Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Věra Kovářová)

98.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou
a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany
/sněmovní tisk 462/ - prvé čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili na 70. schůzi Poslanecké sněmovny dne 27. června 2023. Prosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujali ministryně obrany Jana Černochová, která tam již sedí, a také zpravodaj pro prvé čtení, poslanec Marek Ženíšek. Budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které se přihlásili poslanci... Mám zde také jednu poznámku. Jednání bylo přerušeno po vystoupení poslance Marka Bendy s přednostním právem.

Nyní zde mám přihlášku pana poslance Karla Sládečka a prosím, aby se připravil pan poslanec Michal Zuna. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Sládeček: Děkuji, vážená paní předsedající. Dámy a pánové, chtěl bych se vyjádřit k podepsané Dohodě mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany. Česká republika je od roku 1999 členem NATO a 24 let jsme žádnou podobnou smlouvu nepotřebovali. Občané České republiky mají negativní zkušenost s pobytem cizích vojsk na našem území, viz dočasný pobyt sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky, který se protáhl na dlouhých 21 let. Hnutí SPD nechce na českém území žádné cizí vojáky, ani ruské, ani americké, ani čínské, ani indické, ani... (Hlas z pléna.) České ano, pane kolego. České ano.

O tak závažné otázce by měli rozhodovat všichni občané v celostátním referendu a ne vláda, která nezastupuje většinu voličů, jelikož milion hlasů propadlo. Chtěl bych dále připomenout, že smlouvu s USA neměla žádná strana pětikoalice ve svém volebním programu. Proč asi? Protože by se do Sněmovny nedostaly. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Zuna a připraví se pan poslanec Jan Hrnčíř. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dobrý den, dámy a pánové. Dovolte, abych se taky krátce vyjádřil k projednávanému tisku, k ratifikaci obranné dohody mezi Českou republikou a Spojenými státy. Jedná se o obrannou dohodu, která navazuje na dokument, který upravuje spolupráci mezi jednotlivými členskými zeměmi obranné aliance NATO, jehož součástí už jsme 23 let, respektive touto smlouvou vázáni, NATO SOFA, která samotná umožňuje i nastavení bilaterálních vztahů mezi jednotlivými zeměmi, což se právě děje. To, že se tak děje po tak dlouhé době, mě mrzí, nicméně jsem velmi rád, že už se tak konečně děje. Budeme 25. zemí, která tímto způsobem bilaterální smlouvu v rámci obranné aliance ratifikuje.

I přesto, že upravuje pouze některé parametry, jako je například plnění úkolů příslušníků ozbrojených sil Spojených států na území České republiky včetně těch jedenácti prostor a vojenských zařízení, tak je to smlouva, kterou Česká republika potřebuje, potřebuje ji z mnoha důvodů a právě proto, aby zajistila svou bezpečnost, svoji suverenitu, aby naplnila to, že je nedílnou součástí západního demokratického světa, tak aby se neopakovaly žádné historické události, tak aby Česká republika nebyla ohrožena děním, které můžeme sledovat na východ od nás, ať už se jedná o události z roku 2008 v Gruzii, 2014 na Krymu a východě Ukrajiny anebo z února 2022 v rámci prakticky celého území Ukrajiny.

Mám za to, že pokud bychom takovou smlouvu neratifikovali, Česká republika by mohla být ohrožena někdy v budoucnu, v nějakých hypotetických letech, například 2028 nebo 2032, právě takovou ruskou agresí, která se děje dnes na Ukrajině. A je jedno, jestli by se jednalo v těchto letech o země v Pobaltí, v Polsku nebo v České republice. To znamená, já tuto smlouvu a tuto ratifikaci naprosto vítám a podporuji. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Hrnčíř, a ještě než mu udělím slovo, přečtu omluvy. Omlouvá se Pekarová Adamová Markéta od 15 hodin z pracovních důvodů, Andrej Babiš od 15 hodin z pracovních důvodů, Fiala Radim od 15 hodin z osobních důvodů, Nacher Patrik od 15 hodin z rodinných důvodů.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, letos uplyne 55 let od chvíle, kdy do naší země na pozvání některých představitelů tehdy vládnoucí komunistické strany vstoupila vojska Varšavské smlouvy. Nikdy, opravdu nikdy bych si nepomyslel, že tato vláda, která ráda vystupuje jako demokratická, si právě z komunistické strany vezme příklad a pozve do naší země cizí vojska. Tentokrát se jedná o vojska USA. A přece se tak stalo. Ministryně obrany Jana Černochová podepsala smlouvu o obranné spolupráci s USA, která umožňuje pobyt amerických vojáků a vznik amerických základen na našem území. Rád bych ještě zdůraznil, že tato smlouva je pro naši republiku závazná a nelze ji deset let vypovědět. To je další obrovský průlom do suverenity naší země a samozřejmě i zásadní bezpečnostní riziko.

