(pokračuje Klára Dostálová)

8.
Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony
v souvislosti s rozvojem finančního trhu a s podporou zajištění na stáří
/sněmovní tisk 474/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede pan ministr financí Zbyněk Stanjura, kterého tímto žádám, aby se ujmul slova. Prosím, pane ministře.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážení kolegové, vážené kolegyně, dovolte mi, abych jménem vlády uvedl návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s rozvojem finančního trhu a s podporou zajištění na stáří. Tento návrh obsahuje sadu opatření, která mají za cíl přispět k rozvoji českého finančního trhu. Navazuje na koncepci rozvoje kapitálového trhu, kterou vláda České republiky schválila v roce - teď prosím o pozornost - 2019. Velmi obdobný návrh tohoto zákona byl předložen i v minulém volebním období a jako mnoho tisků se nestačil doprojednat. Pokud mě paměť neklame, prošel prvním čtením a už se nedostalo na druhé čtení. Nicméně v historii visí některé podané pozměňovací návrhy, ke kterým se nikdo nemohl přihlásit, protože to druhé čtení neproběhlo.

Hlavními navrhovanými opatřeními jsou produkty, které mají podpořit spoření lidí na stáří, tedy dlouhodobý investiční produkt a změny ve třetím penzijním pilíři. Dlouhodobý investiční produkt, takzvaný DIP, a musím říct, že to bylo docela úsměvné hledat takový název, který za prvé vystihne podstatu věci, a za druhé ta zkratka je poměrně lehce zapamatovatelná, a současně aby nebyla směšná, což se nám v některých pracovních verzích bohužel stalo, ale to je mimo tu hlavní problematiku tohoto návrhu.

Takže DIP je souhrnný název pro finanční produkty investičního nebo spořicího typu, které již dnes existují a které umožňují vytváření úspor na stáří. Jedná se o alternativu k existujícím produktům zabezpečení na stáří, které již dnes mají daňovou podporu, a to jsou, jak všichni víme, produkty třetího penzijního pilíře a životní pojištění. DIP tak bude mít při dodržení stanovených podmínek stejné daňové zatížení jako penzijní fondy či životní pojištění.

Co vlastně ten DIP je? Může to být účet s cennými papíry, na kterém je možno evidovat například akcie, dluhopisy nebo podíly v investičním fondu, ale také to může být obyčejný bankovní účet. Důležité je, aby na takový produkt bylo možné čerpat daňové zvýhodnění. Aby na takový produkt bylo možné čerpat daňové zvýhodnění, musí být splněna podmínka, že k výběru prostředků nedojde dříve než po deseti letech trvání produktu a zároveň k němu nedojde dříve než po dosažení šedesát let věku střadatele. Myslím, že všichni víme, že když to porovnáme s tím pravidlem šedesát na šedesát, které známe z penzijního spoření, tak tady je to vlastně sto dvacet na šedesát. Délka musí být deset let, ne pět let, proto se říká šedesát měsíců jako u toho penzijního spoření, ale je zachována stejná podmínka dosažení šedesáti let věku střadatele.

Současně novela přináší změny v třetím pilíři penzijním. Navrhuje se zavést takzvaný alternativní účastnický fond, což bude nový typ fondu v doplňkovém penzijním spoření. Tento fond je alternativou ke stávajícím účastnickým fondům, a to s dynamickou investiční strategií. Dynamická investiční strategie znamená, já se to nebojím říct, také riskantnější investiční strategie. Myslím, že máme používat jakoby možná přiléhavější pojmy, máme konzervativní, se říká, nebo méně dynamická, kde je důraz kladen na stabilitu a méně na potenciální zhodnocení. Pak jsou dynamické, jinými slovy více riskantní, kde je méně kladen důraz na stabilitu a více na potenciální zhodnocení toho produktu.

U alternativního účastnického fondu má být poplatková politika i investiční strategie nastavena volněji, což umožní penzijním společnostem investovat dynamičtěji, a dosahovat tak pro účastníky vyššího zhodnocení. Já jsem myslel dynamický, můžeme používat - ono to zní hrozně - více riskantní, ale myslím si, že v tomto slova smyslu jsou to vlastně synonyma. A je mi jasné, že ti, kteří to navrhují, ten produkt, budou používat slovo dynamický a někteří jiní budou říkat, kteří to budou komentovat, případně se jim to nebude zdát, budou říkat, že je to více riskantní. Návrh také motivuje střadatele přechodu z transformovaných fondů, což jsou fondy z doby před rokem 2013, do účastnických fondů tím, že umožňuje paralelní účast v obou fondech, nebo v obou systémech. To zatím nebylo možné. To zatím není možné, čímž se snižovala motivace od investování do účastnických fondů.

Účastníky motivuje k setrvání v transformovaných fondech zejména takzvaná garance černé nuly, která v účastnických fondech neplatí. Tato garance však má za následek, že transformované fondy investují vysoce konzervativně a dosahují pro své účastníky pouze velmi nízkého zhodnocení, hluboko pod současnou výši inflace. A to neplatí pouze pro roky 2022 a 2023, kdy inflace je mnohem vyšší, než na co jsme byli zvyklí, ale platí to i pro roky předchozí, nebo pro většinu předchozích let.

V třetím penzijním pilíři se rovněž navrhují změny v poskytování státního příspěvku, které mají za cíl motivovat ke zvýšení příspěvků samotných účastníků. Poskytování státního příspěvku je dnes vymahatelné na příspěvek účastníka tak, že minimální výše samotného střadatele, při které vzniká nárok, je 300 korun měsíčně a výše tohoto příspěvku, nad kterou se státní příspěvek již dále nezvyšuje, činí 1 000 korun měsíčně. Na něj pak navazuje daňová motivace, protože si můžete odpočíst od toho, co jste zaplatili, 24 000, a maximálně 12 000 je ta potenciální částka, o kterou si můžete snížit základ daně. V návrhu zvyšujeme spodní hranici příspěvku ze současných 300 na 500 a horní hranici příspěvku zvyšujeme z 1 000 na 1 700. Zároveň nastavujeme na rozdíl od současné praxe lineární výši státního příspěvku ve výši 20 % příspěvků účastníka.

