Neautorizováno !

 

(pokračuje Olga Richterová)

2.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 423/8/ - vrácený Senátem

Senát vrátil návrh zákona s pozměňovacími návrhy, jeho usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 423/9. Informace k pozměňovacím návrhům vám byly rozdány do vaší pošty.

A já bych mezi námi ráda přivítala pana senátora, podle mých informací pana senátora Jana Grulicha. Je už tady, skvělé. Vítám vás zde.

A nejprve poprosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu a k předloženým pozměňovacím návrhům vyjádřil pan místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Kolegyně, kolegové, dobrý večer. Já si dovolím krátce ve svém úvodním slově jenom připomenout podstatu této novelizace zákoníku práce, a to je především to, abychom řešili implementaci dvou směrnic, a to tedy směrnice o transparentních a předvídatelných podmínkách v EU a směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob. Obě tyto směrnice jsou v této předmětné novele zákona implementovány. Řešíme tady to, abychom i v případě právě dohod o provedení práce napravili to, za co jsme byli jako Česká republika kritizováni, aby tady byly základní elementárně principy pro předvídatelnost vykonávané práce v rámci tohoto institutu. Což jsme naplnili, snažili jsme se jít velmi úspornou variantou tak, abychom opravdu i z hlediska nějaké zátěže to dokázali vyřešit tak, že ten daný zaměstnavatel může rámcově v té smlouvě vytyčit, ve kterých dnech, zhruba v jakých hodinách, ale také i s odkazem na další elektronickou komunikaci či slovní, může doplnit a vymezit, kdy daná práce má být vykonána. To znamená, nešli jsme žádnou složitou administrativně byrokratickou cestou, ale opravdu nějakou základní minimalistickou variantou, která by splňovala naplnění této směrnice.

Dále jsme také upravovali i otázky, které se týkají práce z domova, aby tady byly základní parametry, zároveň také i to, aby například rodiče dětí do devíti let mohli o tuto formu práce z domova požádat a zaměstnavatel také měl alespoň elementární povinnost vysvětlit, zdali toto odmítá, z jakých důvodů. Nicméně není to vymahatelné, je to institut, který je na základě zase nastavené dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Protože jsme si vědomi, že zdaleka ne u všech profesí lze vyhovět tomu, aby daná profese, daná činnost byla vykonávána z domova.

Je potřeba si uvědomit, že my jsme situaci, kdy tady byla povinnost tuto danou situaci řešit, protože ta transpoziční lhůta nám už proběhla, jsme ve zpoždění. Já, když jsem nastoupil na Ministerstvo práce a sociálních věcí, tak vlastně žádná konkrétní příprava na přípravě této novelizace zákoníku práce bohužel učiněna nebyla. Mou předchůdkyní měla být ta transpozice hotová do srpna roku 2022. My jsme v loňském roce začali tedy tuto transpozici připravovat, proběhlo celé legislativní kolečko a dnes tedy tady stojíme v situaci, kdy Sněmovna už se tímto návrhem zabývala, ale Senát se rozhodl přijmout také ještě dva pozměňující návrhy.

Já si dovolím okomentovat tyto návrhy, a tedy to, že navrhovaná účinnost je tady navrhovaná, aby se její účinnost posunula až k 1. 1. 2024. Tady jenom chci říci, že tady je jednoznačně prokazatelné, že Evropská komise s námi už několik měsíců velmi intenzivně komunikuje a teď reálně hrozí, pokud nedojde k nabytí účinnosti těchto transpoziční ustanovení, k tomu, že ta výše pokuty za každou směrnici může být zhruba 65 milionů korun a dále tato částka pravděpodobně bude narůstat za každý den z prodlení. Mě samozřejmě netěší ta vratka se Senátu právě i z tohoto důvodu, ale proto apeluji, že prostě není možné už toto odsunovat a toto posunovat a budu rád, když dneska Sněmovna rozhodne.

Pak je tady také vlastně tento pozměňovací návrh spojen s otázkou krátké legisvakanční doby, nicméně chci říci, že my jsme tady za ten poslední rok věnovali velmi intenzivní činnost do komunikace se zaměstnavateli. Ti byli od začátku u přípravy této novely, u všech diskusí, u mezirezortního připomínkového řízení. Já osobně jsem s některými z nich i se zástupci nevládních organizací tu komunikaci vedl. Bylo to projednáno na tripartitě se sociálními partnery, takže myslím si, že tady opravdu bylo dlouhodobě předvídatelné to, jaké změny tato novela přinese. A myslím si, že odsunovat tuto účinnost prostě opravdu i z těchto důvodů, včetně těch sankčních důvodů, je prostě věc, kterou nemáme realizovat.

Dále si dovolím stejně tak i odmítnout ten druhý pozměňovací návrh, který byl v Senátě načten, a který se týkal změny povinnosti zaměstnavatele rozhodovat pracovní dobu dohodářů. A je to v příkrém rozporu s právem EU a v praxi by to samozřejmě vyvolávalo problémy. Naopak chci podotknout, že návrh schválený Sněmovnou je už dnes velmi flexibilní a v praxi by potíže činit neměl. Rozvrh pracovní doby může být určen či měněn i v menším předstihu, než činí ony tři dny před započetím směny, jsou-li strany ve shodě. Je možné se dohodnout na tom, že zaměstnanec podle určitých pravidel může si tu pracovní dobu rozhodovat i sám.

Já vás chci, kolegyně, kolegové, požádat, aby dnes Sněmovna potvrdila tu původní sněmovní verzi. Zároveň si dovolím ještě jednu poznámku. V posledních dnech se v mediálním prostoru hodně diskutuje i ta otázka úpravy, která se týká přesčasů u lékařů. Chci k tomu jenom říci stručně, že vůbec to, že tato úprava se tady vložila na půdě Sněmovny, vzniklo na základě jednání zdravotního výboru a ten požadavek tam tenkrát zazněl prakticky napříč celým politickým spektrem, včetně zástupců opozice.

My jsme se snažili tomuto vyhovět. Využili jsme výjimku, kterou umožňuje současná platná evropská legislativa. Výjimku na tyto přesčasové hodiny využívá většina členských států Evropské unie, včetně - a to chci podtrhnout - všech sousedních zemí, které sousedí s Českou republikou. To znamená i to tolik zmiňované Německo tuto výjimku využívá. Je to vždycky na základě dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

My za náš dozorový orgán, státní Inspektorát bezpečnosti práce, budeme mít detailní přehled o konkrétní osobách, které takovéto dohody na tyto přesčasy uzavřely. Jsme schopni odkontrolovat jak přístup zaměstnavatele, tak i konzultovat se zaměstnancem, zdali toto bylo uzavřeno ve vzájemné shodě, nikoliv na základě nějakého nátlaku.

Nicméně co je podstatné ještě pro naši případnou debatu, ani senátní verze na tom nic nemění. Senátní verze se netýká jakékoliv úpravy v této oblasti. To znamená, není možné tady dnes vybírat nějakým způsobem prostě jak sněmovní, tak senátní verze. K této otázce v těch svých záležitostech přistupuje stejně. Samozřejmě já vnímám a myslím, že i pan ministr zdravotnictví, i doprovodné usnesení Senátu, které k té věci bylo načteno.

Měli jsme také jednání tento týden se zástupci části mladých lékařů. Dohodli jsme se, že zhruba do měsíce se potkáme znovu a budeme hledat další cesty k tomu, jak řešit tu problematiku, řekněme, přesčasů a lepšího slaďování rodinného a pracovního života u lékařů a jak to můžeme vyřešit koncepčně nejenom v oblasti zákoníku práce, ale případně i v dalších otázkách, které se týkají problematiky zdravotnictví. Ale to není předmětem ani té senátní vratky. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní poprosím, aby se slova ujal pan senátor Jan Grulich, prosím.

 

Senátor Jan Grulich: Vážená paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, jsem dneska tady oficiálně takto poprvé. Já jsem se sem velice těšil, protože jsem slyšel, že tady se může mluvit dlouho a nikomu to nevadí, tak to mám radost. Jsem učitel, tak mluvím 45 minut, tak jestli byste pak mohli zazvonit. Při čekání na schválení programu jsem se dozvěděl mnoho zajímavých informací. Ale nebojte, i v Senátu jsme jednou schvalovali program schůze celých 20 minut. Ale jsem tam jenom 2,5 roku.

Milí přátelé, jestli tady dneska budu říkat nějakou kritiku, prosím, neberte to nikdo osobně, protože ta kritika míří samozřejmě i na mě. My tady máme implementaci této novely od roku 2019. Díky, nebo spíše kvůli, nám politikům, kteří jsme nebyli schopni tu transpozici udělat dříve, nám teď hrozí sankce. Tak to uděláme tak, že to tedy musíme rychle všechno schválit, aby to nejlépe už příští měsíc platilo. Dneska je 16. nebo kolikátého září. Ještě to podepíše prezident a od října to bude platit.

Přátelé, kvůli neschopnosti nás politiků vyjadřujeme arogantní jednání vůči zaměstnavatelům. Protože my tady něco nestíháme a najednou zaměstnavatelé teď musí rychle v průběhu roku, v průběhu účetního období, změnit svoje programy. Chápu, že tady pan ministr říkal, že to je projednáno se zaměstnavateli. Prosím vás, menší zaměstnavatelé o tom nemají ještě ani páru.

Proto ten první senátní návrh je, aby účinnost byla od 1. 1. 2024, aby menší podniky, malé firmy, které nemají tak velké účetní programy, které to možná udělají automaticky, měly čas na přípravu, protože těch změn zákoníku práce je tolik, aby měli čas se připravit. Opravdu toto jednání, kdy my politici zaspíme a pak se vymlouváme na to, že budeme platit pokutu a hodíme to na zaměstnavatele, mi nepřijde fér.

Druhá věc, o kterou jste tady už jednali, takže nebudu o ní mluvit dlouze. Týká se to toho bodu dohodnout se se zaměstnavatelem jinak, lépe řečeno, abychom udělali menší byrokracii u dohod o pracovní činnosti a dohod o provedení práce. Pan ministr tady správně řekl, že tam je možnost se dohodnout v jiném časovém rámci, nicméně stále je tam podmínka, že se musí písemně dohodnout. Když se musím písemně dohodnout, já jako zaměstnavatel - jsem ředitel školy - musím udělat další nové papíry.

Slyšeli jste tady určitě mnohokrát příklady odklízení sněhu a tak. Řeknu prostě ze své praxe. Večer mi zavolá učitelka, že je nemocná. Druhý den potřebuji sehnat někoho na suplování. Mám tři lidi, kterým sem tam někdy zavolám, jestli by mohli ráno přijít. Co udělám? Oni ráno přijdou, já udělám nějaký papír, zfalšuji ho ex post písemně, že jsem jim to řekl včera nebo nejlépe předevčírem, aby se v tom nikdo nehrabal, že jsem jim to řekl tři dny předtím a aby mohli u mě pracovat. Podle mě je toto naprosto zbytečná byrokracie.

Co se týče toho argumentu, že tato implementace, pokud by prošel tento senátní návrh, je nedostatečná. Podle mého to může posoudit pouze Evropská komise a ta sama umožňuje v článku 10 nařízení implementovat dle národních zvyklostí. V obou směrnicích je navíc také ustanovení, článek 48 směrnice Work life balance, čl. 37 směrnice o předvídatelných pracovních podmínkách, aby se státy při implementaci vyhnuly zbytečné administrativní zátěži, zejména u malých podniků.

