Úterý 29. srpna 2023, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Klára Dostálová)
9.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb.,
o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů
(zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 476/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh uvede místopředseda vlády a ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Prosím pana ministra, aby se ujal slova. Kolegyně, kolegové, prosím o zklidnění v sále, aby měl pan ministr důstojný prostor! Ještě jednou prosím všechny kolegy a kolegyně, aby se ztišili v sále, případně si své rozhovory přesunuli do předsálí. Pane ministře, prosím, ještě chvilku vydržte... Tak já myslím, že můžete. Prosím, pane mistře.
Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Vážená paní předsedající, děkuji za udělení slova. Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, ctěné kolegyně, ctění kolegové, předložený návrh zákona o léčivech představuje komplexní, vyvážené a systémové řešení dopadů bezprecedentních výpadků dodávek léků, se kterými se Česká republika a s ní prakticky celá Evropa od počátku roku potýká. Novela, na které řadu měsíců pracoval můj rezort, výrazně zvyšuje odolnost českého lékového trhu proti výpadkům a zásadně posiluje pozici pacientů. Ukládá nové povinnosti všem aktérům, kteří se podílejí na zajištění lékového trhu, tedy státním úřadům, výrobcům, distributorům i lékárnám. Při přípravě zákona jsme vycházeli ze zkušeností, které jsme získali v uplynulých měsících při zajišťování mimořádných dodávek, i ze zahraniční praxe. Výsledkem je, jak jsem řekl, komplexní řešení, o které se budou moci opřít všichni budoucí ministři nebo ministryně zdravotnictví.
Dovolte mi nyní představit klíčové části, které novela do lékové legislativy zavádí. První a naprosto zásadní změnou, se kterou novela počítá, je povinnost výrobců léčiv zajistit dodávky pro pacienty v České republice ještě jeden až dva měsíce po nahlášení výpadku léku. Je na výrobcích, jak k tomu přistoupí - jestli budou držet skladovou zásobu, nebo následně dodávky zajistí třeba v cizojazyčné šarži toho samého léčiva. Pro český trh a české pacienty je to první a velmi robustní linie obrany. Nejenže zabraňuje okamžitému nedostatku léku ze dne na den, ale navíc dává Ministerstvu zdravotnictví cenný čas na zajištění mimořádných dodávek nebo alternativních šarží či léků.
Dále bude mít ministerstvo prostřednictvím dat Státního ústavu pro kontrolu léčiv informace o tom, kolik balení přípravků s nahlášeným výpadkem je v distribuci, tedy kolik ho zbývá. To je důležité z hlediska efektivního řízení zbytkové zásoby.
S tím souvisí i další povinnost. Tou je konec zvýhodňování vybraných partnerských lékáren. Distributoři nebudou smět zvýhodnit jakoukoliv lékárnu při dodávkách léků. To je faktor, který výrazně přispívá k regionálním nedostupnostem. Stejně jako distributoři budou své skladové zásoby léků s omezenou dostupností hlásit i lékárny.
Návrh zákona u léků s omezenou dostupností rovněž zamezuje vytváření neúměrných zásob v souvislosti s omezenou dostupností léčiva, což rovněž patří k významným faktorům omezujícím plošnou dostupnost. Když to zjednoduším, tak zamezujeme tomu, aby lékárna, která si standardně objednává například deset balení po delší dobu, si v okamžiku nahlášení omezené dostupnosti objednala několik set balení nebo sto balení a sebrala tak dodávky jiným lékárnám. Tedy dosahujeme tímto krokem plošné zásobení všech lékáren v České republice, což je naprosto zásadní.
Novela rovněž zavádí takzvaný systém rezervačních zásob u distributorů léčiv. V tomto systému, který bude spravovat Ministerstvo zdravotnictví, budou zařazeny konkrétní léčivé přípravky, respektive jejich zásoba na jeden měsíc, kterou na pokyn Ministerstva zdravotnictví distributoři v případě potřeby uvolní do lékáren, tedy budeme mít tuto třetí bariéru, třetí zásobu.
Když to shrnu, tak prostřednictvím navrhovaných změn bude dosaženo zvýšení odolnosti českého lékového trhu vůči výpadkům dodávek léčiv. Navržená opatření jsou dostatečně robustní a efektivní. Bylo by populistické tvrdit, že po přijetí této novely výpadky nebudou. Ty bohužel vždy byly a budou. Cílem nicméně je, a to je to zásadní, minimalizovat nebo neutralizovat jejich dopady na občany České republiky a zamezit tak tomu, aby se opakovala situace z počátku letošního roku.
Jsem připraven vést diskusi napříč politickým spektrem a předem za to velmi děkuji a velmi děkuji i všem poslancům zdravotního výboru, všem kolegyním a kolegům, kteří se na té debatě podíleli, diskutovali ty jednotlivé aspekty, a znovu ze všech politických stran s panem náměstkem Dvořáčkem a dalšími, kteří jsou spoluautoři té novely. S ohledem na potřebu zajistit ochranu veřejného zdraví prostřednictvím zajištění dostupnosti léčivých přípravků pro obyvatelstvo, což je primárním cílem předkládané novely zákona, si ale dovoluji požádat o skutečně efektivní a věcné projednávání navrhované novely zákona tak, aby bylo možné dokončit legislativní proces v co možná nejkratším časovém horizontu. Je důležité, aby nově zaváděné mechanismy mohly být uvedeny v život a aby jejich prostřednictvím bylo možné saturovat trh s léčivými přípravky na území České republiky. Z toho důvodu navrhuji, aby byly zkráceny lhůty pro projednávání návrhu zákona ve výborech Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 60 na 30 dnů, tedy si dovoluji požádat o vyslovení souhlasu se zkrácením lhůt k projednávání. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Petr Fifka. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Petr Fifka: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já přednesu nyní již stručnou zpravodajskou zprávu. Vláda předložila Sněmovně návrh zákona dne 15. 6. a téhož dne byl pod číslem tisku 476 rozeslán poslancům. Organizační výbor po projednání návrhu zákona doporučil a navrhl jako garanční výbor výbor pro zdravotnictví.
K samému meritu zákona tady již pan předkladatel sdělil to podstatné. Důležité je, že tento zákon bezprostředně reaguje na lékovou krizi, kterou jsme tady prožívali v uplynulých měsících, a mimo jiné jedním z poznatků této situace bylo, že stát, potažmo jeho správní orgán, Státní ústav pro kontrolu léčiv, nedisponuje dostatečnými nástroji, jak v případě výpadku léčiva zajistit. Proto cílem zákona, a teď stručně zopakuji jenom ty základní principy, je, aby byly dány nové povinnosti všem účastníkům lékového trhu, to znamená výrobcům, kteří budou mít za povinnost v případě přerušení dodávek nahlásit včas toto přerušení a stále ještě během jednoho až dvou měsíců dodávat do České republiky tak, aby orgány státní správy a Ministerstvo zdravotnictví byly schopny zareagovat a najít alternativní způsoby, jak pro české pacienty nezbytné léčivé přípravky zajistit.
Distributoři budou mít tímto zákonem povinnost hlásit počty balení s omezenou dostupností, které mají k dispozici na skladě, a totéž bude platit pro lékárny. To je nesmírně důležitý prvek, který zde nebyl dokonalý, protože státní orgány neměly dostatečný přehled o tom, kolik se v systému nachází léčivého přípravku s nahlášeným výpadkem nebo s předpokládaným výpadkem. Dále ještě jde o povinnost distributorů dodávat tyto přípravky všem lékárnám, které si o to zažádají, a zároveň lékárny budou mít právo dostat pouze takové balení přípravku, které odpovídá jejich běžné spotřebě, čímž zamezíme jednak regionální nedostupnosti, jak zde již bylo řečeno, a jednak tomu, aby některé lékárny kumulovaly nadměrné množství přípravku na úkor ostatních.
Tato novela je výrazně propacientská a jejím přijetím učiníme jeden z kroků k tomu, abychom byli schopni řešit dlouhodobou krizi, která je v Evropě a potažmo i v řadě mimoevropských států, která je způsobena dlouhodobou politikou farmaceutického průmyslu, dlouhodobou cenovou politikou, tím, že se zejména v pocovidové době narušily tradiční řetězce logistické, řada výroby účinných látek je detašována do vzdálených zemí a výpadky, které, jak již pan předkladatel sdělil, nebyly neobvyklé, se v tomto případě staly obvyklejšími. Řada zemí Evropské unie právě už zaujímá některá, nebo připravuje některá opatření a v případě, že my bychom je nenásledovali, hrozilo by, že by naše země byla o dodávky léčivých látek teoreticky krácena ve prospěch některých zemí, které mají opatření postihující výrobce.
Dále se připojuji k návrhu na zkrácení lhůty na projednání ve výboru na 30 dnů.
Tolik moje zpravodajská zpráva. Své osobní poslanecké názory poté vyjádřím v diskusi. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil jako první pan poslanec Farhan. Připraví se paní poslankyně Maříková. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Kamal Farhan: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, stalo se již tradicí Ministerstva zdravotnictví v tomto volebním období, že závažné problémy zdravotnictví nejdříve ignoruje, pak bagatelizuje a následně vypouští záplavu různých prohlášení a slibů, aby pak přišlo s návrhem, který situaci nejen neřeší, ale potenciálně ji i zhoršuje. Tak tomu je v případě této novely zákona, kterou dnes projednáváme v prvním čtení.
Dovolte mi, abych se zde vyjádřil krátce k jednotlivým částem tohoto zákona a pak k tomu, co zaznělo v současném projevu pana ministra.
Za prvé bych chtěl říci, že novela neřeší problém nedostatku léčiv. Samo ministerstvo přiznává, cituji, že navržená úprava pouze může zmírnit problémy nedostatku léčiv. Navrhovaná úprava je absolutně nedostatečná. Výpadky nastaly zejména u antibiotik a volně prodejných léčiv a na volně prodejná léčiva přitom novela vůbec nedopadá. Novela nepřináší modernizaci cenových a úhradových pravidel, která jsou klíčem k zajištění dlouhodobé udržitelnosti dostupnosti léčiv a spolehlivosti jejich dodávek. Na modernizaci cenových a úhradových mechanismů, které by zajistily dostupnost léčiv, jsou potřeba dodatečné zdroje. Je třeba, aby toto bylo prioritou vlády. O tyto zdroje však vláda připravila systém veřejného zdravotního pojištění snížením plateb za státní pojištěnce, zvýšením DPH na léky, které teď budeme projednávat, o nejméně 16 miliard korun ročně. Novela nepřináší zajištění kriticky životně důležitých léčiv v režimu objednávek například státních rezerv nebo formou tendrů u distributorů. Výpadky se týkají převážně generifikovaných skupin léčivých přípravků vyznačujících se zpravidla nízkou cenou. Avšak například patentově chráněné přípravky většinou zásadními a dlouhými výpadky nejsou dotčeny. Proto by se měly definovat skupiny léčiv kriticky důležitých pro chod zdravotnictví, u nichž jsou dodávky dlouhodobě ohrožené, a na to se zaměřit. Návrh navíc v tichosti škrtá i chráněný distribuční kanál, který minulá Poslanecká sněmovna schválila.