Dále navrhujeme, že státní příspěvek nebudou dostávat osoby, jímž byl přiznán starobní důchod. Tato úprava vychází z myšlenky, že produkty třetího penzijního pilíře nemají sloužit jako prostředek krátkodobého či střednědobého zhodnocování peněžních prostředků s podporou státu, ale mají sloužit k dlouhodobému odkládání spotřeby za účelem zmírnění případného propadu příjmů, který může být spojen s odchodem do penze.

A možná ve veřejném prostoru nejvíce diskutovaná část toho návrhu je změna v oblasti spotřebitelských úvěrů určených na bydlení. Cílem návrhu je posílení vyváženosti úpravy předčasného splacení hypoték a posílení právní jistoty. Nejdřív popíšu stávající stav, pak popíšu navržené změny a pak jsem si nechal zpracovat, možná to mělo být i v té důvodové zprávě, omlouvám se, mezinárodní srovnání, protože myslím si, že pro tu racionální debatu je důležité to zasadit do evropského kontextu.

V dnešním stavu je to tak, že spotřebitel může splatit zdarma každoročně až čtvrtinu z původní výše úvěru nebo celý úvěr na konci fixace. To znamená 25 % z původní výše, ne z toho, co zbývá k doplacení. Jinými slovy, stávající právní úprava říká, že za čtyři roky, pokud toto využijete, můžete bezplatně předčasně splatit tento úvěr - samozřejmě po konci fixace. Dále může spotřebitel splatit svůj úvěr kdykoli zdarma i v případě složité životní situace spojené s úmrtím, dlouhodobou nemocí nebo invaliditou. To platí již dnes.

My navrhujeme jako vláda v tomto návrhu další životní situace, kdy by platilo pravidlo, že je nárok splatit to zdarma, bezplatně, a to při prodeji nemovitosti, pokud ji vlastníte déle než dva roky, anebo při vypořádání společného jmění manželů. Myslím si, že to je zcela obvyklá životní situace, že v takovém případě je například potřeba prodat tu nemovitost nebo se o ten majetek nějak spravedlivě podělit. To si myslím, že není předmětem nebo nebude předmětem politických sporů. Koneckonců ten návrh je inspirován pozměňovacím návrhem, který v tom nedokončeném projednání v minulém volebním období podal pan poslanec Nacher, pokud mě paměť neklame.

A pak je věc, která se nejvíce debatuje v tom veřejném prostoru. Dovolte mi, abych k tomu řekl pár vět. A současně chci říct, že na tomhle konkrétním bodě tento návrh zákona nestojí a nepadá s tímto ustanovením. A můžeme se přesvědčovat, jestli ano, nebo ne, moje přesvědčení je, že náklady na předčasné splácení úvěrů, které vzniknou bankám, zaplatí spotřebitel. Otázka je - a je to legitimní a můžou se na to lišit názory - jestli to zaplatí všichni spotřebitelé, což je dnešní stav, kdy bezesporu to riziko a zkušenost minulých let banky promítají a ti, kteří poskytují úvěry, do své standardní úrokové míry, anebo zda to zaplatí pouze ta část klientů, která se rozhodne, pokud nesplňuje ty všechny ostatní podmínky, zdarma předčasně splatit hypotéku. Já si myslím, že lepší a spravedlivější přístup je varianta B, aby ty náklady platili ti, kteří tuto možnost využijí. My jsme navrhli 2 % na úrovni z předčasně splacené částky. V té debatě... bezesporu jsme připraveni vést debatu, jestli 2 % je správně a jestli to zastropování nemá být pouze procentuální, nebo má být případně i absolutní částkou.

A teď mi dovolte, abych velmi krátce... Pokud bude zájem, tak jsem určitě schopen vám to distribuovat všem, poslat shrnutí regulace v členských státech EU v této oblasti, informace jsou platné k 27. červenci letošního roku, takže nemohou být zachyceny, pokud v některých ostatních státech probíhá legislativní proces, tak tam samozřejmě může být.

Posuzovali jsme několik možných případů a porovnávali jsme, jak to je u ostatních členských států. Až to pak budete číst, tak je tam dvakrát zkratka České republiky, CZ - je tam stávající stav a CZ s hvězdičkou je navržený stav, abychom měli v tom srovnání i stávající stav i navržený.

Předčasné splácení zdarma během fixace bývá v členských státech EU podmíněno oprávněným zájmem, v tomto případě - prodej, smrt, nemoc, invalidita, nezaměstnanost - v Německu, Francii, Česká republika - stávající stav, Česká republika - nový stav. Dále to bylo umožněno a omezeno do jistého procenta dlužné jistiny, například 20 %, to znamená, že můžete splatit to procento, například 20 % - Nizozemsko, Rakousko, Česká republika - stávající stav, Česká republika - nový stav.

Pak je to omezeno, může to být omezeno, to předčasné splacení zdarma, do určité výše úvěrů, například 20 000 eur, to má pouze Finsko. Pak může být to právo splacení zdarma během fixace omezeno na hypotéky s krátkou fixací nula až tří let, to má také pouze Finsko. A pak je to umožněno až po uplynutí určité doby trvání úvěrů, například po prvních 12 nebo 18 měsících, to má Itálie a Bulharsko. A to je všechno.