Chtěl bych naší vládě, naší koalici, ve které jsem, taky připomenout naše programové prohlášení. Zvýšíme flexibilitu zákoníku práce v zájmu zaměstnavatelů i zaměstnanců, podpoříme kratší pracovní úvazky, včetně výhodného zdanění slevou na pojistných odvodech, zvýšíme limity pro dohody o provedení práce a pracovní činnosti. Jako nit vinoucí se celým programovým prohlášením, snížíme byrokratickou zátěž.

Vážení přátelé, tímto krokem jsme vymysleli další papír navíc, který budeme muset dělat a samozřejmě to odnesou malé podniky a zaměstnavatelé. Já vám děkuji a prosím o podporu senátního návrhu.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní se ještě musím otázat zpravodajů, zda se chtějí vyjádřit k předloženým pozměňovacím návrhům Senátu a sice paní zpravodajky garančního výboru, kterou je zároveň zpravodajka stálé komise Poslanecké sněmovny pro rodinu a rovné příležitosti, paní poslankyně Marie Jílková. (Ano.) Vyjádřit se chce, prosím.

 

Poslankyně Marie Jílková: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážený pane senátore, pane ministře, velmi krátce. Návrh byl projednán v červenci na schůzi Senátu. Jak bylo zmíněno, tak byl Sněmovně vrácen s pozměňovacími návrhy i s doprovodným usnesením. Ráda bych se jenom dotkla těch pozměňovacích návrhů. Velmi obdobný pozměňovací návrh byl návrh pana poslance Berkiho, který jsme zamítli už ve třetím čtení, který se právě týkal rozvrhování pracovní doby pro dohodáře. Nicméně pokud bychom ho schválili, tak by byl v přímém rozporu se směrnicí, která mluví o předvídatelných pracovních podmínkách. Je to trochu paradoxní, protože dneska jednáme dosti nepředvídatelně a pan senátor je konzumentem naší nepředvídatelnosti.

Ten druhý pozměňovací návrh se týkal účinnosti. Opět velmi obdobný návrh načítala paní poslankyně Andrea Babišová ve třetím čtení v legislativně technických úpravách. Tento návrh jsme rovněž neschválili, a to právě z důvodu toho, že nám běží už nenotifikační řízení ohledně sankcí. Povinnost provést směrnici je splněna až vstupem transpozičních opatření v účinnost, tedy nikoliv dokončením legislativního procesu. Z tohoto důvodu bych tedy chtěla jako zpravodajka požádat o to, abychom podpořili sněmovní verzi, neboť se senátními pozměňovacími návrhy jsme se v téměř identické podobě vypořádali už ve třetím čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nevnímám v sále přítomného pana zpravodaje hospodářského výboru, pana poslance Jana Bauera, ale ještě se táži pana zpravodaje výboru pro zdravotnictví pana poslance Víta Kaňkovského - nemá zájem vystoupit. A já tedy předám řízení schůze a pro tento okamžik se rozloučím.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Přeji všem dobrý večer a já tímto otevírám rozpravu. Je pravda, že tady mám dvě faktické, ale já nemůžu faktickou v tuhletu chvíli zahájit, nejdříve tedy musím zahájit rozpravu, takže poprosím paní poslankyni Andreu Babišovou, a je zde s faktickými přihlášena paní poslankyně Pastuchová a pan vicepremiér Jurečka, případně potom mohou reagovat. Děkuji.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Kolegyně, kolegové, pane senátore, pane ministře. Dovolte mi, abych v rámci opětovného projednávání tohoto zákona, abych upozornila na téma, které je velmi diskutované a má zásadní dopad na naše zdravotnictví. Ano, mluvím o návrhu na zvýšení limitu přesčasové práce ve zdravotnictví. Rozumím obavám, které zaznívají právě ze strany zdravotníků. Je zřejmé, že zvýšení přesčasové práce vede k fyzickému i psychickému vyčerpání našich zdravotníků. To je to, co si nemůžeme dovolit zejména v době, kdy je náš zdravotní systém pod velkým tlakem.

Podle nedávného rozhovoru na Radiožurnálu s Martinem Kočím, předsedou spolku mladých lékařů, je situace alarmující. Lékaři pracují až 26 hodin v kuse, což je zcela neúnosné. Průzkum ukázal, že 70 % zdravotníků se cítí vyčerpaně, 46 % je vyhořelých, 28 % trpí depresemi a 20 % nadužívá alkohol, léky nebo drogy. Tato čísla jsou alarmující a myslím si, že by nás měla znepokojovat. Je důležité si také uvědomit, že pokud lékař pracuje dva dny v kuse a způsobí nedej bože nějakou újmu na zdraví pacientovi, bude mu to u soudu přičteno jako přitěžující okolnost. Potom dochází k takovým excesům jako amputaci zdravé nohy, k punkci zdravého kolene, špatné aplikaci léků, eventuálně špatnému rozpisu léků. Samozřejmě to vede k poškození zdraví pacienta. Někdy bohužel k nevratnému a někdy bohužel vede až ke smrti.

Pokud si pak takto někde stěžuje také na přístup lékařů, že jsou nerudní, nevyspalí, špatně komunikují jak s pacienty, tak s rodinnými příslušníky, toto všechno vyplývá z přepracovanosti a samozřejmě z velké únavy. V této souvislosti bych chtěla zdůraznit, že potřebujeme komplexní přístup k řešení tohoto problému. To zahrnuje nejen úpravu zákonů, ale také investice do zdravotnictví, zlepšení pracovních podmínek a v neposlední řadě dialog s odborovými organizacemi a zdravotníky samotnými. Proto bych chtěla vyzvat, aby se tento zákon velice brzy zpátky otevřel pro další diskusi a hledání kompromisu. Je to komplexní problém, který zaslouží komplexní řešení.

V poslanecké verzi novely zákoníku práce jsme schválili v dobré víře pozměňovací návrh poslance pana Kaňkovského. O navýšení počtu přesčasových hodin u zdravotnických pracovníků. Chtěli jsme, vzhledem k jejich tristnímu počtu na zdravotnických pracovištích, zajistit stálou péči našim občanům. Toto rozhodnutí však zvedlo velkou vlnu nevole jak u zdravotníků, lékařů, tak u odborových zdravotnických organizací. Mladí lékaři chtějí od nového roku vyhlásit stávkovou pohotovost, odbory vyhrožují štrasburským soudem. Tak, jak nám bylo sděleno v dialogu s nimi, ani s jedním z těchto partnerů nebyl tento pozměňovací návrh nějakým způsobem konzultován, nebylo hledáno nějaké společné vyhovující řešení.

Očekávali jsme, že při projednávání v Senátu najdou kolegové ze senátního zdravotního výboru odvahu a podají pozměňovací návrh, který by tuto situaci napravil. Bohužel k tomu nedošlo. Senát schválil k tomuto pouze doprovodné usnesení, kde vnímá se znepokojením dlouhodobou neuspokojivou a zhoršující se personální situaci ve všech segmentech českého zdravotnictví. Dále vnímá znepokojení neúměrného množství přesčasů a přetěžování zdravotníků a také vnímá nepřetržitý provoz. Proto ukládá Ministerstvu zdravotnictví, aby v přechodném období urychleně učinilo kroky, které budou řešit dlouhodobou neuspokojivou personální situaci a nakonec žádá Ministerstvo zdravotnictví, aby v těchto krocích průběžně informovalo výbor pro zdravotnictví.

Senátní verze novely zákona 423 obsahuje dva pozměňovací návrhy, a to změnu účinnosti od 1. 1. 2024 a zavedení pružnějších pravidel u prací na dohodu. Oba tyto návrhy hnutí ANO podporuje. Bohužel nebyla provedena úprava ohledně přesčasových hodin ve zdravotnictví a proto klub hnutí ANO nebude podporovat žádnou verzi této novely zákona 423 ani poslaneckou ani senátní verzi a budeme hlasovat proti. Vy máte dnes pohodlně stojedničku, takže pane ministře, nebojte se, určitě splníte svůj úkol. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně. A máme zde faktické poznámky. Jako první je paní poslankyně Pastuchová.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo. Tak já bych - nedělám to často, že bych děkovala někomu z koalice, ale panu senátorovi poděkuji za jeho slova, protože tak trochu řekl, co jsem měla na srdci i já. Víte, pan ministr se tady, správné slovo, říká nám, jak hned, když přišel na ministerstvo, začal na tom pracovat. No, pane ministře, budete tam dva roky, o pokutě jste věděl a důchody, důchody změníte během půl roku, to dovedete. A sedíme tady do půlnoci. A na tohle jste měl času dost. Takže důchodcům jste vzal a teď ty peníze dáte za třeba pokutu. A o tom, že zaměstnavatelé na to nebudou mít čas, protože tak strašně spěcháte, jsme vlastně i my dávali pozměňovací návrh, který neprošel, dává ho i Senát. Senátní návrh si tady neodhlasujete, protože jste už domluvení na tom, že necháte sněmovní verzi.

Přesčasy lékařů jsme tady řešili všichni. Tu změnu jste nepodali v Senátu. Takže jak řekla moje kolegyně, vaším prostřednictvím, paní Babišová, my budeme hlasovat proti, protože, pane ministře, měl byste si brát priority za co zaplatíte, a komu vezmete. Děkuju. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou je přihlášen pan vicepremiér Jurečka, kterého nevidím. Dále pan... (Ministr Jurečka sedí u stolku zpravodajů.) Pardon. (Pobavení a smích v sále.) Omlouvám se, já jsem to chtěl tak rychle projet, že už jsem si říkal, jedeme rychle. Tak omluva samozřejmě.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já si dovolím reagovat k té debatě o přesčasech. Podívejte se na zápis z jednání zdravotního výboru. Poprosím kolegyně z hnutí ANO, ať se podívají na ten zápis, i na to, jak na tom zdravotním výboru vystupovali vaši zástupci. Ten požadavek, ať tam tuto úpravu uděláme, vzešel i z úst vašich zástupců na zdravotním výboru. My jsme tomu vyhověli. Já jsem jasně řekl i na půdě Senátu, že pokud se najde řešení, tak klidně v příští novelizaci třeba k 1. 1. 2025 tuto část znovu vyjmeme a vrátíme se ke stavu, který tady byl od roku 2013. Ale je také fér se potom zeptat, jak situace dneska jsou schopny řešit malé nemocnice v regionech, především tam mají dneska problém legálně vyřešit to, o čem se tady bavíme.

A vy jste tady zmínili nějaké příklady, kdo jak slouží a kolik hodin. Tak já chci upozornit, že to, co tady zaznělo, je v rozporu se zákoníkem práce, který je teď v současnosti platný. Takže pokud tady někdo z vašich kolegů říká, že slouží takovéto služby, tak je to v rozporu se zákonem. Už dneska je jasně definováno, jaké jsou možnosti prodloužení té dané doby, dvanáct plus čtyři hodiny, pak je povinnost tady mít přestávku. To říká platná legislativa včetně legislativy EU. A pokud říkáte, že to někdo porušuje, tak potom se pojďme vrátit také i zpětně, kdo tady měl osobní zodpovědnost za rezort zdravotnictví. A byl tam i váš ministr. Já nechci ukazovat na někoho tady, kdo za ten stav může, protože ten je dlouhé roky. Ten stav je tady dlouhé roky. Víme, že i minulá vláda i současná i předminulá se snažila navyšovat počty studentů, ale ten doběh a to promítnutí do praxe má prostě tu dlouho setrvačnost. To je prostě popis reality a konkrétních faktů.

