitce, která tady zazněla proti mému postupu, jakkoliv jsem ještě ani nedořekla, co budu navrhovat hlasovat. Nicméně počet přihlášených se už ustálil.

 

Zahajuji hlasování o této námitce. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování 73 je přihlášeno 144 přítomných, pro 62, proti 80. Návrh byl zamítnut, námitka byla zamítnuta.

 

Nyní tedy procedurální návrh, který přednesl pan předseda Benda. Ten navrhuje, abychom stanovili hlasování o podaném návrhu, tedy návrhu na vrácení zákona garančnímu výboru k novému projednání podle § 93 odst. 2 jednacího řádu u sněmovního tisku 596, tedy návrhu poslanců Víta Rakušana a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony, aby proběhlo dnes v 18 hodin.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování 74 je přihlášeno 146 přítomných, pro 79, proti 66. Návrh byl přijat. Já konstatuji, že budeme hlasovat o podaném návrhu na vrácení zákona garančnímu výboru dnes v 18 hodin.

 

Nyní tedy pokračujeme v rozpravě. Přihlášen ještě s faktickou poznámkou je pan předseda Benda. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, ještě bych chtěl podat jeden procedurální návrh jménem koaličních klubů, a to aby se dnes pokračovalo v jednání i hlasování i po 19. a 21. hodině, abychom se náhodou nedostali do situace, kdy bude ukončena obecná rozprava a přejdeme do podrobné rozpravy a byla by zase nějakým způsobem obstruována.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ano, další procedurální návrh. Paní předsedkyně, vnímám vaši přihlášku, nicméně nyní budeme hlasovat, protože procedurální návrhy se hlasují bezprostředně.

 

Zahajuji tedy hlasování o procedurálním návrhu, že budeme jednat a meritorně hlasovat dnes po 19. i 21. hodině. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování 75 je přihlášeno 145 přítomných, pro 80, proti 65. Tento návrh byl také přijat. Konstatuji, že budeme dnes jednat i hlasovat po 19., případně i 21. hodině.

 

Nyní vystoupí s přednostním právem paní předsedkyně Schillerová. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuju za slovo, paní předsedkyně. Nová doba. Nová doba. První čtení - poprvé za 35 let v novodobé historii bylo u tohoto tisku dáno pevné hlasování. Ve druhém čtení zase tady dáno pevné hlasování kličkou, ale protože je tady riziko, že by se nestihli v podrobné rozpravě přihlásit, tak se tady prodlužuje. Je to něco nebývalého, ale řekněme si pravdu. Chcete jít na hokej. To je celá ta pravda. Chcete jít na hokej. Svolali jste si mimořádnou schůzi, a to je pro vás důležitější.

Já se v tuto chvíli musím poradit se svými kolegy. Beru půl hodiny na poradu klubu hnutí ANO a musíme se poradit, jak dál. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ano, konstatuji, že paní předsedkyně klubu hnutí ANO si bere přestávku v délce 30 minut, to znamená, že se sejdeme zpátky ve 13.05 hodin.

 

(Jednání bylo přerušeno ve 12.35 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 13.05 hodin.))

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Je 13.05, měli bychom tedy pokračovat. Nejdříve je tady faktická poznámka, faktické poznámky mají přednost, a má ji pan předseda Benda, ale myslím, že tady není v sále, takže faktická poznámka propadá. A hlásí se s přednostním právem paní předsedkyně Schillerová. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. No, my jsme teď využili tu půlhodinovou pauzu naprosto bezezbytku k poradě a k zvážení situace, která se tady nestala za 35 let, 34. Nestala, nikdy. Prostě vy tady skutečně ty hranice posouváte někam, kde jsme si to neuměli ani představit. Ale já v tuto chvíli tady nechci vyčítat, nechci plísnit. Já vás chci poprosit, paní předsedkyně, abyste svolala mimořádné grémium Poslanecké sněmovny. Abyste umožnila, aby tam přišli zástupci jednotlivých stran 1+1, abychom si každý mohli vzít jednoho zástupce k sobě a abychom si prostě ty věci vysvětlili, vyříkali a řekli si, co dál. Takže mám na vás tuto prosbu. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já ještě eviduji přihlášení s přednostním právem pana předsedy Okamury a jenom avizuji, že následně vyhovím této prosbě. Prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Tak to jsme rádi. My jsme se samozřejmě v rámci opozice poradili, ANO s SPD i dohromady, a výsledkem toho je právě, že bychom chtěli požádat o to svolání grémia, protože ta situace je skutečně vážnější ohledně toho jednacího řádu a ohledně toho postupu vládní pětikoalice, než se možná někomu ve vládní pětikoalici zdá, i pro to období, že tady je do voleb ještě třeba rok a půl. A ono se to postupně blíží už, nebo respektive to přesahuje už i ty nejzazší demokratické meze, i ta pravidla, ty zvyklosti, které tady vždycky byly. Takže já jsem chtěl jenom zdůraznit, že je to společný návrh, a jsem rád, že paní předsedkyně reaguje tím, že to svolá, protože jsme měli v minulosti zkušenosti, že to bylo jinak, a to kvitujeme. Takže 1+1 prosím vás. Já myslím, že je na to potřeba vyhradit čas více než 10 minut, například. Já si myslím, že ten čas, paní předsedkyně... (Obrací se k předsedající.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já mám tak jako na mysli 30 minut. To by mohlo být dostačující.

 

Poslanec Tomio Okamura: Třicet minut, to jsem chtěl říct. Přesně.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Tak kolegyně, kolegové, já tedy svolávám grémium vedení Poslanecké sněmovny s tím, že za každou stranu je možné ještě, aby přišel i předseda strany, nebo jak bylo avizováno, plus jeden, a to tedy od 13.07 do 13.37. Tedy na půl hodiny. Poprosím tedy o pauzu v délce 30 minut a prosím, aby se tedy ve stodvacítce grémium sešlo.

 

(Jednání bylo přerušeno v 13.07 hodin.)

(Předsedající pětkrát požádali o prodloužení přestávky. Jednání pokračovalo ve 14.20 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vážené kolegyně, vážení kolegové, přeji vám hezké odpoledne. Vystřídali jsme se v řízení schůze a zároveň došlo k jisté dohodě v rámci grémia. S přednostním právem je v tuhle chvíli přihlášen Radim Fiala, ale zároveň se hlásil Marek Benda v kontextu toho, že vystoupí po poradě grémia. Takže poprosím pana předsedu Bendu, má slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já si myslím, že usnesení, které jsem navrhl, bylo správně. Myslím si, že to potvrdila většina této Poslanecké sněmovny a že kdykoli může být přijato znovu. Současně chci, abychom situaci zklidnili. Jednání, které proběhlo na politickém grémiu, směřovalo k nějaké dohodě o tom, abychom situaci zklidnili a byli schopni to dnes nějak důstojně dokončit, a proto jako jeden z těch, kteří hlasovali pro dané usnesení, navrhuji v tuto chvíli jeho revokaci.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, zazněl návrh, o kterém bychom měli hlasovat bezprostředně. Jestli se k samotnému návrhu nebo protinávrhu nikdo nehlásí... tak ano, zaznamenal jsem žádost o vaše odhlášení. Všechny vás odhlásím a poprosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Já mezitím zagonguji, aby mohli dorazit kolegové z předsálí. Počet poslanců se ustálil.

 

Zopakuji, o čem budeme hlasovat. Budeme hlasovat o revokaci usnesení, tak jak zaznělo u mikrofonu od pana předsedy Bendy.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takovou revokaci? ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 76 bylo přihlášeno 138 poslanců, pro hlasovalo 125, proti 1. Návrh na revokaci byl přijat.

 

V tuto chvíli se vrátíme do rozpravy a s přednostním právem vystoupí pan zpravodaj Vondráček, pak máme přihlášeného s přednostním právem pana poslance Fialu.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Nakonec jsem to s nervy nevydržel a využil jsem své pozice zpravodaje a předběhnu v té frontě. Děkuji panu předsedovi Fialovi, že mi umožní mé vystoupení.

Já jsem chtěl v obecné rozpravě odůvodnit dva své pozměňovací návrhy. Ten jeden, velice prostý, ale nejdůležitější, je posunutí účinnosti k 1. 1. 2026. Ta situace se nám nelíbí, kdy je v tom původním návrhu přidána vlastně sedmá část, jakési kvazi přechodné ustanovení, a my tu korespondenční volbu vlastně máme v tom zákoně dvakrát a vlastně ad hoc ji máme pro ty parlamentní volby v roce 2025. Už jsme se o tom bavili mockrát. Vzhledem k té atmosféře, která tu je, se k tomu dál vyjadřovat nebudu. (V sále je hlučno.)

A mám druhý pozměňovací návrh. Navrhuji, aby se z korespondenčního hlasování vyňaly evropské volby, a to z toho důvodu, že skutečně není stoprocentně zajištěna duplicita...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, já vás přeruším. Poprosím ostatní kolegyně a kolegy, aby se ztišili, rozpustili hloučky u poslaneckých lavic, případně přenesli své rozhovory do předsálí. Platí to jak pro pravou část Poslanecké sněmovny, tak pro levou část. Kolegové, kolegyně, prosím, abyste se ztišili, aby řečník mohl pokračovat ve svém projevu. Děkuji.

 

Poslanec Radek Vondráček: Já jsem samozřejmě původně plánoval podrobnější odůvodnění, respektuji nějaké dohody. Obsahem mého návrhu je zrušit možnost korespondenčního hlasování do Evropského parlamentu. Cílem pozměňovacího návrhu je naplnit zásadu zakotvenou v právním řádu České republiky, § 5 odst. 3 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu i Evropské unie, že každý volič může v týchž volbách do Evropského parlamentu volit jen jednou. Vícenásobná volba je kvalifikována jako přestupek s pokutou do 10 000 korun. To jednání je samozřejmě protiprávní, ale ten systém ho v zásadě umožňuje. Jestliže český občan dlouhodobě pobývá v Německu, může tam volit do Evropského parlamentu německé kandidáty a my, když má třeba dvojí občanství, tak se nedozvíme, že zároveň korespondenčně volí i české kandidáty. Volí dvakrát a je to třeba představitel konzervativního nazírání na svět, nebo naopak progresivistického, takže on vlastně využije dva hlasy do téhož parlamentu. A to je něco, čemu bychom se měli vyhnout. Takže po celé Evropě můžete volit tam, kde žijete. Tím odpadá hlavní důvod té korespondenční volby. No a aby nevznikala nerovnost mezi zahraničím mimo Evropskou unii a v Evropské unii, tak já zkrátka navrhuji tu korespondenční volbu nepoužívat pro evropské volby. Občané s pobytem v jiném členském státě EU mohou hlasovat v těchto volbách osobně v místě svého pobytu, v týchž volebních okrscích jako tamní občané. Odpadá tedy důvod pro korespondenční hlasování v cizině, cestování do sídla našeho velvyslanectví či konzulátu. Přitom není řešeno, o jaký pobyt má jít. Nejde tedy jen o trvalý pobyt, ve smyslu našeho práva může být i přechodný.

Údaje o zapsání do seznamu voličů občanů jiného členského státu v jiném členském státě se sice mají předávat komunikačním centrálám těchto států, u nás je to Ministerstvo vnitra, ale tento proces není vždy spolehlivý. Neřeší situaci, kdy občan EU, neobčan České republiky, má více občanství členských států EU a uvede jen jedno, respektive občan České republiky a zároveň druhého členského státu neuvede těmto státům záměr volit i na území druhého státu, a tak jej orgány České republiky posuzují jen jako našeho občana, aniž vědí o občanství jiného členského státu EU, a orgány jiného členského státu jen jako svého občana bez přihlédnutí k občanství České republiky. Tak mu mohou dva státy umožnit podle svých právních řádů hlasování, aniž by si tyto informace vzájemně sdělovaly.

Krátká odbočka. My vedeme seznamy voličů, ale už se neposkytují seznamy, kdo kdy volil, zpětně. Takže ta zpětná kontrola je opravdu složitá a potvrdila nám to volební komise v Estonsku, když jsme se tam s výborem na to dotazovali. Pakliže právo Evropské unie umožňuje volit každému občanu Evropské unie na celém území v místě jeho skutečného pobytu, bez ohledu na občanství konkrétního členského státu, je správnější upřednostnit hlasování ve volbách v místě a státě, kde občan EU žije, před státem, kde nežije. Odpadne i značná a zde nedůvodná byrokratická zátěž spojená s korespondenčním hlasováním, což se na straně České republiky projeví finančními úsporami. Korespondenční hlasování má sloužit k tomu, aby se nahradila nemožnost volit v místě pobytu, což je jen u nečlenských států EU v tomto případě. Rovněž se tím omezí, byť ne zcela vyloučí, možnost hlasovat u našich voličů žijících v cizině dvakrát ve volbách do Evropského parlamentu. Proto se navrhuje, aby korespondenční hlasování ve volbách do Evropského parlamentu nebylo umožněno, protože na území EU našim voličům nic nebrání účastnit se voleb v místě jejich pobytu. Děkuji, zkrátil jsem na minimum.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji pěkně. A nyní vystoupí pan poslanec Fiala s přednostním právem. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, než se dostanu ke korespondenční volbě, nemohu si odpustit jednu poznámku. Dnes ráno se mě novináři ptali, jestli si myslím, že začátek hokejového mistrovství světa bude mít na chod Poslanecké sněmovny nějaký vliv. Já jsem řekl velmi naivně, že si to nemyslím, že si přece nikdo nedovolí odejít a jít na hokej místo toho, aby byl v práci. Mýlil jsem se. Je evidentní, že koalice se pokusila ukončit tuto schůzi tak, aby stihli hokejový zápas Česko - Finsko, a že to je pro spoustu lidí tady v tom sále důležitější než naše dnešní jednání a, v uvozovkách, nějaká korespondenční volba. No, je to pro ponaučení, člověk se neustále učí.

A teď už ke korespondenční volbě.

Vážené kolegyně, kolegové, velmi podrobně jsem tady už k vládnímu návrhu na zavedení korespondenčního hlasování - to vlastně není vládní návrh, je to poslanecký návrh - na zavedení korespondenčního hlasování pro jednu vybranou skupinu občanů, to znamená pro držitele českého státního občanství žijící hlavně dlouhodobě nebo trvale v zahraničí, vyjádřil už v rámci prvního čtení. Nezastírám, bylo to vystoupení kritické, protože předložený návrh považuji za veskrze nekvalitní, nebezpečný a také protiústavní. Některé své argumenty proti tomuto návrhu zopakuji a některé nové k tomu dnes přidám, a to jak k principům celého návrhu, tak k jeho dílčím součástem, i vůči změnám, která v něm vládní koalice zvažuje učinit a které považuji za změny k horšímu, pokud to vůbec ještě horší být může.

Novela vládních poslanců na změnu zákona o správě voleb, tedy v překladu návrh na zavedení korespondenčního hlasování do českého volebního systému, je podle mého názoru nejnebezpečnějším průlomem do našeho ústavního systému v historii novodobé České republiky. Lépe řečeno, jde o snahu o úplné pošlapání některých nejzákladnějších principů, na kterých naše ústavní právo a naše ústavní demokratické zřízení stojí. Pokud by byl tento návrh schválen a uveden do praxe, nebude již možné hovořit v souvislosti s volbami a vládní většinou na jejich základě vzniklou o standardní demokracii. Protože přece standardní, klasická a tradiční demokracie se opírá o jeden základní princip, a to o to, že volby jsou svobodné, soutěživé a spravedlivé, znemožňující jakékoliv manipulace a podvody při hlasování anebo sčítání hlasů. Respektive jde o takové nastavení volebního systému, volebního procesu a volebních pravidel, které umožňuje včasné odhalení jakýchkoliv pokusů o volební podvody a manipulace a kde jsou přítomné takové kontrolní a přezkumné mechanismy, které znemožní, aby pokusy o tyto podvody a manipulace měly vliv na konečnou podobu volebních výsledků. Toto vše by zavedením korespondenčního hlasování padlo, a tím pádem bychom už nemohli hovořit o vládní či parlamentní většině vzniklé zcela demokratickým a nezpochybnitelným způsobem. To by bylo pro náš politický systém a důvěru občanů v něj naprosto devastující, protože demokracie nemůže existovat bez důvěry občanů v demokratický systém. A pokud to porušíme, tak to právě bude znamenat pro demokratický systém devastující vliv. A já vás žádám, nezahrávejme si s tím. Když tohoto nebezpečného džina vypustíme z pomyslné lahve, nebo vypustíte z pomyslné lahve, už nikdy jej tam bezezbytku nevrátíte zpět a škody, které na naší demokracii napáchá, budou bohužel nevratné.

Rovněž si v této souvislosti musíme zas a znovu definovat některé základní termíny, tedy hlavně základní principy volebního práva obsažené v české ústavě, o kterých zde hovoříme.

Je to za prvé rovnost volebního práva. Tedy princip, podle kterého má každý volič jeden hlas a váha všech hlasů je stejná, což zahrnuje i pravidlo, že každý volič má v každých konkrétních volbách stejné možnosti a stejné podmínky hlasování. A já se ptám, jestli to tady je také tak? Myslím si, že ne.

Za druhé je to přímost volebního práva. Tedy princip, dle kterého je příslušné hlasování prováděno vždy přímo, konkrétním a jasně identifikovatelným voličem. Právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu. V České republice nelze naštěstí volit v zastoupení.