Rád bych vám nyní přiblížil některé otazníky kolem této smlouvy.

Za prvé, smlouva byla schválena v úplné tichosti a za nezájmu médií. Na konci dubna tohoto roku se sešla vláda a schválila znění smlouvy, aniž by ovšem dopředu informovala o jejím projednávání. Rovněž to ticho v médiích bylo všeříkající. Jedná se o dokument, který se zcela zásadně dotkne životů lidí v naší zemi, avšak vláda i média mlčely.

Za druhé, americké základny budou plně v jurisdikci Spojených států amerických. Smlouva stanoví, že se Česko na žádost USA a za účelem plnění svého závazku ke vzájemné obraně výslovně vzdává přednostního práva na výkon trestní jurisdikce. Zároveň vláda navrhuje změnu ústavy, která by jí pak dovolila zcela bez dalších nyní potřebných kroků rozhodnout o pobytu cizích vojsk na našem území až na dobu 60 dnů s tím, že těch 60 dnů je možno opakovaně prodloužit. Poslanecká sněmovna i Senát by mohly celému procesu pouze přihlížet bez možnosti do něj jakkoli zasáhnout. To je absolutní nabourání demokratických principů tohoto státu. Touto změnou ústavy by byl také bez dalšího umožněn vznik amerických základen na našem území, opět bez potřeby schválení Parlamentem a opět bez možnosti tomu ze strany Poslanecké sněmovny a Senátu jakkoli zabránit. Již nyní se vymezují rozsáhlá území, která mají sloužit pro potřeby americké armády. Česká republika dobrovolně předává USA své pozemky, nad kterými dále nebude mít v podstatě žádnou kontrolu. Vojáci a zaměstnanci na základnách nebudou podléhat naší jurisdikci, a vláda se dokonce dobrovolně vzdává i daní, neboť tito lidé budou podléhat zvláštnímu režimu.

USA si tak na pozvání naší vlády zaberou tři vojenská letiště, rozsáhlé výcvikové prostory a další území, které budou nadále plně spadat pod americkou kontrolu prakticky bez možnosti vstupu českých občanů a bez možnosti Parlamentu do tohoto procesu, pokud projde změna ústavy, jakkoli zasáhnout.

Toto vše jsou hlavní důvody, proč je schválení obranné smlouvy mezi Českou republikou a USA a schválení změny ústavy nepřijatelné, a nebojím se říci, až vlastizrádné. Děkuji. Přeji hezký den.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. A s faktickou poznámkou pan poslanec Krejza. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Krejza: Paní předsedající, kolegové, kolegyně - moc nás tady sice není - já musím reagovat na neustálé ataky ze strany kolegů tady po mé levici. Srovnávat tuto dobrovolnou smlouvu, která vůbec nezakládá ničehož, co tady bylo řečeno mým předřečníkem, to znamená, nikomu nic neodevzdáváme, nezakládá to žádné právo na základnu a tak dále, a tak dále. Všechno musí být přece následně schváleno ještě Parlamentem. Slyšeli jste to tady několikrát. A srovnávat tuto smlouvu se zvacím dopisem z roku 1968 mi opravdu přijde nepatřičné a musím to rázně odmítnout. Doufám, že tato smlouva bude schválena, bude schválena brzy. Já chci patřit osobně, a mí kolegové určitě také, spíše do té západní části světa. A je to vlastně logické vyústění a pokračování našeho členství v NATO a smlouvy NATO SOFA, která mimochodem platí od roku - a teď 1951 myslím, že se nepletu příliš, prostě z padesátých let. A nevidím na tom nic zvláštního. Mimochodem, my budeme 24. země, která toto mít bude.