Novela je naprosto nedostatečná, neřeší příčiny nedostatků a výpadků léčiv. Nevztahuje se na volně prodejné léky, kterým vedle antibiotik výpadky hrozí výpadky nejvíce. Některá generika může novela navíc definitivně vymést z trhu, a tím výpadky léků ještě zhoršit. Řešení je naopak v rychlém definování kriticky důležitých léčiv, spuštění objednávkového mechanismu kriticky důležitých léčiv se zapojením ať už tendrů u distributorů, nebo Státních hmotných rezerv, novelizace úhradových a cenových mechanismů u nejvíce ohrožených generických léčiv a finančním posílením úhrad u léčiv, jejichž výroba se dostává pod hranici rentability.
Teď bych si dovolil vyjádřit se k výrokům, které tady zazněly ať už v řeči pana ministra, nebo v posledních měsících ze strany - ať už to byl pan ministr, nebo ministerstvo, a dovolil bych si odkázat tyto výroky k novele zákona.
První z věcí a podle první z nepravd je: Novela zajistí ministerstvu jeden až dva měsíce čas na to, aby mohlo zareagovat na výpadek léků a zajistit náhradu. Novela přikazuje výrobcům držet jednu až dvě měsíční zásoby. Novela přikazuje výrobcům dodávat lék jeden až dva měsíce po nahlášeném výpadku. To, dámy a pánové, není pravda. Novela přikazuje farmaceutickým firmám zajistit po nahlášeném výpadku léku dodávky tohoto léku nebo alternativy v objemu odpovídajícím průměrným jedné až dvěma měsíčním dodávkám na trh, počítaje podle průměru za posledních 12 měsíců. Žádná povinnost dodávat jeden až dva měsíce po vyhlášení výpadku v novele není. Jen povinnost dodat lék po výpadku v objemu odpovídajícím průměrné dodávce na trh v minulosti. Ministerstvo nebere ohled na to, že nejkritičtější výpadky dodávek jsou spojeny s nárůstem spotřeby a poptávky. To byl i případ antibiotik v zimě. Spotřeba vzrostla až čtyřikrát oproti loňsku, takže pokud výrobce má po výpadku dodat lék v objemu dvou měsíčních dodávek, může to také znamenat, že ty léky vystačí pouze na 14 dní, možná ani to ne. A co se pak bude dít? Co bude dělat ministerstvo těch 14 dní? Na poslední tiskové konferenci pana ministra jsme se dozvěděli, že v zajištění penicilinu je to práce, která trvala několik měsíců. K čemu pomůže těch 14 dní nebo tři týdny k tomu zajištění? Já si to osobně neumím představit.
Ministerstvo připravilo novelu, která se tváří, že řeší výpadky dodávek a posiluje dostupnost léků, ale ve skutečnosti zásadní změny nepřináší, neposiluje odolnost lékového trhu, jak jsme tady slyšeli. Neřeší fyzické zásoby léků na trhu. Neposiluje konkurenceschopnost českého lékového trhu. Nesnaží se vybudovat si krizové zásoby.
Další z věcí, která zazněla, je rezervní systém zásob. Je vymyšlen právě proto, aby existovaly fyzické zásoby ohrožených léků přímo u distributorů. Novela vytváří systém rezervních zásob u distributorů. Popíšu to: Jakmile ministerstvo získá na základě vyhodnocení dat, že očekávaná spotřeba určitého léku bude vyšší než současná zásoba plánované dodávky daného léku, vydá rozhodnutí, aby si distributoři začali dělat měsíční zásoby tohoto léku. To je ale podle mého názoru už pozdě. Ve skutečnosti to paradoxně povede k přesnému opaku. Vytváření zásoby až ve chvíli, kdy je jasné, že léku bude málo, naopak způsobí podle mého soudu ještě větší výpadek. Jestliže totiž ministerstvo zjistí, že určitého léku je na trhu málo, a přikáže distributorům, aby to, co na trhu je, si ponechali na skladě v objemu měsíčních zásob, tím se přiškrtí jednoznačně dodávky do lékáren. Tento nástroj, který vymysleli, dle mého přilévá spíše olej do ohně, než aby hasil požár.
Další z výroků, které jsme zaznamenali ve vztahu k této novele: Jde o největší reformu lékové politiky za posledních 15 let. Novela je propacientská. Podle mého názoru to jsou prázdná slova, jsou nepravdivá a jsou to fráze. Na počet paragrafů, což si může každý z vás spočítat, jde o malou technickou novelu. Mnohem větší novely byly v minulých letech za minulé vlády například v souvislosti se zaváděním protipadělkového systému, s rozšířením dostupnosti vysoce inovativních léčiv, léčiv pro vzácná onemocnění anebo zavedením eReceptu a lékového záznamu. To podle mého názoru byly skutečné reformy, to byly skutečné propacientské novely. Tyto novely přinesly pacientům novinky, které jasně viděli, které jasně zaznamenali. Tyto novely bych označil za propacientské. To, co nyní napsalo ministerstvo, je jen několik paragrafů s administrativní povinností výrobců, distributorů a lékáren. Novela jen přikazuje dodavatelským článkům dělat něco navíc oproti současnému stavu.
Další z věcí, která byla řečena v posledních týdnech a měsících, je, že novela zavádí povinnost hlásit přerušení dodávek dva měsíce předem a ještě dva měsíce poté budou mít výrobci povinnost lék dodávat. Tu druhou větu už jsem zde vyvrátil a nikde v tom zákoně není takto napsána. Ale to, co tady říká ministerstvo nebo pan ministr, není přece žádná novinka. Povinnost hlásit výpadek dva měsíce předem je už ve stávajícím zákoně. A navíc je to povinnost, kterou si nemůže vymyslet či měnit libovolně vláda nebo ministerstvo. Je to povinnost, která vychází z evropské legislativy, a platí to tedy v celé Evropě stejně. Nic nového pod sluncem. Navíc nic nebrání tomu, aby ve výjimečných případech farmaceutické firmy nahlásily výpadek až při samotném výpadku. To znamená, pokud firma bude chtít nahlásit výpadek v ten samý den, kdy dojde k výpadku, tak může - tedy na poslední chvíli. A proč? Protože to vyplývá z evropské legislativy. Co je ale ve výjimečném případě? Zamýšlel se někdo nad tím, které případy to jsou? Jak budou definovány, až firma v souladu s evropskou legislativou toto nahlásí? Kdo to bude kontrolovat?
Další z věcí, které zazněly a které bych zase chtěl ve vztahu k novele zde zmínit, je, že ministerstvo projednalo se všemi stakeholdery a má širokou podporu. Jinými slovy zaznělo, že i kdo nehlasuje pro vládní návrh, ten hlasuje ve prospěch farmaceutických firem. Dokonce jsem někde zaznamenal, že je placen farmaceutickými firmami. Takže pokud někdo z vás potom nebude (pro), tak tento výrok se (ho) určitě týká. Je to nesmysl. Kdybyste si pročetli připomínkové řízení, ať už vnitřní, nebo vnější, tak byste zjistili, že většina dotčených s ní má problém. Zdaleka nejenom farmaceutické firmy. Připomínky k tomu mají distributoři, lékárníci a další rezorty, například i Úřad pro hospodářskou soutěž. Jednu z největších připomínek, že novela nic nepřináší, napsala do připomínkového řízení Hospodářská komora.
Další věc, která zazněla: Novela pomůže s výpadky dodávek už letos na podzim. Což samozřejmě nepomůže, protože podzim už máme. A tato novela, pokud v něčem pomůže, tak to bude až v druhé polovině příštího roku.
Ochráníme český trh, zaznělo v souvislosti s novelou. Jak chce ministerstvo ochránit český trh? Vždyť o tom v zákoně není ani zmínka. Žádné preventivní opatření posilující odolnost dodavatelského řetězce, žádná podpora tuzemské výroby léčiv, žádná podpora konkurenceschopnosti, žádné budování krizových zásob. Jak může novela ochránit český trh, když například sousední země Německo je při krizi schopno zvýšit ceny nedostatkového zboží až o 50 %, dokáže zakázat slevové dohody s pojišťovnami a podporovat výrobu a ještě k tomu podporovat své lékárny, aby vydávaly zboží z okolních zemí, tedy i z Česka? To znamená, že lékárny v Německu některé jsou bonusovány až čtvrtinou z toho, když dosáhnou daného čísla prodeje reimportovaných léků. My nejsme v současné chvíli schopni dopovolit ani dovoz cizojazyčné šarže volně prodejného sirupu pro děti. Proč tento zákon neobsahuje možnost, aby volně prodejné léky, například ony sirupy pro děti, mohly být dodávány i ze zahraničí?
Novela zabrání výpadkům - z dalších vyjádření ministerstva. To není pravda. Vždyť i sám náměstek ministra v médiích jednoznačně přiznává, nemůže zcela zabránit výpadkům. Novela sice nezabrání výpadkům, ale minimalizuje dopad na veřejnost. Víte, co znamená minimalizovat? V čem jako má přesně spočívat slovo minimalizovat? Jak to bude minimalizovat? Co ministerstvo za dva týdny udělá? Jak minimalizuje dopady na veřejnost? Nic dalšího tam není.
Pacienti nebudou běhat od lékárny k lékárně. Jak to zajistíte, když nedovolíte lékárně objednat si tak, jak jejich pacienti potřebují? Novelou omezujete, že si lékárna bude objednávat jen takové množství léků, které odpovídá jejím průměrným týdenním prodejům. Ale co když zrovna mají v tom týdnu více zákazníků? To neumí novela zohlednit. Lékárník prostě bude muset některým říct, že u nás lék nedostanete, vyčerpal jsem svoji týdenní kvótu a musíte jít jinam.
Novela stanovuje seznam esenciálních, kriticky důležitých léků. Nic takového jsem v novele nenašel a nic takového tam podle mě není. Kde to má být? Kdo to stanoví? A k čemu takový záznam bude?
Já jsem si tady dovolil okomentovat výroky, které byly vypuštěny do éteru ať už z úst pana ministra, nebo jiných, řeknu, členů ministerstva, a pokusil jsem se je vztáhnout k dané novele, protože tyto výroky tam nelze zohlednit. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic ANO.)