Za třetí jde o tajnost hlasování. Tato zásada znamená, že nesmí být možné jakkoliv spojit voliče s odevzdaným hlasem a že nikdo nesmí vědět, jak konkrétní volič hlasoval. Absolutně nikdo jiný kromě voliče samotného. Já mám pocit, že to tady vlastně vůbec nejde. Buď bude ta volba kontrolovatelná, taková byla za komunistů před rokem 1989, anebo bude tajná. A tajnou volbu máme teď, když jsme každý za plentou. Jak chcete vědět, jestli ten člověk, který vám poslal koresponďák, je oprávněný volič, nebo ne? No tím, že ho zkontrolujete. Takže pokud bude kontrolovatelná, nebude tajná. To je ten zásadní rozdíl.

Všechny tyto zásadní ústavní principy volebního práva návrh vládních poslanců na zavedení korespondenčního hlasování hrubě porušuje. Naprosto sporný a pochybný je už samotný deklarovaný úmysl předkladatelů tohoto návrhu, tedy zjednodušení volební praxe pro české občany v zahraničí. Je pochybný zejména v tom ohledu, zda má být akt volby skutečně co nejjednodušší a má-li být jednoduchost voleb a snadná dostupnost možnosti volit jejich největší hodnotou a zda se tak má dít na úkor jejich souladu s ústavou a se zásadami volebního práva. Chápu, že pro pětikoalici asi ano. A zde si musíme položit zásadní otázku: je právo volit skutečně právem, nebo nárokem? Protože v těchto dvou termínech je nebetyčný rozdíl. Z ústavy, z Listiny základních práv a svobod a z volebních zákonů jednoznačně vyplývá, že jde o právo. A toto právo čeští občané žijící nebo se momentálně nacházející v zahraničí přece mají. Mohou volit na konzulátech, mohou volit na ambasádách. Mají právo volit některé české ústavní orgány. Je jen na nich, zda tohoto svého práva využijí, či nikoliv. Náš stát a naše zákony jim to umožňují. V jiných státech, a mám na mysli státy demokratické, tomu tak není a lidé žijící mimo tyto státy, buď (byť) mají jejich občanství, volit do jejich vrcholných orgánů prostě nemohou.

Takže toto právo pro všechny české občany už existuje. To, co tu dnes projednáváme, je snaha vládní pětikoalice učinit z tohoto univerzálního práva pro jednu skupinu českých občanů, tedy pro Čechy v zahraničí, absolutní nárok, který jim stát má a musí zaručit. A to už je přece něco jiného než občanské a politické právo, kterým právo svobodně volit bezpochyby je. Je to ničím neopodstatněné privilegium, a to zejména v případě desítek tisíc zahraničních Čechů, kteří v České republice nežijí, nikdy zde nebyli ani nebudou, a tudíž ani nikdy neponesou důsledky své volby. Anebo když to otočíme, vládní návrh svou podstatou říká, že volební právo Čechů v zahraničí není právem, ale povinností, kterou jim český stát ukládá. A jelikož jde o povinnost stát si ji musí vynutit, respektive vytvořit takové podmínky, aby všichni tito lidé mohli volit a svou povinnost tím splnit.

Podle mě je to zásadně chybný a pomýlený postoj. A já to považuji za důležité říci hned na začátku svého projevu, protože jsem se nad institutem korespondenčního hlasování, ale i elektronického hlasování, o kterém se tu a tam rovněž hovoří, dlouze zamýšlel. Mé úvahy se nesly v tom duchu, zda tyto návrhy skutečně slouží k naplnění nějakých základních, ústavou garantovaných, lidských, občanských, politických či sociálních práv, která neumíme naplnit jiným způsobem, a došel jsem k závěru, že nikoliv. Právo volit každý občan České republiky má již dnes - de iure i de facto. Jsem o tom hluboce přesvědčen. Korespondenční volba tedy není naplněním žádného ústavního, občanského či politického práva, ale politickým a ideologickým konstruktem, politickou a ideologickou agendou určité části politického spektra a vysoce účelovým instrumentem, jak ovlivnit výsledky voleb k obrazu svému.

Jak jsem již předeslal, volební právo v České republice stojí na ústavních zásadách rovnosti, přímosti a tajnosti hlasování, které zároveň probíhá osobně a zcela svobodně. Všechny tyto zásadní zásady korespondenční a rovněž i elektronické, jakékoliv další dálkové hlasovací experimenty explicitně porušují. Češi žijící nebo se v době voleb zdržující v zahraničí navíc mají možnost účastnit se voleb, pokud o to mají opravdový zájem, standardním fyzickým způsobem na příslušném nejbližším zastupitelském úřadu České republiky v zemi, kde pobývají, a není tedy nutno a radno jejich procedurální volební právo rozšiřovat, notabene za použití prostředků, které jsou jednoznačně podle mého názoru za hranou ústavnosti. Kdyby volby do takových orgánů, jako je Poslanecká sněmovna, byly každý týden, tak bych to asi pochopil. Ale jestli jsou ty volby jednou za čtyři roky, tak jednou za čtyři roky každý občan hrdý na Českou republiku, chtějící využít svého práva volit, může na ambasádu nebo konzulát přijet. Dokonce se zde nabízí i možnost, že v době voleb těch konzulátů bude víc, hlavně u velkých zemí, jako jsou Spojené státy americké nebo Austrálie.

Tajnost volby může být garantována pouze tehdy, jestli má akt výkonu hlasovacího práva osobní a individuální charakter, když tento akt probíhá prostřednictvím fyzického vhození volebního lístku do volební urny tak, jak to známe a děláme doteď, za plentou za přítomnosti nezávislé a politicky pluralitní volební komise, která celý proces hlasování kontroluje dle předem daných zákonných pravidel. To u korespondenčního hlasování prostě není možné zaručit, jelikož nelze absolutně vyloučit možnost, že některé osoby hlasují pod dozorem, či dokonce pod nátlakem jiných osob, anebo že prostě někomu podepíšou svůj hlasovací lístek a ten někdo jich bude mít třeba tisíc nebo pět tisíc nebo deset tisíc a půjde je do té urny hodit nebo půjde je poslat právě tou korespondenční metodou. Kolik takových hlasů bude?

Rovnost volebního práva znamená, že každý ve volbách odevzdaný hlas má stejnou váhu a že každý volič má v rámci výkonu volby naprosto stejné možnosti a podmínky. Tyto zásady korespondenční způsob hlasování rovněž narušuje. A narušuje je i předložený návrh zákona, protože zavádí dvojí typ volby: ústavně správný fyzický způsob, kdy jdeme za plentu a hodíme lístek do urny, a naproti tomu neústavní způsob podle mého názoru - korespondenční, kontrolovatelný a zároveň určitou skupinu občanů neoprávněně zvýhodňující oproti jiné skupině, jelikož takzvaní zahraniční Češi budou mít na výběr ze dvou způsobů, jak ve volbách hlasovat. Buď mohou dojet na tu ambasádu nebo na ten konzulát, tuto možnost už přece mají dnes, anebo prostě budou volit korespondenčním způsobem.

Při korespondenčním způsobu hlasování, tak jak je vládními poslanci konkrétně navrženo, nelze rovněž vůbec vyloučit ústavně nepřípustnou a zákonem zakázanou variantu, že určitá osoba hlasuje v daných volbách vícekrát, což je opět porušení principu rovnosti volebního práva. Nelze vyloučit ani možnost, že pod jménem a pod identitou určité osoby disponující aktivním volebním právem hlasuje někdo úplně jiný, kdo například ani toto volební právo z nejrůznějších důvodů nemá, čímž je zase narušen princip přímosti hlasování, jelikož v jeho korespondenční podobě absentuje prvek osobního kontaktu voliče a volební komise, která je schopna každého voliče ztotožnit a vyloučit eventualitu vícenásobné volby jednou a tou samou osobou.

Mimořádně nebezpečné dopady by mělo zavedení korespondenčního hlasování ze zahraničí i na samotný volební systém v České republice, respektive na podobu volebních výsledků a složení Poslanecké sněmovny. Jde o to, jak by zavedení korespondenčního hlasování ještě více prohloubilo již tak katastrofální dopady přepočtu hlasů ze zahraničí na volební výsledky. Nyní je tomu tak, že před každými volbami do Poslanecké sněmovny je vylosován jeden český volební kraj a všichni voliči hlasující v zahraničí vybírají z kandidátek politických stran zaregistrovaných v tomto kraji, což je ovšem nejen naprosto nelogické, ale rovněž to může výrazně asymetrickým a neakceptovatelným způsobem ovlivnit konečný výsledek voleb. Ostatně už se tomu tak v minulosti stalo a já jsem to zde v prvním čtení návrhu podrobně popisoval.

V roce 2006 a 2017 totiž způsob přepočtu zahraničních hlasů na poslanecké mandáty v konkrétním vylosovaném kraji zvrátil výsledek voleb, a tím i podobu následné vlády vygenerované českými voliči tady v České republice, a to šlo vždy jen o jeden jediný mandát, protože zahraničních hlasů bylo do 20 000. Pokud by po zavedení korespondenční volby přibylo ze zahraničí byť jen 100 000 hlasů, bavíme se o dalších čtyřech mandátech a to už může s výsledky voleb i podobou vlády zamávat skutečně zásadním způsobem. Tento systém přiřazování zahraničních hlasů do náhodně vylosovaných českých krajů je od základu špatný bez ohledu na to, jestli se hlasuje jen fyzicky, nebo korespondenčně.

Vládní poslanci nejprve navrhovali, aby se po zavedení korespondenční volby zahraniční hlasy nově přidělovaly do vylosovaných dvou ze čtyř největších krajů, a před několika dny bylo zveřejněno, že došlo k dílčí úpravě a že zahraniční hlasy mají být napříště rozděleny do všech čtyř těchto největších českých krajů, tedy do Prahy, Středočeského kraje, Jihomoravského a Moravskoslezského kraje, přičemž ve třech z těchto krajů dlouhodobě získávají strany současné vládní koalice nejlepší výsledky. Asi je náhoda, že si je chtějí ještě takto uměle vylepšit. Jde tedy o typické sociální a volební inženýrství, o snahu navýšit své volební zisky administrativními zásahy do podoby a nastavení volebního systému. A je tu i další věc, která s tím souvisí. Ve čtyřech největších českých volebních krajích se už teď volí celkem 95 poslanců, tedy skoro polovina Sněmovny. Poté, co by sem byly přidělovány i zahraniční hlasy včetně korespondenčních, tvořili by poslanci v nich zvolení výrazně nadpoloviční část Sněmovny a zástupci zbylých deseti krajů by naopak byli ve značné menšině, což opět odporuje zásadě rovnosti volebního práva i v tom smyslu, jak ji definoval náš Ústavní soud, který konstatoval, že volič nesmí být diskriminován na základě toho, v jakém kraji žije či volí.

Navíc bez nadsázky platí, že ve čtyřech největších krajích se české volby do Sněmovny rozhodují. Dle mého názoru jde o nepřípustné znevýhodnění deseti menších volebních krajů a o další jasně protiústavní moment projednávaného návrhu. Celý mechanismus přidělování zahraničních hlasů pro jejich následný přepočet na mandáty je od základu špatný a je nutné jej co nejrychleji změnit bez ohledu na to, zda bude uzákoněna korespondenční volba. Přitom alternativy existují. Nejspravedlivější z nich by bylo rovnoměrně rozdělit zahraniční hlasy do všech čtrnácti volebních krajů, nejelegantněji tak, že volič na ambasádě ukáže svůj český občanský průkaz a dostane sadu volebních lístků toho volebního kraje, ve kterém má trvalé bydliště. Ale to by přece v této variantě nemohlo fungovat, protože jestli budou mít volební právo i potomci lidí, kteří odcházeli například v roce 1939 z České republiky, tak ti už žádný občanský průkaz nemají, nikde tady nebydleli, nikde tady nežili a nikoho tady už asi ani nemají. Pokud jej nemá, bude mu na základě země, kde na ambasádě volí, pevně přiřazen jeden z našich čtrnácti volebních krajů. Přičemž otázkou je, zda má mít vůbec právo volit do české Sněmovny člověk, který v České republice nemá trvalé bydliště a není s ní nikterak svým životem a osudem spojen.

I na problému přepočtu zahraničních hlasů na poslanecké mandáty je velice dobře vidět, jaké obrovské problémy přináší poslanecký návrh na zavedení korespondenční volby. Že zdaleka nejde jenom o to, jak bude vypadat doručovací obálka, nebo o nějaké další technikálie, ale že jeho autoři otevřeli pověstnou Pandořinu skříňku, aniž by si byli vědomi všech jeho dopadů, včetně potenciálu zcela rozmetat náš funkční volební systém do Poslanecké sněmovny.

Když jsem přečetl to sousloví Pandořinu skříňku, tak jsem si vzpomněl, jak před posledními volbami do Poslanecké sněmovny jsme se dozvěděli, že existuje nějaký seznam, jmenoval se Pandora Papers, určitě si na to vzpomínáte, který podle České televize podepsalo 600 novinářů, a je tam mnoho českých podnikatelů a oligarchů. A kromě Andreje Babiše nám řekli, že nám je postupně budou představovat a že nám řeknou, kdo na tom seznamu je. Tak kromě Volodymyra Zelenského už jsem se nedozvěděl žádné další jméno, které by na tom seznamu Pandora Papers bylo od té doby. Podle mě to zase byla účelová hra, která měla prostě ovlivnit volby do Poslanecké sněmovny. Ale to jsem říkal už ten večer v České televizi. Takže bych chtěl požádat těch 600 novinářů, aby alespoň jeden z nich měl tolik slušnosti a ty seznamy někde zveřejnili, abychom se dozvěděli, kdo je tedy ještě z dalších Čechů, možná tedy i poslanců, na Pandora Papers, jak nám to ti novináři slibovali.

Teď dále k návrhu samotnému. Žádost o vydání příslušných písemností ke korespondenčnímu hlasování může volič v zahraničí podat u zastupitelského úřadu, u kterého je zapsán ve zvláštním seznamu, přičemž tento volič může podat žádost buď osobně, ale i prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče. Což je zase něco bezprecedentního, co nemá v České republice obdoby. Kdybych si chtěl z toho dělat srandu, a napadá mě spousta věcí, tak bych řekl, že se za chvilku bude volit takovým způsobem, že tak jako si dneska zavoláte donášku jídla, tak prostě bude firma, která bude mít tu urnu na zádech a bude chodit od baráku k baráku, zeptá se: Nejste náhodou Čech? Tak tam můžete hodit hlasovací lístek. Tak nějak to bude fungovat. Zvýhodňuje to jednu skupinu voličů a zavdává to prostor k dalším možným podvodům.

Jak má vypadat tato žádost? Žádost musí obsahovat jméno a příjmení voliče, datum narození, adresu, kde má volič bydliště mimo území České republiky, a adresu, na kterou mají být písemnosti ke korespondenčnímu hlasování zaslány. Tedy zase několik adres bez jistoty, kdo si tyto písemnosti převezme, kdo s nimi bude dál nakládat. Třeba nějaká neziskovka s politickým programem, která na to dostane slušný budget, aby se o to mohla postarat.

Na základě této žádosti pak zašle zastupitelský úřad nejpozději 25 dnů přede dnem voleb voliči identifikační lístek, úřední obálku, doručovací obálku a informaci o způsobu hlasování. Pokud o to volič požádá nebo neuvedl adresu pro doručení, vydá zastupitelský úřad tyto písemnosti osobně voliči nebo opět třetí osobě, která se prokáže písemnou plnou mocí a úředně ověřeným podpisem voliče. Čili je zde ohromné reálné riziko vytvoření prostoru pro mnohonásobnou i protizákonnou volbu v zastoupení.

Hlasovací lístek pro korespondenční hlasování si potom volič vytiskne z elektronické verze hlasovacího lístku přístupné na internetových stránkách Ministerstva vnitra. Potom volič vloží hlasovací lístek do úřední obálky. Do doručovací obálky vloží volič jím podepsaný identifikační lístek a úřední obálku. Volič, kterému byl vydán voličský průkaz, vloží voličský průkaz do doručovací obálky. Zalepenou doručovací obálku volič zašle zastupitelskému úřadu, u kterého je zapsán ve zvláštním seznamu.

No, myslím, že pro spoustu lidí bude ta volba natolik složitá, že to možná sami dobrovolně přenechají nějaké neziskovce. Bude tento odstavec zákona popisující způsob korespondenční volby všem občanům nezpochybnitelně jasný, přehledný a pochopitelný? Já už si to nepamatuji teď. Nepovede to naopak ke spoustě chyb, záměn obálek, neplatnosti velkého množství hlasů nebo k jejich sporné platnosti?

Doručenou doručovací obálku označí zastupitelský úřad časem přijetí a do předání zvláštní okrskové volební komisi ji uschová na bezpečném místě, které za tímto účelem vyhradí vedoucí zastupitelského úřadu. Třeba v garáži. Z toho je tedy také jasně patrné, že hlasování bude probíhat už před oficiálně vyhlášenými dvěma dny voleb v České republice. Půjde tedy o takzvanou volbu v předstihu, což opět není nic žádoucího a ústavně konformního, tentokrát i z pohledu voliče. Zvláštní okrskové volební komisi potom předá zastupitelský úřad doručovací obálky, které byly doručeny nejpozději do ukončení hlasování ve zvláštním volebním okrsku. Zase, kdo to zkontroluje? Kdo zajistí, že tam nebudou nějaké obálky zařazovány dodatečně? Třeba 100 000 obálek?

Zvláštní okrsková volební komise odloží doručovací obálku a její obsah, jestliže: a) v doručovací obálce není identifikační lístek vydaný příslušným zastupitelským úřadem nebo úřední obálka; b) identifikační lístek není podepsán voličem; c) v doručovací obálce je více úředních obálek nebo více identifikačních lístků; anebo d) voliči byl vydán voličský průkaz a voličský průkaz není v doručovací obálce.