Máme 27 členských států, našli jsme pět možných podmínek, v kterých ten členský stát toto umožňuje, ve dvou je Česká republika a v těch ostatních dvou je dvakrát Finsko osamocené a v tom posledním to je umožněno až po uplynutí nějaké doby od přijetí úvěru - Itálie, Bulharsko. Když sečtu státy, které jakýmkoliv způsobem umožňují s těmi omezujícími podmínkami zdarma předčasné splacení těchto úvěrů, tak je to Německo, Francie, Holandsko, Rakousko, Finsko, Itálie, Bulharsko a my. Omlouvám se, že jsem to takhle počítal, neměl jsem to spočítané, 8 členských států z 27 to umožňuje v některých z těch pěti příkladů. Dvacet tisíc eur je zhruba, když to přepočteme, půl milionu korun. Myslím si, že by to nebylo úplně praktické v České republice.

A pak samozřejmě je druhá situace, kdy vám právo umožňuje v konkrétním členském státě předčasné splácení během fixace, a to bývá spojeno s právem věřitele na úplatu, náhradu vzniklých nákladů či utrpěné finanční ztráty. Bez regulace, to znamená na smluvním základě, je to myslím sedm států - Polsko, Rumunsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Estonsko. Náhrada pouze administrativních nákladů, stávající stav v České národní bance - Česká republika, jinak nikdo. Poplatek, to znamená sedm států, smluvní základ bez regulace v zákoně, vztah mezi poskytovatelem a dlužníkem. Poplatek 1 až 3 % - my navrhujeme 2, někde uprostřed - z předčasné splacené částky bez ohledu na vývoj sazeb na trhu je dalších pět států - Rakousko, Portugalsko, Francie, Slovensko a Bulharsko, 1 až 3 %.

Náhrada ušlého smluvního úroku za období x měsíců následujícího po datu předčasného splácení, to je 3 až 6 měsíců - Belgie. A pak je velká skupina států, takzvaný úrokový rozdíl, to je náhrada ušlého smluvního úroku sníženého o úrok z obdobného nového úvěru, obvykle za období od okamžiku předčasného splacení do konce sjednané fixace. Jinými slovy, když mám desetiletou fixaci a rozhodnu se po osmi letech, tak to období dva roky, když se rozhodnu po šesti letech, tak to období jsou čtyři roky. A je to podmíněno poklesem úrokových sazeb. A tady máme Španělsko, Holandsko, Švédsko, Dánsko, Finsko, Německo, Lucembursko a Česká republika podle návrhu vlády, ne stávající stav. To je tam, kde je administrativní poplatek, jsme jenom my.

A pak je poslední možnost, takzvaný úrokový rozdíl doplněný stropem, to znamená, je to něco podobného, co navrhoval pan poslanec Nacher v poslední volebním období, kombinace toho procenta a zastropování té částky. Je to od 1 do 5 %, je to procento, a to jsou čtyři státy včetně nového návrhu České republiky - to je Španělsko, Lucembursko, Česká republika.

Pokud bude zájem, vyjádří ho třeba předsedové klubů, tak to rozešlu, abych vám nespamoval vaše mailové schránky. Říkám, pokud požádají předsedové klubů nebo zástupce klubu, nemusí to být předseda, rád vám toto srovnání přepošlu, je to opravdu jedna A4.

Pracovníci odborného útvaru sekce finanční trhy na Ministerstvu financí jsou připraveni případně ke konzultacím a podrobnějšímu vysvětlování. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. A prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Michal Kohajda. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Michael Kohajda: Vážení páni ministři, vážená paní předsedající, vážení pánové a dámy, dovolte mi, abych krátce navázal na zevrubné odůvodnění předkládané novely zákona, kterou se mění zákon, některé zákony v souvislosti s rozvojem finančního trhu a s podporou zajištění na stáří, které tady přednesl pan ministr Stanjura. Tento návrh byl vládou Poslanecké sněmovně předložen 15. 6. 2023 a nám všem rozeslán jako tisk 474/0. Tento návrh novelizuje soubor zákonů, zejména tím je zákon o daních z příjmů, o České národní bance, o penzijním připojištění se státním příspěvkem, o soudních exekutorech a exekuční činnosti, o finančním arbitrovi, o dluhopisech, o podnikání na kapitálovém trhu, insolvenční zákon, zákon o doplňkovém pojištění a zákon o spotřebitelském úvěru.

Jak již pan ministr zmínil, cílem předloženého návrhu zákona je zejména zavést některá opatření, která mají přispět k rozvoji finančních trhů v České republice. Hlavními navrhovanými opatřeními jsou právě ten zmiňovaný dlouhodobý investiční produkt, některé další změny, které se týkají třetího pilíře penzijního systému. Návrh zákona navazuje na koncepci rozvoje kapitálového trhu, která, jak už bylo zmíněno, byla schválena již v roce 2019 vládou České republiky. Navrhovaná právní úprava je nezbytná z důvodu potřeby rozvinout český kapitálový trh, k čemuž je nutné změnit právě i právní úpravu, neboť pouhými nelegislativními kroky nelze těchto cílů dosáhnout. Je zejména vhodné reagovat na některé identifikované nedostatky české národní úpravy, která neplyne ze směrnic Evropské unie. Tím bude posílena konkurenceschopnost českého kapitálového trhu ve vztahu nejen k vyspělým západoevropským úpravám, ale také úpravám sousedních států a ostatních států v regionu střední a východní Evropy.

