Neautorizováno !

(pokračuje Jan Skopeček)

Sloučená rozprava k bodům 157 a 158.
/Tisk 523 a 524/, první čtení

Do rozpravy mám tyto přihlášky: paní poslankyně Štefanová Iveta je přihlášena jako první. Prosím, ujměte se slova. Jenom připomenu, že případné návrhy musí být určeny ke konkrétnímu tisku, případně pak vyzvu navrhovatele, aby specifikoval, k čemu ty změny míří. Tak paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající. Vyjádřím se obecně k oběma těm tiskům. Jak už tady zaznělo, jedná se tedy o implementaci evropské směrnice a jde o sjednocení pravidel pro hromadné soudní řízení tak, aby byla upravovaná jedním konkrétním zákonem. Umožňuje podávat žalobu ze strany poškozených spotřebitelů proti protiprávnímu jednání podnikatele. Pokud toto poškození několika více spotřebitelů vzešlo z jednoho konkrétního protiprávního jednání toho podnikatele, tak jim umožňuje tuto žalobu podávat hromadně, což samozřejmě ušetří čas. To se zkušenostmi s našimi soudními řízeními považuji jednoznačně za přínosné. Pak to samozřejmě šetří i peníze. A ve finále to znamená i větší přístupnost té možnosti soudního řízení pro ty spotřebitele, kteří v dnešní době - ne každý se do té žaloby pustí proti tomu podnikateli právě třeba i z těch finančních důvodů, kde je to pro ně finančně nedosažitelné. Takže takto to vnímám jako přínosnou záležitost.

Podpoříme to určitě do dalšího projednávání, ve finále uvidíme, jak to projednávání bude vypadat. A pokud ten návrh shledáme přínosným jako celek, tak samozřejmě jsme připraveni ho podpořit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. Další přihlášený je kolega Patrik Nacher. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, dámy a pánové. Musím říct, že jsem překvapen, že to tady dneska probíráme. My jsme to mohli vetovat, nevetovali jsme to, protože už to trvá dlouho a chceme, aby se to posunulo dopředu. Ale dříve, než se budu bavit o meritu věci, o tom, co máme před sebou, tak pár poznámek.

Za prvé. Ten institut hromadného řízení, institut hromadných žalob je docela zásadní věc, která pomůže spotřebitelům. Přijde mi celkem zvláštní, když se s tímto zákonem tímto způsobem nakládá. Nejprve se rok a půl čekalo za předchozí vlády, to musím férově říct, ale je pravda, že tady byl covid. Teď se rok a půl čeká tady a nakonec se to zařadí v pátek na schůzi, kde to vůbec být nemělo. Vím, že někteří moji kolegové se k tomu chtěli také vyjádřit, zejména z ÚPV, a v této chvíli nemohou.

Potom mě trochu mrzí takové velmi stručné úvodní slovo pana ministra. Tohle to je velká materie. Nebudu vás tím tady zdržovat, mohl bych tady mluvit do soboty. Jsou to všechno různé verze návrhů z Ministerstva spravedlnosti o hromadném řízení, jak šly v čase od roku 2019, 2020, 2022 a podobně. Tady je prezentace Ministerstva spravedlnosti k této věci. Dneska na poslední chvíli jsem to lovil ve své kanceláři. Já si myslím, že takhle bychom ten návrh schvalovat neměli, je to opravdu vážné, a proto i já budu v té diskusi navrhovat i po dohodě s ministrem spravedlnosti prodloužení lhůty pro projednání ve druhém čtení o 30 dnů, protože si troufám říci, že si to zaslouží celou řadu pozměňovacích návrhů, abychom tady neřešili jenom implementaci, respektive abychom nebyli nuceni implementací řešit něco, co de iure bude v zákoně, v legislativě, ale de facto se prakticky využívat nebude, což se obávám, že je tento případ.

Mně na tom principiálně vadí, já jsem v tomhle konzistentní, já už jsem takhle vystupoval kriticky i v tom předchozím volebním období, že my jsme měli mít zájem přijmout institut hromadných žalob automaticky, nečekat, že nám to řekne Evropská unie, která nám dala lhůtu - všem zemím - pro jejich zavedení, mimochodem ta uplynula 25. prosince 2022 s tím, že od letošního června už měly být ty zákony účinné. My jsme potom,... Ale ta debata se tady o tom vede minimálně od roku 2017. Tak to je první taková věc, že nerozumím tomu, proč my čekáme vždycky na Evropskou unii, proč to neřešíme sami, zvlášť když jsme schopni se v té ochraně spotřebitele domluvit v jiných zákonech, jako je boj s energošmejdy, telešmejdy, exekuce, insolvence. Tak tady mě to celkem mrzí. To je první poznámka, že to trvá dlouho. Ale teď se to sem jako dalo narychlo.