Opět se ptám, kdo zkontroluje, zda byly vyřazeny všechny obálky a jejich obsahy, tedy hlavně volební lístky, které jsou s tímto volebním zákonem nekompatibilní? Kdo zkontroluje, jestli náhodou nebyly úmyslně vyřazeny volební lístky, které jsou správné? Vždyť si velmi dobře pamatujeme, jaké dohady okolo neplatných hlasů jsou i v dosavadních klasických volbách v České republice. Jaké jsou někdy nejasnosti okolo toho, co ještě je a co už není platný či neplatný hlas. To naše právo je v tom, že dáme občanku, vezmeme si lístek a za plentou ho hodíme do urny (?). Jak je to jednoduchý proces proti tady tomu korespondenčnímu hlasování. Myslím si, že to bude opravdu problém, pokud nebudou existovat poradci pro lidi, jak se má hlasovat. Já si z toho, omlouvám se, dělám trochu legraci, ale prostě se obávám, že to takhle bude.

Jak vůbec navrhovaná korespondenční volba naplní v zákoně jasně vyslovený požadavek, který zní, že volič hlasuje osobně a jakékoliv zastoupení není přípustné? Opět nijak, naopak jej porušuje. Navíc voliči hlasující korespondenčně si budou hlasovací lístky tisknout sami ze zveřejněného elektronického náhledu. Mohly by tak vzniknout i pochybnosti o platnosti, respektive originálnosti takových hlasovacích lístků. Lépe řečeno o tom, zda nebyly vytištěny, zkopírovány či napodobeny jiným způsobem, jinou cestou.

Podstatou a úplným základem volebního práva ve svobodné a demokratické společnosti je jeho tajnost. Požadavek skutečně tajného a svobodného volebního práva byl i jedním ze symbolů přechodu k demokracii v naší zemi na počátku 90. let 20. století.

Všimněme si, že Ústava České republiky stanoví povinnost tajného hlasování na první místo. A když jsme u tohoto tajného hlasování, toto ustanovení mimo jiné znamená, že volič odevzdává hlas takovým způsobem, že přitom nemůže být pozorováno, jaký volební lístek použije nebo jaké úpravy v něm provádí. Stejně tak nesmí být nikdy zjištěno, komu svůj hlas odevzdal. Jde o to vyloučit jakýkoliv osobní, rodinný, politický, sociální, hospodářský, náboženský či jiný nátlak na voliče, a to jak přímý, předcházející volbě, tak i následný. Navíc dle současné právní úpravy má volič celý proces hlasování osobně pod kontrolou, a to hlavně proto, že sám osobně vkládá svůj hlasovací lístek do příslušné volební urny. To, koho konkrétní volič volil, proto nemůže zjistit ani člen volební komise.

Korespondenční volba je brutálním omezením principu tajnosti voleb a prostředkem nátlaku na občany, popřením principu svobodné volby. Dle předkladatelů má být v případě korespondenčního hlasování jeho tajnost zajištěna jakousi předvyplněnou doručovací obálkou, vlastnoručně podepsaným identifikačním lístkem a hlasovací obálkou. V podstatě ale korespondenční doručení zalepené doručovací obálky bude naprosto podobné tomu, jako kdyby dnes volič předával zalepenou úřední obálku se svým hlasovacím lístkem členovi volební komise před volební místností s pokynem, ať jeho hlas do té volební urny tedy hodí. Toto má být zaručení tajnosti volby? Copak asi udělá onen pomyslný člen volební komise? Hodil by ten volební lístek do volební urny například tehdy, pokud by věděl, že občan, který mu jej vložil do ruky, je voličem či členem jiné politické strany, než je on sám?

Další věc. Kdo všechno bude mít vůbec obálku s hlasovacím lístkem při korespondenčním hlasování k dispozici? Podle návrhu zákona to bude poštovní doručovatel, potom zastupitelský úřad, který ji má nejprve uchovat na bezpečném místě určeném vedoucím zastupitelského úřadu a po ukončení hlasování pak předat zvláštní okrskové volební komisi. Zatímco u dosavadního způsobu voleb vkládal hlasovací lístek do volební schránky přímo sám volič bez jakéhokoliv zprostředkování, korespondenční volba přinese minimálně tři nové mezičlánky, kde se ten lístek může různě deformovat. Zabýval se někdo riziky postupu i třeba z hlediska ochrany osobních údajů? Nebo z pohledu zapojení různých zahraničních poštovních a doručovacích služeb, často privátních, a jejich spolehlivosti a rychlosti? S lehkou nadsázkou lze totiž konstatovat, že o podobě výsledku českých voleb a podobě české vlády bude rozhodovat to, jak fungují pošty v Egyptě, na Maledivách a zda stihnou doručit odevzdané hlasy včas.

V případě masového zapojení do korespondenčních voleb osob s českým občanstvím žijících trvale v zahraničí anebo potomků emigrantů ve čtvrté generaci, kterým chce vládní koalice jiným návrhem narychlo a čistě náhodou zrovna teď také přiznat české občanství, půjde v podstatě o hlasování dle toho, jaké budou mít k dispozici informace, o to, jak budou o situaci v České republice referovat určitá vybraná zpravodajská média, často zahraniční. Skutečnou situaci v naší zemi tito občané znát nebudou, protože ji sami neprožívají takříkajíc na vlastní kůži a z vlastní zkušenosti jako my všichni. A na druhé straně tito lidé neponesou za svou volbu žádné důsledky a žádnou odpovědnost a také nepocítí žádné dopady, jak už jsem tady o tom hovořil. Dovedete si, kolegové, představit, že by o umístění skládky nebezpečných odpadů na pozemku konkrétně vaší obce, třeba té, kde bydlíte vy osobně, hlasovali i lidé, kteří v této obci vůbec nežijí, a bylo by vám to jedno, že by o tom hlasovali například lidé z obcí, které jsou okolo? Jak by to asi dopadlo? Bylo by vám to jedno?

Součástí identifikačního lístku pro korespondenční volbu má být i vlastnoručně podepsané, ovšem nikoliv úředně ověřené písemné prohlášení, že tento volič hlasuje osobně. Takže to vlastně může podepsat kdokoliv. Kdo ale relevantně zkontroluje, že tomu tak ve skutečnosti bylo? Nikdo. Prostě to absolutně není možné! Přitom to navrhovaný zákon vyžaduje, tedy vyžaduje to, aby volební komise zařadila mezi platné hlasy jen ty, které jsou doprovázeny identifikačním lístkem podepsaným voličem. Ovšem reálně to prověřit možné není. Zákon je v tomto ohledu nesplnitelný či nenaplnitelný, což je jeho další zásadní legislativní a možná i ústavněprávní vada. Lze si docela dobře představit stav, kdy budou nejmenované agilní subjekty z oblasti neziskového sektoru v rámci ambasád a v prostředí zahraničních krajanských komunit zcela nezištně a bezplatně působit jako poradci v oblasti korespondenčního hlasování, kdy pomohou lidem získat, vyplnit i odeslat potřebnou volební dokumentaci, protože ten nový volební systém je přece složitý a pomáhat si musíme. Jenom nám to tady podepište ve jménu liberální demokracie.

Tajnost hlasování, jeden z naprosto klíčových ústavních základů volebního práva, ke kterému se zde opakovaně a zcela záměrně vracím, lze chápat jednak ve vertikální a rovněž tak i v horizontální rovině, kdy vertikální rozměr zahrnuje ochranu voliče před veřejnou mocí a horizontální rozměr pak jeho ochranu před ovlivňováním ze strany soukromých subjektů. U klasického způsobu hlasování obě roviny do značné míry splývají, neboť jsou obě dvě v české právní úpravě zajištěny stejnými postupy. V případě ochrany voliče před veřejnou mocí je tajnost hlasování, tedy nemožnost spojit voliče s jeho hlasem, zajištěna skrze povinnost každého voliče odebrat se nikým nedoprovázen do volební místnosti za plentu. Jelikož volič svůj hlas následně odevzdá v generické obálce do volební urny, nelze jím vhozený hlas k voliči zpětně žádným způsobem přiřadit. Veřejná moc reprezentovaná ve volební místnosti volební okrskovou komisí tak nemá možnost v žádném okamžiku zjistit, jak konkrétní volič hlasoval. V případě ochrany před ovlivněním ze strany třetích subjektů, typicky členů rodiny, nadřízených, ale i dalších osob, poskytuje hlavní ochranu taktéž odebrání se za plentu. Jelikož se volič v době výběru hlasů nachází za plentou sám, je osobní volba, tedy volba učiněná bez nátlaku, zajištěna.

Korespondenční volba naopak všechny tyto ochranné mechanismy postrádá. Zastánci a propagátoři korespondenčního hlasování nám nesmyslně tvrdí, že férovost tohoto způsobu volby je garantována tím, že volič vloží svůj hlasovací lístek do zalepené obálky, kterou pak vloží do další, větší obálky, ke které připojí listinu se svými identifikačními údaji. To je sice moc hezké, ale jak víme, že tento konkrétní hlas je projevem svobodné vůle člověka, jehož údaje jsou k hlasu připojeny? Nevíme. Nemůžeme to vědět a nikdy to také vědět nebudeme. A tím je férovost tohoto typu volby, následně i výsledek celých voleb zásadně, ale zásadně zpochybněna. Rovněž tak nepůjde někdy zkontrolovat, kolik členů zvláštních volebních komisí na ambasádách podlehlo pokušení rozlepit úřední obálku s korespondenčním hlasem ještě před jejím vložením do volební urny, dle identifikačního lístku se dozvěděli, jak konkrétní lidé hlasovali, a třeba i jejich kolegové z ambasády. Nehledě na to, že kvůli složitosti a nepřehlednosti popisu hlasovacího aktu návrhu zákona mnoho voličů vloží do doručovací obálky pouze svůj identifikační lístek a volební lístek bez úřední obálky, což umožní členům volební komise spojení voliče s jeho hlasem, který pak budou navíc muset hodit do koše, protože bude stejně neplatný.

To, že absence reálného nástroje, jak zajistit, aby volič ve své volbě nebyl ovlivněn další osobou, nebyl na něj činěn nátlak a nedocházelo k případům, aby za voliče nehlasoval někdo jiný, je největší slabinou korespondenčního hlasování. A to připouštějí i jeho zastánci, například z řad příslušníků právní či politologické obce. Předložená novela navíc nejeví ani sebemenší snahu pokusit se do korespondenční volby vnést nějaké ze zahraničí známé prvky a pojistky, které by se aspoň osobní charakter hlasování snažily maximálním možným způsobem zajistit. Jde například o institut nezávislého svědka anebo o institut kontrolní otázky po australském vzoru, o kterém jsem zde též minule detailně hovořil.

Problematičnost a protiústavnost předloženého návrhu dosahuje takových rozměrů, že není možné jej žádným způsobem legislativně napravit, protože jsou zakódovány v samotných základech myšlenky korespondenční volby jako takové. Protože volební právo je vrcholným občanským a politickým právem, které nesmí být vystaveno sebemenšímu riziku zneužití. Všichni občané mají mít ve volbách stejné a rovné podmínky a musí existovat všeobecně sdílená jistota, že volba probíhá u všech voličů pouze jedním stejným způsobem a že je garantováno, že hlasují jasně identifikovatelní jedinci, kteří mají beze všech pochybností volební právo. Korespondenční hlasování toto všechno mění a neguje. Nezajišťuje tajnost ani rovnost volby, negarantuje, že každý občan bude hlasovat jen jednou, ani to, že hlasují občané, kteří mají aktivní volební právo, ani to, že fakticky hlasují pouze občané České republiky. Negarantuje prostě nic. A pod to já se nikdy nepodepíšu.

Je rovněž nepřijatelné, a proto to zdůrazňují opakovaně, aby byť i jen teoretickou šanci zvrátit volební výsledek vygenerovaný občany z České republiky měli občané trvale žijící v zahraničí. To se mimochodem stalo v předposlední prezidentské volbě v Rakousku, kterou doprovázely i prokázané podvody a manipulace, kvůli kterým se její druhé kolo muselo dokonce opakovat. Budiž nám to mementem a varováním. Tehdy tam v tom opakovaném druhém kole těchto prezidentských voleb zvítězil poměrně těsnou většinou 30 000 hlasů kandidát Strany zelených Alexander Van der Bellen před národně konzervativním Norbertem Hoferem z naší partnerské Svobodné strany Rakouska, a to právě jen a jedině díky zahraničním korespondenčním hlasům. Bez započtení těchto zahraničních hlasů by vyhrál Norbert Hofer.

A znovu ještě jednou zdůrazněme toto: Češi žijící v zahraničí možnost účastnit se českých voleb už dávno mají na našich zastupitelských úřadech. To je zcela ústavně konformní, a kdo chce, tak této možnosti využije. Cesta na ambasádu jednou za několik let není nepřiměřenou cenou za možnost hlasovat o politickém vývoji v zemi, kde ani trvale nežijí. Korespondenční hlasování by také výrazně oslabilo podíl občanů České republiky trvale žijících na jejím území, platících tady daně a nesoucí důsledky těchto voleb na správě věcí veřejných ve prospěch těch osob, které trvale či dlouhodobě žijí v zahraničí. Zavedení korespondenční volby tak může postupně změnit i fundament našeho demokratického politického systému, protože by bylo tvrdým zásahem do tradičního mechanismu, od kterého se odvíjí legitimita všech demokraticky volených institucí.

V Kodexu správné praxe ve volebních záležitostech, Practice in electoral matters, přijatém Evropskou komisí pro demokracii, takzvanou Benátskou komisí působící při Radě Evropy, na jejíž stanoviska se zde někteří zastánci korespondenčního hlasování odvolávají, se mimo jiné uvádí i toto: Poštovní hlasování může být rozšířené v jednom státě a ve druhém zakázané, a to kvůli možným podvodům. Mělo by být povoleno pouze tehdy, jestliže poštovní služby jsou zabezpečené před úmyslným zásahem, ale spolehlivé ve smyslu, že řádně fungují. Nemělo by být naopak podporováno, jestliže problémy s poštovními službami se připojují k ostatním obtížím vlastním tomuto typu hlasování, včetně zvýšeného rizika family votingu, tedy rodinné volby, nebo přesněji volby pod nátlakem.

Tento Kodex správné praxe Benátské komise ve volebních záležitostech se rovněž velmi zajímavě vyjadřuje k otázce rovnosti volebního práva. Rovnost počtu hlasů, equal voting rights, a rovnost váhy hlasů, equal voting power, podle tohoto kodexu zaručuje splnění podmínky stejného počtu hlasů pro každého oprávněného voliče, rovnoměrného rozdělení mandátů mezi volební obvody i shodné hodnoty všech odevzdaných hlasů. Podmínkou rovnosti je i shodná četnost uplatnění voličského hlasu v rámci voleb do jedné instituce. Nerovné volební právo dle tohoto kodexu, a teď pozor, totiž vzniká v situaci, kdy mají někteří voliči možnost odevzdat svůj hlas na více místech či mohou hlasovat opakovaně, popřípadě pokud má určitá část voličů na výběr z více způsobů hlasování. To je přece všecko korespondenční volba. Toto přesně naplňuje navrhovaná korespondenční volba na český vládní způsob, která je tudíž s Kodexem správné praxe ve volebních záležitostech Benátské komise při Radě Evropy v rozporu.

Velmi důležitým aspektem demokratického volebního systému je i to, že má přispívat k důvěře občanů v demokratický proces. Bez důvěry občanů ve volby nemůže existovat demokracie. Tento proces včetně mechanismu voleb musí být nadto pochopitelný všem občanům, což současný klasický prezenční způsob volby splňuje. Je to rovněž způsob prověřený a fungující, který ve své podstatě nikdy nečelil významným složitostem ohledně jeho důvěryhodnosti. Tato srozumitelnost a pochopitelnost volebního procesu je proto i významnou společenskou hodnotou. S prvkem korespondenční volby se tento původně jasný systém zatemňuje a hodnota srozumitelnosti, pochopitelnosti, a tím i uvěřitelnosti a důvěryhodnosti se pro voliče vytrácí. A já na to tady upozorňuju. Říkal jsem to už mnohokrát. Významně to tak může ovlivnit důvěru lidí v demokracii jako takovou.

Za stěžejní atribut svobodných voleb považuji princip tajného a svobodného hlasování. To, co máme dnes v České republice, to, co jsme tady započali po roce 1989, to jsou férové, svobodné, transparentní volby. A to jsme přece chtěli. V otázce výkonu svobodného volebního práva v podmínkách demokratického právního státu se nejedná pouze o zákonnou úpravu podmínek volební procedury, ale rovněž o řádné technické zabezpečení celého volebního procesu, což u korespondenčního hlasování není možné garantovat, čímž nepochybně reálně hrozí zásadní narušení principu tajnosti volebního práva, a tím i ústavnosti celého volebního procesu. A to je zároveň vedle ohromného a velice reálného rizika podvodu při hlasování a sčítání hlasů asi nejsilnější argument pro (proti?) aplikaci korespondenčního, ale i každého jiného dálkového způsobu hlasování v jakýchkoliv volbách do právního řádu České republiky.

Korespondenční hlasování v zahraničí v podání pětikoalice je i fundamentálním a principiálním sporem o to, zda je dominantní hodnotou právo volit držitele (?) mezi občany, kteří žijí na území, kde budou v této moci podléhat, nebo jestli se má zvýšit role těch, kteří nám nutí svou politickou vůli, aniž by s námi žili a aniž by na ně důsledky hlasování jakkoliv dopadaly: No tak co. No, tak jsme zvolili blbě, no, tak stejně tam nežijeme, tak vlastně o nic nejde.