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Další na řadě je paní poslankyně... Pardon. Pardon. Přehlédla jsem faktické poznámky. Omlouvám se paní poslankyni. Nyní je na řadě s faktickou poznámkou pan poslanec Brázdil. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji. Kolegové, všimli jste si? My nemáme rok léky. Jak je to možné? No, přece pacienti jsou nemocní, oni jsou víc nemocní. Víte, komu chybí? No, pacientům, ale i lékařům. Já jsem lékař. Já jsem od toho, abych někoho léčil. Mně ten adrenalin za pán korun nechybí, protože ho zatím máme. Jak je to možné? Farmaprůmysl, druhý největší byznys na světě, jako nemá zájem o zisky? Nemá zájem o naše lidi, kteří jsou tady nemocní? Co se to stalo? Kde je proboha ten problém? Prý v Evropě to není. Prý máme... Ty jednotlivé komponenty jsou někde z Asie, z Číny. Jak je to možné? Já vám povím: to není na celém světě. Někde v Americe, někde, já nevím, možná v Austrálii, oni tam jsou lidi taky nemocní, nebojte se. A mají tam léky. A tam ten zájem je. Já vám povím, jak se to dá vyřešit. Toto určitě tato novela nevyřeší. Ježišmarjá, na dva měsíce něco odložit a pak jako že už to bude? No nebude. A v té lékárně, kde by chtěli mít rezervu, tak oni tam nesmí tu rezervu mít, anebo dokonce v ambulanci, to si nesmíte dovolit. To by znamenalo, že ta lékárna je dobrá, tamta už nebude dobrá.
Tak já vám povím, co máte udělat, pane ministře. Místo toho, aby naše vládní letadlo létalo pro nějaké jiné státníky, vládní letka, sedněme někdo z nás do tohoto letadla, zaleťme někde, kde ty léky jsou, tam to nakupme, samozřejmě poté, co se to povolí, jmenuje se to SÚKL, on to umí udělat. Ale ono se to nechce, kolegové. Ono se to nechce. To je totiž byznys. A to, že se to nechce, znamená, my to chceme nahrávat těm, co tady už ty smlouvy mají, my to přece nemůžeme nechat dovézt někoho jiného. Ježišmarjá, za tím je zaháčkovaných spoustu... (Předsedající: Čas, pane poslanče.) A tož tak my si tady žijem. (Smích a potlesk z lavic ANO.)
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Další s faktickou poznámkou je na řadě paní poslankyně Adámková. Prosím.
Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi pouze několik glos, které k této novele mám. Domnívám se, že bohužel tato novela nevyřeší problém, který máme, protože když si ji přečtete pozorněji, je napsaná tak kulantně, že tedy nemůže nikoho ani urazit, ale také nic vyřešit, protože jsme tam velmi často v podmiňovacím způsobu, nebo předpokládáme. Tady to mám před sebou, nechci vás zdržovat, můžete si také vytisknout tuto novelu nebo tento návrh, a my tam předpokládáme, že s námi bude někdo hovořit, předpokládáme, že tedy ti výrobci se budou snažit naplnit český trh. To není pravda. Já tady vidím jednu velkou vadu a to je, že vláda málo podporuje Ministerstvo zdravotnictví. Protože výrobci jsme úplně lhostejní. On chce vydělat. To je jeho zájem. A jestli tady máme nebo nemáme léky, jeho zajímá pouze, jestli vydělá. A jinak ho vůbec nic jiného nezajímá. Ale to je samozřejmě všude na světě. Jenom my asi jsme se ukolíbali představou, že někoho bude zajímat náš předpoklad. Nebude, přátelé. Nebude.
Pak je tady další věc, která se mně velmi líbí, a zase je to hezky napsané, kdyby s námi někdo komunikoval, a to tedy v případě, že ten nedostatek léčivých přípravků my dáme a potom bude docházet k uvolnění ze zásob. A my budeme ty zásoby mít? A kde je vezmeme, když nám je nikdo nedoveze? Jako napsáno hezky, ale neřeší to nic. A opravdu, vraťme se na zem. Pro vládu - je tady pouze pan ministr zdravotnictví, je tady bohužel jaksi sám. (Z horní lavice se ozývá ministr Šalomoun.) Dva jste, pardon, omlouvám se, jak dva vojáci v poli. Ale domnívám se, že v tomto případě je velmi malá podpora a snaha vyřešit ten problém.
Já se budu hlásit opakovaně samozřejmě s těmi glosami, protože jestliže pouze předpokládáme, že někdo něco doveze nebo bude nás poslouchat - nebude. Opravdu se domnívám, že je potřeba tady být razantnější a hovořit trošku jinou dikcí. Děkuji. (Potlesk z lavic ANO.)
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Juchelka. Prosím.
Poslanec Aleš Juchelka: Já děkuji, paní předsedající. Já lékař nejsem, ale měl jsem, a chci tady říct, v pondělí zkušenost ve své poslanecké kanceláři, kde jsem měl celou řadu občanů a mezi nimi byl i jeden majitel lékárny, který žije v jednom příhraničním městě, a ten říká, že skutečně léky nejsou a že to řeší pro své klienty a pro pacienty tak, že prostě jezdí do Polska, jezdí už pro některé léky, nebudu tady dělat reklamu některým, ale třeba proti průjmům a říká, že už musí jezdit hlouběji do Polska, teď byl 30 kilometrů za hranicemi, aby ty léky pro české pacienty sehnal. To je má osobní zkušenost, kterou jsem měl v pondělí ve své poslanecké kanceláři. Protože léky skutečně nejsou. A nevím, jestli tato novela to nějakým způsobem vyřeší, jestli to není jenom takový fíkový list, kterým mi přikryjeme zase to, že už tady přes rok léky nemáme a že vy nám to, pane ministře, ty léky tady už přes rok v různých formách a obměnách slibujete. Bohužel planě.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. A další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Fifka. Prosím.
Poslanec Petr Fifka: Děkuji. Já jsem rád, že takové ty pohádky o tom, jak nějaký statečný státník sedne do letadla anebo do kamionu a sám dojede do nějaké země pro nějakou nedostatkovou komoditu... Je to hezké, pane kolego Brázdile, prostřednictvím paní předsedající. Bohužel ty léky, tam je to o něco malinko složitější, protože existuje takzvaná Evropská léková agentura, která provádí registrace. A registrace léčivých látek, ty vyžadují od výrobců, aby dodali dokumentaci, která zajistí účinnost, ale především bezpečnost těchto látek. Ano, určitě v Indii bychom mohli najít spoustu továren, které by nám něco poskytly, možná i v Turecku. Nechci jmenovat nějaké konkrétní země. Ale pokud nemáme jistotu, že naši pacienti dostanou bezpečné léky, tak my prostě nemůžeme riskovat. Od toho je tady státní orgán, přes který prostě neprojde nedostatečný file, a to je - zeptejte se doma své paní, jistě vám to potvrdí, že prostě bezpečnost je v tuhletu chvíli na prvním místě.
Ano, kdyby to bylo tak jednoduché, byli bychom velmi rádi. Nicméně nechť tito výrobci připraví adekvátní dokumentaci k tomu, aby mohli své výrobky zaregistrovat v Evropské unii, a jistě Ústav pro kontrolu léčiv s radostí rozšíří portfolio tam, kde to jde, tak abychom měli alternativní dodavatele. Já budu první, který tomu zatleská. Bohužel se to zatím nedaří.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Další s faktickou poznámkou, pan poslanec Farhan, připraví se pan poslanec Brázdil. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Kamal Farhan: Děkuji za slovo. Já bych si dovolil jenom krátce zareagovat na svého předřečníka, ctěného kolegu, pana doktora Fifku. Je škoda, že tahleta rada, co se týká zajištění léků ze zahraničí, co se týká filů, co se týká registrační dokumentace, všichni víme, že prostě to trvá měsíce, roky. A tato rada by stála i za to, kdy jsme viděli tiskovou konferenci, když přiletěla delegace z Tchaj-wanu a z Jižní Koreje, kde nám bylo slíbeno, že zajistíme léky, máme domluvené léky. To byla oslava na zajištění léků z Jižní Koreje, že budou na podzim. Kdybych znal, nebo kdyby ministerstvo znalo a pan ministr a měl tuhletu informaci, jak dlouho trvá legislativní proces, kdyby měl informace, které jste tady, pane kolego, vaším prostřednictvím, paní předsedající, zde sdělil, tak by nikdo nikdy nemohl takovouhle hloupost vypustit. Protože pokud by se to opravdu podařilo a všechno běželo ideálně, tak by to trvalo minimálně rok. Zeptejte se na Státním ústavu pro kontrolu léčiv, jak takto trvá dlouho dovézt léky mimo Evropskou unii. Děkuju.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Další s faktickou poznámkou je pan poslanec Milan Brázdil. Já si dovoluji vás všechny pozdravit.
Poslanec Milan Brázdil: Ještě jednou děkuji. Zareaguji na kolegu Fifku. Ano, já mám doma manželku klinickou farmaceutku. Já o tom vím. Prosím vás, ale nechcete mně snad tvrdit, že na celém světě jsou ty léky nebezpečné, jenom my máme ty nejlepší a my je máme jediné a musíme je překontrolovat, aby byly bezpečné? To je přece hloupost. Naprostá hloupost! Čili někde je chyba. Ta chyba je v tom, že jak to, že ten SÚKL to neumí udělat... koneckonců podléhá Ministerstvu zdravotnictví. Vždyť on může udělat a my bychom mu mohli dělat cestičku, aby to fungovalo. Ale musí někdo něco dělat. A ne nějaký mimořádný dovoz, také se dá dát nějaký štempl, když se to zvládlo během chvilky na nějaké injekce, tak jak to, že se to nezvládne za rok udělat na nějaké léky? Víte to, všechno jde, jenom se musí chtít. Ale ono se nechce. No, nechce se, protože to je byznys a to jsou zaháčkovaní lidé. On ten lék někde v té Austrálii tam leží, já vám garantuji, možná že je jich tam tolik, že nevědí, co s nimi dělat, a jsou bezpečné, protože Australané, Američané a tak dále určitě nejsou žádní hlupáci, aby pojídali a užívali léky, kterou jsou nebezpečné. Ale musí se chtít. A když se chce, ono to nějak jde. Ale ne že nemůžeme jít proti Evropě. No vždyť přece jste říkali, že to v celé Evropě chybí. I ta Evropa je v kelu. No, není to tak úplně pravda, ale také jí něco chybí. Ne, ne, ne, je to jinak. Na celém světě ty léky samozřejmě podléhají schválení, ale nejsou nijak špatné. Tam jsou také zdraví lidé, také léčení těmi preparáty, akorát se prostě musí chtít, abychom i my v naší republice měli léky, aby lidé byli zdraví. Doufejme, že to jednou bude.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vzhledem k tomu, že není žádná další faktická poznámka, tak poté prosím paní poslankyni Karlu Maříkovou. A jenom připomínám, že jsme stále v obecné rozpravě. Děkuji.
Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, i přes sliby pana ministra zdravotnictví Válka v lékárnách stále chybí některá antibiotika, oční kapky, sirupy pro děti a mohla bych pokračovat. Pan ministr dlouhodobě situaci zlehčoval. V prosinci tvrdil, že stačí obvolat lékárny a lék seženete. V lednu slíbil, že problém s léky bude vyřešen do března. V březnu zase tvrdil, že problém přetrvá do léta. V březnu se k němu přidala ještě předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová, ta slibovala, že léky doveze z Jižní Koreje, a kde nic, tu nic. V dubnu pan ministr vysvětlil, že vše vyřeší slunce a léky budou v květnu. V červnu řekl, že má zákon, který vše vyřeší, tento. A v srpnu řekl, že některé léky prostě už nebudou, a odešel na dovolenou. Ne že bych mu ji nepřála.