To, co tady říkal pan senátor, já s tím nemohu souhlasit, protože v té dohodě stačí jedna věta, která odkáže na to, že ta práce se vykonává za nějakých podmínek, včetně i uvážení toho daného zaměstnance, ať už příhodné klimatické (podmínky), nebo když bude sněžit, jak to mají udělat. Není tam žádný nutný papír navíc než jedna sjednaná dohoda, kde v jedné větě se doplní, kdy je zhruba potřeba tu práci vykonávat s odkazem třeba na další komunikaci esemeskou a podobně. I to, co tady bylo zmíněno, pokud je potřeba ten den toho člověka vzít do té práce nově náhradou za někoho, je možné to udělat, není tady nutné čekat nějaké tři dny a podobně. To jsou zase věci, které v praxi počítáme s tím, že se normálně zdravým rozumem umí vyřešit.

Pokud jde o zjednodušení podnikatelského prostředí, i tato novela řeší zjednodušení komunikace, digitalizace mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Další s faktickou poznámkou je přihlášený pan poslanec Brázdil, připraví se pan poslanec Špičák.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Chci jenom říct, že lež a lež a lež. Minule: prý všechno bylo projednané s odbory, říkal pan ministr. No, nebylo! Ani s komorou nebylo. Teď? Zase nebylo. Ani s Českou lékařskou komorou. Ani s odbory ve zdravotnictví. Ani s Lékařským odborovým klubem. A ta Sekce mladých lékařů, ta už toho má plné zuby. Tak to je část, malá část vlastně, České lékařské komory. No, nebylo to s nimi domluvené.

A mě mrzí jenom ještě jedna věc. Pamatujete si, když jsme vlastně v tom poslaneckém návrhu, jak jste mi vyhodili, neodhlasovali 24hodinové služby? Možnost to vyřešit? Tam odbory nemají problém. Totiž lidi, lékaři, zdravotníci, jak tady byli jmenováni, jak mají problémy, by byli víc rodinou, měli by víc času, nebyla by za nimi uhlíková stopa, nejezdili by furt hore dole do práce a domů. A to jste ale... to jsme neschválili.

Zatímco tohleto - teď znovu pan ministr říká zase, my jsme to projednali, je to domluvené, a dokonce s mladými lékaři, oni s tím souhlasí. No, nesouhlasí! Nelžete! Neříkejte to! Já jsem s Přádou mluvil, není to pravda. Nikdy vám nedal důvod nebo řekl, že by to bylo s ním projednané a že s tím souhlasí. Jo, to jsou takové ty obezličky. Dobře, odhlasujete si to. Tak to je takové to poděkování. Covid proběhl. Milí zdravotníci, my vám tímto poděkujeme, budete nejenom ještě víc přepracovaní, budete dělat ještě víc chyb... No. My se toho ale nebudeme zúčastňovat. Že ne? Hnutí ANO. A mám i dokonce informace, že ani SPD, určitě to neudělá. Je to na vás. Tak je to na vás - ta zodpovědnost. Opatrujte se. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Poprosím pana poslance Špičáka.

 

Poslanec Julius Špičák: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, budu stručný a poněkud méně emotivní. Já tedy sloužím po několik desítek let asi ve všech zdravotnických zařízeních, ve všech typech zdravotnických zařízení, takže mám jakousi konkrétní představu, jak ty služby tedy vypadají. Musím říci, že určitě ty služby vyžadují jakousi korekci, všechno má svou evoluci, je tady digitalizace a tak dále a tak dále. Nicméně způsob, jak se k tomu přistoupilo, je prostě špatný. Opravdu - nebylo to prodiskutováno. Tady bylo jasně zmíněno, s kým to nebylo prodiskutováno. Já ještě musím dodat, nebylo to prodiskutováno například s managementy nemocnic, což je naprosto zásadní. A my si musíme uvědomit, že každé zdravotnické zařízení má jakousi vlastní strukturu a vlastní potřebu, jak ty služby zabezpečit. Takže není to připraveno. Naráží to na odpor. Opět to rozděluje společnost. A dovolím si říct, já bych vám tedy poradil, jak by se to mělo udělat: podívejte se do Německa nebo do Holandska. Ale necháme to na to, až se bude tedy připravovat jiná norma. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Poprosím pana poslance Kaňkovského a poté, aby se připravil pan poslanec Kasal. Máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně, kolegové, dělám to velmi nerad. Budu pak vystupovat ještě v poměrně dlouhém vystoupení. Ale musím říci tedy, že zasedání zdravotního výboru v Harrachově, kde jsme diskutovali novelu zákoníku práce velmi, velmi obšírně, tak tam iniciátorem toho usnesení, aby vláda ještě změnila parametry novely, tak ta iniciace byla zejména z opozičních lavic. Zaznívaly tam velmi silné výroky, slyšeli jsme to s kolegy, já bych tady mohl některé prezentovat, co se stane až. Nebudu to dělat, nepovažuju to za solidní.

Ale vystoupení kolegy Brázdila, který nás tady osočoval ze všeho možného, má jednu pravdu. Skutečně, já jsem to tady podle mého názoru neříkal, že by to bylo projednané s odbory a s Českou lékařskou komorou, a budu to říkat i v tom svém vystoupení, považuji to za chybu, byť jsme ten pozměňovací návrh dělali v časové tísni. Za to se omlouvám. Omlouvám se celé lékařské obci. Nicméně ty ostatní invektivy si myslím, že nejsou na místě. Ještě ve druhém čtení tady někteří zástupci opozice chválili, že to řešíme, dokonce část ještě ve třetím čtení.

A k vážené kolegyni Babišové - i ona tady vystupovala a mluvila o tom, jaké problémy budou v sociální oblasti, že nebudeme schopni řešit ty přesčasy. To znamená, chtěli jsme nějakým způsobem do toho vstoupit a hledali jsme nějaké řešení. Našli jsme ho na přechodnou dobu, rozhodně není ideální, nikdy jsme to netvrdili, rozhodně jsme ochotni dále jednat. Bude tady další novelizace zákoníku práce. Ale to osočování jenom na bázi toho, že tady vznikly negativní emoce, a najednou překrucování toho, jak probíhal ten zdravotní výbor, že to usnesení tam podpořili všichni přítomní, tak to si myslím, že sem nepatří a že to je hlavně lidsky velmi smutné.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Kasala a poté se připraví pan vicepremiér Jurečka.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Byl jsem jedním z těch, který byl na zdravotním výboru. A byl jsem taky jedním z těch, který říkal, že radši budu za Českou republiku platit peníze, než budu řešit to, jakým způsobem budou ošetřováni ti pacienti. Samozřejmě chápu, co se napravuje, ale není tam slyšet to B - kdo se bude o ty pacienty starat? Tady zaznělo, jakým způsobem sloužíme, kolik desítek let. A teď se to řešilo tímhle způsobem. A ve chvíli, kdy jsem tedy pochopil, že to chcete řešit poslaneckou verzí, tak jako ta bude platit za měsíc. Já už jsem slyšel od našich některých personalistů, že my budeme chodit ve tři hodiny ráno do služby, abychom to naplnili? Chápete to? Tady hájíte to, že aby tam byl soulad s tou rodinou a prací, tak jako jenom vysvětluji, že tím, jak to je navrženo teď, tak je to problém.

A když se tedy bavíme o tom, kdo zastupoval, tak já jsem se ptal zástupce Ministerstva práce a sociálních věcí, jak se to zastupovalo? Zdravotníci tam nebyli. A na dohodách je založena de facto většina zdravotnického systému ve smyslu služeb. Ano, je tam to, že to bude rozšířené. Ale ty přesčasy mají nějaké rozsahy a nebude se moc překrývat. Takže to není jenom o malých nemocnicích, ale i o malých odděleních - neurologická oddělení, dětská oddělení, ORL oddělení a další, kde není dostatek lékařů, protože tam není potřeba, abych jich tam tolik bylo na (počet) pacientů, které tam mají. Takže řekněme si, že to postihne velkou část zdravotnické obce a bude mít na to měsíc. Gratuluju vám.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana vicepremiéra s faktickou.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Tak znovu a fakticky. U dohod měníme pouze to, že do té dohody doplníme větu, která odkazuje na to, kdy, v jakých zhruba časech, které dny, případně s odkazem na další třeba podmínky, jestli někdo to má dělat v návaznosti na nějaké změny během počasí a tak dále - to ten člověk má dělat. Základní jednoduchá záležitost. Žádné papíry navíc.

Pokud jde o otázku navýšení přesčasů pro lékaře, tak se bavíme o tom, že ten vztah musí být na základě dobrovolnosti, speciálního evidenčního postupu, kdy jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec jsou potom evidováni u Státního inspektorátu bezpečnosti práce, je tam možná velmi efektivní kontrola. Není to charakter běžné přesčasové práce. Bude to speciálně evidovaná činnost tak, abychom byli schopni si při kontrolách ověřit, že ten vztah nevznikl pod tlakem a podobně. Není to věc, která by teď měla za měsíc znamenat to, že tady mají být dramatické změny na trhu práce. To takto není.

Doporučuji přečíst si i tu důvodovou zprávu, nechával jsem rozeslat i přesné podmínky toho, jakým způsobem se toto eviduje. Je to stejné principiálně, jako to vyžaduje evropská legislativa i u těch zahraničních zemí. To znamená, zde argumentujeme tím, že v Německu, v Rakousku jsou v tomto ohledu jiné podmínky. Nikoliv. Tyto země využívají úplně principiálně stejnou výjimku, kterou evropská legislativa umožňuje.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Babišová a poté pan poslanec Philipp.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla promluvit k panu poslanci Kaňkovskému prostřednictvím vás, pane místopředsedo. Pane poslanče, jestli jste mě dobře poslouchal, tak já jsem tam řekla, že jsme všichni v dobré víře schválili váš pozměňovací návrh. Tak jsem to tam opravdu řekla, je to na stenozáznamu. Já jsem vás nějakým způsobem nehanila a všichni víme, že jsme se snažili nebo vy na zdravotním výboru jste se snažili tuto situaci řešit. Že to dopadlo takhle a ta situace není ideální, je prostě holý fakt. Ale ještě jednou opakuji, já jsem sdělila, že jsme všichni v dobré víře v třetím čtení schválili poslaneckou verzi i s vaším poslaneckým návrhem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Philippa a poté pan poslanec Kasal.

 

Poslanec Tom Philipp: Vážené dámy, vážení pánové, všichni víme, co pracujeme ve zdravotnictví, že lékaři pracují 50, 60, 100, 150 hodin měsíčně víc v přesčasové práci nebo v práci, kterou tráví v době noční a v sobotách a v nedělích. To, co se teď stalo, na tom vůbec nic nemění. Tady se vytváří dojem, že jsme přidali lékařům nějakou práci. Nepřidali. My jsme pouze ztransparentnili ten vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, umožnili jsme, aby, když to bude v přesčasové práci, se započítávala ta mzda nebo ty finanční prostředky, které dostávají, do náhrad, to znamená do úhrady, když jdou na dovolenou nebo třeba když jsou nemocní. Ten vztah díky tomu, že bude transparentní, tak pro ty lékaře bude podstatně jednodušší a bude pro ně mnohem bezpečnější, protože ty dohody, které se tu dělaly, to znamená práce, která se nazývala jinak nežli službou, nazývala se různým dohledem nad pracovištěm a podobně, samozřejmě vystavovala ty lékaře i určitému nebezpečí, že v případě, že dojde k nějakému soudnímu sporu, tak vlastně nebudou řádně chráněni třeba pojistkou. To jsou všechno věci, které tento pozměňovací návrh napravuje nebo nějakým způsobem umožňuje zkvalitnit.