Myšlenku korespondenčního hlasování zásadně kritizují i mnohé veřejné autority, a to včetně těch, kteří rozhodně nejsou voliči ani sympatizanty SPD, ale naopak jde o podporovatele současných vládních stran. Tak například politolog profesor Stanislav Balík korespondenční volbu označuje za hodně nebezpečnou hru, jejímž výsledkem může být devalvace českého funkčního volebního demokratického systému.

Mám úplně stejný názor. Podle Stanislava Balíka reálně hrozí, že v kontextu debat o podvodech se zaslanými lístky v minulých prezidentských volbách v Rakousku či Spojených státech amerických přestanou lidé důvěřovat celému volebnímu procesu a jakékoli těsnější výsledky budou odmítány jako zfalšované. Vlastně to, co se stalo ve Spojených státech amerických.

Podle právníka Petra Kolmana absolutně neobstojí argument, že Česká republika je jednou z mála zemí, která korespondenční volby nezavedla, protože tento způsob hlasování podle něho zcela degraduje volby a ze svátku demokracie dělá nákup v e-shopu.

Zastánci korespondenční volby pro Čechy v zahraničí také často zlehčují protiargument spočívající v tom, že občané trvale žijící v zahraničí neplatí v České republice daně, nesmyslným a drzým tvrzením, že daně přece neplatí ani důchodci žijící u nás doma, což je něco naprosto nehorázného, protože ti důchodci tady dostávají důchod, denně chodí do obchodu, do lékárny, platí tady nájmy. To je přece něco neskutečného! Protože ti důchodci tady platili daně celý život. Jednak tito lidé platili daň z příjmu a povinné pojistné odvody v průměru 40 let a mají takříkajíc předplaceno, a hlavně každý, kdo žije v naší republice, včetně důchodců, zde platí daně, i když zrovna nepracuje nebo nepodniká, protože přece platí daň z přidané hodnoty, spotřební daně u různých výrobků a služeb, které si nakupuje, což jsou ohromné peníze, často měsíčně vyšší, no určitě vyšší, než je daň z příjmu. A navíc na ně samozřejmě dopadají následky jejich volby. Nesrovnávejme tedy nesrovnatelné.

Dámy a pánové, okamžikem odeslání korespondenční zásilky, tedy doručovací obálky s volebním hlasem v úřední obálce, ztrácí korespondenční volič jakoukoliv kontrolu nad tím, jak bude s jeho hlasem naloženo, a dokonce si to nemůže ani dodatečně ověřit. Tuto možnost nemá ani ten, kdo se rozhodl nevolit. Korespondenční volič musí ke svému hlasovacímu lístku přiložit své identifikační údaje, byť v oddělené obálce. Cesta ke ztotožnění voliče s jeho hlasem je tedy otevřená, a to je podle mě ústavně zcela, ale zcela nepřípustné.

V návrhu také není vůbec žádná pojistka proti tomu, aby člověk, který odvolil korespondenčně v zahraničí, například v Německu, poté, tedy podruhé, volil i fyzicky u nás v Aši nebo v Mariánských Lázních anebo někde jinde. Navíc jsem před několika dny v tisku zaznamenal, že vládní poslanci budou dokonce navrhovat to, že každý korespondenční volič ze zahraničí se po odeslání svého hlasu bude moci ještě jednou rozmyslet a přijít volit znovu i na ambasádu osobně, přičemž objektivně neexistuje způsob, jak bez porušení zásady tajnosti hlasování jeho původní korespondenční hlas najít, ztotožnit a vyřadit. Vůbec tuto myšlenku a úvahu nechápu. To je porušení ústavy. Navíc pokud takových občanů bude vyšší počet, není v silách zvláštních okrskových volebních komisí na ambasádách všechny tyto hlasy nalézt bez toho, aby se opozdilo vyhlášení výsledků voleb. Jde o něco totálně absurdního, což jenom podtrhuje celou šílenost tohoto vládního návrhu.

Kdyby nic jiného, tak už jen jeden dílčí argument nás opravňuje poslat projednávaný návrh do pekel. Korespondenční hlasování je útokem na tradiční prověřené systémové hodnoty. Je to revolucionářský projekt sociálního inženýrství, liberalismu a progresivismu. Jde o ránu zezadu našemu tradičnímu konzervativnímu a důvěryhodnému volebnímu systému.

Mimochodem, vládní návrh a samotný princip a podstata korespondenčního hlasování poškodí i ty, v jejichž jménu je předkládán, totiž potenciální zahraniční korespondenční voliče. Tito voliči totiž nebudou mít absolutně žádnou jistotu toho, že jejich hlas byl skutečně doručen na místo určení, odevzdán do volební urny a řádně započítán. Tuto jistotu jim dává pouze dosavadní tradiční osobní tajná volba.

Co se týče skutečného počtu potenciálních zahraničních voličů s českým státním občanstvím, o tom se vedou různé diskuse, ale já uvedu konkrétní údaje i jejich zdroje. Dámy a pánové, například podle informace Organizace spojených národů se v roce 2015 ve světě zdržovalo mimo hranice České republiky 932 582 českých občanů, z toho 543 000 v sousedním Německu. To jsou zajímavá čísla - proto uvádím i zdroj - která už opravdu jsou schopna zvrátit výsledek vygenerovaný voliči v České republice. Je to milion lidí. Dle sčítání lidu ve Spojených státech amerických v roce 2020 se k českým kořenům a k české identitě ve Spojených státech hlásilo 1,4 milionu osob, 1,4 milionu lidí. Uvedl to vloni v září na svém webu Český rozhlas. S čím to tedy hazardujeme? A ten mnou zmíněný vládní návrh, sněmovní tisk číslo 585, na rozšíření nabývání českého státního občanství potomkům emigrantů má potenciál přidat k tomu ještě zhruba milion dalších nových Čechů.

Dámy a pánové, snažil jsem se zde jako vždy hovořit pouze k věci, k obecným ústavněprávním i zcela konkrétním aspektům problematiky korespondenční volby a vládního návrhu zákona, který chce aplikovat (co?) do našeho právního řádu, a tím i do našich volebních systémů včetně těch naprosto klíčových. Uváděl jsem konkrétní argumenty, konkrétní příklady a jejich konkrétní dopady, případně konkrétní citace s uvedením jejich autorů a zdrojů, ale to spíše pro ilustraci nebo na podporu svých argumentů. Drtivá většina tohoto mého projevu představovala můj osobní pohled zákonodárce, potažmo i ústavodárce na danou problematiku.

Když to tedy shrnu, naše základní ústavní dokumenty vyžadují, aby jakékoliv volby byly osobní, tajné a svobodné. Ve jménu zachování elementární politické demokracie, svobodné soutěže politických stran, ve jménu férovosti a ústavnosti volebního procesu a ve jménu ochrany a garance základních ústavních občanských práv je zcela namístě snahy o zavedení možnosti korespondenční volby do českého právního řádu v podobě předloženého, mimořádně nekvalitního a věcně i legislativně problematického a vadného návrhu jednoznačně odmítnout. My v tomto druhém čtení dáme samozřejmě a dali jsme už a dáme i v podrobné rozpravě návrh na zamítnutí celého tohoto tisku.

Demokracie je totiž založena na svobodných a hlavně důvěryhodných volbách. Pokud lidé nebudou věřit, že volby jsou skutečně důstojné, spravedlivé a kontrolovatelné a že se pomocí voleb dá změnit vláda z progresivistické na konzervativní nebo z konzervativní na progresivistickou, a pokud ten, kdo byl ve volbách poražen, tu porážku nedokáže přijmout, protože nebude volebnímu mechanismu bezezbytku důvěřovat, jde o začátek konce demokracie v naší zemi. Na to chci upozornit. Pokud lidé budou mít pocit, že ve svobodných volbách nejsou schopni změnit vládu, tak vezmou vidle. A to je konec, to je špatně. A minimálně také o konec (?) začátku studené občanské války. A já před tím chci velmi důrazně varovat. Pak už nebude cesty zpět.

Přátelé, hlasujme o tomto návrhu tak, abychom toho nikdy v budoucnu nemuseli litovat a abychom před soudem historie a našich potomků obstáli se ctí. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. My nyní přistoupíme k dalšímu přihlášenému, nicméně než se tak stane, tak načtu omluvy, které v mezičase dorazily. Omlouvá se paní poslankyně Andrea Babišová z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Petr Beitl z celého jednacího dne z rodinných důvodů, Martin Kolovratník od 14 hodin z pracovních důvodů, Jana Mračková Vildumetzová od 11.15 hodin z rodinných důvodů, Patrik Nacher od 12.10 do 14.10 hodin z pracovních důvodů, Jiří Slavík od 15.30 do 18 hodin z pracovních důvodů, Milan Wenzl od 14 hodin ze zdravotních důvodů. A z členů vlády Martin Dvořák z celého jednacího dne z osobních důvodů.

Než dám slovo panu poslanci, tak ještě vnímám, že tu mám faktickou paní poslankyně Balaštíkové, ta však není přítomna v sále, tak odmazávám. Pane poslanče, můžete se ujmout slova a vystoupit. Prosím.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo. No, kolegové, já nebudu zdaleka takový obsažný a tak dlouhý, myslím, že všecko podstatné bylo řečeno. Já se pokusím to jenom trošku shrnout, a to ještě neřekl bych ani svými slovy, ocituji tady některé veličiny. Budete se divit.

Tak když si vezmeme, že vládě důvěřuje v současné době stěží nějakých pár procent občanů, to jsou tak možná rodinní příslušníci, tak v této pro ni samozřejmě nelehké situaci se snaží prosadit tady tu korespondenční volbu pro občany České republiky, ale žijící v zahraničí. Už to samo o sobě vzbuzuje jisté kontroverze, ale dobře. Ale tím vlastně chce dát hlas zhruba půl milionu občanů, ty odhady jsou různé, dlouhodobě nebo trvale nebo krátkodobě žijících mimo území České republiky a volících převážně doprava. Neprožívají naše každodenní problémy, to znamená dopady dramatické inflace, dopady zvýšených cen energií, konsolidačního balíčku, v podstatě už i redukci zdravotní péče, boj o zachování dostupného školství. A taková ta každodenní bych řekl skoro arogance mocných. A z logiky věci, jak to tady kolegové mnohokrát popsali, by vlastně o dění v tom státě mohli rozhodnout lidé, kteří tady vlastně ani nežijí. Z logiky říkám proto, že všichni víte, jaké jsou ty propočty, jaké jsou ty chutě a nápady a co by... A proč to tak je, to je jasné. Protože to je snad jediná šance pro koalici na nějaké přežití, slušně řečeno.

Všichni... zejména tedy opozice korespondenční volbu odmítá. V době, kdy my jsme nebyli v opozici, tak jsme o ní opravdu tehdy přemýšleli, ale samozřejmě mělo to úplně jiné důvody a jiné konsekvence. A jak bylo mnohokrát řečeno, od té doby uběhlo snad šest nebo sedm let, takže jaksi názory se vyvíjí, a jak říkám, hlavně to mělo jinou motivaci. Mělo to takovou tu čistou bych řekl motivaci. My jsme se nepotřebovali nějak zachraňovat.

V roce 2005 měla stejný názor i ODS. To víme, že? Čas však běží a s uplynulým časem se změnily i ty názory, což proč ne? Nicméně i tehdy nám to tak nějak bylo vyčítáno, a vždycky je to vyčítáno, že upravovat volební systém, aby se zvrátily negativní preference, je velmi, velmi jaksi špatné. Mělo by to být samozřejmě předmětem konsenzu, tak jako všechno, o čem říkáme, aby to nebylo jenom na jedno volební období, aby samozřejmě ty věci měly nějaký dlouhodobější dopad a tak dál. Ale ten... to buldočí... a naprosto brutální snaha to prostě prosadit vás bohužel usvědčuje. To, že to způsobí mnoho problémů, tak jak to tady bylo řečeno, viz to Rakousko, Spojené státy, ta Francie to tehdy zrušila v těch sedmdesátých letech, protože to samozřejmě zavdává spousty, spousty pochybností a možností, jak to falšovat. No. A teď si představte, že třeba tento názor takhle prezentovala tehdy Komunistická strana Čech a Moravy. Jako naprosto překvapivé.

No a teď vám přečtu názor opačný, nebo z jiného konce. "Návrhy zavést korespondenční hlasování pro volby do Sněmovny pro Čechy žijící v zahraničí se v parlamentu objevují již více než 20 let. K prosazení této změny voleb se však nikdy nenašla potřebná většina. Je zcela jistě politickým uměním menší koaliční strany TOP," jak já říkám nula celá devět, "že tuto svoji prioritu prosadila do koaliční smlouvy současné koalice." Tady kolega, kterého pak budu jmenovat, říká, že věří, že se to ještě zváží, že se to neprosadí. "Hlavní argument proti korespondenční volbě představuje skutečnost, že základním principem voleb v České republice je osobní a tajné hlasování, jehož hlavním smyslem je zajistit svobodnou volbu pro každého voliče. Volební zákon chápe tajné hlasování jako povinnost a volební komise nesmí umožnit hlasovat nikomu, kdo by se neodebral za plentu. Například britští autoři Birch a Watt dobře popisují, proč je tajné hlasování tak důležité: V soukromí hlasovací kabiny není volič odpovědný nikomu kromě svého vlastního svědomí. Jestliže úprava lístků probíhá společně v rámci jedné rodiny - to je takzvaně ten family voting, to známe - mezi přáteli, svědomí jednotlivých voličů může ustoupit druhým z důvodů loajality."

Jeden z ústavních právníků podotýká, že "nelze nic namítat proti tomu, aby se o politických otázkách diskutovalo, a to ani tehdy, pokud jeden druhého přesvědčuje o tom, koho volit. Nakonec je to však pouze volič, který v soukromí volební místnosti rozhodne o tom, komu svůj hlas odevzdá. Pokud se však volební akt přesune do jiného, nekontrolovaného prostředí, tato volnost vůle se výrazným způsobem omezí. Vedle omezení svobody hlasování jednotlivých voličů existuje i riziko kupování hlasů." To jsme všechno už slyšeli, byli jsme svědky těchto případů a víme, že někteří kolegové se tady možná i tak díky něčemu podobnému tady ocitli k podivení všech znovu a ocitají se tady znovu a znovu a znovu. A to vysvětlení možná tkví tady v tomto.

Kolega říká, že je daleko vyšší riziko zneužití: "V minulosti jsou známy případy, kdy volby, respektive utvoření vládní koalice rozhodly desítky tisíc hlasů, respektive jeden poslanec." To je nevýhoda našeho systému, ale doteď to léta letoucí nevýhoda nebyla a hlasovali jsme tak, jak jsme hlasovali, a docela to fungovalo. "Většina korespondenčně hlasujících lidí v České republice dlouhodobě nežije," zase ten argument, že zde "neplatí daně, nenese důsledky svých volebních rozhodnutí, alespoň ne přímo. Rovněž nedávné zkušenosti s hlasováním v USA, zase Rakousko, zpochybňování sčítání hlasů..." a tak dál.

"Z mnoha důvodů se tak obrovsky zvýší možnost napadnout volby u soudu. Z parlamentní zkušenosti vidíme, že potenciální přijetí korespondenčního hlasování je první krok salámové metody, která skončí u hlasování od domácího počítače, jak se to představují některé digitální politické strany." Nikdo z těch digitalistů tady není.

"Schválení korespondenčního hlasování bych považoval za stejnou chybu," kolega uvádí, "jako schválení přímé volby prezidenta. I u této parlamentní iniciativy stála TOP 09."

Takže to byl názor, bych řekl, který byl skoro totožný s tím komunistickým, ale byl od odéesáckého senátora. Takže ať si z toho občané a voliči udělají obrázek sami. Vidíte, že ten převládající názor ve společnosti, když se dělají různé průzkumy, je jasný. Prostě máme jiné problémy - korespondenční volba nikoho bych řekl netrápí. A je s podivem tedy, že tady v pátek skoro v 16 hodin sedí takové torzo těch mohykánů. Ti, co by tady měli sedět, co to svolali, ti tady vůbec nejsou. A tak uvidíme, jak to dopadne. Jestli na to samozřejmě použijete ten buldozer tak jak na všecko, tak potěš pánbůh. Už jsme to... už jsme se zase, teď jsme se posunuli zase o kus dál. Jak by řekl Jára Cimrman: "Ocitli jsme se zcela mimo šachovnici." Takže vám děkuji za pozornost. (Potlesk z levé části sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní je přihlášen pan poslanec Brázdil...(Ze sálu se ozývá, že je poslanec omluven.) Omluven. Pan poslanec Zdeněk Kettner, prosím, vystoupí jako další a pan poslanec Helebrant se připraví s následným vystoupením. Pane poslanče, ujměte se slova.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuju za slovo. Když se tak jako rozhlédnu, tak skutečně tady budu trpět. Částečně to bude vypadat, jako že nejsem úplně při smyslech, protože tady trpím samomluvou. Myslím si, že kolegové, pokud chtějí, tak určitě to poslouchají, ale myslím si, že to bude takové házení hrachu na tu pověstnou stěnu, protože všichni víme, jak to je.

Prosím vás, už si aspoň přestaňte hrát na nějaké demokraty, za ochránce demokracie, za jedinou demokratickou pravdu a záchranu nějaké demokracie! Každým dalším krokem, který děláte, tak vy si z té demokracie děláte trhací kalendář a nic vám není svaté! Co se týká té korespondenční volby, nemusíte být až tak příliš zběhlí vpravo a podobně, stačí se podívat, jaké jsou výsledky voleb ze zahraničí, jaké máte současné volební preference, a je jasné, že to je čistokrevný kalkul. Chladnokrevný čistý kalkul. Nic jiného! Prostě hrůza.