Po dlouhém zlehčování situace a nesplněných slibech předkládá ministr zdravotnictví Vlastimil Válek novelu ukládající povinnost tvorby jejich zásob, od které si slibuje, že podobným rozsáhlým výpadkům léčiv zamezí. Podpoříme projednání tohoto zákona ve výborech, ale naděje, které do této novely ministr zdravotnictví vkládá, jsou přehnané. Novela problém úplně nevyřeší. Nevyřeší například třeba volně prodejné léky, kterých je v současné době kritický nedostatek. A tato novela neřeší a ani nevyřeší to, že některá léčiva prostě nelze skladovat. Jsou to individuálně připravované léky, které se připravují na míru konkrétním pacientům před podáním, jsou to sezónní přípravky, například vakcíny, které se vyrábějí na konkrétní sezónu s konkrétním složením, nebo například radiofarmaceutická léčiva, jež se musejí podávat pacientům v řádu dnů nebo hodin od výroby. Předkládaná novela neřeší také závislost na mimoevropských producentech léčiv a potíže se zásobováním. Problém spočívá i v nedostatečných evropských výrobních kapacitách. Masivní výpadky léčiv ukazují, jak stát není schopen pružně reagovat na kritické momenty a strategicky plánovat, a tím těmto situacím předcházet.
SPD dlouhodobě říká, že stát musí podpořit obnovu výroby léčiv v České republice a odstoupit od nesmyslných regulací v Evropské unii, díky kterým právě se výroba přesunula mimo Evropu, a to převážně do Asie, přitom donedávna byla Evropa ještě v tomto soběstačná.
Zákon vyžaduje od výrobců, aby dodali lék ještě měsíc, za určitých okolností i dva poté, co nahlásí výpadek. Farmaceutické firmy by tak nově byly povinné držet zásoby některých nedostatkových léků po dobu až dvou měsíců. Distributoři budou mít povinnost informovat bezprostředně SÚKL, kolik balení léků s omezenou dostupností mají na základě (?), a nebudou smět také zvýhodnit jakoukoliv lékárnu při dodávání léků, což by mělo omezit vznik lokálních nedostupností. Lékárny budou rovněž mít povinnost nahlásit aktuální stav zásob léčivého přípravku s omezenou dostupností a současně ho budou moci objednávat v množství obvyklém pro danou lékárnu.
Do systému rezervních zásob by mohlo spadnout až 6 000 různých léčiv. Podobně budou počty léků skladovat a hlásit i lékárny tak, aby lékárna, která obvykle vydává několik balení za týden, si v situaci s omezenou dostupností takové množství podržela a nezvyšovala množství vydaných léků jenom proto, že dochází k předzásobení.
Zákon tedy umožní státu prodloužit dobu, která je nezbytná na hledání řešení, kdy dojde k přerušení dodávek konkrétního léku, ale neřeší podstatu problému. Určitě to není, jak tady pan ministr řekl, systémové komplexní řešení. Je to, jak řekl, že nám dává čas. Myslím, že tak je to správně řečeno - není to řešení problému.
Návrh zákona zavádí také pokuty za nedodržení nově stanovených povinností pro lékárny až 2 miliony, pro výrobce nebo distributory až 5 milionů, za neoprávněné dodání léků do zahraničí, takzvané reexporty, až 20 milionů, což by měl být jakýsi vztyčený prst, aby všichni zainteresovaní dodržovali pravidla. Ale otázkou je, zda malé lékárny budou schopny toto vše dodržovat a podávat taková hlášení, zda nedojde k tomu, že to povede k jejich konci a naopak to nepovede k podpoře velkých řetězců.
SPD podpoří projednání ve výborech, protože dostupnost léků je prioritou. Musíme poukázat ale na to, že ta novela neřeší problém jako takový. A vám, pane ministře, bohužel musím konstatovat, že ty přehnané naděje, které vkládáte do té novely, se vám opět vrátí jako bumerang, přesně jako ty vaše zmíněné sliby. I když já bych si přála, a to už jenom kvůli pacientům, aby ten problém byl konečně vyřešen. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a prosím dalšího, kdo je řádně přihlášený, a to je pan poslanec Vladimír Zlínský. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, dovolte, abych se taky vyjádřil k novele zákona o léčivech. Nejprve bych chtěl zdůraznit, že nevím nic o tom, že bych byl na výplatní listině velkých farmaceutických firem či jiných subjektů spjatých s farmaprůmyslem. Ale i přesto se pokusím zastat majitelů a zaměstnanců malých obecních lékáren, ona už to tady zmínila moje předřečnice, paní poslankyně Maříková.
Tyto malé lékárny bojují mnohdy o své finanční přežití a jsou zavaleny narůstající požadovanou administrativou a setkávají se v přímém přenosu s nevůlí pacientů, kteří nemohou sehnat léky předepsané jejich ošetřujícími lékaři. Mnohdy tráví mnoho hodin hledáním požadovaných léčiv u distributorů a jsou demotivováni tím, že některé lékárny chybějící léčiva od distributorů obdrží, aniž by tato byla v oficiální nabídce.
Dle navrhované novely budou lékárny povinny sledovat a hlásit počty vydaných léčiv, která budou v režimu omezená dostupnost. Může se jednat o desítky až stovky položek, které může lékárník objednávat u více distributorů. Teď budu citovat z důvodové zprávy, že lékárny budou muset objednávat tato léčiva tak, aby nepřevýšily množství odpovídající obvyklému počtu balení vydaných za jeden kalendářní týden v posledních dvanácti měsících. Přiznám se, že tato definice je mně poněkud nejasná, a chtěl bych tedy odpověď na otázku, jakým způsobem ta hodnota bude stanovena, jestli to bude referenční období za předchozí rok, anebo to bude jakýsi průměr za těch dvanáct kalendářních měsíců.
Předpokládám, že bude nutné předem stanovit hodnotu počtu balení sledovaného léčiva, které může daná lékárna objednat v režimu omezené dostupnosti. Velmi by mě zajímalo, kdo bude stanovovat u daného léčiva tuto hodnotu pro jednotlivé lékárny, či si ji tedy lékárny budou stanovovat samy, nebo to bude stanovovat nějaký software a jaký bude kontrolní mechanismus z pohledu regulovaných subjektů. Protože jde o to, že já mám určité zkušenosti z předchozího svého působení jako ambulantního lékaře, kdy jsme byli regulováni na některé hodnoty, které jsme vlastně ani neznali, my jsme nevěděli, na co jsme regulováni. Takže jsem mimořádně citlivý na to, že někdo mně dá nějakou hodnotu a já si nejsem schopen zkontrolovat, jestli skutečně odpovídá tomu, co bylo řečeno předem, jakým způsobem se to bude stanovovat, ta hodnota.
Velké disproporce mohou nastat v důsledku sezónních a jiných vlivů hlavně u léků, kterých lékárny objednávaly dříve malé množství. Je jasné, že toto opatření nelze realizovat bez patřičného sofistikovaného softwaru, a tento software bude vyžadovat úvodní finanční investici a také další investování za nějakou údržbu roční a bude také nutné zaškolit na to personál a to bude na úkor lékáren.
Dalším problémem v novelizaci zákona jsou zde zmíněné sankce, které jsou enormní až likvidační a mohou dosahovat až hodnoty 2 miliony korun. V novele zákona se stanovuje termín množství obvyklé, které lze objednávat. Při kontrolách ze strany SÚKL bude postupováno individuálně, či se jednalo o porušení zákona. To je zase v té důvodové zprávě. Bude už záležet na konkrétním posouzení případu, zda se jedná o obvyklý postup, či zda už jde o snahu získat vyšší zásoby léčivých přípravků s příznakem omezená dostupnost. Tato nejistota umožní kontrolním orgánům velmi mnohočetný výklad tohoto ustanovení a může vést k perzekuci některých lékáren, či naopak k benevolenci posuzování přestupků u spřátelených, většinou tedy větších lékáren.
Nyní se systém zdravotnictví potýká s nedostatkem zdravotních sester a lékařů některých odborností. Chceme snad, aby se podobná situace opakovala i s malými obecními lékárnami? Nebo je snahou docílit toho, aby malé lékárny zanikly nebo byly pohlceny velkými lékárenskými řetězci? Ve své podstatě kromě výrobců a distributorů přenášíme problematiku kolabujícího zlatého telete globalizace a selhávající globálních trhů na vlastníky lékáren, kdy nejvíce zranitelné se jeví malé lékárny.
Musíme si uvědomit, že nepostradatelná léčiva jsou jednoznačně strategickou komoditou a jejich výrobu včetně výroby účinných látek by měl mít pod kontrolou stát na svém území. Je pro mě těžko představitelná myšlenka totálního výpadku zásobování život zachraňujícími léky v případě zhoršení bezpečnostní situace v jihovýchodní Asii, kde sídlí hlavní producenti účinných látek. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a prosím další řádně přihlášenou, a to paní poslankyni Ivetu Štefanovou.
Poslankyně Iveta Štefanová: Dobré odpoledne, já děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se zde vyjádřím k té předložené novele o léčivech. Já to tady ještě shrnu, ty podstatné změny, i když to tady pan ministr vysvětloval už.
Cílem tedy té předložené novelizace je rozšířit množství nástrojů, kterými by držitelé rozhodnutí o registraci, tak i stát mohli nějakým způsobem předcházet výpadkům léčiv a současně si udělat nějakou předvídatelnou představu těch dodávek.
Jedním z těch nástrojů je povinnost držitele rozhodnutí o registraci po oznámení přerušení nebo ukončení dodávek léčiva po datu uvedeném v tomto oznámení dodávat na český trh nejméně dvojnásobek průměrných měsíčních dodávek, tedy množství léčiva, které odpovídá dvěma nebo jednomu měsíci podle toho, zda již v minulosti došlo k přerušení dodávek, či nikoliv, kromě léků, u kterých samozřejmě pro jejich charakter to není možné.
Současně s tímto oznámením bude muset držitel předložit informaci o tom, jaké aktuální množství léků má připravené pro český trh. Na základě toho potom Ústav pro kontrolu léčiv vyhodnotí situaci, a pokud zhodnotí, že by byla dostupnost tohoto léku ohrožena, označí tento přípravek příznakem omezená dostupnost. Pokud k takovému označení dojde, musí držitel doplnit informace, jaká opatření přijal k odstranění důvodu přerušení či ukončení dodávky, a SÚKL o tomto následně bude informovat poskytovatele zdravotních služeb. Zároveň poskytovatel bude omezen na množství, jaké si bude moci takového léku objednat, což by dle přiložené důvodové zprávy mělo zabránit vytváření neúměrných zásob omezeně dostupných léků a té lokální nedostupnosti. Distributoři potom budou mít povinnost držet měsíční zásobu těchto léčiv a dodat takový přípravek lékárně při jeho objednání do dvou pracovních dnů, a současně zákaz vývozu léků do zahraničí. Takto jsem tedy porozuměla té předložené novele.
