(13.20 hodin)
(pokračuje Igor Hendrych)
Profesor Jan Jirák z Karlovy univerzity k tomu dodává - podle něj se Česká televize vyhraňuje, což vede ke ztrátě důvěry určité části publika: Mám pocit, že až příliš často hodnotově odpovídá perspektivě, která je typická pro část pražské populace, uvažuje Jirák. Česká televize trošku hodnotově zůstává v době, kdy v Praze bylo pro pravici snadné vyhrávat, řekl už dříve pro Lidovky. A tak dále.
Mohl bych pokračovat dalšími autoritami, které se k téhleté problematice vyjadřovaly či vyjadřuji, ale budu to muset zkrátit. Díval jsem se pár dnů zpátky na pořad 168 hodin a považuji to za jakýsi typický případ mediálního zkreslení určité situace, nebo určité události, nebo určité věci, která se tady momentálně řeší. Týkala se korespondenční volby. Byl jsem poměrně překvapen - i když, jak se to vezme, možná ani nepřekvapen - jakým způsobem to Česká televize uchopila. Na jedné straně se představil profesor Kopeček z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, který řekl takovým celkem věcným tónem, že každá změna má svou motivaci. V podstatě se tím vyjádřil k záměru vládní koalice. Hned následoval příspěvek jednoho nejmenovaného novináře, kterého já považuji za víceméně bulvárního, který pourážel některé politické aktéry, kdy sdělil v tom samém pořadu: Bojí se toho Babiš, Okamura, komunisti a všechny tyto populistické strany. Všichni tito populisté. Takže nás urazil, urazil část politického spektra. Tato informace prostřednictvím tohoto pořadu šla samozřejmě do světa. A nešla jenom do České republiky, ale šla i do zahraničí. Na základě přesně takovýchto informací může docházet k tomu zkreslení, které může ovlivnit volby v České republice. Jak už jsem říkal na začátku, může to dělat jeden, dva nebo případně tři mandáty, ale je to tím, že v podstatě informace o tom, jak se konkrétně žije v České republice, vychází ze zprostředkovaných informací a ty zprostředkované informace mají své poměrně významné limity.
V protikladu k tomu, co jsem tady řekl nebo co jsem citoval z té mediální teorie, je to, co prohlásil pan poslanec Lacina v televizi Prima před nějakým týdnem. Já jsem mu korektně tady v kuloárech řekl osobně, co mi na tom jeho výroku vadilo. Takže si myslím, že není vůbec nic špatného ani při tom, že jsme každý prostě na jiné straně barikády v současné době, když tady ocituji, co řekl: Lidé ze zahraničí jsou zkušenější, protože se dívají na tu věc s odstupem, s nadhledem a rozeznají, kdo to s touhle zemí myslí dobře a kdo to myslí jen sám se sebou. - Myslím si, že to je výrok, který tedy byl poměrně nehorázný. V podstatě v tu chvíli udělal z občanů České republiky občany druhé kategorie, kteří nevědí vlastně, koho mají volit, respektive volí čistě utilitárně, nějak prostě sami pro sebe a nemyslí na nějaký širší kontext, kdežto ti lidé v tom zahraničí jsou vzdělanější nebo prostě zkušenější, uvedl, mají ten nadhled a dokážou lépe rozeznat, koho volit. Proto zřejmě ta volba dopadla, prozatím tedy s tou formou volby na zastupitelských úřadech, tak, jak dopadla. To si myslím, že by si pan poslanec Lacina měl trošku se svým vlastním svědomím srovnat, jestli to takhle myslel, nebo možná to tak úplně nemyslel, možná že už dneska nějakým způsobem zkorigoval svůj názor.
Ještě úplně na závěr, mám dvě minuty. Dneska tady hovořil mimo jiné pan ministr Lipavský a ten v podstatě potvrdil to, co já jsem už taky neoficiálně četl, že drtivá většina těch potenciálních voličů, nebo i současných voličů v zahraničí jsou zároveň vlastníky jiného pasu a jsou to občané dvou zemí. Má to logiku, pokud někdo žije delší dobu někde, tak logicky je i občanem té země, ve které žije.