Účinnost tohoto zákona se navrhuje na 1. ledna 2024, což je vcelku ambiciózní, a to i vzhledem k tomu, jaké požadavky jsou kladeny na implementaci v praxi. Je tedy otázkou, zda jsme schopni dostát všem lhůtám tak, abychom skutečně měli ten zákon platný a účinný od 1. ledna 2024. Jedinou výjimkou je pak novela zákona o spotřebitelském úvěru, kde se z důvodu postupného náběhu režimu a uveřejňování průměrných zápočtu zápůjčních úrokových sazeb Českou národní bankou navrhuje dělená účinnost, a pak i novela exekučního řádu, kde se z důvodu přípravy na nový režim komunikace mezi soudními exekutory a finančními institucemi navrhuje účinnost až od 1. ledna 2025.

V návrhu je možno spatřovat několik otázek, ke kterým bude nutno ještě provést podrobnější diskusi. Je to zejména otázka právě předčasného splácení hypoték a nastavení těch jednotlivých parametrů, jak již je tady pan ministr zmiňoval, a některé otázky vyvstávají právě i ohledně dlouhodobého investičního produktu. Proto se také podle plánu budeme věnovat tomuto návrhu podrobněji v podvýboru pro bankovnictví, pojišťovnictví a finanční trhy.

V současnosti tedy doporučuji propustit tento návrh do druhého čtení a případně v druhém čtení jej upravit některými pozměňovacími návrhy. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji, pane zpravodaji, a otevírám obecnou rozpravu, do které mám nejprve přihlášeného s přednostním právem pana poslance a předsedu klubu Michálka. Pane předsedo, prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já mám jenom kratičkou zmínku. Děkuji panu ministrovi, že velmi podrobně popsal tu problematiku hypoték. To je záležitost, o které ještě v koalici diskutujeme, a přestože tedy dnes navrhneme, aby byly zkráceny lhůty, tak se o tom dále povede diskuse s cílem, abychom našli nějaké řešení, na kterém se shodneme, tak jak jsme to ostatně veřejně avizovali, zejména pro ty stávající hypotéky, ale i do budoucna. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. A do rozpravy je dále přihlášen pan poslanec Síla. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážený pane ministře - ministr není. Je. Vážení kolegové, dámy a pánové, dovolte, abych se vyjádřil taky k této předloze, sněmovnímu tisku 474, který tady už do detailu vlastně moji předřečníci charakterizovali a rozepsali, nebo přečetli podmínky tady této předlohy zákonné, čili já jsem si to sice taky připravil, ale nebudu tady s tím zdržovat, a jenom bych chtěl říct, že se jedná rozvoj finančního trhu s podporou zajištění na stáří a je navrhován hlavně ten dlouhodobý investiční produkt, který mě nejvíc zaujal, a přestože tento zákon nebo tato předloha má vlastně měnit deset dalších zákonů, já se zmíním, nebo se soustředím hlavně na tento dlouhodobý investiční produkt, který podle mého názoru by mohl velmi výrazně zasáhnout do eventuálních spoření na důchod našich důchodců do budoucna.

Ten dlouhodobý investiční produkt je - chtěl bych se vrátit k tomu, jak vznikalo spoření na důchod, a sice v České republice bylo upraveno zákonem číslo 42/1994 jako fondový, dobrovolný a státem regulovaný spořicí produkt dlouhodobého, relativně bezpečného ukládání a zhodnocování peněžních prostředků. Topolánkova vláda připravila v roce 2009 návrh zákona o penzijním spoření. Ten stávající systém penzijního připojištění se státním příspěvkem podle tohoto návrhu reformy zůstal zachován na původních principech, ale existoval nadále s tím, že již nebylo možné uzavírat nové smlouvy s účastníky. Vedle toho došlo k vytvoření nového systému, takzvaného doplňkového penzijního spoření. Zákon o penzijním připojištění číslo 42/2011, o doplňkovém penzijním spoření, nastavil příspěvek státu odvíjející se od spořicí částky a současně umožňující odpis daňové zátěže spořicího. Majetek penzijních společností, které obhospodařují ty jednotlivé fondy, je oddělen od majetku účastníků. To jsou původní stavy.

Původně bylo na výběr zhruba devět penzijních společností. V penzijním připojištění, zkratka PP, do kterého již od roku 2013 nelze vstupovat, spoří zhruba 3,4 milionu lidí. V doplňkovém penzijním spoření je aktuálně asi 1,1 milionu lidí. Ti v něm mohou volit od těch konzervativních až po dynamické fondy, jak se tady zmiňoval pan ministr, a všechny penzijní společnosti podléhají dohledu Ministerstva financí a České národní banky, čili mohou nakládat s prostředky účastníků, jsou limitované zmíněnými zákony. Jsou zásadně limitované zmíněnými zákony. Zákon dává penzijní společnosti volnost počtu a zaměření nabízených účastnických fondů. Ze zákona je pro penzijní společnosti povinný pouze povinný konzervativní fond. Finanční prostředky fondu mohou být investovány pouze do vybraných dluhopisů a nástrojů peněžního trhu vydanýchi centrálními bankami a zeměmi OECD.

Nyní je navržen nový dlouhodobý investiční produkt, ta zkratka DIP, jak se zmínil pan ministr, je souhrnný název pro již existující finanční produkty investičního nebo spořicího typu, které umožňují vytváření úspory na stáří. Má fungovat jako alternativa k produktům zabezpečení na stáří, které jsou již dnes daňově podporovány, což jsou produkty třetího penzijního pilíře a životního pojištění. To také znamená, že při dodržení stanovených podmínek bude mít stejné daňové zacházení ten DIP jako penzijní fondy a životní pojištění. V režimu dlouhodobého investičního produktu bude možné evidovat například akcie, dluhopisy, podíly v investičním fondu, nemovitostní fondy. A u toho bych se chtěl zdržet. To je totiž novinka, která původně nebyla v těchto produktech, ty nemovitostní fondy. Potom to bylo zůstatky na bankovních účtech nebo zajišťovací deriváty sloužící ke krytí úrokových nebo měnového rizika.