Já upřímně řečeno proti těm opatřením v podstatě nic zásadního nemám. Domnívám se, že opravdu mohou přispět k lepší monitoraci té situace s léčivy, těch dodávek, reálných zásob a i vyšší kontrole té distribuce. Co je ale špatně na této novele, je to, že přichází strašně pozdě. Já opakovaně jsem tady upozorňovala a apelovala, že tyto kroky jsou potřeba udělat, to znamená zvýšit monitoraci té reálné situace a kontrolovat tu distribuci, už od počátku tohoto volebního období. A znovu upozorňuji, že je to jenom jeden z kroků, které je potřeba udělat.
Ke zlepšení situace v Česku další nutností je v co největší míře navrátit výrobu zpět do České republiky a v tomto ohledu jsem zatím žádné kroky nezaznamenala. Takže pozdě, ale řekněme přece ta opatření si myslím, že nějaký smysl mít budou, nicméně toto není dostatečné řešení. Nicméně novelu bych podpořila. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Petr Fifka.
Poslanec Petr Fifka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, protože se debata odvíjí v poměrně věcném duchu, tak já se také pokusím být maximálně věcný. Zaznělo tady několik informací. Předně se do jisté míry ztotožňuji s názorem, že tato novela je prvním krokem, který je nezbytné udělat. To určitě ti lidé, kteří se v oblasti medicíny, farmacie, obchodu s léky pohybují nebo nějakou dobu pohybovali, tak vědí, že vývoj na evropském trhu, na světovém trhu je nějaký, a země reagují. My budeme reagovat taky. Toto je první krok. Budeme postupně reagovat dalšími kroky.
Zaznělo tady několik drobností, dovolím si tedy okomentovat přesun výroby mimo Evropu. No ten je samozřejmě dán, že se tím nerozhodují vlády, ale rozhodují se firmy, které hledí na svoje náklady, protože výroba substancí, ale i výroba farmaceutických abych tak řekl odborně balků, to znamená tablet připravených pro finální balení, je v těch zemích levnější, mohou tedy mít lepší zisky a nabídnout pro evropský zdravotní systém příznivější ceny. To není žádné tajemství. A tento trend byl v uplynulých třiceti letech. To samé, když se tady bavíme o českém farmaceutickém průmyslu. Ano, máme v České republice několik farmaceutických výrob a ani jednu z nich nevlastní český subjekt, pokud se dobře pamatuji, nebo respektive nejsou to žádné z těch velkých významných, a potom je třeba, aby vláda s nimi komunikovala, ale nemůže jim zřejmě nic velkého nařizovat, protože jsou to součásti nějakých obrovských nadnárodních koncernů.
Stejně tak vývoj lékárenského trhu. Samozřejmě máme eminentní zájem na tom, aby i v těch nejmenších obcích byly lékárny. Ale bohužel trend je takový, stejně jako se to stalo před lety u supermarketů. Nenalhávejme si to, že ten člověk si nejde do té své místní lékárny, vezme si ty recepty a odjede si do toho nákupního centra, do té řetězcové lékárny, kde mám slevovou kartičku, a tam si i ty recepty uplatní. Je potřeba prostě ty věci pojmenovávat, tak jak jsou, a je to rozhodnutí pacientů. Těžko můžeme měnit spotřebitelské chování. Promiňte.
A speciálně bych se ještě vrátil k těm antibiotikům. Okolo léků se pohybuji třicet let a ujišťuji vás, že občasné výpadky léčiv jsou poměrně běžná záležitost. Má to mnoho nejrůznějších důvodů a jedním z nejčastějších důvodů je, že přijde silnější sezóna, než byla v uplynulých letech. Děje se to s frekvencí přibližně jednou za tři až čtyři roky. Ovšem to, čeho jsme byli svědky v uplynulé sezóně, respiračních chorob, nebo v uplynulé zimě, tak se sešly mezi sebou dvě negativní věci a to byly výrobní problémy některých velkých výrobců, a k tomu extrémně silná sezóna, kdy po covidovém útlumu přišla velká vlna respiračních chorob způsobených bakteriemi. A to je věc, na kterou může být málokdo dobře připravený.
Buďte rádi, že to nepostihlo vaši vládu, protože já kdybych tady seděl v opozici, tak bych byl ten, který by vás tady za to zhusta kritizoval. To že k tomu říkáte svůj názor, je legitimní. My se pro to snažíme něco dělat. Za mě pracují na Ministerstvu zdravotnictví odborníci, kteří rozumějí lékové politice a rozumějí lékům, a náš předkládaný návrh zákona je prvním krokem k tomu, aby se už podobné věci neopakovaly. Já věřím, že si o něm popovídáme potom na výboru, půjdeme do větších detailů, půjdeme do větší odbornosti. V dalších čteních potom jistě bude mít řada z vás i pozměňovací návrhy. A já se těším na tu diskuzi, protože toto je věc, která tady s námi ještě chvilku bude.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Váš příspěvek vyvolal dvě faktické poznámky. Zatím dvě. Prvního poprosím pana poslance Davida Kasala, poté paní poslankyni Věru Adámkovou. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec David Kasal: Děkuji, pane místopředsedo. Musím reagovat na kolegu Fifku. My jsme se občas o těch antibiotikách bavili. A já se omlouvám, já jsem také třicet let ve zdravotnictví. Třicet let dělám pediatra a za třicet let jsem nezažil takovou situaci, jaká je teď. A ona není jenom letos. Ona není, že to je jednou za tři, za čtyři roky. Ono se to zhoršuje poslední tři čtyři roky, kdy v létě nemáme antihistaminika pro alergiky, a teď nebyla antibiotika. Ale nemůžu s vámi souhlasit, s tím, že jste řekl, že bylo najednou víc nemocí. Tím se zaklínáte. Udělal jsem si, vytáhl jsem si za jeden okres spotřebu léků konkrétních penicilínových, 21, 22, 23. A ano, v lékárně je tam výkyv, protože ona zajišťovala, byla jedna jediná, která měla ten penicilin, a chodili tam lidi z dalších lékáren v tom okrese. Takže v tu danou chvíli pro ten okres vyplývá, že ta spotřeba je za tři roky podobná. Tak kde jsou ta antibiotika? Konkrétně se bavme. A když jsme se bavili o tom, že se nevyrábí tady, tak tady to, co zaznělo, tak neznělo o to, abychom my chodili za nějakými zahraničními partnery. Je to o pobídce, jestli tady tedy máme farmaceutické historicky lidi, kteří se tím zabývali, tak pobídky, ať tady vznikne něco nového. A samozřejmě taky, když jsme byli ve vedení Evropské unie, tak se měla i změnit ta podmínka toho, že se vyhnaly firmy nejenom kvůli ekonomice, ale že tady nikdo nechtěl mít těžkou chemii. Takže se to dělá v Číně a pak se to sem vozí. Tak se musí upravit i ty podmínky, aby se tady vůbec léky mohly vyrábět.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vzhledem k tomu, že mi zde nenaskočila jedna faktická, která byla zřejmě první, paní poslankyně Iveta Štefanová, tak bych ji poprosil, jestli by mohla přednést svoji faktickou, a současně bych poprosil administrativu, jestli by mohli zkontrolovat, že je přihlašování v pořádku. Děkuji.
Poslankyně Iveta Štefanová: Moc děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Děkuji kolegovi Fifkovi vaším prostřednictvím za určitý příslib ze strany člena vládní koalice, že je to jeden z těch kroků. Nicméně zůstanu u té kritiky, že ty kroky přicházejí opravdu velmi pozdě.
Vrátím se ale zpět k té výrobě. Ano, chápu, že za tuto situaci může mnoho faktorů, nicméně se opravdu domnívám, že situace s výrobou, to znamená, že je na těch místech na světě a v tom počtu, v jakém je, je prostě opravdu velká, podstatná část problému. Je to věc, která se vyvíjela několik let prostě tím trendem, nechalo se dojít až do té krize.
Domnívám se, že v budoucnu se bez toho, aby se to vrátilo do evropských zemí, potažmo přímo do České republiky, neobejdeme. Chápu, že to je záležitost firem, nicméně je to i na bedrech vlády, tak aby to jednání vedla a pomáhala v tomto směru. A tam já bych chtěla také vidět některé ty kroky. Děkuju.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Nyní tedy už poprosím paní poslankyni Adámkovou. Jsme stále u faktických poznámek.
Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, jenom velmi krátkou glosu, která k tomu přichází. Ano, víme, že sezónně se samozřejmě četnost chorob občas mění. To známe všichni. Abychom si nezůstali nic dlužni, tak já jsem ve zdravotnictví čtyřicet let, takže opravdu tam mám trošku náskok, což mě ne vždycky těší. Ano, pan docent Svoboda může mít ještě větší zkušenosti. Takže vidíte, že se neseme ve velmi konstruktivním duchu.
Nicméně nemohu s vámi úplně souhlasit, protože přesně jak říkal pan doktor Kasal, my jsme si samozřejmě dělali některé statistiky, ať už to je ve smyslu regionu, nebo chorob, a těch léků prostě letos je dlouhodobě nedostatek. Je to opravdu nedostatek, tak jak to říkám, tedy ve smyslu nějakých náprav. Já chápu, že říkáte, že se snažíte, což je nutné, a jistě tam ta snaha je, ale ono to je málo. Mně to připomíná učitele v hudební škole. Když někdo špatně hrál a zaklínal se tím "já jsem doma cvičil", odpovídal "tak necvič a hraj dobře". Tak prosím pěkně, já chápu, že se snažíte, ale výsledek nevidím.
Pro naše pacienty je naprosto nutné, abychom měli léky. A ještě v současné době antibiotik zaříkávání je poněkud zastaralé a věřte mi, že historie ukázala, že to není tak účinné, to nemusíme sahat do tak daleké historie, to za prvé. A za druhé, bohužel, každý týden mi chodí nová sjetina léků, zejména antibiotik, která nejsou. A nejsou všechna nahraditelná. A není možné dneska léčit tím jako: podívám se, co mají v lékárně, a to tam šoupnu. To prostě nejde. To bychom šli naprosto proti based evidence medicine a byli bychom někde v počátku, kdy prostě situace byla jiná, a já ji nechci zažít znovu. Anebo řekněte: neumíme to zařídit. Tomu rozumím, je to naprosto čestné, a pojďme hledat cestu, jak to zlepšit. Ale opravdu musím říct, že tato vyhláška to neumožní a ta rétorika znamená, že si víte rady, ale já to nevidím. Děkuju.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím dalšího přihlášeného a tím je pan poslanec Kamal Farhan.