Mně se opravdu nelíbí, že i kolegové, kteří jasně vyzývali k tomu, abychom udělali nějaký zásah, abychom umožnili transparentnější vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, tak dneska naslinili prst, vidí, že ta situace je v terénu špatně pochopena, a místo aby ji vysvětlovali, aby byli rádi, že celkově můžeme tomu stavu lékařskému nějak pomoci, tak vlastně využijí té vlny nepochopení a chtějí se na tom trošku svést a udělat si na tom své PR. Mně se to opravdu nelíbí. Nezlobte se.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Kasala.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo. Musím, vaším prostřednictvím (řečeno předsednictvím) reagovat na kolegu Toma Philippa, kterého si nesmírně vážím. Tome, nezlob se na mě, ale to tedy takhle určitě...

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Prosím, je třeba oslovovat řádně tak, jak se má.

 

Poslanec David Kasal: Vaším prostřednictvím. Já už jsem to říkal předtím, vaším prostřednictvím.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Rozumím tomu, ale měli bychom dodržovat pravidla.

 

Poslanec David Kasal: Nezlob se na mě, ale z hlediska toho, co jsi teď říkal, jak to mám tedy vysvětlit, když se na mě obrátí management a řekne mně, jakým způsobem? A přednesl jsem to i na zdravotním výboru - odpověď jsem nedostal. A tam jasně zaznělo, jak bude vykládaný ten zákon. Protože na ten zákon, který se má schválit, jsou tři názory. Nebylo mně odpovězeno. A všechny managementy to budou chtít, aby se podle toho zařídily. Takže to vůbec takhle není, to není žádný slinění prstů.

A chtěl bych se tedy zeptat v rámci toho. Součástí výuky je například u každého oboru čtyřicet, padesát služeb ročně. Ty jsou tedy součástí práce, nebo jsou součástí výuky, když už se o tom budeme bavit?

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Kaňkovský a poté přihlášen s faktickou pan poslanec Mašek.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Ještě jednou dobrý večer. Chci poděkovat paní kolegyni Babišové, prostřednictvím pana předsedajícího, vážím si vašich slov.

A potom ještě fakticky. My tady mícháme teď dvě věci. Jedna věc je kritika vůči poslaneckému návrhu mého a dalších šesti kolegů týkající se možnosti uzavřít dohodu na další dohodnutou práci přesčas a druhá věc je transpoziční část, která přináší povinné přestávky v práci. To byl problém, kterým jsme se taky velmi intenzivně zabývali už během přípravy připomínkového řízení, řešili jsme to s kolegou Maškem, potom už v rámci legislativního procesu s kolegou Brázdilem. My jsme skutečně měli velkou snahu nějakou výjimku najít v možnosti té transpozice, protože já to vím od našich mladých lékařů, sloužit dva víkendy nebo tři víkendy místo jednoho, to skutečně je velké narušení rodinného života, to si všichni velmi dobře uvědomujeme. A většina lékařů radši upřednostní sloužit jeden nabitý víkend, byť se z toho potom půl týdne nějakým způsobem zvrávorává, ale je to menší narušení rodinného života. Bohužel jsme i po dotazech Evropské komise tuto výjimku nenašli. To znamená, to nebylo součást nějakého pozměňovacího návrhu nebo nějaké vůle Ministerstva práce a sociálních věcí, to bohužel byla transpozice. A já jsem velmi proevropský, ale v tomto případě říkám směrem k Evropské komisi - tady bys nám měla nechat větší vůli, protože zdravotní systémy v jednotlivých zemích nejsou uniformní a každá ta země by si tuto část měla ošetřit po svém.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Mašek.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážení ministři, vážený pane senátore, kolegyně, kolegové, já bych rád zareagoval na Toma Philippa, který vyzýval k tomu, že bychom to měli lidem vysvětlovat. Takže bych vás rád vyzval a zeptal se, proč jste dneska nikdo z koalice nepřišli to vysvětlovat do Devadesátky na ČT a zůstal jsem tam sám? Čekal jsem, že tam přijde nějaký specialista. (Potlesk poslanců ANO.) Takže to je jedna poznámka.

Druhá poznámka. Já si většinu věcí nechám do svého vystoupení, ale musím reagovat, pane ministře. Včera zase na Třistašedesátce mluvil předseda těch mladých lékařů a řekl, že to prostě předjednáno nebylo, že nic jasného není do budoucna, že tam žádné sliby nejsou a oni na žádné sliby nejdou. Byla to poměrně bouřlivá debata ještě s prezidentem Kubkem. A ta otázka je největší problém, pane doktore Kaňkovský. Já jsem byl jeden z iniciátorů, že se s tím něco musí dělat. Ale dělali jsme to strašně narychlo a dodatečně se ukázalo, že tam je jedna veliká chyba. A ta chyba je v upřednostnění hlavního pracovního poměru, dělání všeho legálně, aby to všechno bylo zaplacené. Ale hlavní pracovní poměr vám umožní být maximálně 12 hodin v práci. A my tady jedeme systém řadu let, že jsme 8,5 hodiny v práci, přerušíme to dohodou o pracovní činnosti, která je na jinou činnost, je to svým způsobem podfuk a pak ten lékař pokračuje zase v hlavní pracovní činnosti. Ale upřednostnění hlavní pracovní činnosti neumožňuje delší práci než 12 hodin. Ty přestávky virtuální typu, že někdo bude střídat ve tři hodiny ráno, je nesmysl. Takže my jsme se dostávali do slepé uličky a já jsem trošku doufal, že to senátoři opraví tohleto, což se bohužel nestalo. Obě verze jsou v tomhletom chybné, obě verze zavírají dveře organizátorům zdravotnictví rozepisovat služby jako doposud. Ta situace je prostě horší a my s tím nemůžeme souhlasit, musí se to upravit. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím pana poslance Zlínského.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Dovolte, dámy a pánové, abych se vyjádřil taky k této problematice. Jsem taky lékař, tak jsem si těchto služeb užil taky do sytosti během svého života a věřte tomu, že to byly služby divoké, protože sloužím na ušním, tak mnohdy to bylo skutečně velmi náročné.

A já jsem si dal schůzku se zástupcem těch mladých lékařů a podle toho, co říkal, tak ti mladí lékaři jsou zoufalí. Takže to, že oni nechápou takzvaně dobře míněnou novelu, já to chápu tak, že to byla jenom jakási jiskřička, která v nás vznítila tu suchou slámu, protože všímáte si toho, že ty protesty lékařů se opakují s nějakou periodicitou? Protože se v nich nastřádala jakási nespravedlnost za to, jakým způsobem se k nim ten stát a ta společnost chová. Takže oni to v sobě střádají a pak už stačí jenom trochu a prostě vybublá to tímto způsobem. Já se přiznám, že mě to taky překvapilo, ta bouřlivá reakce a možná to svědčí o tom, že bychom si měli více všímat, co se v tom zdravotnictví děje, a více komunikovat se zástupci těch lékařských organizací, aby nedocházelo k těmto nedorozuměním. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Tom Philipp - další poslanec přihlášený s faktickou poznámkou a připraví se pan poslanec Brázdil.

 

Poslanec Tom Philipp: Já jsem byl vyzván panem kolegou Maškem, kterého si také vážím. Včera jsme byli spolu v Třistašedesátce. Společně jsme vysvětlovali, jak to vlastně je s tím zákonem a s tím pozměňovacím návrhem, takže to není o tom, že bychom se báli před veřejností, ale v den, kdy se projednávají vratky ze Senátu, tak samozřejmě tady být musíme, protože se nepáruje, a i kdyby se párovalo, tak prostě stojednička je stojednička. Takže to není o tom, že bychom nechtěli vysvětlovat, ale prostě plníme si své pracovní povinnosti poslance.

Jinak tady z těch všech vystoupení jasně vyplývá, že si všichni uvědomujeme, že v tuto chvíli už současný, stávající zákoník práce je překračován, nedodržován a že bychom s tím něco měli dělat. To, že se to takhle nasvítilo, to, že se vlastně vzdemula i určitá vlna nevole mezi mladými, kteří jsou prostě jiní, než jsme byli my, a je to dobře, že jsou jiní, prostě posouvají ty hranice, respektive to pracovní prostředí a pracovní podmínky jinam do normálních kulturních rozměrů, ne jako to bylo za nás - 72 hodin v práci a jelo se dál. Je to naprosto v pořádku. Já jim úplně stoprocentně fandím, jsem rád, že se to nasvítilo, jsem rád, že se o tom takhle mluví, ale nedělejme z toho prosím nějaké populistické vystoupení. Snažme se to racionálně řešit. Jsme odpovědí za to, aby se tady v České republice dál dalo normálně léčit, normálně aby fungovala zdravotnická zařízení. A ta normálně fungovat nebudou, pokud lékaři nebudou sloužit přesčasové práce.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Zatím poslední faktická - pan poslanec Brázdil.

 

Poslanec Milan Brázdil: Populistické není špatné slovo. Ale máte pravdu. Kolegové, všichni, jak tu jsme, chceme to řešit nějak dobře? A já jsem to slyšel teď. Je to špatně, není to ideální a bude to problém. Tak pojďte, mám řešení. Teď se zamyslete. Shoďme to. Teď bude senátní, pak bude sněmovní, dejme to pryč. Pan ministr předloží v devadesátce nově a lépe, kde už bude nějakým způsobem - a může to být hodně rychle, jenom když se bude chtít... Vy říkáte, ne, schvalme to, je to blbě a i pan ministr. Ale já jsem jim to pak slíbil, že to otevřu a pak se nějak domluvíme. Co toto je za legislativu? Komu to pomáhá? Tak stejně se budou platit nějaké prachy za to, tak pojďte, shoďme to. Vždyť já vím, že vy se za to, nechci říct, stydíte, vy také s tím máte problémy, také to nechcete. Moc dobře to vím. A kór tedy - pan ministr ne, zemědělec ne, ale mluvím o těch lékařích, kteří kývají ano, já to vím, tak pojďte, domluvme se. Zkuste se teď sejít, řekněte, dobře, má pravdu ten Brázdil, sice nic extra chlap to není, ale občas s nápadem přijde. Shoďme to a přijďme znovu s devadesátkou, a my, když to bude dobré, to podpoříme. Je to řešení, je to logické, není to populistické, není to nijaké. Je to pro ty zdravotníky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, a vzhledem k tomu, že není žádná další faktická, poprosím paní poslankyni Adámkovou.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Faktické mají jedno kouzlo, možná kouzlo nechtěného, protože aby ta situace navazovala, tak teď samozřejmě je to trošku pel mel, ale já se s tím vypořádám. Musím říci jednu věc, že problém sloužení pohotovostních služeb v nemocnicích je velmi ožehavé téma, které není v poslední době nové vůbec. Je to stará velká bolestivá věc. A bohužel musím říci, že ty představy, prosím pěkně, že někdo po 12 hodinách práce v nemocnici ve službě si jde jakoby odpočinout a přijde jiný, jsou pouze do říše pohádek. Nevím, jestli to máte od Andersena či od někoho jiného, ale to je nereálné, nesmyslné a nikde to není pravda.