Kdyby vám šlo o nějaké zlepšování, prohlubování demokracie, tak proč se například tak vehementně bráníte referendu? Není ryzejší projev demokracie než ta demokracie přímá a právě to referendum. Tady najednou berete zpátečku. Prostě vy s tím pojmem demokracie, já mám prostě pocit, že vy byste v rámci demokracie byli schopni obhajovat i vraždu, pokud by byla provedena správně a podle vás podle těch správných pohnutek.

Spousta argumentů tady padla. Když se koukneme, my skutečně máme ten volební zákon provázaný s Ústavou České republiky a ten článek 18 hovoří jasně. Několikrát to tady bylo zmíněno - tajnost, přímost, rovnost, všeobecnost a tak dále. A tam několik těch principů tou korespondenční volbou bude popřeno. Já si pamatuji na tu zběsilou, hroznou kampaň "přesvědč dědka, bábu". Takovým způsobem, jak to máte vy nastavené, že prostě stačí někomu dát plnou moc, může odvolit někdo jiný, tak vy ve své podstatě už takovou kampaň dělat nemusíte, protože už ten dědek a bába, jak tam tenkrát bylo řečeno v těch spotech, vy je ani nebudete potřebovat fyzicky někam dotáhnout, vám prostě stačí, když ho necháte někam podepsat, a vesele si jedeme. Tak je to i jednoznačné, tam už ty různé politické neziskovky, ty už se na to úplně třesou. To je vlastně tvrdý byznys a většina těch politických neziskovek má různé odnože, které pracují v sociálních službách, pracují se seniory, v exekučních řízeních, pracují s bezdomovci a to je ta nejzranitelnější skupina, která skutečně, když to teď jakoby přeženu, oni vám to podepíší i za rohlík, protože co si budeme povídat, když otevřeme tu pověstnou Pandořinu skříňku, tak pak si začneme říkat no jo, ale korespondenční volba je pouze pro ty ze zahraničí. A to je diskriminace našich voličů, takže vlastně i tady u nás to tak můžeme udělat. A svobodné demokratické volby, tak jak je známe, ten promyšlený systém, jaký máme, ten systém, který je kontrolovatelný bez jakýchkoli pochyb, kdy v těch volebních komisích všechny politické strany mohou mít zastoupení, je tam ta zpětná kontrola, je tam ta zpětná dohledatelnost, je tam zachovaná ta anonymita, to všechno ty korespondenční volby prostě vesele spláchnou. A opravdu skutečně ten váš nápad, kdy stačí jenom čestné prohlášení, že se někdo cítí být Čechem, to, že ten zákon vůbec nijak nepočítá s tím, a ani to není možné, že když si někdo napíše, že bydlí tamhle v Jihoafrické republice, a když my budeme mít nějakou pochybnost, tak že se obrátíme na Jihoafrickou republiku, a vy si myslíte, že ti jejich úředníci řeknou jo, super, jdeme zkontrolovat tamhle nějakého našeho občana, který bydlí tamhle někde v buši, jestli tam skutečně bydlí - vždyť je to úplný výsměch! Za mě je to jednoznačně konec těch uvěřitelných, prověřených demokratických voleb, kterým většina obyvatel až na nějaké konspirační teoretiky skutečně věří. Vy děláte všechno pro to, že i ta jedna z posledních kapek těch skutečně demokratických systémů bude zpochybňována, bude napadána, a je to cesta do pekel. Ale jak se říká, že tonoucí se stébla chytá, myslím si, že tohle je vám úplně jedno. Vy si prostě jdete za svým, tvrdě, je to chladný kalkul, a i kdybychom tady řekli tisíc logických argumentů, proč je to špatně už jenom z principu, vy si najdete tisíc a jednu výmluvu jak děti v první třídě na základní škole, že vy jste vlastně ti nejlepší a že všechno je v naprostém pořádku.

To znamená, opět apeluji, přestaňme si zahrávat s těmi posledními zbytky demokratických principů, které jsou tu osvědčené a které fungují. Nepouštějme se na ten tenký led, protože se může stát, že se na tom tenkém ledu nakonec potopíme a utopíme úplně všichni. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Jako další vystoupí pan poslanec Tomáš Helebrant, připraví se pan poslanec Martin Kukla. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, se zavedením korespondenční volby nesouhlasím a mám za to, že volební systém tak, jak je tu nastaven nyní, funguje dobře, transparentně a v souladu s Ústavou České republiky. V případě korespondenčního hlasování se objevuje obrovská spousta problematických situací a scénářů, které zásadně kvalitu výkonu volebního práva ohrožují. Je zde flagrantně ohrožen princip tajnosti, protože tajnost voleb nespočívá jen v tom, že členové volební komise neuvidí, koho jsem volil. Tajnost voleb podle mě spočívá i v tom, že nikdo jiný, například rodinní příslušníci nebo známí, zkrátka nikdo neví a nemůže bez mé svobodné vůle vědět, koho jsem volil. Sebelepší systém také nedokáže zaručit, že při korespondenčním hlasování nebude možné konkrétního člověka spojit s daným hlasem. Z toho by sice v demokratické společnosti neměly pro hlasujícího plynout žádné důsledky, ale když pozoruji vývoj ve společnosti, říkám si, co by se asi stalo, kdyby se podařilo u některého voliče spojit jeho hlas se stranou, která třeba není v médiích úplně populární. U korespondenční volby se může stát, že si zjistí to, jak kdo hlasoval, a to i proti vůli daného voliče.

Pětikoalice má pocit, že korespondenční volba je strašně důležitá pro lidi a já si myslím, že to jen dokresluje to, že pětikoalice žije ve své bublině. Lidi ale dnes a denně řeší úplně jiné věci a mají úplně jiné potřeby. Často slýchám, že se opozice snaží Sněmovnu blokovat, ale je to právě opak. To pětikoalice blokuje Sněmovnu nápady, jako je tento. Proč neřešíme důležitá témata?

Jeden z důležitých principů korespondenční volby, který můžeme porušit, je princip přímosti voleb. Korespondenční hlasování doslova otevírá prostor pro to, aby jeden člen rodiny odeslal hlasy za všechny, protože je přesvědčen o tom, že ten či onen volil dle jeho názoru špatně. Je v pořádku spolu nesouhlasit a ostatně i zde samozřejmě všichni známe někoho, s kým politicky nesouhlasíme, ale ctíme jeho právo, aby volil, koho chce. Jak jsem již řekl, při korespondenčním způsobu hlasování můžeme ovlivnit situaci, kdy některému voliči bude z výše popsaných důvodů jeho právo upřeno a zásadně ovlivněno. Důležité je také připomenout, že českým občanům žijícím v zahraničí toto právo upřeno není a mají právo volit už nyní. Mají právo volit z ciziny na velvyslanectvích nebo ambasádách a konzulátech. Tento proces možná pro někoho je trošku komplikovaný a složitější, ale volby také nejsou každý den, a tak si myslím, že to není taková těžkost, kterou by nemohli jednou za čas podstoupit.

Nejen z těchto důvodů jsem jednoznačně proti zavedení korespondenční volby a tento návrh nepodpořím. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu poslanci. Jako další vystoupí pan poslanec Martin Kukla, připravit se může pan poslanec Radek Vondráček. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Kukla: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, původně jsem už ani nechtěl vystupovat, ale myslím si, že to lidem, ne vám, ale lidem venku, dlužím, protože jsem teď byl zhruba čtrnáct dní u petičního stánku, potkával jsem se s lidmi a přesně vím, co si myslí o korespondenční volbě. Jsou to i lidé, kteří řeknou, že ANO nevolí, ale když jsem jim řekl, že tady máme petici proti zavedení eura, proti korespondenční volbě, tak mi to většina z nich ráda podepsala.

A to je přesně to. Jsem tady byl včera po celou dobu, nebyl jsem nikde zalezlý v kanceláři, jak tady mnozí koaliční poslanci říkají, že něco dělají pro lidi. Tak se běžte na ulici těch lidí zeptat, jestli chtějí korespondenční volbu, nebo ne. My tady řešíme teď... 13 000 při minulých volbách bylo ze zahraničí, nebo kolik, kolik je to procent? To jsou promile těch voličů. Je potřeba si říci, proč se tady vlastně dneska scházíme. Proč pětikoalice svolala tuhle mimořádnou schůzi? No, je to úplně jednoduché. Volební preference klesají, obliba premiéra klesá a statistika říká, že možná poslední šance je získat pár hlasů ze zahraničí. No tak co udělá pětikoalice? Tak na úkor českých občanů, právě těch, kteří musí v České republice jít za plentu volit, tak ti zahraniční, ti mají právo teď také jít volit, ale musí pro to něco udělat. Musí dojet někam na zastupitelství a tam odvolit. No já také musím dojet tam, kde mám trvalé bydliště, a odvolit tam. Nevyřizuji si žádný volební lístek a také pro to něco musím udělat. Takže je to úplně jasné, proč pětikoalice svolává mimořádnou schůzi a za každou cenu, vidíte to tady, za každou chce protlačit pětikoalice korespondenční volbu.

Já si myslím, že tady máme.... nebo jsme tady řešili mnohem závažnější témata. Vždyť si vzpomeňme, co pětikoalice slibovala. Že nebude zvyšovat daně, nebude zvyšovat věk odchodu do důchodu, bude přidávat důchodcům. No a jak to všechno dopadlo, ať posoudí posluchači a voliči sami. Já myslím, že těch témat, jako je zdražení energie, inflace, nedostatek léků, nedostatek zdravotního personálu, likvidace průmyslu, likvidace zemědělství, degradace sportu a školství, propouštění lidí z firem a hlavně také ty kauzy vládní pětikoalice, všechno jsme tady již navrhovali, ale pětikoalice nám to vždy zamítla.

Takže můj pohled na korespondenční volbu je zcela jasný. Budu hlasovat proti. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Taktéž děkuji panu poslanci Kuklovi. Nyní vystoupí... protože v sále není přihlášený pan zpravodaj, já ho posunu na konec řady. Nyní vystoupí pan poslanec Lubomír Wenzl, připravit se může paní poslankyně Lenka Knechtová. Prosím.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážení kolegyně, vážené kolegyně, já k tomuto projednávanému bodu bych se taky chtěl krátce vyjádřit. Úvodem bych chtěl říci to, že víceméně mi není jasné, proč tento bod nebo tato novela je řešena na mimořádné schůzi Sněmovny. Já bych pochopil a rozuměl tomu, kdyby byla mimořádná schůze Sněmovny v případě, že by naši zemi, a nechci samozřejmě nic přivolávat, postihla nějaká živelní katastrofa a bylo potřeba rychle přijmout nějaká opatření. Pochopil bych a přivítal, pakliže by byla mimořádná schůze svolána za účelem nalezení společného řešení negativních dopadů činnosti této vlády na firmy, občany naší země, jako je například zvýšení daňové zátěže, drahé energie, problémy ve školství, ve zdravotnictví, v sociální oblasti, kdy hrozí podle mého názoru riziko snížení dostupnosti zdravotní péče pro občany. V připravované novele zákona o veřejném zdravotním pojištění má údajně vypadnout to, že vlastně každý občan bude mít ze zákona, nebo respektive bude mít nárok na jeden plně hrazený lék ze systému zdravotního pojištění. A mohl bych tak pokračovat dále. Dnes přece ale předkladatelé novely to záměrně podle mě neuvádí.

Je umožněno občanům České republiky, kteří mají české státní občanství, volit v zahraničí, a vyjádřit tím svůj názor na další směřování naší země. Naopak já to tak vnímám, a jsem přesvědčen, že nejen já, že ze strany předkladatelů je tato věc předkládána a prezentována tak, kdy někdo z občanů může nabýt dojmu, že doposud tak tomu není a že dochází jakoby k nějakému narovnání práv našich spoluobčanů, kteří v době voleb jsou v zahraničí. Otázkou je, zda tento předložený návrh o změně způsobu voleb opravdu umožní a přinese možnost většího zapojení našich občanů v zahraničí. Je zde další aspekt, který za celou dobu, kdy je projednáván tento návrh této novely zákona, nebyl dostatečně osvětlen a vysvětlen, kdy nedojde k tomu, že v případě změny volebního zákona nedojde ke snížení důvěry občanů, voličů, ve volební systém, k legitimitě volebních výsledků. Vážené kolegyně a kolegové, tato nyní projednávaná novela volebního zákona není jen nějakou drobnou technickou změnou, ale jedná se o rozhodnutí, které může otřást s důvěrou našich občanů v náš platný volební systém.

Možnosti, jak občan žijící nebo pobývající v zahraničí v době voleb může využít svého práva volit, jsou dvě. Buď tedy že, tak jak je tomu doposud, navštíví zastupitelský úřad v zahraničí, anebo provede vlastní volbu zde v České republice. Já za sebe říkám ne přijetí navrhované změny o způsobu voleb, a to z několika důvodů.

První, jak už jsem zmínil, může umožnit korespondenční volba hlasování v zastoupení, což je přece dle ústavy nepřípustné. Dále korespondenční volba umožňuje, a bylo zase zmíněno, aby jeden a ten samý volič s dvojím státním občanstvím hlasoval dvakrát. Jednou v tuzemských volbách a jednou ve volbách v cizí zemi, jejímž je také občanem, viz příklad volby do Evropského parlamentu. Dále ten, kdo trvale žije v zahraničí, bude spolurozhodovat o tom, kdo bude v České republice vládnout, a přitom neponese tento občan důsledky za to své rozhodnutí. Je to správné? Přece ten, kdo žije trvale v zahraničí, nemůže znát skutečné aktuální poměry v zemi a musí se tak orientovat především podle médií. A tuto skutečnost lze mediálně zneužít.

Mohl bych pokračovat dál, ale opravdu, řečeno bylo už zde hodně. Každopádně, vážené kolegyně, kolegové, předkladatelé této novely, zanechme debat i o této problematice a pojďme řešit problémy. Pojďme řešit problémy, které skutečně trápí občany a trápí naši zem. A já jsem přesvědčen, že korespondenční volba není problém, který by tížil naše občany a stát. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí paní poslankyně Lenka Knechtová a připravit se může pan poslanec Petr Sadovský. Prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, v úvodu svého příspěvku musím upozornit, že první čtení sněmovního tisku 596 bylo ukončeno předčasně a nezákonně. Při zdůvodnění procedurálního návrhu bylo uvedeno, že do doby pevného termínu hlasování je ještě poměrně značný časový prostor. Přesto já i moji další přihlášení kolegové a kolegyně se nemohli vyjádřit v rozpravě v rámci prvního čtení. Upozorňuji, že k tomu došlo pouhým subjektivním hodnocením, že je dostatečný čas. Přitom projednáváme sněmovní tisk 596, návrh poslanců na vydání zákona, kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony. Žádný vládní návrh, jak by si tento významný zákon zasloužil. Poslanecký návrh, který neprošel řádným připomínkovým řízením.

Korespondenční volba a naše ústava prakticky nejdou v současné době dohromady. A přitom už v prvním čtení nebyl dostatečný prostor pro diskusi. Přitom jen tady na plénu Sněmovny, ale i na petičním výboru Poslanecké sněmovny bylo veřejné projednávání petice č. 62 při zavedení takzvané korespondenční volby, která získala 12 796 podpisů. A tím pádem i ve veřejném prostoru jsou otázky k problémovému návrhu, a je proto potřeba se jimi zabývat, body probrat a vyřešit před projednáním tisku a zejména před jeho implementací.

Například Institut pro politiku a společnost se zabýval návrhem a tématem jeho exkluzivity. Zákon předpokládá, že volit poštou by měli pouze občané České republiky, ale pozor - v zahraničí. To je problematické zejména pro ty, kteří chtějí korespondenční volbu obhajovat. Argumentačně totiž předkladatelé vycházejí z takzvaného demokratického deficitu současných voleb v České republice. Koaliční poslanci v důvodově zprávě tvrdí, že zavedením možnosti hlasovat v zahraničí korespondenčně se odstraňuje nedůvodné rozdílné zacházení s voliči podle místa pobytu, což může být pravda. A Čech, který se během prezidentských voleb v roce 2023 nacházel například v africkém Mali, musel opravdu dvakrát letět tam a zpátky do Akkry v Ghaně. Avšak řešit jednu nerovnost vytvořením jiné je dle mého názoru problematické.

Pokud by daná novela volebního zákona byla přijata, měl by český občan v zahraničí více možností jak odvolit než občan, který se nachází na území České republiky. To lze nazvat nerovným přístupem k volebnímu procesu. Takový stav nezbytně vyvolává otázku, proč návrh tedy nezavádí korespondenční volbu pro všechny občany České republiky a proč diskriminačně cílí pouze na ty v zahraničí? I v České republice mohou nastat situace, kdy by volba poštou byla pro konkrétního občana nejlepší a nejvhodnější variantou. Jedná se o rozpor, který předkladatelé zatím uspokojivě nevysvětlili. Pokud se snad bojí zneužití korespondenční volby v ČR, pak ale stejná obava je namístě i u voličů v zahraničí.

Ostatně je argumentace mateřským státem při pohledu na realitu volebního procesu v České republice úsměvná. V situaci, kdy český stát ani po třiceti letech po revoluci neposkytuje zrakově postiženým občanům volební lístky v Braillově písmu či jiné kompenzační pomůcky a oni jsou nuceni ve volbách využívat služeb asistenta, se zdá starost o občany v zahraničí jako účelová a poněkud cynická. Jen pro připomenutí, v České republice žije současnosti zhruba 83 000 těžce zrakově postižených, z toho 19 000 je nevidomých a prakticky nevidomých. A všichni tito lidé se během volebního aktu neobejdou bez pomoci další osoby. Tito občané už přes třicet let nevolí v tajném režimu, ale navíc dodnes politické reprezentaci nestáli ani za zmínku. Je to patrně dáno tím, že od zrakově postižených nemáme tak spolehlivá data svědčící o stranických preferencích jako u občanů žijících v zahraničí. V samotném návrhu je skutečných připomínek daleko víc.

