(pokračuje Olga Richterová)

1.
Návrh poslanců Víta Rakušana, Petra Fialy, Mariana Jurečky,
Markéty Pekarové Adamové, Ivana Bartoše, Josefa Cogana, Marka Bendy,
Aleše Dufka, Jana Jakoba, Jakuba Michálka, Lucie Potůčkové, Evy Decroix,
Jiřího Navrátila, Michala Zuny a Olgy Richterové na vydání zákona,
kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony
/sněmovní tisk 596/ - druhé čtení

Poprosím, aby k předloženému návrhu vystoupil za navrhovatele pan poslanec a předseda klubu hnutí STAN Josef Cogan. Prosím, ujměte se slova.

 

Poslanec Josef Cogan: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se vrátil k tomu, co je podstatou dnešní mimořádné schůze, a to je návrh zákona, kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony, sněmovní tisk 596, návrh zavádějící korespondenční hlasování. Návrh zavádí korespondenční hlasování pro volby do Poslanecké sněmovny, Evropského parlamentu a pro volbu prezidenta republiky. Návrh vychází z programového prohlášení vlády a předložený návrh konečně naplňuje i nesplněné závazky předchozích vlád. Návrh má hlavně usnadnit dostupnost výkonu volebního práva českým občanům žijícím v zahraničí. Ostatně také korespondenční hlasování umožňuje už nyní většina států EU, přičemž volební právo patří mezi základní občanské právo a teď tímto zákonem by mělo dojít k tomuto naplnění i pro naše kolegy, občany, kteří jsou v zahraničí.

Návrh byl připraven s odbornou podporou Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí a za předkladatele bych chtěl říct i poděkovat kolegům z opozice, že jsme mezi prvním a druhým čtením provedli několik jednání, kdy jsme se sešli nad tímto návrhem, a byť v těch základních postojích jsme zůstali odlišní, tak jsme se snažili na těch společných jednáních najít a vyztužit vlastně tu úpravu, která byla předložena, o případně další instituty, které by ještě dále - jak bych to řekl? - podržely tu volbu jako celek a volby obecně.

Musím říct, že jsme došli k závěrům, které vlastně mají svůj odraz i v konečném rozhodnutí ústavně-právního výboru, který ve věci zasedal a který schválil část těch pozměňovacích návrhů, které byly předloženy do té doby. Jedná se vlastně o pět koaličních návrhů a jeden společný pozměňovací návrh, ten se týkal trestního zákoníku. Já bych jenom shrnul pro kolegy právě to, co vzešlo z těchto jednání, a tyto návrhy i jako za navrhovatele bych rád podpořil.

Takže tím prvním pozměňovacím návrhem byl určitý návrh, který měl taky komplexnější rozměr. Upravoval několik věcí. Jedním z návrhů bylo, že se navrhuje nahrazení pojmu bydliště pojmem místa adresy, kde volič pobývá. To vymezení bydliště v rámci občanského zákoníku je pro řadu voličů v zahraničí nepřesné. Je to například pro studenty na zahraničním pobytu. Pro ty by byl pojem bydliště takový, který by nešel úplně přesně aplikovat, jelikož se předpokládá časové omezení pobytu, nikoliv trvalé. Přesto zastupitelský úřad i tyto studenty do zvláštních seznamů zapisuje. V praxi se tedy nic moc nezmění, ale pojem se zpřesní a více odpovídá právě výkladové praxi. Je to tedy v této části zejména terminologická úprava.

Druhým významným bodem tohoto pozměňovacího návrhu byla úprava, která odstraňuje potřebu dokládání údajů o bydlišti voliče originálem nebo veřejnou kopií, ale písemnosti zašle právě zastupitelský úřad voliči pouze na adresu, která se nachází ve státě, jehož území spadá do působnosti tohoto zastupitelského úřadu. Původně se ta adresa doručení neomezovala a bylo možné zasílat i do České republiky, to se vlastně v tomto návrhu ruší a bude možné zaslat ty písemnosti pouze na adresu v tom obvodu zastupitelského úřadu. Tím se významně zvyšuje komfort při podání žádosti. Ověření, že žadatel má právo volit korespondenčně, se důkladněji provádí už při zápisu do zvláštního voličského seznamu. Omezením zasílání volební dokumentace jen do obvodu příslušného zastupitelského úřadu předcházíme případné snaze žádat a následně hlasovat korespondenčně z území České republiky.

Dalším z významných bodů bylo, že se doplňuje rozšíření možnosti požádat o korespondenční volbu i pro volby v roce 2025 přes Portál občana. To by mělo určitě zvýšit komfort při podání žádosti. Návrh také odstranil ustanovení, které znemožňovalo v té chvíli před tím prezenční převolení na zastupitelském úřadu. Možnost odhlasovat prezenčně je takovou jasnou pojistkou pro případ, že by nebyly voliči doručeny písemnosti, anebo by byli (voliči?) vystaveni nějakému tlaku, tak v tom případě voliči mohou dorazit na zastupitelský úřad a vlastně volit prezenčně. Tím samozřejmě by potom ten lístek, který byl zaslán, byl vyřazen.

Co se týče dalšího pozměňovacího návrhu, tak na jeho základě volič může k převzetí písemnosti zplnomocnit jinou osobu a jeden zmocněnec může u jednoho zastupitelského úřadu převzít toliko sedm písemností. Tento počet byl stanoven na základě určité dohody mezi koalicí a opozicí, kdy původně se s tímto limitem nepočítalo, ale při tom jednání jsme došli k určité limitaci s tím, že se jedná o takovou řekněme větší rodinu.

Co se týče dalšího návrhu, který byl takto projednán, je forma prováděcího předpisu, jež stanovuje územní obvody zastupitelských úřadů, v nichž mohou voliči využít korespondenční volbu, a ta se v tom základu mění z vyhlášky Ministerstva zahraničních věcí na nařízení vlády. Je to řekněme posun o jednu třídu výš, to znamená, že úprava také zároveň zpřesňuje demonstrativní výčet podmínek, kdy nelze korespondenční volbu využít. Je to zejména válečný konflikt, občanská válka, přírodní katastrofy. Nařízení vlády v tomto případě považujeme společně za vhodnější formu než vyhlášku Ministerstva zahraničních věcí vzhledem k tomu, že vláda je kolektivní exekutivní orgán a omezení možnosti volit korespondenčně by mělo podléhat rozhodnutí celé vlády. Tím se řekněme tento právní předpis o něco posílí.

Další z těch návrhů, který byl projednán na společné schůzce koalice a opozice, je rozdělení světa. Původní návrh byl na dvě části. Nyní se navrhuje rozdělit svět na čtyři části. Je to ve smyslu západní Evropa, východní Evropa, Amerika a zbytek světa. Přičemž výsledky by se přidělily do (losu?) do čtyř největších volebních krajů, což je hlavní město Praha, Středočeský, Jihomoravský a Moravskoslezský. Původně, jak jsem říkal, byl řešen model dvou, kdy se měly vlastně losem určit z těch čtyř největších krajů pouze pro dva. Nyní jsme došli k závěru, že dojde k tomu rozložení na ty čtyři největší kraje s tím, že tato úprava by měla zajistit ještě rovnoměrnější rozprostření hlasů ze zahraničí. Tím se zamezí koncentraci hlasů do dvou krajů, kde by mohly neúměrně navyšovat počty mandátů.

Samozřejmě už jenom to, že co jsme udělali ve správě, že jsme to posunuli na ty dva největší kraje, kde už to nemá vlastně v podstatě takový vliv. Je potřeba si uvědomit, že velké kraje mají přes dvacet mandátů, což už znamená, že to, že se tam přisadí jeden mandát navíc, nezpůsobuje nějaké řekněme problémy rovnoměrnosti, jako by to bylo dříve, to byl pouze jeden vylosovaný kraj v celé České republice, ke kterému se přičítaly ty hlasy. Takže to je další úprava, ke které jsme došli společným jednáním.

Další z návrhů, který byl na těchto jednáních a potom byl projednán a schválen ústavně-právním výborem, je, že volební strany by měly možnost delegovat své zástupce do zvláštní okrskové volební komise při zastupitelském úřadu. Doposud tato praxe nebyla možná a kandidující subjekty mohly delegovat své zástupce pouze do okrskových volebních komisí na území České republiky. Zavedení korespondenční volby vlastně rozšíří úkoly pro zvláštní okrskové volební komise, což pochopitelně zvýší i zájem kandidujících subjektů, aby měly možnost prostřednictvím svých delegovaných zástupců se na činnosti podílet. Je to určitě významný prvek kontroly. A my se domníváme společně, že samozřejmě tento prvek toho zástupce ve zvláštní okrskové volební komisi za jednotlivé strany zas zvýší jednoznačně důvěryhodnost voleb jako celku.

Poslední úpravou, která byla i na ÚPV braná jako společná, tak je to úprava týkající se pozměňovacího návrhu trestního zákoníku. Tento návrh upravuje skutkovou podstatu trestného činu maření přípravy a průběhu voleb. Navrhuje kriminalizovat i další případy, v nichž dochází ke znemožnění nebo omezení svobodného výkonu volebního nebo hlasovacího práva. Jsou to například způsoby způsobení vážné újmy na dobré pověsti a především se výslovně také zmiňuje, že doposud vlastně v trestním zákoníku nebyly uvedeny volby do Evropského parlamentu a volby prezidenta. Tato novela toto napravuje a zařazuje do toho jak ty volby do Evropského parlamentu, tak volby prezidenta. Současná úprava nezmiňuje právě tyto volby a návrh tuto otázku zpřesňuje, což by mělo být taky celkově určitě pozitivní v tom smyslu, že tady bude i ta druhá strana restriktivní. Pokud by někdo chtěl porušovat volební právo, chtěl by narušovat demokratické volby, tak bude větší možnost i proti němu represivně zasáhnout.

Tak to je asi shrnutí dosavadního průběhu. A samozřejmě za navrhovatele budu očekávat další návrhy v našem jednání a posun na základě druhého čtení potom ke třetímu čtení. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu poslanci, že návrh uvedl za navrhovatele. My jsme ho v prvém čtení přikázali k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu a dále byl tisk přikázán zahraničnímu výboru. Iniciativně pak tento tisk projednal výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Usnesení těchto výborů byla doručena jako sněmovní tisky 596/2 až 596/8.

Nyní požádám, aby se slova ujal pan zpravodaj ústavně-právního výboru, pan poslanec Radek Vondráček, aby nás informoval o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Co se týče korespondenční volby, mám samozřejmě na srdci mnohé, ale přihlásím se řádně do rozpravy, nebudu využívat postavení zpravodaje a disciplinovaně se soustředím na to, o čem jednal ústavně-právní výbor.

Ústavně-právní výbor jako výbor garanční rozhodl na své 35. schůzi 24. dubna 2024 poté, co ten tisk a jeho projednání - to projednání bylo jednou přerušeno jiným usnesením - rozhodl tak, že po vyjádření členky návrhové skupiny poslanců, paní poslankyně magistry Lucie Potůčkové, zpravodaje poslance Radka Vondráčka a po rozpravě: za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby návrh schválila, za druhé doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby přijala k tomuto návrhu zákona tyto změny a doplňky - následují jednotlivé pozměňovací návrhy, které tady jednak zmínil zástupce navrhovatelů a které skutečně vycházejí z jednání pracovní skupiny, kde se sešli zástupci všech poslaneckých klubů. Výsledkem těchto jednání bylo šest pozměňovacích návrhů, jež následně byly atrahovány do usnesení ústavně-právního výboru.

Je to za prvé pozměňovací návrh, jehož předkladatelem v systému je uvedena paní poslankyně Potůčková, je to návrh skupiny poslanců a týká se omezení počtu plných mocí, kdy se jedná o omezení zplnomocněnců vyzvednout lístky ke korespondenční volbě pouze na sedm osob. Je to určité vyhovění námitkám, které jste si vyslechli v rámci prvního čtení, že by mohlo docházet ke zneužití tohoto ustanovení a k masovému používání toho, že jeden člověk by si vyzvedl volební dokumenty za větší množství osob, a mezi vyzvednutím dokumentů a vhozením lístku do poštovní schránky už potom vlastně stojí jenom jeden neověřený podpis na identifikačním lístku. Číslovka sedm je výsledkem kompromisu, kdy opozice navrhovala pět maximálně, nebo začínali jsme dokonce na třech, jak na mě kolega ukazuje - opozice. Koalice začínala na deseti. Proč zrovna číslo sedm? Vychází se z toho, že ten, kdo je zmocněn, plus sedm osob je dohromady osm, což v podstatě představuje klasickou dvougenerační rodinu, a tento počet nebude překročen.

Dále ústavně-právní výbor doporučil v rámci svého usnesení pozměňovací návrh, který se týká úpravy zákonného zmocnění. Jedná se opět o námitku opozice z prvního čtení, kdy se nám nelíbilo to vágní zákonné zmocnění. Chtěli jsme čísla od Ministerstva zahraničí. Chtěli jsme čísla od Ministerstva vnitra. A namítali jsme, že pouhá ministerská vyhláška s takovým širokým dosahem není vhodná u tak zásadní otázky, jako jsou volby ze zahraničí. Výsledkem našich jednání je pozměňovací návrh, který připravilo ministerstvo, nebo sepsalo. Opět je veden v systému pod jménem paní poslankyně Potůčkové jako 4266, nicméně byl atrahován i do usnesení ústavně-právního výboru. Jde o to, že tedy budeme mít nařízení vlády a v tom nařízení vlády budou určeny územní obvody, popřípadě části územních obvodů zastupitelských úřadů, v nichž mohou voliči využít korespondenční hlasování. Vláda stanoví svým nařízením s ohledem na infrastrukturu, vnitropolitickou situaci, případný válečný konflikt, přírodní katastrofu nebo jinou obdobnou situaci ty podrobnosti namísto původního zmocnění ministra zahraničí a vše by mělo vycházet z dostupnosti a podmínek poskytování poštovních služeb na příslušném území.

Třetím z těch šesti pozměňovacích návrhů, které přijal ústavně-právní výbor, je to zmiňované rozdělení světa na čtyři části. Namísto dvou krajů se bude losovat ze čtyř největších krajů, tak aby došlo ke spravedlivějšímu rozdělení hlasů. Jedná se o hlavní město Praha a kraje Středočeský, Jihomoravský a Moravskoslezský. Každé oblasti musí být vylosován jiný volební kraj. Rozdělení světa na čtyři části je potom uvedeno v příloze. Myslím si, že není teď nezbytně nutné, abych to celé četl z usnesení ústavně-právního výboru.

Čtvrtým pozměňovacím návrhem je nominace do zvláštních okrskových volebních komisí. Opět je to něco, po čem volala opozice v rámci prvního čtení. Navrhuje se tedy zakotvení práva volebních stran delegovat své zástupce i do zvláštní okrskové volební komise. Pokud bude kandidovat pouze v některém z losovaných volebních krajů, pak bude delegovat jen do těch zvláštních okrskových volebních komisí, u kterých voliči v zahraničí hlasují pro kandidátní listiny toho volebního kraje, kde kandiduje nebo kde je kandidováno. Náklady na vyslání hradí delegující subjekt. To znamená, ty úhrady budou standardní, stejně jako u vnitrostátních volebních okrskových komisí. Ty náklady nadto, jako je úhrada cestovních výdajů, případně ubytovacích nákladů, jdou za politickým subjektem.

Dalším pozměňovacím návrhem, který vzešel z té pracovní skupiny - a který je řekněme kompilací více návrhů, není to vše na základě podnětu opozice - je návrh, který se týká bydliště, zasílání písemností a hlavně možnosti přehlasování, na což jsme upozorňovali opakovaně v rámci prvního čtení, nahrazení bydliště v zahraničí místem, kde osoba v zahraničí pobývá, a vypuštění povinnosti doložit bydliště dokladem plus rozšíření možnosti podání pro volby v roce 2025 přes Portál občana. Jestli si vzpomínáte, tak opozice spíš navrhovala naopak zpřísnění doložení bydliště v zahraničí a ten pozměňovací návrh jde poněkud jiným směrem.

Písemnosti pro korespondenční hlasování zašle zastupitelský úřad současně voliči pouze na adresu, která se nachází ve státě, jehož území spadá do působnosti tohoto zastupitelského úřadu. To znamená, nebude možné doručování volebních dokumentů na území České republiky nebo na území v jiném obvodu. No a samozřejmě ta možnost přehlasování, kdy je možné přijet na zastupitelský úřad a odhlasovat prezenčně. To je taková poslední záchrana, poslední možnost, jak se postavit fenoménu family voting a tomu, o čem jsme tady dlouze debatovali v rámci prvního čtení, že korespondenční volba má deficit v oblasti tajnosti a svobody volby, protože nikdy nemůžete zaručit, zda ten dotyčný člověk opravdu volí svobodně. Dokonce ani to, jestli on osobně ten hlas dává do příslušné obálky a dává na poštovní úřad. V tomto smyslu skutečně dochází ke snížení kvality a standardu, na které jsme zvyklí.

Ten pozměňovací návrh samozřejmě nic zásadně sám nevyřeší, protože jestliže jsme tady poslouchali debaty a ty dlouhé srdceryvné příběhy o tom, jak ti lidé z velkých států musí cestovat celé hodiny, aby mohli volit na zastupitelském úřadu, a jaké je to narušení principu všeobecnosti voleb, tak všichni ti koaliční poslanci, kteří o tomhle mluvili v prvním čtení, musí uznat, že stejný nedostatek je i v případě tohoto pozměňovacího návrhu. Nicméně musím ocenit, že je to alespoň krok dobrým směrem, že tam je alespoň ta nejzazší možnost, jak zvrátit nesvobodné ovlivněné hlasování v nějakém prostředí, kde by člověk neměl svobodu se vyjádřit.

Byli jsme nedávno s mandátovým a imunitním výborem v Estonsku, navštívili jsme ústřední volební komisi. Tam nás informovali, že v Estonsku 10 % estonských voličů využívá možnosti převolby, což je poměrně velké číslo, 10 % všech voličů. Oni to samozřejmě dělají v rámci elektronické volby, která má svá jiná specifika a své jiné nedostatky. Na druhou stranu je vidět, že tento fenomén existuje. Když si vezmete, že někdo může korespondenčně odvolit 30 dnů před volbami a následně dojde ještě k nějakému třeba zásadnímu skandálu nebo vyjde najevo nějaká jiná zásadní informace o tom politickém subjektu a ten člověk změní názor, tak v Estonsku je běžné, že 10 % lidí změní názor. To samozřejmě není tak jednoduché v rámci té klasické korespondenční volby, tak jak navrhuje koalice, nicméně zaplať pánbůh, že tam alespoň tato drobná změna je. Je potom otázka, zda to tedy bude podpořeno opozicí, nebo ne, ale to už bych vyklouzl ze své role zpravodaje.

Šestým pozměňovacím návrhem, který přijal ústavně-právní výbor, je novela trestního zákoníku. Je to myšlenka, kterou od počátku prosazovala paní poslankyně Válková, která je bohužel ze zdravotních důvodů omluvena. Zřejmě se nebude účastnit druhého čtení, tak doufám, že někdo zvedne její prapor a ještě ten pozměňovací návrh lépe odůvodní.

Je pravda, že ze všech těch návrhů, které ta pracovní skupina projednávala, tenhle byl nejméně kontroverzní a i zástupci koalice v podstatě okamžitě uznali, že na to nebylo myšleno a že ta korespondenční volba s sebou přináší nové možnosti a způsoby, jak manipulovat s volbami, jak obcházet zákon, jak se dopouštět volebního podvodu. Je třeba na ty skutečnosti reagovat a vhodným způsobem doplnit trestní zákoník. Konkrétně doplnění skutkové podstaty § 351 trestního zákoníku, trestného činu maření přípravy a průběhu voleb a referenda a zneužití totožnosti jiného, jakož i zneužití toho, že výkon volebního práva probíhá korespondenčním způsobem. Ten návrh je samozřejmě - ne samozřejmě, ale je nahrán v systému pod číslem 4270 paní kolegyní Potůčkovou, nicméně je i součástí usnesení ústavně-právního výboru.

Ústavně-právní výbor se za třetí dále usnesl, že pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedkyni Poslanecké sněmovny Parlamentu. Za čtvrté, zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto návrhu zákona na schůzi ústavně-právního výboru, a zmocňuje zpravodaje výboru, aby ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedl příslušné legislativně technické úpravy. Tolik k projednání v ústavně-právním výboru.

Celková rekapitulace. Tento návrh byl předložen 7. prosince 2023. Prvé čtení proběhlo 17. až 25. ledna 2024, celkem šest jednacích dnů. Garančním výborem, jak jsem řekl, je ústavně-právní a dále to bylo přikázáno výboru zahraničnímu. Jak jsem se dnes dozvěděl, tak to projednal ještě výbor pro veřejnou správu.

Kromě těch pozměňovacích návrhů, které jsem vám četl, je v systému už teď nahrána celá řada dalších pozměňovacích návrhů. Je to například návrh pana poslance Raise, který navrhuje, aby probíhal centrální tisk hlasovacích lístků na zastupitelských úřadech. To znamená, aby oproti navrhovanému řešení, kdy si hlasovací lístek vytiskne každý volič sám, tak tento pozměňovací návrh navrhuje, aby došlo k centrálnímu tisku a dodání lístku zastupitelskými úřady. Ten návrh je podávaný z toho důvodu, že jsou volební okrsky, kde dochází k volbě opravdu jednotek, kde přijde jenom několik voličů, třeba sedm. Máme ty zkušenosti z minulosti. Tím, že si každý vytiskne ten lístek na svůj vlastní papír svou vlastní tiskárnou, tak v podstatě je potom snadno identifikovatelný a ta volba pak naráží na další svůj korespondenční limit a to je anonymita volby. Proto kolega Rais přichází s tímto návrhem.

Dále je zde návrh poslanců Strýčka a Maška, který se týká data přijetí, kdy je doplněna povinnost zastupitelského úřadu vyznačit na doručovací obálce od voliče, který hlasuje korespondenčně, kromě času přijetí i datum přijetí. Jedná se o zpřesnění stávajícího poslaneckého návrhu zákona. Je to uvedeno pod sněmovním dokumentem 4244.

Stejně tak poslanci Mašek a Strýček navrhují ještě výslovné zpřesnění způsobu evidence vydaných písemností. Jde o to, že návrh na zavedení korespondenční volby s sebou přináší možnost, aby písemnosti ke korespondenčnímu hlasování byly vydány jiné osobě než voliči. Aby se eliminovalo možné riziko zneužití, předkládá se tento návrh. Je to v podstatě rozvedení toho, na čem se ta pracovní komise shodla, o limit počtu plných mocí, je to další zpřesnění a snaha o to, aby se ztížila případná manipulace s korespondenční volbou.

Do třetice stejná dvojice navrhovatelů navrhuje povinnost úředně ověřeného podpisu voliče na identifikačním lístku, což je věc, která by nám řešila značnou část námitek, těch administrativně technických, které opozice má vůči tomu předloženému návrhu. My jsme se v rámci pracovní skupiny snažili tento návrh prosadit a dohodnout se s koalicí, nicméně se to nepodařilo. Předpokládám, že bližší odůvodnění ponechám na předkladatelích.

Chtěl bych dále upozornit na pozměňovací návrh paní poslankyně Mračkové Vildumetzové, která přichází s povinnou náležitostí hlasovacího lístku - grafickým kódem, takzvaným QR kódem. Ten kód bude možné načíst mobilním zařízením a uvedené má pomoci osobám se zrakovým postižením lépe pracovat s konkrétním hlasovacím lístkem, zejména umožnit si ověřit, že je do úřední obálky vkládán jimi vybraný hlasovací lístek. Návrh je nahrán do systému pod číslem 4305. A já tady upřímně doufám, že se najde dost poslanců i z řad koalice, kteří pro něj zvednou ruku a kteří jej podpoří, protože bude to pro ty hlavně nevidomé osoby velký krok kupředu, že nebudou odkázány na služby asistenta za plentou. Více si určitě řekne paní předkladatelka.

Dále je zde pozměňovací návrh paní poslankyně Peštové, je tam podepsána i paní poslankyně Ožanová, jde o povinnost prokázat kvalifikovaný vztah k České republice k možnosti hlasovat korespondenčně, nikoliv hlasovat ze zahraničí obecně. Volič pobývající v zahraničí může požádat o vydání písemnosti ke korespondenční volbě, pokud má místo trvalého pobytu na území České republiky nebo vlastní nemovitou věc umístěnou na území České republiky nebo má vůči České republice daňovou povinnost nebo d) je účasten důchodového nebo nemocenského pojištění a je plátcem zdravotního pojištění v České republice. Tento návrh je uveden pod číslem 4306. Mně se to líbí, to označení: když neplatíš, tak nepřepínej. Doufám, že bude předmětem debaty ve druhém čtení.

Pak jsou tady dva pozměňovací návrhy, které jsem nahrál dnes do systému já. Já se hluboce omlouvám za to, že mou lidskou chybou a nedopatřením jsou tam v podstatě čtyři sněmovní dokumenty, nicméně já se ke dvěma nepřihlásím, přihlásím se jenom k těm dvěma správným. A jde mi o ten jeden zásadní, a to posun účinnosti k 1. 1. 2026. Jestliže jsme tady vynaložili tolik energie a byli jsme schopni se v této Sněmovně shodnout na triádě volebních zákonů, které už jsou přijaté, dokonce na změně ústavy, to znamená, že ten dialog za určitých okolností může fungovat i v této Sněmovně, a kde jsme se dohodli, že zákon o správě voleb bude účinný až od 1. 1. 2026, a jedním z nejzákladnějších pilířů je elektronický systém voleb, který zjednoduší, zpřesní a zkvalitní všechny procesy v rámci voleb, tak je logické, aby i korespondenční volba, která má spoustu úskalí, aby toto ustanovení bylo účinné až společně poté, co naběhne ten elektronický systém voleb. Je to logické.

Co je spíš nelogické u tohoto návrhu, a už jsme to probírali v prvním čtení, že tento návrh obsahuje část sedmou, kterou dokonce i sami navrhovatelé v tom odůvodnění otevřeně nazývají kvazi přechodným ustanovením, a jde o to, že my tu korespondenční volbu vlastně máme v tom zákoně dvakrát, jednou od roku 2026, tak jak je to logické, když už tedy, a jednou ji tam máme opsanou znovu, aby platila od roku 2025. A to samozřejmě jenom potvrzuje to, co říká celou dobu opozice, že ta změna je účelová a směřuje jenom k volbám v roce 2025, kde se upínají naděje některých politických subjektů, že získají ze zahraničí nějaké hlasy navíc.

Tolik k obsahu tisku, k obsahu jednání na garančním výboru a nějaké shrnutí toho, co se v rámci projednání tohoto návrhu zákona děje. To je z mé strany jako zpravodaje vše a já se následně přihlásím do obecné rozpravy. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, pane zpravodaji. Chcete rovnou být zanesen do pořadí s vaším přednostním právem zpravodaje? (Poslanec Vondráček mimo mikrofon: Nechtěl jsem ho zneužít, přihlásím se do obecné rozpravy.) Dobře, nechám to na vás následně.

A nyní poprosím pana zpravodaje zahraničního výboru, pana poslance Romana Bělora, aby se ujal slova. A ještě zde máme možnost, aby vystoupil pan zpravodaj výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, pan poslanec Robert Králíček následně. Požádám pana poslance Bělora, aby vystoupil jako první a informoval nás o projednání návrhu i v tomto výboru. Prosím.

 

Poslanec Roman Bělor: Děkuji za slovo. Já budu velmi stručný. Zahraniční výbor se vyjádřil pozitivně k tomuto návrhu. Myslím, že je to jednoznačná záležitost. Jenom připomenu, že se také jednoznačně ve prospěch tohoto návrhu zákona vyjádřil podvýbor, který má na starosti krajany. To je podvýbor, kterému já předsedám. K tomu asi není potřeba dodávat žádné další podrobnosti.

A snad už jenom za sebe nad rámec tohoto stručného zpravodajství dodám, že korespondenční volba je věc, která je ve veřejném prostoru a i vlastně v tom legislativním prostoru téměř čtvrt století. Nejedná se o nic konjunkturního. Ta účelovost, kterou zmínil pan zpravodaj, myslím, že je velmi diskutabilní. Já si myslím, že odkládat to o další rok by znamenalo další generaci krajanů vlastně upírat toto právo snadněji volit, případně volit vůbec. Zásadní otázkou, kterou tady řešíme, není pouze technická stránka těch voleb. Myslím si, že to je věc, která se dá snadno vyřešit. Jsem celkem rád za to, že se podařilo i v rámci diskuse o tomto zákonu najít jakousi platformu debaty o těch technikáliích. Já velmi podporuji vlastně všecko to, na čem jsme se dohodli napříč politickým spektrem, byť samozřejmě očekávám, že opozice k tomu ještě řekne své. Korespondenční volba je široce užívána i mezinárodními organizacemi. Já jsem sám měl kdysi funkci v Unescu, které korespondenční hlasování a korespondenční volbu běžně užívá.

Podstatnou otázkou, před kterou dneska stojíme v rámci debaty o korespondenční volbě, je to, zda stojíme o to, aby naši občané žijící či pobývající delší čas v zahraničí věděli, že jsme ochotni jim usnadnit, v mnoha případech i vůbec vlastně umožnit výkon práva volit a podílet se na dění v jejich vlasti. Logicky tím poměřují to, zda stojíme o to, aby náš stát reprezentovali a pracovali v jeho prospěch. My často debatujeme o těch krajanech s tím, že samozřejmě jsme si tady připomněli v těch historických exkurzech to, že krajané měli velkou zásluhu vůbec na vzniku Československa. Češi a Slováci v zahraničí měli velkou zásluhu i na obnově našeho státu po druhé světové válce a je nesporné, že Češi a také Slováci pochopitelně v zahraničí měli velkou zásluhu na tom, že se u nás podařilo po roce 1989 obnovit demokratický systém. Měli bychom myslet ovšem na to, že dnes nám nejde jenom o Čechy, kteří jsou nebo pobývají v zahraničí, ať už z jakýchkoliv důvodů, že musíme myslet také na Čechy, kteří vlastně do zahraničí teprve vycestují a budou v zahraničí delší dobu pobývat. To jsou lidé, kteří budou odcházet s pocitem, že o ně tento stát stojí a že stojí o jejich názor. A já pevně věřím, že zkušenosti, které ve světě nabudou ať už na poli vědeckém, nebo jakémkoliv jiném, mohou vrátit tomuto národu s tím, že když se vrátí, bude to ideální. Když se nevrátí, budou to naši velvyslanci, budou to lidé, kteří budou pro tento národ a pro tento stát pracovat.

Věřím, že po zapracování všech logických pozměňovacích návrhů, a o těch pan zpravodaj referoval podrobně, se podaří korespondenční volbu prosadit. Pevně v to věřím a děkuji za spolupráci. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně panu zpravodaji zahraničního výboru, poslanci Romanu Bělorovi. Bylo mi indikováno, že pan poslanec Robert Králíček nevyužije svého práva zpravodaje, čili já mohu nyní otevřít obecnou rozpravu. Jenom konstatuji, že faktické poznámky reagují vlastně na průběh rozpravy, čili když zde mám přihlášeného, tak mu nemůžu dát slovo nyní.

Máme zde paní předsedkyni klubu hnutí ANO Alenu Schillerovou přihlášenou s přednostním právem, ale nevidím ji v sále, takže předpokládám, že se posouvá na pozdější dobu. Jako první je zde přihlášena paní poslankyně Jana Mračková Vildumetzová.

Než dojde k pultíku, načtu omluvy. Pan poslanec Milan Feranec se omlouvá z celého jednacího dne z důvodu zahraniční cesty, pan poslanec Patrik Nacher od 20 do 22.30 hodin z pracovních důvodů a paní poslankyně Zuzana Ožanová z celého jednacího dne také z důvodu zahraniční cesty.

Prosím, paní poslankyně, ujměte se slova.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Vážená paní předsedající, vážený jeden člen vlády, který je zde přítomen, kolegyně, kolegové, já bych se ráda vyjádřila k novele zákona o správě voleb, k takzvané korespondenční volbě, která je v tuto chvíli ve druhém čtení.

Chtěla bych na úvod znovu zdůraznit jednu velmi důležitou věc a to je, že tento zákon o správě voleb není vládním návrhem zákona, neprošel standardní legislativní cestou, nemáme k němu vyjádření Legislativní rady vlády. Vím, že řada kolegů může říct ano, je možné podávat takto návrhy, ale podle mého názoru je velmi nestandardní, aby právě takový návrh - a když se podíváme, kdo tento návrh předkládá, tak ho předkládá ministr vnitra Vít Rakušan, předseda vlády Petr Fiala, ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, předsedkyně Poslanecké sněmovny a předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, předseda Pirátů a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš. Já jsem přesvědčena o tom, že i na mě to v tuhle chvíli působí tím dojmem, že i když můžete argumentovat tím, že je to v souladu samozřejmě s jednacím řádem, že takto se mohou sněmovní tisky podávat a podávají se, podává je řada poslanců, ale myslím si, že pokud je tady podepsaný Vít Rakušan, pod kterého spadají volby jako takové, a pokud tady před několika měsíci novelu zákona o správě voleb předložil a předložil ji jako vládní návrh, tak i tento zákon měl jít standardní legislativní cestou.

Nebudu - a myslím si, že asi všichni víte, že Legislativní rada vlády je poradním orgánem vlády, vždycky jí předsedal ministr spravedlnosti. Tato vláda je specifická tím, že má nejvíce ministrů v historii, nevejdou se tady ani do těch lavic, takže máme teď ministra pro legislativu, který je tady dnes asi jako jediný , a musím říct, že ta Legislativní rada vlády má třicet členů, jsou to externí odborníci, právníci, právě právníci na ústavní právo, má osm pracovních komisí. A mně pořád nikdo nevysvětlil a nikdo neřekl, proč to nemohlo jít tou standardní legislativní cestou a proč se k tomu Legislativní rada vlády a prakticky jakoby nejlepší právníci, protože do Legislativní rady vlády opravdu chodí ti nejlepší odborníci, a to doufám, že potvrdí pan ministr pro legislativu, no tak jestli jste předseda, tak určitě se i snažíte tam jistě získat ty top odborníky, vždycky tomu tak bylo v rámci ministrů spravedlnosti, takže v tuhle chvíli, omlouvám se, že ta vaše reakce z vaší strany na mě působila, že možná to tak není, já si to tedy nemyslím. Když jsem přišla na Legislativní radu vlády, tak jsem vždy viděla, že jsou tam opravdu odborníci právníci, právě ti, kteří by tam měli být.

Protože se tomu tak nestalo a protože my pořád říkáme, že jsme přesvědčeni o tom, a to je asi ta věc nejdůležitější, že vy sem přicházíte s korespondenční volbou, ano, ale jestliže je tady mezi námi rozpor a my říkáme, že to je právě ne v souladu s ústavními zákony, tak vy přinášíte zákon o správě voleb. A jestliže chcete tedy korespondenční volbu podle mého pohledu prosadit, tak jste ji měli přinést právě novelou těchto ústavních zákonů a získat si zde v Poslanecké sněmovně samozřejmě ústavní většinu. Protože když se na to tedy podíváme tím pohledem, tak pro volební právo v České republice platí stejné zásady svobodných voleb jako pro volební právo obecně. Musí být volby všeobecné, to znamená, že právo volit má každá osoba, která dosáhla potřebného věku a je způsobilá k výkonu volebního práva. Volby musí být rovné, to znamená, že každý hlas musí mít stejnou váhu. Volby musí být přímé. Přímá volba bez zprostředkovatele. A volby především musí být tajné, to znamená, že když jdete za tu plentu, v tu chvíli jsou tajné a není možnost spojit toho voliče s jím odevzdaným hlasem. A je tam zajištění té dané osobní volby.

Základy právní úpravy. Volební právo je zajištěno vícenásobně, a to v ústavě čl. 2 odst. 2: Lid je zdrojem veškeré státní moci, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

A volební právo je zaručeno v dalším ústavním zákoně, což je Listina základních práv a svobod, čl. 21 zní - přečtu pouze ty, o kterých si myslím, že jsou právě ty, které popřípadě nebudou naplňovány: Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem. Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon.

Musím říct, že tato vláda pořád hovoří o tom, že je nutné chránit demokracii, principy demokratických voleb. Já znovu říkám, že svobodnou a tajnou volbu nikdo nezaručí. Pokud chceme jít touto cestou a rozhodneme se tak, tak znovu říkám, pojďte to ale udělat tak, jak by to mělo být, a to znamená, že to nemůže být novela zákona o správě voleb, ale musí to být novela těchto ústavních zákonů. A je vidět ze strany koalice, že samozřejmě to především hrne na sílu, dělá všechno pro to, aby už ten zákon byl schválen a aby byl především schválen už od toho příštího roku, kdy budou volby klíčové, řekněme si to na rovinu, volby do Poslanecké sněmovny.

Ale já bych byla hrozně ráda, a v tuhle chvíli bych se tady ještě chtěla vrátit k novele volebního zákona v roce 2021 o volbách do Parlamentu. Určitě si všichni pamatujete, jak Ústavní soud rozhodl o tom, že hlasy občanů mají různou váhu především podle krajů, a především také napadl tu d'Hondtovu metodu a my jsme museli na základě toho to tady nějakým způsobem řešit na půdě Poslanecké sněmovny. A vy víte, já jsem z malého kraje, z Karlovarského kraje, tak já jsem si říkala, no tak asi i to nejenže se tam tedy řeší, že koalice se dostanou do Poslanecké sněmovny při jakoby menším procentuálním zisku, ale asi je to pravda, protože jsem to mnohokrát viděla na vlastní oči, tak já bych vám teď ráda, když tedy se tady přišlo s tou novelou volebního zákona, tak bych vám tady teď chtěla ukázat, jak se to tedy vůči těm malým krajům narovnalo.

Takže v roce 2017 hnutí ANO v Karlovarském kraji získalo 43 268 hlasů a získalo tři mandáty. V roce 2021 po té novele získalo 43 081 hlasů a získalo pouze dva mandáty. Takže my jsme získali stejný počet hlasů, ale minus jeden mandát. No a teď ty paradoxy. V roce 2017 například Občanská demokratická strana, tamhle zrovna vidím kolegu, tak získala 8,83 %, ale mandát poslanec nezískal. Ale například v Jihomoravském kraji ten kandidát nezískal ani, nebo ten subjekt politický měl 4 %, přesto mandát získal. No a nemusím připomínat, že tedy potom, když toto nové se schválilo, tak Karlovarský kraj získal znovu pět mandátů, ale pak se stalo to, že hnutí STAN dalo správnímu soudu stížnost na složení Poslanecké sněmovny, kde napadli prakticky tři poslance, pana Babku Ondřeje z Jihočeského kraje, paní Karlu Maříkovou z Karlovarského kraje a pana Jaroslava Dvořáka ze Zlínského kraje, a řekli, že se ten přepočet udělal špatně a že by na ty mandáty měla mít nárok Vysočina, Jihomoravský kraj a Olomoucký kraj. Takže v roce 2021, když Ústavní soud nám říkal to stanovisko, tak říkal, že hlasy mají různou váhu, a právě poukazoval právě na ty malé kraje.

A k čemu jsme tedy došli? Došli jsme k tomu, že malé kraje mají stále méně mandátů. Když tady dneska hovořil pan Cogan, prostřednictvím paní předsedající, že se tady, že jste se dohodli na tom, že tedy rozdělení světa bude na čtyři části místo dva kraje, tak já si říkám, jestli si vůbec Poslanecká sněmovna a všichni uvědomují, čeho se tady díky tomu můžeme dočkat. Takže této Poslanecké sněmovně budou vládnout už tyto čtyři kraje. Protože já když se na to podívám optikou roku 2021, tak víte, kolik získal Středočeský kraj, Praha, Jihomoravský kraj a Moravskoslezský kraj? Tak oni mají dneska 94 mandátů. Pokud se těmto čtyřem krajů budou připočítávat lidé v rámci korespondenční volby, kterých může být až 600 000, tak tyto čtyři kraje budou mít v rámci Poslanecké sněmovny nadpoloviční většinu a budou nám tady prakticky diktovat, mohou nám diktovat, a to já prostě považuju za neskutečně nefér, protože malý kraj, menší kraj, nemůže přece být diskriminován za to, že má malý počet obyvatel a malý počet voličů.

Já bych vás chtěla všechny požádat, abyste se opravdu nad tímto velmi zamysleli, protože není možné to dávat pouze do čtyř největších krajů. A jestli jste si přišli s tímto tiskem, tak jste měli v rámci Ministerstva vnitra najít cestu, aby to rozložení bylo do všech krajů, a ne pouze do čtyř krajů. Takže to považuji za velmi neférové. A je to vidět už na tom příkladě, že tedy Ústavní soud nám tedy říká, musíte to změnit, je to neférové vůči těm malým krajům. A čeho jsme se dočkali v roce 2021? A jak je vidět, tak čeho se dočkáme v roce 2025.

Chápu, protože když se podívám na ty předkladatele, tak většina jich je právě z těch krajů velkých, ať už je to Praha, Středočeský kraj, Jihomoravský a Moravskoslezský kraj. A já chápu, že tady každý poslanec chce bojovat za svůj kraj, i to chápu, ale myslím si, že všechny kraje potřebujou mít rovnoměrné a řádné zastoupení. A opravdu, pokud dnes tyto čtyři kraje už mají 94 mandátů, tak je jasné, že tím přepočtem by popřípadě mohly překročit i tu nadpoloviční většinu.

No a nyní bych se ještě ráda vyjádřila k věci, a to je, že když mnohokrát mluvím s lidmi, tak řada lidí si myslí, že korespondenční volba se zavádí proto, že ti lidé, kteří žijí v zahraničí, dodnes nemohli volit. I určitě se také setkáváte s takovými reakcemi lidí, kteří říkají: nežijí tady, neplatí tady daně, tak i takový názor lidí je, a řeknou, tak proč by měli, proč by měli volit? Mnohokrát se snažím těm lidem vysvětlit, že ti lidé vždycky měli volební právo, kteří žijí v zahraničí. Jediné, co museli, jet na zastupitelský úřad, jako my musíme jet do volební místnosti, tam si vyzvedli hlasovací lístky a šli jako my za plentu, kde svobodně a tajně rozhodli a pak tento hlasovací lístek dali do urny. Takže musím říct, že je velmi férové říkat a neustále opakovat, že lidé, kteří žijí v zahraničí, vždycky měli volební právo a vždycky mohli volit. Je jasné, že se může argumentovat tím, že počet lidí, který to využil, nevím, jestli řeknu správně to číslo, ale v minulých volbách si myslím, že to bylo zhruba 18 000 lidí, kteří žijí v zahraničí.

Také mě velmi mrzí, že když jste přišli s tímto návrhem, že jste se opravdu neinspirovali těmi jinými státy jako Estonsko, které když zaváděly korespondenční volbu, tak šly tím pilotním projektem, kde určitě je velmi dobré, a vy moc dobře víte, že vždycky pilotní projekty pomůžou k tomu, že věci, které se při pilotním projektu stanou, a stane se, určitě bude řada úskalí, tak se právě v rámci toho pilotního projektu pak mohou lépe nastavit.