O tom, že to není podle zákoníku práce, to je pravda. To má pan ministr naprostou pravdu, ale prostě ta realita je taková, jaká je. Já mám trošku pocit, že asi tak sloužím dlouho, jako je pan ministr na světě, tak mi dovolte trošku reminiscence, co už se všechno pokusili v té chvíli udělat, a ono to nikdy nedopadlo dobře. Za prvé, co se týče toho, kolik může být člověk v práci hodin, to už jsme všechno zažili. A vlády, které byly po roce 2000 - ne naše, pane ministře, ale vlády po roce 2000, to řešily tím, že byl proplácen pouze určitý počet hodin. Ostatní se takzvaně měly vybrat v náhradním volnu. Vážené kolegyně, vážení kolegové, takto jsem přišla o stovky hodin, protože ono se to dá vybrat pouze do dvou měsíců od provedené služby a podle potřeby oddělení. Mladý doktor si nemůže vybrat nic, ten na tom oddělení je pořád. To je nesmysl. A je potřeba říci, že mladí lékaři v první chvíli opravdu vítali navýšení těch hodin, protože jim vůbec nedošlo, že také musejí odejít domů a musí si odpočinout. Čili musíme si uvědomit jednu věc. Oni se také zamysleli, byli za mnou asi čtyřikrát a skutečně ta oficiální frakce Mladých lékařů řekla, že s nimi vůbec nebylo jednáno. Je to jejich informace. Nemám důvod jim nevěřit. Je pravda, že nebyli na zdravotním výboru, došlo jim něco později, ale to se stát může. O tom, že problém s tímto návrhem měl Senát, je také pravda. Nedošlo tam k přijetí některých pozměňovacích návrhů, což samozřejmě je plné právo Senátu přijmout to, co odhlasují, které by pravděpodobně zmírnily ten dosah, ale stalo se, což dostáváme opět verzi, která příliš nic neřeší. Neřeší tu nespokojenost a víceméně neřeší ani opět dělání Potěmkinovy vesnice. Jestli si myslíte, že tím, že řekneme, že můžeme podle zákoníku práce pracovat 12 hodin, řekněte klidně 9 hodin, to je jenom otázka čísla, realita taková není. Opět to bude jenom tužka a papír, a to bych tedy velmi nerada. Čili v současné době mladí lékaři přišli na to i po jakýchsi hovorech se svým managementem v různých nemocnicích, že prostě ta situace bude jiná. Není to tak, že to je dobrovolné. Pane ministře, při vší úctě k vám a víte, že já velmi obdivuji to, že jste si vzal na starost rezort, který opravdu je vám na hony vzdálen, a já to tedy oceňuji jako odvahu, musím říct, tak mladý lékař se připravuje na atestaci. A jestli si myslíte, že si dovolí říct svému přednostovi, jako že tedy nebude sloužit, protože prostě chce jít chytat ryby, prosím vás, ukažte mi ho. Já bych ho chtěla vidět. Jsou oddělení, která nedovoluji ani, aby si přehodili ti lékaři službu mezi sobotou/sobotou, protože prostě závisí na těch lidech. A jestliže ta možnost tady bude, že oni tak budou sloužit, tak já vám garantuji, že prostě budou sloužit bez ohledu na to, jestli to potřebují, nebo ne. Prostě využije se to, což není správně. To já s tím souhlasím, ale jestliže ta možnost bude, tak samozřejmě se bude takto využívat. A skutečně zase ve snaze tedy, my jsme kdysi mohli sloužit pouze 92,5 hodiny, ostatní bylo na náhradní volno, ovšem podle potřeb oddělení. Já vás ujišťuji, že tam byly stovky hodin, které jsem tam nechala, protože prostě mi bylo řečeno: no, nemůžete si vzít náhradní volno, já vás tu potřebuji. A žádný mladý doktor před atestací si nedovolí ani otevřít rychle dveře před tím přednostou, protože ví velmi dobře, že by nedostal dobré hodnocení, nebo by nebyl připuštěn k věcem, které musí udělat.

Musím říci, že medicína v tomto směru je jediný obor, který v postgraduálu se poměrně dost podobá vojně, a my jsme na to zvyklí. Tak dobře, už jsme to přežili, naši mladí to přežijí také. Určitě jsou chytří, odvážní, to je všechno dobře, ale já si myslím, že to, co bychom měli udělat, a slyšíte to ze všech stran, a teď říkám to, co jsem řekla již ve druhém čtení, já opravdu nechci, aby se o pacienty starali lidé, kteří 48 hodin nespali. A věřte mi, že jsem opakovaně nespala celou sobotu, neděli. Při organizaci transplantace nevidíte nejenom ten pokoj vůbec, možná ani ten telefon. Takže já bych byla velmi ráda, kdyby se napravila tato situace. Je to obtížné, to pozor, to samozřejmě ano, to vůbec není jednoduchá záležitost, a kdybychom chtěli přijít, a ten návrh také byl, abychom přešli na směnný způsob služeb pro lékaře, tak v tom případě ovšem jich máme o tisíce málo, možná desetitisíce v rámci republiky. Takže to také v současné době nebude řešení. Ty propočty existují, jsou pro různé nemocnice různé a nechci je tady říkat, ale musím říci, že opravdu to řešení, ta snaha byla, ale výsledek bohužel není šťastný. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně. A další, kdo je přihlášen do řádné rozpravy, je pan poslanec Síla. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vládo, dámy a pánové, dovolte, abych se k této problematice, která se tady projednává dneska, taky vyjádřil. Je to velmi složitý problém, který se řeší prakticky (po) celou moji medicínskou praxi. Já jsem se stal primářem na neurochirurgii v roce 1991. Od roku 1991 jsem řešil problémy se zajištěním pohotovostních služeb. Proč? Z jednoho prostého důvodu, protože bylo málo lékařů. A proč bylo málo lékařů? Protože tito lékaři byli propuštěni... nebo propuštěni... bylo jim umožněno odejít z nemocnic do privátních ambulancí jako takzvaní specialisté, to znamená, odešla zhruba třetina lékařů do specializačních ambulancí, kteří vypadli ze služeb. To je základní příčina, proč my tady tento problém řešíme, a my už ho řešíme třicet let. Stále tento problém nemůžeme vyřešit, protože lékařské fakulty dodávají do systému neustále stejný počet lékařů, stejně jak to bylo dřív, ale těch 30 % lékařů teď v nemocnici neustále chybí. Toto je základní příčina, kterou my tady teď řešíme. A dívat se na to jenom z toho pohledu, že je tady nějaká DPP a DPČ a že je tady změna zákoníku práce a že je tady potřeba z prodloužit doby přesčasů lékařů a tak dál, to není řešení systémové, to je vyrážení klínu klínem a který v současné době prakticky narazil už na dno.

Nejen mladí lékaři, ale lékaři již střední generace dneska mají už platy takové, že jim není zapotřebí sloužit tolik hodin přesčasů. My, to znamená, moje generace sloužila ty hodiny přesčasů hlavně kvůli penězům, protože jsme měli tak nízké platy, že kdybychom chodili se základním platem domů, tak jsme chodili jak uklízečky. Dneska ti lékaři střední, dokonce už ta mladší generace, je solidně placená tak, že oni to nepotřebují sloužit, jednak, a druhak mají úplně jiný názor na život a snaží se žít život úplně jinak. Já třeba s tím, jak jsem sloužil, já jsem vlastně odsloužil dva životy, kdybych ty hodiny všecky spočítal, a pomalu jsem neviděl svoje děti vyrůstat.

To oni dneska nechtějí, ti mladí, proto se staví na zadní. My jsme si pozvali tady, kolega Zlínský už to říkal, vaším prostřednictvím, vedoucího lékaře těch mladých lékařů, doktora Přádu, s kterým jsme to dvě hodiny probírali, tady tuto problematiku, jaký oni na to mají názor a jakým způsobem by to oni řešili. A a jediný konsenzus, který byl, na který oni by přistoupili, protože nedostatek lékařů, ten nejde změnit naráz, byl ten, že kdyby se jim služby, které by sloužili - nebo oni by zůstali sloužit tak, jak slouží dnes - že by se jim výrazně navýšily platby mezd za ty služby, že to by bylo jediné, na co by přistoupili - zaplaťte nám a my tedy to budeme sloužit. Jak ne, tak přestaneme sloužit nebo dáme výpovědi a tak dál, taková byla jejich řeč.

Čili já bych chtěl se zmínit o tom, že těch třicet let, které já jsem zažil vypisováním služeb nebo jako manažer, který byl odpovědný za to, aby to oddělení fungovalo, aby bylo skutečně pokryto službami pohotovostními lékařskými, tak služby byly mnohdy pokryty velmi špatně. Mně se třeba stalo, že jsem přišel v sobotu do služby ráno a ještě jsem nebyl převlečený a už mně hlásili, že mám v předsálí pacienta k kraniocerebrálním poraněním, takže já jsem neudělal ani vizity na oddělení a už jsem šel operovat. A jak jsem zašel na sál, tak mně vozili jednu hlavu za druhou - poranění hlavy, prasklá aneuryzmata a tak dál, takže já jsem operoval od soboty od rána, co jsem přišel v sedm hodin, do neděle do deseti hodin večer. Až v deset hodin večer v neděli jsem šel dělat vizity na oddělení. Tak si dovedete představit, jaká je zátěž lékařské práce.

To znamená, proč já to vykládám? To já jenom proto, abyste třeba si mnozí odpustili takové ty poznámky, že jsou lékaři přeplacení, že už mají dost peněz, co by chtěli, že si vymýšlí a tak dál. Není to pravda. Není to vůbec pravda, já osobně si myslím, že v současné době a v současném stavu našeho zdravotnictví, které je před kolapsem, je jediná možnost, jak to řešit, jak navrhoval tady kolega Brázdil, ale hlavně navýšit platby za pohotovostní služby. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Je zde jedna faktická poznámka od pana poslance Davida Kasala.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo. Já bych jenom krátce reagoval na poslední vystoupení a chtěl bych říct jednu věc. Jak tam bylo řečeno, že stav je stejný a je stejný počet lékařů, tak já, protože mám v zásadě z 99 % na oddělení ženy, tak tam je to složitější, protože za poslední roky se výrazně zvedla feminizace a musíte počítat s tím, že ženy mají reprodukční věk a že chtějí rodiny. Takže každý primář, který má na oddělení ženu, musí dopředu počítat s tím, že bude mít rodinu, bude mít děti a ta dotyčná vypadne na šest, devět let. Ten lékař chybí v systému. Ale problém je ještě hlubší ve chvíli, kdy se mají vracet. Některé se vrátí, některé jdou mimo systém.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A pan poslanec Farhan.