Druhá poznámka. Ten návrh, který - je otázka, kdo tady z poslanců tedy četl, tak vlastně od té první verze Ministerstva spravedlnosti je úplně předělaný. Jenom abychom si rozuměli, protože nejčastější výtka vůči hromadným žalobám v České republice bylo, že hrozí šikanózní žaloby. Tak to, dámy a pánové, už teď v téhle té verzi absolutně nehrozí. Je to výmluva, já vůbec nerozumím, že s tím někdo ještě může operovat. Já od té doby byl na nějakých deseti kulatých stolech a točí se to furt dokola.

Tak já vám řeknu, co se všechno změnilo. Působnost zákona. Tak ten původní záměr, že se to týkalo všech soukromoprávních sporů, teď jsou to jenom spotřebitelské spory. Žalobce, že tam bude správce skupiny, nezisková organizace, člen skupiny. Teď jenom etablovaná prověřená nezisková organizace, k tomu se vrátím. To je na jedné straně dobře, na druhé straně se úplně zapomnělo, z čeho to ta instituce bude financovat? K tomu se pak dostanu, to je podle mě úplně největší zádrhel. Předtím zapojení členů celé bylo OPT out, to mi přišlo celé přehnané, teď je to zase celé OPT in. To já pak vysvětlím. Jedeme tady ode zdi ke zdi. Jedeme tady od toho amerického systému, z kterého si tady děláme v Evropě srandu, že tam žaluje každý každého, že zapomene kočku v mikrovlnce nebo se poleje kafem a nemá na tom napsané, že je to horký, to kafe. To jsou úplně absurdní případy a pak jdeme zase do druhého extrému, že tam je OPT in i v těch případech, kdyby si to ten OPT out zasloužilo. Stejně tak jako další podmínky toho hromadného řízení, jako jsou přísné podmínky pro tu instituci, která to bude mít na starost.

Cílem by mělo být, a já doufám, že se na tom shodneme s panem ministrem, že bychom to měli na konci schválit v podobě, která bude fungovat. To znamená, tak, aby se to využívalo. To, že se to nedá zneužívat, nebo že by hrozily šikanózní žaloby, to si myslím, že už je vyřešeno všemi těmi zpřísněními, která tam jsou. Ale v momentě, kdy tam nezměníme některé parametry, o kterých za chvilku budu hovořit, tak my to tady formálně schválíme, ale ve výsledku to spotřebitelé využívat nebudou, minimálně z toho úhlu pohledu, že je nebude mít kdo zastupovat. Doufám, že na tom shodneme. Proč jinak ty hromadné žaloby? Protože to je naprosto zásadní věc, která mění úplně celý systém. Je s podivem, že jsme vlastně přihlášeni jenom dva, protože to skutečně může ovlivnit budoucí spory statisíců, možná milionů spotřebitelů.

Tak za prvé, odbřemenění soudů. To je, myslím si, i v zájmu ministra spravedlnosti. Dneska se stává, že se stejnou nebo podobnou věcí se obrací celá řada spotřebitelů na různé soudy, a ty mimochodem různě rozhodují a každý rozhoduje zvlášť. Zvýší se vymahatelnost, zvýší se ochota se bránit. Dneska se ti spotřebitelé prostě často nebrání, vzniká tam, a ten pojem já jsem si půjčil z toho původního materiálu, který tam je dodnes, racionální apatie. Ti lidé jsou racionálně apatičtí, protože si řeknou, že kvůli těm pár stovkám se prostě soudit nebudou.

A co z toho plyne? Že ten, kdo má ten nepoctivý záměr, ten podnikatel, podnikatelský subjekt, tak ten to bude zkoušet dál. Možná teoreticky prohraje pár individuálních soudních sporů, jestli vůbec má někdo chuť se soudit v dnešní době, ale to je všechno, a u těch ostatních to bude zkoušet dál. Tady by to znamenalo, že ti lidé budou mít větší motivaci se bránit, protože tím, že to spojí do jedné žaloby, tak tam nebudou mít takové finanční nároky, ale hlavně tím, že se sjednotí to soudní rozhodnutí, tak v té chvíli to pro ně nebude jakoby taková zvláštní cesta, kde to bude fifty-fifty, kde v jednom případě... A já jsem se účastnil takovýchto případů, kdy jsme pomáhali klientům žalovat poplatky u účtů za vedení úvěru třeba u hypoték. Ty poplatky - jeden soud rozhodl, že ten klient je v právu, a druhý soud rozhodl, že - téměř stejná smlouva - ten klient v právu není. Takže potom ten třetí, čtvrtý, další klient už se do toho nepustí, protože to je taková Sportka, takové riziko, jestli to vyjde, nevyjde.