Já děkuji, kolegyně a kolegové, za pozornost a ráda bych se připojila k návrhu na zamítnutí tohoto zákona. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Návrh na zamítnutí se bude hlasovat ve třetím čtení. A co se týče vystoupení, tak nyní vystoupí pan poslanec Petr Sadovský, připraví se pan poslanec Roman Kubíček. Prosím.

 

Poslanec Petr Sadovský: Děkuji, paní předsedající. Kolegyně, kolegové, děkuji i kolegyni Lence Knechtové, že tady poděkovala těm, co ji poslouchali. Ono jich tady moc nebylo, takže to nebylo moc velké poděkování.

Chtěl bych říct, že Sněmovna jedná o jednom z nejdůležitějších bodů tento rok. Když byla volební kampaň, zaznívala ze strany koalice spousta slibů, závazků, které splní vůči svým voličům. A když se na to podíváme, tak se jim to hroutí jako domečky z karet. Ale o tom asi mluvit nebudu a ani nechci. To je zodpovědnost vůči jejich voličům. Voliči si udělají obrázek o tom, co jsou zač. Ano, máte tady ve Sněmovně většinu, takže si v pohodlně prosadíte, co potřebujete. To znamená, že i pravděpodobně tento zákon. Ale já bych před tím chtěl opravdu důrazně varovat.

Je pravda, a nijak to nezakrývám, že i předchozí vláda to měla v programovém prohlášení. A dokonce se tím návrhem zabývalo i Ministerstvo spravedlnosti. A ty největší důvody jsou natolik zásadní, že se od toho nápadu upustilo. Vy ho teď vrátíte do hry. Protože tady máte většinu, tak pravděpodobně projde. Ale pojďme si aspoň v krátkosti, protože tady stejně nikdo není, říct, co tento poslanecký zmetek obnáší. Řeknu vám, co uvádělo Ministerstvo vnitra.

Nejpodstatnějším z rizik je nemožnost zajistit ústavně garantovanou tajnost hlasování, protože volič provádí hlasování v nekontrolovaném prostředí mimo volební místnosti. Není proto možné garantovat, že nehlasuje pod nátlakem jiné osoby nebo že se nejedná o kupčení s hlasy. Já vím, že to tady zaznělo kolikrát, ale tady cituju přímo z Ministerstva spravedlnosti. Toto riziko lze výrazně omezit pouze tím, že je korespondenční hlasování umožněno jen vybrané skupině voličů, zatímco v případě univerzálního zavedení je riziko výrazně vyšší.

Další riziko představuje přeprava listovní zásilky, jejíž doručování není pod kontrolou státních orgánů, není pod kontrolou voliče, ale je zcela závislé na soukromoprávních subjektech. Tím dochází už k narušení bezprostřednosti hlasování, což lze považovat za ústavní problém v realizaci volebního práva. Realizace volebního práva jako takového bude vystavena nahodilosti doručování listovní zásilky držitelem poštovní licence. Při představě, že to bude Česká pošta, je mi zle. To je stav, který je v demokratickém právním státě obhajitelný pouze vyvážením jinými zájmy podstatnými pro výkon volebního práva.

Korespondenční hlasování s sebou přináší jako doplňková práva i formu hlasování a zvyšování finanční nákladnosti, zvýšení administrativní zátěže pro volební orgány. A je toho spousta. A i přesto, že tento způsob s sebou nese jisté riziko kupčení s hlasy za předpokladu, že volič bude chtít zákonnou úpravu obejít, že požádá o korespondenční hlasování, ačkoliv ve skutečnosti se bude nacházet na území České republiky, toto riziko prostě by bylo sníženo maximálně požadavkem zápisu do zvláštního seznamu voličů. Je toho spousta.

Byly tady z ministerstva předloženy i otázky, které se předložily tehdejší koaliční radě, zda vůbec zavést. Jsou to otázky, komu má být umožněno hlasování - voličům zapsaným do seznamů, voličům na území České republiky, které tíží překážka výkonu volebního práva například v době hospitalizace, a spousta dalších věcí. Ale tak to byly jenom takové skromné připomínky. Je toho daleko víc, co nám tenkrát ministerstvo vytklo.

Když pominu, že korespondenční volba je nejen drahá, náročná na organizaci, ale co je naprosto zásadní, jak jsem říkal, nemáte zaručenou osobní volbu. Realizace volebního práva jako takového bude vystavena nahodilosti a doručování listovních zásilek, jak jsem říkal, držitelem poštovní licence. Je to neobhajitelné a nemůže to ničím vyvážit. Máme příklad v sousedním Rakousku. Muselo se opakovat druhé kolo prezidentských voleb. Rozhodl o tom rakouský Ústavní soud, který výsledek druhého kola prezidentských voleb kvůli nesrovnalostem sčítání volby zrušil a opakovaly se.

Já chápu, že podle průzkumu by velká část Čechů s možností volby v zahraničí volila strany pravicové sdružené v dnešní pětikoalici. Ale to je ošemetné lákadlo. Ano, mohou si tím zlepšit své volební výsledky. Ale nemá přednost ústavnost a záruka, že hlasy nebudou manipulovány nebo zneužity?

Mohl bych o tom mluvit tady ještě dlouho, ale pro dnešek si myslím, že to stačí. To je vše. Doufám, že jsem vás nezdržel, že jsem nezdržel těch šest lidí, ano, sedm. (Počítá koaliční poslance v sále. Reaguje navrhovatel poslanec Dufek.) Omlouvám se, Aleši. Osm. Devět. (Ve vládní lavici mává ministr Výborný a volá, že nezdržel.) Ano, pan ministr. Doufám, že jsem vás nezdržel. Držím vám palce a doufám, že to neprojde. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Roman Kubíček, připraveného již poté vidím následně přihlášeného pana poslance Nachera.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já se pokusím být velmi stručný, protože mnoho tady již zaznělo a nechci opakovat věci, které tady již byly řečeny. Jedná se o tajnost korespondenční volby a svobodu. To jsou základní témata, o kterých tady proběhla velká diskuse. Ta rychlost přijetí korespondenční volby poslaneckým návrhem, která by podle mého názoru měla vyžadovat celospolečenský konsenzus, to znamená projednání koalice, opozice a jednoznačné shodnutí se na systému té volby.

Naprosto respektuji právo korespondenční volby například pro dlouhodobě vyslané pracovníky do zahraničí, studenty a tak dále. Pro to by ta korespondenční volba měla sloužit, nicméně pro občany dlouhodobě nepobývající a nemající vztah k České republice už mi to takový smysl nedává. Otázka toho, jakým způsobem ta volba bude provedena, je velmi pofidérní. Vím, že jste se bavili a diskutovali a přijali jste i některé pozměňovací návrhy, které tuto volbu upravovaly. Nicméně pořád nechápu, proč nebyla provedena takzvaná zkušební volba v nějakém území, kde bychom si ověřili, jestli je to funkční, jestli kontrolní mechanismy jsou dostatečné, jestli nějakým způsobem dochází k manipulaci, protože u té korespondenční volby se o tom po celém světě mluví.

Také jsem zaslechl od koaličních poslanců, že vlastně co se děje? Vždyť 20 zemí už tu korespondenční volbu má. Nicméně ty podmínky korespondenční volby jsou v každé zemi jiné. Není to tak, že to, co děláme my, je konsenzus pro celou Evropu. Ale spousta lidí je z té korespondenční volby v jiných zemích vyjmuta. Není to automatické právo každého z těch lidí. Říkám znovu, chápu studenty na dlouhodobém pobytu, chápu vyslané pracovníky, tomu všemu rozumím.

A taková poznámka, kterou si asi neodpustím. Když se podívám na volební výsledky z let 2013, 2017 a 2021, je naprosto zřejmé a účelové, proč je tato korespondenční volba zavedena. Je tady nějaké spoléhání se na to, že ti krajánci dodají těch hlasů dostatek na to, abychom si vylepšili volební výsledek. Nicméně zvednu prst. Protože ve volbě v roce 2021 měla koalice PirSTAN přes 50 %, no a koalice PirSTAN nebude, tak aby někteří z těch stran, kteří očekávají ten brutální výsledek, nebyli pak zklamáni. To samé platí pro koalici ODS, TOP 09, KDU-ČSL. Když nebudete kandidovat spolu, tak ten výsledek může být pro vás velmi tristní. Takže i vy byste se měli zamyslet nad tím, jestli je toto pro vás vždy velká výhoda. Pochopitelně máte dostatek hlasů na to, abyste to prohlasovali, budou načteny pozměňovací návrhy.

Já myslím, že jsme tu diskusi vedli velmi dlouho, proto jsem slíbil, že nebudu až tolik zdržovat. Takže děkuji za pozornost těm, kteří tady vydrželi do těchto chvil.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Jako dalšího vystupujícího zvu k pultíku pana poslance Patrika Nachera. Avizuji přihlášku pana poslance Nového, nicméně ho nevidím v sále. (Hlásí se, že je přítomen.) Výborně. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.

 

Poslanec Patrik Nacher: Vážená paní místopředsedkyně, drazí kolegové, kolegyně, já to zestručním. Jenom v zásadě kromě úvodních pár vět na pozměňovací návrh, který je nahrán v systému, od toho to druhé čtení je, samozřejmě předtím před závorkou to návěstí je, že tady stále ve vzduchu jsou nezodpovězené otázky, nejsou tady odpovědi na naše položené otázky, které se točí furt dokola: proč celý zákon platí od 1. 1. 2026 a jenom ta výseč týkající se korespondenčních voleb je od 1. 1. 2025? Proč jde o poslanecký návrh a nejde o klasický vládní návrh, zvlášť když jste dopředu věděli, že to je tak citlivá věc? Vy víte, že sem posíláte citlivou věc, tak to máte mít o to více posichrované tím, že to je vládní návrh, projde připomínkovými místy. Tím vy se obrníte dopředu na tu kritiku, protože už to vlastně zažijete od těch připomínkových míst, projde to přes Legislativní radu vlády a tak dále. Tím utlumíte potenciální kritiku ze strany opozice. Vy prostě jdete do toho rizika a dáte to tady jako poslanecký návrh čistě proto, aby se to časově stíhalo.

Stejně tak moc nerozumím tomu, proč permanentně jako koalice řešíte věci, které nejsou problematické. My ve věcech, ve kterých jsme na chvostu Evropy, Evropské unie, tak ty vás nechají v klidu, jako jsou třeba ceny elektřiny. My jsme byli loni čtvrtí největší vývozci, přitom ji máme nejdražší při přepočtu na kupní sílu. A to vás nechává v klidu. Jo, to je pohoda. Migrační pakt taky v pohodě, to vás nechává v klidu. Sice jste se s tím tady na začátku chlubili, poté se zdržíte a vaši vlastní europoslanci jsou proti, ale vlastně teď je to úplně dokonalý nebo dobrý dokument a chválíte jej, nebo tedy někteří vládní politici.

Naproti tomu věci, které u nás fungují... Jedna z nich je, že po revoluci se tady nestalo, že by někdo zpochybnil výsledky voleb. To je tady potřeba znovu připomenout. Jestli něco u nás funguje, tak bezproblémové předávání moci, ať už na úrovni, nevím, prezidenta, prezidentských voleb, tak Poslanecké sněmovny, Parlamentu, vlády. To je jedna z mála věcí, která tady funguje. Rychle se sčítají výsledky. Nikdo ty výsledky nezpochybňuje, až na nějaké detaily. Vy věc, která funguje - jsme za to rádi a je jedno, jestli jsme teď v koalici, nebo v opozici - tak vy sem dáte nějaký moment, který potenciálně hrozí, že k těmto zpochybněním začne docházet. Já tomu fakt nerozumím, proč vy věci, které fungují, řešíte a věci, které nefungují a řešit byste je měli, necháváte být.

Ještě jedna poznámka k tajnosti voleb. On tady na to, mám pocit, odpovídal i ministr Šalomoun, který teď někam zmizel. Ono to má dvě roviny. Tajnost volby před státem. To je to, co vy furt říkáte, že to je v jedné zalepené obálce, někdo to vytáhne, hodí do urny a neztotožní se to s tím dotyčným člověkem., tkže ti úředníci na velvyslanectví nebudou vědět, kdo pro koho volil. Ale pak je tajnost volby z pohledu okolí, z pohledu toho osobního prostoru. Minimálně já, ale předpokládám, že i moji kolegové kritizují, že tady je ohrožena tajnost volby z tohoto úhlu pohledu. Protože ta tajnost volby je dána opravdu jenom tím, že ať vám tady můžu říct a slíbit, že budu volit kohokoliv, tak za tou plentou udělám takové změny, že už se nikdo nikdy nedozví, koho jsem ve skutečnosti volil. V tom je ta tajnost. Tam hodím cokoliv do té obálky, obálku hodím do urny, tam se to zamíchá a nikdo už to se mnou nespojí a člověk si pak svobodně zase může říct, že volil někoho jiného. V tom je právě ta svoboda v době, kdy se tady evidentně vyvíjí tlak a nátlak na určité skupiny obyvatel, aby toho nevolili a toho volili, protože ten je trendy, to je in, a toho nevolte. Podívejte se, to není jenom o občanech, to je i o umělcích. Vždycky ti umělci, když podporují toho správného prezidentského kandidáta, tak je to super, a když toho špatného, tak s ním přestanou ti ostatní natáčet.

Podívejte se, co se stalo na Slovensku. To není jenom česká doména. Ti umělci, kteří podporovali Pellegriniho, tak se najednou dostali na blacklist, odchází od nich sponzoři a podobně. To znamená, že ten společenský tlak na správnou volbu a špatnou volbu tady evidentně je. Prostě nevěřím, že všech 108 koaličních poslanců to nevidí, že to takhle je. To, že vám to teď zrovna aktuálně vyhovuje, přece neznamená, že to je správně.

A to, co my říkáme, že ta tajnost volby je ohrožena že ten společenský tlak je vytvářen, že v momentě, kdy vy to vyplníte doma před celou rodinou, tak je tam ten společenský tlak. A už tady kolegové o tom hovořili. To je to přemluv bábu, dědu a tak dále. To už pak nebude opravdu zapotřebí. Ty případy, kdy tady před minulými parlamentními volbami, neukážu ti vnučku, vnuka, když budeš volit ANO, to tady přece bylo. A vy byste jako správní demokrati měli být první, co byste proti tomu měli protestovat. Ale vám to vyhovuje. V momentě, kdy dochází k téhle rodinné volbě, kolektivní volbě v nějakém prostředí, tak prostě ta tajnost je ohrožena. Ne z pohledu státu, že ten stát vidí, koho volíte, ale z pohledu toho tlaku okolí. Tak tolik na tu tajnost.

Jinak zbytek těch politických věcí, na které skutečně jste mi doteď neodpověděli, všechny ty věci týkající se i toho, jak to funguje v jiných zemích, když to tak rádi srovnáváte, jestli jste chodili na ty semináře, tak víte, že ve většině těch zemí to nastupovalo postupně, byly nějaké testovní volby. Nikde, já jsem to tedy nezaznamenal, nechci se mýlit, nikde nebyla první korespondenční volba ta nejdůležitější, a to volby do Poslanecké sněmovny. Takže když už tedy to srovnáváte s tím zahraničím, tak to aspoň udělejte dobře.

Ale já bych se vrátil k tomu pozměňovacímu návrhu, který jsme předložili - Jana Mračková Vildumetzová, Renata Oulehlová a já - který řeší, když už jste tedy tady otevřeli tu tematiku komfortu a toho, aby ti lidé se cítili dobře u voleb, tak řeší lepší přístupnost voleb pro osoby se zdravotním postižením, zejména pro zrakově postižené, pro osoby nevidomé, a to tím, aby povinnou náležitostí toho hlasovacího lístku byl grafický kód, takzvaný QR kód, který by po načtení přes mobilní zařízení nějakou čtečkou umožnil tomu člověku se vlastně samostatně v té místnosti pohybovat, rozhodovat a mít stoprocentní jistotu, co vkládá ten člověk do obálky.