Zase - dostávám maily, ptají se mě lidé na symboliku tady toho všeho, tak je třeba skutečně legitimní si položit dotaz. Já si myslím, že pokud řekneme, že ti lidé jsou Čechoameričané, Čechoaustralané, Čechoněmci a tak dále, tak je nemůžeme rozhodně urazit. Pokud řekneme, že někdo je Američan s českým pasem, tak v takovém případě si myslím, že ho nemůžeme tímhletím výrokem lingvisticky nějak urazit. Jsou to zavedené výrazy. Přesně tihle lidé, kteří dlouhodobě žijí mimo území České republiky a kteří v podstatě primárně jsou občané jiné země, kde platí daně, kde chodí dost možná i k volbám a tak dál, tak mohou být tím jazýčkem na vahách, který bude určovat, kterým politickým směrem se v České republice vydáme. To si myslím, že je velmi sporné a až bych řekl kontroverzní. Děkuju za slovo.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji, pane poslanče. Jako další vystoupí řádně přihlášený pan poslanec Jiří Kobza. Už rovnou na začátku se vám zeptám, zda využijete dvakrát deset minut? (Ano.) Je tomu tak. Prosím.
Poslanec Jiří Kobza: Vážené dámy a pánové, kolegové, kolegyně, fakt je, že jak probíhala diskuse o tom, jestli můžeme mluvit, nemůžeme mluvit, kolik můžeme mluvit, případně o čem můžeme mluvit, tak jsem si zase vzpomněl na bývalého prezidenta republiky Kongo Mugabeho, který prohlásil, že garantuje svobodu projevu, ale negarantuje svobodu po projevu. Fakt je, že z hlediska státních dluhů a řekl bych vývoje společenského a ekonomického si myslím, že na tu úroveň republiky Kongo se docela úspěšně blížíme.
Co se týče korespondenční volby, tak bylo zde řečeno mnoho faktů, mnoho námitek, mnoho řekl bych velmi fundovaných poznámek tady k tomu. Já bych si dovolil nějakým způsobem je shrnout, protože ne všichni, kteří měli možnost tato dlouhá vystoupení sledovat, měli všechny věci pohromadě.
Takže můj názor je, že korespondenční volba a vůbec jakékoliv nestandardní, dálkové, neprezenční a neosobní způsoby volby ústavních orgánů jsou antidemokratické, protiústavní mechanismy, které devastují svobodnou politickou soutěž, umožňují dalekosáhlé manipulace, rozdělují a rozeštvávají společnost a rovněž ubíjejí a ničí víru občanů v demokracii a spravedlnost. To považuji za nejvážnější faktor. Důvěru občanů ve spravedlivé volby to také ruší, protože to vede i k rezignaci občanů na ochotu voleb se vůbec zúčastnit, protože jsou vnímány jako neprůhledné a nedůvěryhodné, stejně jako politická reprezentace, která z nich vychází. To je naprosto evidentní a je to potvrzeno nejenom našimi zkušenostmi, ale i ze zahraničí. Proto se jako v případě nyní projednávané, řekl bych diskutabilní vládní novely stále objevují pokusy, jak tímto způsobem dosavadní desetiletími prověřený a fungující systém voleb v České republice svévolně změnit, zničit, zdeformovat. Pod pláštíkem ušlechtilých slov o vylepšování demokracie a politických právech voličů trvale žijících v zahraničí, jak už bylo řečeno, mnohdy bez silnější vazby na Českou republiku a často bez toho, že by museli osobně zažívat důsledky své vlastní volby, protože ty totiž budou nést jiní. To jsme my, co tady žijeme.
Subjekty vládní pětikoalice protlačují myšlenku neprůhledné a neústavní korespondenční volby již delší dobu a bez jakéhokoliv skutečně relevantního věcného odůvodnění a hlavně bez toho, že by se jedinou větou vypořádaly právě, jak už jsem zmínil, s odůvodněnými a mnoha argumenty podloženými námitkami, že jde o návrh zcela protiústavní, popírající v české ústavě zakotvené charakteristiky a základní principy volebního práva. Což je velmi na pováženou. ***