Dále, co je tady nového, je takzvaný alternativní účastnický fond, který má právě, jak jsem se zmínil, umožnit investovat do nemovitostí nebo do rizikovějších produktů s vyšším výnosem. Jde o nový typ fondu v doplňkovém penzijním spoření, který má být alternativou ke stávajícím účastnickým fondům s dynamickou investiční strategií. Potom na závěr ještě uvedu, jaká je dynamika těchto fondů. U alternativního účastnického fondu má být poplatková politika i investiční strategie nastavena volněji, což umožní penzijním společnostem investovat dynamičtěji a dosahovat pro účastníky vyššího zhodnocení.

Návrh také obsahuje opatření ke zvýšení motivace k přechodu z těch transformovaných fondů - ty transformované fondy jsou vlastně to penzijní připojištění, které nebyly zrušeny, ale bylo zastaveno další uzavírání smluv v roce 2013 - do účastnických fondů tím, že umožňuje paralelní účast v obou systémech. To už tady říkal pan ministr. V současnosti není paralelní účast umožněna, což snižuje motivaci účastníků u převodu prostředků z transformovaných, to znamená z toho penzijního připojištění, do účastnických fondů, to znamená do toho doplňkového penzijního spoření. Účastníky motivuje k setrvání v transformovaných fondech zejména pro takzvanou - jak tady již byla také zmíněna - garanci černé nuly, která v účastnických fondech neplatí. To je zase změna, pozor. Tato garance má však za následek, že transformované fondy investují vysoce konzervativně a dosahují pro své účastníky velmi nízkého zhodnocení, hluboko pod současnou výší inflace. Zase se nakonec zmíním, jak to vlastně s těmi fondy je.

Účastník třetího penzijního pilíře si bude muset vybrat, na kterou smlouvu, zda na penzijní připojištění, nebo doplňkové penzijní spoření, bude posílat příspěvky a přitom dostávat státní příspěvek. Nebude moci příspěvek dostávat na obě smlouvy, nýbrž vždy jen na jednu. Penzijní připojištění, doplňkové penzijní spoření lze přerušit. U přerušeného penzijního připojištění i doplňkového penzijního spoření penzijní společnosti nadále prostředky investují podle strategie zvolené ve smlouvě.

Ve třetím penzijním pilíři se rovněž navrhují změny v poskytování státního příspěvku, jak se tady už zmínil pan ministr, to nebudu opakovat, z dolní hranice 300 na 500 a horní 1 000 na 1 700. Jenom bych chtěl zmínit to, o čem se pan ministr nezmínil, že v současné době je ten státní příspěvek rovný 20 % u všech částek, které ten spořitel si ukládá. Předtím v tom původním byl nastaven státní příspěvek tak, že měl degresivní formu, od nejnižší částky 300 korun to dělalo zhruba 33 % až po těch 1 000 korun, kde to dělalo 18 %, což znamená, že ti nejchudší, kteří měli malou částku na spoření na důchod, měli větší příspěvek od státu než ti bohatší. V současné době je to vyrovnáno, 20 % dostanou všichni.

Navrhuje se, že státní příspěvek nebudou dostávat osoby, jimž byl už přiznán starobní důchod. V současné době ještě pořád trvá stav, kdy důchodci, přestože odcházejí do důchodu, třeba pracují dál při důchodu a spoří si dál, to znamená, dostávají státní příspěvek. Je otázkou, jestli je to fér, nebo to není fér, aby když jsou v důchodu, pořád brali jakýsi státní příspěvek, když už jsou v důchodu. Nicméně tato novela to všechno zruší. Už nebudou ti, co odejdou do důchodu, tento státní příspěvek dostávat.

Podle mého názoru a podle názoru SPD není možné, aby peníze ukládané na přilepšení důchodu našich občanů spravovala jakákoliv kampelička, protože v tomto zákoně je také uvedeno, že finanční ústavy prakticky mohou bez omezení poskytovat tyto služby, byť budou pod kontrolou České národní banky.

Já bych chtěl podotknout (upozornit) třeba na článek z Lidových novin ze dne 14. 7. 2023, protože nemám jinou možnost informací, kde stálo: Místo zisku letadlo. Podvedených přibývá. Tisíce klientů se nechalo nachytat sliby o výnosných investicích. Jejich miliardy si učili mladí manažeři, využili § 15 zákona o investičních společnostech, který umožňuje formální registraci u České národní banky společnostem, které spravují prostředky klientů až do 2,4 miliardy korun. Domníváme se, že úspory občanů České republiky na důchod by měl spravovat státem garantovaný důchodový fond, který by vyloučil možnost ztráty úspor našich občanů v případě jakéhokoliv výkyvu na finančních trzích. Mimochodem, zisky současných penzijních fondů, počínaje dynamickými, jsou za posledních sedm let 5,76 % u těch dynamických, u vyvážených jsou to 2,9 % a u konzervativních dluhopisových je to minus 0,64 %. Nepovažujeme návrh zákona za přínos pro občany této země, ale jako umožnění dalšího zisku pro finanční a bankovní sektor.

