Ale tato demotivace - protože pozor, my máme ten důchodový systém skutečně velmi redistributivní, my opravdu máme velmi solidární systém, který se týká toho průběžného důchodového systému. Pokud ho budeme ještě upravovat, tak bychom mohli lidi demotivovat do toho systému samozřejmě přispívat a byla by tady opravdu nějaká míra neférovosti, kterou už, jak jsem říkal, před několika lety zastavil Ústavní soud.

Jestli někdo samozřejmě celý život vydělává a tím i platí pojistné z úrovně třeba dvojnásobku nebo trojnásobku průměrné mzdy, tak to neznamená, že dostane samozřejmě 200 nebo 300 % vyšší důchod. Má jej vyšší pouze o nějaké desítky procent. Už dnes, jak říkám, je tento systém velmi redistributivní a já očekávám, že tyto tendence se budou samozřejmě ještě spíše prohlubovat. Proto je potřeba mít, jak já říkám, tu kompletní důchodovou reformu v mašličkách, první, druhý i třetí pilíř. Poněvadž se jedná o soubor sociálního smíru, když to budeme mít v mašličkách právě té distribuce a motivace, a ta motivace v tom systému samozřejmě musí být taktéž.

Já když jsem vždycky přemýšlel nad tím důchodovým systémem, tak samozřejmě že se jedná o nějaký život každého člověka, o kterém by měl přemýšlet samozřejmě v souvislostech toho, že jednou bude v důchodu. Ale ten stát by mu měl jít naproti. My máme tady úřady práce, spoustu různých programů, rekvalifikací, takže bychom se měli skutečně zaměřit na ty, kteří chtějí jít třeba do předčasného důchodu, jehož parametry tady v tuto chvíli měníme, a jako úřad práce jim nabídnout nějakou novou perspektivu, nějakou novou, jinou možnost. Myslet na to, že ti lidé budou jednou staří, půjdou do důchodu a můžou třeba být prospěšní v té společnosti a vydělávat si ještě jinak než tím, co celý život dělali. Stačí jenom prostě najít a motivovat ty lidi tak, aby tu svou životní strategii tedy tomuto přizpůsobili. Ale z úřadu práce bohužel, bohužel, jsme pouze udělali distributora sociálních dávek. Neudělali jsme z něho nějakou myšlenkovou platformu, která by se zabývala tím, jakým způsobem nabízet na pracovním trhu z hlediska nových technologií, nových možností, nových pracovních příležitostí nějaké pro seniory další uplatnění.

Potom, když se podíváme na ty rozpočtové věci, kterými se tady strašně moc zabýváme, protože tato vládní koalice nám říká: - musíme to upravit, protože na ty důchody samozřejmě do budoucna mít nebudeme. Tak tato vláda zrušila hned na začátku volebního období EET. My se tady samozřejmě hádáme, koalice versus opozice, kolik to EET přineslo do státního rozpočtu. My říkáme 18 miliard korun, o které se státní rozpočet připravil díky (zrušení?) EET. Včera vyšlo na číslech statisticky, jakým způsobem si stojíme v šedé ekonomice. 18 % šedé ekonomiky bylo v roce 2015, pak se to snížilo v roce 2021 až na 10 % toho, co v šedé ekonomice jakoby máme, co děláme bez faktur a tak dále. To bylo v objemu v roce 2021 500 miliard korun. A včera vyšlo číslo, že v šedé ekonomice se nachází 15 % našeho hospodářství a že to je jeden bilion korun. Jeden bilion korun. A právě to zrušení EET je krásným příkladem toho, jakým způsobem i potom do budoucna budeme samozřejmě v tom průběžném důchodovém systému jako starobní důchodci honorováni. Protože všichni víme, jak to bylo v devadesátých letech. Ano, teď bereme samozřejmě cash only, byla to aféra a pořád to bude pokračovat dál, jenom hotovost. Samozřejmě budeme dávat minimální mzdu například servírkám, tak jak to bylo: "A zbytek ti, Maruško, dáme v hotovosti, jo, nebudeš na ničem bita." Maruška si samozřejmě tady z této minimální mzdy nebo z dohod zaplatí tu minimální částku na důchodové pojištění a potom se diví po dvaceti, třiceti, čtyřiceti letech, že má nízký důchod, protože málo přispívala samozřejmě. A co udělá Maruška? Řekne si: "Tý brďo, tak teďko budu samozřejmě někde v nějaké ubytovně nebo v domově seniorů?" Ne. Ona půjde na úřad práce a tam si zažádá o státní sociální podporu, o příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení, dávku v hmotné nouzi, mimořádnou okamžitou pomoc. Má spoustu různých možností. A díky tomu, že znovu otevíráme dveře té šedé ekonomice, tomu, že vlastně nemáme možnost si vybrat, jakým způsobem budeme samozřejmě v hospodě platit, tak tím samozřejmě dostáváme do nebezpečí všechny ty, kteří participují tady na tomto systému. Vidíme, že šedá ekonomika nám roste na 15 %, na jeden bilion korun, které se v šedé ekonomice točí v České republice. No a z toho potom vytváříme ten velikánský tlak, kdy nemáme peníze v tom průběžném důchodovém systému, ale všichni redistributivně z něho chtějí čerpat ty takzvané rovné důchody. To samozřejmě nelze. A ti, kteří je mají skutečně nízké, tak potom stejně končí na nákladech státu v systému státní sociální podpory.