Já předpokládám, že jak vám, tak nám jde přece o to, že dneska, a já jsem o tom přesvědčena, že lidé v České republice věří ve volby, věří ve volby férové, které tady jsou nastavené, ten systém tady je nastaven, 14 800 volebních okrsků, kdy tedy musím říct, že se bojím právě toho, že řada lidí na základě toho, pokud nebudou ty procesy nastavené, aby byly opravdu nastavené tak, já vždycky říkám, že to musí být všechno fair play a férové, tak je to také může v rámci voleb velmi odradit. A já si myslím, že to je právě úkolem nás zákonodárců udělat maximum pro to, abychom toto v těch lidech nevyvolali. A právě v tuto chvíli mám velkou obavu, že tak jak se tady tlačí na sílu korespondenční volba již od roku 2025, tak že je tady pouze jeden ten záměr a to je získat některé hlasy, především strany, které dneska se třeba dostávají i pod tu pětiprocentní hranici.

A ono to ani nedává logiku, jestliže pan ministr vnitra Vít Rakušan sem přinesl zákon o správě voleb, kde, a já to velmi vítám, konečně budeme mít jednotný informační systém, budeme mít digitalizaci voleb, víte, že mnohokrát jsem ho vyzývala k tomu, jestli máme počet vydaných a počet odevzdaných voličských průkazů, a toto všechno bude nastavené, že si budu moct o voličský průkaz přijít požádat na kterýkoliv úřad, tak já nechápu, proč tedy do toho zákona o správě voleb, když jste tu digitalizaci navrhovali, tak proč jste ji nedali s účinností od 1. ledna roku 2025, nebo respektive od toho data, kdy budou volby do Poslanecké sněmovny. To bych ještě dokázala pochopit, protože si myslím, že právě ta digitalizace velmi pomůže v rámci všech těch věcí, aby popřípadě nedošlo k některým případům, kde by mohl popřípadě někdo dělat věci, které jsou samozřejmě v rozporu se zákonem v rámci voleb jako takových.

Já jsem při jednání, která probíhala v rámci koalice, přítomna nebyla, můžu pouze konstatovat, jak tady Radek Vondráček hovořil o tom, že budu předkládat pozměňovací návrh, tak bych z tohoto místa chtěla velmi ocenit vrchního ředitele na Ministerstvu vnitra pana Vokáče a zároveň pana Jírovce, který má volby na starosti jako takové na Ministerstvu vnitra. A musím říct, že jsme se sešli i s panem předsedou Národní rady pro osoby se zdravotním postižením. Velmi mu děkuji, že přišel také na tu schůzku, kde vy víte, že jsem v prvním čtení velmi kritizovala, že když tedy se přichází s tou korespondenční volbou, tak že v České republice máme 83 000 lidí, kteří jsou zrakově postižení, a že mně tedy vadí, že bychom se popřípadě měli postarat i o tyto lidi, kteří, když dneska jdou volit, tak musí volit prostřednictvím asistenta a prakticky nevědí, jaký ten hlasovací lístek se do té obálky vkládá. Potvrdil to samozřejmě pan předseda a byl velmi rád, že by tento pozměňovací návrh tady byl předložen. Spočíval by tedy v tom, že osoby se zdravotním postižením, především samozřejmě pro osoby nevidomé, že povinnou náležitostí hlasovacího lístku by byl grafický kód, takzvaný QR kód, který by bylo možno načíst mobilním zařízením, to znamená čtečkou QR kódů, které jsou samozřejmě součástí dnes i všech mobilních zařízením vybavených fotoaparátem. To znamená, že už by nemuseli přijít do té volební místnosti s asistentem a tyto hlasovací lístky by tedy od roku 2025 byly již upraveny touto náležitostí. Musím říct, že to určitě bude mít nějaký dopad do státního rozpočtu. Tak jak Ministerstvo vnitra zde avizuje, tak si myslí, že to bude v rozsahu asi 2 miliony korun na jedny volby, ale že ta výše může být proměnlivá s ohledem na počty kandidujících subjektů.

Takže já bych chtěla avizovat, že tento pozměňovací návrh jsem s mojí kolegyní Renatou Oulehlovou a s Patrikem Nacherem předložila do systému a samozřejmě že se k němu přihlásím ještě v podrobné rozpravě, a předpokládám, a znovu bych chtěla poděkovat Ministerstvu vnitra, protože ten pozměňovací návrh byl připraven tím, že prakticky ho napsalo Ministerstvo vnitra. A znovu bych chtěla zdůraznit, že určitě dobře, že tito lidé budou moci volit v souladu s tím, co tady říkám, svobodně, tajně, a budou mít opravdu konečně i pocit, že když jdou volit, tak budou volit přímo oni sami. Byl tam ještě jeden požadavek, který jsme řešili s vnitrem, že by byli velmi rádi, že když přijdou do té volební místnosti, zda by je někdo před vchodem dovedl do té volební místnosti a poté odvedl. Také mi bylo řečeno, že to nebude určitě žádný problém a že to ze strany Ministerstva vnitra bude zajištěno.

Zároveň ale, tak jak jsem já tady dnes hovořila, tak mně vadí ještě jedna věc a to jsou ty dva druhy voličů. Já jsem pořád si myslela, že v tom návrhu, a možná tady teď předkladatel pan Michálek mně možná řekne, že je to jinak, ale když tady byli zástupci Ministerstva vnitra, tak já jsem si myslela, že když budu mít dlouho plánovanou zahraniční cestu a budu v zahraničí, tak že když tady se tedy zavede korespondenční volba, a můžu jet třeba i za rodinou nebo já asi ne, ale třeba někdo jiný může do zahraničí, tak že i on bude mít popřípadě možnost tedy v tu chvíli volit korespondenčně. Bohužel tomu tak nebude. To znamená, že korespondenčně budou moct volit pouze lidi žijící v zahraničí. A pokud například můj kolega Milan Brázdil pojede třeba do Ameriky, jako příklad, tak on nebude moct volit korespondenčně, on bude muset jet na zastupitelský úřad, jinak volit nemůže. A to tedy považuju za druhý obrovský v tu chvíli faul, protože v tu chvíli tedy říkáme: máme dva druhy voličů. A to si myslím, že se tedy mělo určitě popřípadě nějakým způsobem, když tedy to tady předkládáte, tak že člověk, kteří žije v České republice a může tam jet pracovně do toho zahraničí, tak on volit nemůže. Respektive může, ale pouze na zastupitelském úřadě. A ten člověk, který žije v zahraničí, tak bude moci volit korespondenčně.

Řekla jsem tady řadu důvodů, řekla jsem tady především věci, které se týkají toho, že jsem přesvědčena o tom, že tento zákon měl jít novelou ústavního zákona, že se tady měla popřípadě... a určitě třeba by tady byla ústavní většina, která by to podpořila, nepodpořila, to je otázka. Je jasné, že tu většinu tady v tuhle chvíli koalice nemá, proto to tlačí tímto způsobem. A jsem také přesvědčena o tom, že stanovisko Legislativní rady vlády v rámci korespondenční volby a v rámci novely zákona o správě voleb je velmi důležité, protože tento zákon musí schválit obě komory Parlamentu. Samozřejmě, kdyby se Senát rozhodl, že ho nebude projednávat, tak ho neprojedná. Myslím si, že je velmi důležitý, že volby jsou důležitým demokratickým nástrojem, a proto jsem také přesvědčena o tom, že to stanovisko Legislativní rady vlády je velmi důležité.

Proto bych si v tuto chvíli dovolila navrhnout procedurální návrh, který zní, že žádám o přerušení projednávání tohoto sněmovního tisku 596 do doby stanoviska Legislativní rady vlády, nejdéle však do 30. 9. 2024. A poprosím vás, abyste o tomto procedurálním návrhu dal nebo dala bezprostředně hlasovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. Vidím zde zájem o zřejmě protinávrh.

 

Poslanec Jakub Michálek: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, já vznáším protinávrh tak, abychom přerušili jednání Poslanecké sněmovny pouze na 10 minut. Domnívám se, že vázat to přerušení na doručení stanoviska Legislativní rady vlády, která je poradním orgánem vlády, není koncepční. My bychom se měli vázat maximálně tak na různá stanoviska výborů, které jsou orgánem Poslanecké sněmovny, nikoliv orgány vlády. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Dobře. Vidím zde tedy návrh přerušit na 10 minut. Pan poslanec, pan předseda.

 

Poslanec Viktor Vojtko: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi také dát protinávrh k návrhu paní poslankyně Mračkové Vildumetzové, a to konkrétně na přerušení jednání do 18 hodin 56 minut. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Takže 18.56. Pan předseda ještě má zájem vystoupit? Tak postupně. Pan předseda.

 

Poslanec Aleš Dufek: Kolegové, kolegyně, já se domnívám, že je rozumné, abychom tady vznesli protinávrh a přerušili naše jednání do 19 hodin 04 minut. To mi přijde jako takové optimální.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, 19.04. Poprosím pana poslance.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi vznést také protinávrh na přerušení, mně to přijde zbytečně dlouhá doba i s ohledem na ta konstruktivní jednání s opozicí a můj návrh na přerušení je do 19.01.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Nula jedna. (Ano.) Děkuji. Takže můžeme se pustit do hlasování. Nejdříve budeme hlasovat návrh 19.01. Je zde zájem o odhlášení. Prosím, abyste se přihlásili.

 

A já zahajuji hlasování. Nejdříve protinávrh 19.01. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 5, přihlášeno 194, pro bylo 6, proti 100. Zamítnuto.

 

Nyní budeme hlasovat návrh 19.04.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 6, 141 přihlášený, pro 7, proti 107. Zamítnuto.

 

Teď budeme hlasovat návrh na 18.56.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 7, přihlášeno 142, pro 10, proti 99. Zamítnuto.

 

Nyní budeme hlasovat protinávrh pana předsedy Michálka - přerušit na 10 minut.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 8, přihlášeno je 144, pro bylo 6, proti 109. Zamítnuto.

 

A nyní návrh paní poslankyně Mračkové Vildumetzové a to je přerušit do doby stanoviska Legislativní rady vlády, nejdéle ovšem do 30. 9. 2024.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 9, 144 přihlášených, 67 pro, 73 proti. Zamítnuto.

 

Můžeme tedy pokračovat. Máme zde celou řadu faktických poznámek. Jako první se připraví paní poslankyně Peštová, poté pan poslanec Brázdil. Jenom připomínám, že máme zde potom ještě dvě přednostní práva, jako první byl pan ministr Šalomoun a jako druhá byla paní poslankyně Richterová. A já bych poprosil, aby se všichni ztišili. Ještě jednou, kolegyně, kolegové, prosím o klid. Děkuji. Máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Nejdřív ještě bych chtěla zareagovat na pana poslance Bělora, prostřednictvím pana předsedajícího. Pane poslanče Bělore, prostřednictvím pana předsedajícího, vy jste měl říct stanovisko výboru a to je nějaké usnesení, a ne že nám tady řeknete nějaký svůj krásný projev. Takže pro příště, jestliže budete vyzván, mluvte to, co bylo usneseno na výboru, to znamená usnesení, jaké usnesení přijal výbor k tomuto tisku. Tečka. Jenom prostě proto, abychom si to řekli.

A ještě bych chtěla zareagovat na svoji předřečnici, paní poslankyni Mračkovou Vildumetzovou. No my tady nemáme dva druhy voličů. My tady máme jeden druh voličů a to je ten druh voličů, který se nám za chvilku rozroste na třetí a čtvrtou generaci. A o to nám přece jde, když nám padá hvězda, jo? My potřebujeme dostat tyto hlasy, a proto tady děláme tato harakiri, která děláme. Takže nejsou to dva druhy voličů, je to jeden druh voličů, z kterého se stane druhá, třetí, čtvrtá generace. Budou to lidi, kteří neumí česky, nevědí, kde je Česká republika, ale budou mít právo říkat, jak my budeme žít! O tom to celé je. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně. Nyní pan poslanec Brázdil, připraví se paní poslankyně Jílková.

 

Poslanec Milan Brázdil: Já bych ve své faktické chtěl reagovat na rozpravu, ne na jednotlivé, ale ty lidi, kteří tady vystupovali. Volby, tak o co jde? Tak získat voliče. Proč? No abych vládl. A když se mi nedaří, tak to musím udělat jakýmkoliv jiným, novým způsobem. To bych nezazlíval. No tak pár voličů, pár tisícovek voličů jsou někde v zahraničí, po celém světě. Tak poslaneckým návrhem uděláme takovouto věc. Zkusíme, třeba to zvrátíme a nakonec padající hvězda bude znovu někde na obloze. Jak to asi bude dál pokračovat? My to tady ve Sněmovně... stoosmička to prosadí, Senát co? Možná by to mohl vrátit, ale třeba ne. To se odsouhlasí, prezident to podepíše. Ten snad nebude dělat nějaké vylomeniny, jak říkal minule, že by to dal k Ústavnímu soudu, ale nakonec, když to dá ANO, tak já budu potichu, říkal. No, nevadí, ten to podepíše. Možná přijde nějaká ústavní stížnost. Mezitím proběhnou volby.

A víte, jak se proti tomu jedině dá bránit? Vy všichni lidé v naší české zemi? Jediná varianta je, aby o vás nerozhodovali ti, kteří žijou v Horní Dolní někde v Africe či po celém světě, je prostě - vy, co mlčíte, často diskutujete v hospodách, vykládáte to všude možně, jak jste nespokojení, anebo je někdo spokojený musíte přijít ve větší míře k volbám. Tady jiná obrana nebude! Pokud tedy nechcete, aby za vás rozhodoval někdo, kdo v této zemi možná má v nějakém pokolení nějakého tatínka nebo něco podobného. Jestli vy budete chtít nechat jim to, oni tomu nerozumí, oni tady nežijí, oni se to doslechli z nějakých médií, jak se tu máme nebo nemáme, tak jediná obrana je pro vás všechny, kteří to dneska posloucháte, vy budete muset, já vás o to prosím, přijít a odvolit sami za sebe tak, abyste to nenechali na někom jiném, který této zemi možná už dávno nerozumí. To je má vize a já vás o to moc prosím. (Předsedající: Čas.) Přijďte!

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Marie Jílková, připraví se pan poslanec Svoboda. Paní poslankyně Jílková? Nevidím. Tak můžeme dál, takže pane poslanče Svobodo... také ne? Tak to bylo asi s tím hlasováním, dobře. Pak zde mám paní poslankyni Hanzlíkovou. Připraví se pan předseda Vondráček a poté paní poslankyně Peštová. Stále faktické.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já bych ráda zareagovala na pana poslance Michálka, kdy mě v jeho proslovu tedy velmi zarazilo to, že řekl, že čekat na stanovisko rady vlády není koncepční. Tak tedy nezlobte se na mě, ale pro mě není koncepční předkládat takovou systémovou a velmi důležitou změnu formou poslaneckého návrhu, a právě naopak je pro mě velmi koncepční využít standardní legislativní cestu včetně připomínkového řízení a včetně stanovisek odborníků rady vlády. Nedokážu si představit důležitější stanovisko, než je právě z rady vlády. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Určitě nepotřebuji celé dvě minuty. Chci v rámci faktické poznámky reagovat na průběh rozpravy a součástí průběhu rozpravy je i to hlasování. Já jsem si tam vyslechl v rámci těch protinávrhů něco o konstruktivním jednání, konstruktivním protinávrhu, o návrzích opozice a koalice k tomu návrhu paní poslankyně Mračkové Vildumetzové. Tak co ona po vás chtěla? Vždyť to stanovisko LRV může být hotové za týden. To mohlo být za týden hotové. A podívejte se na hodiny. Je sedm a v podstatě teprve teď se rozbíhá obecná rozprava. Opravdu je to důstojné toho návrhu, té korespondenční volby, abychom to řešili od sedmi od večera po nocích? Schválně jste to načasovali na dny mezi státním svátkem a víkendem, aby na to byl nějaký limitovaný čas. Zase se to tlačí silou a přitom si to zaslouží nějakou normální debatu. Ale normální debatu asi těžko budeme vést o půlnoci. Takže já se jenom pozastavuji nad tím, jestli opravdu neexistuje nějaká rozumná míra domluvy mezi opozicí a koalicí a jestli ten zákon nemůžeme projednat v nějakých důstojnějších podmínkách než po nocích v pátek, nebo jak jsem slyšel v sobotu. Děkuji, že jste mě vyslechli.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Peštová a připraví se pan poslanec Lubomír Wenzl, poté pan poslanec Patrik Nacher.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuju za slovo, pane předsedající. Já jsem také chtěla zareagovat na pana poslance Michálka, když se snažil to zbrzdit, abychom nemohli hlasovat o návrhu paní Mračkové Vildumetzové, prostřednictvím pana předsedajícího. Pane poslanče, vy jste řekl, že to není koncepční, to stanovisko LRV. Já jsem si to i napsala, já si všechno píšu. A já jsem se jenom chtěla zeptat, tak na co jste si zřizovali tak nákladné, v uvozovkách, Ministerstvo pro legislativu? Na co jste tady říkali, že chcete, aby veškerá legislativa šla řádnými procesy, že budete dbát na to, aby nevznikaly ty paskvily, které vznikaly za nás? To znamená, že budete dbát na to, aby to prošlo všemi procesy, aby mezirezortní připomínková řízení, všechna připomínková místa se k tomu mohla vyjádřit, aby ta diskuse tam prostě byla tak, jak má být, samozřejmě přes tu Legislativní radu vlády, kde jsou ti odborníci, byť je to ten orgán poradní, to máte pravdu, ale máte tam děla! Máte tam opravdu lidi, kteří jsou fundovaní ve svých daných oborech v tom právu. Vidím tady pana ministra Šalomouna, určitě mi na to odpoví nic jiného než že ano, jsou tam samí odborníci. A já říkám, tak na co to potřebujete? Tak proč tady s tím děláme cavyky? Proč ty své návrhy sem ta ministerstva nedávají rovnou? Proč se vlastně na ta ostatní připomínková místa nevykašleme, protože vlastně my je vůbec nepotřebujeme? Proč se nekoukneme na to, jestli je to v souladu s dalšími zákony, které samozřejmě se prolínají mezi sebou? A vy jste právník a víte to moc dobře. A jak tady třeba mluvila paní Mračková Vildumetzová ohledně toho, že to zasáhne, když se to bude přepočítávat, čtyři kraje a že možná 600 000 lidí. A víte, proč se tady bavíme jenom v samém možná? Protože k tomu není žádná studie dopadů. Nikdo prostě nevíme, kolik lidí v tom zahraničí je, a vůbec ani nevíme, kolik je v té třetí a čtvrté generaci, o kterou vám vlastně jde. Takže my se tady bavíme, jenom furt v něčem fabulujeme, kolik by to asi mohlo být a pro koho to vlastně asi děláme, a přitom ústava říká jednoznačně: tajná volba. Na co si to tady furt všichni hrajeme? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Nyní pan poslanec Lubomír Wenzl.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych s dovolením chtěl zareagovat na úvodní vystoupení za předkladatele pana Cogana, vaším prostřednictvím, a na pana poslance Bělora. Mně tam chyběla jedna věc, nebo možná jsem špatně poslouchal. Ale touto novelou přece nedochází k tomu, že by teď teprve mohlo být umožněno občanům, kteří žijí v zahraničí, aby mohli volit. Můžou volit už v dnešní době, ale ano musí buď se dostavit na zastupitelský úřad, anebo se vrátit a navštívit Českou republiku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Patrik Nacher a připraví se pan poslanec Janulík.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Víte, co je nejhorší pro politika? Když začne být směšný. A politik je směšný v momentě, kdy není schopen udržet svoji vlastní myšlenku, je nekonzistentní a mění to podle toho, jak mu to vyhovuje. Vy si moc dobře vzpomínáte, že když jste tady žádali o důvěru této vlády a my jsme kritizovali počet ministrů, a já jsem říkal, ten počet ministrů je takový, že se nevejde tady do tohohle řádku, protože pan ministr Šalomoun vždycky musí sedět nahoře, jak tam sedí teď. A vy jste říkali, že to je na úkor kvality a že zrovna ten ministr pro legislativu bude hlídat tu legislativní kvalitu. Legislativní kvalitu. To jste říkali. Máte to v programovém prohlášení. A pak sem přijdete s novelou zákona o správě voleb, vynecháte ministra Šalomouna, vynecháte legislativní čistotu, vynecháte Legislativní radu vlády a hrdinsky to tady šoupnete jako poslaneckou iniciativu tak, abyste se vyhnuli těm připomínkovým místům. (Z koaličních řad: Přesně tak.) Tak v tom případě vaše programové prohlášení neplatí, když říkáte přesně tak. Vy si z toho prostě děláte ubohou bžundu. Já jsem chtěl říct tedy sprostější výraz, ale nechci dostat pokutu kvůli vám. Protože vám to tady řeknu soukromě, co si o tom myslím. Prostě jste směšní. Vy máte 18 ministrů, uměle vytvořeného ministra navíc, kterého stejně ty čtyři roky vynecháváte, a tohle je úplně konkrétní příklad. Doteď jste mi neodpověděli, proč to není vládní návrh a proč je to návrh poslanecký. Doteď se k tomu tady nikdo nepřihlásil, tak se toho chopte laskavě!

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za dodržení času přesně. Pan poslanec Janulík.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo. Já možná ten čas ani nebudu potřebovat. Je to trapné. Prostě celá léta jsme volili, jak jsme volili. Vždycky to bylo dobré, vždycky to bylo v pořádku. Klasické tradiční strany podle toho fungovaly, všecko bylo dobré, a teď najednou to, co bylo, tak byla doba temna, bezpráví pro voliče a najednou to tedy teď bude všecko krásné, jak nám tady bukanýři vysvětlují, když si puknou travičku, jako že doteď to stálo za houby a teď to tedy bude všecko úplně krásné. Ta účelovost z toho ne že kape, ta z toho stříká. A divím se prostě tady starým bardům kvazi ctihodným, že se za to nestydí. Protože mě opravdu, jak to říkal klasik v Černých baronech, zase se mi chce zvracet!

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a máme zde další faktické. Paní poslankyně Mračková Vildumetzová a poté pan vicepremiér Ivan Bartoš. (Poslankyně Mračková dává přednost.) Tak dostáváte, pane vicepremiére, přednost. Pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Děkuju. Děkuju za slovo. Já nevím, jestli pan Janulík tady hlásil něco směrem k Pirátské straně a mluvil o bukanýrech a o nějakých šlukách, tak já tady potkávám poslance i z vašich řad, z kterých je cítit alkohol, bývalý předseda Sněmovny tady tancoval s kytarou opilý na tady tom místě, kde teď sedí pan Michal Šalomoun. Prosím vás, odpusťte si to. Já nepiju alkohol, neužívám žádné návykové látky a vy se tady takhle otvíráte a ještě říkáte, že se vám chce zvracet? Prosím vás, uklidněte se! Děkuji a zameťte si před vlastním prahem! Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Mračková Vildumetzová.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych chtěla především reagovat na to hlasování. Já musím říct, že když jsem vystupovala v té obecné rozpravě, tak jestli tady byl, bych možná napočítala na jedné ruce z řad vládních poslanců. Myslím si, že moje vystoupení v rámci druhého čtení v rámci korespondenční volby bylo opravdu velmi věcné. Snažila jsem se otevírat mnoho věcí, ať už je to to, že ty hlasy půjdou mezi ty čtyři kraje, a tak dále. Ale hlavně ten procedurální návrh, který jsem vám tady předložila, znovu si prosím uvědomte, jak a pro co jste hlasovali. Přerušení do doby stanoviska Legislativní rady vlády. To stanovisko mohlo být zítra a mohlo být za tři dny. A to stanovisko by jasně tedy řeklo, jestli ten zákon je tedy v souladu s těmi ústavními zákony, anebo ne. To, co jsem tady celou dobu říkala, podle mého názoru si myslím, že byste si tady měli na tom měli získat samozřejmě ústavní většinu. Ale jak je vidět, vy touto cestou... Vlastně vám vůbec nejde o lidi. Vám vůbec nejde o to, co máte v programovém prohlášení, že říkáte, jak budete precizně dělat tu legislativu. Udělali jste si na to ministra, to už tady říkal můj kolega. A pak, když tady je takovýto podle mého názoru velmi vstřícný a férový názor, nebo návrh... Máme tady Legislativní radu vlády? Máme. Máme tam třicet odborníků? Zřídili jsme si to. Vždycky to vedl ministr spravedlnosti, teď k tomu máme speciálního ministra. A když tady takovýto vstřícný návrh dám, tak co udělá koalice? Hlasuje proti. Tak to je ten vstřícný přístup vůči té opozici. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za přesné dodržení času. Paní poslankyně Peštová a připraví se pan poslanec Mašek - stále jedeme faktické. Já jenom připomínám, že máme dva s přednostním právem přihlášené ihned po faktických. Máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já chci zareagovat na pana ministra Bartoše. Já jsem tedy čekala, když jste se tak rychle vrhl k tomu pultíku, tak že nám budete odpovídat na ty dotazy. Já jsem vůbec nečekala, že to bude úplně jiný výpad. Jestli mám zopakovat, o co mi šlo. Tak my jsme se tady bavili o té ústavnosti, bavili jsme se o té Legislativní radě vlády, o tom ministerstvu, které zde je. Bavili jsme se i o tom, co tady řekl Patrik Nacher, prostřednictvím pana předsedajícího, to znamená, že ten ministr je ve své podstatě obcházen. Je to tak, obcházen. A pokud dojde k tomu, že po vás někdo chce nějaké stanovisko, tak je to až na základě toho, že to tam doputuje z Poslanecké sněmovny, vy k tomu nějaké stanovisko dáte a pak to skončí tak, jak jsme se už několikrát spolu bavili, pane ministře, prostě jste kolektivní orgán, a kolikrát když řeknete, že to je špatně, tak jste stejně přehlasován. Říkám, to byly ty další věci, co nás tady zajímalo.

Ale já s tou ústavností mám taky problém. Já když se koukám na ten článek číslo 18 ústavy a když se podívám na ty volby do Poslanecké sněmovny, to znamená ty zákonodárné do Poslanecké sněmovny a do Senátu, tak tam je jednoznačně řečeno, že se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Takže já s tím mám taky problém. Já si osobně myslím, že to, co chcete dělat, že to už je opravdu na změnu ústavy. Já tedy vím, že vy jste kaskadéři, že dokážete i tu ústavu, protože teď je otevřená kvůli vodě, že určitě jste schopni nějakým pozměňovacím návrhem to tam obohatit. Ale v každém případě já osobně si myslím, že to stanovisko by tam mělo být a že opravdu se jedná o změnu ústavy. Mělo by se jednat o změnu ústavy.

Můj názor, byla bych ráda, kdybychom se k tomu vyjádřili. Chápu, že vy nechcete reagovat, že prostě zase nás tady necháte. Ale já prostě, já jsem urputná, já se vás tady budu ptát neustále. (Předsedající: Čas prosím.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Mašek, zatím poslední s faktickou.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Také bych chtěl zareagovat na kolegu Michálka a další kolegy, kteří tady oddálili vlastně hlasování o tom, jestli budeme čekat na vyjádření Legislativní rady vlády, a zároveň se pan Michálek vyjádřil, že to v podstatě není potřeba. Já si myslím, že to je trošku dehonestující, protože jde o zákon, který podává skupina poslanců, a obchází tím, jak tady řekli moji předřečníci, tak obchází tím standardní připomínkové řízení. A vlastně jste naznačil, že tedy Legislativní rada vlády, k tomu potřeba její stanovisko není, a vlastně to dehonestuje i zde přítomného ministra pro legislativu, pana Šalomouna. A já bych ho chtěl tímto vyzvat, aby on to vzal na sebe a šel nám sem tedy říct na mikrofon, že to stanovisko Legislativní rady vlády v podstatě potřeba není, a jestli on tedy si za tím opravdu stojí. Možná se do budoucna to jeho vyjádření na mikrofon bude hodit. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan ministr Šalomoun je v čekačce, je s přednostním právem, ale před ním ještě jedna faktická, zatím tedy jedna - pan předseda Michálek.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, poslouchejme se. Já jsem řekl, že není vhodné vázat jednání Poslanecké sněmovny na to, kdy rozhodne poradní orgán vlády, protože to je poradní orgán jiného útvaru, nikoliv Poslanecké sněmovny, ale od toho oddělené entity, a tím bychom vázali jednání moci zákonodárné na jednání moci výkonné. To považuji, že by bylo i v rozporu s principy dělby moci a nikdy se nic tady takového neschvalovalo. Takže prosím opravdu, poslouchejme se. Není to žádná výhrada vůči Legislativní radě vlády.

A kdyby vás opravdu zajímalo stanovisko Legislativní rady vlády, stanovisko pana ministra Šalomouna, tak jste přece mohli dostat, mohli jste se obrátit na pana ministra, od toho tady je a od toho máte ústavní právo obrátit se na členy vlády a vyžádat si stanovisko od pana ministra jako předsedy Legislativní rady vlády. A myslím si, že by vám vyhověl, klidně by se nad tím mohli sejít ti lidé, v tom není vůbec žádný problém. Já si myslím, že nikdo z nás se nebojí, že by to neobstálo. Ale nebudeme přece kvůli tomu přerušovat jednání této Poslanecké sněmovny. To přece je úplný nesmysl. Z vaší strany, a to si řekněme na rovinu, je to prostě jenom padesátá pátá berlička, jak zpomalit, oddálit, odsabotovat projednání tohoto návrhu zákona. To je to, o co tady přece reálně běží. Samozřejmě vy hledáte další a další berličku, protože vymýšlet různé obskurní nápady, se kterými tady vystupovat je náročné, já vám to přeju, užijte si to ty dva dny. Ale myslím si, že bychom měli s naším časem nakládat hospodárně. Jsme tady pro občany a nikoliv proto, abychom mlátili prázdnou slámu.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Nyní paní poslankyně Peštová, poté s faktickou paní poslankyně Mračková Vildumetzová, poté pan poslanec Nacher a poté paní poslankyně Taťána Malá a další. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Pane poslanče Michálku, prostřednictvím pana předsedajícího, tady se přece nikdo nepřel, co je moc výkonná a co je moc zákonodárná... respektive, ano, co je moc zákonodárná a co je moc výkonná. My to víme dost dobře. Ale když se podíváte na tuto novelu, kdo ji podepsal, tak to podepsali ministři, kteří vykonávají tu moc výkonnou, současně, v souběhu, i zákonodárnou. Protože ve své podstatě ministr předkládá na vládu to, co zpracujou ti úředníci. To znamená veškerý ten proces, který proběhne na tom ministerstvu, od věcného záměru přes to paragrafové znění přes ta dvě kolečka, to, co tady říkám, toho legislativního procesu, to tam vlastně zprocesujou ti úředníci, a ten, kdo předkládá na vládu, tak je ten ministr.

Takže ten ministr vlastně sedí půl zadní strany části těla na moci výkonné a současně, protože on je i poslanec, tak je i zákonodárce. Takže o čem se tady bavíme? A my když říkáme, že vy tady obcházíte krásně tenhleten legislativní proces, že to sem strkáte do té Poslanecké sněmovny, tak se nemůžete divit, že chceme to stanovisko Legislativní rady vlády, respektive to, aby se nám k tomu vyjádřil pan ministr Šalomoun. Nic víc. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. A poprosím paní poslankyni Mračkovou Vildumetzovou.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo. Dovolila bych si reagovat na pana Michálka, prostřednictvím pana předsedajícího. Znovu říkám, že ten návrh byl, abychom jako opozice - já si myslím, že to je zcela férové - dostali stanovisko Legislativní rady vlády. Můžete se smát, pane Michálku, máte na to určitě nárok. Musím říct, že Sněmovna je suverén. Pokud Sněmovna o této věci rozhodne a pokud Legislativní rada vlády - a mě nezajímá stanovisko předsedy Legislativní rady vlády, v té Legislativní radě vlády je 30 odborníků, odborníků na ústavní právo a na další práva, a mě zajímá, aby Legislativní rada vlády se k tomu návrhu (vyjádřila). A já si myslím, že to je velmi důležitý zákon pro občany. Vy tady pořád říkáte, že... Vždyť vám přece o ty občany vůbec nejde. Kdyby vám o ty volby jako takové šlo, tak se přece snažíte o to, aby to bylo tak, jak to má být. Ale vám jde jenom o to, aby to platilo v roce 2025 v rámci sněmovních voleb. Vůbec o nic jiného vám nejde.

Takže prosím vás, nechte si prosím vaše nějaké tady perličky a tyhlety věci. Vy v minulém funkčním období, já jsem tady seděla, pane Michálku, prostřednictvím pana předsedajícího, vy jste říkali: všechno musí být v souladu s legislativou. Proč to máte v tom programovém prohlášení? Proč máte v programovém prohlášení, že všechno budete dělat řádným legislativním procesem? Tohle vám připadá, že volební zákon by se měl takto dělat? Ano, vy mi řeknete, že to je v pořádku, že to je v souladu. Ale předložili to ministři. Na tom návrhu jsou podepsáni ministři. Nepřipadá vám to nestandardní? Nepřipadá vám to nestandardní? Připadá vám to, jako že členové vlády předkládají zákon. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Patrik Nacher a poté Taťána Malá.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Také si dovolím reagovat na Jakuba Michálka, vaším prostřednictvím. Já mám pocit, že my si rozumíme. Jakub moc dobře ví, jak to je. On nás tady zkouší. My to můžeme tady vysvětlovat zleva, zprava. Ta podstata je přece jasná. Když my tady přijdeme s poslaneckým návrhem u mnohem méně důležité věci, tak vy vždycky řeknete, nechte to být, my to vyřešíme vládní novelou, ať je to komplexní a ať to projde všemi připomínkovými místy, ať je to koncepční a jakoby rozsáhlé, správně jakoby udělané, připravené. A když se vám to nehodí, tak u takovéto důležité věci, která je na hraně změny ústavy, můžeme se o tom tady bavit, tak najednou to vynecháte a uděláte poslanecký návrh. A my na tohle upozorňujeme úplně od začátku.

Já se těším, jak vystoupí pan ministr Šalomoun. Ale upřímně, ať tady vystoupí jakkoliv, říkám to dopředu, tak mně to nebude stačit. Mně to nebude stačit, protože vy jste se zavázali i vznikem tohoto úřadu, tohoto ministerstva, že budete tu legislativu dělat čistěji a lépe než ta předchozí vláda. Proto tady vznikl tento nový ministr. A výsledkem toho je, že vy tady necháte podepsat pět předsedů klubů a nespočet ministrů poslanecký návrh, abyste vynechali ten proces, aby to nebyl regulérní vládní návrh, kde by se k tomu museli vyjádřit odborníci, LRV a podobně. A takhle tímhletím způsobem mimochodem fungujete napříč. Takhle podobně je to u insolvenčního zákona. Ministr spravedlnosti má poradní orgán, který mu doporučí A, a vy stejně uděláte B. Vy si tady z toho fakt děláte jako úplnou šaškárnu.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím paní poslankyni Malou, poté paní poslankyni Hanzlíkovou.

 

Poslankyně Taťána Malá: Hezký dobrý večer. Já musím taky reagovat na pana kolegu Michálka, prostřednictvím pana předsedajícího. My bychom se strašně rádi pana ministra Šalomouna ptali třeba na interpelacích ústních, kterých tady řada nebyla, že jo? Nemáme je moc často. A když už je máme, tak tady pan ministr není. To je první věc.

Druhá věc - k tomu, že je to poslanecký návrh. Já si moc dobře pamatuju, protože to není tak dlouho, když jsme tady řešili novelu trestního zákoníku, změnu definice znásilnění, kde jsme se dohodli na tom, že je to tak zásadní změna práva, právní úpravy, že bude vhodné to udělat vládním návrhem, aby to prošlo Legislativní radou vlády, aby to prošlo připomínkovým řízením.

A pak bych chtěla ještě reagovat na kolegyni Janu Mračkovou Vildumetzovou, prostřednictvím pana předsedajícího. Paní kolegyně, ono je úplně jedno, že budou mít stanovisko Legislativní rady vlády. On už to tady načal Patrik Nacher. My k insolvenčnímu zákonu máme taky stanoviska všech odborných skupin, že je to prostě úplná blbost a úplný nesmysl a že to nebude fungovat a že je to právní úprava, která je k ničemu a možná je taky v rozporu s ústavním pořádkem. Ale ono je to prostě té pětikoalici úplně ukradené.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Hanzlíková.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. Také bych ráda reagovala na pana poslance Michálka, vaším prostřednictvím, pane předsedající. Pan Michálek nám tady znovu vysvětlil, jak to myslel. On to řekl v podstatě trochu jinými slovy, ale to samé. A mně opravdu přijde zvláštní, že se tady koaliční poslanci podivují nad tím, jak je pro nás důležité tady mít stanovisko Legislativní rady vlády. A pan poslanec Michálek nám vlastně doporučil, že jsme se měli obrátit na pana ministra Šalomouna. Ale já si velmi dobře pamatuji, že při projednávání v prvním čtení tady pan ministr seděl a z naší strany tady padaly desítky dotazů, bylo tady spousty pochybností, pokud jsme začali trochu podrobněji probírat ten volební proces, tak se tam objevovaly ty nedostatky a ty pochybnosti byly opravdu velké. A nepamatuji si, že by pan ministr Šalomoun nám nějakým způsobem to vysvětlil a podobně.

A chtěla bych ještě navázat na paní kolegyni Vildumetzovou, že skutečně úplně něco jiného je stanovisko Legislativní rady vlády, kde těch odborníků je opravdu spousta a jsou to lidé s celoživotními zkušenostmi, než nějaké stanovisko jednoho člověka, ač ministra. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vzhledem k tomu, že jsme vyčerpali všechny faktické, tak nyní máme dva přihlášené s přednostním - pan ministr Šalomoun a poté paní místopředsedkyně Richterová. Prosím, pane ministře.

 

Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsem rád, že jsem se konečně dostal na řadu. Hlásil jsem se hnedka, jak tady byla paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Měl bych k jejímu vystoupení pár poznámek.

Pokud jsem se trošku ošíval k tomu, že v Legislativní radě jsou ti nejlepší právníci, tak jsou tam opravdu špičkoví právníci. Ale myslím, že i ti nejlepší nebo stejně neméně špičkoví jsou i v jiných pozicích, zejména vrcholně justičních. Takže ne že by Legislativní rada vlády byla tímhletím jako katalogem. Ne že by tam všichni byli ústavní právníci. Pár jich tam sice máme, máme samozřejmě pracovní komise Legislativní rady vlády a myslím, že to zastoupení je velice jako odborně zastoupené.

Pokud jste tady uváděla, že jsme jako jediná vláda, která má speciálního ministra, předsedu Legislativní rady vlády, není tomu tak. Vlády byly nadesignovány zhruba tak, že polovička vlád kumulovala post předsedy Legislativní rady vlády a ministra spravedlnosti, polovička vlád to tak neměla. Třeba vláda Miloše Zemana, tam předsedou Legislativní rady vlády byl pozdější předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a ministr spravedlnosti byl pozdější první veřejný ochránce práv Otakar Motejl. Odborná veřejnost se spíš shoduje na tom, že by tyto posty měly být vlastně oddělené, aby se ta oponentní role předsedy Legislativní rady vlády úplně nestírala.

Pokud se týká toho požadavku, že by ten návrh měl být podroben nějaké oponentuře ve strukturách Legislativní rady vlády, tak k tomu ale došlo. Došlo k tomu tedy v tom materiálním slova smyslu, ne teď v tom ryze formalistním. A teď se pokusím vysvětlit, jak to vlastně bylo. A navazuje to i na předchozí vládu a její programové prohlášení, že tedy udělá ten zákon o správě voleb a vlastně tam zařadí korespondenční volbu. A to se skutečně stalo. Tehdejší ministr vnitra Hamáček na tom začal pracovat a dal dohromady to, co známe dneska pod názvem zákon o správě voleb, kdy ten leitmotiv je ten, že máme tuším šestery volby, pět volebních zákonů. A na začátku každého volebního zákonu jsou takové ty věci, jak se ustanovuje volební komise, jak se distribuují, tisknou volební lístky, jak se potom vhazují do urny, kolik máme volebních dnů a podobně. Každý ten zákon to nějak řeší zhruba podobně, ne úplně stejně, tak je tady namístě udělat vlastně ten zastřešující zákon o správě voleb.

To opravdu pan ministr Hamáček udělal a v tomhle zákoně byly čtyři takové novinky. Jednak tam bylo hlasování pouze v pátek, že tedy ne ty dva volební dny, ale jeden. Pak tam bylo to korespondenční hlasování ze zahraničí. To je to, o čem se bavíme teď. Pak tam bylo pro lidi, kteří by tedy také měli problém hlasovat ve volební den, ale nebyli by v zahraničí, takzvané hlasování v předstihu. Pak se změnilo to, že už by se nedoručovaly dopředu volební lístky, že by se vlastně nechávaly jenom v té volební místnosti. K tomu samozřejmě probíhalo standardní připomínkové řízení a ty připomínky se vlastně nikdy netýkaly té korespondenční volby. Nikdo nedetekoval to, že by s tou korespondenční volbou, tak jak je nadesignována, byl problém. A vlastně nebyl problém ani s tím, na co se mě ptáte ohledně té ústavnosti, jestli takhle, jak je to nadesignováno, že by bylo potřeba ještě udělat nějakou změnu ústavy, aby to do toho padlo nějak ústrojněji. Nikdo tohleto nenamítal. Ty námitky se týkaly především toho hlasování v předstihu, protože všechny trochu děsilo, co bude s tím, že ta urna bude předtím týden u nějakého starosty v kanceláři. Takže tohleto mělo svůj samostatný osud. Pak třeba vaše kolegyně paní profesorka Válková, tehdejší zmocněnkyně pro lidská práva, ta měla velké námitky ohledně toho nedoručování volebních lístků v předstihu, zejména z pohledu zdravotně postižených spoluobčanů.

Tohleto po připomínkovém řízení samozřejmě šlo do struktur Legislativní rady vlády, které v té době předsedala Marie Benešová. Prošlo to několika pracovními komisemi a nikdo neměl problém s korespondenční volbou. Byl problém opravdu s tím hlasováním v předstihu. A výsledkem toho je stanovisko, že to vlastně nešlo na velkou Legislativní radu vlády. A nešlo to tam ze dvou důvodů. Marie Benešová vyhodnotila, že tak jak je ten zákon napsán a jak byl podroben expertize v pracovních komisích, tak vlastně není důvod něco projednávat ještě na té takzvané velké radě, protože prostě ty komise byly v zásadě jednotné, že to je v pořádku. To byl jeden důvod. Ten druhý důvod souvisel vlastně s covidem-19 a tehdy byl tuším ten první velký lockdown, takže už nemělo smysl to tam dávat ani z těchto důvodů. Takže určitá úspora času a pragmatismus v tom byl, ale není pravda, že by to neprošlo nějakou evaluací pracovními komisemi Legislativní rady vlády. Prostě prošlo. A nikdo ani v připomínkovém řízení, ani na těch pracovních komisích, tam jsou taky velmi zvučná jména, nedetekoval, že by to mělo problémy přinést.