Co se týká těch nemovitostních alternativních fondů, já bych chtěl jenom připomenout, jak probíhala nemovitostní bublina, která praskla v roce 2009 a ve Spojených státech přišla spousta tisíc důchodců o veškeré peníze na důchod. Z těchto důvodů navrhuji předlohu, sněmovní tisk 474, za SPD k zamítnutí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. Navrhujete zamítnutí tohoto zákona. Ano. Dále je do rozpravy přihlášen pan poslanec Nacher. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, dámy a pánové, no, mě překvapilo, že celkem takto robustní záležitost, a přihlášeni jsme byli dva poslanci, zatím, což tedy není moc na to, že se tady mění osm zákonů, jenom abychom si jako rozuměli, o doplňkovém penzijním spoření, o daních z příjmů, o ČNB, o spotřebitelském úvěru, k tomu se vrátím, to asi ode mne očekáváte, o penzijním připojištění, o soudních exekutorech, o finančním arbitrovi a novela zákona o dluhopisech. To znamená, osm zákonů se tady mění. Je to celkem zásadní věc, která je součástí skoro by se dalo říct nějaké penzijní reformy, a přihlášeni jsme dva, takže se o tom moc nediskutuje. Doufám, že v rámci druhého čtení při těch pozměňovacích návrzích se k tomu vrátíme, protože si myslím, že to je docela zásadní.

Já nejdříve řeknu, co mě mrzí, pak řeknu, co ocením, a pak se vrátím k tomu, jak pan ministr asi očekává, k té části, která novelizuje zákon o spotřebitelském úvěru, to je to zpoplatnění předčasného splacení hypotéky.

Mě trochu mrzí, že u těch věcí, které mění ty penzijní produkty, nebo mění pohled na dlouhodobé ukládání obecně, se zabývají vlastně něčím, co někdo z vás by nazval penzijní reformou, někdo ne, takže my to vlastně tady řešíme jakoby postupně. Pak mi dáte za pravdu, až po čase zjistíme, že my jsme něco změnili a něco tady je už v systému, teď tady máme tuhle novelu v souvislosti s rozvojem finančních trhů a nějakého dlouhodobého spoření, jak říkal pan ministr DIP, dlouhodobý investiční produkt, a potom ministr práce a sociálních věcí oznámil, že ještě chystá nějaké změny v rámci penzijní reformy na přelomu roku.

Jenže ony by se ty věci navzájem měly nějakým způsobem doplňovat. My tady řešíme dneska zjednodušeně řečeno, abychom to použili jako osvětu pro lidi, třetí pilíř. Ale my tady budeme určitě řešit i třeba druhý pilíř. A řešili jsme tady první pilíř, na který je u nás expert Aleš Juchelka. To znamená, že ono se to vzájemně doplňuje. A tím, že probíráme každou tu věc zvlášť, tak z toho najednou může jakoby vypadnout nějaký kontext.

Jinak jak již bylo řečeno, jde tedy o dlouhodobý investiční produkt a podporu produktů pro zabezpečení na stáří. To si myslím, že je v pořádku, i řekněme jakési zjednodušení přechodu z těch transformovaných fondů, což jsou ty současné, to je to penzijní připojištění, třeba já ho mám 30 let od svých 18, kde je garance nezáporného výsledku. To všichni asi pamatují, garance nezáporného výsledku, což ale ocení ti, kteří jsou v tom produktu třeba 10, 15, 20 let. Já když budu chtít investovat něco rychle, tak si koupím nějakou akcii, k tomu se možná dneska dostaneme v tom posledním bodě, já pak řeknu, jakou akci jsem měl na mysli, to je ten bod 12 - obchodní společnosti. Ale když si spořím na stáří, tak jsem spíš jakoby konzervativní v tomhle, mám na to konzervativní pohled právě proto, že se bavíme o horizontu 30 let. Proto to má ty svoje zastánce. Já rozumím tomu, že pak je tady nějaký účastnický fond a že vlastně to, co se teď navrhuje, umožňuje paralelní účast v obou dvou těch systémech, to si myslím, že je v pořádku.

Stejně tak je v pořádku, že se zvyšuje státní příspěvek a motivace lidí, aby si více odkládali, to si myslím, že je v pořádku. Ta dolní hranice se zvyšuje z 300 korun na 500 a ta horní z 1 000 korun na 1 700, takže to odpovídá řekněme inflaci a vývoji za poslední dobu, skoro bych do budoucna řekl, že bych byl ještě v tomhle odvážnější, protože problém není počet lidí, kteří jsou v tom systému, problém je, jak málo si tam spoří. Ttakhle bych to zhodnotil.

Mám pocit, že tady je trochu hluk na to, jak nás je tady málo, jestli můžu poprosit paní místopředsedkyně...

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Ano. Prosím kolegy o ztišení. Prosím, zejména v levé části sálu, kolegové, prosím o ztišení. Děkuju. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuju, paní místopředsedkyně. A ta změna tam je. A už o tom tady mluvil pan poslanec, nevím, jestli pan ministr, nebo pan poslanec, že už teď je ta podpora lineární, těch 20 % z toho, co tam člověk ukládá. Tam já s tím jakoby víceméně problém žádný nemám. Jak říkám, do budoucna možná by stálo za to otevřít nějakou odbornou debatu, jestli těch 1 700 korun je dostačujících, nebo jestli by ta participace a ta motivace státu měla být ještě větší. Takže já to vidím jako takové motivační změny.