Ušetří se samozřejmě peníze nejenom pro státní rozpočet a pro všechny ty spory, ale i pro ty klienty. Za mě se zkultivuje i to podnikatelské prostředí, protože ten, kdo to dneska takhle nedělá a chová se férově, tak ten je vlastně bit, protože on se chová férově a někdo jiný to zkouší, a ten, kdo to zkouší, tak mu to prochází, protože ty individuální spory, kterých moc není, tak je schopen ustát.

Za mě největší přínos potom toho je prevence. Prevence před tím nepoctivým jednáním, protože už jenom to, že to budeme mít v legislativním systému, tak už jenom to bude prevence, že když to bude moc být realizovatelné, tak se celá řada těch podnikatelských subjektů bude bát účtovat třeba některé poplatky či protiprávní pokuty například. Ta prevence je zásadní. A ta prevence vychází z toho, že ty hromadné žaloby ale musí být aplikovatelné. V momentě, kdy ten zákon skončí v této podobě, tak to aplikovatelné není, ta prevence se nenaplní a celá ta věc je o ničem. Ten vtip je totiž v tom, že ty hromadné žaloby my potřebujeme proto, že celá řada těch služeb je automatizovaných, je opakujících se, je hromadných, v tom je ten vtip. Dám příklad - bankovní služby, pojišťovnické služby, energetika, telekomunikace. Ale je to třeba i zrušený koncert například, já o tom budu mluvit, kde jedna a tatáž věc se týká statisíců lidí. A je rozumné, že nějakou jednu problematiku, nějaký jeden naúčtovaný poplatek, tak se to nebude přece řešit 10tisíckrát stejně, ale že se to bude řešit v jednom řízení.

A teď k tomu, co je tam podle mě špatně a co by se mělo předělat a na co potřebujeme čas a podle mě i debatu s odbornou veřejností. Já teď tady nevidím pana ministra... (Ministr Blažek se hlásí z levé části sálu.) Aha, on je tam tamhle. Takže ten základní systém a první taková poznámka, systém opt-out, opt-in. Opt-in je, že se musíte do toho systému aktivně přihlásit, opt-out že jste tam automaticky a když nechcete, tak se musíte odhlásit.

Jak jsem řekl, na začátku byl ten systém opt-out, ten americký systém, který tam nastudovaly úřednice Ministerstva spravedlnosti a překlopily to do toho českého, to si myslím, že bylo nereálné, já jsem to vždycky kritizoval. Ale my jsme zase přešli do druhého extrému, kdy je to jenom opt-in. Já vás tady nebudu zatěžovat, já mám tady komparativní srovnání modelu hromadného řízení po jednotlivých zemích, někde je opt-out, někde opt-in, někde je verze opt-in/opt-out, je to různá kombinace. Takže my si můžeme zvolit cokoli, co by nám vyhovovalo. Neplatí teze, že jsou všude opt-out a opt-in nefunguje, nebo opačně. Tak já poprosím potom v té debatě, abychom demagogicky tímhletím neargumentovali, protože je to fakt porůznu. Ale ten extrém je, že my jdeme do toho opt-in jenom.

A já si dovedu představit, že by ten opt-out fungoval u bagatelních sporů, u bagatelní výše, hranice typu 3 tisíce korun cca. Můžeme se bavit, jestli víc, nebo míň, jestli vyšší, nebo nižší. Řeknu dva konkrétní příklady, abyste si to představili. Například spory, které si přímo říkají o hromadné řízení - investiční životní pojištění, kde ty různé poplatky, konstanty a různé výkupné a podobně, a vy víte, že se kolem toho vede spousta soudních sporů, tak tam jde o desítky tisíc. Tam je to typicky pro opt-in. Kdo má zájem se přihlásit o svoje práva nebo kdo chce hájit svoje práva, ať se aktivně přihlásí. Tam je to v pořádku. Ale typicky teď věc, kterou zveřejnil dTest, ta je přiléhavá - když někdo zruší koncert a pak vám odmítá vrátit vstupné a bavíme se tady o pár set korunách - tak je to vlastně přes kopírák věc, která se týká tisíců lidí úplně stejně. A tam je na místě, aby to bylo opt-out, aby tam byli všichni automaticky, kdo měli zakoupený ten lístek, a ne aby se k tomu aktivně přihlašovali. Protože ono to totiž souvisí s tím, že to aktivní přihlašování znamená pro tu neziskovou organizaci, která to organizuje a zaštiťuje, aby dělala nějakou marketingovou kampaň, a to už jsou zase další náklady, se kterými se v tom zákoně vůbec nepočítá.