 

Poslanec Kamal Farhan: Děkuji za slovo. Já jsem se jenom krátce chtěl vyjádřit ke svým předřečníkům, že se to týká, že to vyřeší nebo částečně vyřeší nějaká finanční kompenzace nebo peníze. Já o tom nejsem přesvědčen. Ta geneze jako taková byla jednak už rok, kdy víme o té transpozici, samozřejmě mohlo se s tím začít i dříve. Já bych rád slyšel nějaké komplexnější řešení, nějaké návrhy, nějakou časovou osu, jak se to bude řešit. Ten pozměňovací návrh, který byl dán na poslední chvíli, jednoznačně ukazuje to, že vlastně neexistuje žádné řešení, které by přicházelo ze strany ministerstva. A je vůbec smutné, když se podíváte, ta diskuze, ať už s odbory, s odboráři, s mladými lékaři a s ministerstvem, to jsou dva světy, které si vůbec nerozumí. Já jsem dneska s některými z nich mluvil, četl jsem to na sítích. A když se podíváte třeba, co napsal pan ministr po jednání - teď myslím, že to psal pan ministr Válek - když jsme včera odcházeli z jednání se zástupci sekce mladých lékařů ČLK na půdě Ministerstva práce a sociálních věcí, měli jsme dobrý pocit. Já to, co jsem dneska slyšel, a to, co jsem četl od zástupců mladých lékařů, ti z toho rozhodně dobrý pocit neměli.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. A poprosím pana poslance Maška, jsme zpátky v rozpravě.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Kolegyně, kolegové, Evropská unie tu směrnici zavedla v roce 2019. Proč to říkám? Nikdo jste se nás tady nezeptali - a co jste dělali vy jako ANO? Čekal jsem tu otázku. Já si ji položím sebevražedně sám. My jsme na to měli skutečně léta 2020 a 2021, ale tehdy byla úplně jiná priorita. Tehdy jsme tady všichni bojovali s covidem a bojovali jsme s covidem i tady ve Sněmovně, ani to nechci vzpomínat. A skutečně jsme ten proces nezahájili. Krom toho, že jsme si tehdy byli vědomi absolutního nedostatku lékařů, měli jsme statistiky, kolik lékařů je nad šedesát let, tak teď už máme, kolik lékařů je nad pětašedesát let, prostě se to posunuje, a pokud v tom nic neuděláme, tak za pět let si budeme říkat, kolik lékařů je nad sedmdesát let a oni to pořád nějak, ten systém, budou držet. To, že ti mladí jsou úplně jiní než my, prostě to nezažili, my jsme sloužili skutečně 150 hodin a skoro zadarmo, pak jsme za to dostávali nějaké peníze a dodneška se to prostě drží a ty služby neodpovídají zákoníku práce. Víme to všichni.

V roce 2008 až 2013 tady už jednou ta výjimka, pane doktore Kaňkovský, prostřednictvím předsedajícího, byla. V té době jsem jako ředitel záchranné služby dostal od inspektorátu bezpečnosti práce 20 000 pokutu za to, že překračujeme zákoník práce, že nedodržujeme přesčasové hodiny, nedodržujeme délku směny, a bylo mi vyhrožováno tím, že až přijdou podruhé, bude to už za 5 milionů. Protože ta tristní situace ve zdravotnictví byla plošně, inspektoráty bezpečnosti práce prostě zdravotnická zařízení obcházejí velkým obloukem. To trvá dosud.

Potom jsem chtěl říct, ta Evropská unie chtěla sladit dvě věci. A to jednak pracovní prostředí, pracovní vytížení versus rodinný život. Takže v podstatě vychází vstříc těm mladým lékařům, kteří mají úplně jiný pohled, jak na práci, tak na život, a kteří si chtějí vydělat peníze dobré za základní hodiny.

Jak jsem zmínil tady v té faktické, tak rozdíl je mezi hlavním pracovním poměrem a DPČ, kdy skutečně díky DPČ, to jsme se naučili po tom roce 2013 intenzívně využívat jako organizátoři zdravotnictví a tím jsme vlastně nahrazovali přestávku v práci. Tím jsme umožňovali, aby tam ten lékař byl 24, 32, 48 hodin. Je to špatně, je potřeba s tím něco dělat. A tahle směrnice, ta implementace evropského práva, určitě neumožňuje být benevolentnější.

Takže já upozorňuji na to, že se musí dělat razantní kroky v organizaci práce, v organizaci služeb, navýšení počtu lékařů, zaměstnávání cizinců, usnadňování jejich aprobace, usnadňování dalšího vzdělávání našich lékařů apod. Pokud se to nestane, tak po té výjimce, kterou vlastně vy si tady dneska odhlasujete, po té pětileté výjimce, zase zůstaneme úplně na startovní čáře. Takže si myslím, že to je špatně. Mladí lékaři se vyjádřili jasně. Nesouhlasí s tím, ve vaší terminologii vyslali jasný signál, a na příkladu toho, že senátní vratka obsahuje to, že DPČ má být plánována, nebo může být plánována, i méně než tři dny před započetím pracovního výkonu, tak pan ministr tady řekl - ale to není možné, to v podstatě Evropská unie nepovolí, je to proti Evropské unii. Ano a je to i jeden z důvodů, proč tu senátní vratku nechcete, že by to byl problém v jednání s Evropskou unií.

Já tady chci připomenout, že můj kolega Brázdil, poté, co jsme se dostali do té slepé uličky s přesčasovou prací, jak jsem tady předtím vysvětloval, kde nemůže být směna delší než 12 hodin, tady navrhl ve Sněmovně - já jsem to neudělal, byť jsem to měl v úmyslu, protože mě bylo odborníky z MPSV vysvětleno, že by to bylo ve velké kolizi s Evropskou unií - ale kolega Brázdil to udělal a navrhl tady možnost nejdelší směny 24 hodin. Tento návrh by dle mého soudu tu situaci ještě dokázal vyřešit, protože těch 24 hodin na to se ty služby už plánovat dají, a když by to byla jediná výjimka vůči Evropské unii, tak věřím, že při kvalitě našich vyjednavačů, které tam posíláte, bychom tu výjimku dokázali obhájit a tím bychom zajistili péči o naše pacienty. Já si myslím, že tohle stojí za to zvážit a tuto změnu udělat. Protože jiné rychlé změny není náš systém zdravotnický schopen vstřebat. Samozřejmě se nabízí i další věci jako na západ od nás, a naznačoval to můj ctěný kolega Špičák, který naznačil, že se v jiných zemích slouží, nebo slouží - je jakási "příslužba" doma s aktivací lékaře určitých odborností, který dojede třeba za víkend třikrát v garantovaném čase, třeba do 30 minut, do nemocnice, odvede ten výkon a zase se vrací k té rodině. A to jsme u toho vyvážení toho pracovního a rodinného života. I to je jedna z cest, jak se lze vyhnout přesčasové práci. Ale tohle se neudělá lusknutím prstu, na tomhle se musí pracovat dlouhodobě. A pokud dneska koalice, já předpokládám, že si schválí asi tu sněmovní verzi, tak budeme určitě jako opozice tlačit na to, aby to pětileté období, které je na určité narovnání toho systému tady u nás, tak aby nebylo promarněno a aby se učinily změny již za vaší koaliční vlády, potřebné změny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, pane poslanče. Máme zde dvě faktické. První pan poslanec Janulík.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Tak jak vidíte, tak jsme se tady tak, tady definujeme jak apoštolové na orloji zcela logicky ti, co jsou v první řadě doktoři a potom až politici, tak to vidíme takto a ti druzí doktoři, kteří jsou v první řadě politici a pak doktoři, tak to vidí jinak. No, já myslím, že to nemá žádné řešení. Já jsem se dokonce na to svého času v tom roce 2014 těšil, že to rozlouskne ta unie, protože mnozí tady pokyvujete a vůbec nevíte, o čem mluvíme, protože jste to nezažili a když to člověk nezažije, tak tomu neuvěří. Já vás jenom upozorňuji, že si můžete tady odhlasovat, tak jak jsem to říkal, klidně změnu gravitačního zákona a stoosmičkou si ji prosadit, ale budete padat na hubu pořád stejně. Takže, upozorňuji vás, že ti mladí doktoři už to prostě dělat nebudou, ty čtyři tisíce, co to podepsaly, to jsou přesně ti v těch malých nemocnicích, ve fakultkách to nebude problém. A já jim fandím, věřím, že jejich spolužáci, kteří sedí na okresních a jiných soudech, že prostě vezmou v potaz a vydají předběžná opatření, kterým prostě tady toto vykořisťování lékařů zavedou. Protože ani otroci na plantážích se neměli taky špatně, ti v noci mohli spát. A v ten moment prostě je potřeba počítat s tím, že ten systém bude muset doznat nějaké, když ne evoluční, revoluční změny, že prostě v okresním špitále bude třeba ve službě jeden, maximálně dva doktoři a že nebude moci poskytovat tu péči, jak ji desítky let poskytoval, za tu cenu, že ti lidé měli zlikvidované životy, rodiny a tak dále a všichni se tvářili, že to je všechno v pořádku a že to tak má být. Finance by to možná vyřešily. Vzali jste zdravotnictví skoro 15 miliard, teď by se hodily, kdyby tam byly, možná, že kdyby se opravdu adekvátně ti doktoři zaplatili, možná aspoň tak jak zedníci třeba (Předsedající Havlíček: Čas, pane poslanče.), tak by to pomohlo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poslední faktická, zatím poslední, paní poslankyně Mádlová.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já bych chtěla doplnit pana kolegu Maška a i kolegu Janulíka, že to nepochybně bude chtít nějaké změny v organizaci práce, ale myslím si, že tady budeme muset přijmout i fakt, že se to týká i hlubší změny, tzn. nastavení celého systému zdravotnictví. Protože pokud budeme pracovat s daty, které jsou třeba ve zdravotnické ročence, tak tam se můžeme setkat s tím, že třeba od roku 2004 do dnešního dne došlo k výraznému poklesu lůžek v nemocnicích, došlo k výraznému nárůstu ambulantních specialistů, primárních lékařů atd. To znamená, že je potřeba podívat se na to, kde vlastně ti zdravotníci vůbec jsou, protože podle statistik to vypadá, že došlo i k nárůstu počtu lékařů i sester. To znamená, že se to týká i tvorby zdravotní sítě a my musíme vědět, kde tedy ty lidi máme, protože, zdá se, že třeba u sester jich pracuje obrovské množství, možná až 40 %, v samostatných ambulantních zařízeních a proto možná nejsou v té nemocnici. A to samé se týká i lékařů, přesně tak, jak říkal pan kolega Síla, že došlo k obrovskému nárůstu ambulantních specialistů a odchodu lékařů do těch ambulancí specialistů. Já neříkám, že to je dobře nebo špatně, ale jenom že to bude chtít důkladnou revizi systému a zjistit, kde ti zdravotníci tedy vlastně jsou a hlavně jaká je potřeba sítě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A poprosím posledního, zatím posledního, přihlášeného do rozpravy, pana poslance Kaňkovského.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Ještě jednou dobrý večer, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, členové vlády, já jsem měl nachystaný poměrně dlouhý, opravdu rozsáhlý příspěvek, ale vzhledem k tomu, že tady zaznělo spousta argumentů a také vnímám vaši únavu, tak se budu snažit ty argumenty, které tady zazněly, a musím říct, že některé zazněly i z řad opozice, zkrátit.

Já jsem se stal nechtěně, v podstatě po celé prázdniny, terčem poměrně velkého tlaku ze strany části lékařské veřejnosti, byť jsem nebyl jediným překladatelem toho tolik diskutovaného pozměňovacího návrhu, týkajícího se možnosti další dohody o přesčasové práci. Musím říci, že mě zejména překvapila rétorika a forma, jakou zvolil prezident České lékařské komory kolega Kubek, kterého si za spoustu věcí vážím, nicméně ty osobní výpady, až takový profesní lynč, musím říci, že mě překvapil. Hodně se toho odehrávalo na sítích, hodně se toho odehrávalo v některých médiích. Já rozhodně nejsem člověk, který tady bude teď tou samou mincí sázet, chápu, že prostě na řadu věcí můžeme mít různé názory, nicméně nečekal jsem, že v lékařské obci se setkám s až takovou mírou nenávisti.