Takže pokud to opravdu myslíte vážně - kolega kývá, že ne, takže to asi možná vážně nemyslíte. Pokud to myslíte vážně, že chcete pomáhat desetitisícům lidí, tak tady máte na stole pozměňovací návrh, který by měl usnadnit volbu a osamostatnit volbu pro lidi se zrakovým postižením. Bavíme se tady o počtu lidí, řekněme 50 až 80 tisíc lidí, nechytejte mě za slovo, s využitím nějakých moderních technologií, které předtím nebyly, v této chvíli jsou. Takže nemůže být ani reakce na to, že to nebylo, proč bychom zaváděli něco nového a tak dál. Přesně předtím ty možnosti nebyly, teď jsou. A ukáže se při tom hlasování o pozměňovacích návrzích, a je jich tam celá řada, kolegové se k nim přihlásí, že jestli vám jde o tu podstatu a chcete řešit ty technické věci a v tomhle případě chcete pomoct těm několika desítkám tisíc lidí se zrakovým postižením, anebo jenom tady hrajete divadlo a jenom selektivně, výčtově vám jde jenom o ty lidi v zahraničí. A ti lidi, kteří jsou v České republice a mají ten přístup obtížnější, jsou závislí na nějaké další osobě... Docela by mě zajímal názor tady zpravodaje, předsedy klubu KDU, kterého si jinak vážím, jaký je jeho názor za zpravodaje na pozměňovací návrh, který by umožnil samostatně hlasovat pro lidi se zrakovým postižením. To by mě tedy fakt zajímalo. Protože se obávám, že to dopadne jako s insolvencemi, že vy nebudete řešit obsah těch pozměňovacích návrhů. Vy to prostě vezmete koalice - opozice. To je z opozice, to tam nedáme, na shledanou! Já se budu rád mýlit a omluvím se tady na mikrofon, když to takhle nebude. Ale zatím moje zkušenost je stoprocentní. Stoprocentní! A za dva týdny, až tady bude insolvenční zákon, tak si to tady fakt jako užiju, protože všechny ty tři pozměňovací návrhy, jak jsem pochopil, tak přes všechny sliby koalice nakonec, protože není na nich shoda všech pěti, to je vaše nová mantra, že se musíte shodnout všech pět a pak pro to hlasujete, tak vy to nepodpoříte. Takže mě by jenom zajímalo, jestli opravdu podpoříte a jestli by mi mohl pan zpravodaj, to je jedna věta, jestli se mu to líbí, nebo ne, že když už tedy jde o usnadnění voleb, tak jestli podpoříte pozměňovací návrh s grafickým prvkem, který by umožnil a zpřístupnil volby pro zrakově postižené.

Teď tady na mě kolegové ukazují něco na mobilu - nevím. Čas. Nevím, proč mi ukazujete čas. To si zkoušejte prosím na někoho jiného.

Já vám děkuji za pozornost a poprosím možná pana zpravodaje, jestli by aspoň jednou větou, protože jsem se čistě věnoval většinu svého příspěvku tomu pozměňovacímu návrhu, o tom je druhé čtení, jestli by se k tomu mohl někdo postavit a aspoň jednou větou, říct: přečteme si to, řekneme si to, jsme pro, jsme proti principiálně, nechceme to řešit. Já děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu poslanci a s přednostním právem pan předseda.

 

Poslanec Aleš Dufek: Byl jsem přímo vyzván tedy kolegou poslancem - který se teď baví s někým jiným. Ale ten návrh jsem četl. Má hlavu a patu. Já si myslím, určitě stojí za to ho posoudit.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní se dostáváme k řádně přihlášenému panu poslanci Novému, připravit se může paní poslankyně Věra Adámková. Prosím, ujměte se slova. Já ještě poprosím kolegy... Skutečně poprosím pana poslance Nachera a další, aby se posunuli o kousek dál od pultíku. Ono to opravdu ruší, jak je to hovoření slyšet. Děkuji. Prosím.

 

Poslanec Miloš Nový: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, problematiku takzvané korespondenční volby jsme již v rámci prvního čtení velmi intenzivně projednávali v průběhu ledna tohoto roku, přičemž zde vystoupily desítky poslanců. Tento týden následuje čtení druhé. Z tohoto důvodu nepovažuji za účelné, abych opakoval to, co již zde bylo v mnoha případech několikrát řečeno. Jak je patrné z mých předchozích vystoupení, většinou se ve svých projevech snažím o spojení základních ekonomických principů s projednávaným tématem. Ani dnes neučiním výjimku.

Obhajobu navrhované korespondenční volby budu jako teoretický ekonom ilustrovat na porovnání přínosů a nákladů a dále na pojmu, který jsem si v přepracované formě vypůjčil z teorie veřejné volby a který jsem pracovně nazval, v uvozovkách, racionální neúčast. Co mám na mysli? Výborným příkladem aplikace principu porovnání přínosů a nákladů je právě projednávaná korespondenční volba. Lze jej popsat následujícím způsobem. Budou-li mé přínosy z účasti ve volbách vyšší než náklady související s mojí účastí, pak je racionální, abych se jako volič k volbám dostavil, a naopak, budou-li náklady vyšší než příjmy, pak je žádoucí, pak je racionální se voleb nezúčastnit.

V čem spočívají přínosy spojené s účastí ve volbách? Obecně lze konstatovat, že ve třech faktech. Tím prvním je skutečnost, že jsem svým hlasem rozhodl o výsledku voleb. Při velkém množství voličů, je ale jasné, že mé hlasování o výsledku voleb nerozhodne.

Druhým přínosem je pozitivní pocit, že mi osud mé země není lhostejný, pocit, že jsem jako součást velké entity voličů rozhodl o směru, kterým se moje země, moje vlast, bude ubírat. Na tomto místě je potřebné zdůraznit, že citový vztah k rodné zemi, jejž nazýváme vlastenectví, je u některých voličů velmi silný.

Třetím faktem stojícím na straně přínosů je vědomí, že moje účast ve volbách zabrání tomu, aby o mém hlasu rozhodli jiní v případě, že bych se voleb nezúčastnil. V případě mé neúčasti je totiž můj propadlý hlas přerozdělen mezi zúčastněné politické strany, a to v poměru, jak rozhodli ti z voličů, kteří se voleb zúčastnili. Právě proto politologové vždy vyzývají veřejnost k minimálně pasivní účasti ve volbách.

Přistupme k druhé straně našeho rozhodovacího principu a tím jsou náklady spojené s účastí ve volbách. Zatímco v případě tuzemských voleb lze tyto náklady spočívající v ceně dopravy a v ceně obětovaného času počítat maximálně v řádech stakorun, pak v případě voleb v zahraničí jsou tyto náklady o několik řádů výší. V této Sněmovně v průběhu rozpravy zazněly desítky konkrétních příkladů, jak vysoce nákladné jsou daleké, mnohdy letecké cesty na nejbližší zastupitelský úřad, kde dosud bylo možno volby vykonat. Porovnáme-li tedy přínosy a náklady, pak v drtivém případě většiny našich občanů v zahraničí lze konstatovat, že náklady mnohdy v řádech desítek tisíc korun by vysoce převažovaly nad přínosy. Účast ve volbách by tak byla neracionální. Řečeno opačně, ekonomicky racionální by byla neúčast. O tomto výsledku jednoznačně svědčí velmi nízká volební účast našich občanů v zahraničí.

My ale nechceme, aby účast ve volbách byla neracionální. My nechceme, aby za naše absentující voliče volili jiní. My nechceme, aby volební hlasy propadaly. Řešení je jediné: výrazným způsobem snížit náklady spojené s účastí ve volbách. Právě z tohoto důvodu má korespondenční volba, jež řádově snižuje náklady voličů, své opodstatnění. Právě z tohoto důvodu vás vyzývám k její plné podpoře. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. Přeji hezké odpoledne, vystřídali jsme se při řízení schůze. A nyní je na řadě paní poslankyně Adámková. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, v tomto pozdním pátečním odpoledni není možné neříci několik slov. Vzhledem k tomu, že se dostávám na pořad poměrně pozdě, tak své povídání poněkud zkrátím, protože to, co tu někdo říkal opakovaně, nebudu opakovat. Ono i tak zbývá několik bodů, které bych potřebovala vysvětlit. Ptala jsem se tak již v předchozím, bohužel ne zcela šťastně zkráceném prvním čtení, ale odpovědi stále nemám. Proto se ptám i nyní ve druhém čtení a předpokládám, že dopadnu stejně. Nicméně ptají se a píší naši občané a mají plné právo na to, abychom jim odpověděli. Tedy vy. Mám ráda bez emocí provedená srovnání, protože ty emoce samozřejmě nám mohou nějakým způsobem zabarvit výsledky, a proto bych dala veřejně dostupnou SWOT analýzu přínosů a negativ jednotlivých typů voleb.

Jinak musím říci, že myšlenka korespondenční volby není nová. To opravdu ne. Jenom, protože to je tak problematické, tak se s tím zatím nevypořádaly vlády několik desetiletí před vámi. A myšlenka, že by byly hloupé, doufám, že vás nenapadla. Nebylo tomu tak. Nebylo to lehké. Navíc i v těch vládách byly současné strany vládní koalice, a jistě se snažily tímto problémem zabývat, leč nenašly řešení. Nacházíme ho nyní ve velmi pokřiveném jednání, ale to je za vámi a předpokládám, že to budete umět vysvětlit.

Takže podívejme se na snadnost volby v zahraničí klasickou metodou, říkejme tomu, a korespondenční volbou. Ta korespondenční volba bezesporu má vyšší pohodlnost. Může jistě přispět tomu, že přijde více lidí k volbám. Takže kdybychom jí dali v té evaluaci 0 až 5, tak toto hodnocení má 4. Podíváme-li se na klasický způsob volby, jsme na dvojce. No a teď tam máme ale další věci, a to tedy třeba důvěryhodnost toho volebního procesu, která je vysoká v případě klasického volebního systému, hodnocená čtyřkou. Důvěryhodnost volebního procesu řekněme korespondenční volbou je tři.

A tady mám dvě osobní glosy. Korespondenční volba opravdu není nic nového. To jistě ne, a mnoho mezinárodních institucí nebo společností, jejichž jsem členem, tento typ voleb pořádá. Ono není jinak možné, abychom všichni třeba v Evropské společnosti kardiologické nebo pro hypertenzi se někde sjeli. Je to velmi nepohodlné a bylo by to možné pouze na sjezdech. Takže se volila korespondenční volba. A přestože bychom řekli, že se jedná o zájmové věci, což je pravda, je to profesní záležitost, tak se opakovaně stalo, že tyto volby byly zrušeny pro nepřehlednost, anebo tedy bohužel i pro snahu o podvod. Nebudu tady už znovu připomínat ani rakouské, ani americké volby, nicméně mohu vám říci, že z voleb amerických máme naprosto konkrétní přímé informace od lidí, kteří se jich zúčastnili.

Co se týče rovných podmínek, to znamená rovné podmínky doma i v zahraničí, tak jak nám říká ústava, klasická volba řekněme čtyři v té škále evaluace a korespondenční volba tři. Nicméně by to byla jistě minimálně pro 100 000 lidí řekněme šance, nikoliv jistota, Ale je to tady hodnoceno nižším stupněm. A důvod je proto, že vy jste v tom návrhu absolutně opomněli české občany žijící v České republice, kteří mají nějaký jiný problém a jistě by korespondenční volbu uvítali.

Proto moje otázka zní: jestliže nemáte postranní úmysly a je to opravdu dělané s cílem pomoci co největšímu množství lidí, aby mohli volit, rozšiřte, máte stále k tomu možnosti, rozšiřte korespondenční volbu i pro české občany, kteří se jí zúčastnit nemohou, anebo mi vysvětlete důvod. Takto to na mě činí dojem, že to je velmi účelové jednání zejména pro dvě strany z koalice - a to je topka a Piráti - aby vyzískaly, možná, to já také nevím, jak to dopadne, své hlasy. Rozšiřte to, prosím pěkně, protože tato účelová jednání, a věřte, že to už ukázala historie opakovaně, obvykle nemají dlouhé trvání. Rozšiřte to pro všechny možné, není s tím žádný problém, si myslím, máte to zcela v ruce.

No a co se týče prodloužení času vyhodnocení voleb, u klasického způsobu je to evaluace jedna, neboť není. Spočítají se hlasy za kontroly všech zúčastněných, a máme výsledky. U korespondenční volby máme řadu technických problémů. A já je tu nebudu znovu opakovat, slyšeli jsme dneska a včera mnohokráte, vy je jistě víte. Jenom buďte tedy tak laskaví a přímí, připusťte je a napravte je, když už jste tedy otevřeli tuto Pandořinu skříňku. Protože to sčítání hlasů korespondenčně není v tom zákoně podle mě řádně ošetřeno, aby se opravdu zhodnotil počet, aby se zkontrolovalo, že tam nedošlo k nějakému poškození, a podobně. Nehovořím ani o mrtvých duších, což je samozřejmě také nepřijatelné.

No a co se týče další věci, kterou slyšíme, že to je zvýšení komfortu třeba těch lidí na cestách a tak dále, možná ano, možná ne. Myslím si, že když někdo někam cestuje, taky s tím počítá. Ono ta možnost volit je opravdu privilegium, to nikdo nikoho nenutí, je to právo, ale není to povinnost, což je velmi důležité si zopakovat.

Neodpustím si tedy informaci, opět veřejně dostupnou, ředitele Společnosti pro obranu svobody projevu, kde se ukázalo v těch amerických volbách v roce 2020, že zhruba každý pátý volič, který hlasoval poštou, připustil, připustil podvodné jednání. To je prosím pěkně 20 % osob. To je strašné číslo. A představte si, že ono to možná nedopadne, jak vy si představujete, a že by to bylo ve váš neprospěch. A já bych strašně chtěla vidět, jak tady pak budete argumentovat tím, že vlastně je to špatný zákon a že ho musíme zrušit. Ono už to třeba nepůjde. Já jenom chci říct, že je jedno české přísloví, takové hezké, a to je: Nečiň jinému, co nechceš, aby ti jiní činili. A kdo jinému jámu kopá, občas do ní sám spadne. Zvažte podání tohoto zákona v tomto stylu, v jaké máte, napravte tam ty věci. Může se tam dát řada samozřejmě pozměňujících zákonů a možná, možná, že by byl k přínosu. Zatím tam ten přínos nevidím prosím pěkně.

A pak bych chtěla říct jenom mladším kolegům, kteří samozřejmě mají jiné nápady, entuziasmus. Věřte mi, že v roce 1989 na Václavském náměstí, já jsem měla to štěstí, že jsem tam mohla být, ale je to mé rodné číslo. Vy máte to štěstí že ne. Tak jsme chtěli, aby tam byla ta svoboda slova. A tady vidím, že by bylo potřeba, kdybyste opravdu si znovu promysleli tento zákon. Není dobře napsán. A vy to víte, že není dobře napsán, a odmítáte tam slyšet ty relevantní připomínky. Není to k dobru věci a myslím, že si neposloužíte ani sami. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. A další na řadě je paní poslankyně Peštová. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. A už předem říkám panu poslanci Jakobovi, prostřednictvím vás, ať mi potom tady neukazuje ten mobil, protože já jsem na to docela dost alergická. Já jsem tady byla včera do rána, dneska jsem tady, takže si myslím, že si ten čas zasloužím k tomu, abych si odůvodnila svůj vlastní pozměňovací návrh, který jsem podala i s paní poslankyní Ožanovou.

Je to velice tristní, když tady vidím ty prázdné lavice. Opravdu špatně se mi hovoří, nebudu žádné procedurální změny dávat, aby aspoň někdo přišel, alespoň z těch, co předkládají ten skvělý návrh novely zákona. V každém případě nebudu se opakovat. To, co jste tady předvedli dneska, to, co jste předvedli vůbec, to torpédování, a jakou rychlostí tady ten zákon běží, to je prostě nad moje chápání. Říkala jsem to tady už několikrát, už jenom z toho důvodu, že tu legislativu jsem historicky předkládala a vím, jaké jsou tam lhůty a jakým procesem to musí projít. A když vidím, co s tím děláte vy, tak už prostě si říkám, že už tady je možné úplně všechno v tomto státě.

Ten pozměňovací návrh, který předkládáme, tak vznikl z předběžné opatrnosti, protože samozřejmě víme, že zde je připravený další zákon, novela zákona, kdy chcete udělovat občanství třetí a čtvrté generaci žijící v zahraničí, to znamená lidem, kteří už s naší zemí nemají skoro vůbec nic společného, jenom to, že mají nějakého praprapředka, který kdysi dávno tuto zemi opustil a už se nevrátil. Ale prostě máte tendenci, že těmto lidem chcete nějakým způsobem pomoct a chcete, aby ovlivňovali chod tohoto státu, potažmo chod toho, kam se budeme ubírat my jako stát i jako občané. Takže v tomto pozměňovacím návrhu není... myslím si, že není žádný kontroverzní. Nevidím tady žádného... a vidím pana ministra Šalomouna, tak aspoň třeba mi dá zpětnou vazbu on, jestli ho četl nebo jestli ho viděl.

V každém případě v zákoně v § 57a odst. 2 současné znění je: Žádost o vydání písemnosti ke korespondenčnímu hlasování může volič podat ode dne vyhlášení voleb u zastupitelského úřadu, v jehož zvláštním volebním okrsku může podle údaje seznamu volič hlasovat. A náš pozměňovací návrh je: "čárka, pokud a) má místo trvalého pobytu na území České republiky, b) vlastní nemovitou věc umístěnou na území České republiky, c) má vůči České republice daňovou povinnost nebo d) je účasten důchodového nebo nemocenského pojištění a je plátcem zdravotního pojištění v České republice."

Tímto vlastně on prokáže, že k České republice má vztah, to znamená, že je nějakým způsobem s Českou republikou svázán. A pokud dojde k tomu, což vlastně já předpokládám, jelikož ten zákon, ta novela tady je, že budete se pokoušet dávat to občanství třetí a čtvrté generaci, tak bez tohoto prokázání oni nebudou moct ovlivňovat chod této země, respektive náš život. Je to zcela logické. Občané, kteří žijí venku, je to nějaká ta druhá nebo třetí, čtvrtá generace, já jim to neberu, jsou součástí dané země, platí tam daně, platí tam zdravotní, platí tam sociální, mají tam nemovité věci, samozřejmě také za ně určitě platí nějaké daně z nemovitosti. A pokud jsou spjatí s tou zemí, tak jim záleží samozřejmě na tom, kam ta země se bude ubírat, tudíž jde jim o to, aby ten jejich život oni si ovlivnili. A nevidím jeden rozumný důvod, proč má někdo ovlivňovat chod země, kde nežije, kde se nepodílí na chodu, ale bude ovlivňovat chod té země.