Potom jaký to mělo dál osud? Tak vlastně to bylo připraveno a bylo to předloženo na vládu někdy na jaře roku 2020, ale tehdejší premiér Andrej Babiš to vlastně na pořad jednání vlády už nezařadil. Proto vláda o tom nerozhodla a ani to vlastně neposlala do parlamentu. Potom po volbách, když nastoupila vláda Petra Fialy, tak ministr vnitra Vít Rakušan vlastně vzal ten zákon o správě voleb, který už byl připraven, a vlastně v obdobné textaci to poslal jako vládní návrh zákona. Ale je pravda, že z toho byla vyňata ta korespondenční volba, protože bylo jasné, jaká je atmosféra ve Sněmovně, protože na drtivé většině toho obsahu zákona o správě voleb tady dohoda je. To, že jste to neschválili, protože vám tam vadila ta jednodenní volba, rozumím, ale pak se vlastně Poslanecká sněmovna dohodla, že to půjde v devadesátce, akorát se tam vrátí ty dvoudenní volby a ta korespondenční volba tam nebude.

Tahleta aktivita vlastně spočívá v tom, že to, co bylo z toho zákona o správě voleb vyňato, tak je teď vlastně navrženo, aby se tam zase vrátilo. Pokud vás zajímá srovnání těch paragrafů, tak kdybyste se podívali a srovnali si současný tisk s tím návrhem, který vyšel z Ministerstva vnitra pod Hamáčkem, tak ten § 56 je úplně stejný. Pokud se podíváte na § 57 který je také stejný, tak § 57a dnešního návrhu byl tehdejší § 58. Nynější navrhovaný § 57b byl tehdejší § 59; § 57c byl tehdejší § 60; § 57d byl tehdejší § 61. Takže i ta textace je v zásadě úplně stejná. A tahle textace opravdu proběhla připomínkovým řízením i tou evaluací v Legislativní radě vlády. Takže si myslím, že opravdu ta oponentura z hlediska odborné veřejnosti, která je zainteresována v Legislativní radě vlády, tam provedena byla.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane ministře. Poprosím s faktickou paní poslankyni Peštovou, poté se připraví paní poslankyně Mračková Vildumetzová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. No, pane ministře, dal jste nám krásný exkurz, jakým způsobem tady probíhala novela ještě za minulé vlády, ale neodpověděl jste nám vůbec na nic. Když už tedy se k tomu exkurzu vrátím, tak procházelo to, máte pravdu, bylo to v komisích LRV. Také jsem to hledala, také jsem se na to koukala, a na velké plénum to nešlo. Podle toho, jak jsem připravovala zákony, tak takhle velká změna, když se dělala, tak šla automaticky na LRV. Na LRV nešly opravdu změny malého charakteru, když třeba to byly i transpozice, které byly nekonfliktní, a v rámci mezirezortu jsem šla na Legislativní radu vlády s tím, že mám maximálně jeden dva rozpory, většinou jsem tam šla bez rozporů, tak to taky nešlo na velké plénum. Ale tato změna by měla jít určitě na plénum. Pak jsem se koukala, jestli to bylo zařazené na vládu, a na vládu to zařazené nebylo. Ten bod nebyl nikdy zařazen na vládu. To znamená, že se to ztratilo někde mezi komisemi a plénem a dál už to nešlo. To znamená, že tam někde se to ztratilo. Tak jenom když už ty informace dáváme, tak celé.

V každém případě jste řekl správně, že v té době byl covid, takže byly úplně jiné priority a ve své podstatě jiné novely zákonů, které se musely přijímat, a v úplně jiném režimu. To je fakt. Takže věřím tomu, že tato priorita to opravdu nebyla. Proto zřejmě nedošlo k tomu, aby to šlo přes velké plénum na vládu, protože vyhodnotili priority, vyhodnotili ty zákony, které jsou v danou chvíli prioritní, a tento mezi ně nepatřil. Tak asi takhle bych to shrnula.

Ale neodpověděl jste na nic z toho, na co jsme se ptali. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) Na tu ústavu a další. Já se ještě přihlásím.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Jana Mračková Vildumetzová.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Pane předsedající, děkuji za slovo. Určitě děkuji za reakci z vaší strany, pane ministře. Ale víte, vy mi tady říkáte, že ten zákon byl tedy předložený již za pana Hamáčka. Já jsem v té minulé vládě nebyla, takže nemůžu vědět, jestli ty věci, které říkáte, se zakládají na pravdě, nebo ne. Ale z logiky věci, když vy mi říkáte, že to tedy všechno bylo tak skvělé, že to všechno bylo odsouhlasené, tak já tedy za prvé zastávám názor, a chodila jsem na Legislativní radu vlády, když jsem byla v pozici náměstkyně ministra vnitra, a vím, jak bylo těžké něco prosadit na Legislativní radě vlády, aby vám všichni řekli ano, ten zákon je v pořádku. To vám můžu říct, že pro mě to byla škola života, když jsem tam šla, jakým způsobem to tam probíhá. A opravdu ten náměstek si říká, jestli já vůbec dosáhnu nějakého stanoviska.

Ale když tedy říkáte, že to bylo všechno tak perfektně připravené, prakticky k tomu byla všechna kladná stanoviska, tak já prostě nechápu, proč, když ministr vnitra dal ten zákon o správě voleb v rámci digitalizace, tak proč souběžně s tím nedal jako vládní návrh tento druhý zákon, kde chce prosadit korespondenční volbu. Tak jako to, co tady říkáte, mně moc nedává logiku. Protože vy říkáte, že to všechno bylo skvěle připravené, odsouhlasené, tak já nechápu, proč to tedy nemohlo projít tím standardním legislativním procesem a proč se k tomu ta velká Legislativní rada vlády nemohla vyjádřit souhlasným stanoviskem a stanoviskem, že to je v souladu s ústavou. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Patrik Nacher a Olga Richterová, s faktickou.

 

Poslanec Patrik Nacher: Tak děkuji. No pane ministře, vy jste vystoupil, jak již bylo řečeno, vy jste nám neodpověděl na naše otázky. Jako historický exkurz, to si nechte pro vládní poslance. Ale nás zajímá pohled váš, Legislativní rady vlády na tento návrh. Ne to, že teď se vám hodí, tak vyzobete, že někdy takovýhle návrh byl někdy historicky, to mi připomíná ten migrační pakt. Vy na té předchozí vládě nenecháte nit suchou, ale když se vám to hodí, tak u migračního paktu vezmete jednu větu, jeden odstavec a řeknete: vždyť už i vláda Babiše to chtěla a tak dále, jo? No tak se rozhodněte. Ale takovéhle selektivní vyzobávání je fakt jako infantilní.

A mě tedy v tom případě zajímá úplně konkrétní dotaz, protože to se týká tohohle tisku 596, mě nezajímá názor na nějaký návrh z roku 2019 nebo 2020 - jak je možné, že celá novela o správě voleb se týká účinnosti 1. 1. 2026 a jenom ta pasáž týkající se korespondenčních voleb už od 1. 1. 2025? Jestli mi to můžete nějak jakoby vysvětlit. Jaký to dává smysl? Jaký to dává smysl, že vy selektivně vezmete jednu pasáž, která se týká korespondenčních voleb, a tu o rok uspíšíte oproti celému zbytku toho zákona? No jednoznačně, že jo, protože mezitím jsou parlamentní volby. Ale jaké to má jakoby legislativní opodstatnění, legislativní čistotu? To je úplně konkrétní dotaz. A prosím pěkně, pojďme se bavit o tomto návrhu, o tisku 596. Ne o tom, co se kdy dělo v minulosti. Protože tím to jenom rozřeďujete, zkoušíte naši pozornost. My vás pozorně posloucháme, my se na to nenecháme nachytat, my se budeme furt ptát na tento tisk. Ne na nějaké historické tisky.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Tak nyní paní místopředsedkyně s faktickou a stále tady mám ještě na čekačce přednostní právo jedno vaše. Tak prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já děkuji... (Obrací na předsedajícího kvůli spuštění času.) Prosím, faktická, takže... (Předsedající: Ano, ano, ano.) Děkuju moc.

Já se chci opravdu důrazně ohradit proti tomu, jakým způsobem je tady dehonestováno vystoupení pana ministra Šalomouna, pana ministra pro legislativu. Protože on sem normálně férově vzal to stanovisko, které je dohledatelné. To stanovisko předsedkyně Legislativní rady vlády, kterou byla paní ministryně spravedlnosti Marie Benešová. (Ukazuje dokument. Hluk a neklid v levé části jednacího sálu.) Je to stanovisko číslo jednací 80/20 z 21. dubna 2020. A rozebral, že materiálně, čili ve své obsahové podstatě je to stanovisko totožné s tím tiskem, s tím obsahem toho, co bylo dnes předloženo. Takže on sám říkal: neberte to formalisticky, berte to obsahově a to připomínkové řízení proběhlo.

A proč já tady vystupuji? No protože mě to štve. Mě štve, že když vám tady odpoví, řekne, že to, co bylo z toho zákona o správě voleb vyňato, se tam vrací, popíše ty konkrétní paragrafy, které byly posouzeny, byly ohodnoceny těmi komisemi jednotlivými Legislativní rady vlády, když popíše, že byl tehdy covid a že se paní ministryně spravedlnosti rozhodla to stanovisko podepsat, nebyl na to žádný nátlak, byla to její svobodná vůle, tak vám to stejně není dost. A to, že prostě vy se tady snažíte zamlžit, že to legislativní stanovisko existuje, že snažíte zamlžit, že jde jenom o to, že vy prostě korespondenční volbu nechcete a my ji chceme, a tak si hledáte jakoukoliv záminku, tak to pardon, na to fakt nepřistoupíme. My tady, jak jsme tady strany zastoupené ve vládě, tu volbu slibujeme od roku 2018. Za Piráty jsme to tehdy spolupředkládali a tento slib daný voličům v roce 2018 prostě chceme splnit co nejdříve a také ho splníme!

A víte co? Dřív se ANO ke korespondenční volbě i euru hlásilo. Teď je razantně proti. A takhle je to u vás se vším. I stanovisko Legislativní rady vaší vlády pod premiérem Andrejem Babišem klidně popřete! Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A je zde celá řada faktických poznámek. Jako první je pan předseda Benda, poté paní poslankyně Peštová, poté paní poslankyně Lenka Knechtová.

 

Poslanec Marek Benda: Já bych za prvé chtěl poprositi, abychom ty faktické poznámky nepřeháněli, abychom se nedostali do stavu, že někdo reaguje sám na sebe. (Pobavení v plénu.)

Za druhé bych chtěl poprositi, aby zejména kolega Nacher, zejména kolegyně Peštová, ale i někteří další z opozice, mi neubírali mé ústavní právo. Článek 41 ústavy říká co? Nevíme, že? Říká: návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, vláda nebo Senát nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku. Já jsem představitel této skupiny poslanců, tento návrh jsem podal. A přestaňte tady zkoušet Legislativní radu vlády. To je snad mé právo. Bojujte se mnou, jestli s ním věcně nesouhlasíte. Ale přestaňte zkoušet pana ministra Šalomouna! Ten má přesně 30 dní na to, aby se vyjádřil. V té době nepochybně Legislativní radu vlády nesvolá a taky se nikdy k návrhům, které podávají jiné subjekty, nevyjadřuje. A jestli vy tady předvádíte ten taneček, který předvádíte, který má vést jenom k zdržování a jenom k obstrukci, tak to nemá s vládou nic společného. Já jsem navrhovatel, já za tím návrhem stojím a vy mi neberte mé právo tím navrhovatelem být!

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Berenika Peštová a poté paní poslankyně Knechtová, poté pan poslanec Foldyna, pan poslanec Nacher a další.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Ano, máte pravdu, rychle jsem vyhledala, protože opravdu tu ústavu z hlavy neumím, ale článek 41 vám to umožňuje. Ale samozřejmě nepamatuje na to, že vy jako poslanec nemusíte dávat všechny náležitosti, jako musí dávat právě ta moc výkonná, to znamená tu studii dopadů, předkládací zprávu, důvodovou zprávu, a nemusíte jít tím kolečkem, co musí jít oni. To znamená, že vy se krásně elegantně smykem vyhnete těm připomínkovým místům a těm jednotlivým ministerstvům.

A ještě jsem chtěla zareagovat na paní poslankyni Richterovou, prostřednictvím pana předsedajícího. Paní poslankyni Richterová, je krásné, když tady vzýváte paní exministryni Benešovou, vy konkrétně, Piráti, kteří jste si žádali její hlavu a chtěli jste ji odvolat a vyzývali jste tady, aby byla okamžitě odvolána, tak teď najednou její stanoviska jsou vám tak platná a hlavně se o ně opíráte. Je to krásný, že uznáváte, jaká to byla kapacita! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím paní poslankyni Knechtovou. Připraví se pan poslanec Foldyna.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já bych také ráda zareagovala na průběh rozpravy a především na paní místopředsedkyni Olgu Richterovou, vaším prostřednictvím. Já si myslím, že si tady můžeme povídat každý z nás, co nás jako štve, ale o to tady, paní místopředsedkyně, určitě nejde, prostřednictvím pana předsedajícího. Jde o to, abychom si ty věci zdůvodnili a vysvětlili. A já si myslím, že na tu otázku, proč se tam rozděluje ta účinnost, nám rozhodně neodpoví nějaké původní stanovisko nebo nějaký vhled do historie. A to rozhodnutí děláte vy, děláte ho 9. května roku 2024 a myslím si, že byste - co nám, ale občanům - měli tohleto vysvětlit a měli byste jim jasně vyslat zprávu, proč to děláte. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Foldyna, poté pan poslanec Nacher, poté paní poslankyně Adámková.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo. Já si dovolím jednu poznámku k tomu, co jsem tady slyšel od paní místopředsedkyně Sněmovny za Piráty, paní Richterové: My ten zákon chceme! Ne. Ono je to jinak. My ho potřebujeme! (Hovoří velmi důrazně, hlasitě.) Protože my se mylně domníváme, že nám to zachrání klesající preference, protože veřejnost samozřejmě stávající vládu a stávající garnituru nechce. Nechce proto, že v této zemi se lidem žije hůř a hůř. V těch výkazech Eurostatu a všech dalších klesá životní úroveň českých občanů.

Prostě je to velký problém a vy ho neumíte řešit, tak se mylně domníváte, že prostě vytvoříte nový zákon, že tato země v této situaci, kdy je tady tisíc jiných problémů, potřebuje notabene sakra nový volební zákon. Furt fungoval ten starý, žádný problémy nebyly, ale vy jste přišli na to, že země potřebuje nový volební zákon. Tak se zabýváme nějakým volebním zákonem místo toho, abychom se zabývali tím, proč nejsou některé preparáty ve zdravotnictví, proč důchodci žijou špatně. Proč vám klesají preference? No protože vás lidi už nechtějí! Tak to chcete zachránit tímhle zákonem o korespondenční volbě. To je legrační, fakt.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Nyní pan poslanec Nacher.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Já jsem myslel, že už nebudu reagovat, ale musím. Tak na paní místopředsedkyni Olgu Richterovou, vaším prostřednictvím. Já jsem nevěřil svým uším. Ona nám tady připomínala nějaké věci, názory na euro, na korespondenční volbu, a přitom tady ona je vládní politička, kde vládní představitelé ještě před rokem a půl říkali, že nebudou zvyšovat daně - zvyšujete je, to máte v rámci jednoho volebního období. Že nebudete zvyšovat věk odchodu do důchodu, to říkal premiér opakovaně, a další vládní politici - navrhujete to zvyšovat. Vy měníte stanovisko v rámci jednoho volebního období a máte tu drzost někomu jinému říct, že změnil stanovisko na euro v rozhovoru z roku 2009 a politika roku 2024, za patnáct let? To myslíte vážně? Mám najít, jaká byla vaše stanoviska jako Pirátů při vzniku Pirátské strany třeba na NATO? Mám se pak podívat do historie, jak jste se dívali na NATO? Vy? Antifa a tyhlety věci? Tak budeme se teď jako vracet k tomu? To nemyslíte vážně. Dodržujte vlastní sliby aspoň v rámci jednoho volebního období. To po vás nechceme tolik. To jsou čtyři roky. A pak nás můžete testovat, jestli my máme nějaký názor - já mám třeba na euro názor stejný v rámci osmi, deseti, dvanácti let.

No a potom na ctihodného kolegu Marka Bendu. Já mu neupírám právo, ať si tady navrhuje každý den nějaký zákon. Úplně v pohodě. Já jenom říkám jednu věc, že vy jste odůvodnili ministra pro legislativu legislativní čistotou a tím, že to všechno bude chodit řádným procesem, tudíž jako že to budou vládní návrhy. A tomhle případě, který je extrémně citlivý, jste to ausgerechnet vynechali, právě aby tam nebyla jako připomínková místa, a uděláte to zrovna náhodou jako poslaneckou iniciativu. A to mi vadí. Ale na to máte právo. Každý den tady navrhujte cokoliv.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Adámková, poté paní poslankyně Maříková, poté pan vicepremiér Bartoš. Máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, tak obvykle neplýtvám příliš svými vystoupeními, ale tady musím říci, že musím zareagovat na oba ctěné předřečníky, jak paní místopředsedkyni Richterovou, tak pana poslance Bendu. Já s vámi souhlasím. Poslanec má skutečně právo, aby takto podával. Prosím pěkně, jenom si to pamatujte. Protože musím říci opakovaně, i v minulém období, kdy podobné věci byly řečeny, že se budou podávat vládními návrhy, že nemá smysl se tím zabývat, čili prosím pěkně, chovejme se k sobě slušně, já vám vůbec neupírám opravdu právo, podávejte opravdu návrhy jakékoliv, některé možná budou dobré, možná je podpořím, vůbec to nezpochybňuji, jenom prosím pěkně pamatujme si to a pak nám to nevyčítejte.

A jinak jsem chtěla poděkovat paní místopředsedkyni Richterové za obranu pana ministra Šalomouna. Ale já myslím, že on se umí ochránit sám. Takto to vypadalo, jako když potřebuje ještě někoho z Pirátů, aby se ho zastával. To jistě není potřeba. On je velký odborník a já si ho velmi vážím. Řekl to všechno správně, takže mně se to takhle, musím říci, i líbí, jak se doplňujete.

A co se týče změny názoru, prosím vás, v průběhu let se opravdu mění. A já nechci připomínat to, co říkal pan předseda Fiala, kterého si také jako odborníka na politologii vážím, a jaké sliby splňoval. Ani jedno z toho není pravda.

Takže prosím pěkně, držme se konzistentně názoru, dodržujme pravidla a buďme k sobě slušní. Trošku to začíná dělat problém z vaší strany. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Maříková.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěla také reagovat na pana poslance Bendu, ale ten zbaběle utekl, místo aby si vyslechl argumenty opozice. My mu neupíráme to právo, aby jakékoliv návrhy předkládal formou poslaneckého návrhu, ale vy to tady prezentujete jako jednu ze svých priorit, řekla to tady i paní místopředsedkyně Richterová, že ten zákon chcete, no a pokud je to jedna z vašich priorit, tak by se očekávalo, že ho předložíte jako vládní návrh. Ale tím by ten proces byl samozřejmě mnohem delší a museli byste projít tou Legislativní radou vlády. A je zcela evidentní, že tomu jste se chtěli vyhnout. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně. A nyní už vicepremiér Bartoš.

 

Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Já jsem také už nechtěl reagovat - tak jenom Marek Benda. Já bych byl pro zhodnocení, co se stalo, jestli utekl, nebo zbaběle utekl. Jednáme tady už poměrně hodně hodin, poslanci různě odcházejí. Já jsem třeba chtěl upozornit, že už dvakrát jsem vypínal na toaletě tekoucí vodu v umyvadle, dejte si na to pozor. Marek Benda je tady v sále.

A jenom bych chtěl zareagovat na pana poslance Foldynu, prostřednictvím pana předsedajícího. Já když se koukám na volební průzkumy, tak podpora Pirátů je stabilní nad 10 %. Nemyslím si tedy, že podsouvat, že tady to je nějaká záchrana pro nadcházející volby, je legitimní. Zároveň se podívejte, že v momentě, kdy je umožněn občanům v zahraničí lepší způsob a dostupnost volby, tak to není tak, že ty hlasy se kumulují u nějakého typu stran. Rozkládá se to úplně stejně. Já třeba nesouhlasím s politikou současné reprezentace Slovenska, kde ty korespondenční volby jsou, a pan Fico v těch volbách byl úspěšný. Takže to není o tom, že voliči některé strany, kteří jsou v zahraničí, volí jinak.

Zároveň bych chtěl trochu zmínit - tady se hovoří o druhé, třetí generaci, jako kolik lidí je v zahraničí na studijních pobytech, pracovně, my je vysíláme do zahraničí, aby tam získali zkušenosti a přinesli je zpátky do České republiky. Takže to "vy tady dáváte volební právo někomu, koho Česká republika nezajímá", není pravda. Je to chucpe. To volební právo je definováno ústavou a to právo ten člověk má.

Zazněla tady spousta nepravdivých věcí. Jenom k tomu, co tady zaznělo od Michala Šalomouna či Olgy Richterové. Chtěla zdůraznit pouze to, že obsah tohoto legislativního návrhu již prošel všemi potřebnými komisemi, jeho věcná podstata se nemění. A já si nemyslím, že paní Benešová byla super ministryně, nicméně byla to ministryně vaší vlády a z těchto kruhů vycházelo i kladné stanovisko k tomu návrhu. Proto požadovat toto stanovisko znovu je podle mě redundantní. A měli jsme to v programovém cíli Pirátské strany a my prostě dodáváme to, co jsme slíbili.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Králíček. Poté pan poslanec Radek Vondráček.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážený pane předsedající, páni ministři, já bych se chtěl zdvořile zeptat pana vicepremiéra, když tedy tvrdí, že to není žádná záchranná akce a tak dále. Proč tedy není ta účinnost korespondenční volby stejná jako celého zákona? Proč tam vypichujete tu korespondenční volbu od roku 2025 a není to celé od roku 2026, jak se ptal tady můj ctěný dvojí metr kolega Nacher. Proč tedy to je takhle zvláštně? Tak pan Michálek nás tady osočuje z toho, že my tady děláme různé obstrukce, že ten zákon nechceme. No nechceme. Ano, tak ho srovnejte, ať je od 1. 1. 2026, pojďme se na tom dohodnout a je to jasné. Tak my zase říkáme, že pro vás, nebo ne možná pro Pirátskou stranu, ale pro některé další strany je to záchranná akce, protože chcete více hlasů. Dáte to šesti, možná s pozměňovacím návrhem deseti generacím v zahraničí. Tak nám řekněte, proč to není stejné od 1. 1. 2026 a pouze korespondenční volbu předsouváte o rok dopředu.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Nyní pan předseda Vondráček, poté pan vicepremiér Bartoš.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Já vás nezdržím. Já nechci zdržovat, jenom dvě korekce pana ministra Bartoše. Pane ministře, vy jste řekl, že zavedení dostupnějšího a lepšího hlasování ze zahraničí. Dostupnějšího ano, ale prosím, lepšího určitě ne. Korespondenční hlasování vždycky bude méně kvalitní než to prezenční. Připusťte si tu myšlenku. Máte pro to nějaký důvod, prosazujete to, ale rozhodně to není lepší. Je to nižší kvalita hlasování.

Za druhé, když už tedy argumentujeme s protistranou nějakým způsobem, tak by bylo dobré vybrat si nějaké lepší odkazy. Vy říkáte, že pan Fico uspěl. V těch posledních volbách mělo Progresívne Slovensko 60 % v zahraničí, takže Robert Fico v zahraničí neuspěl. Čistě jenom korekce do debaty, věcná. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Dobrý večer. A další s faktickou poznámkou je přihlášen pan ministr Bartoš. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Prostřednictvím paní předsedající bych odpověděl panu poslanci Králíčkovi: neboť implementace korespondenční volby jako takové není z pohledu digitalizace a využití služeb Portálu občana až takový oříšek, zatímco i v té velké změně, v té velké legislativní změně, už to vyžaduje významnější implementace na straně Ministerstva vnitra a těch systémů, tam jsou ty seznamy, které jsou na území České republiky, možnost volit v každém dalším, a i v argumentaci Ministerstva vnitra bylo, že v procurementu a realizaci tohoto projektu je důležité mít to včas. A to je umožněno, pouze pokud se ten projekt bude řešit kvalitě jako celek, zatímco v gesci seznamů, které vedou ambasády pro účely volby v zahraničí, je ta implementace jednodušší. Tolik říkám oborově, jak já nahlížím na ten samotný problém.

Jinak já jsem chtěl jenom, a možná upravím v reakci, prostřednictvím paní předsedající, na pana Vondráčka, možná jsem to dezinterpretoval, já jsem chtěl říci, že v momentě, kdy je umožněno občanům volit v zahraničí komfortněji, což, přiznejme si to, než cestovat z Nového Zélandu někam na ambasádu určitě korespondenční volba poskytuje, tak ta distribuce, když se podíváte na ty hlasy, není to tak, že my jsme měli taky suprové výsledky ve volbách v zahraničí za Pirátskou stranu, nicméně to neznamená, že v danou chvíli tyto hlasy se budou kumulovat u nějakých partají, ale vychází to, vychází to tak, že se tyto hlasy rozkládají.

A ještě u té korespondenční volby samozřejmě ten způsob toho, jakým se následně potom v těch komisích sčítají ty hlasy, tak v danou chvíli samozřejmě v té obálce je to ta samá obálka ve svém způsobu, tedy anonymní, jako je při okrskové volební komisi, neboť v tom sčítání se mají ty obálky, kde jsou ty lístky dány, stejně tak jako v té volební komisi. Ten fakt odškrtnutí na tom seznamu, když to přirovnám, je úplně stejný, jako přijdu do volební místnosti, ukážu tam občanský průkaz nebo v budoucnosti elektronickou identitu (Předsedající: Čas.), oni si mě odškrtnou (Předsedající: Čas.), a volím. To je to doručení. (Předsedající: Čas, pane ministře.). A následně se sčítá podle anonymních obálek.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Králíček a připraví se pan poslanec Vondráček. Prosím.

 

Poslanec Robert Králíček: No, pane vicepremiére, to jste mi odpověděl jenom technicky. Já chápu, že technicky ty korespondenční volby pro vás asi nebudou problém. Jedno, druhé JŘBU, a je to tam. Ale proč tedy, když děláte zásadní změny v tom volebním zákoně, a toto je zásadní změna, proč to nejde ruku v ruce? Já vím, že to technicky bude rychlejší, ale to, a teď to nemyslím jízlivě, to u čehokoliv, ať už máte eDoklady, ať už máte digitalizaci stavebního řízení, vždycky budete mít komponentu, která bude rychleji než zbytek toho zákona. Ale mně by logicky dávalo, když děláte zásadní změny ve volebním systému, tak datum bude stejné. Ale vy tady spěcháte na tu korespondenční volbu, tak jako pan Michálek říká opět zase, že my tady děláme různé kolotoče, veletoče, abychom to zdrželi, tak vy na to strašně moc spěcháte, no protože chcete větší poměr, abychom my náhodou neměli šanci. Vy si ty voliče budete vytvářet v zahraničí, protože je doma prostě nemáte. Tak to přiznejte, a je to. Jinak to dejte k 1. 1. 2026 jako celý zákon a můžeme si zkrátit jednání druhého i třetího čtení a všichni máme volno.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. A nyní je na řadě s faktickou poznámkou pan poslanec Vondráček. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Prosím o pozornost. Já souhlasím s panem ministrem Bartošem. Já se také domnívám, že se ty hlasy naředí, až ta korespondenční volba bude, protože nebudou volit jenom ti lidé z velkých měst, kteří jsou nějak složeni demograficky, tíhnou třeba k určitým ideologiím, a ten výsledek už nebude tak uspokojivý pro strany současné vládní koalice. Takže v tom jsme zajedno. Tak ale proč tak urputně lpíte na tom, aby to bylo už v tom roce 2025, když máte podobný názor? Vždyť tím otupíte spoustu kritiky a ukážete konstruktivní přístup, když ten zákon bude od 1. 1. 2026 jako všechny ty ostatní. A upozorňuji na to, že v systému je nahrán můj pozměňovací návrh, který posouvá účinnost od 1. 1. 2026. Možná bychom ušetřili hodinu debaty, minimálně hodinu, možná dvě, protože jsme to řešili už v rámci prvního čtení. Když se na tom shodnete, i ta vaše snaha pomoci krajanům v zahraničí bude více věrohodná. Jinak si stejně většina republiky myslí, že to děláte jenom proto, že naháníte hlasy do těchto voleb, protože klesají preference ve vnitropolitické... jaksi na vnitropolitické scéně a snažíte se to nahnat jinde. Tak udělejte něco sami pro sebe, zvyšte věrohodnost toho, co říkáte, a hlasujte pro můj pozměňovací návrh 1. 1. 2026. (Potlesk zleva.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. A vracíme se do rozpravy a s přednostním právem se přihlásila paní místopředsedkyně Richterová. Paní místopředsedkyně, prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Kolegyně, kolegové, já chci velice stručně a věcně jenom k tomu, aby nezapadlo, o co tady jde. V tom bodě, který projednáváme, jde zkrátka o servis pro naše občany, o servis, který jsme jim slibovali, že jim doručíme od roku 2018. Předkládali jsme ten návrh, dokonce jsme byli ve shodě s tehdejší vládou, která ten návrh připravila, my jsme ten návrh převzali, a protože se mezitím ta shoda rozpadla, tak jsme ho předložili na několik částí.

A o co teď jde? Prostě ti lidé, kteří jsou v zahraničí, ať už tam studují, pracují, prostě žijí, tak byť jsou to Češi a Češky, stejní občané jako my, co sedíme tady, tak dneska mají výkon svého ústavního práva mnohem dražší, těžší a náročnější. Takže když před chvílí vicepremiér Ivan Bartoš říkal, udělejme to těm lidem komfortnější, tak přesně o to jde. Pohodlnější, ale taky levnější a někdy prakticky možné, protože prostě někde ty lidé jezdí tisíce kilometrů a on opravdu ne každý na to ty peníze má. Co je podstatné, když si vezmete, že dnes naši občané, aby mohli odvolit v zahraničí, jedou tisíce kilometrů, jedou prostě nějakým přeplněným vlakem, jedou opravdu daleko, tak je to něco úplně jiného, než když u nás máme ty tisíce volebních místností, většina lidí chodí volit pět deset minut od svého bydliště, tak komfortní volební místnosti, jako jsou u nás, jsou myslím opravdu málokde. Ale tohle srovnání bychom měli mít před očima. Takže proto tady vystupuju, abych připomněla, že kvůli těm lidem, kteří jezdí stovky a tisíce kilometrů, aby měli aspoň trošku snazší možnost volit, to zavádíme, a slibujeme to my za Piráty třeba od roku 2018.

Co se týče té druhé věci, o kterou jde, pak je to, že je obecně správné zjednodušovat život, a to ta korespondenční volba prostě přináší. Že to je další věc, tak jako se o to snažíme v jiných věcech, tak zase tohle je prostě ten princip, kterého se držíme i u správy voleb.

A k té poslední otázce, proč od 1. ledna 2025. Protože ti lidé tam žijí a pracují právě teď. My chceme, aby neztráceli vazby na naši zemi, chceme, aby si třeba tady podrželi nějakou nemovitost. Často jsou lidé, kteří plánují, že se sem vrátí, já mám takové kolegy třeba ze střední a vysoké školy; že se sem vrátí na důchod, jezdí sem s dětmi na prázdniny. Ty vazby k té zemi mají a je v našem zájmu, aby je neztratili. Stejně tak tady mnozí investují, ty peníze, které vydělají v zahraničí, chtějí nějak zhodnocovat. Opět je na nás, aby tím, že jim dáme najevo, že o ně stojíme, aby co nejvíc zvažovali, že je nainvestují zde.

A poslední, co je opravdu hodně důležité si uvědomit: My jsme dneska v době, kdy si ti lidé mohou vybrat úplně z celého světa, co udělají se svou zkušeností, energií a penězi. A prostě ta soutěž probíhá každý měsíc. Každý měsíc, každý rok, který ztratíme, o který se budou rozvolňovat ty vazby, je zbytečný. Za nás není důvod korespondenční volbu jakkoliv odkládat. Vidíme, že to opozice současná už zhruba pět let blokuje. Nebo čtyři a půl. My to prostě považujeme za správnou věc a chceme lidem zjednodušit život. Bude to férovější pro všechny občanky a občany České republiky, prostě včetně těch, kteří žijí a pracují a studují v zahraničí. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Mám tu faktickou poznámku paní poslankyně Peštové. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuju za slovo, paní předsedající. No, paní poslankyně Richterová, prostřednictvím paní předsedající, předtím tam ty lidi nežili, oni tam žijou teprve teď, jo? Když si to tedy ujasníme. Vy jste řekla, že tam žijí teď. Předtím tam nežili, teď tam žijí a teď jim to chceme ulehčit, ne? A proč tady máte připravenou tu další novelu, to znamená tu třetí, čtvrtou generaci, že chcete dát to občanství české, aby to běželo jak na běžícím pásu?

Ale když už jsme u toho, tak já doufám, paní poslankyně, a to si vohlídám, že zvednete ruku pro můj poslanecký návrh, který tady dávám, to znamená, že musí tyto generace prokázat vztah k naší republice. (Hovoří hlasitě, důrazně.) To znamená, buď tady budou mít trvalé bydliště, nebo budou tady vlastnit nějakou nemovitost, to znamená, že budou platit daň z nemovitosti, nebo mají vůči České republice nějakou daňovou povinnost, anebo budou platit sociální anebo zdravotní pojištění. A to si vohlídám! Protože jestliže má o mém osudu rozhodovat někdo, kdo je třetí, čtvrtá generace a neumí už ani česky, notabene ani neví, kde leží Česká republika, a zná z doslechu od svého prapradědečka, že kdysi dávno tady žil, no tak sorry, to mě docela vadí!

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. A vracíme se do rozpravy, na řadě je pan poslanec Bělor. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Roman Bělor: Děkuji, vážená paní předsedající. Já budu vlastně reagovat na dřívější příspěvek paní kolegyně Peštové, ale vlastně budu reagovat na ten poslední, poněvadž se to vlastně zreplikovalo. Já musím říct, že my skutečně jako odmítáme takovou tu tezi, kterou vy tady neustále opakujete, o tom, že si tady chceme vytvořit jakousi globální pěstírnu voličů nebo něco takového, s tím, že do té debaty o té korespondenční volbě vlastně mícháte ještě neprojednávaný zákon, vlastně korekce zákona o občanství. To mi připadá velmi nefér. To jsou věci, které spolu souvisí pouze tím, že se týkají Čechů v zahraničí. Ale ten zákon o občanství se týká skutečně spíš těch starých krajanů. A opravdu nerozumím tomu, proč to děláte. Spíš se mi líbí to, že pan Vondráček správně řekl, že se ti voliči, kteří využijí korespondenční volbu, možná namíchají, možná ten výsledek pak bude zcela překvapující pro vás a celá tahle ta debata se zpětně ukáže jako zcela absurdní.

Nicméně dám paní kolegyni Peštové za pravdu, prostřednictvím paní předsedající, v té věci, že jsem tady jako zpravodaj byl možná až příliš neformální a příliš stručný, to je pravda. Já jsem nechtěl příliš zdržovat a číst tady celé to usnesení, jako to všichni dělají, takže to běžné vyslovení doporučení v Poslanecké sněmovně k souhlasu jsem tady nepřečetl, za což se jako neomlouvám, ale omlouvám se za to, že jsem neřekl to číslo a datum, to je možná chyba. Takže bylo to usnesení zahraničního výboru číslo 136 z 28. schůze 14. března 2024 teď. V tom máte pravdu.

Ale potom jsem uvedl další část svého krátkého expozé tím, že jsem řekl, že nad rámec svého zpravodajství, což tam možná nemělo být, poněvadž jsem vlastně to měl říct až teď, a nebudu to už opakovat, a tam šlo o to, což ovšem reflektovalo i tu debatu na podvýboru pro krajany i na zahraničním výboru, a to je to, že se musíme na ty krajany dívat jako na lidi, kteří odcházejí do světa po roce 1989 jako svobodní občané, je to jiná diaspora, než je ta, která odcházela prostě pod terorem nacismu a komunismu, a že jsou to lidé, kteří prostě pro nás mohou udělat mnoho, ale musíme se k nim chovat slušně a vytvářet jim podmínky pro výkon jejich práva volit a účastnit se života v České republice, i když třeba dočasně jsou v zahraničí. A i když se vrátí nebo nevrátí, jsou pro nás důležití. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku paní poslankyně Peštové. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já děkuji, že jste to uznal. V každém případě vy jste byl pouze zpravodaj a měl jste zmocnění tady říct to stanovisko toho výboru. Nic víc. Ano, chápu, že jste to pochopil, ale děkuji.

A vy jste se tady ptal, proč máme tendenci tady dávat dohromady dva zákony, které podle vás spolu nesouvisí. Ale ony právě spolu souvisí, jo? Ono všechno souvisí se vším. Každý zákon se prolíná třeba do dalšího zákona. A tadyhle jsme to jednoduše identifikovali. Prostě dělá se novela jednoho zákona a tamta přijde ne plíživě, to přijde jako rána hned druhá. A půjde to stejným tempem, jako jde toto stejným tempem. Vždyť si vezměte, jako kolik zákonů tady máte vlastně v Poslanecké sněmovně, koukněte se, kolik jich vám tady visí, kdy sem ty zákony přišly z jednotlivých ministerstev. A na ně se ještě nedostala ani řada do prvního čtení. Vy prostě máte taky priority. Prostě ty, které tlačíte a které potřebujete, tak ty jdou raketově, ale ty ostatní tam stále visí a nejsou ani v prvním čtení. Takže všechno souvisí se vším a identifikovali jsme to správně.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. A jsme opět v rozpravě. Nyní je na řadě paní poslankyně Pošarová. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, často si s oblibou říkáme a připomínáme, aniž bychom přesně věděli, co to znamená, že naše západní civilizace stojí na pevných pilířích antického světa a antické filozofie, která nám mimo jiné stvořila a definovala i představu a podobu politické demokracie, tedy představu takové společnosti, ve které si vládnou občané, společnosti, ve které si tito občané svědomitě vybírají vládnoucí moc, která po předem jasně určený a vymezený čas spravuje jejich společné záležitosti. Dnes nám v České republice vládnou politici, kteří tuto vznešenou a staletími prověřenou představu ničí a devastují. Na počátku 21. století s úlisným výsměchem a pod rouškou údajné svobody a ochrany lidských práv destruují usilovnou práci předchozích generací.

Poslanecký návrh zákonodárců stran vládní pětikoalice, konkrétně Víta Rakušana, Petra Fialy, Mariana Jurečky, Markéty Pekarové Adamové, Ivana Bartoše, Josefa Cogana, Marka Bendy, Aleše Dufka, Jana Jakoba, Jakuba Michálka, Lucie Potůčkové, Evy Decroix, Jiřího Navrátila, Michala Zuny a Olgy Richterové na zavedení korespondenční volby pro české občany žijící v zahraničí, který 25. ledna letošního roku prošel zde v Poslanecké sněmovně do druhého čtení, znamená začátek konce demokracie a smyslu volebního práva, tak jak jsme jej doposud chápali, a otevírá doširoka lákavou cestu pro manipulaci voleb a pro falšování volebních výsledků.

Podle Ústavy České republiky se volby do Poslanecké sněmovny konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Součástí této ústavní a současně i hodnotové koncepce je i svoboda občana učinit volbu podle vlastního přesvědčení, bez jakýchkoliv manipulací a bez nátlaku okolí. Pokud do našeho právního řádu zaneseme korespondenční volbu, toto vše padá a stává se to možná nadobro minulostí. Do jisté míry se tato koncepce bohužel již částečně bortí. Voliči nejen v České republice, ale i v celé Evropě jsou již dlouhou dobu vystavováni manipulacím ze strany hlavních mainstreamových médií, cenzuře či omezování svobody projevu anebo i trestnímu stíhání za své veřejné projevy. Demokracie má tedy již značné trhliny, které se naše vláda nyní agresivně pokouší prohloubit.

Korespondenční volby jsou dále zcela v rozporu s naším ústavním pořádkem. Každý český občan žijící v zahraničí, který požádá příslušné velvyslanectví o zaslání volebních dokumentů, jejichž součástí je doručovací obálka, úřední obálka, identifikační lístek, volební lístek a případně voličský průkaz, totiž ztrácí svoji anonymitu. Takový občan si již nikdy nemůže být jistý, že jeho volba nebude spojena a ztotožněna s jeho jménem uvedeným na identifikačním lístku. Padá tím imperativ tajnosti volby ve vertikální rovině, tedy tajnost volby občana vůči veřejné moci. A stejně tak mizí i svoboda volby, a to proto, že korespondenční způsob hlasování porušuje zásadu tajnosti volby v horizontální rovině, tedy tajnost volby mezi soukromými osobami. Korespondenční volič již v okamžiku aktu volby nebude muset být pouze sám za volební plentou, a je tedy docela dobře možné, že bude volit pod přímým či nepřímým nátlakem a v přítomnosti dalších, třetích osob. V procesu korespondenční volby, jak jej předkládají vládní poslanci, bude dokonce možné využít prostředníka, třetí osobu, která má právo vyžádat si jménem oprávněného voliče volební dokumenty a celou volbu tedy potenciálně klidně provést namísto něho. To je něco strašného a nepředstavitelného. Otevírá se tak cesta pro kupčení s hlasy, respektive s identifikačními lístky.

To bude velice žádané zboží, zvláště v některých politických kruzích. Tím bude porušena zásada rovnosti volebního práva, protože již nebude platit klíčový ústavní princip, že jeden volič má jeden hlas. Jelikož tito prostředníci získají oproti jiným oprávněným voličům neoprávněnou a nezákonnou výhodu, budou mít více volebních hlasů, což otevírá prostor pro volbu v zastoupení, čímž se současně prolamuje i zásada přímosti volebního práva. Na zastupitelských úřadech, pokud vládní návrh zákona vstoupí do praxe, budou 25 dní před oficiálním datem voleb volně ležet obálky s volebními a identifikačními lístky a zaměstnanci těchto institucí, z nichž někteří budou tvořit takzvané zvláštní okrskové volební komise, k nim budou mít po celý tento čas prakticky neomezený přístup.

Do konečných volebních výsledků se budou dokonce započítávat i hlasy osob, které v době mezi odesláním korespondenčního hlasu a uzávěrkou volebních místností zemřou. Takže zde v případě těsného celkového výsledku voleb jen s velice malou nadsázkou existuje možnost, že o podobě budoucí české vlády rozhodnou hlasy ze záhrobí.