Já jsem pro to, aby bylo maximum toho opt-in, protože zodpovědnost je na tom spotřebiteli, aby se přihlásil o to, ale tam, kde to smysl nedává, aby tam byl ten opt-out, a řešil bych to nějakou bagatelní výší toho sporu, protože potom to zvyšuje nároky na práci těch neziskových organizací. Ale tam zase v tom zákoně nejsou pro ně finanční prostředky, takže se tady pak dostáváme do kulatého čtverce, jak se ti lidé dozvědí o tom sporu, když je potřeba kolem toho jet kampaň, ale tu kampaň musí někdo zaplatit a ty organizace na to ty finanční prostředky mít nebudou.

Druhá zásadní připomínka je právě, že tam chybí podpora spotřebitelských organizací. Já jsem rád, že ten zákon to zúžil, že to vlastně můžou žalovat jenom spotřebitelské organizace, které se tím zabývají dlouhodobě. No dlouhodobě, tam je jedna změna, kterou já budu také chtít opravit. Celostátně působící organizace, představte si pod tím Asociaci občanských poraden, poradny při finanční tísni, dTest, Člověk v tísni a podobně. To jsou podle mě instituce, které mají i nějaké spolupracující advokáty, které na to mají nějaký personál. Moc dalších organizací tady nenajdete. Tak se jich ale běžte zeptat, že za stávajících podmínek oni do toho nepůjdou. Proč? Protože ten zákon je napsaný tak, že v zásadě oni jednají jako ve veřejném zájmu, takže jsou na ně kladeny obrovské nároky, typické spíš bych tak řekl pro správní orgány nebo soudy. Nicméně tam zároveň není řešeno, z čeho budou ty hromadné řízení financovat.

Co tam je ještě dál? Tam dokonce se počítá, že při nesplnění povinnosti žalobce nehrozí jenom neúspěch ve věci, to se stát může, ale dokonce pokuta ve výši až 5 milionů. A v té chvíli vám ty organizace, a já jsem na těch kulatých stolech byl, do toho sporu nepůjdou. Oni to prostě nebudou organizovat. A když to nebudou organizovat, tak se dostávám na začátek, v tom případě tady budeme mít něco v legislativě, co se potom v praxi využívat bohužel nebude.

Nevím, na mě tady něco ukazuje kolega Munzar, nevím, jestli to souvisí s hromadnými žalobami, nebo ne? (Poslanec Munzar s úsměvem: Ano.) Pokud ano, tak ať se přihlásí, jinak já ztratím nit a musel bych začít od začátku, a to určitě nechcete, že. (Ozývá se potlesk.)

A teď ty další poznámky stručně. Já vím, že je pátek, ale opravdu ty hromadné žaloby jsou fakt zásadní věc. Jenom třeba smluv kolem IŽP bylo podepsáno asi 10 milionů, znáte ty problémy, jak se to protáčelo a tak dále, a tak dále.

Na každého z vás se někdy, občas někdo obrátil právě s touhletou problematikou. To je typická věc, která by se dala řešit institutem hromadných žalob.

A teď pár připomínek, které tam jsou, to je pro pana ministra. Je tam v definici oprávněné osoby k podání žaloby - není požadavek na její existenci v délce trvání pět let, což byla nějaká dohoda právě proto, aby se zabránilo nějakým šikanózním žalobám, že to budou už zavedené instituce. Tak se chci zeptat, proč to tam z toho vypadlo? Protože to je zrovna třeba věc, která je rozumná. Všechny instituce, které já jsem tady vyjmenoval, tady fungují na trhu deset, patnáct, dvacet let, jsou seriózní a určitě nepůjdou do nějakého rizika - i reputačního - že by žalovaly nějakou věc v rámci konkurenčního boje. To byla taky taková obava. Tak proč se to zkrátilo na 12 měsíců? Což posiluje právě teoreticky, teoreticky to posiluje apetit něco narychlo někde nějaké uskupení zakládat. Tak já bych to klidně nechal na těch pět let nebo tři roky, to je jedno, ať je to zavedená instituce.