Další věc, která mě zajímá, tu jsem tam nikde neviděla, ani v pozměňovacích návrzích. Já jsem očekávala, že tedy ta diskuse tady bude, že tady předkladatelé mi na to budou odpovídat. V momentě, když dojde k napadení voleb, to znamená, že to dojde k Nejvyššímu správnímu soudu, tak samozřejmě správní soud musí postupovat podle správních lhůt a samozřejmě podle toho, co je napadeno. Můj dotaz je, jestliže dojde k napadení z hlediska toho, že bylo nějaké falzo (falzum) nebo plagiát, nebo prostě podpis, který je ověřen v zahraničí, není toho daného člověka, a bude to napadeno, a bude to napadeno třeba u našeho Nejvyššího správního soudu, neboť se prokáže, že by ten člověk mohl volit dvakrát, jednou tam a jednou u nás, jak bude Nejvyšší správní soud postupovat. Protože samozřejmě je vázán určitými lhůtami, takže musí do určité doby rozhodnout.

To je jedna věc. A druhá věc... (Poslankyně Schillerová kýchla.) ... Na zdraví. A druhá věc je, jak budou spolupracovat země, kde dojde vlastně k tomuto falzu. Protože my jako naše země, právně si neumím představit, že vyžádáme si, aby v Americe, Amerika spolupracovala a ověřila a zjistila, jestli ta pravost podpisu je či není. To znamená, že bude muset konat. A na základě čeho my jí uložíme, aby konala, když nám tady běží nějaké správní lhůty? Jen mě to docela zajímalo. To jsou spíš takové technikálie, ale nikdo mi na to nedokázal odpovědět a čekala jsem, že se tady rozpoutá nějaká diskuse . Ale jak vidím, tak prostě právníků je tady nula, nula, kromě pana ministra Šalomouna nikdo. (Jeden poslanec z lavic koalice souhlasně pokyvuje hlavou.) Také? Takže můžete odpovídat. Takže určitě se nějaká diskuse rozpoutá, protože mě to zajímá. Jako já bych na to docela ráda slyšela nějakou odpověď. Takže to jsou moje dotazy.

A ještě bych docela ráda tedy samozřejmě věděla od vás, zda má či nemá tento pozměňovací návrh u vás nějakou šanci, protože když k tomu přistupuji tak, že když říkáte, že vám jde o komfort těch občanů v zahraničí, to znamená, aby mohli volit ti, co tam jedou na nějaký ten Erasmus a podobně, na nějakou tu ne dlouhou dobu ve smyslu, já nevím, patnáct, dvacet let, ale bavíme se třeba o jednom roce nebo dvou letech, tak aby měli umožněnou a usnadněnou tu volbu, tak vám určitě tento pozměňovací návrh nemůže žádným způsobem vadit, protože je to předběžná opatrnost, a ráda bych slyšela ten názor. Takže děkuji předem za to, že nějaká diskuse k tomu vznikne.

Děkuji, že mi neměříte čas, protože to nesnáším. Nashle. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Mám zde faktickou poznámku pana poslance Lochmana. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Ondřej Lochman: Děkuji, paní předsedající. Na základě té diskuse, která se zklidnila, tak já bych jenom chtěl říct, že beru zpět ten návrh, který jsem zde podával na vzetí zpět, nebo že beru zpět to, aby znovu projednával tento zákon garanční výbor. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji, poznamenala jsem si, a můžeme se tedy vrátit zpátky do obecné rozpravy. Na řadě je pan poslanec Mašek. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, projednáváme tady poslaneckou novelu závažného zákona, zákona o správě voleb. Už v předchozí diskusi včera tady odpovídal pan ministr Šalomoun na to, že Legislativní rada vlády za minulé vlády, čili za ministra vnitra Chovance, se tomu věnovala na úrovni komisí a že tam nebyl nějaký větší rozpor. Můj dotaz je právě ten, proč, když tam ten rozpor nebyl, není se čeho bát tedy, proč to nešlo nyní vládním návrhem? Bylo by to jistě lepší pro další diskuse a pro lepší průchod takového zákona Sněmovnou.

Korespondenční volba, jak tady už bylo zmíněno, snahy o ni v České republice byly zhruba 25 let. Bylo to i doporučení Rady Evropy někdy před 18 lety a řada států se k tomu opravdu postavila čelem - ale po důkladné přípravě. Což si myslím, že se v současnosti neděje, a ta motivace je dána především blížícími se parlamentními volbami a vidíme tady tu snahu současné pětikoalice si ty výsledky nějakým způsobem vylepšit, protože doma se jí opravdu příliš nedaří.

Nyní bych se věnoval dvěma pozměňovacím návrhům, protože to chápeme tak, že ta korespondenční volba, tak jak je v současnosti předkládaná, neumí zajistit ty podstatné ústavní parametry, čili to osobní provedení volby, tajné provedení volby a svobodné provedení volby. Už ze své podstaty tak, že nyní je umožňováno, že jiný člověk, než je ten volič, si může na zastupitelském úřadu vyzvednout až sedm sad volebních lístků a tyto může zprostředkovat těm voličům, kteří by potom měli volit, ale tady je určitá hrozba, že se tak nestane.

Jeden pozměňovací návrh je proto veden větší přísností k identifikaci toho člověka, toho prostředníka. Konkrétně se to týká odstavce II, kdy v návrhu na zavedení korespondenční volby s sebou přináší možnost, aby písemnosti ke korespondenčnímu hlasování byly vydány i jiné osobě než vlastnímu voliči. A my navrhujeme, a tady bych chtěl názor pana ministra Šalomouna, aby zastupitelský orgán byl oprávněn zjišťovat i některé osobní údaje v rozsahu nezbytném pro základní identifikaci této osoby, a bude tak dán i zákonný podklad pro ověření totožnosti osoby, které jsou písemnosti vydávány. Ohledně prokazování totožnosti lze připomenout subsidiární použití § 36 odst. 5 správního řádu - "Účastník, jeho zástupce nebo podpůrce je povinen předložit na výzvu oprávněné úřední osoby průkaz totožnosti."

Znamenalo by to, že v § 23 předkládaného zákona by se změnil bod g), a znamenalo by to, že údaje o vydání písemností ke korespondenčnímu hlasování v rozsahu datum a čas vydání, jméno, příjmení a datum narození osoby odlišné od voliče, které byly vydány, a za třetí, elektronický obraz plné moci, na základě které byly vydány. Je to určitá pojistka proti manipulaci, aby to neskončilo tak, že někdo sice přinese plné moci, posbírá sedm lístků, odejde, ale už tam nebude žádná záruka, možná další kontrola, jak s tím bylo naloženo, protože potom by to mohlo vést k manipulaci, že už všechno ostatní zařídí ta osoba nebo někdo jiný, a ne ten konkrétní volič.

Takže to je jedna věc. A druhá s tím souvisí, protože tady se sice o tom, že se předávají plné moci, nebo předkládají plné moci, při vyzvedávání tím prostředníkem, plné moci od těch jednotlivých voličů, tak tady to jde, ale my jsme navrhovali ještě ověřený podpis na identifikačním lístku při vlastní volbě, což by zaručilo tu osobnost a tajnost té volby. A můj dotaz na pana ministra Šalomouna je, proč tady s tím nesouhlasíte, s tím, aby byl ověřený podpis na identifikačním lístku. Takže bych byl rád za to, abyste na to řekl svůj názor. A jestli byste řekl, zda tyto návrhy mají smysl ve smyslu zpřísnění těch podmínek voleb a zamezení eventuální manipulace, protože samozřejmě součástí těch pozměňovacích návrhů je i možnost sankcionovat tuto manipulaci, ale ono je potřeba ji také někomu z mého pohledu dokázat, aby tam ten paragraf nebyl zbytečně. To je jedna část problému a představení těch pozměňujících návrhů, ke kterým se hodlám potom přihlásit.

Potom bych ještě navázal na kolegyni Vildumetzovou a to je to rozdělení hlasů do čtyř krajů. Tady vidím opravdu velký problém, protože dosud to bylo tak, že volilo naposledy tuším 13 000 tisíc občanů v zahraničí, nebo těch, kteří se hlásili k českému občanství, a tady se předpokládá, že to bude několikanásobek, možná desetinásobek. A ty hlasy mají být rozděleny losem do čtyř největších krajů. A kdyby to byl vícenásobek, tak potom desetitisíce by přibyly do jednotlivých krajů a to skutečně pohne volbami v těch krajích a těmi mandáty. Myslím si, že to je nespravedlivé. My jsme měli připravený pozměňovací návrh, aby se to rozdělovalo podle počtu oprávněných voličů do všech čtrnácti krajů, nicméně na pracovní skupině jsme s tím neuspěli, takže jsme ten pozměňovací návrh nepodávali. Zdůvodnění tam bylo takové, že by se těžko zajišťovala možnost využití preferenčních hlasů. Ale to je iluzorní, protože preferenční hlasy ti lidé v zahraničí, z nichž někteří nebudou ani vědět, kde je Česká republika, asi těžko využijí.

Takže my máme tyto pozměňovací návrhy. Já se k nim přihlásím v podrobné rozpravě. Nicméně na pana ministra Šalomouna bych byl rád, pokud měl možnost seznámit se s těmito pozměňovacími návrhy, které jsou v systému pod číslem 4298 a 4299, a eventuálně jeho názor, když nemůžeme získat názor Legislativní rady vlády, tak jeho názor na toto řekl bych zajištění větší bezpečnosti průběhu voleb a zamezení možných manipulací. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. Mám zde faktickou poznámku paní poslankyně Peštové. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji, paní předsedající. Je to smutné. My se tady obracíme neustále na pana ministra Šalomouna, který s tím ve své podstatě nemá nic společného, protože toto je poslanecká iniciativa a ten, kdo by měl odpovídat, tak jsou předkladatelé. Já jsem tady vyzývala, pan kolega mi říkal, že je právník, takže mi určitě odpoví, koukám, že mi asi nikdo nebude odpovídat, já nevím, jak jste si to představovali. Takže my tady budeme sedět, nebo vy tady budete sedět v nějakých šesti sedmi, my si tady něco řekneme a nikdo nám na nic neodpoví. Takže to je vlastně průběh celého druhého čtení. Tam jsme se dopracovali jako, jo. Takhle to mám brát, že takhle bude fungovat teď vlastně přijímání veškeré legislativy. Bude tady pět šest poslanců z vládnoucí koalice, opozice si tady bude říkat co chce a nikdo jí ani neodpoví na její dotazy. Tomu říkáte demokratický přístup. Tak to děkuju!

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. A vracíme se zpět do rozpravy. Nyní je na řadě pan poslanec Vondráček. Ruší. Dobře, děkuji. Takže na řadě je pan poslanec Novák. Taktéž ruší. Na řadě je paní poslankyně Lesenská. Taktéž ruší. Výborně. Zeptám se, zda je ještě zájem z pléna do obecné rozpravy? Nikoho nevidím. Končím obecnou rozpravu.

Ještě mi, kolegové, dovolte, než zahájím podrobnou rozpravu, abych se vrátila k dopolednímu jednání, na které upozornil pan předseda Michálek, že došlo k určitému renoncu, kdy skutečně paní předsedkyně Schillerová měla vystupovat s přednostním právem s opakovanou přihláškou. Tímto se tedy velmi omlouvám panu předsedovi Okamurovi a panu předsedovi Radimu Fialovi za to, že nebylo dodrženo správné pořadí. Děkuji panu předsedovi Michálkovi za upozornění.

Dostáváme se do podrobné rozpravy, ve které mám jako prvního s přednostním právem přihlášeného pana zpravodaje Vondráčka. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Nejprve bych se chtěl jménem nepřítomného pana poslance Karla Raise přihlásit k jeho pozměňovacímu návrhu, který se týká centrálního tisku volebních lístků na velvyslanectvích, čímž se jaksi zamezí tomu, aby byla ohrožena anonymita v některých okrscích, kde skutečně volí pouze jednotky voličů. Ten pozměňovací návrh je v systému veden jako sněmovní dokument 4131.

Dále se chci přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu číslo 4334, to je ten podstatný pozměňovací návrh, kterým měním účinnost navrženého zákona od 1. 1. 2026, to znamená, aby se korespondenční volba, jestliže ji koalice prosadí, uplatnila až v okamžiku, kdy budeme mít elektronický systém voleb.

Dále se hlásím ke svému pozměňovacímu návrhu 4335. Ten se týká vynětí eurovoleb z korespondenčního hlasování. To znamená, korespondenční hlasování by se uplatnilo u voleb prezidenta České republiky a u voleb do Poslanecké sněmovny. V obecné rozpravě jsem odůvodnil, proč tak navrhuji, aby se zabránilo případnému protiprávnímu jednání, kdyby jedna osoba bez možnosti nějaké kvalitní kontroly mohla hlasovat jak korespondenčně a volit kandidáty, kteří kandidují v České republice, tak by ta osoba mohla volit kandidáty v zemi Evropské unie, kde zrovna pobývá, a to nemusí pobývat trvale, ale stačí přechodně. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. Nyní je na řadě pan... Ano, prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Ještě drobnost, omlouvám se všem. V systému jsou ještě uvedeny pozměňovací návrhy 4332 a 4333. Tam došlo k mé lidské chybě, jsou to špatně nahrané pozměňovací návrhy, k těm se nehlásím. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě v podrobné rozpravě pan poslanec Strýček, ale jeho pozměňovací návrhy bude dále načítat pan poslanec Mašek, takže se můžeme dostat dál. Na řadě je pan poslanec Rais. Pan poslanec Rais je omluven a jeho pozměňovací návrhy načetl pan poslanec Vondráček. Výborně. Pan poslanec Vondráček již načetl tedy svoje, takže nyní je na řadě v podrobné rozpravě paní poslankyně Peštová. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. Já bych se chtěla přihlásit ke sněmovnímu tisku... nebo ke sněmovnímu dokumentu 4306, který předkládám společně s paní poslankyní Ožanovou, která je omluvená. Je mi líto tedy, že jsem žádnou odpověď a žádnou diskusi k tomu neměla. V každém případě odůvodnila jsem to ani ne před necelou půlhodinou v obecné rozpravě, co je smyslem tohoto pozměňovacího návrhu. To znamená, je to prokázání občanů, kteří žijí v zahraničí, a z předběžné opatrnosti na další zákon, který je připravený, a ti občané budou získávat občanství třetí a čtvrté generace, aby prokázali, že mají vztah k České republice. Ještě jednou zopakuji: ten vztah budou prokazovat, buď že mají zde trvalé bydliště, nebo vlastní nemovitou věc umístěnou na území České republiky, nebo mají vůči České republice nějakou daňovou povinnost, nebo jsou účastni důchodového nebo nemocenského pojištění, anebo jsou plátci zdravotního pojištění v České republice. Já děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. Další je na řadě pan poslanec Mašek, který tedy dle dohody bude načítat i pozměňovací návrhy pana poslance Strýčka. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, chtěl bych se přihlásit za poslance Strýčka k sněmovnímu tisku (dokumentu) 4244, který je nahrán v systému, kolega Strýček ho tady odůvodnil v obecné rozpravě. Jedná se o doplnění povinnosti zastupitelského úřadu vyznačit na doručovací obálce od voliče, který hlasuje korespondenčně, kromě času přijetí také datum přijetí, což tam chybělo. Jedná se o zpřesnění stávajícího poslaneckého návrhu zákona.

A dále bych se chtěl přihlásit k dalším dvěma sněmovním tiskům (dokumentům) spolu s poslancem Strýčkem, čili Mašek - Strýček, a je to sněmovní tisk (dokument) 4298, kde jde o zpřesnění způsobu evidence vydaných písemností. Návrh na zavedení korespondenční volby s sebou přináší možnost, aby písemnosti ke korespondenčnímu hlasování byly vydány jiné osobě než voliči, a aby se eliminovalo možné riziko zneužití, je předkládán tento návrh. Je to tedy sněmovní tisk (dokument) 4298 a je také nahrán v systému a odůvodnil jsem ho v obecné rozpravě.

A potom je to poslední tisk (dokument) 4299, také odůvodněn v obecné rozpravě, a je nahrán v systému i se zdůvodněním. A tam se jedná o povinnost úředně ověřeného podpisu voliče na identifikačním lístku. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Kubíček, který ruší... Dobře. A paní poslankyně Oulehlová. Prosím.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Chtěla bych se přihlásit k pozměňovacímu návrhu, který je nahrán v systému pod číslem 4305, je to pozměňovací návrh paní poslankyně Jany Mračkové Vildumetzové, Renaty Oulehlové a Patrika Nachera a tento pozměňující návrh představila podrobně v rozpravě paní poslankyně Jana Mračková Vildumetzová. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. A vidím, že se z místa ještě hlásí pan předseda Tomio Okamura. Pane předsedo, prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Tak já bych chtěl v podrobné rozpravě tedy ještě jednou načíst svůj návrh na zamítnutí tohoto zákona, takže se o mém návrhu bude ve třetím čtení hlasovat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. Zeptám se, zda se ještě někdo hlásí z místa? Nikoho nevidím, končím podrobnou rozpravu. Zeptám se, zda je zájem o závěrečná slova? Žádný návrh, který by byl hlasovatelný ve druhém čtení, nepadl. Končím tedy druhé čtení tohoto návrhu.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, projednali jsme stanovený pořad 102. schůze Poslanecké sněmovny, kterou tímto končím. Připomínám, že v úterý 21. května bude ve 14 hodin zahájena 103. schůze Poslanecké sněmovny. Děkuji za spolupráci a přeji příjemný víkend.

 

(Schůze skončila v 17.06 hodin.)

Aktualizováno 15. 9. 2024 v 11:43.