Podobných podivností je v poslaneckém návrhu na zavedení korespondenčního hlasování ze zahraničí ještě daleko a daleko více. Jsou a jistě ještě budou předmětem nejrůznějších právních rozborů. Tento absurdní lapsus, stejně tak jako mnohá další ustanovení tohoto pětikoaličního veledíla, je zejména důsledkem skutečnosti, že zavedení korespondenční volby je předkládáno formou poslanecké legislativní iniciativy, nikoliv prostřednictvím řádného vládního návrhu zákona, který by prošel standardním připomínkovým řízením, včetně jeho posouzení ze strany Legislativní rady vlády. To je u takto zásadního materiálu něco neslýchaného. Přitom právě Legislativní rada vlády, když na sklonku roku 2021 posuzovala téměř identický návrh vládních senátorů ohledně zavedení korespondenční volby, konstatovala jeho protiústavnost a identifikovala v něm řadu dalších zásadních nedostatků, pochybení a protimluvů, kvůli kterým jasně doporučila, aby nebyl realizován. Text vládních poslanců je vskutku místy doslova absurdním a diletantským slohovým cvičením, bohužel s drtivými dopady, které mají potenciál rozložit náš funkční volební systém, zejména pokud se týče voleb do Poslanecké sněmovny.

A my se můžeme již nyní ptát, proč se tohle vše děje? Proč má naše vláda takovou nadstandardní péči o voliče žijící v zahraničí, většinou trvale desítky let? Proč se této voličské skupině tak podbízí? A proč právě nyní? Odpověď se nabízí sama. Protože se současné vládní strany bojí dalších voleb do Poslanecké sněmovny, ale i jiných voleb, které nás čekají. Mají strach, že své pozice neuhájí, a proto hledají způsob, jak si do příštího roku vyrobit účinný nástroj pro manipulaci s volbami, s voliči a s demokracií jako takovou.

Výsledky hlasování ze zahraničí ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021 dopadly velmi výrazně ve prospěch stran současné vládní koalice. Předvolební koalice Pirátů a hnutí STAN zde dosáhla 50,5 % hlasů a koalice SPOLU - ODS, TOP 09, KDU-ČSL - 34,3 % hlasů. A to je také ten hlavní a v podstatě jediný důvod, proč se tyto strany nyní znovu obracejí do zahraničí a hledají svou politickou a mocenskou záchranu mezi občany, kteří pod taktovkou jejich vlády fakticky nežijí a většinou nikdy žít nebudou, což je trestuhodné.

A to ještě návrh zákona o korespondenční volbě ze zahraničí doprovází ještě (jistě?) jen shodou náhod jiná novela z pera vládních poslanců, o které už tady také byla řeč, totiž novela zákona o státním občanství České republiky, která by umožnila nabytí našeho státního občanství i potomkům dětí českých emigrantů do zahraničí z let 1948 až 1989 i ve čtvrté generaci, tedy pravnukům těchto osob, a to pouze na základě jejich prohlášení, že tento požadavek zákona splňují, což je mimo jiné výroba dalších prvovoličů a voličů příštích generací, protože jejich potomci už budou mít české občanství automaticky po rodičích. Účinnost této novely je navrhována k 1. 7. 2024, účinnost korespondenčního hlasování od 1. 1. 2025. Ještě někdo pochybuje o neuvěřitelně drzé účelovosti této vládní legislativní strategie? Množství, míra a intenzita nedostatků a chyb poslanecko-vládního návrhu zákona o korespondenční volbě pro Čechy v zahraničí, jakož i množství, míra a intenzita protiústavnosti, rizik a totálních deformací spravedlnosti a férovosti českých volebních systémů skrze zavedení tohoto typu volby do českého právního řádu je (jsou) tak vysoké, že jakákoliv zákonná forma protestu proti této prioritě Fialovy pětikoaliční sestavy je legitimní, žádoucí a nutná.

Neakceptovatelný je i způsob úpravy přepočítávání zahraničních hlasů na poslanecké mandáty a po zavedení korespondenční volby by to bylo ještě mnohem horší, a to ve třech ohledech. Jednak v tom smyslu, že o složení poslanců za určitý volební kraj ve zcela rozhodující míře - čím menší kraj, tím více - rozhodnou zahraniční, nikoliv domácí hlasy, a také tím způsobem, že příslušné kraje, kam zahraniční hlasy poputují, budou ve Sněmovně enormně i několikanásobně nadreprezentovány, tedy že získají výrazně více poslaneckých mandátů, než by jim příslušelo dle počtu obyvatel. A konečně i tak, že velké množství poslanců za kraj, do kterého budou zařazeny zahraniční hlasy včetně korespondenčních, bude pocházet z politických subjektů, které by tam před zavedením korespondenční volby zahraničí získaly naopak výrazně méně mandátů.

Nejnovější vládní nápad zařazovat zahraniční hlasy do čtyř největších českých krajů je snad nejhorší možnou variantou tohoto přepočítávacího mechanismu. Je to otevřený pokus o to umělou konstrukcí zabetonovat si svou většinu v Poslanecké sněmovně metodou dvojité volební manipulace - zavedením korespondenční volby v zahraničí a převodem těchto hlasů do krajů, kde to vládním stranám nejlépe volebně vyhovuje.

A pak je zde i faktor klíčové role poštovních a doručovacích služeb v korespondenční volbě. Budou všichni jejich zaměstnanci ctít tajnost volby a stihnou tyto subjekty všechny zaslané korespondenční hlasy řádně a včas doručit na místo určení? Nevíme a neví to nikdo. Korespondenční volič tedy ztratí tu jistotu, kterou ve standardním fyzickém procesu volby měl, tedy jistotu, že opravdu hlasoval, respektive jistotu, že jeho hlas byl odevzdán a započítán, což rozhodně není marginální problém. A takových problémů a nenapravitelných excesů je ve vládním návrhu téměř nekonečná řada. Pošleme jej proto, kam patří, na smetiště dějin!

Ráda bych tedy nyní požádala o vlastně prodloužení účinnosti, tedy přerušení tohoto bodu, a to na 20. prosince 2026. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Takže jde o procedurální návrh? Ano. Tak. S protinávrhem, prosím.

 

Poslanec Josef Flek: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení kolegové, jelikož pokročil čas a myslím si, že bychom to měli dotáhnout, s tím, že bychom přihlédli na nějakou přestávku, tak já bych přerušil tento bod a dávám protinávrh proti procedurálnímu návrhu s tím, že bychom ho přerušili do 20.45. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Ano, další s procedurálním návrhem. Prosím.

 

Poslanec Viktor Vojtko: Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, dovolte i mně, abych dal protinávrh k procedurálnímu návrhu, který tady zazněl. Konkrétně bych poprosil o přerušení do 20.32 hodin. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Prosím, paní kolegyně, další protinávrh.

 

Poslankyně Jarmila Levko: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Já si také myslím, že krátkou pauzu bychom si možná zasloužili, abychom si mohli promyslet, kudy dále tuto rozpravu povedeme, nicméně právě proto, abychom došli v nějaké rozumné době k ukončení druhého čtení, tak bych navrhovala, abychom přerušili tuto schůzi do 21.05 hodin. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Pan předseda Dufek.

 

Poslanec Aleš Dufek: Kolegové a kolegyně, máme nějak spočtené, že je potřeba podat čtyři až pět protinávrhů, jsem čtvrtý v pořadí, takže navrhuji přerušení do 20.58 hodin. (Pobavení.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Ano, hlásí se pan poslanec Benda. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, já si na rozdíl od ctěné kolegyně nemyslím, že si zasloužíme nějakou pauzu. Kdo chce hovořiti v sále, hovoří v sále, zbytek se v klidu a míru může věnovat jiným činnostem. Takže navrhuji, abychom přerušili do 20.30.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Vnímám zájem o odhlášení. Všechny jsem vás odhlásila. Prosím, ještě pan předseda Fiala. Prosím.

 

Poslanec Radim Fiala: Když tady koalice říká, že potřebuje tak čtyři až pět návrhů, tak já také jeden přidám. Navrhuji přerušení projednávání tohoto bodu do 31. 12. 2024.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Dobře, děkuji. Takže nyní budeme tedy hlasovat v tom pořadí, jak byly předloženy návrhy. První tedy od pana předsedy Fialy, do 31. 12. 2024 - přerušení projednávání tohoto tisku.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování 10, přihlášeno 126 poslankyň a poslanců, pro 49, proti 71. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní hlasujeme návrh pana předsedy Bendy. To už je nehlasovatelné, ano, děkuji.

 

Takže pan předseda Dufek navrhuje do 20.58 hodin.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování 11, přihlášeno 129 poslankyň a poslanců, pro 13, proti 101. Návrh nebyl přijat.

 

Další návrh je do 21.05.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování 12, přihlášeno 139 poslankyň a poslanců, pro 10, proti 110. Návrh nebyl přijat.

 

Další návrh - 20.32. Tak to máme co dělat.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování 13, přihlášeno 141 poslankyň a poslanců, pro 5, proti 120. Návrh nebyl přijat.

 

Další návrh do 20.45 hodin.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování 14, přihlášeno 143 poslankyň a poslanců, pro 10, proti 118. Návrh nebyl přijat.

 

A poslední návrh, od paní poslankyně Pošarové, přerušit do 20. prosince 2026.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování 15, přihlášeno 143 poslankyň a poslanců, pro 66, proti 72. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní se tedy vracíme zpět do rozpravy a na řadě je pan poslanec Strýček. Pane poslanče, prosím, jenom vydržte chviličku, než kolegové, kteří chtějí odejít, opustí sál. Prosím, ještě chviličku vydržte... Tak já myslím, že můžeme. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Jiří Strýček: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych tady také chtěl rád říct několik připomínek k předloženému zákonu, nebo novele zákona o správě a výkonu voleb se zaměřením na korespondenční volbu. Je paradoxní, minule, když jsem tady hovořil, tak byl prázdný sál, dneska už je tedy vás tady víc, takže doufám, že si to tady vyslechnete. (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Ano, rozumím. Kolegyně, kolegové, prosím, pokud máte něco důležitého, abyste rozhovory vedli v předsálí. Děkuji. Prosím.

 

Poslanec Jiří Strýček: On se nám tady v poslední době v české politice rozšířil takový trošku nešvar, a to to, že se v podstatě mění volební pravidla právě před nějakými přicházejícími volbami. V případě konkrétně této novely zákona o výkonu a správě voleb je to v podstatě za druhou polovinou volebního období a samozřejmě všichni víme, že je to nasměřováno k parlamentním volbám roku 2025. Takže aby tady ta tradice nebyla porušena, máme tady opět návrh na změnu volebního zákona, nebo novelu volebního zákona. Potvrzuje to i skutečnost, že ten celý zákon o výkonu a správě voleb nabývá účinnosti od 1. 1. 2026, ale tato jeho novela paradoxně předsouvá možnost korespondenční volby již od roku 2025.

S ohledem na skutečnost, že vlastně zavedení korespondenční volby bylo obsaženo v programovém prohlášení vlády, je pro mě osobně docela zarážející, že tento návrh novely zákona přichází na Sněmovnu formou poslaneckého návrhu, přičemž mezi navrhovateli jsou předseda vlády Petr Fiala spolu s ostatními předsedy koaličních stran. Ta odpověď na to je za mě zcela jasná. My tady o tom můžeme diskutovat, jak chceme, ale je to úplně zcela jasné. Prostě je to snaha vyhnout se legislativnímu kolečku, v rámci kterého by mohla vzniknout řada nepříjemných připomínek z jednotlivých připomínkových míst, která by mohla přijetí tohoto zákona zabrzdit, nebo přinejmenším zkomplikovat, eventuálně dát za pravdu odpůrcům tohoto návrhu zákona.

To byl takový první pohled v podstatě, co se týče časování a předložení. Já bych se potom na to ještě rád podíval vlastně z celkové té argumentace ke korespondenční volbě a dále dvojího pohledu na zavedení korespondenční volby.

Co se týče té argumentace ke korespondenční volbě, tak tato volba je pro Čechy dlouhodobě žijící v zahraničí, nebo zavedení této volby se samozřejmě na první dojem může jevit jako nevinná modernizace volebního zákona a posun vpřed, ale jak jistě všichni víme, přináší s sebou také řadu rizik. Asi nejčastějším nebo největším rizikem vlastně při této legislativní změně - hovoří zástupci TOP 09, konkrétně předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Adamová Pekarová, pozadu nezůstávají ani zástupci hnutí STAN v čele s Vítem Rakušanem. Tady zaznívají vlastně argumenty, že korespondenční volba ze zahraničí zvýší volební účast, umožní lidem snadno vykonat jejich volební právo, ušetří lidem čas a peníze, navíc už dlouho existuje v řadě západních zemí. Samozřejmě musím uznat, že samozřejmě na tom pravdy něco je, ale toto jsou nejčastější důvody, kterými pětikoalice zdůvodňuje nutnost zavedení korespondenční volby ze zahraničí a které pouští do veřejného prostoru.

Co se však již ve veřejném prostoru podle mě záměrně neobjevuje, jsou informace o rizicích, která s případným zavedením korespondenční volby přicházejí. Nemluví se o tom, jaké požadavky na volbu v Česku klade ústava, tedy že veškeré volby se konají tajným hlasováním. Kterýkoliv občan tohoto státu nemusí být ani odborníkem na ústavní právo, aby byl schopen se zastánců korespondenční volby zeptat na to, jak chtějí zavést tento způsob volby pro Čechy žijící v zahraničí a zároveň jim zachovat ústavně garantovanou tajnost hlasování. Ona totiž ta plenta ve volební místnosti nestojí jen tak pro nic za nic. Volič vhazuje lístek za plentu (?) právě z důvodu, aby nikdo neviděl, pro kterou stranu či kandidáta hlasuje, a aby nebyl nijak ovlivňován. A toto je zásadní problém, který hrozí při zavedení korespondenční volby ze zahraničí. Jednoznačně zde hrozí porušení ústavního principu tajnosti volebního práva. Nebyla by tedy zaručena tajnost hlasování, neměli bychom jistotu, že o volbě nerozhoduje volič pod nátlakem jiné osoby či skupiny osob. Korespondenční hlasování by mohlo umožnit prvky takzvaného rodinného hlasování, při kterém některý z členů rodiny disponuje hlasy ostatních členů rodiny a přímo realizuje či kontroluje jejich volbu. Ta logika věci je zcela jasná. Když se nehlasuje ve volební místnosti, tak prostě není možnost garantovat, že volič hlasuje sám, svobodně, na základě pouze svého rozhodnutí a zda mu někdo nekouká za zády.

Já bych se vrátil ještě k jedné věci, ona tady ta debata kolem toho probíhala. Protože když se mluvilo o tom celkovém zákonu o výkonu a správě voleb, který tedy ještě předložilo minulé Ministerstvo vnitra, tam zaznělo, a bylo to uvedeno dokonce i v připomínkové zprávě samotného ministra vnitra pro koaliční radu minulé vlády ke korespondenční volbě ze dne 9. 4. 2019, a tam jsou přímo uvedena rizika, která tato volba může přinést. A nejpodstatnější z nich je i podle názoru ministerstva nemožnost zajistit ústavně garantovanou tajnost hlasování, protože volič provádí hlasování v takzvaném nekontrolovatelném prostředí mimo volební místnost. Není proto možné garantovat, že nehlasuje pod nátlakem jiné osoby nebo že se nejedná o kupčení s hlasy, a tedy že hlasování probíhá svobodně a tajně. Toto je, prosím vás pěkně, stanovisko samotného Ministerstva vnitra z 9. 4. 2019, které bylo tenkrát podstoupeno koaliční radě minulé vlády a týkalo se té korespondenční volby. Mě tedy osobně zaráží skutečnost, že v důvodové zprávě k tomu sněmovnímu tisku 596, která bezpochyby pochází z dílny Ministerstva vnitra, se v bodě 4 vysloveně uvádí, že korespondenční hlasování je v souladu s Ústavou ČR. Tak já tomu teď trošku nerozumím. A nabízí se tedy otázka, co vedlo odborníky na Ministerstvu vnitra k tak radikální změně názoru. Rozumím tomu, že se změnou politické garnitury a ministra přichází často dobrovolně nebo méně dobrovolně i ke změně názoru, ale podle mého názoru tady tato změna názoru je velmi razantní a zcela zásadní.

Dalším argumentem, který v té připomínkové zprávě byl, je zmíněno riziko, které rovněž výslovně uvádí Ministerstvo vnitra pro koaliční radu tehdejší vlády, a to je přeprava listovní zásilky, jejíž doručování není pod kontrolou státních orgánů ani voliče, ale je zcela závislé na soukromoprávních subjektech. Tím dochází k narušení bezprostřednosti hlasování, což může být považováno za ústavní problém spočívající v takzvaném outsourcingu volebního práva. Realizace volebního práva může být tedy vystavena nahodilosti doručování listovní zásilky držitelem poštovní licence. To je stav v demokratickém právním státě obhajitelný pouze vyvážením jinými zájmy, podstatnými zájmy pro výkon volebního práva.

A další, třetí bod, který bych rád zmínil, je v podstatě takový dvojí pohled na zavedení korespondenční volby. Zástupci pětikoalice je ve veřejném prostoru neustále zdůrazňován názor, že jak hnutí ANO, tak i SPD nechtějí zavedení korespondenční volby, protože je v zahraničí nikdo nevolí. To sice může být pravda, ale celé to možná i plyne z toho, že voliči v zahraničí, kteří zde dlouhodobě nežijí, nemají skutečný přehled a dostatek informací o tom, co se v současné době v podstatě v České republice pod vládou Petra Fialy děje a jaká je skutečná situace České republiky a českých občanů. Samozřejmě mnozí ani ten přehled mít nemohou, protože řada médií, která pracují ve prospěch pětikoaliční vlády, pouští do veřejného prostoru jen ty zaručeně správné informace ve prospěch vládnoucí pětikoalice a doslova, co všichni víme, samozřejmě straší lidi možným návratem vlády Andreje Babiše. V souvislosti s tím politolog Petr Drulák hovoří o zavedení korespondenční volby jako útoku na demokracii a jako jeden z důvodů uvádí i to, že občané žijící trvale v zahraničí disponují také občanstvím své druhé vlasti, kde jsou však o dění informovaní lépe a přesněji než o dění v Česku, a je tedy zbytečné zvyšovat pravděpodobnost, že se stanou jazýčkem na vahách při politickém rozhodování, jehož následky v konečném důsledku sami neponesou.

Když se podíváme na tu druhou stranu mince, tak za poslední desetiletí v podstatě nejméně důvěryhodná vláda, s minimální voličskou podporou, což se týká zejména TOP 09 a KDU-ČSL, které se dlouhodobě potácejí na hranici samostatného vstupu do Poslanecké sněmovny, se snaží pod tlakem neustále klesajících volebních preferencí protlačit do Poslanecké sněmovny korespondenční volbu ze zahraničí, a řešit tak pokles voličské podpory získáním více hlasů ze zahraničí, což samozřejmě u poměrně značné části veřejnosti podkope důvěru ve férovost voleb. Prosazováním korespondenční volby nyní, kdy jsou volební preference těchto stran, zmíněných stran, již na historicky nízké úrovni a vláda Petra Fialy navíc prokazatelně ztrácí důvěru a podporu svých vlastních voličů, je tak podle mého názoru trochu zahrávání si s vnímáním demokracie u nás. Vláda s dlouhodobě nejnižší důvěrou tlačí korespondenční volbu na sílu a téměř na poslední chvíli ve snaze vyškrábnout hlasy co nejvíce voličů v zahraničí, když doma už následkem zoufalé vládní politiky nic víc vyškrábnout nejde. Po zkušenostech se změnou volebního zákona a účelovým vytvořením předvolebních koalic před minulými parlamentními volbami v tomto možná část společnosti opět logicky spatřuje takzvaný, nebo pověstný záchranný kruh, který si vláda hodila sama sobě, aby politicky přežila.

Politická reprezentace by podle mého názoru neměla vytvářet ve veřejnosti dojem, že si opět našla fintu, jak volby a voliče přechytračit. Měnit parametry voleb jen kvůli tomu, aby si jedna konkrétní koalice zachránila ve volbách krk, nevzbuzuje důvěru ve férovost voleb. Důvěru ve férovost demokratických voleb skutečně nejde vyměnit za nějaké vyšší procento hlasů navíc. V tomto případě by opravdu nemělo platit ono příslovečné účel světí prostředky. Nicméně tuto skutečnost nám potvrdila i předsedkyně Poslanecké sněmovny, která v televizním pořadu Ptám se já na přímý dotaz moderátorky, co bude ona jako předsedkyně TOP 09 dělat s klesajícími preferencemi, tak zcela jasně odpověděla: Tak za prvé tady máme zavedení korespondenční volby. - Takže to je zcela jasné. Přes veškeré tady debaty, anebo nedebaty o tom, proč se to zavádí, tak je to zcela jasné. Prostě klesají preference a potřebujeme vyškrábnout někde hlasy v zahraničí.

Jedno americké prořekadlo říká: If it ain't broke, don't fix it. Jinými slovy, neopravuj to, co funguje. Od listopadové revoluce, a to bych chtěl zdůraznit, od listopadové revoluce nebyly v dějinách České republiky občany zpochybněny výsledky jakýchkoliv voleb a důvěra v náš volební systém je tak až výjimky univerzální. Při situaci, kdy by o výsledcích voleb rozhodly hlasy ze zahraničí zasílané poštou, by mohla vzít dnešní důvěra ve volby za své. Reálně hrozí to, že v kontextu debat o podvodech zejména při korespondenční volbě prezidenta USA přestanou lidé důvěřovat celému volebnímu procesu a jakékoliv těsnější výsledky mohou být odmítány jako zfalšované, a nejen možná ty nejtěsnější. Tady prostě může dojít k tomu, já už jsem před tím několikrát varoval při svém minulém (vystoupení?), že může dojít vlastně k tomu, že dojde k rozkolísanosti celého volebního systému. Protože podle mého názoru uvěří-li totiž jen nezanedbatelná část lidí, že je možné volby zfalšovat, tak i kdyby k tomu nedošlo a nebylo tomu tak, bude pro legitimitu voleb znamenat to samé, jako kdyby se skutečně podvádělo. To znamená to je veliké riziko vlastně, že bude docházet k napadání výsledků voleb.

Hnutí ANO je často kritizováno, že ve svém volebním programu rovněž mělo zavedení korespondenčního hlasování ze zahraničí, a nyní se staví proti zavedení tohoto způsobu volby. Ono už to tady zaznělo i z úst místopředsedky Poslanecké sněmovny paní Richterové. Ano, to je sice pravda, my jsme to měli ve volebním programu, ale v minulém volebním období vláda Andreje Babiše, pokud si pamatuji, nikdy zavedení korespondenční volby ze zahraničí nenavrhla a bylo to hlavně z toho důvodu, že tady hovořily zkušenosti z amerických prezidentských voleb, z prezidentských voleb z Rakouska, a co tam bylo nejdůležitější, je, že nepředložila tady ten zákon hlavně z důvodu na základě vyjádření Ministerstva vnitra týkajícího se možného porušení ústavnosti korespondenční volby a dále i kvůli možnosti zpochybnění a opakování voleb, a tím pádem i poklesu důvěry v demokratičnost a politiku.

Já bych tady ještě zmínil, že samozřejmě my jsme byli, nebo nám bylo vytýkáno, že jsme změnili názor, co se týče korespondenční volby. Na druhé straně, co již ve veřejném prostoru tolik nezaznívá, je změna názoru předsedy vlády Petra Fialy na korespondenční volbu, i když tomu není tak dávno. On sám prohlásil - cituji: "Nové formy hlasování představují riziko. Pro demokracii je důležitá důvěra lidí a také přijetí porážky jako legální a legitimní. Platí dvakrát měř a jednou řež, než se rozhodneme pro jiné způsoby hlasování. USA bojují s nedůvěrou v regulérnost korespondenčních hlasů posílenou rozdílnými zákony v jednotlivých státech, což ovlivňuje sčítání a zdržuje vyhlášení výsledků. Netrpělivost, podezřívavost a rozhořčení jsou pochopitelné bez ohledu na to, zda jsou namístě. Toho ať si všímají sociální inženýři, co u nás chtějí pořád něco měnit." Tolik z citace pana premiéra.

Jak jsem již uvedl na začátku svého vystoupení, uvedená novela zákona zde přichází formou poslaneckého návrhu bez jakéhokoliv odborného připomínkového řízení, bez nedostatečného prostoru pro diskusi. S ohledem na změny volebního systému, které jsou vždy zejména pro veřejnost velmi citlivé, tento návrh absolutně postrádá například testovací fázi, tak jak je tomu zvykem u jiných států. Zásadní změna ve volebním systému bude místo hledání konsenzu prosazena na sílu. Konsenzus by se hledal určitě lépe, kdyby pětikoalice tak okatě nespěchala ve prospěch zavedení korespondenční volby kvůli parlamentním volbám v roce 2025.

To je asi za mě všechno. Ještě bych se zmínil, že do systému jsem nahrál pod číslem sněmovního dokumentu 4244 svůj pozměňovací návrh, který předkládám spolu s kolegou Jirkou Maškem a který se týká data a času přijetí doručovacích obálek na zahraničním úřadě. K tomuto pozměňovacímu návrhu se samozřejmě přihlásím v podrobné rozpravě s jeho odůvodněním. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Dále je na řadě paní poslankyně Maříková. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Korespondenční volba se stala tématem vášnivých diskusí a kontroverzí, které odrážejí složitost demokratického procesu. Návrh zákona o možnosti hlasovat korespondenčně pro občany České republiky žijící v zahraničí přinesl do veřejného prostoru mnoho otázek a obav. Diskutuje se o rizicích spojených s touto formou hlasování, jako je falšování hlasů, odcizení, nátlak na voliče či technické chyby. Zároveň je kladen důraz na principy volebního práva, jako je všeobecnost, rovnost a tajnost hlasování. Tento legislativní krok, který přináší značné změny do českého volebního systému, vyvolává řadu důležitých otázek týkajících se demokracie a transparentnosti volebního procesu.

Je zásadní, aby byla veřejnost informována a měla možnost se aktivně zapojit do diskuse ohledně této klíčové změny. Otevřená a důkladná debata by měla být prioritou, aby bylo možné zhodnotit všechny aspekty nového zákona a minimalizovat rizika spojená s jeho implementací. Je důležité, aby tvůrci tohoto předpisu zdůraznili důvody pro jeho zavedení. A do této doby to stále neudělali. Navíc by měla být zajištěna nezávislá a objektivní analýza dopadů nového zákona a jeho souladu s ústavou a mezinárodními standardy. Veřejnost by měla mít možnost se seznámit s veškerými faktory a následky této změny, aby mohla vyjádřit svůj názor a případné obavy. Transparentnost a participace jsou klíčové pro legitimní a důvěryhodný volební proces, který je základem demokracie. Je třeba dbát na zachování důvěry ve volby a respektovat pluralitu názorů v rámci společnosti. Každý krok, který ovlivní volební systém, by měl být pečlivě promyšlen a podroben důkladnému a kritickému hodnocení s cílem zajistit spravedlivé a transparentní volby. Otevřená komunikace a široká podpora veřejnosti jsou klíčové pro úspěšné provedení takové legislativní změny. A to v tomto případě prostě není. Je důležité, aby veškeré obavy a námitky byly vyslyšeny a zodpovězeny, aby bylo dosaženo co nejširší shody a legitimity nového volebního systému. Pouze prostřednictvím důkladné a transparentní diskuse lze zajistit, že nová pravidla budou reflektovat potřeby a hodnoty české společnosti a přispějí k posílení demokratických principů a procesů. Jedině tak lze minimalizovat rizika spojená s implementací nového zákona a ochránit demokratický volební systém v České republice.

Zásadní otázkou zůstává, zda je tato změna skutečně nepostradatelná pro demokracii a zda stojí za možná rizika spojená s tímto způsobem hlasování. Je důležité zvážit, zda se tímto krokem nenarušuje integrita volebního procesu a zda se neotvírá prostor pro zneužití či manipulaci s hlasy voličů. Každá inovace ve volební systém by měla být pečlivě promyšlena a zvážena s ohledem na dlouhodobé důsledky pro demokratické principy a procesy.

Korespondenční hlasování může být dvousečnou zbraní. Zatímco zvyšuje dostupnost pro voliče mimo domovský obvod, přináší s sebou i rizika, jako je možnost manipulace nebo zneužití hlasů. Je klíčové zajistit, aby každá změna volebních postupů byla pečlivě zvážena a chránila integritu demokratického procesu. Důsledné monitorování a kontrola jsou nezbytné pro zachování důvěryhodnosti voleb a ochranu demokratických hodnot. Je důležité si uvědomit, že každá změna ve volebním systému může mít dalekosáhlé důsledky. Korespondenční hlasování může být pro některé voliče velkou výhodou, ale je třeba pečlivě zvážit, zda neohrožuje základní principy demokracie. Bezpečnost a transparentnost voleb by měly být vždy na prvním místě, aby byla zachována legitimita volebního procesu a důvěra veřejnosti v demokratický systém.

Navzdory všem rizikům se rozhodla pětikoalice prosadit nový zákon o korespondenční volbě, který považuje za klíčový bod jejich programu. Je tolik důležitý, že návrh zákona není předložen jako oficiální vládní návrh, ale je podán jako iniciativa poslanců. Tím se vyhnuli složitému připomínkovému procesu a zásahu Legislativní rady vlády, která by mohla zákon značně pozměnit, jak již bylo tady naznačeno.

Vláda pětikoalice plánuje zavést možnost hlasovat korespondenčně pro občany, kteří jsou v době parlamentních voleb mimo hranice státu. V současné době je hlasování možné na diplomatických úřadech. Občané žijící v zahraničí mají tedy možnost volit stejnou formou jako občané žijící v České republice. Naopak zavedením korespondenční volby ze zahraničí budou občané žijící v zahraničí zvýhodněni, což může být nyní účelové a může vést k pozdějšímu zavedení korespondenční volby také zde v České republice.

Ze současného návrhu zákona není známo, pro jaké územní obvody, popřípadě části územních obvodů zastupitelských úřadů budou moci voliči využít korespondenční volby. To bude v rukách Ministerstva zahraničí, které bude vycházet z dostupnosti a poskytování poštovních služeb v příslušném území. Zda bude vycházet pouze z dostupnosti poštovních služeb, nebo bude skrytě ovlivněno také jinými faktory, se můžeme jen domnívat. Už to samo o sobě je problematické, že územní obvody v zahraničí bude vybírat Ministerstvo zahraničí. Je důležité si uvědomit, že vláda České republiky se obměňuje každé čtyři roky, a každá vláda má tedy i možnost rozhodovat o územních obvodech podle místa, kde se nacházejí třeba jeho (její) voliči, tudíž že bude ovlivňovat volby ze zahraničí. Takový postup může být diskriminační vůči těm, kdo nebudou mít možnost hlasovat korespondenčně a budou nuceni navštívit příslušný konzulát.

Hlasování pomocí poštovních služeb nese určitá rizika. Neexistuje zde záruka, že výběr bude probíhat bez zásahů, a zvyšuje se tak prostor pro manipulaci s volebními výsledky. Při rozhodování ve svém domově jsme izolováni. Navíc není možné ověřit podmínky, za kterých volič vloží svůj hlas do obálky. Dokonce nelze zjistit, kdo obálku skutečně uzavírá. Pokud má někdo skutečný zájem o to, jak se jeho rodná země řídí, i když v ní není fyzicky přítomen, měl by se odtrhnout od pohovky a udělat základní krok pro podporu své země, navštívit příslušnou ambasádu a vyjádřit své právo hlasovat, stejně jako je to možné v současnosti. Tato možnost je k dispozici pouze jednou za čtyři roky a slouží jako oslava práva a svobody, s nimiž by se mělo nakládat s úctou. Volby nejsou soutěží o popularitu. Je to o zodpovědnosti a uvědomění si, že každý hlas ovlivňuje podobu země a budoucnost těch, kteří v ní žijí. Proto je důležité, aby ten, kdo chce skutečně ovlivnit dění ve své zemi, projevil ochotu vykonat své hlasovací právo stejně jako občané v České republice, kteří se musejí vydat k volební urně. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. A pokračujeme v rozpravě. Nyní je na řadě pan poslanec Brož. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes diskutujeme o zásadním návrhu změny zákona, který by zavedl možnost korespondenčního hlasování pro české občany žijící v zahraničí. Chci zdůraznit, že rozumím záměru usnadnit našim krajanům účast ve volbách, ale s ohledem na způsob legislativního projednávání, mezinárodní zkušenosti a potenciální rizika spojená s touto metodou volby je nezbytné provést důkladnou analýzu možných důsledků. Já jsem se zaměřil na nějaké legislativně právní aspekty a rozdělil jsem to do několika bodů.

Za prvé jsou to obecné ústavněprávní zásady volebního práva České republiky. Tady můžeme říct, že politická participace neboli možnost zapojení do správy veřejných záležitostí je neodmyslitelně spojena s principem lidové suverenity v České republice, která je podle čl. 1 ústavy charakterizována jako demokratický právní stát. Článek 2 ústavy zdůrazňuje, že veškerá státní moc pramení z lidu. Tento právní základ umožňuje občanům České republiky aktivně se podílet na výkonu státní moci především prostřednictvím využívání jejich volebních práv. Hlavní ústavněprávní zásady volebního práva v České republice jsou všeobecnost, rovnost, přímost, tajnost a požadavek svobodného hlasování ve volbách, jež je prosté jakéhokoliv nátlaku. Tyto základní principy nalezneme na řadě míst v Ústavě České republiky i v Listině základních práv a svobod.

Za druhé - mezinárodněprávní principy volebního práva. Obdobné základní principy výkonu volebního práva nalezneme i v mezinárodněprávních dokumentech, jimiž je Česká republika rovněž vázána. Je to například čl. 21 Všeobecné deklarace lidských práv nebo čl. 25 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Za třetí - k jednotlivým ústavněprávním principům výkonu volebního práva. Univerzálnost volebního práva zaručuje, že všichni dospělí občané České republiky mají právo volit bez diskriminace na základě rasy, barvy kůže, národnostní nebo etnické příslušnosti, jazyka, pohlaví, náboženského vyznání, politických či jiných názorů, sociálního původu, majetkového stavu, rodu nebo jiných sociálních faktorů. Co se týče návrhu zákonodárců, zdá se, že v této oblasti plně respektuje tento návrh ústavní principy, avšak shoda s ústavními zásadami zde končí.

Bod 3 rozdělím na několik podbodů. Za a) se jedná o ústavní princip rovnosti. Zavedením korespondenční volby pro občany v zahraničí, ale ne pro ty, kteří jsou v den voleb mimo své bydliště v rámci České republiky, vzniká nerovnost. Proč by měli občané žijící v zahraničí mít privilegovaný přístup k hlasování, zatímco ti, kteří jsou na služební cestě nebo v nemocnici, musí hlasovat osobně nebo prostřednictvím voličského průkazu? Rovnost v právním slova smyslu vychází z principu svobody a rovnosti každého člověka v důstojnosti a právech jakožto jedna z nejvýznamnějších hodnot před zákonem. Občané České republiky, kteří žijí na jejím území, nemají žádnou možnost hlasovat korespondenčně, a to ani v případě, že se v dané dva dny voleb nacházejí pracovně na druhé straně republiky, v zahraničí nebo jsou fyzicky indisponováni a k volbám se nemohou dostavit. Komfort volby některých nemůže obstát jako důvod pro protiústavní diskriminaci velké části občanů České republiky.

Za b) se jedná o princip přímosti volby, to je osobního hlasování. Ústavou chráněný princip přímé volby znamená, že je volba prováděna přímo voličem, právo volit nesmí být v žádném případě převedeno na jinou osobu. V některých členských státech Evropské unie je přitom možné volit v zastoupení, například v Belgii, Francii nebo Nizozemsku, ale v České republice tato možnost občanům dána není. Předložený poslanecký návrh přesto v § 57 stanoví následující bod 3. Žádost podle odst. 2 lze podat osobně nebo prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče. To je tedy v rozporu s tímto popsaným principem.

Za c) se jedná o princip tajnosti hlasování. Korespondenční hlasování může být náchylné k porušení tajnosti hlasování. O tom už dneska bylo hodně mluveno. V rodinném prostředí nebo tam, kde existují sociální nebo ekonomické závislosti, může dojít k nátlaku na voliče, aby hlasoval jinak, než chtěl. To je v přímém rozporu s principem svobodných a tajných voleb, který je základním pilířem našeho demokratického státu a demokratického systému. Princip tajného hlasování vyžaduje, aby byly zabezpečeny takové podmínky pro výkon volebního práva, které znemožňují zjistit, jak konkrétní volič hlasoval.

Za d) je to požadavek svobodného hlasování. Podle čl. 21 Listiny základních práv a svobod má každý občan právo účastnit se správy veřejných věcí přímo nebo prostřednictvím svobodně zvolených zástupců.

Svobodné volby, které odborná literatura vyhodnocuje jako pátý a zároveň nejdůležitější princip voleb, jsou základem volebního práva, jehož dodržení zajišťují další čtyři principy v kombinaci s dalšími zásadami liberální demokracie.

V bodě 4 se jedná o další problematické aspekty navrhované korespondenční volby. Je to například chybějící prvek laické kontroly reprezentované zástupci politických stran a hnutí. V takzvaných zvláštních volebních okrskových komisích ve zvláštních volebních obvodech na zastupitelských úřadech nejsou na rozdíl od volebních komisí při volbách na území České republiky zastoupeni zástupci politických stran a hnutí, kteří by měli představovat prvek takzvané laické kontroly řádného průběhu voleb. V případě korespondenční volby budou volební komise v zahraničí, tedy tyto zvláštní okrskové volební komise, tvořeny zástupci zastupitelských a konzulárních úřadů, to je de facto zaměstnanců Ministerstva zahraničních věcí jakožto ústředního úřadu moci výkonné, v jehož čele stojí zástupce jedné politické strany.

Za dalším bodem je hrozba destabilizace systému, narušení důvěry veřejnosti v řádný průběh voleb. Asi se shodneme na tom, že v současné době veřejnost důvěru ve volby má, až na nějaké excesy a výjimky.

Přínosem navržené korespondenční volby ze zahraničí má být podle předkladatelů poslaneckého návrhu čistě a pouze to, že někteří občané České republiky žijící v zahraničí mají dalekou cestu na zastupitelské úřady. Přínos této zásadní změny v našem právním řádu je však marginální, naproti tomu záporů je celá řada. U každé nově navrhované právní úpravy je potřeba poměřit přínosy a zápory a u změn s ústavním dopadem to platí dvojnásob. V tomto případě je jednoznačné, že zápory zavedení korespondenční volby významně převýší její přínos.

Dalším bodem je problematika legitimity hlasování občanů trvale žijících mimo Českou republiku, protože dle čl. 21 Listiny základních práv a svobod občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. O svých zástupcích by měli rozhodovat zejména obyvatelé, kteří na území České republiky skutečně žijí. Lze předpokládat, že jinak bude například ohledně otázky zvýšení daní nebo branné povinnosti hlasovat osoba, které se dotknou osobně, a osoba sledující toto pouze mediálně.

Dalším bodem jsou nedostatky legislativního procesu přijímání předloženého poslaneckého návrhu, který zavádí korespondenční volba (volbu). O tom tady již bylo hodně řečeno, proč je to právě tímto způsobem.

A za posledním bodem je integrita volebního systému, protože korespondenční hlasování klade značné výzvy k integritě voleb. Historie ukázala, že bez dostatečných kontrolních mechanismů může dojít k manipulaci s hlasováním jinými lístky, padělání podpisů, a dokonce k odcizení hlasů. Ve Spojených státech amerických při volbách v roce 2020 se objevily obavy z podvodů a zneužívání korespondenčních hlasů, což vyvolalo rozsáhlé debaty a právní spory ohledně výsledků voleb. Ovšem stejně tak ve Spojeném království vedly problémy s korespondenčními volbami, jako byly masivní podvody ve volbách v Birminghamu v roce 2004, ke ztrátě veřejnosti v důvěru ve veřejné volby. To je něco, co bychom určitě neměli u nás dopustit, a byl to důsledek nedostatečné regulace a kontroly procesu.

Já bych na základě výše uvedeného, to, co jsem říkal, a jsou to opravdu právnicko-legislativní záležitosti, možná právě proto ten návrh je daný jako poslanecký, ne jako vládní, protože kdyby přišly všechny ty připomínky v průběhu procesu, tak byste je určitě vyřizovali dalších deset let a troufám si tvrdit, že Legislativní rada vlády by určitě minimálně zvedla mnohokrát ukazováček výstražně, ne-li, že by mnoho věcí nedoporučila. Na základě toho všeho, protože si myslím, že tenhleten návrh je šitý opravdu horkou jehlou, tak si dovoluji navrhnout procedurální návrh na přerušení projednávání tohoto bodu do 8. 4. 2025.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Zagonguji pro kolegy, ano. A už vidím přihlášky s protinávrhy. Tak pánové, prosím, tak jak jste se hlásili.

 

Poslanec Michal Zuna: Tak já děkuji za slovo, paní předsedající. Já si dovolím dát protinávrh k tomuto návrhu. Tak se nám z toho opět začíná stávat folklor, že po každém druhém vystupujícím padá procedurální návrh. I přesto tu lhůtu považuji za velmi dlouhou a můj protinávrh je na přerušení do 21.20.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Tak prosím další protinávrh.

 

Poslanec Josef Flek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, jelikož pokročil čas a neustále zde padají procedurální návrhy, tak si myslím, že to není zapotřebí. Hlasovali jsme to několikrát, ale budiž, dávám protinávrh na procedurální návrh, a to přerušení do 21.38. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Další s protinávrhem. Prosím.

 

Poslankyně Romana Bělohlávková: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych dala protinávrh na přerušení jednání do 21.37 hodin. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Dobře. Děkuji. Ano, pan Bělobrádek ještě s protinávrhem. Prosím.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, vážený pane premiére, kolegyně, kolegové, já bych si dovolil navrhnout, abychom přerušili tuto schůzi do 21.14. Děkuji. Dávám protinávrh k původnímu návrhu.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Tak to už bude asi nehlasovatelné. Ano, další protinávrh. Prosím.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegové, kolegyně, já si dovolím přednést svůj protinávrh. A protože jsem starší člověk, tak si dovolím trošku, abychom si oddychli, a navrhuji 22.00.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: 22.00. Vnímám zájem o odhlášení. Všechny jsem vás odhlásila. Ano, prosím.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji, paní předsedající. Já bych dal protinávrh na přerušení tohoto tisku do 31. 12. 2025. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Tak, děkuji. Ano, s náhradní kartou 34 hlasuje paní poslankyně Urbanová.

 

Nyní tedy budeme hlasovat o posledním podaném protinávrhu - do 31. 12. 2025.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 16, přihlášeno 131 poslankyň a poslanců, pro 61, proti 66. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní máme návrh na přerušení do 22.00.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 17, přihlášeno 133 poslankyň a poslanců, pro 17, proti 105. Návrh nebyl přijat.

 

Návrh pana poslance Bělobrádka je nehlasovatelný, takže budeme hlasovat další protinávrh - do 21.37.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 18, přihlášeno 137 poslankyň a poslanců, pro 5, proti 121. Návrh nebyl přijat.