Poslanec Kamal Farhan: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych si dovolil tady zareagovat na kolegu Fifku. Mě tam zaujala jedna věta v jeho projevu, nebo těch vět mě zaujalo víc, ale na co bych se rád zeptal. Vy jste označil, že to je první krok. Takže já tady říkám, tak dobře, a můžete nám, pane poslanče nebo pane ministře, říct, jaký bude druhý krok, třetí krok, čtvrtý krok? A kdy ten druhý krok přijde? Jestli přijde za rok, za dva, nebo já nevím kdy. Myslím si, že po prvním kroku musí následovat druhý krok a pak třetí krok. Řekněte nám, co bude následovat v tom druhém kroku, co bude obsahem druhého kroku, co bude obsahem třetího kroku. Protože pokud víte, že toto je první krok, tak by mě zajímalo, co obsahuje druhý krok, třetí krok. Čtvrtý krok už po vás nechci. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou pan poslanec Fifka. Připraví se zatím s poslední faktickou, pan poslanec Aleš Juchelka.
Poslanec Petr Fifka: Pane kolego Farhane prostřednictvím pana předsedajícího, proto jsem zde vystupoval jako řadový poslanec, nikoliv jako zpravodaj, takže jsem si dovolil se tady zasnít nad tím, že opravdu si myslím, že těch kroků by mělo následovat více. Jistě se k tomu pan ministr vyjádří nebo v nejbližší době se něco dozvíme. Já jsem si zde dovolil vyjádřit svůj osobní a odborný názor, protože v tomhle je asi shoda, že vývoj je překotný.
A co se týká těch antibiotik v letošní sezóně, podle statistiky Státního ústavu pro kontrolu léčiv se za sezónu od října 2022 do února 2023, tuším, dovezlo nejvíce antibiotik za poslední tři sezóny. To znamená, těch antibiotik fyzicky jako takových bylo dost a skutečně ta nemocnost byla enormní. A bohužel docházelo k tomu, že tam nastal jakýsi dominový efekt, že vypadl jeden nebo dva velcí hráči, dva velké brandy. Lékaři, protože je mezi antibiotiky určitá nahraditelnost, i když zde můžeme nekonečně diskutovat o mikrobiální rezistenci, tak nahrazovali, protože to je život zachraňující lék, nahrazovali dalšími, které nebyly ovšem výrobně připraveny na to, aby mohly nahradit někoho, kdo má 60-70 procent na trhu, a pak to vytvořilo dojem, že chybí ta antibiotika úplně všechna. Je to mimořádně nešťastná shoda okolností, věřte mi. Neříkám to tady jako že bych to říkal zde za vládní koalici a bagatelizoval ten problém. Opravdu došlo k souhře, co bych nepřál žádné vládě a žádnému státu na světě, a potom tady byli ti pacienti, kteří běhali a sháněli léky a bylo to opravdu nedůstojné.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Aleš Juchelka, poté se připraví pan poslanec Zlínský a poté pan poslanec Kasal.
Poslanec Aleš Juchelka: Já děkuji moc. Já opravdu nevěřím svým vlastním uším. Já nejsem jako lékař, nemám ani žádnou lékárnu, žádný farmaceut, jsem prostě běžný uživatel. Já už tady přes rok slyším, že nejsou léky. Nejsou antibiotika, onkologické léky, Imodium, není penicilin, nejsou léky pro děti, které jsme tady řešili. Já úplně koukám, jakým způsobem se z toho dokážete, pane poslanče - respektive vy, pane ministře, vykroutit, protože vy tady vůbec nehovoříte. My tady hovoříme k vám, je to váš problém, vy normálně mlčíte, nic kolem toho neřeknete, necháte mluvit za sebe pana zpravodaje Fifku, vaším prostřednictvím, který se nás tady snaží tak trochu jakoby oblouznit různými věcmi a okolnostmi. No, stát se tady toto za minulé vlády u Adama Vojtěcha, tak si myslím, že se tady opoziční lavice strhnou, projede tady buldozer, lidi budou normálně křičet, protože média budou strašně křičet, ale vám nějakým způsobem shodou okolností média fandí, ti občané, ta většina, která vás nemá ráda, tak mlčí a jenom si klepe na hlavu, co se to vlastně jakoby děje, a ti ukřičení, kteří jsou, jenom pořád křičí, že za to všechno může vlastně Babiš. Ale ve skutečnosti prostě chybí léky. My tady jezdíme do Polska pro léky proti průjmu a kupujeme tam někde pod pultem onkologické léky pro naše rodiče, a vy si tady říkáte, že to je šílená shoda okolností, která trvá už přes rok? Vždyť to je přece na rezignaci ministra Válka!
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Zlínského.
Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já také budu reagovat vaším prostřednictvím na ctěného pana poslance Fifku. Asi všichni víte, že jsem lékař. Já jsem se vždycky snažil, než jsem začal léčit, stanovit diagnózu. Já už jsem ji tady nastínil, tu diagnózu. Já si myslím, že globální trhy nefungují tak, jak mají, že jsou nemocné, je otázka, z jakých důvodů, a nejsou schopny zajistit rovnoměrnou a správnou distribuci léčiv. Takže teď se bavme o tom, jestli ten systém globální ekonomiky léčiv je nemocný smrtelně, nebo je léčitelný, jakým způsobem to léčit a jakým způsobem se má naše společnost na tuto situaci připravit. Já už jsem tady o tom hovořil, že je třeba deglobalizovat a je třeba navrátit výrobu základních život zachraňujících léků nejlépe do České republiky, k nám, tak aby prostě stát do toho mohl mluvit, abychom nemohli říkat my nemůžeme nic dělat, globální firmy si prostě distribuují po světě tak, jak se jim to hodí. No ale co se pak stane, až prostě dojde skutečně k tomu, že ty léky nebudou a lidi začnou umírat? To si nedovedu představit. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji a poprosím pana poslance Kasala. Připraví se zatím poslední přihlášený, pan poslanec Kamal Farhan.
Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já budu reagovat na kolegu Fifku a ještě doplním své předchozí vystoupení, že ta lékárna poslední dodávku toho penicilinu dostala v té jedné formě 20. března 2023, myslím, že víte, kolikátého dneska je, a tu druhou dostala 15. května, 10 kusů, vyexpedovala je za čtrnáct dnů a od té doby to také nemá. A bavíme se o penicilinu, a to teď jsme slyšeli nebo četli, že jich bude 130 000.
My ale nemáme i jiné léky, například pro léčbu zánětu ledvin. A chybějí v sirupové formě. Co mám dát ročnímu dítěti? Poraďte mně. Poraďte mně. A chtěl bych se zeptat, když bylo řečeno dle SÚKLu, kolik toho sem bylo dovezeno, obrovské množství, tak moje otázka: Bylo to tady spotřebováno? Bylo to tady spotřebováno? Jak mám reagovat na kolegyni, která má příbuzné v Německu, a ta mně říká, že tam antibiotika, ta, která byla tady s českým názvem, s českým doporučením, jsou v lékárnách? No, ale asi ve větším množství, to asi nevyváží jedna malá lékárna. Probíhá nějaká kontrola? Proč tady děláme složitý zákon a neřekneme, že antibiotika jsou strategická surovina nebo strategický výrobek? A tam se přece kontrolují toky. A máte to vyřešené.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Kamal Farhan.
Poslanec Kamal Farhan: Děkuji za slovo. Já bych si dovolil zareagovat v jedné faktické poznámce jak na kolegu Fifku, tak na kolegu Kasala. Jsem rád, pane poslanče, že jste to říkal jako poslanec, tomu rozumím. Já jsem jenom chtěl říct, že já bych očekával jednu věc. Ve vašem vystoupení zaznělo, že došlo k velkému nárůstu, situace byla enormní - úplně asi přesně v tuhletu chvíli necituji. Mně by se líbilo třeba to, co řekl i pan ministr kdysi, že třeba na mimořádný dovoz bylo do České republiky dovezeno 130 000 balení. To je pro mě dostatečná informace. Vím, že 130 000 balení na nějakých 2,5 tisíce lékáren, to je jedno balení na jednu lékárnu na tři dny, což je docela málo. Takže za mě, pokud se bavíme o nárůstu epidemie nebo infekce nebo respiračních onemocnění, bylo by určitě namístě, kdybychom tady slyšeli, o kolik která antibiotika nebo jednotlivé léky narostly.
A co se týká, že některé naše léky se objevily v Německu, to je to, co jsem říkal ve svém projevu. Prostě německý ministr zdravotnictví se o své pacienty stará. On se snaží jim ty léky zajistit, on dělá dohody s pojišťovnami, nebo on ne, ale byly tam zajištěny dohody s pojišťovnami, bylo navýšení o 50 % na kritické léky a lékárny jsou bonusovány za prodej importovaných léků, to znamená léků, které jsou tam dovezeny ze zahraničí. Takže ten ministr německý nehledá evropské řešení. On žije v Německu a hledá řešení pro německé občany, aby jim zajistil dostatek léků. A to se v České republice neděje.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji mockrát. A můžeme pokračovat v obecné rozpravě. Řádně přihlášený je pan poslanec Jiří Mašek.
Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, kolegyně, kolegové, problém s léky nevznikl letos. Problém s léky ve velkém začal na jaře loňského roku, kdy začala chybět některá antipyretika pro děti ve formě sirupů. Gradovalo to potom na podzim, kdy se tomu věnovali už i investigativní novináři, kteří se zabývají zdravotnickou problematikou. Hledaly se důvody, proč to je, ale nehledaly se žádné cesty, jak to řešit.
Všichni si vzpomenete na zimní měsíce loňského roku, kdy praskaly ve švech pohotovosti, kdy nebyla antibiotika a tady v této Sněmovně jsem oslovoval pana profesora Válka, a tehdy ty prvotní odpovědi byly takové, že pohotovosti jsou zřizovány kraji a je to problém krajů a že léky jsou problémem trhu a trh že to v podstatě nějakým způsobem vyřeší. A protože to gradovalo natolik, že na začátku ledna už to bylo neúnosné, tak se k tomu pan ministr - a za to mu děkuji - přihlásil. Přihlásil, že za to zdravotnictví opravdu zodpovídá, začal jednat s hejtmany o pohotovostech a začal také řešit, začal jednat dokonce s panem premiérem v první polovině ledna s distributory a výrobci léků. Ale tam proběhly první schůzky téměř po tři čtvrtě roce, kdy už jsme věděli, že se něco v té lékové politice děje závažného. Dokonce ministerstvo potom 9. ledna zareagovalo tím, že zakázalo vývoz antibiotik do zahraničí. Do jaké míry to bylo, nebo nebylo dodržováno, to samozřejmě nejsem schopen nějakým způsobem se k těm datům dostat. Potom tedy dlouho nic a 15. 6. vláda předložila návrh tohoto zákona o léčivech. A nyní máme osmý měsíc roku 2023, čili jsme rok a půl poté, co už tady bylo, vašimi slovy, koaličními signály, jasné před tím rokem a půl, že je potřeba v té lékové politice něco dělat.