Co se týká té samotné důchodové reformy v kontextu těch tří pilířů. Tak ten první, což víme, tak to je to, co projednáváme teď v tuto chvíli, to je zákon o důchodovém pojištění, je to pilíř pro každého občana České republiky povinný, myslím si, že nemusím tady o něm dlouze hovořit. Ten druhý pilíř je to důchodové spoření, ve kterém bylo pouze 85 000 střadatelů, proto se ten druhý pilíř zrušil. Ale to, co mi chybí právě v rámci té důchodové reformy, je to, že si budeme sami šetřit, sami budeme nějakým způsobem přispívat v rámci toho třetího pilíře, což je penzijní připojištění nebo chcete-li doplňkové penzijní spoření. Tady pan ministr Jurečka v pondělí říkal, že pravděpodobně se nestihne do konce tohoto volebního období připravit ten třetí pilíř, to znamená, že vlastně nám bude část toho, abychom si šetřili sami třeba v nějakém fondu, který bude garantován státem, tak jak to máme u bank, že když banka krachne, tak nějakým způsobem se ti poplatníci budou odškodňovat. Ale tady toto není záležitost pana ministra Jurečky, to je záležitost pana ministra Stanjury, poněvadž pod něj ten doplňkový penzijní systém, ten třetí pilíř patří. Ale možná že nás vyvede z omylu, protože tady chodí a kývá hlavou, tak možná že ten třetí pilíř bude, že se ho dočkáme. Je totiž velmi důležitý. Aby byl správně nastaven, aby to dobrovolné spoření občanů, které může lidem s vyššími příjmy, kteří si budou mimo ten státní systém ty peníze ukládat, zajistit finančně nezávislé stáří. V souvislosti s tím třetím pilířem, který by měl být samozřejmě dobrovolný, to znamená s penzijním spořením, se také upravuje ta finanční motivace toho, abych si sám šetřil, kterou poskytuje stát občanům, ať už třeba v podobě nějakých odečtů, tak jak to tady pan ministr říkal, naznačoval, anebo v podobě nějakého příspěvku.

Co tedy měníme v tuto chvíli - a to je právě to, co my tak strašně moc kritizujeme - je ten pilíř první. Proto se nejedná o žádnou důchodovou reformu. Nacházíme se prostě u projednávání novely zákona o důchodovém pojištění, u toho prvního pilíře, a teď jsme v tuto chvíli ve třetím čtení. A tady ta výčitka je jediná, že v rámci toho prvního pilíře se mění podmínky už pro současné starobní důchodce. Tak jak se vždycky říkalo, že se nedotkne těch současných důchodců ta penzijní reforma, že to bude pouze pro nás, tu sendvičovou generaci, pro nás, Husákovy děti, pro ty mladší třicátníky, dvacátníky, tak to tak prostě jednoduše není. My měníme pravidla hry pro současné starobní důchodce. To se dotkne, tento zákon, tato změna právě lidí, kteří se rozhodli třeba jít do předčasného důchodu za několik málo let nebo měsíců a nebudou moci, protože se jim to bude prodlužovat.

Já jenom uvedu, proč jsme byli vlastně tak uklidněni a ulichoceni, protože například pan premiér říkal - cituji: "Prosím pěkně, netýká se to lidí, kteří mají před důchodem, netýká se to ani lidí ve středním věku. Týkalo by se to, pokud by k takovému rozhodnutí došlo, mladších generací." Konec citace. Toto říkal pan premiér. Ministr financí Zbyněk Stanjura opakovaně říkal, že dnešních padesátníků se to netýká. Cituji z rozhovoru pro časopis Euro: "Jakékoliv změny parametrů se budou týkat lidí 50 minus. Současní penzisté nebo ti, co mají krátkou dobu do penze, zůstanou beze změny. Nedostali by dost času na to, aby změnili své chování, nemohli se připravit." ***