 

Další návrh je do 21.38.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 19, přihlášeno 137 poslankyň a poslanců, pro 4, proti 121. Návrh nebyl přijat.

 

Další protinávrh - do 21.20.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 20, přihlášeno 138 poslankyň a poslanců, pro 4, proti 120. Návrh nebyl přijat.

 

A první návrh, který padl od pana poslance Brože, přerušit do 8. 4. 2025.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 21, přihlášeno 139 poslankyň a poslanců, pro 64, proti 68. Návrh nebyl přijat.

 

Vracíme se opět do rozpravy. A nyní je na řadě pan poslanec Koten. (Poslanec Koten přichází k řečnickému pultíku. Hluk v jednacím sále, někteří poslanci odcházejí ze sálu.) Pane poslanče, opět poprosím chvilku o strpení, než kolegové, kteří chtějí opustit sál, tak učiní. (Vyčkává se na snížení hluku.) Kolegyně, kolegové, prosím, abyste své rozhovory přesunuli do předsálí, jinak nemůžeme pokračovat. Děkuji.

A máte slovo, pane poslanče. Prosím.

 

Poslanec Radek Koten: Tak děkuji moc. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, tady to je takové jako ty vlny na těch koncertech. Napřed tady takhle jako je ta vlna, že ti poslanci honem přiběhnou hlasovat, a pak se to tady zase celé vylidní, když je ta korespondenční volba. My jsme se tady sešli k té vaší korespondenční volbě, kterou se tady snažíte za každou cenu protlačit, a je v podstatě úplně jedno, jestli je výborový týden, nebo jestli je jakýkoliv jiný týden. A jestli je sněmovna, tak vy to dáte zrovna na výborový týden, aby nemohly jednat ani výbory. Tak moc vám na tom záleží.

Co se týká té korespondenční volby, no, lidé mají v dnešní době možnost hlasovat na ambasádách, nikomu žádné právo není upíráno a navíc tedy mohou hlasovat naprosto úplně stejným způsobem, jako hlasují lidé tady v České republice, to znamená tajně, nikdo je nemůže ovlivnit, protože jsou za plentou, mají všechny hlasovací lístky, takže nikdo ani není schopen ověřit, kdo jak hlasoval. A samozřejmě tato volba se nedá žádným zásadním způsobem ovlivňovat.

Předpokládám, že to budete tlačit tou svou stoosmičkou tak daleko, jak daleko vám to tedy dovolíme, ale nakonec si to zase budete chtít prohlasovat hrubou silou. Já bych se vůbec nedivil, kdyby to opět skončilo u Ústavního soudu, ale vzhledem k tomu, že ten Ústavní soud je vám nakloněn, tak předpokládám, že ten výsledek rozhodnutí už je jasně dán.

Nicméně já bych tady řekl, jak by to mělo celé fungovat. Občan by si v cizině on-line nebo osobně vyžádal od české ambasády registrační kartu, kterou by dostal poštou nebo osobně na ambasádě, a to s předstihem minimálně 40 dní před volbami. Vyplnil by hlasovací lístek, ten by vložil do hlasovací obálky, následně by tuto obálku vložil do o něco větší poštovní obálky a přidal by do ní tu registrační kartu. Až na ambasádě by poštovní obálku otevřeli, ověřili by kartičku a tu volební obálku by prý neotvírali a hodili by ji na ambasádě do volební urny k ostatním hlasovacím obálkám od lidí, kteří na ambasádu v den voleb přijdou hlasovat osobně.

Podle znalce na ústavní právo, který jistě na toto téma se již vyjadřoval v tisku, je s korespondenčním hlasováním problém hned ve třech rovinách.

Za prvé narušení tajnosti volby. Tím prvním problémem je podmínka tajnosti voleb. Pokud dojde k zaslání hlasovacího lístku v hlasovací obálce s přiloženým registračním štítkem uvnitř poštovní obálky, potom je princip tajnosti z hlediska ústavního principu nenávratně porušen, protože v tom okamžiku lze ztotožnit osobu, jak hlasovala. Podle ústavního práva se abstrahuje od toho, jestli úředník na ambasádě je nebo není poctivý, jestli nakoukne do hlasovací obálky, jak pan Novák z Horní Dolní hlasoval a komu to hodil, nebo nenakoukne. Princip tajnosti voleb totiž nemůže a nesmí být založen na důvěře, ale pouze na principu nezpochybnitelné anonymity. Na důvěře totiž tajnost voleb v českém právním řádu není založena. Volby jsou založeny na takzvané zaručené anonymitě hlasovacích lístků a potažmo obálek, ve kterých jsou lístky do urny vloženy. Volič vhazuje obálku se svým hlasem do volební urny, a nezáleží tedy na tom, jestli volební obálku pan Novák zalepí lepidlem, protože z hlediska principu tajnosti voleb na tom nezáleží, jestli je ztotožněn samotný volební lístek anebo volební obálka, ve které je lístek zalepen. Z hlediska ústavního principu tajnosti českých voleb by muselo dojít ke změně principu voleb, které by byly tajné jen pro lidi, kteří přijdou k urně v den voleb hlasovat osobně a za plentou vyplní lístek a vloží do obálky, zatímco pro lidi hlasující korespondenčně by princip tajnosti voleb již z hlediska ústavy garantovaný nebyl.

No a pojďme si představit, k čemu by to vedlo. Někdo ze zaměstnanců ambasády by nakoukl do volební obálky známého podnikatele, který zrovna je v zahraničí a rozhodl se pro korespondenční volbu. Zaměstnanec ambasády by to potom prozradil nějakému českému novináři, že tento známý podnikatel hlasoval pro extremistickou a protiimigrační stranu. Novinář by se odvolal na důvěrný zdroj bez určení místa. Podnikatel by podal trestní oznámení na neznámého pachatele, a to buď za pomluvu, anebo za prozrazení jeho volby. Vedlejším efektem by bylo, že by to podnikatelovi narušilo jeho obchodní aktivity, partneři by mu rušili zakázky, že hlasuje pro takovou stranu a že je extremista a sympatizant s nějakou onálepkovanou partají. Jinými slovy, pokud někdo zavede korespondenční volbu, tak dojde k narušení principu utajení voleb a je otázkou času, kdy k tomu opravdu dojde.

Hrozba číslo dvě, takzvaný family voting a kšeftování s korespondenčními hlasy ve velkém. Je jedno, od kolika nebo do kolika obálek hlasovací obálku vložíte. Pokud bude v obálce registrační štítek oprávněného voliče, v tom okamžiku je volební obálka ztotožněna a je jen otázkou času, kdy zvědavost nějakého úředníka zvítězí nad jeho odpovědností. Uvidí třeba obálku od herce nebo známého zpěváka. To je tedy první problém. Druhým problémem je ovlivňování voleb. Při korespondenční volbě reálně hrozí takzvaný family voting, jev, kdy ostatní členové domácnosti přemlouvají voliče, aby hlasovali jinak.

Korespondenční hlasování navíc otevírá cestu k obchodování s hlasy na internetu. Nákupčí hlasů mohou vykupovat tyto volební lístky od lidí ve finanční nouzi, ale třeba i od lidí, kteří nouzi nemají, ale chtějí si vydělat třeba 50 amerických dolarů za jeden hlas a na hlasu jim nezáleží. Bodejť by jim také záleželo, když žijí desítky tisíc kilometrů daleko!

Nejčastější hlášky bývalého premiéra slovenské vlády, který na podzim minulý rok sliboval Romům na východě Slovenska 500 eur za to, když budou pro něj hlasovat. Není to tak dávno, kdy Igor Matovič, bývalý slovenský premiér, nabízel romským voličům na východě Slovenska celých 500 eur za to, že pro něj budou hlasovat, a pokud se mu s jeho hnutím podaří vstoupit do vlády, potom vláda Romům těchto 500 eur schválí. Tady by to fungovalo ve větším. Nákupčí spustí na internetu výkupní akci, že nakoupí volební lístky s obálkami za tolik a tolik peněz. Oprávněný volič, který volební lístky dostal domů od ambasády poštou s registračním štítkem, ty lístky, štítek a obálky vezme a pošle je výkupčímu. Ten vyplní obálky podle objednávky zadavatele, který si u něho výkupní kampaň na tajňačku objednal. Zde je tedy prostor pro nevládní neziskové organizace. Výkupčí potom odešle obálku poštou na ambasádu a tam nic nebudou tušit. Prostě otevřou poštovní obálky, vyjmou z nich volební obálky s registračními kartami, zkontrolují je a volební obálky hodí do urny. Že byly obálky vyplněny výkupčím hlasů nebo nějakou nevládní neziskovou organizací, to se však nikdy nedozví.

Máme tu hrozbu číslo tři, takzvaná amerikanizace českých voleb s využitím mrtvých, ale jinak korektně registrovaných duší. Třetím problémem je samozřejmě hlasování mrtvých duší. Tady nemluvíme už o nějakých výkupech hlasů zvenčí systému, ale o manipulaci voleb zevnitř. Nikdo totiž přesně neví, kolik Čechů žije v zahraničí, pouze se to odhaduje. Většina odhadů se kloní k názoru, že v cizině žije přibližně půl milionu Čechů, ale objevují se i názory, že by jich mohlo být 750 tisíc, dokonce včetně hlasů mimo Spojené státy 1 milion 400 tisíc. V roce 2023 přišlo osobně na české ambasády k volbám prezidenta necelých 23 tisíc Čechů. Kdyby se volilo dálkově pomocí pošty, bylo by voličů násobně mnohem víc. Když se někde najednou po spuštění korespondenčních voleb objeví 100 nebo 200 tisíc hlasů, nepůjde v podstatě identifikovat, jestli jde opravdu o lidi, kteří se rozhodli poslat korespondenční hlas, nebo někdo prostě zadal do počítačového systému ambasády objednávky na zaslání hlasovacích lístků uměle, zevnitř systému, a potom v den voleb do volebních uren na vybraných ambasádách z poštovních pytlů přisype i několik desítek nebo stovek tisíc hlasů.

Teď tady nemluvím o falšování voleb zvenčí, ale o manipulaci voleb, která by mohla nastat zevnitř systému a režimu, jako jsme viděli na uniklých videích z voleb amerického prezidenta v listopadu 2020. Ženy přitahovaly ke sčítacím stolům poštovní pytle narvané poštovními hlasovacími obálkami, které rozlepovaly, kontrolovaly jejich doručovací karty a vhazovaly volební obálky do sčítacích košů. V podstatě všechny poštovní hlasy bez výjimky jako zázrakem byly v těchto pytlích pouze pro Joea Bidena ve stovkách sčítacích okrsků v Pensylvánii, v Ohiu, v Coloradu, v Michiganu, v Georgii, ve Wisconsinu. Ze statistického hlediska to bylo vyloučené, aby stovky procent hlasů z pytlů od pošty obsahovaly jen a jen hlasy pro Joea Bidena.

Zasílání hlasů poštou otevírá bezbřehý prostor pro manipulaci voleb. Jenže ten systém to zařídí. Volby byly zmanipulovány zevnitř amerického volebního systému na mrtvé duše, prostě byly objednány volební poštovní lístky a obálky, informace byly zaneseny do systému, a potom jen stačilo vyplnit ty lístky, vložit je do obálek a hromadně odeslat poštou. Mnoho Američanů se dokonce divilo, že když přišli hlasovat osobně, tak jim volební komise sdělila, že už hlasovali korespondenčně. Ani jeden z amerických soudů kvůli tomu volby nezpochybnil a výsledky voleb nezrušil. Soudy se totiž po (na) tom spiknutí v roce 2020 proti Trumpovi spolupodílely.

Můžeme se tedy jenom dohadovat, kolik desítek tisíc hlasů by najednou poštou začalo přicházet na české ambasády a jak by české soudy stížnosti zamítaly jednu po druhé jako neopodstatněné, protože samozřejmě ty hlasy by přišly z ciziny, kde české soudy nemají žádnou jurisdikci. Není divu, že pětikoalice chce zavést korespondenční volby, protože těmi se dají ošéfovat výsledky voleb nejenom v Americe, ale proč to tedy nezavést i v Česku? Ne? Nebo budeme za hlupáky a budeme věřit tomu, že nikdo ze zaměstnanců ambasád nebude nakukovat do volebních obálek, až uvidí, že jde o obálku od známého politika nebo miliardáře nebo jiné zájmové osoby, kterou je potřeba mediálně zahájit (?) a s nějakým výsledkem? Nebo budeme věřit, že režim bude generovat desítky tisíc voličů z ciziny do systému korespondenčních voleb a nebude jejich jména a sám o sobě (?) si posílat hlasy tak, jako jsme to viděli ve Spojených státech?

Můžeme být tak naivní, ale konceptuálně gramotní lidé vědí, k čemu (to) povede a co je účelem. Já si myslím, že jedno video z fotbalové šatny po uvědomění si, že loď této vlády jde ke dnu jako Titanic a je nutné se z ní evakuovat, tak že je nutné vzhledem k tomu, že volby budou již na podzim příští rok do Sněmovny, tak je dobré se odpojit, distancovat se a prosadit korespondenční volby. Ty totiž mají zajistit hlasy pro liberály z ciziny, tedy hlasy od těch skutečných voličů, tak zřejmě i od těch mrtvých duší.

My sice namítáme, že zavedení korespondenční volby vyžaduje ústavní většinu ve Sněmovně a souhlas 120 poslanců, protože se jedná o změnu organizace voleb, ale tato vláda tvrdí, že to stačí ošetřit běžným zákonem. Očekává se proto žaloba k Ústavnímu soudu na postup vlády, ale Ústavní soud to může potvrdit úplně stejně jako valorizace důchodcům, potvrdil to snížení. Takže já jsem si myslel, že Ústavní soud má rozhodovat tak nějak podle práva, ale vzhledem k tomu, že podobný judikát už jsme zde viděli v roce 2021 pro rozhodnutí Ústavního soudu snížit kvorum pro vstup koalic do Sněmovny, tak tehdy tedy... Nyní sklízíme plody tohoto rozhodnutí a tento judikát silně posílil mandátové přerozdělení ve prospěch stávající pětikoalice.

Ještě bych tady zmínil jednu věc, která je na to přímo navázána, to poštovní hlasování nebo korespondenční hlasování a stovky tisíc českých občanství pro krajany v celém světě. To je v podstatě další navazující tisk na tuto korespondenční volbu. Je to pravděpodobně plán na uchvácení moci v České republice po volbách v roce 2025. Novela zákona tak zavádí institut prominutí důkazního břemene, kdy český krajan čestným prohlášením prohlásí, že v jeho minulosti byl on sám či někdo z jeho rodičů, prarodičů nebo praprarodičů českým občanem.

A teď se podržte. V roce 2020 proběhl v USA cenzus, tedy sčítání lidu, ve kterém se k českému občanství a k českému původu hlásí 1,4 milionu krajanů, nejvíce přitom ve státech Texas, Illinois, především Chicago a Bay Area, Kalifornie. V sousední Kanadě žije podle dalších údajů kanadských úřadů asi 200 000 Čechů. To vše je obsaženo ve sněmovním tisku číslo 585. V hlavičce se jedná o návrh poslanců Romana Bělora, Vladimíra Balaše, Ondřeje Benešíka, Evy Decroix, Jakuba Michálka, Martiny Ochodnické, Hayata Okamury za KDU-ČSL, a to je vydání zákona, kterým se mění zákon č. 186/2013, o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů, zákon o státním občanství České republiky. V důvodové zprávě se uvádí, že zákon má vyřešit takzvanou důkazní nouzi žadatelů o české občanství z řad českých krajanů, kteří chtějí znovu získat občanství České republiky, ale nemají k dispozici už dokumenty o předešlém občanství, popřípadě nemají doklady o jeho pozbytí. Poštovní hlasování by tak mohlo ovlivnit zcela zřejmě volby.

Dále ve jménu ochrany klimatu by se mohla zrušit osobní účast u voleb... A já si myslím, že se mi tady přeházely stránky...

No, úkol zněl jasně: prosadit korespondenční volbu i za cenu toho, že ty volby budou nelegitimní, že zůstane pachuť toho, že hlasovali lidé, kteří nemají s Českou republikou absolutně nic společného, popřípadě ty volby byly někým zvenčí nebo zevnitř zmanipulovány. Proto mi dovolte, abych podal návrh na zamítnutí tohoto zákona. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní by měl vystoupit pan poslanec Radovan Vích. Je připraven i přítomen. Prosím. Následuje pan poslanec Milan Wenzl. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radovan Vích: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dobrý večer, vážené poslankyně, vážení poslanci. Změna zákona o správě voleb, který byl zcela nedávno schválen pod č. 88/2024, je tu tedy dnes znovu, dnes ve druhém čtení, tentokrát ve velmi radikální podobě. Tomu prvnímu zákonu tedy budu říkat nosič, protože je nosným médiem pro tu dramatickou legislativní změnu, která má podle mého názoru zásadní znaky porušení ústavy a Listiny základních práv a svobod, jak dále rozeberu. Ten nosič byl schválen vcelku bez problémů, protože v něm právě nakonec nebyla ta korespondenční volba, velmi kontroverzní téma, o kterém pětikoalice věděla, že s ním opoziční poslanci ve Sněmovně zcela zásadně nesouhlasí. Ono to není téma, které by bylo mezi veřejností právě známé a pochopené správně. Bohužel hlavně politici vědí, co to v praxi přináší a jaké komplikace už nastaly v jiných státech, kde byla korespondenční volba zavedena.

Dva jasné příklady, kde to vyvolalo velké potíže, nastaly ve dvou prezidentských volbách, a to v Rakousku a ve Spojených státech amerických. V Rakousku se to dnes svádí na nelepící obálky, ale ve skutečnosti tam nastaly významné problémy ohledně toho, kdo vlastně počítal některé hlasy, co přišly korespondenčně, tedy pokud opravdu přišly. V některých okrscích neseděla čísla celkového počtu voličů zapsaných v seznamech voličů, jinde se přišlo na to, že nesčítaly volební komise, ale pracovníci z neziskových organizací, a tak dále. A jestli jen sčítali, nebo i vyplňovali, se raději ani nezkoumalo a byly vyhlášeny nové volby. V nich ovšem došlo k dalšímu pochybení, kdy byli oprávnění voliči rozšířeni o mládež od 16 let, takže se nejednalo o pravé opakování voleb, protože to vlastně bylo za jiných podmínek. A samozřejmě to vyhrál ten správný kandidát podle těch, kdo změnili ty volební zákony. Těžko říct, jestli protikandidát by za nezměněných podmínek uspěl, či nikoliv, ale to už se nedozvíme.

Nejmarkantnějšími volebními podvody ovšem trpěly poslední prezidentské volby ve Spojených státech. Tam to došlo tak daleko, že došlo až k významným potížím při předávání moci. Problémy s korespondenční volbou a volbou přes volební terminály byly tak značné, že už i česká média po čase raději rozebrala, jak mohlo dojít k tomu, že hlasovali lidé, kteří byli podle veřejné evidence již dávno mrtví. Tedy až do českých médií se nakonec dostaly články rozebírající a ospravedlňující hlasování zemřelých osob, viz například článek s názvem Shoda jmen a překlepy, kde za zesnulými voliči ve Spojených státech stojí hlavně chyby, jejich hlasy často patří někomu jinému, zveřejněný na serveru iRozhlas dne 20. listopadu. 2020.

A já si dovolím citaci: Volební komise v Michiganu veřejně uznala chybu, že byl připsán hlas muži jménem William Bradley, který zemřel v roce 1984. Hlasovací lístek byl zaměněn s lístkem, který předložil jeho syn. Ten se jmenuje stejně, bydlí ve stejném domě, ale jeho druhé jméno je Tarnell. Úředníci v Michiganu uvedli, že hlasování syna bylo omylem připsáno otci. William Tarnell Bradley v rozhovoru pro The New York Times uvedl, že kvůli pandemii hlasoval poprvé poštou. Řekl, že na hlasovacím lístku nebylo potřeba uvést datum narození a že lístek jednoduše vyplnil, podepsal a poslal už v polovině září. BBC při kontrole zmíněného seznamu odhalila několik možných chyb, které potvrdili úředníci zodpovědní za volby ve svých okrscích. Nejčastěji šlo o shodu jmen u dvou lidí: jednoho, který žije a hlasoval v Michiganu, a druhého, který zemřel a žil jinde.

V jednom případě narazili novináři na seniorku, která v září hlas odeslala poštou, ale do sčítání na začátku listopadu zemřela. V takovém případě Michigan ani Pensylvánie hlas neuznávají. Jiná žena, která měla zemřít v roce 2006, podepsala v roce 2020 výroční prohlášení jisté společnosti.

Jako problematická se ukázala i rodinná shoda jmen. Dva další muži na seznamu 31 jmen před nějakou dobou zemřeli, přesto byly podle hlasovací databáze odevzdány hlasy jejich jménem se správnými poštovními směrovacími čísly a roky narození. U obou mužů existovali synové se stejným jménem, aktuálně registrovaní na stejné adrese jako jejich zesnulí otcové, jak píše BBC. V jejich případě byl však zaslán hlasovací lístek zemřelých otců, v jednom případě ale syn nehlasoval a započítal se tak otců hlas, v druhém to bylo naopak.

Sporné voličské seznamy jmen se objevily také v Pensylvánii, tam mělo hlasovat až 21 000 zemřelých, a to hlavně pro demokratického kandidáta Joea Bidena. Podle listu The New York Times seznam sdílel na sociálních sítích osobní právník prezidenta Trumpa Rudy Giuliani. Obdobně tak učinil republikánský politik Matt Gaetz. Podle analýzy listu mohlo jejich příspěvky na sociálních sítích vidět až 11,3 milionu lidí.

Podle generální prokuratury v Pensylvánii soud dosud nezjistil žádný důkaz, že by v letošních volbách hlasoval kdokoliv, kdo je po smrti. Zveřejňované seznamy jsou ukázkou chybovosti v údajích, píše agentura AP. Mnohdy jde například o překlep v datu narození, některé státy mají dokonce přednastavené datum narození u voličů, kteří registrace kdysi vyplňovali na papír, a po převedení do elektrické podoby údaje nebyly opravené. Zajímavým případem jsou pensylvánští voliči s registrovaným datem narození 1. 1. 1800. Podle údajů agentury AP se datum používá z důvodů anonymity například obětí domácího násilí. Konec citace.

Při posledních prezidentských volbách ve Spojených státech amerických byl největší problém to, že ty volební stížnosti nebyly nakonec dostatečně řešeny soudy. Neproběhla v dostatečné míře soudní jednání, často byly volební stížnosti smeteny ze stolu. To by se dalo nazvat jako denegatio iustitiae neboli odmítnutí spravedlnosti.

Ty volební nedostatky viděl celý svět, objevila se na to téma i řada vtipů, ale humorné to zcela určitě není. Jednomu kandidátovi, Donaldu Trumpovi, chodily na mítinky tisíce lidí, chtělo by se říct, živých lidí, druhý kandidát, Joe Biden, měl problém naplnit rezervované prostory - ale kupodivu právě Joe Biden nakonec vyhrál. Už to je podivné, ještě víc je ale zarážející, že ten kandidát demokratů Joe Biden vyhrál právě až po započtení korespondenčních hlasů. Do té doby jasně vedl Donald Trump. Když jsme sledovali to sčítání hlasů ve chvíli, kdy už přibývaly jen korespondenční hlasy v několika státech, bylo velice podivné, že jednomu kandidátovi se hlasy jen hrnuly, zatímco druhý prakticky nula. To zkrátka statisticky není možné, i kdyby jeden kandidát vyzýval ke korespondenčnímu hlasování a ten druhý k osobní účasti u voleb.

Tento rok jsou ve Spojených státech amerických zase prezidentské volby. Pokud by vznikla stejná situace, dá se předpokládat, že už by to neskončilo tak klidně jako minule. A slovo "klidně" je použito ironicky, protože finále protestů proti podivnému sčítání zejména korespondenčních hlasů byl takzvaný útok na Kapitol, který skončil úmrtím několika osob.

To také chceme vyvolat takhle zásadní neklid v naší společnosti? Já jsem přesvědčen, že nikoliv. Ale třeba to je ten záměr vyvolat takovou nejistotu ohledně sčítání volebních lístků, že to povede k nepokojům, které budou potlačeny, a teprve potom bude ustavena ta jediná správná, nedotknutelná vláda, proti které se nesmí protestovat, natož zpochybňovat výsledky voleb. Tím by volby, jak je dnes známe, skončily. Konec demokracie ve smyslu vlády lidu. Vládli by už jen ti pečlivě předvybraní v Evropské unii, Spojených státech a Velké Británii prověření politici.

Děsivé je, že zavedení korespondenční volby není jediným návrhem pětikoalice, který může zásadně ovlivnit volby do Poslanecké sněmovny a všechny následující volby. Do sněmovny byl pětikoalicí předložen ještě jeden návrh zákona, a sice návrh skupiny poslanců o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů, sněmovní tisk 585. Zase je to jen návrh skupiny poslanců, čímž vládní pětikoalice obešla mezirezortní připomínkové řízení, stejně jako u korespondenční volby pro přinášející(?) novelu zákona o správě voleb. Tedy opět připomínám, ten zákon o správě voleb ještě neplatí, tak ani není co novelizovat.

Zásadní rozdíl mezi touto vládou pětikoalice a předchozími vládami České republiky spočívá také v tom, že se často skrývá za návrhy skupiny poslanců, aby se vyhnula přísnému mezirezortnímu připomínkovému řízení. Ty návrhy zákonů za jiných vlád standardně připravovali odborní pracovníci ministerstev, tedy jejich konkrétní odborné útvary spolu s legislativními odbory, politici přinášeli jen celkové politické zadání.U této vlády je novinka, že návrhy zákonů přicházejí z nitra politických stran za využití advokátů, a nikoliv jako vládní návrhy, aby je projednala Legislativní rada vlády. A v čem je tedy rozdíl? Advokáti jsou zvyklí vymyslet verzi maximálně výhodnou pro jejich klienta, někdy až na hranu daného zákona. Naproti tomu úředníci ministerstev, pokud pracují dobře, se na věc dívají z dlouhodobé perspektivy, vnímají navázanost na další legislativu a praktické postupy. Dost často jsou to lidé pevných zásad, kteří zejména v pozicích referentů pracují za nevelký plat, ale s vědomím své odpovědnosti za řízení státu. Takový pohled je u advokátů ne zcela obvyklý. A podle toho ta předkládaná legislativa pětikoalice také vypadá. Proto při projednávání návrhu zákonů ve Sněmovně opakovaně testují hranu jednacího řádu Poslanecké sněmovny bez ohledu na celkový ústavněprávní pohled.

Když se vrátím k novele zákona o nabývání státního občanství, která úzce souvisí s korespondenčním hlasováním ze zahraničí, je to návrh zákona tvářící se nevinně, ale může mít své velké dopady na volební výsledky po jejím přijetí. O této novele zákona se už hovořilo na tiskových konferencích, jak my za SPD zde ve Sněmovně i v mediálním prostoru, zejména o ní mluvil předseda hnutí SPD pan Tomio Okamura. Ten návrh má přinést usnadnění získávání českého občanství pro takzvané krajany, tedy potomky občanů Československa. Usnadnění získání státního občanství České republiky pro tuto skupinu je podivně zjednodušené. Přitom pro udělení státního občanství České republiky byly posledními novelami zákona o státním občanství přidány velice složité podmínky, jako náročná jazyková zkouška, včetně zkoušky z takzvaných reálií, plus alespoň pět let nepřetržitého pobytu na území České republiky. Velice přísně se to kontroluje, prověrky jsou velmi náročné.

Pro krajánky bylo dosud nezbytné dokládat, že opravdu jsou potomci českých občanů. Dokládá se to rodnými listy, oddacími listy a dalšími dokumenty. Ale nyní do tohoto zákona přibyla velmi nebezpečná konstrukce například v § 32 odst. 3, kde se uvádí - cituji: Fyzická osoba, jež je vnukem bývalého občana podle odst. 1, může státní občanství České republiky nabýt prohlášením, pokud nebyla českým státním občanem ani státním občanem Slovenské republiky. Do prohlášení lze zahrnout i dítě.

V čem je problém, naznačuje výňatek z důvodové zprávy k návrhu zákona, a sice že se navrhuje odstranit stávající časové omezení použitelnosti úpravy § 33, v jehož důsledku je tato úprava v současné době neúčinná. Současně se navrhuje rozšířit osobní působnost daného ustanovení tak, aby kromě dětí občanů, které se narodily v zahraničí v letech 1949 až 1969, mohli občanství prohlášením nabýt i potomci těchto dětí v linii přímé až do čtvrté generace. Potomek ve třetí generaci do svého prohlášení bude moci zahrnout i své nezletilé děti a stanoví se náležitosti takového prohlášení.

Najednou se odnikud tedy vynoří potenciálně obří skupina takzvaných novoobčanů, krajánků, kteří nemusí splňovat nic z toho, jak podají čestné prohlášení, nemusí ani trvale žít na území České republiky, mluvit českým jazykem ani znát reálie. Prostě jejich sepětí s Českou republikou může být prakticky nulové. Jen podepíšou nějaké prohlášení a dodají dokumenty. To je přece zcela nepřijatelné!

Můžeme jim také říkat chvilkoobčané, protože vládní pětikoalice je velice potřebuje v okamžiku voleb, pak už zase ne, jen až zase přijdou další volby. Oni neponesou žádnou odpovědnost za rozhodnutí, které učiní pro zemi, od které jsou třeba fyzicky vzdáleni tisíce kilometrů a nikdy tam nebyli. Nebudou platit žádné daně, odvody osob samostatně výdělečně činných, budou dál občané toho jiného státu, ve kterém se narodili nebo jehož občanství nabyli jiným způsobem.

Občané mají brannou povinnost. Loni se to hodně řešilo. Myslíte ale, že tito novoobčané by nám přišli pomoct v případě napadení České republiky nepřítelem? O tom se dá s úspěchem pochybovat. Spíš by rychle hledali cestu, jak se občanství České republiky zase rychle zbavit. Takže vládní pětikoalice na nás chystá dvojitý volební podraz.

Neziskové organizace už se jistě trénují v pomoci s vyplňováním korespondenčních hlasovacích lístků. Vždyť jsme tu pomoc studentům v Praze už viděli, jak jim pomáhaly získávat voličské průkazy, a Ministerstvo vnitra trénuje to zjednodušené novoobčanství krajanům, a nejen jim, z celého světa.

Zajímalo by mě, jak se bude přistupovat k takové žádosti třeba od pána řekněme z Indie, který prostě podepíše to čestné prohlášení, že jeho předek byl občanem České republiky nebo byl Čech. U počtu obyvatel Indie, kdyby se to víc rozmohlo, jasně vidíme nesmyslnost takového úředního postupu. Je nutné pozměňovacím návrhem zamezit takovému možnému výkladu novely zákona o státním občanství. Otvírání této cesty může také otevřít možnosti dovyložení takové úpravy jak Soudním dvorem Evropské unie, tak Evropským soudem pro lidská práva a vlastně také českým Ústavním soudem. Je to otvírání Pandořiny skříňky směrem ke krajánkům z řad sudetských Němců, kteří se také tak rádi soudí. S aktivním volebním právem samozřejmě takový novoobčan získá i pasivní volební právo. To se pětikoalici tolik stýská po politické straně složené ze sudetských Němců, která jim bude konkurovat ve volbách do Poslanecké sněmovny nebo třeba do Senátu? Podle mého se jedná o zpochybnění a narušení volebního systému jako takového.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, na základě uvedených skutečností nemohu tento sněmovní tisk svým hlasováním podpořit. Děkuji vám za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní tedy vystoupí pan poslanec Milan Wenzl a následuje paní poslankyně Jana Hanzlíková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Milan Wenzl: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, korespondenční hlasování pro volby do Poslanecké sněmovny pro Čechy žijící v zahraničí se v parlamentu objevují už více než 20 let. Základním principem voleb v České republice je osobní tajné hlasování, jehož hlavním smyslem je zajistit svobodnou volbu každého voliče. Při korespondenční volbě bude porušen princip tajnosti, a tím je porušen volební zákon o tajném hlasování. Většina korespondenčně hlasujících lidí s dvojím občanstvím dlouhodobě v České republice nežije, neplatí zde daně a nenese důsledky svých volebních rozhodnutí. Asi bychom se měli zamyslet nad tím, že když chce někdo, kdo zde nežije, rozhodovat o naší republice a má dvoje občanství, tak by mohl i nějaké to procento daní odvádět do naší kasy. Co říkáte, pane ministře?

Já chodím mezi lidi a ptám se, co je zajímá, co by chtěli, abychom řešili. Více než korespondenční hlasování pro Čechy žijící v zahraničí, více zajímá naše občany žijící v Čechách zvýšená kriminalita, která se jich bezprostředně dotýká, migrace, schválený a odhlasovaný migrační pakt. Obecně lze konstatovat, že otázka bezpečnosti je v dnešní době naprosto klíčová. Myslím si, že korespondenční hlasování, které bude stát velké množství financí, není to, co občany zajímá a co jim usnadní život. Občané chtějí slyšet, kdy se zlevní elektřina, kdy se zlevní voda, kdy se zlevní plyn a kdy budou levnější potraviny, kdy bude dostatek léků a kdy se zlevní, kdy budou mít důchodci dostatečně zvýšený důchod, aby mohli důstojně žít, kdy bude dostupné bydlení, kdy bude doba, kdy matky samoživitelky nebudou muset žebrat o příspěvek na bydlení a kdy nebudou muset dokládat a vyplňovat množství tiskopisů a čekat x měsíců, než jim někdo něco schválí a možná i něco pošle. Kdy vláda přestane likvidovat podnikatele, restaurace a malé provozovny zvyšováním daní, DPH, zdražováním energií a surovin. Minulý týden všichni dostali do schránek nový výpočet daní z nemovitosti a pořád se z toho nemůžou vzpamatovat. Hlavně že pan premiér tvrdí, že nenechají nikoho padnout, ale asi pan premiér neví, kolik už jich padlo a ještě padne. Pane premiére, máte nějakou statistiku, kolika restauracím a provozovnám jste už pomohli a nenechali je padnout? Určitě nemáte!

Ale vraťme se k projednávání korespondenční volby. V případě korespondenčního hlasování jsou porušeny základní ústavou zaručené principy svobodných voleb. Návrh novely zákona, který má toto změnit, je proto nepochybně v rozporu s ústavou, si myslím. Vláda se upnula k myšlence, že ji u moci udrží krajané ze zahraničí, kteří u nás nežijí a nemají negativní zkušenosti s jejich vládnutím. Občané s dvojím občanstvím žijí v zahraničí, ale neprožívají naše každodenní problémy a dopady zvýšených cen energií, konsolidačního balíčku, omezování zdravotní péče, boje o zachování dostupného školství a každodenní aroganci mocných. O dění v našem státě by tak měli rozhodovat lidé, kteří v něm dlouhodobě nežijí? To snad ne, to bychom neměli dopustit!

Návrh novely volebního zákona, který to má změnit, je asi nepochybně v rozporu s ústavou, si myslím. Stejně je logicky nepřijatelné, aby jedna část voličů byla zvýhodněna možností hlasovat korespondenčně, zatímco většině rezidentů by byla tato možnost upřena a byli by si v případě potřeby hlasovat mimo své bydliště nuceni vyřizovat složitě volební průkazy. Ale to paní předsedkyni Pekarovou moc nezajímá, protože nám vyhrožuje v přímém přenosu v televizi, že korespondenční volbu prosadí i za cenu, že budeme v Poslanecké sněmovně třeba i v sobotu. A asi má pravdu, protože když vidím, kolik koaličních poslanců zde sedí, tak vím, že už to vypadá tak, že si to prosadí.

Ústavní soud by nepochybně shledal takovou právní úpravu diskriminační. To voliče ze zahraničí vůbec nezajímá a netíží. Oni tady nežijí, ale chtějí o nás rozhodovat. Když chtějí volit, tak přece můžou, nic jim v tom nebrání ani teď. Klidně můžou přijet i do České republiky. Ale oni nepojedou, protože někteří už ani česky neumí, ale chtěli by rozhodovat o naší republice, o občanech, kteří tady žijí a někteří díky vládě živoří. Podle statistického úřadu z roku 2021 v Kanadě žije asi 300 000 lidí s českými kořeny, v Austrálii z veřejně dostupných informací asi 118 000 českých krajanů, ve Velké Británii 45 000, v Irsku 14 900, v Německu je počet českých krajanů až 200 000, v Rakousku 135 000, ve Francii 50 000, v Itálii 4 000, v Chorvatsku 10 500, v Rumunsku 18 000. V Americe se k českým kořenům dnes hlásí bezmála 1,3 milionu lidí, dalších 300 000 uvádí původ československý.

Ale proč to říkám? Je možné, že si většina z nich požádá o dvoje občanství, proto je zcela možné, že desítky a možná stovky tisíc občanů s dvojím občanstvím začnou využívat a budou do České republiky cestovat za zdravotní a medicínskou turistikou do českých nemocnic, do českých ordinací. V Americe je zcela běžné, že na provedení třeba srdečního bypassu si musí brát půjčky, anebo druhou hypotéku na svůj dům, stejně tak na léčbu onkologických nemocí a další náročné zákroky, aby to uhradili. Každý krajan, i ten, který se vůbec zde nenarodil, bude moci získat české občanství, pokud v prohlášení uvede, že jeho rodič, prarodiče nebo praprarodiče měli zde občanství i v minulosti, bude moci občanství získat i pro své současné dítě. Krajané, kteří třeba ani jednou nebyli v České republice, kteří třeba neumí česky, budou moci volit a rozhodovat o tom, kdo bude v České republice vládnout, přičemž jako občané České republiky budou moci čerpat zdravotní péči, což pro mnoho krajanů je velice lákavá nabídka. Korespondenční volba má tak z těchto krajanů udělat armádu voličů pětikoalice a voliči za to dostanou českou zdravotní péči. Tak proč, když budou chtít využívat naše zdravotnictví, nemůžou odvádět nějaké procento ze svých daní do našeho rozpočtu? To by určitě o dvoje občanství nebyl tak velký zájem.

Pokud korespondenční volba projde v tomto znění, kdo zase na to doplatí? No přece my všichni. A kdo za to bude zodpovědný? No přece vláda, která vládne tak mizerně, že jí už důvěřují pouze 2 % občanů, a tak se musí po voličích ohlížet někde jinde. Já jsem proti korespondenční volbě v této podobě, a pokud se bude hlasovat ve třetím čtení, tak já budu proti. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí paní poslankyně Jana Hanzlíková, následuje pan poslanec Nacher. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se ve svém příspěvku částečně vrátím k tomu, o čem tady byla řeč při projednávání v prvním čtení, k čemu byly největší diskuse a na co také reagují některé pozměňovací návrhy. Zároveň ale musím říct, že i přes poměrně dlouhé diskuse zůstalo mnoho nezodpovězených otázek a pochybností, na které jsme nedostali odpověď ani od navrhovatelů, ani od pana ministra Rakušana, ani ostatních členů vlády, a to ani při tom poměrně dlouhém projednávání v prvním čtení, ani při diskusi, která proběhla vlastně v dnešní den. A to za mě přímo souvisí s výhradou, která tady zazněla opakovaně, a to je způsob předložení tohoto návrhu formou tedy poslaneckého návrhu.

Stále tady opakujeme, že to předložení znamená předložení bez vnitřního a vnějšího připomínkového řízení, kdy se opravdu k tomu nevyjadřují ostatní rezorty ani profesní komory a další odborníci, ale především se k tomu tedy nevyjadřuje Legislativní rada vlády, což tady také mnohokrát zaznělo. Není to jenom výhrada od nás, ale je to velmi těžko pochopitelné i z toho důvodu, že sama vláda má v programovém prohlášení, že bude legislativní návrhy předkládat standardní cestou, takže v podstatě tím, že i systémové anebo velmi závažné změny předkládá tímto způsobem, tak sama porušuje své programové prohlášení. Při projednávání v prvním čtení jsme tu od zástupců vlády i řady koaličních poslanců slyšeli, že tento návrh patří k jejich dlouhodobému záměru a k téměř největší prioritě. Pak ale ve světle toho je zase pro mě rozhodnutí o předložení poslaneckým návrhem velmi nelogické. Stejně tak se můžeme podivovat nad tím, proč tedy, když je to tak velká priorita, nebyl uveden v legislativním plánu.

Pro mě jako pro poslance sociálního výboru je tedy především zarážející, že při všech problémech, s kterými se potýkají občané této země a které tedy já vidím, že by bylo nutné řešit, je pro vládu největší priorita právě korespondenční volba, a jak tady říkal některý z mých předřečníků, tak je to tak velká priorita, že to projednáváme i ve výborovém týdnu. Nabízí se tedy otázka, proč vláda takto nespěchala a takto na sílu netlačila například zvýšení příspěvku na péči, což je moje srdeční záležitost, a nechala lidi se zdravotním postižením na to čekat více než dva roky. V podstatě čekají ještě stále, protože to bude platné tedy až od 1. července.

Tyto výtky nepřicházejí jenom od nás jako od opozice, ale velmi zajímavá je analýza Institutu pro politiku a společnost, kdy se vlastně uvádí: Hned prvním překvapením je okolnost, že se jedná o návrh poslanců a nikoliv celé vlády. Vzhledem k tomu, že sliby zavedení korespondenční volby obsahovaly předvolební programy koalic SPOLU i PirSTAN a objevuje se téměř ve stejné podobě i v programovém prohlášení vlády Petra Fialy, je trochu zarážející, že návrh předkládají samotní koaliční poslanci, a to i přes fakt, že mezi předkladateli jsou premiér i ostatní předsedové koaličních stran. Na otázku, proč tomu tak je, se nachází odpověď snadno. Vláda se chtěla vyhnout povinnému připomínkovému kolečku, které vládní návrh zákona nutně provází. Patrně uvnitř pětikoalice panuje obava, že připomínky jednotlivých ministerstev by mohly přijetí zákona zkomplikovat a dodat argumenty odpůrcům návrhu.

Co je za mě ale ještě důležitější, tak to je to, že v případě, kdy je zvolen způsob předložení návrhu formou poslaneckého návrhu, je mnohem větší riziko, že takový návrh nebude zpracován zcela kvalitně nebo nebude zcela v souladu s dalšími právní normami, v tomto případě dokonce nebude v souladu s ústavou a s Listinou základních práv a svobod. A právě na toto riziko upozorňuje i mnoho ústavních právníků a je také uvedeno ve zprávě samotného Ministerstva vnitra. Někteří ústavní právníci důrazně upozorňují, že volební legislativa musí být nastavena tak, aby organizace voleb zajišťovala základní principy volebního práva. Článek 18 ústavy jasně vymezuje jako základní atributy volebního práva všeobecnost, rovnost, přímost a tajnost výkonu volebního práva. Tajnost tedy, že nesmí být možné spojit voliče s odevzdaným hlasem. Volič má právo se rozhodovat svobodně a nezávisle na jakýchkoliv vnějších vlivech, a to i soukromých subjektů. Přímost, kdy volba musí být prováděna přímo voličem. Zásada přímosti je odvozena od principu nezcizitelnosti volebního práva. Rovnost, tedy princip, podle kterého má každý volič jeden hlas a váha všech hlasů je stejná. Toto pravidlo se promítá do praktické konstrukce volebního systému.