Vrátím se na začátek, už jsem to tady říkal. To nebylo žádné pohnutí mysli v šestinedělí Víta Kaňkovského a dalších šesti poslankyň a poslanců. Skutečně to reagovalo na velmi vypjaté jednání zdravotního výboru v Harrachově a reagovalo to na podněty některých manažerů nemocnic, zejména těch menších, kteří avizovali, že pokud nedojde k některým změnám v novele zákoníku práce, tak nebudou schopni odsloužit služby od doby platnosti té novely. Zmíním se o tom problému, který nesouvisí s našim pozměňovacím návrhem, a to je těch alespoň 24 hodin přesčasů, to jsme skutečně velmi intenzívně diskutovali s Ministerstvem práce a sociálních věcí i s legislativci, kteří jednali s Evropskou komisí a s Evropským parlamentem a skutečně v tuto chvíli ta výjimka povolena nebyla. Nicméně, navážu na váženého kolegu Maška, v tom dalším období velmi rychle spojíme síly, využijme našich kontaktů v Evropské komisi i v Evropském parlamentu a znovu to zkusme. Pokud se nám to podaří, znovu jsem to tady říkal, já sám sloužím 28 let služby, teď jsem sloužil před dovolenou několik služeb, vím jak je to náročné a v tomto směru chápu nejenom ty mladé kolegy, protože mladí kolegové samozřejmě chtějí mít dneska více volného času, ale chápejme se i navzájem. Slouží střední generace, sloužíme kolegové, kterým je přes padesát, a my ten volný čas taky nějakým způsobem vnímáme, potřebujeme. To znamená, není to jenom záležitost mladých lékařů. U nás na oddělení pracuje pět mladých lékařů a musím říci, že já mám k nim velkou úctu a jsem velmi spokojený, že tam takovou mladou generaci máme. Hodně to s nimi diskutujeme a oni mnohem víc akcentují právě to, že by nemohli sloužit ty víkendy v těch větších celcích, než to, že se dává nějaká jiná možnost sloužit přesčasy.

Teď se zmíním jen už o těch konkrétních věcech, které pan...

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vás přeruším, protože už je špatně slyšet. Poprosil bych všechny kolegyně a kolegy, aby se ztišili. Děkuji.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Já se zmíním o té kritice, kterou pan prezident Kubek a šéfové odborů a Mladých lékařů k tomu našemu návrhu snesli. Na začátek řeknu to, co jsem už říkal předtím ve faktické poznámce. Skutečně, ten čas byl velmi šibeniční, přesto vnímám jako svou nebo potažmo naši chybu, že jsme se nepokusili s odbory a s Českou lékařskou komorou i se sekcí Mladých lékařů toto projednat. Tady se veřejně všem kolegyním a kolegům omlouvám.

Teď už jenom opravdu pár poznámek. Zaznělo tady i z řad opozice, že v tuto chvíli reálné řešení nemáme. Pokud jsme se ptali zástupců Mladých lékařů - oni jsou trošku taky mezi sebou znesvářené ty dvě sekce - co by navrhovali v tuto chvíli, tak jsou tam některé reálné návrhy. A tam já bych se za to velmi přimlouval. Oni velmi nelibě nesou, že v tabulkách a v katalogu prací složení kmenové zkoušky a atestace je pro ně jen velmi malou finanční motivací, protože když složí kmen, tak se jim navýší mzda o 2 000 a za atestaci to není o moc víc. Tady bych se velmi přimlouval a už jsme tu diskusi s panem ministrem Jurečkou i s panem ministrem Válkem začali vést. To je jedna z motivací, kterou by si mladí lékaři rozhodně zasloužili. To co ale od nich zaznívá a zaznívá to i od některých politiků a nepřímo to tady naznačil i kolega Janulík, že bychom víceméně měli ten systém nechat nějakým způsobem rozpoltit. A mladí lékaři dokonce říkají: Tak pojďme zrušit některé nepotřebné nemocnice, pojďme zrušit některá nepotřebná oddělení. Tak tady za sebe ze zkušenosti 28 let v praxi a 6 let ředitele nemocnice říkám: Toto opravdu bez nějaké hlubší analýzy nedělejme. Podívejme se do našich venkovštějších regionů, jak tam máme krizi v primární péči, jak nám tam chybí kapacity ambulantních specialistů. Pokud nechceme rozvalit akutní péči - u té plánované je to trošičku jinak, tam dneska lidé jsou ochotni dojíždět třeba i sto kilometrů za kvalitním ortopedem, neurologem, očním lékařem, ale pokud nechceme rozvalit akutní péči, tak se nepouštějme do nějakého nepromyšleného rušení nemocnic. Tady musím říct za KDU-ČSL a věřím, že i za celou vládní koalici, že nic takového v tuto chvíli nechceme. Toto nevidíme jako řešení. To, že bychom měli nějakým způsobem zefektivnit a měli bychom možnost zefektivnit náš zdravotní systém z hlediska zamezení nadužívání pohotovostních služeb. Abychom dokázali více využívat systém příslužeb, tedy že ten starší lékař není přítomen na pracovišti, ale dojíždí jenom k těm výkonům, tak jak to vidíme na západ od nás, to si myslím, že je určitá cesta.

A ještě bych možná navázal na váženou kolegyni Mádlovou. Máme tady dneska už možná polovinu, možná už je to víc, vysokoškolsky vzdělaných nelékařů, zdravotních sester. Myslím si, že postupem času bychom mohli některé lékařské kompetence skutečně vysokoškolsky vzdělaným sestřičkám svěřit s plnou odpovědností. Děje se to tak na západ od nás a myslím si, že i toto je cesta.

To, co kritizoval pan prezident Kubek a další, že to je v rozporu s evropskou legislativou, to už tady vysvětlil pan ministr. Není, patnáct zemí Evropské unie tuto výjimku má a například Německo až do roku 2028. Můžeme se ale bavit, a já toho budu velkým příznivcem, pokud se nám podaří rychleji najít řešení, zkraťme tu výjimku, není tady dogma, že to musí být na pět let.

Co se týče té dobrovolnosti nedobrovolnosti - my se musíme bavit o právu. Pokud v právním systému nastavíme, že to je možnost, tak je to dohoda dvou stran. A jakékoliv zpochybňování, že tady někdo někoho k něčemu nutí, ano, nežiji ve vzduchoprázdnu, zažil jsem to i v některých nemocnicích, ale dneska si ty managementy jednak nemůžou příliš dovolit, protože by jim ti mladí lékaři utekli. A pokud se to přece jen někde děje, a ti Mladí lékaři upozornili na některé konkrétní případy, pak to skutečně exemplárně řešme s poskytovateli, s inspektorátem bezpečnosti práce a případně to předejme orgánům činným v trestním řízení. Nezavírejme nad tím oči. To si myslím, že řešení není.

Co považuji za velký faul ze strany kritiků tohoto návrhu je, že fakticky tím naším návrhem přidáváme lékařům až 416 hodin přesčasů navíc. Toto přece není pravda. Jestliže tady dáváme možnost a už to tady říkal pan ministr, bude tam navíc dohled inspektorátu práce, tak nikomu fakticky žádné přesčasy nepřidáváme. Dostáváme to do transparentního systému. A chápu možná to filozofické poselství, kteří ti mladí lékaři nechtějí a v tomhle je chápu. Oni to vidí, že se vlastně jakoby pro ně v tuto chvíli nic nezlepšuje. A toto já beru jako v podstatě prohru této transpoziční novely, že těch pozitivních věcí směrem k těm zdravotníkům je málo. Toto je chyba a proto oceňuji aktivitu pana ministra Jurečky i Válka, že se už s Mladými lékaři sešli. To hodnocení, říkal pan kolega Brázdil, bylo různé. Já chápu, že na první schůzce se ten problém asi nevyřeší, ale velmi si cením toho, že je domluveno nějaké další jednání, že tam byla naznačena nějaká východiska a velmi bych se přimlouval, aby oba ministři se tomu velmi intenzívně věnovali a věřím, že jak členové zdravotního výboru, tak případně sociálního výboru, Asociace nemocnic a další partneři by se do tohoto dialogu měli co nejdříve zapojit taky.

Na závěr chci říci: motivace, proč jsme podali ten pozměňovací návrh, byla skutečně jediná. Zaznívaly obavy o tom, že po schválení novelizace bude omezen objem a kvalita zdravotní péče. Nepředpokládali jsme takovou nevoli možná čtvrtiny lékařského stavu, nedokázali jsme to takto predikovat, je to naše chyba. Nicméně ty manipulace a ty spekulace, které šíří vedení České lékařské komory, že jsme někomu chtěli něco vzít, že jsme někomu chtěli sebrat nějaké výhody, to je opravdu velmi zlá slina.

A neodpustím si ještě jednu faktickou poznámku. Pan prezident Kubek a šéfové odborů říkali říkají, že vlastně dohody o pracovní činnosti jsou v tuto chvíli to nejlepší řešení z těch všech špatných možných. Ale tady já se ptám, kde nastala změna u vedení České lékařské komory, protože ještě před zhruba dvěma, třemi roky jsme na stránkách odborného i advokátního tisku četli vyjádření právníků České lékařské komory a já tady jenom tři krátké postuláty přečtu. Tím autorem byl...

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vás opět přeruším a poprosím opět všechny v sále, jestli by se mohli ztišit. Děkuji.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Kolega Aleš Buriánek: Dohoda o pracovní činnosti u stejného zaměstnavatele na fakticky totožný druh činnosti je neplatná. Další postulát: Dohoda o pracovní činnosti je právně nevymahatelná. Postulát číslo tři: Neplatná dohoda o pracovní činnosti lékaře jej nijak nechrání před odpovědností za škodu. A toto bych možná chtěl zdůraznit. Všichni víme, že přituhuje, že přituhuje v trestněprávní oblasti směrem k lékařům. Společnost je dneska vůči lékařům velmi kritická a velmi náročná. Jestliže necháme lékaře v právním vakuu, tak se možná budou cítit svobodněji, ale z hlediska jejich trestněprávní odpovědnosti a odpovědnosti za škodu to pro jednoho konkrétního lékaře ale vždycky v nějakém časovém období může znamenat životní katastrofu.

Závěrem, protože už to opravdu nechci prodlužovat, vás chci požádat, kolegyně, kolegové, abychom na řešení přesčasové práce ve zdravotnictví opravdu společně spolupracovali napříč politickým spektrem. Je to více odborná než politická otázka. A směrem k lékařům a zejména k mladým lékařům chci říci - rozhodně nejsem vůči vám nějak předpojatý a ten pozměňovací návrh z naší strany rozhodně nebyl žádným nepřátelským aktem. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Je zde několik faktických poznámek a ještě zde potom máme jedno přednostní právo pana ministra zdravotnictví. Takže s faktickou poznámkou pan poslanec Mašek.

 

Poslanec Jiří Mašek: Kolegyně, kolegové, nechci to nějak zdržovat a extendovat. Vážený pane doktore Kaňkovský, prostřednictvím pana předsedajícího, jednu věc bych tady zvýraznil, co jste...

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vás přeruším a poprosím všechny v sále... (Hluk v sále.) Děkuji mockrát.

 

Poslanec Jiří Mašek: ... co jste tady řekl na mikrofon a co vlastně dokresluje stav, ve kterém jsme se teď ocitli. Vy jste řekl v době, kdy tady projednáváme senátní vratku, že oba páni ministři začínají jednat s mladými lékaři. Mně to přijde prostě pozdě. Je to to samé jako absence lékařů s odbory a podobně. Takže je tohle všechno pozdě, všechno to bylo narychlo. Já vám samozřejmě přiznám... No, nekruťte hlavou, pane ministře... Já jsem tady vysvětloval, že jsme to nevyřešili, ale tohleto řešení je narychlo a je špatně. A já jsem rád, že pan doktor Kaňkovský skutečně tady řekl na mikrofon, že se budeme snažit to napravit, doufám, že i společně. Já z naší strany nabízím spolupráci, protože my si nemůžeme vzít pacienty jako rukojmí, my se nemůžeme dostat do situace, že zítra nebudou někde obsazené služby. Čili chce to rychlé řešení a chce to koncepční řešení.