Potom. Soud tam nově nemá povinnost vydat usnesení o přípustnosti žaloby do dvou měsíců, ale učiní tak zpravidla - zpravidla - do 2 měsíců. Proč je tam to slovo "zpravidla"? Zpravidla tím dochází k určité nejistotě. Zcela zásadní je odstranění překážky věci zahájené, to znamená, že ve stejné věci - a tomu moc já fakt nerozumím, proč tam je - tedy může být i po vydání usnesení o přípustnosti hromadné žaloby - to tady ještě neřekl nikdo z vás, že to vlastně dvoufázové, že v první fázi se teprve rozhoduje, jestli to vůbec je přípustné, a teprve v té druhé se meritorně rozhoduje o té věci - tak může být zahájeno další hromadné řízení a mohou jít tedy paralelně. To mně přijde trochu protismyslné. Princip hromadných žalob je, že ty věci, které jsou stejné nebo podobné, právě se řeší v jednom balíku, a tím pádem to rozhodnutí platí pro všechny, kteří se ho účastní.

Teď se dostávám k tomu, co tam se také změnilo, že pro žalobce, tedy spotřebitelskou organizaci, je nyní navrhována odměna 5 % z vysouzeného, původně tam bylo 25. A jsou tam nějaké různé varianty řešení a jak říkám, tohleto začíná být problematické, protože organizace na ochranu spotřebitele nebudou mít ochotu do toho jít, že v tom vlastně budou mít jenom riziko, jenom riziko. A tam nejde jenom o náklady na přípravu řízení, včetně různých analýz, spolupráci s advokáty a podobně, ale taky o povinné informování, o kterém se mluví v zákoně o hromadné žalobě. Takže tam je celá řada dalších věcí.

Tady jedna citace. K povinnosti uveřejňování informací, kterou budou zatíženy spotřebitelské organizace, je uvedeno následující: "Způsob, rozsah a forma uveřejňování určí soud tak, aby byla podle okolností případu zajištěna nejvyšší možná informovanost všech členů skupiny, včetně případných členů skupiny, kteří nemají obvyklý pobyt na území České republiky, a zároveň šetřena práva žalovaného. Je-li při vynaložení rozumného úsilí možné členy skupiny jednotlivě identifikovat, může soud uložit žalobci povinnost, aby členy skupiny vyrozuměl jednotlivě." To všechno zvyšuje nároky neziskové organizace, ale nejsou tam finanční prostředky. Já doporučuji, abychom v té mezifázi udělali kulatý stůl, abyste, pane ministře, si tam pozval ty neziskové organizace, které by to teoreticky mohly zajišťovat, aby nám daly zpětnou vazbu, abychom tady neschválili něco, co fakt v praxi potom fungovat nebude. (Místopředsedkyně Dostálová a poslankyně Peštová sedí v lavicích před pultíkem, mají sepjaté ruce.) Já tady vidím modlící se poslance, asi abych skončil. (Poslanec Brabec a další tleskají.) Vidím, že to je zábava.

Dámy a pánové, institut hromadných žalob tady... my na to čekáme šest let. Má to nějakých devatenáct zemí, je ostuda, že my to nemáme. Pomůže to spotřebitelům. Tak znovu říkám, pro oba dva tisky navrhuji prodloužit lhůtu pro druhé čtení o 30 dnů. Pane místopředsedo, řekněte mi, jestli to mám říct teď a pak to říct i v podrobné rozpravě, nebo jakým způsobem je... abych v proceduře dosáhl za své. A já vám děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: A pak že modlení nefunguje. (Smích v sále.) Jenom poprosím pana kolegu Nachera, aby pak načtení lhůt načetl ke každému tisku, až se vrátíme zase k jednotlivým bodům. Nicméně vaše vystoupení vyvolalo tři faktické poznámky, s první vystoupí paní poslankyně Válková, připraví se pan poslanec Vojtko.

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Já myslím, že v podstatě všechny kolegyně a kolegové, kteří chtějí dneska rychle odejít, mají štěstí, protože jinak já bych plynule pokračovala v projevu svého předřečníka pana poslance Nachera, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, protože potvrzuji jeho slova - je to nepřipravené časově, je to náhle zařazené a je to tisk, kterému jsme se intenzivně věnovali už vlastně dvě volební období, a ve výsledku je takováhle uspěchanost se zdůvodněním, že jde o implementační novelu.