V souvislosti s korespondenčním hlasováním jsou rizikové zejména principy tajnosti a přímosti, protože u těchto principů jsou rizika porušení mnohem výraznější.

Co se týká tajnosti voleb, v případě ochrany voliče před veřejnou mocí je tedy nemožnost spojit voliče s jeho hlasem zajištěna skrze povinnost každého voliče odebrat se nikým nedoprovázen ve volební místnosti za plentu. Tedy samozřejmě s výjimkami v případě osob například zrakově postižených. Vzhledem k tomu, že volič svůj hlas následně odevzdá v obálce přímo do volební urny, nelze jím vhozený hlas k voliči zpětně přiřadit. Veřejná moc reprezentovaná ve volební místnosti volební okrskovou komisí tak nemá možnost v žádném okamžiku zjistit, jak konkrétní volič hlasoval. V případě ochrany před ovlivněním i ze strany třetích subjektů, typicky členů rodiny, ale i dalších osob, poskytuje hlavní ochranu taktéž odebrání se za plentu. Jelikož se volič v době výběru hlasů nachází za plentou sám, je osobní volba, tedy volba učiněná bez nátlaku, zajištěna.

Přímost - tedy volba je prováděna přímo voličem, právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu. Toto je ve volební místnosti plně zaručeno, protože volič přichází osobně, je identifikován podle platného dokladu a za plentu odchází sám. U korespondenčního způsobu tomu tak není, tudíž nelze zcela zaručit volbu tajnou, osobní a svobodnou.

Pokud to shrnu, tak největší úskalí vidí ústavní právníci v požadavcích, které ústava a Listina základních práv a svobod klade na volby a samotné hlasování, to znamená, aby byla volba osobní, byla zaručena tajnost hlasování a volba byla svobodná. To je tedy, jak již jsem zmínila, u korespondenční volby problém.

Dalším velkým problémem je potom samotná legitimizace korespondenční volby. K tomu se velmi dobře vyjadřuje ústavní právník Zdeněk Koudelka, kterého ocituji: Korespondenční hlasování zjednoduší volby zahraničním voličům, a tak bude více těch, kteří rozhodnou o poslancích a prezidentovi, ale jsou to lidé, kteří nežijí ve státě, o němž rozhodují, neponesou tak důsledky svého volebního rozhodnutí. Konec citace.

Další ústavní právník, Ondřej Praus, se k tomuto vyjadřuje: Pak je tu ale argument legitimity. Když někdo žije trvale v zahraničí, nevidím jako prioritu zjednodušovat mu volbu. Přece jen na něj nedopadají rozhodnutí politické reprezentace přímo jako na lidi, kteří zde žijí.

K tomu je potřeba zmínit, že tedy koalice nejenom se snaží zavést korespondenční volbu, ale zároveň je tady snaha o zvýšení počtu voličů, a to pomocí zákona o státním občanství, podle kterého by měli lidé na základě prohlášení možnost získat české občanství až do čtvrté generace. Také o tom hovořili tady moji předřečníci. Toto popírá všechny věci, které dříve Česká republika požadovala, tedy aby dotyčný uměl česky, aby se vracel a podobné záležitosti. Musím říct, že v souvislosti s podepisováním petice proti korespondenční volbě jsem hovořila s mnoha lidmi, dokonce i s těmi, kteří mají v zahraničí své příbuzné, ale všichni byli pro to korespondenční volbu nezavádět, protože si uvědomovali, že možnost volby jejich příbuzní mají, a neměli s tím žádný problém.

Otázka legitimity je opravdu velmi důležitá a podporuji zde pozměňovací návrh paní poslankyně Peštové, která se vlastně tuto oblast snaží zlepšit, a ona si ho určitě představí sama. Já tedy ocituji jenom kousek: Návrh zákona však zcela odhlíží od okolnosti, že korespondenční hlasování usnadní volbu také osobám, které nemají žádnou relevantní vazbu na Českou republiku v tom smyslu, že se rozhodování volených orgánů těchto občanů zásadně netýká. Jde zejména o osoby, které na území České republiky nemají trvalý pobyt, pobývají dlouhodobě v zahraničí, nevlastní zde nemovitou věc, neplatí v České republice daně ani tomuto státu neodvádějí jiné, jinak povinné odvody.

Toto je velký problém, ale není to jediný. To, co jsem zmínila, musím doplnit ještě o další rizika, která jsou spojená s formou korespondenční volby, což je riziko manipulace a podvodů. Korespondenční hlasování vzhledem ke způsobu a organizaci procesu volby je náchylnější k manipulaci a voličským podvodům, například prostřednictvím falešných nebo duplicitních hlasů nebo nátlaku na voliče. Další rizika se pak nacházejí v ochraně soukromí a anonymitě. Zajištění anonymity a soukromí voličů není možné při korespondenční volby zajistit a to významně ovlivňuje důvěru veřejnosti v integritu volebního procesu. Další rizika jsou v logistických a organizačních problémech. Korespondenční volby mají složitější logistiku a organizaci volebního procesu včetně distribuce a sběru hlasovacích lístků, což přináší jak vyšší náklady, ale také potenciál pro logistické chyby.

Tohle všechno jsou důvody k tomu, že na závěr svého příspěvku si dovolím navrhnout přerušení projednávání tohoto tisku do 30. 9. 2025. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 30. 9. 2025 je návrh paní poslankyně. Nyní se hlásí s protinávrhem, předpokládám tedy, pan předseda Dufek. Prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Přiznám se, že tohle jsem nečekal. Nicméně dobře, musíme reagovat protinávrhem. Já osobně navrhuji, abychom přerušili jednání tohoto tisku do 22.30 hodin. Myslím si, že těch 15 hodin... těch 15 minut by nám mělo stačit.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní vidím pana poslance Vomáčku přihlášeného, je další. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, můj kolega Dufek řekl: Já jsem to nečekal. Já jsem to trošičku čekal a dovoluji si zde navrhnout, abychom projednávání přerušili do 22.35 hodin. (Námitky v sále: To už bylo! - Předsedající: 35 nebylo.) Tak jste mě zhloupli, dobře, 38 minut. Omlouvám se.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 22.38. Pan poslanec Exner.

 

Poslanec Martin Exner: Dobrý večer, dámy a pánové. Už jsme asi všichni unavení, hlavně v té levé části. My úplně unavení nejsme, ale myslím si, že si to zaslouží přerušení jednání do 23.00 hodin. Děkuji. Navrhuji 23.00 hodin.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 23.00. Pan poslanec Flek.

 

Poslanec Josef Flek: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, kolegyně, kolegové, připojím se k řadě protinávrhů a poprosím o návrh na přerušení - protinávrh do 22.48. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 22.48. Nyní pan poslanec Tesařík.

 

Poslanec Antonín Tesařík: Děkuji za slovo, paní předsedkyně, dobrý večer. Mně to teď úplně nejlíp nechodí, já jsem po operaci kolene a musím říct, že v předchozím hlasování jsem se prošel ne úplně příjemně. (Předsedající: Prosím návrh.) Předkládám protinávrh, a to přerušení do 22.50.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 22.50. Nevidím žádný další - a vidím, paní poslankyně Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji a dávám protinávrh 18. 9., což jsou moje narozeniny, 2025. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 18. 9. 2025. Pan poslanec Balaš. Prosím.

 

Poslanec Vladimír Balaš: Dámy a pánové, myslím si, že opravdu čas pokročil a že je možná čas na nějakou procházku na zdravém vzduchu.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Omlouvám se, pane kolego, ale já vás ani neslyším. Prosím, kolegyně a kolegové, o ztišení.

 

Poslanec Vladimír Balaš: Dámy a pánové, čas pokročil, myslím si, že je dobře projít se na zdravém vzduchu, čerstvém, a navrhuji přerušení do 23.30. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 23.30. Děkuji. To je z protinávrhů vše. Neeviduji zájem o odhlášení, ale mám tady faktickou poznámku pana poslance Balaše, což je právě zřejmě, předpokládám, to, které bylo teď využito.

Nyní tedy budeme hlasovat o návrzích, tak jak byly předneseny, nejdříve tedy od posledního návrhu.

 

Pan poslanec Balaš navrhl přerušení tohoto bodu, projednávání tohoto bodu, do 23.30 hodin.

Zahajuji hlasování, ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 22 této schůze je přihlášeno 141 přítomných, pro 7, proti 75. Návrh nebyl přijat.

Paní poslankyně Peštová navrhla přerušení bodu do 18. 9. 2025. Teď už eviduji zájem o odhlášení, proto vás prosím, abyste se znovu přihlásili svými identifikačními kartami. Jakmile se počet přihlášených ustálí, tak budeme hlasovat.

 

Já zopakuji, to datum bylo 18. 9. 2025.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 23 přihlášeno 134 přítomných, pro 61, proti 65. Návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Tesařík navrhuje přerušení tohoto bodu do 22.50.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V 24. hlasování číslo 24 je přihlášeno 134 přítomných, pro 8, proti 108. Návrh tedy nebyl přijat.

 

Pan poslanec Flek navrhl, abychom přerušili bod do 22.48.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 25 je přihlášeno 134 přítomných, pro 8, proti 110. Návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Exner navrhoval do 23.00.

Zahajuji hlasování o přerušení tohoto bodu. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 26, přihlášeno je 134 přítomných, pro 40, proti 78. Návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Vomáčka navrhl přerušení tohoto bodu do 22.38 hodin.

Zahajuji hlasování, ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 27 přihlášeno 134 přítomných, pro 4, proti 114. Návrh byl taktéž zamítnut.

 

Pan poslanec Dufek navrhl přerušení do 22.30.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 28 je přihlášeno 134 přítomných, pro 14, proti 105. Návrh byl zamítnut.

 

A konečně prvotní návrh, paní poslankyně Hanzlíková navrhla přerušení do 30. 9. 2025

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 29 přihlášeno 134 přítomných, pro 59, proti 71. Návrh byl taktéž zamítnut.

 

Budeme tedy pokračovat v rozpravě. Nyní je přihlášen pan poslanec Nacher, kterého tady nevidím. Nemýlím se, takže pan poslanec se řadí na závěr. Než přistoupíme k dalšímu řečníkovi, což je pan poslanec Hrnčíř, kterého už vidím, ten se chystá, tak ještě načtu omluvy. Babiš Andrej se omlouvá od 18.30 z pracovních důvodů, Klíma Pavel do 18.30 z důvodu zahraniční cesty, Letocha Petr od 20.00 hodin z osobních důvodů. A z členů vlády pan ministr Lipavský od 20.00 hodin z pracovních důvodů, nicméně je tady, takže předpokládám, že stahuje svoji omluvu. Stahujeme omluvu.

Prosím, kolegyně a kolegové, abyste v případě, že máte cokoliv k řešení, opustili jednací sál a ztišili se. Pana poslance prosím o vystoupení. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, vážená paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dříve než se vyjádřím k samotnému návrhu zákona, musím poznamenat, že se zde bavíme o návrhu, který neprošel standardním připomínkovým řízením a neprojednala jej ani Legislativní rada vlády. Přesto byl protlačen do druhého čtení v zoufalém spěchu a obavě, že by se jinak nestihl schválit pro další parlamentní volby, které jsou již příští rok. A já se ptám, na co ten spěch? Nemá to souvislost s tím, že vám tak zoufale klesá popularita? S tím, že všechny vládní strany v průzkumech trvale a soustavně padají dolů a některé jsou již pod hranicí volitelnosti? S tím, že vládě již věří pouhá 2 % českých občanů a náš premiér je nejméně oblíbeným, nebo druhým nejméně oblíbeným lídrem světa? A pokud ne, tak opakuji - proč ten spěch? Zejména v případě, že je tento návrh zákona v rozporu s volebními principy, které jsou zakotveny v ústavě.

Náš volební systém se opírá o ústavní principy všeobecné, rovné, přímé a tajné volby. Všeobecné, tedy, že právo volit mají všechny osoby, které dosáhly potřebného věku a jejich způsobilost k výkonu volebního práva nebyla omezena. Rovné, tedy že každý hlas má stejnou váhu. Přímé, tedy že volba probíhá bez zprostředkovatelů a volí přímo daná osoba. Tajné, tedy že nelze spojit voliče s jím odevzdaným hlasem, a není tak možné adresovat projev vůle voličů. Jak chcete zajistit dodržení těchto principů v případě korespondenční volby? Že to nelze? No právě, to nelze. Váš návrh zákona je tak v přímém rozporu s ústavou a takový paskvil by se měl okamžitě smést ze stolu. To, že jej zde tak úporně tlačíte, vyvolává otázky, a samozřejmě nejen u mě.

Dám vám pár příkladů, na které se mě občané ptají, abyste pochopili, jak zoufale špatný váš návrh vlastně je. Každý občan, který přijde k volbám, je ve volební místnosti volební komisí ztotožněn, člen komise zkontroluje vaše jméno, bydliště, platnost průkazu, kterým se prokazujete. Něco je špatně? Zapomněl jste si občanku? Smůla. K volbám připuštěn nebudete. Jak je tedy možné, že v případě korespondenční volby stačí jakési vágní čestné prohlášení o vašem bydlišti? Jak chcete v tomto zajistit spravedlnost a rovnost? Nebo to bude od příštích parlamentních voleb už jinak? Každý si vběhne do náhodné vytipované volební místnosti, dá komisi čestné prohlášení, že se jmenuje Karel Hynek Mácha a bydlí na náměstí 1. máje, a komise ho nechá volit? A v případě, že ne, tak proč, proč má najednou občan bydlící na druhém konci světa výhodnější podmínky než ten, který vás, promiňte mi, ten výraz, živí ze svých daní?

A zejména, a to se ptají snad všichni, proč je takový zájem, aby volili lidé, kteří nemají s Českou republikou nic společného, kteří k naší zemi nemají sebemenší vztah a závazek? Lidé, kteří zde nemají trvalé bydliště, žádný majetek, neplatí zde daně ani žádnou formu odvodu. Tito lidé totiž nebudou svou volbou nijak zasaženi ani ovlivněni, zatímco naši občané, kteří zde žijí, samozřejmě ano. Bude to obrovská masa hlasů, která může trvale změnit ráz a směřování naší republiky, jakási forma o nás bez nás. To je prostě špatně. Víme, jak takové rozhodování o nás bez nás vypadá, a já bych před tím velmi varoval. Když použiji příměr, je to, jak kdyby o rodinné firmě, která je vybudována na důvěře, tradici, vizi a má jasné směřování, znenadání rozhodovali náhodní kolemjdoucí bez jakékoliv vazby na tuto firmu a bez jakéhokoliv finančního postihu, kdyby tuto společnost svým špatným rozhodnutím uvedli do likvidace. Nechali byste náhodné kolemjdoucí rozhodovat o své pečlivě vybudované rodinné firmě s více jak stoletou tradicí? Pokud ne, tak proč chcete, aby na úplně stejném principu naprostí cizinci rozhodovali o naší krásné zemi?

Dále je tu obří nedůvěra občanů k takto provedeným volbám a příklady ze zahraničí jim často dávají za pravdu. Stačí vzpomenout na minulé prezidentské volby v USA nebo v Rakousku, kdy ty v Rakousku se musely dokonce kvůli nesrovnalostem opakovat. Vzpomeňme na nepokoje v USA poté, co se ukázalo, že v některých státech byly volební lístky rozeslány všem občanům podle volebního seznamu z roku 2016, a to včetně těch, co již zemřeli. Pokud nikdo úředníkovi, který měl na starosti volební seznamy, smrt této osoby nenahlásil, jméno mrtvého opět figurovalo na seznamu oprávněných voličů. Hrozba zneužití těchto mrtvých duší se nedá ignorovat. Ještě dlouho po volbách kolovaly na sociálních sítích podobenky nového prezidenta Joea Bidena, jak děkuje svým voličům, stoje přitom nad náhrobky na hřbitově.

Přitom v demokratické zemi je naprosto klíčové, aby občané měli důvěru v proces vyhodnocování výsledků voleb. Je důležité, aby se mohli spolehnout, že vyhlášené výsledky jsou opravdu takové, jak bylo rozhodnuto oprávněnými voliči při regulérním hlasování. Aby občané výsledky voleb respektovali, musí být tyto volby zakotveny právě na těchto volebních principech, které jsou obsaženy v ústavě. Znovu tedy varuji před prolomením těchto principů nejen z hlediska regulérnosti voleb, ale i z hlediska důvěry občanů v takto provedené volby. Když to trochu odlehčím, každá politická strana nebo hnutí doufá, že volič zůstane doma, tedy pokud chce volit stranu jinou. O tom koluje bezpočet vtipů. Ale při zásadním ohrožení důvěry občanů v demokratičnost voleb se může stát, že zůstanou doma téměř všichni. Pak by o naší zemi rozhodovali právě jen lidé, kteří k nám, k naší kultuře, průmyslu, tradicím a půdě nemají vůbec žádný vztah.

Proto je korespondenční volba nepřijatelná. Narušuje, nebo alespoň zpochybňuje hned několik ústavních principů, ohrožuje důvěru občanů, v demokratické volby a vystavuje naši zemi riziku, že o nás, jak už jsem zmínil před chvílí, zas jednou bude rozhodovat někdo cizí. Všechno toto jsou důvody, proč já osobně a ani nikdo jiný z hnutí SPD korespondenční volbu podpořit nemůžeme. Z výše uvedených důvodů. Já bych chtěl podat procedurální návrh na přerušení projednávání tohoto bodu do 24. prosince příštího roku, tedy 2025. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 24. prosince 2025. Pan poslanec Hrnčíř navrhuje. Nejdřív se hlásil pan poslanec Flek, jestli jsem si dobře všimla. Dává přednost panu poslanci Vomáčkovi s protinávrhem.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuji za slovo, děkuji panu kolegovi, že mi dal přednost a umožnil mi zde vystoupit. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já bych si dovolil podat protinávrh, a to je přerušení této schůze - (Předsedající: Tohoto bodu.). Tohoto bodu, děkuji za opravu, přijímám ji. Tohoto bodu do 22.44 hodin.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 22.44 dnes. Pan poslanec Flek.

 

Poslanec Josef Flek: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení pánové, z důvodu, aby měli možnost kolegové dorazit z kanceláří, kde pracují a pozorují to v televizi, rád bych dal protinávrh k návrhu na přerušení, a to do 22.44. (Předsedající: To už teď zaznělo.) Omlouvám se, tak tedy oprava, do 22.45. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ano, to je v pořádku. Paní poslankyně Bělohlávková.

 

Poslankyně Romana Bělohlávková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, pohyb je zdravý a my si ho dneska dopřáváme. Já bych si dovolila podat protinávrh k navrženému termínu ukončení, přerušení tohoto bodu, a to do 23.55 hodin. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji, 23.55. Pan poslanec Philipp.

 

Poslanec Tom Philipp: Vážené dámy, vážení pánové, i já se připojím k přerušovačům tohoto bodu. Je to škoda, že ho nemůžeme v klidu projednávat bez těchto průběžných běhů. Kardiovaskulárně to jako lékař nemohu doporučit, protože jsou to krátké běhy. Lepší je, když je ten běh dlouhý. (Předsedající: Poprosím o protinávrh.) Já navrhuji přerušení tohoto bodu, s dovolením, do 22.57 hodin. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 22.57. Paní poslankyně Levko.

 

Poslankyně Jarmila Levko: Vážená paní předsedkyně, děkuji za slovo. Tak já bych si také dovolila dát protinávrh a myslím si, že by vlastně, abychom měli dostatek času se tu sejít, bylo dobré začít zítra, takže já navrhuji přerušení do zítřejšího dne 0.15 hodin. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 0.15. Takže 10. 5. 00.15. Rozumím tomu správně? Ano? To znamená 5 minut po půlnoci. Sedí to, tento návrh. Je to poslední návrh, který eviduji. Nyní tedy budeme hlasovat, a to o předložených protinávrzích. Eviduji zájem o odhlášení, takže tak činím. Prosím, abyste se svými kartami opětovně přihlásili. Ano, tady se ještě bude vydávat náhradní karta. Tak paní poslankyně Levko má 29 náhradní kartu, bude hlasovat tedy paní poslankyně Jarmila Levko s kartou 29.

 

Takže nyní už se počet přihlášených ustálil a já sdělím, jaký návrh je jako první hlasován. Je to přerušení tohoto bodu, projednávání tohoto bodu do 10. 5. 15 minut po půlnoci, to znamená 00.15.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro tento návrh? Kdo je proti?

V hlasování 30 je přihlášeno 134 přítomných, pro 43, proti 74. Návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Philipp navrhuje přerušení tohoto bodu do 22.57.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro tento návrh? Kdo je proti?

V hlasování 31 je přihlášeno 134 přítomných, pro 7, proti 116. Návrh byl zamítnut.

 

Paní poslankyně Bělohlávková navrhuje přerušení do 23.55.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování 32 je přihlášeno 135 přítomných, pro 11, proti 112. Návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Flek navrhl přerušení tohoto bodu do 22.45.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování 33 přihlášeno 135 přítomných, pro 8, proti 114. Návrh byl taktéž zamítnut.

 

Pan poslanec Vomáčka navrhuje přerušení tohoto bodu do 22.44.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování 34 této schůze je přihlášeno 135 přítomných, pro 10, proti 110. Takže návrh byl zamítnut.

 

A konečně návrh pana poslance Hrnčíře, kterým je přerušení tohoto bodu do 24. 12. 2025.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování 35 je přihlášeno 136 přítomných, pro 63, proti 67. Návrh byl zamítnut.

 

Vypořádali jsme se tedy se všemi návrhy na přerušení i s protinávrhy. Nyní tedy vystoupí v obecné rozpravě další přihlášený, kterým je pan poslanec Volný, následuje pan poslanec Metnar.

Prosím, kolegyně a kolegové, opět o ztišení, o případné přesunutí se do předsálí, aby byla dost důstojná atmosféra. Prosím, ještě, pane kolego, posečkejte, já ještě počkám... No, ještě ten hluk je příliš velký... Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Volný: Tak zdravím, kolegové, kolegyně. My jsme tady dneska už slyšeli od mých předřečníků spousty chytrých slov od ústavních právníků a ten pohled legislativní je naprosto jasný. Ale já jsem zemědělský inženýr, já se na to chci podívat naprosto selským rozumem. Já si myslím, že teď projednáváme a naše pětikoalice se snaží projednat a protlačit naprosto nestydatý, nestydatý zákon. A neštítí se používat, nechci říct nepravosti, možná že to jsou i lži, ale v každém případě mi to nedává, nedává dohromady žádný smysl.

Já vám řeknu dva takové případy, kdy je to naprosto na hlavu postavené. Na jedné straně tady od pana předkladatele, když měl to hlavní slovo, tak tady vykládal, že je potřeba dát to, tu možnost volit těm aupairkám, co tam vychovávají v Anglii ty děti, těm studentům zahraničním, těm montérům a dlouhodobým zaměstnancům všude po světě. Možná dobrá myšlenka, ale v druhém kroku se tady projednává, kolik který bývalý český občan může zastupovat svých potomků, příbuzných. Jestli to bude deset, nebo tři, což jsme navrhovali my, nakonec jste to domluvili na sedm. Ale tady vidíte tu absolutní nesrovnalost, kdy na jedné straně mluvíme o au pair, o studentech, o montérech, a na druhé straně už tam zahrnujeme obrovské penzum lidí, které se nám namnožilo z těch původních českých občanů, což nerozporuji, v tom zahraničí.

Druhá taková velká nepravda je, že od samého začátku tady pětikoalice vykládá, že tato korespondenční volba je i v Německu. Já vám řeknu takový zajímavý příběh. Moje maminka je Němka. Vyrůstal jsem se sestrou, ta má tři děti, já mám čtyři děti, ona má pět vnoučat, já mám zatím tři vnoučata. Takže když to vezmu, že i v tom Německu to mají stejně tak, jak to chceme my tady, tak já bych měl německé občanství po mamince, moje echt Češka manželka by měla občanství a volební právo, moje čtyři děti by měly občanství a mohly by volit do Bundestagu a moje vnoučata, zatím mám tři, budu jich mít daleko víc, by také mohla volit do Bundestagu. No to aby se v tom Berlíně divili, kdo jim tam rozhoduje o tom, kdo jim bude vládnout další léta.

Prosím vás, je to naprosto na hlavu postavený a myslím si, že takto chytře postavený podvod mohl vymyslet jenom - tonoucí se stébla chytá. Opravdu to je dobře vymyšlené, protože, a doufám, že občané na to nenaletí, protože v prvním kroku, to projednáváme dnes, je volební právo. No a proč by ti lidi, kteří jsou venku a kteří tam dělají ty au pair a kteří se vystěhovali a žijí tam, jsou to bývalí Češi, proč by nemohli volit? Dejme jim tu možnost. Hra na city. A lidi by si řekli no jo, tohle je vlastně pravda. No proč by těch pár lidí, těch aupairek a těch studentů, tam nemohlo korespondenčně volit?

Ale druhým krokem, co máte už připravený, a mluvíte o tom naprosto bezostyšně, máte připravené rozdávání českého občanství. A zase budeme říkat, no a proč by ti lidi, kteří chtějí, neměli to české občanství? Vždyť je to přece hezký, jsme Češi a oni taky, jestli cítí, že jsou Češi. A když si to dáte dohromady, tak je to prostě tikající bomba, která, jak si tamhle kolegové od pana Okamury myslí, že budou ve vládě, s tímhle přístupem a s tímto zákonem se tam nikdo jiný než vy nedostane. A to je ten cíl, které vy hledáte. A je to příliš okaté a doufám, že na to lidi nenaskočí. Tak oni ale nemají co jiného dělat. Máte z toho smyčku. A bohužel je asi pravda, že v současné době už vám nic jiného nezbývá. Já se moc omlouvám, že jsem tak upřímný, prostě to takhle cítím a myslím si, že to tak je. A opravdu by se mi líbilo, kdybych mohl volit do Bundestagu, to bych byl hrdina v té Chodové Plané jako občan Německé republiky, ale bohužel to tak asi nebude.

Prostě já tomu nevěřím, že to je upřímně míněno a že to je takový ten dobrý skutek pro ty naše au pair a pro ty naše studenty, a proto navrhuji, aby se tento bod, projednávání, přerušil do 31. 12. 2025. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ano. Pan poslanec tedy navrhuje přerušení do 31. 12. 2025. Ale já se musím podívat, jestli jsme náhodou něco takové už neměli tady navrženo jednou, hlasovali jsme to a zamítli. Myslím si, že totiž bychom pak hlasovali totéž, co už bylo... Ano, tady už to... (Hlas z pléna: Už tady bylo.) Tak to už tady bylo.

 

Poslanec Jan Volný: Navrhuji přerušení do 30. 12. Díky za upozornění, kolegové. (Pobavení, potlesk.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 30. 12. 2025. Já si i toto ověřím. Je už složité se ve všech těch zaznělých návrzích tady stíhat orientovat. Jinak toho 31. 12. už jste navrhoval vy, pane kolego, jednou. To tady, pokud poznámky od kolegů, kteří řídili schůzi předtím, nematou, tak je to tak.

Bude se teď moci navrhnout jiný návrh. Pan poslanec Flek.

 

Poslanec Josef Flek: Děkuji, paní předsedkyně. Opět tedy znovu, vážené kolegyně, vážení kolegové, opět znovu bych rád dal čas svým kolegům, aby mohli dorazit do sálu ze svých kanceláří, a proto navrhuji protinávrh k návrhu, a to přerušení pouze na 10 minut, tudíž 22.57. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 22.57 již také dnes zaznělo. Takže já se omlouvám, ten návrh by byl nehlasovatelný.

 

Poslanec Josef Flek: V pořádku, to je moje chyba. Děkuji za upozornění. Tak poprosím 23.03.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ano, to je návrh, který nezazněl, 23.03. Pan poslanec Dufek.

 

Poslanec Aleš Dufek: Mám pocit, že se nám za chvíli vyčerpají minuty v tento den, takže já osobně navrhuji přerušení bodu do 23. hodiny 3. minuty a 38. sekundy, jestli by to šlo.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ne, my tady opravdu neměříme čas na vteřiny, to se omlouvám, na minuty to zvládáme.

 

Poslanec Aleš Dufek: 23. hodiny 49. minuty.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ještě jednou - kolik? Čtyřicet devět. 23.49. Pan poslanec Kučera. A poprosím o ztišení.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý večer, dámy a pánové, vážená paní předsedkyně. Dovolte mi, abych vznesl protinávrh na přerušení jednání této schůze do...

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Projednávání tohoto bodu máte na mysli? (Poslanec Kučera: To jsem řekl.) Omlouvám se, tady je opravdu velký hluk.

 

Poslanec Michal Kučera: Projednávání tohoto bodu do 23.47.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 23.47. Tento návrh tady ještě neeviduji. Paní poslankyně Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Dám si 19. 12. 2025. Devatenáctého.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Paní poslankyně Peštová navrhuje 19. prosince 2025, což je v pořádku, protože bylo 20. prosince. Pan poslanec Cogan.

 

Poslanec Josef Cogan: Já si dovolím dát pozměňovací návrh k původnímu návrhu, a to do 22.52.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 22.52. Omlouvám se, ale musím zkontrolovat, jestli to už nebylo. Nebylo.

Pan poslanec Major s faktickou poznámkou, to není přihlášení, odhlašuji. Je to poslední protinávrh k původnímu návrhu na přerušení. Omlouvám se, kolegyně a kolegové, ta hladina hluku je dosti vysoká. Prosím o ztišení.

Budeme hlasovat nejdřív protinávrh poslance předsedy Cogana na přerušení tohoto bodu do 22.52 hodin.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování 36 je přihlášeno 143 přítomných, pro 7, proti 122. Návrh byl zamítnut.

 

Paní poslankyně Peštová navrhuje přerušení tohoto bodu do 19. 12. 2025.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování 37 je přihlášeno 143 přítomných, pro 66, proti 64. Návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Kučera navrhuje přerušení tohoto bodu do 23.47.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování 38 je přihlášeno 144 přítomných, pro 5, proti 119. I tento návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Dufek navrhl přerušení tohoto bodu do 23.49 hodin.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování 39 je přihlášeno 144 přítomných, pro 9, proti 120. I tento návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Flek navrhuje přerušení do 23.03 hodin.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování 40 je přihlášeno 144 přítomných, pro 9, proti 114. Návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Volný navrhl přerušení tohoto bodu do 30. prosince 2025.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování 41 je přihlášeno 146 přítomných, pro 66, proti 69. Návrh byl zamítnut.

 

Vypořádali jsme se se všemi návrhy i protinávrhy. Nyní tedy poprosím o vystoupení v obecné rozpravě pana poslance Lubomíra Metnara a vás, kolegyně a kolegové, prosím o ztišení, případně přesuňte své rozhovory do předsálí. (Hluk trvá.)

 

Poslanec Lubomír Metnar: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jak již bylo opakovaně řečeno, domnívám se, že zavedením korespondenčního hlasování v podobě, jaká je navrhována skupinou poslanců, by došlo k zásahu do samotné podstaty filozofie volebního práva v naší demokracii.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Omlouvám se, pane kolego, ale přece jenom požádám kolegyně a kolegy, aby se ztišili... Prosím.

 

Poslanec Lubomír Metnar: Děkuji vám. Jsou nám předkládána zdůvodnění a argumenty navenek působící líbivě, lákavě, logicky, při hlubším pohledu je však patrné, že tomu tak není. Podívejme se například na hlavní argument, že korespondenční hlasování údajně zjednoduší volby zahraničním voličům, a tak bude více těch, kteří budou moci rozhodovat o osobnostech Poslanecké sněmovny České republiky a o prezidentovi České republiky. Nikoli na okraj přitom v této souvislosti poznamenejme, že tito lidé nežijí ve státě, o němž takto spolurozhodují, čím vlastně nenesou důsledky svého volebního rozhodnutí.

Připomeňme si proto, o jaké pilíře a principy bychom coby ústavní činitelé se měli opírat. Hlavní ústavněprávní zásady volebního práva v České republice jsou všeobecnost, rovnost, přímost, tajnost a požadavek svobodného hlasování ve volbách bez jakéhokoliv nátlaku. Tyto základní principy jsou obsaženy na řadě míst v Ústavě České republiky a v Listině základních práv a svobod. Obdobné základní principy výkonu volebního práva jsou součástí řady mezinárodních dokumentů, jimiž je Česká republika rovněž vázána.

Všeobecnost volebního práva stanovuje, že právo volit mají všichni zletilí občané České republiky bez jakéhokoliv omezení. Rovnost v právním smyslu vychází z principu svobody a rovnosti každého člověka v důstojnosti a právech jakožto nejvýznamnějších hodnot před zákonem. Prosím, vezměme v potaz tyto skutečnosti a nepřekrucujme a nepodsouvejme je ve prospěch jedné skupiny. Navíc způsobem, který potenciální legislativně technickou anonymizací naruší samotnou podstatu volebního procesu a principu rovnosti voleb jako takových, neboť princip rovnosti je základem našeho právního řádu a je v České republice ústavně garantován jak v rovině obecné, tak je explicitně formulován i pro oblast voleb a výkonu volebního práva.

Dle článku 21 Listiny základních práv a svobod platí, že volební právo je všeobecné a rovné, přičemž občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. Zavedením korespondenční volby pouze pro občany České republiky, kteří dlouhodobě pobývají, či dokonce trvale žijí na území jiného státu, jak je navrženo v poslaneckém návrhu, však vznikne faktická nerovnost mezi občany České republiky žijícími na našem území a těmi, již žijí v zahraničí. Nejedná se tedy de facto o zjednodušení výkonu volebního práva pro určitou skupinu, ale o její privilegizaci, a to ještě po technické stránce velmi diskutabilním způsobem.

Na druhé straně tak budou občané České republiky, kteří žijí na jejím území, bez možnosti tento, připomínám, logisticko-technicky přinejmenším sporný volební postup praktikovat a využít. Jako občané žijící v České republice máme dle stávající právní úpravy sice možnost požádat si o voličský průkaz, ale musíme tak učinit v předstihu před volbami, tedy musíme dopředu s jistotou vědět, kde v den voleb budeme, a podle toho si vyřídit voličský průkaz. Administrativně i časově celkem zatěžující proces, že? A co když mezitím z neovlivnitelných důvodů rodinných, pracovních a podobně nakonec budeme v čase voleb někde jinde po republice? Podle předpokládaného návrhu v žádném takovém nastalém případě nebudeme moci volit korespondenčně. Tedy v takových situacích asi nepůjdeme volit vůbec, na rozdíl od českých občanů žijících v zahraničí, kteří budou mít k dispozici korespondenční volbu. To přece nedává smysl a je to nerovné. Nehledě na již zmiňovaná technicko-logistická anonymizující úskalí takto navrhované volby, k čemuž se ještě vrátím. Tedy jak již zde bylo i mými kolegy opakovaně řečeno, navrhovaná legislativní úprava v sobě potenciálně skrývá i protiústavní diskriminaci českých občanů žijících na území České republiky.

A nyní se tedy zastavme u zmiňované technicko-logistické pasti tohoto poslaneckého návrhu. Co totiž znamená ústavou chráněný princip přímé volby? Že je volba prováděna přímo voličem, právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu. Co však říká předložený poslanecký návrh zákona? Že se volič žijící v zahraničí nemusí osobně vůbec dostavit na příslušný zastupitelský úřad. Žádost o výkon volebního práva formou korespondenční volby za něj může podat i jiná osoba. Následně takový volič nebo jím pověřená osoba obdrží nezbytné podklady pro hlasování a tyto může bez dalšího již odeslat poštou. Jakýkoliv požadavek osobního výkonu volebního práva tak u korespondenční volby odpadá. Nebude možnost garantovat ani ověřit, že volič hlasoval přímo, osobně. Tedy pro českého občana v zahraničí budou platit naprosto odlišné podmínky nežli pro občany žijící v republice, nadto v rozporu s ústavou. Aneb na území České republiky se musí každý volič prokázat volebním průkazem a osobně se odebrat za plentu, kde pod dohledem volební komise vloží hlasovací lístek do obálky a následně tuto vhodí do zapečetěné volební urny, zatímco u navrhované korespondenční volby pro občany žijící v zahraničí může dojít až k anonymizaci, prostě nebude možné zkontrolovat, kdo hlasovací lístek do obálky vložil a kdo obálku jménem voliče odeslal. Přímá volba je tím popírána od základu. Jak již bylo řečeno, je to v navrhované podobě nerovné, diskriminační a v rozporu s ústavou. Princip tajného hlasování navíc vyžaduje, aby byly zabezpečeny takové podmínky pro výkon volebního práva, které znemožňují zjistit, jak konkrétní volič hlasoval. I tento zásadní demokratický princip poslanecký návrh potenciálně ohrožuje.

Zůstaňme ještě chvíli u komentáře k Listině základních práv a svobod. Platí totiž - cituji: Důležitým pravidlem je, že tajné hlasování musí být povinností, nikoliv právem voliče. Opačný přístup totiž může vést k nátlaku na voliče, aby hlasoval veřejně, a tedy i určitým očekávaným způsobem. Voliči samozřejmě nic nebrání, aby veřejnosti sám sdělil, jak bude hlasovat či jak hlasoval. Jinými slovy, princip tajnosti hlasování znamená, že nesmí být možné spojit voliče s odevzdaným hlasem, a to ani ze strany státu, ani mezi jednotlivými voliči. Hlasování musí svým individuálním výsledkem být utajeno před všemi. Tento princip rozhodně poslanecký návrh taktéž nesplňuje.

Dovolte mi na tomto místě opět připomenout, že princip svobodných voleb je coby pátý princip voleb ostatním principům nadřazen. Jedná se o základní a klíčový princip volebního práva, který je naplňován působením ostatních čtyř principů voleb, ale současně i důsledným uplatňováním zásad liberálního demokratického státu. V korespondenční volbě, tak jak je nastavena předloženým poslaneckým návrhem zákona, ale bude svoboda hlasování těžko garantovatelná a kontrolovatelná. Výhrůžky, nátlak nebo potenciální korupce jsou skutečností, které vylučují princip svobodného hlasování. Při takto navržené korespondenční volbě totiž stát není schopen garantovat ani kontrolovat, že volba proběhla právě tak, jak požaduje ústavní pořádek České republiky.

A tak opakuji, zatímco při volbách na území České republiky se bude volič při vkládání hlasovacího lístku odebírat sám za plentu, při korespondenční volbě v zahraničí osobní volbu, která je prostá nátlaku, nikdo nezkontroluje. Nebo snad ignorance toho, že ústavní pořádek a ústavněprávní principy obsažené zejména v Ústavě České republiky, jakož i v Listině základních práv a svobod jsou zákonu nadřazené? To je, žádný zákon nemůže svou navrženou právní úpravou porušovat ústavní principy rovnosti, tajnosti, přímosti a svobodného výkonu volebního práva. Pokud už bychom tedy nakrásně měli na půdě Poslanecké sněmovny o zavedení této formy korespondenčního hlasování, s níž v navrhované podobě důrazně nesouhlasíme, hovořit, tak prosím až po zcela jiném legislativním procesu, a to po změně ústavy. Pro ústavně konformní zakotvení korespondenční volby, tak jak byla skupinou poslanců předložena, by byla totiž zjevně potřeba nejprve změna Ústavy České republiky. A to jsme na zcela jiném poli a ve zcela jiném procesu.

Ano, v této souvislosti opravdu nemůže obstát ani zavádějící tvrzení předkladatelů poslaneckého návrhu, že korespondenční volba je zavedena v řadě států světa, když tito předkladatelé nijak nedokládají soulad s ústavním pořádkem těchto zemí ani náležitosti korespondenční volby v jiných právních řádech. Co rovněž nelze v neposlední řadě akceptovat, je, že návrh tak zásadního zákona byl předložen jako poslanecký návrh a nikoliv jako návrh vládní, přičemž nezpochybňuji zákonný poslanecký mandát. Problémem však je, že tudíž neproběhlo standardní mezirezortní připomínkové řízení, vypořádání připomínek dotčených subjektů a tak dál, což je u takto významné legislativní změny dle našeho názoru nemyslitelné. Takto zásadní návrh s ústavněprávními dopady by měl být předložen spíše právě vládou, projít celým legislativním procesem a teprve poté se eventuálně ocitnout ve Sněmovně. A jak již bylo opakovaně řečeno, s ohledem na zřejmý zásah do ústavních principů by o tomto a obdobných návrzích zákona měla na půdě Poslanecké sněmovny hlasovat ústavní většina.

Na závěr mi dovolte říci, že není třeba plýtvat časem nás zde v sále i našich voličů a pitvat důvody, proč tento poslanecký návrh vůbec vznikl. V uvozovkách pouze varujeme před jeho přijetím, neboť je v této podobě diskriminační a protiústavní, což je v právním státě nepřijatelné. Proto se zavedením korespondenční volby, a tedy i s tímto návrhem nesouhlasíme. A dovolte mi tedy na závěr podat procedurální návrh na přerušení projednávání tohoto bodu do 6. října roku 2025.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Zaznamenala jsem váš procedurální návrh na přerušení projednávání tohoto bodu do 6. října roku 2025. Hlásí se pan poslanec Lochman, s protinávrhem pravděpodobně.

 

Poslanec Ondřej Lochman: Děkuji, paní předsedající. Jsme v novele zákona o správě voleb, v sněmovním tisku 596, druhém čtení. Je hezké, že nám pan kolega představil, jak umí hezky číst, nicméně o tom, že mají nápad, že by se to mohlo zde odložit, já myslím, že ho nepotřebujeme, navrhuji proto protinávrh...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane poslanče, prosím, předneste svůj protinávh.

 

Poslanec Ondřej Lochman: Navrhuji tedy protinávrh a doufám, že toto divadlo brzy ukončíme, abychom přerušili tento pouze na deset minut, a to do 23.18. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, dáváte tedy návrh na přerušení do 23.18 hodin. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Major: Přestože se nás pan poslanec Metnar snažil ošálit, tak nás neošálil. Já dávám návrh na přerušení projednávání tohoto bodu do 23.22.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, dáváte tedy návrh na přerušení do 23.22 hodin. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Romana Bělohlávková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, já dávám procedurální protinávrh na přerušení tohoto bodu do 24.08 hodin.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, děkuji. Prosím, máme zde nějaký další protinávrh? Prosím, pan poslanec Philipp.