A to, co jsme si tady vzájemně na mikrofon řekli, tak jedna z variant je možnost jediné změny, kterou bychom si vyjednali, jediné výjimky, a to je ta 24hodinová směna. Říkám to proto, že 24 hodin se dá usloužit. Není tam problém s tím, že by pacienta ošetřoval neodpočatý lékař a udělal nějakou chybu. Prostě hledejme nějakou cestu, jak z toho ven, protože těch možností není mnoho a řada těch možností, které se nabízejí, jsou dlouhodobé. A moc bych doporučoval, aby ta výjimka nebyla pětiletá. Ale k tomu bychom se měli vrátit při novelizaci tohoto zákona. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Další s faktickou je paní poslankyně Eva Decroix. Nevidím ji zde. Potom pan poslanec Bělobrádek.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, já bych chtěl navázat na pana kolegu Kaňkovského. Já si myslím, že ta věc je skutečně vážná a myslím si, že se musíme zamyslet vůbec nad tím, jaká je distribuce lékařské péče v regionech. Protože jestli tady máme regiony, kde ambulantní specialisté na hlavu vycházejí dvojnásobně než v jiných regionech, nebo pokud máme v podstatě spádové oblasti, kde není možné dosáhnout lékařské péče, které je v jiných regionech v řádech desítek procent nebo násobků, tak myslím, že tam je zakopaný pes. Takže všichni víme, že lékař nemá být unaven, že má být k dispozici, ale také je potřeba si říci, jestli na všechny ty služby je potřeba skutečně lékař. Já bych se nechtěl dostat v České republice na úroveň třeba Británie, kde mnohé věci řeší zdravotní sestry do nějaké úrovně, ale ta péče, která u nás je, aby byla zachována, ale je to také otázka technických možností. A doufám, že i v rámci opozice se nakonec najdou taková řešení, abychom dokázali zajistit kvalitní lékařskou péči, která bude dostupná skutečně i v regionech, kde v současné době je podle mého názoru až přemíra třeba ambulantních specialistů na úkor těch lékařských profesí, které jsou skutečně potřeba.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Poslední faktická, zatím poslední, pan poslanec Síla.

 

Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Já bych chtěl jenom poznámku takovou technickou skutečně. Tady jde ještě o jeden problém financí, a sice ten, že pokud zůstane novela nebo pokud bude schválena ta novela, pro zaměstnavatele to znamená o 38 % větší náklady a pro zaměstnance je to minus 7 % ze mzdy. Pokud zůstanou ty hranice 25 % až 40. Původně to bylo 10 000 korun, teď to má být 25 % hrubé průměrné hrubé mzdy a druhá hranice má být 40 % z průměrné hrubé mzdy, což činí 16 130 korun. Pokud se překročí tady tato hranice, tak se bude vztahovat na všechny zaměstnance, prostě tady tyto odvody sociální a tak dál. To je všecko, děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. A poprosil bych s přednostním právem pana ministra zdravotnictví. Máte slovo a poprosím všechny o klid v sále.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Také děkuji, pane předsedající. Já si myslím, že na prvním místě je potřeba opravdu, a teď to myslím smrtelně vážně, velmi poděkovat, vaším prostřednictvím, paní poslankyni Mádlové, protože její faktická poznámka byla to, co mně mluví z duše. Systém je potřeba reformovat, je potřeba se vážně bavit o tom, jak ten systém změnit, abychom se přiblížili standardnímu fungování včetně pracovněprávních vztahů tomu, co je v zemích, ke kterým se chceme přiblížit - Dánsko, Rakousko, Německo, Belgie, Holandsko. V těchto zemích ale platí prakticky totožný zákoník práce, jaký teď schvalujeme. Pokud si porovnáte zákoníky práce v těchto zemích, tak zjistíte, že jsou velmi totožné a velmi podobné tomuto zákoníku práce.

A teď několik faktických poznámek. Vaším prostřednictvím pro pana kolegu Farhana, pro pana poslance Farhana, kterého si velmi vážím. Ta debata s mladými lékaři opravdu byla velmi konstruktivní, dramaticky konstruktivnější, než jsem zvyklý z Poslanecké sněmovny, proto jsem ji takto vnímal. Koneckonců mladí lékaři nás požádali, že si celé to jednání budou nahrávat. Vřele vám doporučuju si tu nahrávku vyžádat a poslechnout si ji, abyste věřil mým slovům, protože slovům věřit můžete, ale nahrávce byste věřit měl.

Vaším prostřednictvím bych k paní poslankyni Adámkové. Já jsem si stoprocentně jistý, byť to tady lehce zaznělo, že určitě to nebylo myšleno tak, že primáři nebo přednostové pracovišť, naši kolegové, by tlačili mladé lékaře a dokonce je snad třeba nějakým způsobem nutili, aby dělali něco pod pohrůžkou toho, že když to neudělají, nepustí je k atestaci. Pokud se něco takového kdekoliv děje, tak prosím, dejte mně vědět a já opravdu tvrdě zakročím. Toto jsme slíbili mladým lékařům a dohodli jsme se - mladým lékařům, ať jsme korektní, Sekci mladých lékařů České lékařské komory, protože pak ještě existuje Spolek Mladých lékařů, tak nespojujme ty dvě organizace do jedné - takže jsme slíbili zástupcům této sekce, že ve spolupráci s ministerstvem vypracujeme jasný guideline pro mladé lékaře, kteří nemají atestaci, jak postupovat, co všechno jsou jejich práva, oni to opřipomínkují a bezesporu vždycky budeme chránit jejich práva.

Co se týče přesčasů a pohotovosti. Tady zaznělo v některých sděleních - a vaším prostřednictvím kolega Mašek se zmiňoval o pohotovostech - zákoník práce nějakým způsobem nemění stávající stav pohotovostí. Pohotovost, tedy to, co sloužíme doma a pak jedeme do nemocnice, to nemění a ta se samozřejmě nepočítá do přesčasů, počítá se pouze ta práce na pracovišti. Tak samozřejmě výkony, které dělá malá skupina specialistů - coiling aneuryzmat, cévní mozkové příhody a podobně, kdy ten lékař opravdu musí být doma na telefonu, slouží pohotovost a pak přijede udělat výkon do nemocnice - toto se nemění a zůstává to stejné.

Jsem přesvědčený, že tato Poslanecká sněmovna a moji kolegové, lékaři a lékařky, ať už sedí vlevo, nebo vpravo, nebo naproti mně, má na to, abychom se seriózně bavili o změně systému a abychom ten systém nastavili tak, aby vyhovoval lékařům. Nezapomeňme ale, že zákoník práce se týká také nelékařů, týká se sestřiček, které mají taky kvanta přesčasů, týká se všech zdravotníků. Nezapomeňme na jednotlivé skupiny zdravotníků.

Je tedy třeba, abychom připravili novelu zákoníku práce tak, aby odpovídala západním standardům, aby se změnily pracovněprávní vztahy tak, aby byly standardní, jako jsou v zemích na západ od nás, aby ta debata byla konsenzuální a vydržela výsledky jakýchkoliv parlamentních voleb. Za tu nabídku takovéhle debaty bych ještě jednou chtěl, vaším prostřednictvím, pane předsedající, poděkovat paní poslankyni Mádlové. Opravdu velmi děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Máme zde dvě, tři - dvě - jednu nakonec faktickou poznámku. Poprosím paní poslankyni Adámkovou.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo. Já jenom, byla jsem vyvolaná, tak se sluší samozřejmě pohovořit. Kdyby ti lékaři neřekli konkrétní případy - že je znám ze své praxe z mlada, to už bych tu neříkala, to už by bylo povídání o historii - ale oni samozřejmě měli konkrétní případy, kdy opravdu měli jasný strach, že to bude podmínka. Jinak bych to neříkala. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Další s faktickou se přihlásil pan poslanec Kasal, poté pan poslanec Zlínský.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych reagoval na slova pana ministra... (Silný hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Poprosím všechny v sále o klid. Děkuji.

 

Poslanec David Kasal: Zareagoval bych tak, že samozřejmě to, že se bude muset změnit systém, asi pravda je, ale říkal jste tak, jako je to na západ od nás. Tak vám řeknu jeden příklad, který je od mého nadřízeného, který se ošetřoval v Belgii. Potřeboval ošetřit zub. Měl tu výhodu, že jeho dcera pracovala ve zdravotnictví, takže jeden den ho tam objednali, druhý den, když tam přišel, tak mu udělali krevní obraz u stomatologa, a protože měl akutní zánět, tak nakonec to vyřešil tak, že z Belgie přijel do České republiky, aby byl ošetřen. Takže je to o tom, že ten systém musí být nastaven tak, aby nejenom vyhovoval lékařům, ale musí být určitým způsobem obsloužena i zdravotní péče obyvatelstva, a to bude velmi složitý úkol.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Další s faktickou je přihlášen pan poslanec Zlínský.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já budu reagovat na pana ministra, kdy on tady řekl, že rád uslyší toho hrdinu, který přijde a bude si stěžovat na svého nadřízeného. Já si nedovedu představit, že by nějaký mladý lékař tohle udělal. To by fakt musel být z rodu superhrdinů, protože veškeré ty pohrůžky jsou v podstatě skryté. On mu to vůbec nemusí říkat ten primář, protože ho do toho tlačí ti kolegové, protože mu řeknou: A ty si myslíš, že ty mladý si tady nebudeš sloužit a my staré kusy tady budeme místo tebe dřít? Takže ono to není tak jednoduché, jak tady prezentoval pan ministr. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pokud se již nikdo nehlásí, tak tímto rozpravu končím.

Táži se, jestli máte zájem o závěrečná slova? Pane ministře? (Ano.) Máte. Pane senátore? (Nemám.) Nemáte, děkuji.

 

V tom případě přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Jenom podotýkám, že k přijetí následujícího usnesení, které hned přečtu, je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců. Přednesu tedy návrh usnesení. (Žádost o odhlášení.)

Ano, mezitím vás odhlásím.

 

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle sněmovního tisku 423/8, ve znění schváleném Senátem, podle sněmovního tisku 423/9."

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 169, přihlášeno 179, pro bylo 10, proti 131. Výsledek: zamítnuto.

 

Konstatuji tedy, že jsme návrh zákona ve znění schváleném Senátem nepřijali. Nyní tedy budeme hlasovat znovu, a to podle § 97 odst. 5 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Podotýkám, že k přijetí tohoto usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlasu 101 poslance. Poprosím tedy administrativu, aby nastavila potřebný počet hlasů.

 

Přednesu mezitím návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu, podle sněmovního tisku 423/8."

Zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 170, přihlášeno 180, pro bylo 104, proti 56. Výsledek: přijato.

 

Konstatuji tedy ještě jednou, že jsme návrh zákona přijali. Vzhledem k tomu, že došlo k dohodě poslaneckých klubů, tak přerušuji 74. schůzi do zítřka do 9 hodin. Děkuji všem a přeji hezký večer.

 

(Jednání skončilo ve 22.56 hodin.)

Aktualizováno 9. 4. 2024 v 15:37.