Bohužel jenom takové letmé pohlédnutí opravdu potvrzuje to, že to je ta nejútlejší možná verze, takže já si nechám ten projev na příště, samozřejmě, také chci, aby se prodloužilo projednávání, a já mám jednoduchou jednu otázku na pana ministra spravedlnosti. Jestli jí neodpoví, tak já si to vyložím způsobem, který je podle mě nejlogičtější a jediný možný, že tedy chce jenom implementační verzi. Čili, pane ministře, chcete tu nejužší implementační verzi, anebo budete zohledňovat i připomínky, které tady načrtl, byť stručněji, než původně zamýšlel, pan poslanec Nacher ještě v rámci těch devadesáti dnů? Protože já mám takové podezření, že je to dneska takhle narychlo právě proto, aby se v podstatě podpořil rychlý legislativní proces vedoucí k té nejútlejší možné formě. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Ještě nejdřív musíme dojet faktické poznámky. Vidím, že se s přednostním právem hlásí pan ministr. S další faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Vojtko, připraví se pan poslanec Flek. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Viktor Vojtko: Dobrý den, dámy a pánové, já vzhledem k tomu, že ve své akademické kariéře jsem se potkal s ochranou spotřebitele, dokonce jsem nějakou dobu učil předmět, který se tohoto tématu týkal, tak bych tady velmi rád podpořil projev kolegy Patrika Nachera, včetně prodloužení té lhůty. Myslím si, že by bylo záhodno tomuto opravdu i z mého pohledu vážnému tématu věnovat patřičný čas a prostor a určitě prodiskutovat veškeré detaily, protože jsou samozřejmě - týká se to spotřebitelů, občanů České republiky, ale nakonec i nějakého principu vymahatelnosti práva a pocitu spravedlnosti, který řada z nás ve spotřebitelských sporech úplně nenachází. A řekněme si popravdě, kdo z nás nikdy nezažil situaci, kdy bychom kvůli nějakému banálnímu problému s nějakým produktem nerealizovali nějakou ztrátu, kterou jsme vnímali jako nespravedlivou. Takže z těchto důvodů, já už to nebudu protahovat, ale určitě budu velmi rád, když budeme mít právě protažený čas na debatu a na vydiskutování jednotlivých parametrů. Díky moc.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Flek.

Poslanec Josef Flek: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové, kolegyně, já to budu mít velice jednoduché, protože kolega Patrik Nacher, vaším prostřednictvím, to tady zdůvodnil docela dobře. My jsme spolu kolem toho měli nespočetná jednání, řešili jsme to i na podvýboru pro spotřebitelské organizace a můžu podpořit opravdu i to prodloužení lhůty, protože za mě v tuto chvíli ten návrh, jedná se pouze o opravdu osekanou verzi, která je v tuto chvíli odsouzená k nefunkčnosti, a proto bych se rád bavil i o tom opt-out systému pro bagatelní částky.

Bavme se i o pozměňovacím návrhu, který bychom rádi připravili, a doufám, že se o tom budeme nadále bavit. Chtěl jsem jenom pro pana kolegu Patrika Nachera, vaším prostřednictvím, zmínit jenom, že jsem asi dvakrát absolvoval setkání na Ministerstvu průmyslu a obchodu, a to z důvodu podpory financování spotřebitelských organizací, aby opravdu tato částka na to byla alokovaná, aby spotřebitelské organizace měly někoho za sebou. Uvidíme, kam se toto bude, to jednání, ubírat, ale myslím si, že tím správným směrem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan ministr.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo, jenom stručná reakce na paní kolegyni Válkovou. No, já pokud zrovna náhodou nejdu večer po pražském Žižkově, tak jsem opatrný. A já nemám rád velké změny, příliš rychlé. To znamená, ano, já a myslím si, že i ODS jsou příznivci té varianty útlé, ale současně si uvědomuji, že v této sněmovně s tímto názorem nejsme ve většině. Takhle to je. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji panu ministrovi, ptám se, zda se ještě někdo hlásí do sloučené obecné rozpravy. Pokud tomu tak není, tak sloučenou ovocnou rozpravu končím Ptám jestli je zájem o závěrečná slova pana ministra, paní ministryně. Nikoliv. Tak po ukončení sloučené obecné rozpravy budeme zase pokračovat po jednotlivých bodech.

Vracím se k bodu číslo

Aktualizováno 9. 4. 2024 v 15:37.