 

Poslanec Tom Philipp: Vážené kolegyně a kolegové, já vám to říkám, ty krátké běhy nejsou zdravé, zvlášť ve 23.09 nejsou zdravé. Co se týká návrhu, dovolím si dát návrh na přerušení tohoto bodu do 24.10 hodin.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, zaznamenala jsem tedy návrh. Prosím, pan poslanec Zuna.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Prosím o klid v sále! Děkuji. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já si dovolím dát protinávrh na čas, který není tak dlouhý, a sice na 23.16.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, dáváte návrh na přerušení do 23.16 hodin. Prosím, paní poslankyně Berenika Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Protože spousta těch protinávrhů už je nehlasovatelných, tak abychom si aspoň zahlasovali, tak 1. 5.2025. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, zaznamenala jsem váš návrh na přerušení do 1. 5. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Klíma: Dovolím si vznést protinávrh na přerušení tohoto bodu do 23.23 hodin.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Do 23.23 hodin. Ano, děkuji. Máme zde ještě nějaký další návrh? Není tomu tak. Ano, budeme tedy hlasovat o všech přednesených návrzích. Já zagonguji. Zaznamenala jsem žádost o odhlášení, všechny vás tedy odhlásím a poprosím vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Začneme hlasovat, až se počet přihlášených ustálí.

 

Nejprve o protinávrhu pana poslance Klímy, který navrhuje přerušit projednávání tohoto bodu do 23.23 hodin. Počet přihlášených se nám ustálil.

Já tedy zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 42, přihlášeno 145 poslanců a poslankyň, pro 4, proti 123. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu paní poslankyně Peštové, která navrhuje přerušit projednávání do 1. 5. roku 2025.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 43, přihlášeno 145 poslanců a poslankyň, pro 65, proti 72. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu pana poslance Michala Zuny, který navrhuje přerušit projednávání do 23.16 hodin.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 44, přihlášeno 145 poslanců a poslankyň, pro 8, proti 123. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem je návrh pana poslance Philippa, který navrhuje přerušení do 24.10 hodin.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 45, přihlášeno 145 poslanců a poslankyň, pro 9, proti 117. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším protinávrhem je návrh paní poslankyně Bělohlávkové, která navrhuje přerušení do 24.08 hodin.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 46, přihlášeno 145 poslanců a poslankyň, pro 6, proti 116. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem byl návrh pana poslance Majora, který navrhuje přerušení do 23.22 hodin.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 47, přihlášeno 145 poslanců a poslankyň, pro 7, proti 121. Návrh byl zamítnut.

 

Dalším návrhem je návrh pana poslance Lochmana, který navrhuje přerušení bodu do 23.18 hodin.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 48, přihlášeno 145 poslanců a poslankyň, pro 2, proti 119. Návrh byl zamítnut.

 

Posledním návrhem je návrh pana poslance Metnara, který navrhuje přerušení bodu do 6. 10. roku 2025.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 49, přihlášeno 145 poslanců a poslankyň, pro 63, proti 71. Návrh byl zamítnut.

 

Budeme tedy pokračovat v projednávání tohoto bodu. Nyní je přihlášen s přednostním právem pan ministr Lipavský. Prosím, máte slovo... Kolegyně, kolegové, prosím o klid! Ještě než vám, pane poslanče, udělím slovo, přečtu omluvu. Omlouvá se pan poslanec Kohajda od 20.45 do 23.08 hodin z pracovních důvodů. A zopakuji svoji žádost, abyste se prosím zklidnili, a pokud máte nějaké rozhovory, abyste je přenesli do předsálí. Prosím, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, já jsem většinu dne, nebo podstatnou část dne dnes tady na plénu Poslanecké sněmovny byl. Velmi pozorně jsem si dělal poznámky a myslím si, že nyní je vhodný čas, abych zde vystoupil a možná některé věci uvedl na pravou míru nebo dovysvětlil, tak jak je potřeba.

Dovolím si začít tím, co říkal pan předseda hnutí ANO Babiš ještě předtím, než začalo projednávání té schůze. On nějakým způsobem hovořil i o zahraniční politice. Přišlo mi docela trefné, že se věnoval i cestě čínského prezidenta Si po Evropě...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Omlouvám se, pane ministře, že vás přerušuji. Děkuji kolegům, kteří přesouvají své rozhovory do předsálí. A ještě jednou vás vyzývám ke klidu. Děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Děkuji. A ptal se na to, jakým způsobem to hodnotím, a měl nějaké komentáře. Tak já myslím, že je prostě právo čínského prezidenta cestovat do různých zemí, a můžeme pozorovat velmi intenzivní vztahy mezi Německem a Čínou, mezi Francií a Čínou, podobně i s Maďarskem, nicméně když třeba mluvil o tom, že továrna na čipy bude v Drážďanech, že není v Česku, tak ono když se podíváte na mapu, tak Drážďany jsou necelé dvě hodiny od Prahy. (Reakce poslanců hnutí ANO.) To znamená, Česko z toho bude profitovat, protože to budou příležitosti i pro naše firmy, a samozřejmě česká diplomacie a Ministerstvo průmyslu a obchodu se tímto velmi intenzivně zabývá.

Co se týče dotazu k cestě bezpečnostního poradce Pojara a dalších osob do Číny, tak z logiky věci on se tam setkal se svým protějškem, který v tuto chvíli tedy má i pozici ministra zahraničních věcí, a myslím si, že je užitečné čas od času právě takový kontakt i s Čínou mít.

Také padl dotaz na delegaci z Ministerstva zahraničních věcí v Sýrii. To byla cesta pana státního tajemníka. My se Sýrií udržujeme diplomatické vztahy. V Praze je v tuto chvíli chargé d'affaires. My jsme tam dlouho teď měli paní velvyslankyni a věřím, že prostě v těch diplomatických vztazích budeme z velmi pragmatických důvodů pokračovat. A Česko tam dělá celou řadu projektů, které pomáhají lidem v Sýrii. To znamená, je užitečné být v kontaktu i s tímto režimem, ačkoliv se téměř na ničem v zahraniční politice se Sýrií neshodneme.

Co se týče těch poznámek, které zaznívaly v předchozích projevech na adresu poslaneckého návrhu ke korespondenční volbě, tak já nebudu reagovat jmenovitě ve většině případů, nicméně objevují se určitá témata nebo určité dotazy, u kterých si myslím, že zaslouží řekněme dovysvětlení. Velmi často padají dotazy, které směřují k důvěrnosti té volby, směřují k tomu, nakolik bude vlastně důvěryhodný proces, kdy čeští občané budou hlasovat za pomoci obálky. A já bych chtěl říct, že ten systém bude nastaven tím způsobem, který rozhodně tu důvěrnost ochrání a půjde jí maximálně naproti, a rozhodně bude dodržena tajnost volby.

Tak za prvé je potřeba si uvědomit, že na zastupitelských úřadech budou zřízeny standardní volební komise, tak jako budou zřizovány zde v Česku. Je pravdou, že členy těchto volebních komisí většinově mohou být zaměstnanci zastupitelského úřadu, ale neplatí to nutně. Koneckonců když se podíváte, jaké je dneska složení volebních okrskových komisí, tak tam dost často máte také například zaměstnance z obvodních úřadů a ze státní správy, tak aby prostě všechno probíhalo tak, jak má.

Poté co tedy volič vloží hlasovací lístek do úřední obálky, do té doručovací obálky vloží volič jím podepsaný identifikační lístek a tu úřední obálku, a volič, kterému byl vydán voličský průkaz, vloží voličský průkaz do té doručovací obálky. Tu zalepenou doručovací obálku potom pošle na zastupitelský úřad, ve kterém je zapsán právě v tom seznamu voličů. Komise na tomto zastupitelském úřadě... Zastupitelský úřad poté, co převezme tu zalepenou doručovací obálku, na místě, na úřadě, na ambasádě v tom určené (?) ji uloží a následně, poté co skončí to hlasování, to znamená na tom úřadě poběží ještě ta normální volební komise, tak tyto doručené obálky, stále ještě zavřené, předá zvláštní okrskové volební komisi. Komise, tedy ta komise, tak jak bude sestavena, obálku rozlepí a zapíše dle identifikačního lístku, že volič podle (?) odvolil, ale ta obálka s tím hlasovacím lístkem je stále zavřená a tu vhazuje do volební urny, a tím se zaručuje - a kde se zamíchá s těmi dalšími hlasy, i s těmi hlasy, které tam třeba odhlasovali lidé, kteří přišli fyzicky na ten úřad. To jsou ty volby, tak jak je dneska známe v zahraničí. To znamená, tam se tyto obálky smísí všechny dohromady, a tím pádem nebude možné ztotožnit s konkrétním voličem.

Můžeme samozřejmě konstruovat libovolné množství scénářů, kdy dojde k nějakému podvodu, podvrhu, ale k takovým scénářům může docházet již dnes, a znamená to, že se na to musí domluvit celá volební komise. Já si myslím, že právě existují jiné mechanismy, které tomu budou bránit.

Co se týče výtky k územním obvodům, že by je vybíralo Ministerstvo zahraničních věcí, tak za prvé je tady pozměňovací návrh, který to rozdělení volebních obvodů přenesl na celou vládu. Musím říct, že k tomuto návrhu, který je z koaličních řad, mám neutrální až pozitivní stanovisko z jednoho jednoduchého důvodu. Já věřím tomu, že vláda by to tedy pravděpodobně na návrh Ministerstva zahraničních věcí nebo ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí udělala technicky správně. Tam jde o to, aby se nějakým způsobem nepomíchaly řekněme ambasády s těmi teritorii, ale to je asi tak všechno, co je potřeba ohlídat. Jinak vlastně vzhledem k tomu, že se všechny ty hlasy potom sčítají ze světa a přiřazují do jednoho konkrétního kraje, tak nevím, jakým způsobem by to dělení do těch teritoriálních okrsků mohlo hrát roli. Uvědomuji si, že tam je jiný pozměňovací návrh, který dělí svět na takové velké čtyři celky s tím, že potom každý ten celek je přiřazen jinému kraji. I tento návrh vlastně není problematický a je potřeba opět jenom ohlídat, že například Jamajka, která by posílala obálku na zastupitelský úřad ve Washingtonu, prostě bude v té správné skupině, protože samozřejmě kdyby jeden zastupitelský úřad měl hlasovat ve dvou skupinách, tak by to technicky nešlo rozdělit. Ale to se dá ohlídat tím, že prostě bude správně nastavena buď ta vyhláška, nebo usnesení vlády, které o tom rozhodne. Takže myslím si, že technicky je to velmi jednoduše proveditelné. Je potřeba ohlídat několik základních parametrů.

Také zde zaznívaly různé scénáře, konstrukty toho, že může dojít k nakupování hlasů. Ale víte co? Úplně stejně může k nakupování hlasů dojít před volební místností, když se někdo bude snažit zmanipulovat volby v Česku. Tomu je potřeba bránit jinými prostředky. A myslím si, že naopak ta korespondenční volba je udělána způsobem, že tomu rozhodně naproti v žádném případě nejde, a musíme si vždycky uvědomit, že je také na jednotlivci, aby si uchránil své právo volby.

Zazněl také scénář méně pěkný, co se stane, když hlasující v průběhu té korespondenční volby zemře. Je potřeba si uvědomit, že to je za prvé vyšší moc, a máme dneska dvoudenní volby, tak nelze vyloučit, že volič, který šel v pátek do volební místnosti, ho postihne něco neblahého, už bude mít odhlasováno a nedožije se například druhého dne voleb. Přesto ten hlas je platný, hlasoval v dobré vůli, měl na to právo a myslím si, že ani korespondenční volby se toto vlastně netýká, protože se stále bavíme o relativně krátkém časovém úseku. Ne že bych to někomu chtěl přát. Takže měl jsem potřebu i na toto zareagovat.

Na závěr svého vystoupení bych chtěl ještě zmínit několik bodů, které se netýkají přímo novely nebo tohoto zákona o korespondenční volbě, nicméně jsou zde také zmiňovány, protože tyto komentáře mířily k jiné poslanecké novele zákona o státním občanství. A tady byly, opět použiju tuto vazbu, konstruovány různé scénáře, že by mohlo být velké množství občanů nebo osob, které mají nárok na české občanství a dneska nejsou českými občany, pokud by se rozšířila ta pravidla tak, jak to navrhuje ten zákon.

Za prvé bych asi chtěl reagovat na ty sudetské Němce, protože to byla vysloveně nepravda. Je potřeba si uvědomit, že sudetští Němci, nikdo z nich dneska ani historicky neměl nárok na české nebo československé občanství z jednoho prostého důvodu, protože oni byli německé národnosti a prostě se to na ně nevztahuje. Takže tím bych asi vyloučil tu spekulaci o nějaké sudetoněmecké straně.

To platí vlastně, i pokud máte zájem nabýt občanství po rodičích. Jsou lidé, kteří se narodili v zahraničí českým rodičům, typicky to jsou třeba váleční uprchlíci nebo lidé, kteří odcházeli před totalitou a mezi lety 1945 až 1969 prostě neměli možnost nabýt to občanství, takže pro tyto lidi chceme ta pravidla nějakým způsobem rozlišit, aby si mohli o to občanství zažádat. Pravděpodobně se jedná o stovky, možná nižší tisíce. Rozhodně to nejsou čísla, která by nějakým zásadním způsobem měla možnost ovlivnit výsledek voleb tak, jak se o nich zde bavíme. Ale pro ty jednotlivce je to velmi důležité, protože oni cítí vztah k této zemi, ale vlastně nemají možnost se stát českými občany. Takže není to jenom o nějakém čestném prohlášení, tak jak tady také zaznělo, že náhodný člověk z nejlidnatější země na světě se začne cítit Čechem, ale musíte opravdu dokázat, že vaši rodiče nebo prarodiče byli českého československého občanství a že vy na to máte ten nárok. Myslím si, že tedy je to změna, kterou by i tato Sněmovna měla přijmout, a já ji plně podporuji. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní mám zde několik faktických poznámek. Jako první vystoupí pan poslanec Radek Vondráček, připraví se pan poslanec Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Já jsem se přihlásil k faktické poznámce, abych reagoval na rozpravu, ještě předtím, než vystoupil takový inspirační zdroj faktických poznámek, jako je pan ministr Lipavský. Já jsem chtěl reagovat ještě na to, co se dělo předtím.

Za prvé. Chtěl bych se důsledně ohradit proti tomu, abyste nám tu zaváděli 25hodinový pracovní den. 24.08, 24.10 je nesmysl. Ty byly nehlasovatelné. Tak prosím vás, ať už se to příště neopakuje. To za prvé.

Za druhé. Každé hlasování trvá 20 vteřin. Ty vaše protinávrhy, když se sečtou, tak už je vystoupení jednoho opozičního poslance. Mohli jste být o kousek dál. Chcete korespondenční volbu, chcete si ji prosadit, tak prosím vás, nemusíte tolik courat. Stačilo by, kdybyste dali tři protinávrhy, a pak nebudeme mít debaty o tom, co je důstojné a není důstojné. O to jsem vás chtěl požádat, to bylo předmětem mé faktické poznámky.

No ale když už to tak vyšlo, tak v druhé polovině bych rád skutečně tady zdůraznil, že umístění továrny na čipy je velkým úspěchem české diplomacie, řekl bych úplně signature úspěchem, zhruba stejně dobrým, jako je vyjednaná výslovně uvedená výjimka pro Českou republiku v migrační paktu. Vládo, děkujeme! (Potlesk a veselí v sále.) Ještě pár takových zásadních úspěchů této vlády a ani korespondenční volba vám to nenažene. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Další s faktickou vystoupí pan poslanec Juchelka, připraví se paní poslankyně Peštová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já děkuji moc. No, pane ministře, nevím, jestli jste více ministr zahraničí České republiky, nebo ministr průmyslu Německa, kdy tady říkáte, že pouze 2 hodiny to máme do Drážďan, abychom tam nakoukali to, co se tam děje za investici v hodnotě 5 miliard eur, což je 250 miliard korun z hlediska výstavby továrny na čipy. Já bych byl rád, kdybychom ji naopak měli tady, kdybyste vy usiloval ve své zahraniční politice o to, abychom tedy měli co nejvíce investic do průmyslu hlavně, protože jsme jednou z průmyslových velmocí Evropské unie, ale prozatím to vypadá, že jste skutečně bych řekl euroministr, který spíše straní Německu než České republice.

A taktéž vaše poznámka, kdy před volebními místnostmi někdo stojí a kupuje hlasy? To myslíte vážně? Vy jste pravděpodobně nezažil tu dobu minulou, když si asi to představujete, jako když veksláci stáli před Tuzexem a prodávali bony. Takhle to skutečně nefunguje. Ty podvody se dějí jinak, ne před volebními místnostmi. To samozřejmě nikdo, kdo má aspoň pět pohromadě, tak by nikdy v životě neudělal.

Takže vás moc prosím, abyste se zpátky vrátil na zem a reálně se stal ministrem zahraničí České republiky, a ne tím, kým jste. A to je eurohujerem.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. K další faktické poznámce je přihlášena paní poslankyně Berenika Peštová, připraví se paní poslankyně Adámková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Já jsem si chtěla pana ministra zeptat, jak tady říkal, ty lidi, kteří tedy utekli v tom pětačtyřicátém roce do zahraničí, že jo, že potom už neměli možnost se přihlásit k tomu občanství, teď jejich pravnoučata, prapravnoučata by rádi tedy, cítí se být... A teď jsem se chtěla zeptat: Oni se cítí být Čechoslováky, protože ti jejich praprarodiče tam utekli, když jsme byli Československá republika? Tak co se cítí? Čechy? Slováky, Čechoslováky? Co jim vlastně budeme dávat za občanství? To je jedna věc.

A tadyhle bych vám ráda teď, jak se tady dohadujeme, tak jsem dostala krásnou zprávu od pána, který žije v Německu a napsal mi: Napíšu to znovu a jasně. Jsem sice Čech, ale žiji v Německu. Do České republiky jezdím dvakrát až třikrát do roka. Ale daně, zdravotní pojištění, banku a jiné náležitosti mám v Německé republice, i když jsem Čech. Nevidím důvod, proč bych měl volit v České republice, když tam nežiju, daně neplatím a můj život žiji tady v Německu. O tom si mají rozhodovat občané dané země, ve které žijí. Ti nejlíp vědí, co za politiky a politické strany volí a koho si chtějí vybrat.

Takže to je jen tak jenom, že nás sledujou i ze zahraničí. Něco obdobného jsem dostala i z Ameriky. Taky paní sleduje, taky je v šoku z toho, jakým způsobem tady to projednáváme, a řekla mi, napsala mi tam jasně, že pro amíky není žádný problém ujet x kilometrů v autě. Ona sama bydlí v Saint Louis a jezdí volit do Chicaga. Stojí ji to pět hodin cesty tam autem a pět zpátky a na cestě zpátky se ještě zastaví v české restauraci a dá si české pivo. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní poslankyně Věra Adámková je přihlášena k další faktické poznámce, připraví se pan poslanec Mašek. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Velmi krátká reakce. Za prvé, korespondenční volbu navrhujete a samozřejmě tam ta představa je, aby došlo k většímu komfortu lidí, kteří by mohli eventuálně volit. Tomu bych i rozuměla. V tom případě prosím není třeba zdůrazňovat, že Drážďany jsou 2 hodiny cesty, čili že tam můžu pracovat, ale nemůžu volit z těch Drážďan. To totiž odpovídá trošku nepochopení základní reality života. A jinak o tom, že Drážďany jsou opravdu kousek od Prahy, by mohly hovořit věže Emauzského kláštera.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Mašek vystoupí s faktickou poznámkou, připraví se paní poslankyně Eva Fialová.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Já bych též chtěl zareagovat pana ministra Lipavského, a to ve vztahu k tomu, jak tady komentoval cesty čínského prezidenta. Samozřejmě ten skutečně si může jezdit, kde chce, a může jednat, s kým chce. Zajímavé na tom je, že jste přiznal, že intenzivně jedná s Německem, intenzivně jedná s Francií a určitě jedná o obchodu, mezistátním obchodu. To, že my jsme z té hry vypadli, je trošku smůla a naši roli teď v Evropě přebírá Srbsko, které se stává mostem té spolupráce, a my jsme mimo. Takže to považuju za zásadní pochybení, pane ministře.

K těm Drážďanům, protože to zmínili mnozí předřečníci, tak se nechci skoro vracet, nicméně je smutné, že ta továrna, která byla slibována do České republiky, skončila v Německu. A je jenom slabá útěcha, že naši občané budou mít jenom 2 hodiny cesty na to, aby si tu továrnu mohli prohlídnout zvenku.

A potom, pane ministře, vy jste tady poměrně podrobně rozebíral, jak se bude manipulovat na tom zastupitelském úřadu, ta speciální komise jak bude manipulovat s tou obálkou, jak to bude vnímat, co kam bude házet, co kam bude odkládat. Tam je ale podstatnější to, a tomu by se měla věnovat diskuse, jak se budou ty volební lístky vydávat, komu se budou posílat. Vy jste tam vpašovali do svého pozměňujícího návrhu, že se nebudou posílat na prokazatelné bydliště, jenom na adresu, kterou ten člověk udá, respektive co je ještě horší, že se budou vydávat nějakému prostředníkovi, který udá nějaké adresy a nějaká jména. A pak je s velkou otázkou, jestli ten prostředník zároveň neprovede za ty dotyčné i tu volbu. Já budu rád, když tomuhle se budete věnovat, protože tam je velmi slabé místo, a ten poměr jedna ku sedmi, původně jste chtěli ku deseti, respektive vůbec neomezovat (Předsedající: Čas.), je také špatný. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času. Nyní je přihlášena paní poslankyně Eva Fialová k faktické poznámce, připraví se pan poslanec Nacher. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Já také chci reagovat na pana ministra. Nejdřív jsem si chtěla odpustit poznámku ke Drážďanům. Tak já jsem bohužel, nebo zaplať pánbůh mezi těmi šťastnějšími a budu tam jenom za hodinu, protože jsem z Ústí nad Labem. A až bude vrtka, tak za 25 minut. Juchů! Ale teď už konkrétně k identifikaci.

Pane ministře, vy jste mluvil o tom, že není možné identifikovat toho dotyčného člověka, že odeslal tento korespondenční lístek do hlasování. My jsme na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj diskutovali přímo s ministerstvem o tom, že to možné je v případě toho, že ty lístky se netisknou centrálně, protože v současné chvíli je distribuuje od nás ministerstvo, jsou na nějaké gramáži, mají nějakou barvu a tak dále. Když si je bude tisknout člověk doma, tak se může stát, že bude mít jinou barvu anebo jinou gramáž. A v případě, že se vám stane to, že tam bude jenom jeden občan, který bude volit z domova korespondenčně, tak bude jasně identifikovatelný, když bude mít jiný druh papíru, na který se ten hlasovací lístek vytiskne, že hlasoval přesně on, takže tím pádem ztrácíme tu tajnost. Takže jsem prosila ministerstvo, aby vypsalo nějaký buďto metodický pokyn, anebo podpořím velice návrh pana Karla Raise, mého kolegy, který připravil to, ať centrálně se tisknou všechny tyto hlasovací lístky, protože k tomuto opravdu dojít může, a ministerstvo mi to potvrdilo na našem výboru. Můžete si ten záznam přehrát. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Nacher s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Helebrant. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. No, my jsme teď viděli v přímém přenose, pane ministře, jak je dvouhodinová cesta autem relativní. Dvě hodiny do Drážďan je úspěch, ale zároveň dvě hodiny jet někam jít volit je důvod pro to, měnit volební zákon. Tak se rozhodněte, jestli ty dvě hodiny jsou hodně, nebo málo. To je potřeba vždycky, když vás člověk pozorně poslouchá, že si pak protiřečíte.

No a pokud jde o tu volbu toho mrtvého, na to jsem tady upozorňoval já v prvním čtení. Ten problém je přece někde jinde. Tady nikdo nezpochybňuje, že když jsou volby dvoudenní, někdo odvolí ten první den a pak zemře, tak se zúčastní těch voleb po zahájení těch voleb, což je ve 14 hodin v pátek, že jo. Naproti tomu tady můžete volit 35 dnů před těmi volbami, pošlete ty lístky a zemřete 14 dní před těmi volbami. Ty volby ještě nejsou zahájeny, ty lístky jsou někde uloženy, nejsou otevřeny, a najednou se tam započítá ve volbách, které ještě nebyly zahájeny, hlasy od někoho, kdo zemřel před volbami, před zahájením těch voleb. To jsou fakt velké rozdíly. To znamená, tohleto bych nespojoval. A vyřešené to tedy opravdu není. Vyřešené to není. Protože v té chvíli my diskriminujeme někoho, kdo by tady chtěl třeba volit a zemřel třeba týden před volbami. Tak v této logice by mohl ty lístky uchovat doma v šuplíku, rodinný nějaký přítel nebo příbuzný by mohl ty jeho hlasy dodatečně nebo v den voleb vlastně odevzdat. Pak by to bylo souměřitelné. A takovouhle možnost samozřejmě nikdo místní nemá. Takže s tím jste se fakt nepopasovali.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Lubomír Wenzl je přihlášen k faktické poznámce. Ano, směřuje k pultíku. Připraví se pan poslanec Brož. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Já bych chtěl reagovat na pana ministra Lipavského s tím, jestli by možná nejenom mně mohl osvětlit, co je ten úspěch, že něco vznikne na území Německa, že to je dvě hodiny cesty jízdy z Prahy do Drážďan, ale výsledek je ten, že my se tedy za dvě hodiny můžeme jet podívat, nebo bude nám dvě hodiny trvat podívat se na něco, co mohlo vzniknout tady v České republice, pakliže by vláda byla aktivnější.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Lubomír Brož a připraví se paní poslankyně Renáta Zajíčková. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já budu reagovat na pana ministra. Pane ministře, vy jste v tom projevu v podstatě řekl a potvrdil to, že vaši vládu absolutně nezajímají staří lidé. Vy jste posměšně mluvil o možných scénářích, o kterých se bojíme, které jsou nemožné. Ale my to zažíváme denně. Staří lidé za námi chodí a říkají mi: Já si ani ten váš letáček nevezmu, ale hodím vám to tam. Ale kdyby to viděl můj vnuk, no to by bylo peklo, ten by se mnou už nikdy nepromluvil v životě. Takže vůbec tyhle scénáře nezesměšňujte a tohle to je opravdu skutečná realita. Místo toho, abyste se zasadili o to, jak tuhle tu hrozbu prostě nějakým způsobem eliminovat, tak ji vlastně zesměšňujete. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou vystoupí paní poslankyně Zajíčková, připraví se pan poslanec Kobza. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Já bych chtěla reagovat na paní poslankyně Peštovou, prostřednictvím vás, paní předsedající. Ona tady citovala dva nějaké vzkazy od občanů. Já bych jenom chtěla říct, a teď to je reakce na ten první vzkaz, kdy se paní z Německa tuším rozčilovala, proč jako vlastně by měla jít volit, když neplatí daně v té zemi a nemá s tou zemí už vlastně nic společného. Tak já bych chtěla jenom připomenout, že volit, to je právo, ne povinnost. Takže pokud se ta daná dáma necítí na to jít volit do České republiky, necítí se být občankou České republiky, přestože občanství určitě ještě má, tak jít volit nemusí. Takže to jenom bych chtěla připomenout, že to je fakt, který si myslím, že je důležité, aby tady zazněl.

Pak ta druhá citace byla od nějaké dámy z Ameriky, která zase vítá, že může tedy pět hodin cestovat po Americe. Tak já mám tedy zase osobní zkušenost úplně jinou, kdy prostě mladí lidé musí cestovat šest sedm hodin, aby mohli jít volit, stojí je to docela dost peněz, docela dost času a určitě uvítají, že mohou volit korespondenčně. Když se podíváte na mapu světa, podíváte se na Ameriku, Afriku, Asii a podíváte se, kde tam jsou ta místa, kam se může jít volit, tak to je opravdu hodně řídké ve srovnání s Evropou.

Takže prosím vás, pojďme to ukončit. Protože to, co tady zaznívá a neustále se opakuje dokolečka dokola, je fakt jako trapné. Prostě většina západních zemí má korespondenční volbu v nějaké formě, funguje to, je to ověřené, jenom my si tady budeme hrát na to, že my jsme ti nejchytřejší a my to tady všechno vlastně známe nejlíp. Je to trapný!

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Jiří Kobza vystoupí s faktickou poznámkou. Po něm je... Pardon, pane ministře. Jenom upozorňuji, že jste přihlášen z místa, nikoliv elektronicky, čili ostatní faktické poznámky mají přednost. Když tak stačí zmáčknout. Jo, vy nemůžete, ano pravda. Pokud se můžeme domluvit, pan ministr se přihlásil po panu poslanci Kobzovi a vzhledem k tomu, že se nemůže přihlásit elektronicky, a na základě toho, co už zde kdysi probíhalo, bychom mu umožnili vystoupení s faktickou poznámkou. Pro pana poslance Nachera. Pan ministr není poslancem, čili nemá kartu a nemůže se přihlásit. V pořádku.

Nyní tedy vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Kobza a poté pan ministr Lipavský. Děkuji.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji za slovo. Dobrý večer, dámy a pánové. Já bych rád reagoval na vystoupení pana ministra, protože v tom technickém popisu postrádám, jakým způsobem vlastně bude zabezpečena bezpečnost těch obálek, které budou v poště od toho momentu, kdy je ten zmocněnec, kdokoliv hodí do schránky a odešle.

Mě by zajímalo, jakým způsobem chtějí zabezpečit, aby s těmito obálkami nebylo možné provést jakoukoliv manipulaci, aby nebylo možné je znovu otevřít. Jakým způsobem tuto bezpečnost těch obálek hodlají certifikovat, když si to lidi mají vytisknout doma, a jakým způsobem vlastně dohlédnout na to, jestli ty obálky, když už konečně budou doručeny do volební komise, budou kontrolovány, jestli s nimi nebylo manipulováno, a do jaké míry budou uznávány nebo neuznávány za právoplatně podané nebo neprávoplatně podané nebo platné nebo neplatné. Protože já se domnívám, že to je slabý moment, nebo nejslabší moment vlastně všeho, co jsem tady dneska slyšel za celý den, že vlastně nikdo neví, jakým způsobem nebo co se s těmi obálkami bude dít mezi tím momentem hození do schránky a doručeni, kde s nimi bude manipulováno spoustou lidí, kteří nejsou autorizováni, nejsou členy volebních komisí, nejsou zmocněnci ani... Prostě jsou to cizí lidi, kteří dostanou tu obálku do ruky a budou s ní nakládat, takže to bude mimo kontrolu. Takže já bych moc rád věděl, jakým způsobem toto bude zabezpečeno, protože pokud to zabezpečeno nebude, tak já pro to určitě nebudu hlasovat.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času, pane poslanče. Nyní tedy vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec, pan ministr Lipavský, připraví se paní poslankyně Berenika Peštová. Než pan ministr dorazí k pultíku, omlouvá se paní poslankyně Opltová po celý jednací den ze zdravotních důvodů. A mám zde další sdělení, paní poslankyně Šebelová ruší svoji omluvu od 23 hodin. Děkuji.

Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Děkuji za možnost vystoupit. Já začnu tím nejvážnějším a to byl dotaz paní Bereniky Peštové, ať jí uvedu nějaký příklad. Tak já tady budu citovat z jednoho článku na lidovky.cz. Můj otec Jiří Josef Fuchs, syn Karla a Heleny Fuchsových, se narodil v Brně v roce 1930. V květnu 1939 byl spolu se svou sestrou Anitou poslán rodiči do Anglie v Kindertransportu organizovaném sirem Nicholasem Wintonem, aby unikli nacistům. Jeho rodiče a téměř celá širší rodina zahynuli, popisuje serveru lidovky.cz Naomi Yandellová. Ona sama se narodila ve Velké Británii, ve Spojeném království, v roce 1961 jako dcera československého občana. Navzdory tomu, že je tedy Wintonovo vnouče, v uvozovkách, tak sama české občanství nemá a vlastně cesta k tomu získání je téměř nemožná. Z logiky věci, když se dělilo Československo podle národnosti a podle toho, kde člověk bydlel, tak měl možnost se přihlásit k české nebo slovenské národnosti. Takže logicky pokud její prarodiče byli z Brna, tak by získala občanství České republiky.

Jinak co se týče továrny na čipy, asi to není úplně téma pro dnešní večer, ale myslím si, že nikdy nebylo realistické, aby tato investice vznikla v Česku. A právě naše výborné vztahy s Tchaj-wanem, demokratickým partnerem v Indo-Pacifiku, přispívají k tomu, abychom se mohli na tom dobře podílet. Tak já bych to úplně nezlehčoval.

No a co se týče těch dalších věcí, tak se omlouvám, ale vypršel mi čas. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Berenika Peštová, připraví se pan poslanec Koten. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Pane ministře, ano, je to dojemný příběh. Ale ve své podstatě, co to mění na tom, co jsem tady řekla? Paní se narodila v roce 1969 v Anglii, nebo 1961, pardon, tak je to přece úplně jedno slovo (?). Osm let. Takže 1961 v Angli. Platí daně do Česka, má tady nějaký vztah k České republice, má tady nějakou nemovitost, má tady... platí sem sociální, zdravotní? Rozumíte mi? O to jde. Proto to je ten můj pozměňovací návrh - (Ministr hovoří mimo mikrofon.) Musíte zase počkat, pane ministře. To je ten můj pozměňovací návrh, kde říkám, že musíte prokázat, že máte vztah k naší zemi. A je mi úplně jedno, jestli tady budete platit daň z nemovitosti, nebo tady máte trvalý pobyt, nebo platíte sociální, zdravotní, nebo platíte jiné daně, ale prostě musíte prokázat, že k té dané zemi máte vztah. Jako co si mám myslet o občanech, kteří žijí od toho roku třeba 1961 úplně někde jinde? Nevím, jestli paní ještě umí česky, nebo neumí česky, to nebudu studovat. V každém případě platí tam daně, určitě tam má nějakou nemovitost, má vztah k dané zemi. A s tím já nemám absolutně žádný problém. Ale mám problém s tím, že tento člověk mi bude říkat, koho budu mít ve vládě a kam ta země půjde.

To je to, co jsem tady řekla i na paní Zajíčkovou, a to je ten pán, co mi napsal: Žiji dlouhodobě v Německu, platím tam daně, mám tam banku, mám tam všechno, platím sociální, zdravotní. A já si ani nedovedu představit, že bych vám měl ovlivňovat váš život. Vy víte, koho chcete volit. Vy víte, koho chcete mít ve svém čele vašeho státu. Ten pán neřekl nic špatného, jenom řekl, že volí tam a nedovede si představit, proč by měl ovlivňovat náš život. Takže to není nic proti ničemu. A to, že paní v Americe řekla, že pro amíky není 100, co 100, 500 kilometrů nic, tak to prostě je. Oni si sednou do auta a jedou. Ano, pro nás je to třeba (Předsedající: Čas.) nepředstavitelné, ale pro ně je to běžné. Oni denně jezdí takhle za prací.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Pan poslanec Koten je nyní na řadě, poté pan poslanec Nacher a pro pana ministra - jste přihlášen k faktické poznámce po panu poslanci Juchelkovi. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Já bych tady rád zareagoval na své ctěné předřečníky. Úplně dopředu té mé faktické poznámky bych chtěl říci, že ti lidé, kteří volí v České republice, tak mají vztah k České republice, platí tady obvykle daně a vybírají si v těch volbách toho správce těch daní. To znamená, vybírají si někoho, kdo ty jejich peníze neprošustruje, nedá je třeba na F-pětatřicítky nebo na něco podobného anebo je nepošle na Ukrajinu, nevyvede. Takže je celkem logické, že v České republice by měli volit co nejvíce tedy občané České republiky, nicméně ti lidé, kteří zde nežijí, kteří zde neplatí daně, i když měli nějaký vztah třeba před 30, 50, 70 lety k České republice, tak žijí někde jinde, platí daně někde jinde, mají sociální, zdravotní zajištění také někde jinde. Nechápu, když tedy vaše vláda není schopna se postarat o občany v České republice, proč máte takovou neuvěřitelnou péči pro to, abyste se starali o občany, kteří s Českou republikou mnohdy nemají absolutně nic společného, vyjma tedy toho, že ty hlasy, které budou korespondenční a dají se velmi dobře manipulovat, no a vy se je budete snažit nějakým způsobem získat třeba pomocí nějakých nevládních neziskových organizací, které k tomu už určitě jsou předurčeny a už stojí někde v takzvaných startovacích pozicích, tak mě nic jiného skutečně nenapadá. Takže v případě, že to chcete vyvrátit, tak posuňte platnost toho zákona po příštích parlamentních volbách. Protože pokud to nechcete udělat, no tak samozřejmě to směřuje k tomu, že bude podvod podobně jako v Americe.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Nacher vystoupí s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Lesenská. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Já bych chtěl reagovat na svoji ctěnou kolegyni Králíč... pardon, Zajíčkovou, se omlouvám. Já jsem byl teď v družném hovoru s Robertem Králíčkem, tak se omlouvám. (Pobavení v sále.) Takže paní kolegyni Zajíčkovou, vaším prostřednictvím. Já jsem čekal na ten argument, kdy zazní, on zazněl, že vždycky něco funguje v 18 zemích Evropské unie. Tak v 18 nebo v 19 zemích Evropské unie fungují hromadné žaloby na mnohem širší platformě než u nás. Vzali jste si z toho příklad? Ne! Ne, nevzali. Jedete si českou cestou - úplně na prd. Hromadné žaloby, úplně na prd. Zákon o referendu - také ve většině zemí. Máme ho? Nemáme. Vždyť to tady, co vy děláte s tím zákonem? Nic! EET, mi tady radí paní předsedkyně, ve většině zemí. Máte? Nemáte! Ve většině zemí se volí jenom jeden den, ne ve dvou dnech. Budeme to tady taky jako zavádět, když si na to všichni zvykli, že se volí u nás v pátek a v sobotu?

A já jsem proti. Proč? Proč? No tak právě, tak není argument, že něco funguje ve většině zemí. Vy si vždycky vyzobáváte, tady se vám to hodí, u hromadných žalob to promlčíte, psst, hlavně o tom nemluvte. Pojedeme si tou třetí českou cestou, hlavně zase odrbat ty spotřebitele, že jo. Hlavně jste zlobbovaní bankami, pojišťovnami. Takže toto tady prosím neargumentujte, anebo to používejte pak všude pro všechno. Funguje to ve většině zemí Evropské unie, tak to použijeme taky. Pak je to fér. Ale takhle si to vyzobávat, to opravdu říká, že nemáte žádné argumenty. Nemáte. Toto je fakt slabý, slabý čajíček. Slabý.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Juchelka. Paní poslankyně Lesenská je nyní na řadě, poté pan poslanec Juchelka a pak pan ministr s faktickými poznámkami. Jenom tady na dotaz pana ministra. Nekončí se, nekončí se o půlnoci, protože bylo prodlouženo jednání i hlasování po jedenadvacáté hodině, tudíž i po čtyřiadvacáté, protože jednací den končí v 8.59.

Tak prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Vladimíra Lesenská: Já moc děkuji za slovo, paní předsedající. Pan kolega Nacher tady konstatoval korespondenční volbu v dalších a dalších zemích, já k tomu přidám to, že vlastně mně chybí porovnání korespondenční volby v těchto zemích s jejich ústavou. Ale to jsme se nikde v poslaneckém návrhu nedočetli.

Ale já jsem chtěla využít přítomnosti pana ministra k něčemu jinému, protože interpelace už nebyly, ani nepamatuju, a mě by strašně zajímalo, protože oprávněný volič v zahraničí může korespondenční volbu, nebo vyžádat si sadu ke korespondenční volbě buď zasláním na adresu, nebo osobně vyzvednout na zastupitelském úřadě, anebo ho za něj může vyzvednout někdo další na základě plné moci. Ta plná moc musí mít ověřené podpisy. Jak v které zemi se ověřují podpisy? Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní pan poslanec Juchelka vystoupí s faktickou poznámkou, poté pan ministr Lipavský. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já děkuji moc a bude to samozřejmě na pana ministra. Na stránkách Poslanecké sněmovny je článek, který se jmenuje: Nová továrna na čipy v Drážďanech bude významným impulsem pro intenzivnější česko-saskou spolupráci. A je tady citace těch úžasných a obligatorních prázdných vět i paní předsedkyně Sněmovny, že česko-saské vazby mají hluboké kořeny v oblastech společenských i ekonomických. Sasko je naším přirozeným partnerem, si představte, což se dnes ukazuje mimo jiné v oblasti polovodičů. Výstavba nového závodu pro výrobu pokročilých čipů je pro naše firmy i výzkumníky příležitostí, továrna totiž bude potřebovat řadu specialistů zapojených do celého dodavatelského řetězce a naše vysoce kvalifikované firmy napojené na tyto řetězce z toho budou profitovat. Tak mě zajímá, kdy po tom jednání s předsedou Saského zemského sněmu Matthiasem Rößlerem, jaké jsou z toho tedy konkrétní věci, jestli je tady můžete říct, když tady tak obhajujete tu drážďanskou, drážďanskou továrnu na čipy, se pro české firmy konkrétně udály, pane ministře zahraničí, jak z toho budou konkrétně ty české firmy profitovat v těch Drážďanech, které firmy z toho profitovat budou nebo kolik pracovních míst jste tam pro české občany zajistili v té drážďanské továrně za těch 5 miliard eur, když tady jako český ministr obhajujete zahraniční investici ne v České republice, ale v Německu. To je neuvěřitelné.

A ještě k paní poslankyni Zajíčkové. Mně ta její argumentace připadá úplně stejná, jako když si z toho dělali legraci teď nedávno v jednom videu. Když Věrka skočí z okna, ty skočíš taky? A mami, ale oni všichni měli z testu z matematiky trojku. Takže to je zhruba asi jako na stejné argumentační úrovni.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan ministr Lipavský, připraví se paní poslankyně Balaštíková. Prosím, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, no, asi se moc neposloucháme. Já jsem tady rozhodně neobhajoval nějakou německou investici. Mluvil jsem o tom, že tam jsou i příležitosti pro české firmy, a samozřejmě tato investice nikdy do Česka nemířila. Takže tady nevytvářejte nějaké falešné, falešné dilema.

Jinak co se týče manipulací s volbami, pane poslanče Juchelko, máte pravdu, asi jsem v tomto nezkušený, ale vy, jak jste o tom hovořil, tak to znělo, kdybyste s tím nějaké zkušenosti, měl. To jenom dojem, který vaše vystoupení na mě vyvolalo. Já bych si samozřejmě nic takového nepřál.

Proběhla tady také debata o tom, co se stane, když bude volit jenom jeden volič korespondenčně. No, úplně stejný scénář může nastat, když vám v nějakém malém volebním okrsku bude hlasovat malý počet voličů nebo jenom jeden volič, tak to dopadne úplně stejně. A myslím si, že každý systém je plný různých krajních případů, to nikdo nezpochybňuje. Na druhou stranu víme, že nikdy ani tyto krajní případy nelze eliminovat, ale to neznamená, že se na tu věc nepodíváme jako na celek. Takže já si myslím, že ten systém je dobře připravený a nemá smysl se zabývat tímto skutečně okrajovým scénářem, kdy by přišla pouze jedna obálka.