A přicházíme s vyhláškou, která podle mého nepřináší nic moc nového, protože ty možnosti měl v rukou SÚKL již v minulosti a SÚKL měl dostávat informace od výrobců a distributorů o předpokládaných výpadcích léků. Byla to jejich dokonce povinnost. Ale zajímavé je, že ještě na přelomu let 2019 a 2020 si z distributorů a výrobců léků vzalo ty údaje pro elektronickou informaci SÚKLu necelých 50 % těch firem. Potom se to trošku zlepšilo, nicméně SÚKL celou dobu nevyužíval té možnosti, že neinformovanost ze strany těchto firem, ať to byli výrobci, nebo distributoři, nesankcionoval, respektive proběhlo za uplynulých pět let, zřejmě to nebylo potřeba, zřejmě tedy ty výpadky nebyly tak velké, ale zhruba pět sankcí, přitom jsou tam sankce v jednotkách milionů korun. Jenom pro zajímavost, každého desátého dne v měsíci jsou povinni výrobci hlásit SÚKLu, co na náš trh dodávají, distributoři jsou povinni hlásit to, co distribuovali do lékáren. Mimochodem v takové vojenské terminologii se ty formuláře jmenují REG-13, což je formulář pro výrobce, formulář DIS-13, který vyžaduje SÚKL, respektive ta data tam dostává, co se týká distributorů, a potom o vydaných lécích a zásobách léků SÚKL je informován kupodivu formulářem, který se jmenuje LEK-13, čili od lékárníků. Tam se schází množství informací, ale ty informace se tam schází formálně, nikdo je nesumarizoval, nikdo je nevyhodnocoval a nikdo na ně nereagoval, byť to pro všechny články toho řetězce je zákonná povinnost, čili oni to dělají.
A teď přicházíme s tím, že dáváme znovu tuto povinnost a nakonec toho černého Petra, jestli jsem to dobře načetl, pane ministře, dostává distributor, jehož úkolem je zajistit ty zásoby léků zhruba na ty dva měsíce tak, aby při ohlášení toho výpadku jsme vašimi slovy získali boj o čas na zajištění léku. Ten boj o čas bez toho, že bychom udělali kroky další, tak jak to tady říkal kolega Farhan, je jenom oddálení katastrofy o dva měsíce. Otázka takzvaných zbytkových zásob, jsem přesvědčen o tom, že o té bychom měli mít informace už dnes, jenom je otázka, jestli jsou skutečně vyhodnocovány.
A SÚKL má ještě jednu velikou možnost. SÚKL může posunout po dohodě s ministerstvem a s pojišťovnami otázku cenotvorby. A to se tady také nestalo. Víme, že teď několik týdnů nedodával slovenský výrobce V-Penicilin jenom proto, že 80 korunami za balení se dostal pod relevanci cenovou tak, aby se mu vůbec... aby neprodělával na každém balení, a chtěl asi o 2 eura navíc. A relativně dlouho nám to trvalo a myslím si, že tady to byla jedna z oblastí, kde jsme v té cenotvorbě mohli zareagovat ihned.
Pane ministře, jestli jsem se díval do těch spotřeb a našel si to dobře, tak spotřeba antibiotik všech balení je kolem 60 000 balení měsíčně, je to od 50 do 70 000 balení, často se to zaměňuje. Vy jste myslím opakovaně teď říkal, že máme přislíbeno 130 a 170 tisíc balení penicilinu. Já se domnívám, že to možná bylo přeřeknutí nebo špatná informace v tom, že se to týká všech antibiotik, protože kdybychom skutečně teď na poslední tři měsíce roku dostali 300 000 balení penicilinu, tak bychom ho na druhou stranu asi smysluplně nedokázali využít.
A teď bych se rád vrátil k tomu, co tady bylo dneska několikrát zmiňováno. Podle mě je to naprosto zásadní. Je to seznam léků, které bychom nazvali buď jako esenciální, nebo jako kritické, nebo jako život zachraňující. A když se vás, pane ministře, zeptám - má Ministerstvo zdravotnictví takový seznam léků? Ptám se proto, že třeba sousední Polsko už ho vytvořilo, má 56 položek a z toho v 19 položkách je Polsko už dnes soběstačné, čili v 30 %. Tak bych se chtěl zeptat, jestli ministerstvo, protože také s těmi kritickými zásobami a kritickými léky pracuje, s těmito pojmy, tak jestli naše ministerstvo už něco takového má a jak na tom zhruba Česká republika je? Vzhledem k tomu, co tady říkal kolega Fifka, tak předpokládám tím, že žádné výrobce nemáme, tak asi na tom budeme relativně v soběstačnosti s těmito kritickými léky špatně.
Ještě bych si dovolil na kolegu Fifku, prostřednictvím pana předsedajícího. Pane kolego, vy jste říkal, že nikdo nemohl předpokládat, jak se zvýší onemocnění bakteriálními infekcemi, ale já si velmi dobře vzpomínám, že na to upozorňovali poradci, infektologové, vakcinologové. Říkali, po covidu přijde hrozná vlna respiračních onemocnění i bakteriálních. Říkali to lidé, kteří radili nám, ale radili i vám. Byli to například profesor Prymula anebo profesor Chlíbek. Ti na to upozorňovali dopředu. Čili tvářit se, že nás teď ta vlna nějakým způsobem v loňském roce překvapila, asi není úplně dobře.
Takže tahle ta novela vlastně přináší povinnost té zásoby, kterou budou držet ti distributoři. A teď je otázka - v jakém rozsahu? Bude se to týkat všech léků na předpis? Už teď víme, že se to rozhodně nebude týkat léků, které jsou bez předpisu, protože těch je celá řada a to rozhodně tahle ta novela vůbec neřeší. A pokud řeší ty léky na předpis a v celém rozsahu, tak je to nesmysl, protože žádný distributor prostě tohle nedokáže obsáhnout. Takže mně tam chybí ten seznam kritických léků, kde by si to ten stát prostě měl zajistit pro své občany, ať je to přes státní hmotné rezervy, ale ať je to systém, který je robustní a skutečně ty život zachraňující, kritické nebo esenciální léky dokáže občanům zajistit.
A dovolil bych si na závěr takovou parafrázi. Možná tento krok ministerstva je komentován jako velký krok pro Ministerstvo zdravotnictví, ale ve skutečnosti je to jenom maličký krůček pro naše pacienty.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy je pan poslanec Kasal. Máte slovo.
Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo. Já půjdu lehounce do historie. Vyplynula z mé dovolené, na kterou jsem letěl letadlem. A chtěl bych i na to odpověď, protože bohužel se stalo to, že tam bylo nemocné dítě, tak jsem byl požádán, abych ho vyšetřil. A jaké bylo moje překvapení - už jsem tady říkal, jak dlouho jsem v praxi - když mi letušky nabídli paracetamol, paralen v kapkách? Tamhle máme kolegyni, také pediatričku. Za 30 let jsem neviděl v České republice paralen v kapkách. Před rokem nebo dvěma, kdy byl nedostatek paralenových sirupů, tak tehdy nám SÚKL nabídl, že je máme v injekční formě a že je můžeme podávat. Tam je trošku problém - pro všechny ostatní - že ta ampule má 1 000 mg, a jestliže z toho vezmete stovku, tak těch 900 musíte vyhodit, protože jak sáhnete do ampule, tak už znovu do toho nesmíte sahat a nemůžete použít ten lék. Z toho jistě si sami odvodíte, jak je to ekonomicky výhodné. A hlavně nevím, jak bych to aplikoval dětem, které budou doma. Musel bych je kvůli tomu hospitalizovat. Mě jenom na tom příkladu překvapuje to, že v letadle na území České republiky můžu používat kapky s paralenem. Předpokládám, že tady u nás nejsou registrované. Když tady zaznělo, že tedy ochraňujeme ty naše klienty a naše pacienty, tak jak je to možné a jestli tedy tam není problém někde jinde? Nejenom že tedy nedodávají ty farmaceutické firmy, ale problém je, ať je to EMA, nebo ať je to SÚKL, protože taková forma by pro naše pediatry a pro naše děti byla velmi vhodná.
Tím se dostávám k tomu, co jsem slyšel od pana ministra, který tady představoval tuto novelu a mluvil vlastně o těch třech bariérách. Když si to proberu, tak pro mě, jak jsem to slyšel, to je enormní nárůst byrokracie, která bude, nevím, jestli se to bude hlásit denně, nebo jestli se to bude hlásit jednou týdně, ale výrazným způsobem to zaměstná ty lékárníky.
Já už na jednom zasedání takového kulatého stolu, nebo jak se to jmenovalo, jsem navrhl velmi jednoduchou věc, a to po konzultaci s kolegou, který připravoval celorepublikový software pro žádanky na covid a které komunikují se všemi softwary zdravotnických zařízení, tak vytvořit lehkou, jednoduchou platformu, že ten lékař, který zrovna bude psát ten lék, klikne na něj a ukáže se mu v lékárnách do 20, 30, 40 kiliometrů, kde ten lék je. A ve chvíli, kdy by na něj klikl, tak se tam zrovna ten lék na daného pacienta zaregistruje. Nemusíte sledovat žádné toky, kde jsou, protože ty léky, které by tady byly dovezené, by do té platformy byly zařazené a nemůžou se vyvézt. To je taková ta drobná věc. Trošku jsem viděl zděšení u některých kolegů, kteří tam seděli, protože by tím způsobem byla výrazně omezena možnost redistribuce do zahraničí.
Má to trošku ale problém. Muselo by dojít k tomu, že by se musela napravit trošku věc, která teď se u nás děje, a to že pod různými kódy máme stejný lék. Vysvětlím. Například Vigantol, což je vitamin D, tak když si najedete do seznamu, tak pod stejným lékem a stejným obsahem máte osm různých kódů od SÚKLu, takže si můžete vybrat. U některých léků, zvlášť u kardiologických, to má ale ten háček, že stejný lék o stejném počtu tablet má různý kód a ten lék jeden stojí třeba 300 korun a druhý stojí dvojnásobek, což dělá problém i v lékárnách. A ve chvíli, pokud nedojde ke sjednocení a k vyřešení tohoto problému, tak to, co já jsem navrhoval, nemá jako úplně racionální smysl. Čili pokud SÚKL upraví tento stav, tak stejným způsobem můžeme velmi lehce vydávat ty léky. V každém okamžiku bude jasno, jestli jsou na skladech nebo jestli jsou konkrétnímu pacientovi vydávány.
Jedna věc ještě na závěr, tady to říkal pan kolega, mluvil o esenciálních lécích. Já bych je nazval strategickými. Znovu to opakuji a chtěl bych se tím pádem znovu připomenout s tím dotazem, jestli je možno vypracovat seznam strategických léků, to v zákoně u nás je už na to pamatováno, a v tom případě ta komodita a její cestování po České republice je vyhledatelná a nemusíme k tomu dělat nový zákon o léčivech.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji vám. Vidím, že se zde hlásí pan zpravodaj. Chcete to jako faktickou?
Poslanec Petr Fifka: Jenom abych učinil správnému legislativnímu procesu zadost, tak ještě jednou navrhuji zkrácení projednávání ve výboru na 30 dnů.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano, děkuji. Mám to zde poznamenáno. Vidím, že do obecné rozpravy už se nikdo nehlásí. Tím tedy končím obecnou rozpravu.
Máte prosím zájem o závěrečná slova? Pane ministře? Ano.
Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Já velmi děkuji, kolegyně a kolegové, za vaše příspěvky a za ty plodné podněty. Pevně věřím, že bude velmi intenzivní debata na zdravotním výboru, a zkusím shrnout, jak je součástí celého systému tady tento návrh ne tedy vyhlášky, ono dvakrát tady padlo, že se jedná o vyhlášku, ale zákona.
Tak on vlastně navazuje na zákon, který jsme přijali v loňském roce, někdy od prosince začal platit, a tento zákon nám vlastně dovoluje - a já jsem si v průběhu toho dělal poznámky, tak abych mu odpovědět co nejpřesněji - mimořádné dovozy cizojazyčných šarží. My jsme celkem dovezli na základě toho zákona, který jsme v loňském roce přijali a který je vlastně součástí celého toho balíku změn, a já teď o některých z nich povím, 180 000 cizojazyčných šarží. Tím odpovídám, že sem vozíme cizojazyčné šarže, na právě mimořádné dovozy v průběhu letošního roku, protože máme ten zákon, který jsme v loňském roce přijali.
Těmi dalšími kroky je dokončená sektorová analýza, kterou teď na základě podnětů, které jsme vydali... Nikdy tady nebyla provedena sektorová analýza farmaceutického trhu, a tady já souhlasím s vámi, že za celou tu dobu došlo k tomu, že v podstatě i firmy, o kterých se domníváme, že jsou to české firmy, aspoň laici to tak vnímají, tak nemají de facto s Českou republikou, a dokonce ani s Evropou nic společného. Vlastní je nadnárodní koncerny nebo penzijní fondy v cizích zemích, a tím pádem ta debata s nimi je velmi obtížná. Ale existují firmy, já bych teď řekl v bývalém Československu, které stále mají vlastníky na našem území a s kterými my samozřejmě jednáme. K tomu, abychom měli přesný přehled, co vlastně lze, nebo nelze, tak musí být hotová sektorová analýza, která tady nikdy neproběhla. Tu jsme zadali. Pracovali jsme na ní poměrně dlouhou dobu, předali jsme to MPO a MPO teď svou cestou chystá tu vlastní analýzu. Předpokládám, že vás s ní seznámím. Je to další krok. A součástí výsledků té sektorové analýzy pak bude debata právě o podporách těch firem, kde je to smysluplné a možné. Nicméně i bez sektorové analýzy jsme některé firmy vytipovali. Já zase nemohu jmenovat, ale v poslední době jednu konkrétní firmu, která je dodavatelem jednoho z těch antibiotik, která vnímáme za zásadní, klíčové, název toho antibiotika tady opakovaně padl, tak jsme jim garantovali, že koupíme celou výrobu, a oni na základě toho nakoupili - samozřejmě za podstatně vyšší cenu - aktivní látky, z kterých ten lék vyrábí, a my garantujeme, že ten lék odebereme, byť jsem si vědom toho, že pravděpodobně ne třeba celá šarže bude spotřebována, ale budeme mít dostatečnou zásobu. To znamená, postupujeme i tím, že aktivně sháníme nebo pomáháme shánět aktivní látky.
Samozřejmě paralelně s tím probíhá debata, kterou jsme odstartovali za našeho předsednictví v rámci Evropské unie. Vy jste tady také diskutovali a víte to, že existuje farmabalíček, který obsahuje revizi farmaceutické legislativy a který se dotýká i výpadku léčiv. Mimo jiné ukládá podstatně delší lhůty pro nahlášení výpadku, než je v současné době, a ukončení dodávek. Tento farmabalíček je nyní v debatě, a pokud bude schválen, bude to ještě další krok, který zpřísní i na úrovni Evropské unie tu legislativu.
Vloni bylo též přijato nařízení, kde my jsme stáli u toho zrodu, které je nařízení 2022/123, o posílené úloze EMA, která též zakotvila některé instituty a platformy, které mají napomáhat řešení nedostatku léčiv. Ale tady si dovolím upozornit na jednu věc, která je potřeba, abychom všichni reflektovali. Zdravotnictví nepatří do společné evropské politiky. Nepatří do společné evropské politiky, a tím pádem se ten společný postoj států Evropské unie v této oblasti komplikovaně vyjednává. Není to společná evropská politika a na tom se státy shodly, že to nechtějí mít jako společnou zdravotnickou politiku i z důvodu toho, že je různě financováno, a tak dále.
Tedy teď jenom v nástinu k těm krokům. Paralelně s tím samozřejmě probíhají debaty a já jsem si vědom toho, že role malých lékáren je velmi klíčová. Děkuji všem kolegům a kolegyním, co je podporují. Ten zákon samozřejmě má určité, řekněme, požadavky na lékárny ohledně hlášení množství léků, které označíme za klíčové v tom konkrétním období, protože pokud ty lékárny nebudou hlásit, kolik toho léku mají, tak se ta informace do systému nedostane a ten pacient se pak nemá jak dozvědět, v které lékárně ten lék ještě je a v které už není. Chápu, že je to povinnost, která je pro lékárny nepříjemná, nicméně my paralelně s tím debatujeme o navýšení CVI. Chtěl bych už letos v úhradové vyhlášce, aby k navýšení CVI došlo. To je vlastně ta cesta, kterou jsou financovány lékárny, malé lékárny. Pro ty, kteří jste v té problematice ponořeni, víte, o čem mluvím. A tím chci, abychom podpořili právě malé lékárny tím, že máme valorizaci úhrad za státní pojištěnce, a ta valorizace bude pokračovat, tak můžeme tady toto plánovat v nějakém horizontu i s jakýmsi nárůstem.
Tak tolik snad k některým bodům, které tady zazněly a které si myslím, že je důležité zmínit. Jsem opravdu přesvědčen, že ten zákon nám umožní zvýšit odolnost českého trhu, zvýšit dostupnost léků pro pacienty. Samozřejmě, pokud fakt nějaký závod přestane nějaký lék vyrábět nebo má roční výpadek, tak když něco není, není, jak to získat, to je logické, a to tady mnozí z vás namítali, tak to prostě je, je to ten příběh o té dlani, kde ten chlup nevytrhnete. Nicméně děláme všechno pro to, aby pokud tam nějaký chlup byl, tak aby byl pro pacienty v České republice, a ten zákon je součástí toho systému.
Tady padala kritická slova na SÚKL a samozřejmě reorganizace, respektive posílení a zvýšení odpovědnosti SÚKLu za to, aby opravdu chránil české pacienty, aby opravdu chránil ten trh, bránil vývozům - tady upozorňuji na to, že SÚKL je ten, který má a musí informovat ministerstvo, že je nějaký lék ohrožen, a že tedy je potřeba nařídit zákaz vývozu. Ono se to stalo u některých léků a my jsme okamžitě ten zákaz vývozu nařídili cestou tedy odboru Ministerstva zdravotnictví a SÚKL je zase jediný orgán, který ze zákona toto může kontrolovat a dávat pokuty a opravdu v některých případech k tomu došlo.
Nicméně připomínám, když jsme se bavili o té historii, tak na zdravotním výboru nás SÚKL ještě v listopadu, tuším, a v médiích informoval, že žádný problém není, léků je dostatek, zásoby jsou dostatečné a žádné výpadky nehrozí. To znamená, tady je potřeba, aby měl i SÚKL nástroje, a ty v tom zákonu jsou, aby je mohl využít, a samozřejmě jedním z těch kroků bude i jakási reorganizace SÚKLu v tom smyslu, že musí mít podstatně větší odpovědnost za to, aby ty informace, které dostávají lékaři, byly řekněme v daleko lidštější formě. Asi všichni z nás, co - já jsem radiolog, ale vy, co jste doopravdičtí lékaři, tak víte, že když dostáváte ty informace o nedostupných lécích od SÚKLu, tak to vždycky je dlouhý seznam, těžko se v tom hledá. Aby byla rychlejší jaksi a lepší komunikace s těmi firmami a větší tlak na to, aby opravdu se ty dodávky zvýšily.
Na druhou stranu, a tady bych chtěl pochválit jak EMA, tak SÚKL, opravdu je na prvním místě potřeba ochrana pacientů. My opravdu nemůžeme dovézt léky z kterékoliv země. Já jsem si našel jeden z mnoha tragických případů, kdy nejenom v zemích, jako je Indonésie nebo Gambie, ale v zemích, jako je Uzbekistán, a to už není z pohledu řekněme Evropy až tak daleko, došlo, tuším že v loňském roce, k velkému množství úmrtí u dětí. WHO to zveřejnila tak, že vyzvala k ochraně před nebezpečnými sirupy proti kašli, které vedly k tomu, že došlo k úmrtí 300 dětí ve třech zemích. Tří set dětí ve třech zemích! Ty sirupy byly od jedné farmaceutické firmy. Tady v tom článku, který cituje WHO, tak se říká, že byly z Indie. Takovýchhle textů je hodně, a proto je potřeba pečlivě kontrolovat výrobu, aby ta výroba odpovídala pravidlům, která chrání pacienty, a proto ten proces nemůže být rychlý, na což tady někteří vystupující upozorňovali, že ten proces trvá i rok. Jsou ale země, kde ten proces může být rychlejší, protože mají schválení a mají nějaké předběžné schválení EMA, nebo už někdy dodávaly. Typicky jsou to japonské firmy a podobně právě pokračují ta jednání s korejskými firmami, protože bychom chtěli, aby z té Koreje se opravdu ty léky do Evropy, respektive do České republiky dostaly.
To je snad k tomu všechno. Já bych tedy ještě jednou požádal, vážené dámy, vážení pánové, o vstřícný postoj k této legislativě a o schválení zkrácení doby projednávání. Věřím, že ta diskuse - a ta vaše vystoupení mě na to upozornila - bude velmi bouřlivá. Já jsem připraven přijmout jakýkoliv smysluplný, rozumný pozměňovací návrh, který podpoří a ochrání české pacienty, protože předpokládám, že to je to jediné, o co nám všem jde. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane ministře. Pan zpravodaj má zájem o závěrečné slovo? Nikoliv. Já bych poprosil, jestli byste se mohli ztišit v sále, za chvíli budeme hlasovat.
Takže nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro zdravotnictví jakožto výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jakožto garančnímu? Nikdo. Přistoupíme tedy k hlasování. Zagonguji.
Takže kdo tedy souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro zdravotnictví jakožto garančnímu výboru?
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 21, přihlášeno bylo 175, pro bylo 159, proti nikdo. Přijato. Konstatuji tedy, že návrh byl přikázán k projednání výboru pro zdravotnictví jako garančnímu výboru.
Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru či výborům k projednání? Nevidím.
V tom případě budeme hlasovat ještě o zkrácení lhůty, a to na 30 dní.
Zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro zkrácení lhůty na 30 dní?
Hlasování číslo 22, přihlášeno bylo 175, pro bylo 92, proti 4. Výsledek: přijato.
Děkuji všem za spolupráci.
Můžeme přistoupit k dalšímu bodu, číslo 10. Jedná se o
Aktualizováno 9. 4. 2024 v 15:37.