Na druhé straně - a dneska jsme to probírali na podvýboru pro ochranu spotřebitele - mi tam trochu chybí tlak na ty penzijní společnosti ohledně těch různých management fee a různých dalších poplatků, zejména u toho alternativního účastnického fondu, kde se ty stropy, které jsou dneska 0,4 % a 1 %, ruší, protože tam si myslím, že v momentě, kdy my vlastně tou osvětou a nějakým dlouhodobým působením na lidi budeme chtít, aby si takhle ukládali bokem a zároveň aby pracovali s tím rizikem, jestli chtějí mít velké riziko, menší riziko, tak zároveň tím vlastně do toho systému dostaneme větší množství prostředků, tudíž i ta procenta, kde dneska jsou tam ty poplatky, tak já si spíš dovedu představit, že by se měly snížit, protože tam bude větší množství těch finančních prostředků, nikoliv jak jsem tam zaznamenal, že tím, že se tam ten strop ruší, tak že by ty poplatky - a mluvím jenom o alternativním, pozor, alternativním účastnickém fondu - tak že by byly až dvojnásobné nebo ještě větší, což je škoda. Což je škoda. To mně pak přijde - a já jsem dneska použil na podvýboru pro ochranu spotřebitele příměr, který se vám, pane ministře, bude líbit, a to se týká stavebního spoření, kde vy sám jste říkal jako jeden z argumentů toho zrušení, že snížený státní příspěvek vlastně v nějakých momentech jde přímo těm stavebním spořitelnám na ten poplatek za otevření toho produktu, kde se platilo 1 % z cílové částky. Takže já jsem tady použil tenhleten příměr, aby ten státní příspěvek nešel vlastně do management fee těch účastnických penzijních fondů. Takže to je jakoby jedna poznámka, jestli můžu poprosit.

Druhá poznámka ještě v této oblasti je, že se tam neřeší problematika investičního životního pojištění. Vy víte, že já jsem v tomhle konzistentní, já jsem dokonce navrhoval tohle úplně vyřadit z toho systému daňového zvýhodnění. Nevím, proč bych měl zvýhodňovat produkt, který je velmi kontroverzní, kde je kolem toho celá řada žalob, a co mám informace, tak ti klienti teď začínají vyhrávat všechny ty spory kolem výplat odkupného, kolem různých těch bulharských konstant a podobně, kde se tady vlastně pracuje s investicí, s pojištěním, se spořením, vlastně je to takový mišmaš, všechno dohromady. V tomhle případě, jak jsem pochopil z toho návrhu, zůstává status quo. Tohleto je a může být součástí tedy toho dlouhodobého investičního produktu. Já bych navrhoval tuhle věc vyřadit směrem do budoucna, nikdy ne retroaktivně.

Pak jsem se chtěl zeptat. To, co probublává, ale byl jsem ujištěn z Ministerstva financí ohledně výplat těch prostředků najednou, což si myslím, že pokud něco takového změnit, tak to jde leda do budoucna, nikoliv u stávajících smluv. Jak jsem řekl, neumím si představit, já tu smlouvu mám 30 let, že by mi teď někdo změnil zákon a já bych si to nemohl vybrat najednou nebo za těch podmínek, za kterých jsem to ve svých 18 letech podepsal. To je extrém samozřejmě, 30 let, ale někdo to má třeba 10 let, 5 let. Já doufám, že na tomhle je shoda.

No a teď pojďme k tomu, co se tam dostalo, to je ten zákon č. 257/2016, zákon o spotřebitelském úvěru. Když to vezmu úplně čistě řekněme z odborného hlediska, rozumím do určité míry, takhle mně tady pan ministr citoval, tomu, že určitý druh, já bych neřekl poplatku, ale určitý druh řekněme preventivní sankce za spekulativní ukončení hypotéky přechodem k jiné instituci čistě jenom z důvodu snížení úrokové sazby, tak že je dobré tohleto otevřít jako diskusi, tomu se odborně nebráním. Na druhé straně říkám, jestli to udělat takhle, jak je to navrženo teď - já si myslím, že ne, vysvětlím proč, jestli je teď vhodná doba, já si myslím, že není vzhledem k tomu, že banky mají rekordní zisky a klientům se teď tady spousta věcí zdražuje. Tady budeme příští týden probírat ten daňový balíček a nevím, jestli to má být součástí této normy. To je prostě za mě základní věc, protože si troufám říct při veškeré úctě, že s dlouhodobým investičním produktem a podporou produktů pro zabezpečení na stáří tohle nesouvisí. Podle mě to tam být nemělo. A je to tak citlivá materie, že si určitě zaslouží - já nebudu říkat, že absolutně ne, ale určitě si zaslouží samostatnou diskusi v rámci změny zákona o spotřebitelském úvěru, kde bychom pak mohli otevřít ještě nějaké další změny, když už by ten zákon tady byl. Ale nevím, jestli je v pořádku to dát do zákona, který řeší penzijní produkty. Takže za mě je to takový přílepek.

Z hlediska časového jsem to vysvětlil. Nevím, jestli teď je na to zrovna vhodná doba. A to je spíš na vašem politickém názoru a pohledu, kteří pro to budete hlasovat, jestli v době, kdy se budou zvyšovat daně, kdy klesá reálná mzda a kdy banky jsou ty, které si udržují ten silný zisk, na rozdíl třeba od svých matek, myslím ty dcery, které působí u nás, tak jestli zrovna teď je vhodná doba.

Z tohoto politického hlediska, ano z ekonomického, to si tady nemusíme říkat, z ekonomického z jejich pohledu ano. Protože teď jsou ty úrokové hypoteční sazby kolem 6 %, dá se předpokládat, že příští rok budou postupně klesat a může nastat ta situace, o které jsem hovořil.

K tomu ještě poznámka, že my jsme se dneska o tom bavili na podvýboru pro ochranu spotřebitele. Vystoupil tam zástupce ČNB i zástupce finančního arbitra, který upozornil na to, že evropské právo přiznává právo spotřebiteli předčasně splatit úvěr, kde věřitel nemá právo na ušlý zisk, ale na náhradu nákladů. A teď je otázka s těmi úroky, jestli jsou to ty náklady, nebo je to ušlý zisk. Já bych poprosil pana ministra o tu tabulku, jak tady slíbil, protože z těch některých zemí, které tady jmenoval, tak některé z toho couvají, protože to není v souladu s tou transpozicí. Nemluvě tedy o tom, že ten návrh pracuje - a to víte, že mi vadí vždycky - s tou nepřímou retroaktivitou, že řeší i ty současně už běžící smlouvy. A teď nemluvím tu smlouvu, kterou máte na 20 let, ale mluvím o fixaci. To znamená, že v momentě, kdy my bychom toto přijali, tak bychom ten sankční, řekněme, poplatek, nebo to můžete nazvat kompenzaci, to je jedno, jak chcete, my jsme zavedli pro někoho, komu třeba fixace končí za dva, za tři roky, ale podepsal to s něčím jiným, kdy tohleto v tom zákoně nebylo. Myslím si, že by bylo namístě v rámci druhého čtení a odborných debat se bavit o tom, že by se z toho odstranila ta retroaktivita.