Úplně na závěr ještě padl dotaz pana poslance Kobzy, jakým způsobem se postavit ke službám poštovních společností. Tak bylo řečeno, že v některých zemích volby probíhat nebudou, tedy v zemích, ve kterých bude vyhodnoceno, že prostě není funkční poštovní systém. A mně už dobíhá čas (Předsedající: Čas.), takže případně někdy jindy. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní paní poslankyně Renáta Zajíčková s faktickou poznámkou a bude následovat paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Mně to nedá, já musím reagovat. Tak nejdříve na paní kolegyni Bereniku Peštovou. (Předsedající: Prostřednictvím.) Prostřednictvím vás, paní předsedající. (Předsedající: Děkuji.) Ano, ti, co tam žijí, OK, to beru, to vnímám. Samozřejmě nemusí mít potřebu toho jít volit, neplatí daně, nemají žádnou vazbu v České republice. OK. Ale my přece tu korespondenční volbu neděláme jenom pro tuto skupinu obyvatel. Ta korespondenční volba bude sloužit lidem, kteří tam studují, kteří tam pracují dočasně, rok, dva, tři a mají vazbu v České republice a znají, co se v České republice dělá, a mají zájem na tom, aby v České republice byl u vlády ten nebo onen. Takže i pro ně tuto korespondenční volbu děláme. Ad jedna.

Pak jste hovořila zase o té Američance a tak dále, tomu taky rozumím. Ale my teď máme čerstvou zkušenost se svojí kolegyní Janu Berkovcovou. Dneska jsme se vrátili ze Švýcarska, kde jsme měli včera setkání s komunitou švýcarských občanů, bylo jich 30. Žijí od roku 1968 ve Švýcarsku a věděli o České republice tolik věcí, tolik, že možná některý občan České republiky toho tolik neví jako oni. Jsou to občané České republiky, přestože od šedesátých let nežijí v České republice, jezdí sem a mohou samozřejmě a chtějí ovlivňovat dění v České republice.

A za třetí budu reagovat, prostřednictvím paní předsedající, na pana Nachera. Ano, Patriku, i vy to děláte, vy, když tady představujete zákon o referendu, já vám pustím, nebo pusťte si vaše první slova, nebo pana kolegy Tomio Okamury, jak prostě tady prezentuje referendum a ukazuje na to, jak je to úžasný v tom Švýcarsku, jak to tam funguje. Jo, funguje, to jsme se o tom taky přesvědčili. Ale to je úplně jiná mentalita, úplně jiný svět a to není přenositelné. A já jsem ta, která se chce řídit tím, co je tady v České republice možné a reálné. Já mluvím o zkušenosti ze zahraničí. (Předsedající: Čas.) Já neříkám, že máme dělat to, co dělají v zahraničí.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Čas, paní poslankyně. Děkuji. Paní poslankyně Mračková Vildumetzová vystoupí s faktickou poznámkou a poté je na řadě pan poslanec Vít Vomáčka. Prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo. Já bych také chtěla reagovat na paní Zajíčkovou, prostřednictvím paní předsedající, kdy jasně tedy říká, že lidé žijící v zahraničí mají právo volit, vždycky to právo měli, mají spoustu lidí. Já jsem dneska ve svém projevu to jasně říkala, že mnoho lidí si myslí, že ho dodnes neměli. Vždycky ho měli a museli volit na zastupitelském úřadě, jako my chodíme do volební místnosti.

Že to není jejich povinnost, že to, co se tady děje, že vám připadá trapné. No víte, mně připadá velmi trapné to, že my vlastně budeme mít dvě kategorie voličů. Takže vy když do té Ameriky pojedete, nevím, na pracovní cestu, nebo jak jste dneska říkala, byste jela do Švýcarska, a zrovna by byly volby, tak víte, jak by to bylo? Ti lidi, kteří žijí v zahraničí, tak budou volit korespondenčně, a vy, když pojedete do té země, tak budete muset jet na zastupitelský úřad. Tak já si myslím, že to asi není moc fér, ne? Že nejdříve jste říkali, že v tom návrhu bude, že pokud člověk bude v dostatečném předstihu vědět, že do zahraničí pojede, tak že bude i on popřípadě volit touto formou. Takže mně třeba toto připadá velmi trapné a především neférové.

A druhé, a to jsem zmiňovala dnes ve svém projevu, že to, že navrhujete, aby se přepočítávaly, jako přepočítávaly ty hlasy jenom těm čtyřem velkým krajům, tak doufám, že jste si všichni spočítali, znovu to říkám, dneska ty čtyři kraje tady mají 94 poslanců. Jestliže se budou připočítávat ty hlasy, 600 000 to může být až, tak prakticky tyto čtyři kraje tady budou vládnout v Poslanecké sněmovně, a to mi tedy připadá taky velmi neférové. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Vomáčka s faktickou poznámkou. Poté paní poslankyně Eva Fialová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážený pane ministře, dámy a pánové, já tady předstupuji opět s pokorou a opět jenom s takovou úvahou. Sedíme tady dneska od 11 hodin. Já nebudu hodnotit vystoupení jednotlivých řečníků, jestli byla k tématu, nebo nebyla k tématu. Na druhou stranu my neustále mluvíme a vyzýváme, třeba ekonomové, hlavně o to, aby naše podniky byly efektivní. Chceme po státní správě, aby byla efektivní, chceme po samosprávách, aby byly efektivní. Já když se podívám, že je 00.11 a sedíme tady od 11 hodin, nejsem přesvědčen, že by zákonodárný sbor byl efektivní. Takže jestliže něco kritizujeme, podívejme se sami na sebe. Rozumím tomu, že každý poslanec se tady chce projevit, chci říci svůj názor, ale ta efektivita tohoto sboru dnešním dnem je opravdu prachbídná. Zamysleme se nad tím. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Fialová je přihlášena k faktické poznámce a po ní paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Škoda, že mi pan ministr Lipavský utekl, ale on reagoval na moji poznámku ohledně jednoho voliče v jednom okrsku, a já jsem narážela na to, jak zajistíme identifikaci a tajnost korespondenční volby v případě, že dorazí jeden třeba korespondenční hlas vytištěný na jiné barvě papíru nebo případně při jiné gramáži, než co vydává samotný zastupitelský úřad. Tak bych byla ráda, abychom se poslouchali, protože v tom případě je tady porušen ten princip identifikace a tajnosti té dané volby s korespondenční volbou.

A jenom bych chtěla ještě také zareagovat, prostřednictvím paní předsedající, na paní Zajíčkovou ohledně toho, jak tady orodujeme za naše občany v zahraničí. Tak já mám takovou úvahu. Ten člověk zná, každý, kdo se chce přestěhovat do zahraničí, zná naši ústavu, zná naše zákony a byla to jeho dobrovolná volba, že za těchto podmínek půjde do zahraničí, a věděl moc dobře, pokud bude chtít jít volit, že bude muset jet na zastupitelský úřad. Nevidím důvod, proč to stále takhle měnit a říkat, že jim chceme ulehčovat tu situaci. Já tomu rozumím, nicméně šli do toho zahraničí dobrovolně a věděli, za jakých podmínek tam jdou.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní poslankyně Berenika Peštová vystoupí s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Tak nejdřív na moji ctěnou kolegyni, paní poslankyni Zajíčkovou, prostřednictvím vás. Ale my si přece, my si v tom rozumíme. Myslím si, že mluvíme stejně. Já nemám absolutně žádný problém s těmi, kteří tam jedou na nějakou kratší dobu, jestli to je rok, dva, a budou se sem vracet, protože tady ta vazba, to znamená, mají tady to trvalé bydliště, platí tady daně, mají tady nemovitost, platí sociální, zdravotní, prostě mají vazbu k naší zemi. Oni tam pouze jedou na nějakou určitou dobu a vracejí se sem.

Nemůžu souhlasit s tím, co tady řekla paní poslankyně Richterová, prostřednictvím paní předsedající, když řekla: oni se sem vrátí na důchod. To si snad ze mě dělá srandu, to jsem málem tamhle spadla z té židle. Oni se sem vrátí na důchod a budou tady žít s námi, ale do té doby to budou sypat tam, ty peníze. To je prostě pro mě absolutně nelogické. To je to, co říkám, a to je to, co jste dneska říkala o tom Švýcarsku. Oni určitě mají občanství švýcarské, že jo? Takže oni si platí tam ten svůj krásný život. Já tedy neříkám, že je krásný, protože si myslím, že tam je to taky kruté jako, než získáte občanství, než se tam nějakým způsobem vypracujete, takže tam to taky asi není nic jednoduchého. Ale věřím tomu, že ten život je zajímavý. Pro mě je to Švýcarsko taky země zajímavá. Ale určitě si budují svůj život tam, ne tady. Oni nepřispívají do našeho systému, oni se nesnaží přispívat, aby se potom s námi na ten důchod, jak říkala paní Richterová, měli dobře.

A k panu poslanci Vomáčkovi, prostřednictvím. My jsme přece zákonodárci, a tak jako je to o tom, že my se tady budeme bavit, přijímá se tady něco takovým turbem, to, co tady vy děláte. V prosinci sem dáte novelu zákona, kterou si tady vypracují poslanci, obejdou všechno, co můžou obejít, tak se nemůžete divit, že ta diskuse tady bude dlouhá. A buďte rád, jako to si myslím, že tahle diskuse ještě tak dlouhá není. Když se kouknete do historie (Předsedající: Čas.), tak se tady i spalo.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Juchelka s faktickou poznámkou. Poté paní poslankyně Jana Berkovcová. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Budu krátký, jenom vaším prostřednictvím panu ctěnému poslanci Vomáčkovi. Co se týká efektivity, tak efektivita znamená, že tady jakoby bude jako po másle a rychle a že tady rychle uděláme všechno a nebudeme kolem toho řečnit. Tak s tím já zásadně nesouhlasím. Určitě si zvykejte, že žijeme v parlamentní demokracii, a to znamená, že tady tento řečnický pultík znamená, že si tady můžeme opravdu obhajovat své názory k té dané problematice. My mluvíme k věci. Vy jste tady měl dvouminutové vystoupení, kdy k věci jste vůbec nemluvil, a tady jste nás moralizoval a péroval, abychom k věci mluvili. Takže zvykejte si na to, že pokud budete takhle, jak říká má ctěná kolegyně Berenika Peštová, dělat turbo rychlé zákony, budete je prosazovat v mimořádných schůzích Sněmovny v tuto chvíli ve čtvrt na jednu v noci bez jakéhokoliv vašeho respektu k zaměstnancům Poslanecké sněmovny, tak je to jenom vaši zodpovědnost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní poslankyně Jana Berkovcová vystoupí s faktickou poznámkou, po ní pan poslanec Brož. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji za slovo. Já tady chci navázat na svoji kolegyni paní poslankyně Zajíčkovou. Skutečně co se týká dojmu ze švýcarské cesty, kde jsme byli se školským výborem, tak jediný dojem, který jsem si přivezla z této cesty, byl dojem z jejich vysoce kvalitního odborného vzdělávání, duálního systému vzdělávání. To byl ten důvod, proč jsme do Švýcarska se školským výborem jeli. A ze setkání s krajany, českými krajany, které bylo nesmírně zajímavé, ale toto setkání ve mně vůbec nepodpořilo myšlenku podpořit vůbec ideu korespondenční volby. Vůbec ne. Tady chci doplnit to, že se jednalo, ano, o české občany ve vysokém věku, kteří emigrovali před 50 lety, samozřejmě tady se v Čechách narodili, to znamená, mají tady citovou vazbu k Čechám. Pokud ještě stále by chtěli volit, nikdo jim asi to právo neupírá, ale oni sami i přiznávají, že jejich děti třeba leckdy už ani česky neumějí. A to jsou zase ten další názory, které tady přinášíme. Takže jenom abychom si neřekli, že jsme úplně na stejné lodi. Nejsme.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Lubomír Brož je přihlášen k faktické poznámce. Po něm vystoupí paní poslankyně Knechtová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji, paní předsedající Já bych chtěl zareagovat na pana poslance Vomáčku, prostřednictvím paní předsedající. On už tady sice není, ale já s ním v nějaké podstatě mohu souhlasit o té efektivitě jednání. Ale uvědomme si, že to, proč tady jsme, je proto, že takhle zásadní, takhle klíčová volba, norma zákonná týkající se demokracie, prostě svobody voleb, tak jsem přišla jako poslanecký návrh. A já nezpochybňuji možnost poslaneckých návrhů, ale kdyby to prošlo tím klasickým připomínkovým řízením, tak by tři čtvrtiny možná těch věcí, o kterých my tady pořád diskutujeme, byly vyřešeny a my bychom se tady o ničem nemuseli bavit. Tak to je celá ta podstata. Akorát jsem zapomněl, ono by to možná trvalo o půl roku déle a to už by asi pro vás bylo špatně. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní poslankyně Knechtová vystoupí s faktickou poznámkou, po ní pan poslanec Nacher. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, já bych taky ráda zareagovala na průběh rozpravy ohledně tématu efektivity. V komunální politice se vám nestane, že by v době, kdy zasedají komise a výbory, bylo svoláno zastupitelstvo. My jsme ve výborovém týdnu, a v současné době vlastně řešíme na mimořádné schůzi poslanecký návrh. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji. Pan poslanec Nacher s faktickou poznámkou, po něm vystoupí paní poslankyně Zajíčková. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Já bych chtěl reagovat na pana kolegu, ctěného poslance Vomáčku, který zmizel někam jak pára nad hrncem (Předsedající: Prostřednictvím.), takže mě asi neslyší, to je jedno. On tady otevřel docela zajímavé téma efektivity Poslanecké sněmovny, nicméně je potřeba připomenout, že tu agendu tady určujete vy jako koaliční většina. Takže místo abychom se tady bavili o něčem, co je skutečně akutní nebo aktuální, jako jsou třeba ceny energií, migrační pakt a podobně, tak sem prostě ve výborovém týdnu prsknete druhé čtení korespondenční volby. Takže vy tady tvoříte tu agendu. Pro vás. v této době - á, kolega Vomáčka už je zpátky - v této době, kdy zuří válka na Ukrajině, tak priorita pro vládní většinu je druhé čtení korespondenční volby. Takhle se ty věci mají. Vy jste si to sem dali. My jsme dneska měli třeba rozpočtový výbor. Tady všichni běháme jak blázni.

Jinými slovy, já si beru slova pana Vomáčky k srdci, svého kolegy, a proto navrhuju přerušit toto druhé čtení do přítomnosti ministra Rakušana, protože mě zajímá jeho pohled jako ministra vnitra na tuto tematiku.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano. Navrhoval jste přerušení do? Ano, návrh na přerušení do přítomnosti. (Námitky v sále, hluk.) Ano, zaznamenala jsem procedurální návrh. Prosím, pan poslanec Flek.

 

Poslanec Josef Flek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, díky tomu, že čas opět pokročil a máme tady test zdatnosti v běhu, dám čas svým kolegům. Já bych dal protinávrh procedurálního návrhu, a to do přítomnosti ministra Bartoše. Děkuji, děkuji za...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, děkuji. Zaznamenala jsem váš protinávrh, pane poslanče Fleku. Prosím, pane předseda Dufek s protinávrhem.

 

Poslanec Aleš Dufek: Myslím si, že se tady nebudeme teď přít o půl jedné, jestli musíme tady dávat jednotlivé návrhy do přítomnosti jednotlivých osob. Já si myslím, že návrh, který váže tu podmínku na přítomnost určité osoby, je naprosto srovnatelný s návrhem na jakousi časovou podmínku. Takže já dávám... (Námitky v sále.) Já si myslím, že jo. Dobře, ale nechci se hádat, to znamená, já dávám návrh do přítomnosti pana poslance Tomia Okamury, který tady měl dneska dvouhodinový projev, takže prostě chtěl bych, aby to sledoval celé. (Smích, potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pan poslanec Vomáčka, prosím.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuju za slovo. Já jsem se hlásil, ale pan premiér je tak pilný, že mě předběhl, takže než jsem se dostal za pultík, tak on sem přiběhl. Chtěl jsem navrhnout, abychom toto jednání pokračovali, až tady bude pan premiér, takže tím pádem stahuju tento návrh.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Který jste ani nepodal. Výborně. (Smích.) Dobrá. Zaznamenala jsem žádost o odhlášení, všechny vás tedy odhlásím a poprosím vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Máme zde několik návrhů, o kterých budeme hlasovat. Počkáme, až se ustálí počet přihlášených. Já mezitím přečtu omluvu. Omlouvá se pan ministr Blažek. Pardon, bere zpět svoji omluvu pan ministr Blažek. Tak toliko sdělení.

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu pana poslance, pana předsedy Dufka, který navrhoval přerušit projednávání tohoto bodu do přítomnosti pana poslance Tomia Okamury. Hlasujeme nejdřív o protinávrzích, jestli se na tom shodneme, ano? Děkuji. Takže nejprve o návrhu pana poslance, pana poslance Dufka. Prosím o klid.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 50, přihlášeno 135 poslanců a poslankyň, pro 46, proti 69. Návrh byl zamítnut.

 

Pan poslanec Flek navrhuje přerušit projednávání tohoto bodu do přítomnosti ministra Bartoše. Ten je přítomen. Ano, všichni vidíme, že pan ministr je zde, čili tento návrh nebudeme hlasovat.

 

Pan poslanec Nacher navrhl, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do přítomnosti pana ministra Rakušana.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 51, přihlášeno 135 poslanců a poslankyň, pro 56, proti 68. Návrh byl zamítnut.

 

Vyčerpali jsme všechny procedurální návrhy, budeme tedy pokračovat ve faktických poznámkách a k ní je také přihlášena paní poslankyně Renáta Zajíčková. Já se omlouvám, tak už naskočily stopky. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Děkuji. Já tentokrát budu hodně krátká. Mě samozřejmě velmi těší, že jsem, že vyvolávám takové reakce na to, co tady říkám. Ale k té efektivitě, o které se tady teď poslední minuty hovoří. Víte, mně vlastně tato debata, kterou teď tady vedeme, přijde, že je správně. Tady se teď opravdu bavíme o tom, co ten zákon obsahuje, jaká tady jsou rizika, jaké toho jsou přínosy a podobně. Akorát si říkám jednu jedinou věc. Škoda že jsme se k této debatě dostali až po šesti hodinách od zahájení dnešní schůze. Šest hodin jsme tady poslouchali windfall tax, zdravotnictví, Ursulu von Leyenovou a další. To je ta neefektivita. Ano, pojďme se o tomhle tom bavit, a pojďme se o tom bavit, když začne jednání, a ne že tady prostě hodiny posloucháme témata od Šumavy k Tatrám o věci, která vůbec nesouvisí s projednáváním dnešního bodu. To je ta neefektivita! (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Pavel Klíma je přihlášen k faktické poznámce a po něm vystoupí paní předsedkyně Schillerová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Klíma: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já musím reagovat na paní poslankyni Janu Berkovcovou, vaším prostřednictvím. Já jsem se před chvilkou dozvěděl, že na setkání s krajany na švýcarské ambasádě před dvěma dny snad nabyla dojmu, že bychom neměli usilovat o korespondenční volbu. Takhle jsem to tady zaslechl. Jelikož jsem byl na úplně stejné akci, tak já jsem tedy po besedě s těmi našimi krajany, většinou osmašedesátníky, došel k úplně opačnému závěru. Nevím, paní kolegyně, prostřednictvím paní předsedající, kdo z těch hostů vám tohle to říkal. Jestli to byla ta dáma, která mně a paní Zajíčkové děkovala za to, co děláme, a ať se snažíme dál, aby se ANO dál nedostalo do vlády, tak to by mě fakt zajímalo. Děkuju za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní předsedkyně Schillerová je přihlášena s faktickou, poté pan poslanec Juchelka. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Tak čeho jsme teď byli svědky? Můj ctěný kolega Patrik Nacher vznesl naprosto legitimní návrh na to, aby bylo přerušeno do přítomnosti ministra vnitra. Ten ministr vnitra tady má sedět. I když je to poslanecký návrh, tak je to zákon, který měl být správně v jeho gesci. To, že tu není, považuji za ostudné. Vy jste z toho udělali okamžitě frašku, abyste stihli dojít, tak jste navrhli tady přítomného, a do přítomnosti pana ministra Bartoše, ten tu byl, pak tu zase nebyl, pak jste tam navrhli do přítomnosti pana Tomia Okamury. Udělali jste z toho prachsprostou frašku, tak jako to projednáváte, jak jste to poslali do legislativního procesu, jak se k tomu stavíte, jak jste posměšní vůbec k naší naprosto konstruktivní debatě a našim konstruktivním návrhům.

A paní poslankyně Zajíčková, říkám to dobře, prostřednictvím paní místopředsedkyně, nekádrujte nás, co my tady můžeme a nemůžeme říkat. Kdyby byly řádně interpelace, kdybyste reagovali na to, co reagovat máte, tak nemusíme tady upozorňovat na skutečné problémy lidí této země! A určitě to není korespondenční volba! (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní pan poslanec Juchelka, poté Berenika Peštová, s faktickými poznámkami.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc, já budu také k paní poslankyni Zajíčkové a také navážu samozřejmě, vaším prostřednictvím, i na svoji ctěnou kolegyni Alenu Schillerovou. My máme jenom jednou za čas tady interpelace, já jich mám v tuto chvíli pět, které čekají na nějaké projednávání. Dokonce jsem je teď musel dávat písemně. A kdyby ty interpelace tady byly, tak my nemusíme upozorňovat na ty jednotlivé problémy, které v České republice jsou. Vy tady dáváte mimořádné schůze Sněmovny právě nejen k těmto kontroverzním legislativním návrhům, ale taktéž k úplně běžné agendě, protože jednoduše nestíháte. A jsme tady už druhý týden kvůli mimořádným schůzím Sněmovny, této vládní koalice, která prostě nestíhá svůj legislativní proces, poněvadž si ho ztěžuje sama, například tím, že tady tento zákon máme jako poslanecký návrh, není to vládní návrh, neprošel řádným připomínkovým řízením. Už u prvního čtení jste si uvědomili a řekli aha, tady jsou nějaké chyby, které napravíme tedy v tom druhém čtení. Potom s námi jdete do nějakých dohod ohledně šesti pozměňovacích návrhů, ale ty další samozřejmě házíte přes palubu. Jednoduše děláte tady toto, legislativu, na koleni, děláte ji turborychle, není vůbec v žádném případě kvalitní, protože neprobíhá právě ani vnější, ani vnitřní připomínkové řízení. A teď, v tuto chvíli, nás chcete pérovat z toho důvodu, že my si tady můžeme říkat, co chceme, a říkáme to, to, co trápí občany České republiky, to, co nemůžeme říkat při interpelacích, protože jednoduše nejsou, protože každý čtvrtek tedy máme něco jiného než právě interpelace i přesto, že probíhá sněmovní týden? To je naopak vaše vizitka, ne naše!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, vystřídali jsme se v řízení schůze, budeme pokračovat v sérii faktických poznámek. Nyní vystoupí paní poslankyně Berenika Peštová, Ondřej Lochman, Robert Králíček a další. Máte slovo. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Tak ono dost už toho řekli mí předřečníci. Já jenom bych chtěla upozornit na to, že bych rozuměla těm mimořádným schůzím, kdyby se jednalo třeba o ty transpozice směrnic, kde vám hrozí infringement, kde vám hrozí odůvodněné stanovisko, kde vám hrozí pokuta od Evropské komise za to, že jste špatně, nebo respektive byste nestačili tu transpoziční lhůtu, to znamená, že vystavujete Českou republiku tomu, že bude platit. Tomu bych rozuměla. Ano, to jsou ty mimořádné schůze. My když svoláváme mimořádné schůze, tak je to k těm tématům, jak říkali mí předřečníci. Ale vy to děláte úplně k něčemu jinému. Vy to děláte k tématům, která jsou pro vás zajímavá, jsou sexy a vy je potřebujete protáhnout. Takže proto tady sedíme. Já se divím, že jsem ještě neslyšela třeba, že nám tady vyčíslíte, kolik ta Sněmovna stojí za tu dobu, co tady sedíme. To nám vždycky předhazujete, teď tady nic takového není. To jsem očekávala. Ale v každém případě já si myslím, že se tady snažíme jednat konstruktivně, říkáme vám to, co my jsme tam identifikovali, co je špatně. No a že tady vystoupí předřečníci, kteří mají přednostní právo, nemůžete se divit. Vy tady máte pět klubů a vy jste to v minulých obdobích řešili tím, že jste si vzali vždycky dvě hodiny pauzu, krát pět, bylo deset hodin, takže jste zablokovali Sněmovnu. Bohužel my jsme jenom dvě uskupení a máme ty hodiny čtyři, takže my musíme hodně s tím šetřit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní faktická poznámka, vystoupí s ní pan poslanec Ondřej Lochman, připraví se pan poslanec Robert Králíček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Lochman: Děkuji vám, pane předsedající. Vážení kolegové, já bych chtěl jenom připomenout, že když se podíváme do programového prohlášení té minulé vlády, tak co tam najdeme? Korespondenční volbu. A pak tady slyšíme, že pan, prostřednictvím předsedajícího, Aleš Juchelka říká, že se tady dělá něco narychlo. Mohli jste ji prosadit. Najednou jste otočili, nechcete ji prosadit a teatrálním způsobem, teatrálním způsobem se tady snažíte těm krajanům, kteří by mohli konečně moci volit tak jako jiní občané v EU - a řekněme si, když vy říkáte, to je kontroverzní zákon, tak ve 24 zemích EU to funguje, je to tak kontroverzní, že to v téměř celé EU funguje - a vy se tady snažíte úplně teatrálním způsobem neustále protahovat, rušit, obstruovat zákon, který umožní většině krajanů jednodušeji hlasovat. Styďte se! (Ohlas v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Robert Králíček, připraví se paní poslankyně Jana Berkovcová. Prosím.

 

Poslanec Robert Králíček: Tak já budu nejdříve reagovat na vtipné vystoupení pana Lochmana. Pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, vy, kteří měníte názory z týdne na týden, nás tady fakt budete poučovat, že bychom změnili názor během několika let? To je přece směšný. Nejdřív začněte u sebe, pak pérujte nás.

Potom budou reagovat na pana poslance Klímu, který tady není, prostřednictvím pana předsedajícího. Pane poslanče Klímo, prosím, nechte paní Berkovcové její názory a její dojmy. Já chápu, že máte totalitní manýry, abychom tady poslouchali to, co si vy přejete, ale je to její věc, jaký si ona donesla dojem. A vy jste tady jenom potvrdil tou poslední větou, kdy vám paní řekla, že by chtěla zabránit tomu, aby vládlo hnutí ANO, jenom zoufale hledáte hlasy v zahraničí. Nejde vám o žádný komfort. Jde vám o to, abyste tam zoufale našli hlasy!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Nyní vystoupí paní poslankyně Jana Berkovcová, potom paní poslankyně Berenika Peštová a další. Všechno jsou to faktické poznámky. Prosím.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Já děkuji svému kolegovi panu poslanci Králíčkovi, protože mě tak hezky bránil, tak kdybych to věděla, tak už bych se nehlásila. Nicméně dokud se mě budou kolegové koaliční poslanci brát do úst, tak já se musím přihlásit a musím reagovat. Znovu opakuji, že cíl naší cesty do Švýcarska byl poznat jejich vzdělávací systém. Tento dojem jsem si odvezla. Pokud kolegové získali nějaký dojem, který je upevnil v té myšlence pro korespondenční volbu, je to jejich věc. Já jsem ani po setkání s krajany nedošla k žádnému závěru, který by mě přesvědčil, abych korespondenční volbu podpořila. V tom se naše dojmy rozcházejí. A tímto bych to už prosím ukončila. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Berenika Peštová, potom pan poslanec Ondřej Lochman a další. Jsou to faktické poznámky. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já zdravím svého kolegu pana poslance Lochmana, prostřednictvím pana předsedajícího. Jsem ráda, že jste se tady ukázal za celý den, že jste nám vysvětlil, co tady říkáme nebo neříkáme. Kdybyste zde seděl, jako jsme seděli my, a zapojil se do debaty, tak jste tady neměl ten svůj plytký výstup. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktická poznámka, pan poslanec Ondřej Lochman, připraví se pan poslanec Patrik Nacher. Pan poslanec Lochman stahuje faktickou poznámku. A nyní pan poslanec Patrik Nacher. Prosím. Prosím, nepokřikujte po sobě v sále.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem vždycky na odchodu ze sálu, že už se nebudu vyjadřovat, a pak vždycky vystoupí nějaký koaliční poslanec, nějakým způsobem nás tady zase buď pozuráží, nebo onálepkuje, nebo řekne, že měníme názory, jako to udělal kolega Lochman. Tak pane kolego, prostřednictvím pana místopředsedy, vy jste měli ve vládním prohlášení, že nebudete zvyšovat daně. Vy jste zvýšili, takže jste si museli svoje vládní prohlášení změnit ještě v tom volebním systému, ve volebním období. Takže vy nemáte právo, nemáte, nám říkat, jestli my v rámci různých volebních období měníme názory, nebo ne, když vy je měníte v rámci jednoho volebního období. Změnili jste programové prohlášení. Slibovali jste, že nebudete zvyšovat daně. Premiér sliboval, že nebude zvyšovat věk odchodu do důchodu. To všechno vy navrhujete jinak než to, co jste tady říkali ne před volbami, ne před válkou na Ukrajině. Všechno bylo po. Takže tam žádná změnová záležitost nebyla. Prostě jste změnili názor. Tak nás tady nepoučujte, co kdo z nás někdy řekl před 5, 8, 10, 15 lety. Já byl třeba proti korespondenční volbě vždycky. A toto je fakt jako podobně plytký argument, jako že to funguje ve 24 zemích. Já už jsem na to reagoval u kolegyně Zajíčkové, vy jste tady nebyl. Tak to takhle dodržujte i u ostatních věcí. Já jsem vám tady dal příklad krásný. Hromadné žaloby fungují ve většině zemí Evropské unie. A co jste udělali vy? Pustili jste sem vybrakovanou záležitost, která těm spotřebitelům vůbec nepomůže, to jste udělali. A to, že to funguje ve většině zemí, vás vůbec

nezajímalo, protože jste se nechali zlobbovat. Tak nás tady nepoučujte, co funguje ve většině zemí, když se tím sami neřídíte.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji i za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Ondřej Lochman. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Lochman: Jenom krátkou poznámku, až nám zas budete říkat, že nemáme na něco právo, tak omlouvám se, tady to není klub hnutí ANO. My máme právo na to, abychom tady mohli mluvit. Patriku, neříkejte nám, že nemáme právo. My můžeme tady mluvit a můžeme porovnávat.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, prosím, oslovujte mým prostřednictvím. Děkuji vám.

 

Poslanec Ondřej Lochman: Vaším prostřednictvím, pane kolego. Tak to k tomu.

A potom hlavně, pojďme se vrátit ke korespondenční volbě. Já jsem vás slyšel většinu času. Když nejsem tady, tak sedím v kanceláři a rád poslouchám to, co tu slyším, rád poslouchám vaše argumenty a rád bych slyšel ty argumenty ke korespondenční volbě. K ní jich tady moc dneska nezaznělo. Slyšeli jsme toho mnoho, mnoho, od Šumavy k Tatrám, jak tu zaznělo, kdysi tu jeden kolega říkal od Aše k Tatrám, mnoho. Když se budeme držet korespondenční volby, bude to jenom dobře.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Je zde řada dalších faktických poznámek. Jako první vystoupí pan poslanec Jiří Kobza, potom paní poslankyně Berenika Peštová, Jaroslav Bžoch a další. Prosím.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Já budu velmi, velmi stručný. Chtěl jsem se jenom připomenout, že jsem nedostal odpověď od pana ministra, jakým způsobem budou zabezpečeny obálky s hlasovacími lístky po dobu od vhození do schránky, než budou doručeny do volební komise; jakým způsobem bude certifikován materiál těch obálek, aby s nimi nebylo možné manipulovat; jakým způsobem bude certifikováno lepidlo, aby nešly oddělit, a tak dále. Moc by mě to zajímalo a uvítal bych tu odpověď. Děkuji vám. Vidíte, jak jsem byl stručný.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další paní poslankyně Berenika Peštová, potom pan poslanec Jaroslav Bžoch a další. Jsou to všechno faktické poznámky. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Pane poslanče Lochmane, já tedy nevím, od které minuty jste viděl tedy ten přímý přenos tady. Pokud jste koukal od určité minuty, tak opravdu byste slyšel, že my se tady celou dobu bavíme věcně a nikdo vám nebere právo mluvit. Já nevím, jestli jste u té televize mluvil, jestli jste si tam povídal. Kdybyste přišel sem mezi nás, tak jste se do té debaty mohl zapojit. Já vidím, že neposloucháte, jste otočený zády, prostřednictvím pana předsedajícího, tak si to nechám napříště. Díky.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Nyní pan poslanec Jaroslav Bžoch, připraví se pan ministr Vlastimil Válek. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Bžoch: Děkuji za slovo. K panu kolegovi Lochmanovi, vaším prostřednictvím. Pane kolego, my vám tady neříkáme, jestli tady můžete mluvit, nebo nemůžete. To je vaše specialita. Vy nám často říkáte, co máme dělat, co nemáme dělat. My se tady lišíme v tom, že my říkáme, že nemáte právo nás kádrovat za to, že sami měníte názory. Vy nás vůbec neposloucháte. A pak sem přijdete a začnete nás zase poučovat o tom, co máme dělat, co nemáme dělat. To je ale vaše parketa, to je přesně to, co vy děláte. Vy měníte názory a nás pořád poučujete, a ještě tady říkáte něco co, tady vůbec nezaznělo. Nikdo vás tady nepoučuje o tom, že nemáte co říkat. Pro nás je výhoda, když vy tady mluvíte častěji. Protože čím častěji tady mluvíte, tím budete mít (míň) voličů.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan ministr Vlastimil Válek, potom paní poslankyně Vladimíra Lesenská a opět pan poslanec Lubomír Bžoch. Brož, omlouvám se. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuju, pane předsedající. Já určitě nikoho nebudu poučovat, toho jsem dalek. Já jsem spíš konstruktivně chtěl potvrdit a říct, že opravdu tady zaznělo, a já to vím, že je to pravda, to, co řekl, vaším prostřednictvím, pan poslanec Nacher, Patrik Nacher, že vždycky byl proti korespondenční volbě. Tak to jenom potvrzuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní paní poslankyně Vladimíra Lesenská, připraví se pan poslanec Lubomír Brož. Prosím.

 

Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vaším prostřednictvím panu kolegovi Lochmanovi. Je škoda, že jste z toho zahraničí také neokoukali technické provedení korespondenční volby.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Lubomír Brož, připraví se pan ministr Lipavský, faktické poznámky. Prosím.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji, pane předsedající. Vlastně není překvapivé, že moje faktická poznámka míří na pana Lochmana, vaším prostřednictvím. Já vůbec nechápu, jak můžete vy tady vystoupit s tím, že vám někdo upírá právo na vaše názory. To tady absolutně vůbec nepadlo. A ještě že s tím přijdete poté, kdy vy řeknete nám, abychom se styděli za to, že máme jiné názory než vy a že neskáčeme podle vás. Vy jste tady ten největší totalitář a už poněkolikáté jste toto prokázal. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní faktická poznámka pana ministra Jana Lipavského. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, já bych se vrátil k lepidlu a k dotazům, které kladl pan poslanec Kobza. Co se týče kvality poštovních služeb, tak existuje řekněme odborné vyhodnocení toho, jakou kvalitu mají služby zajišťované v jednotlivých státech, a myslím si, že i na tomto plénu jsme již velmi detailně rozebírali, že prostě budou teritoria a země, ve kterých korespondenční volba probíhat nebude například z toho důvodu, že na těchto územích probíhá válečný konflikt anebo že tam prostě poštovní služby nefungují v takové kvalitě, abychom mohli věřit tomu, že bude korespondenční volba zajištěna. A myslím si, že tuto znalost naše zastupitelské úřady mají. Jedná se o jednotky zemí, které prostě jsou v takové situaci.

A argument, který zde opakovaně zazníval, že celá řada jiných evropských zemí, členských států Evropské unie, má korespondenční volbu, nám jasně ukazuje, že v jiných zemích nemají problém využívat poštovní služby k zajištění korespondenční volby. Není se tedy potřeba nořit do detailu certifikace lepidla a jiných otázek, ale prostě pracovat s touto empirickou zkušeností, která si myslím, že je veskrze pozitivní. Takže to je ta odpověď na vaši otázku a těším se na další debatu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji. Žádné další faktické poznámky nejsou, budeme pokračovat v obecné rozpravě. Nyní vystoupí paní poslankyně Lenka Dražilová, připraví se pan poslanec Karel Rais, Igor Hendrych a další v pořadí. Máte slovo.

 

Poslankyně Lenka Dražilová: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych na úvod chtěla říct, že vlastně mám pro snahu koalice rychle měnit volební zákony pochopení. Při pohledu na předvolební průzkumy je celkem jasné, že je potřeba něco udělat. A protože práce jim, jak vidíme, tak úplně nejde, tak změna volebního zákona je celkem logická. Tvrdit, že hlavním důvodem změny volebního zákona je umožnit volby těm, kteří žijí v zahraničí, je pouze divadlo pro jejich zbylé domácí voliče. Už dnes totiž mohou volit všichni, kteří volit chtějí. A argumentovat tím, že v některých státech to mají voliči daleko, je sice možné, ale ani zde nevíme, kolika zemí se to přesně týká a zda by náhodou nebylo jednodušší zřídit mobilní volební místnosti tak, aby to i tito lidé měli blíž.

Mimo jiné se tím otevírá jedna zásadní otázka. Je ještě stále volební právo právem v tom pravém slova významu, nebo je to nárok, či dokonce povinnost? Ústava pracuje s termínem právo a to čeští občané mají a opravdu jim ho nikdo ani dnes nebere. Dokonce ho mají tak komfortní, že nemusí jako občané jiných, také demokratických zemí kvůli volbám cestovat domů, ale mohou využít volební místnosti na zastupitelských úřadech. Snaha o zavedení korespondenční volby v této podobě tak není ničím jiným než touhou vládních stran udělat z těchto voličů jistý elitní občanský klub.

Místo volebního práva se nám tady vládní poslanci snaží vnutit myšlenku, že volby jsou jako za socialismu povinné a stát musí této části obyvatel umožnit naplnění tohoto práva. To je ovšem absurdní. V občanském zákoníku se v § 3 píše, a teď budu citovat: Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí rodiny. - A já se tedy analogicky ptám: co pro naplnění tohoto práva dělá vláda? Je právo na štěstí míň než volební právo? Pokud se v případě voleb vládní koalice tváří, že je to de facto povinnost, tak by i (pro) štěstí měl stát vytvořit takové podmínky, aby mohlo být tohle právo naplněné. No a v tom je samozřejmě ta záhada. Zatímco v případě štěstí nám to přijde všem přitažené za vlasy, tak v případě voleb se vládní poslanci tváří, že je všechno v pořádku. Ale není. Stávající volební zákony pamatují na to, aby všem občanům bylo toto právo umožněno. A to, že kvůli tomu někteří musí vyvinout nějakou aktivitu, není nic špatného.

Účelovost celého jednání vládní koalice z tohoto návrhu prostě čiší. A nejde jen o to, že dlouhodobě vládní strany dostávají ze zahraničí více hlasů než dnešní opoziční strany. O čem to vypovídá? Tedy kromě toho, že lidé v zahraničí evidentně nezažívají denní realitu způsobenou touto vládou? Devět čtvrtletí za sebou klesající reálné mzdy, nejdražší ceny energií, rekordní inflace, hrozící výpovědi bez udání důvodu, odírání seniorů a odchod zahraničních investorů. A tak bych mohla pokračovat.

Více hlasů ze zahraničí má vládním stranám vykompenzovat ztrátu domácích voličů. To je jediný důvod, proč tu sedíme a řešíme zavedení již od roku 2025, a ne od roku 2026, kdy má vstoupit v platnost další novela volebního zákona. Proč je spěch zrovna u korespondenční volby, nikdo z vládních poslanců věrohodně nevysvětlil a ani nevysvětlí, protože to nejde.

Základní problém této novely je už v samotné podstatě a projevech vládních politiků. Ti totiž opakovaně říkají, že demokratický a správný systém je pouze ten, kde vládnou demokraté, kterými jsou oni. Naopak systém, kde vládnou jiní, je populistický, a proto špatný. Pokud mají tuto rétoriku, tak je celkem namístě obava, co všechno je legitimní udělat pro to, aby se u moci udrželi oni demokratičtí politici. Je to falšování voleb? Je to změna zákona? Je to rozdělování společnosti? Je to nálepkování? Co všechno je v pořádku pro to, aby se u moci udrželi takzvaní demokraté?

Podle předkladatelů návrhu na zavedení korespondenčního hlasování v zahraničí by samotné hlasování mělo proběhnout tak, že lístek bude vložený do zalepené hlasovací obálky, která pak bude spolu s identifikačním lístkem podepsaným voličem (vložena) do takzvané doručovací obálky. Tento postup nejen podle mého názoru zcela porušuje ústavní právo tajné volby. Příslušný zastupitelský úřad totiž bude jednoduše vědět, kdo a jak hlasoval. A vlastně proč jen příslušný zastupitelský úřad? Jaká je jistota, že si zástupci vládnoucí koalice nenechají rovnou vytáhnout seznam všech obyvatel v zahraničí, jak hlasovali? (V sále hlučno.)

Ohánět se demokracii a důvěrou v tento stát, který neváhal zavést například cenzuru, je naivní. I kdyby totiž k podobnému zneužití nedošlo, tak se tím nabízí obrovský prostor pro spekulace a pro ty, kteří těží z destabilizace společnosti.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, paní poslankyně. Přece jenom, kolegové v pravé části sálu, požádám o ztišení. Kolegové, kolegyně... Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Lenka Dražilová: Těmto lidem otevírá tato vláda náruč a nabízí jim, opakuji, obrovský prostor. V zásadě zde totiž zavádíme systém, který je podobný tomu, jako kdyby volič předával obálku se svým hlasovacím lístkem členovi volební komise před volební místnosti na chodbě. Žádná nezávislá kontrola neexistuje. Postup závisí na chování, vůli a pečlivosti člena komise.

Vládní návrh na zavedení korespondenční volby není správný. Korespondenční volič ztrácí jistotu, kterou dnes ve standardním fyzickém procesu má. Jistotu ztrácejí i občané, protože se již nikdy nedozvědí, kolik a jakých hlasů bylo odevzdáno a započítáno. Ano, můžete namítnout, že tyto informace nejsou ani nyní. Ale kardinální rozdíl je v tom, že zatímco nyní volbám lidé věří, tak koaliční poslanci pracují na tom, aby v budoucnu lidé naopak volbám nevěřili.

V tuhle chvíli nemám žádný procedurální návrh.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám, paní poslankyně, děkuji. Vzhledem k tomu, že je 00.59 a dohoda velkého grémia byla taková, že dnes ukončíme jednání v jednu hodinu v noci, tak já přerušuji 102. schůzi Poslanecké sněmovny do dnešního dne, to je pátku 10. května 2024 do 9.00 hodin ráno. Kolegyně, kolegové, já vám děkuji a přeji vám klidný zbytek dnešní noci.

 

(Jednání skončilo 10. 5. v 01.00 hodin.)

Aktualizováno 16. 7. 2024 v 7:27.