Já za sebe, za ideální stav v této věci, abychom to nekontaminovali - ten zbytek toho zákona si myslím, že řeší úplně něco jiného a je v pořádku -, tak bychom to za mě měli dát z tohoto zákona dát pryč a projednávat ten zákon o spotřebitelském úvěru úplně samostatně, abychom se tomu skutečně pověnovali, protože si všimněte, a já za to panu ministrovi zároveň děkuji a zároveň si všimněte, že tohle celé je o dlouhodobém investičním produktu, ale pan ministr většinu času zabral vysvětlováním toho poplatku za předčasně splacenou hypotéku, což je důkaz toho, že věc, která by tam být vůbec neměla, tak tomu se my tady věnujeme. A je to na úkor něčeho, co je podle mě hrozně důležité, a to je to dlouhodobé odkládání na zabezpečení na stáří. Já bych tam tohle to nedával, věnoval bych se tomu úplně extra. Nějaké návrhy jsem k tomu měl, ty koneckonců tady pan ministr citoval. Zároveň ale chci říct, že já jsem tam měl ještě horní strop, ten tady není, měl jsem tam 1,5 %, ne 2 %. Ale zároveň to bylo v jiné době. Musím říct, že to bylo v jiné době, než je to nyní. Jsem ale rád, že jste aspoň převzali rozšíření těch zvláštních situací, pokud jde o tu možnost to zaplatit bez sankce na to vypořádání majetku, to je ten rozvod a prodej nemovitosti.

Takže tolik ve stručnosti a věřím, že se odborně o tom pobavíme ve druhém čtení i na podvýboru pro bankovnictví. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Dále se do rozpravy hlásí pan zpravodaj. Prosím.

 

Poslanec Michael Kohajda: Tak já bych rád poděkoval kolegům za mnoho inspirací v rámci té dosavadní debaty. Chci upozornit, že tak, jak je plánováno, a pan kolega Nacher o tom ví, podvýbor pro bankovnictví, pojišťovnictví, finanční trhy to bude projednávat a tam bude jistě mnoho prostoru pro odbornou debatu. Ale vzhledem k tomu, že je stále aktuálně navrhovaná účinnost převážné části novely tohoto zákona od 1. ledna nadcházejícího roku, navrhuji tímto podle § 91 odstavce 2 našeho jednacího řádu zkrácení lhůty k projednání ve výboru o 30 dní.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Ptám se, zda ještě někdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, končím tedy obecnou rozpravu. Vzhledem k tomu, že padl návrh na zamítnutí předloženého zákona, již gonguji... Ano, je zájem o závěrečná slova, takže prosím pana ministra.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Děkuji. Budu velmi stručný. Děkuji za tu debatu, určitě jsme připraveni, já, ale zejména pracovníci té sekce finančních trhů pokračovat v té odborné debatě. Ty výhrady, které tady sdělil pan poslanec Nacher, nejsou pro mě překvapivé. Myslím, že v té debatě budeme pokračovat před druhým čtením, v druhém čtení. Já jsem říkal, já to považuji za správný návrh, který se týká toho (nesrozumitelné) hypoték, ale současně jsem říkal, že s tím ten návrh zákona jako celek nepadá. Jo, není to tak důležité jako ten zbytek.

Já bych samozřejmě rád, kdybychom našli třeba i v porovnání s tím takzvaným kontextem řešení, které by mohla podpořit i část opozice. Bylo by to bezesporu dobře a my se o to budeme snažit. Nepovažuju to úplně za politickou věc, ale spíš věc expertní. Politický pohled, kdy je dobrá doba, tomu rozumím, na to je těžká odpověď, kdy je dobrá doba. Já k tomu přistupuji tak, že mě odborníci z té sekce, přesvědčili, že to je dobré řešení. Když mě takhle přesvědčili, tak jsem to v dobu, kdy to bylo možné, předložil.

Děkuji ještě jednou za tu debatu.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Pan zpravodaj má také zájem o závěrečné slovo? Není tomu tak. Tak jak jsem avizovala, nyní budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí. Vnímám zájem o odhlášení, takže vás všechny odhlašuji a prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Počkáme, až se nám ustálí počet přihlášených.

 

Hlasujeme o návrhu na zamítnutí zákona.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 18, přihlášeno 167 poslankyň a poslanců, pro 21, proti 93. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání rozpočtovému výboru jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Nikoho nevidím, přistoupíme tedy k hlasování.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 19, přihlášeny 173 poslankyně a poslanci, pro 169, proti 1. Návrh byl přijat. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán rozpočtovému výboru jako garančnímu výboru.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru či výborům k projednání? Nikoho nevidím.

 

Vzhledem k tomu, že zazněl v rozpravě návrh podle § 91 odst. 2 a 3 na zkrácení lhůty o 30 dní, dávám tedy i o tomto návrhu hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 20, přihlášeny 174 poslankyně a poslanci, pro 97, proti 74. Návrh byl přijat. Tento bod jsme zkrátili na projednávání o 30 dnů.

 

Končím tedy projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je bod číslo

Aktualizováno 9. 4. 2024 v 15:37.