To samo o sobě samozřejmě není nic, co by nás zavazovalo k tomu ji přijmout. Ale kolegové, kolegyně, doufám, že se tak stane a smlouva bude přijata. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí v rozpravě pan poslanec Radovan Vích a připraví se pan poslanec Zdeněk Kettner. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radovan Vích: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, dovolte mi, abych i já vystoupil v rámci rozpravy se svým projevem. To podstatné tady řekli naši poslanci s přednostním právem, ať už náš předseda Tomio Okamura, anebo předseda poslaneckého klubu Radim Fiala. Nicméně přece jenom si dovolím na pár věcí poukázat.

Dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany skrývá řadu vážných rizik a je pro Českou republiku nevýhodná z několika důvodů, které dále vysvětlím.

Za prvé je ta dohoda nadbytečná pro běžné účely pobytu z důvodu cvičení, průjezdů, přejezdů, přeletů a průletů ozbrojených sil USA přes území České republiky. To už je dostatečně upraveno platnou dohodou NATO SOFA, ke které Česká republika přistoupila. Ta upravuje vztahy mezi členy NATO včetně jejich případného působení na území jiného členského státu NATO. Vláda také na jejím základě předkládá Sněmovně plán cvičení ozbrojených sil NATO jak na našem území, tak našich vojsk na území jiných členských států NATO, a také se ve Sněmovně pravidelně projednává plán účasti ozbrojených sil České republiky na zahraničních operacích, který se nyní předkládá jedenkrát za dva roky.

Obranná dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy představuje zvýhodnění jednoho státu NATO, kterým jsou Spojené státy americké, vůči dalším spojencům z NATO. Hlavní rozdíl je v tom, že dohoda NATO SOFA představuje oporu pro cvičení a krátkodobé pobyty, není projednávána obranná dohoda, naopak vytváří podmínky pro jasně dlouhodobý pobyt ozbrojených sil USA na území České republiky. Nic podobného ale nepředpokládá ohledně pobytu ozbrojených sil České republiky v USA. Není tedy reciproční. Je to tedy jednoznačně pouze jednostranně výhodná smlouva, neboli dohoda, a nikoliv pro Českou republiku. Občané České republiky budou na jejím základě nuceni strpět různá omezení, výhody jdou naopak za americkou smluvní stranou. To podrobně rozeberu dále.

Dohoda je také rámcová, což znamená, že jednotlivé podrobnosti budou upravovat další smlouvy a ujednání.

Za druhé. Dohoda znamená částečnou ztrátu kontroly nad územím České republiky. Příloha k obranné dohodě obsahuje seznam jedenácti dohodnutých zařízení a prostor, ve kterých můžou Spojené státy působit. Byly tady vyjmenovány. A konečně je tam zřejmě hlavní předpokládané působiště ozbrojených sil USA v České republice, což je to logistické centrum v Mošnově, kde vlastně budou moci působit síly Armády ČR bez toho, aby tam současně působily nebo mohly působit ozbrojené síly USA, pokud se bavíme o vojenských výcvikových prostorech a letištích. Připomínám, že například na Libavé jsou už dislokované ozbrojené síly Ukrajiny v nemalém počtu až případných 4 000 osob za kalendářní rok v pěti turnusech po 800. Pro ozbrojené síly USA ale žádný početní limit není stanoven. Takže klidně to může být třeba 10 000, možná i víc. Dohoda to nijak neupravuje.

Za třetí. Řešme náklady spojené s pobytem vojsk Spojených států u nás. V článku 3 odst. 6 dohody se uvádí, že Česká republika poskytne veškerá dohodnutá zařízení a prostory bez nájemného či obdobných nákladů pro ozbrojené síly USA. Navíc se Česká republika zavazuje vyvinout úsilí k usnadnění pro ozbrojené síly USA a dodavatele USA přístupu a užívání soukromých pozemků a zařízení a veřejných pozemků a zařízení. V obou případech včetně silnic a letišť. Dohoda rovnou obsahuje zmocnění pro provádění stavební činnosti pro americkou stranu na českém území. V článku 3 odst. 7 až 12, a my všichni velmi dobře víme, jaký bývá problém sehnat pro jakoukoliv stavbu v České republice všechna povolení a jak dlouho to trvá, a zde najednou - cituji z odst. 8 - "český výkonný orgán podpoří úsilí ozbrojených sil USA obstaráním českých oprávnění a povolení potřebných pro takovou výstavbu". A je tam ještě jedno ošemetné ustanovení o tom, kdo ponese náklady na tu výstavbu, provoz a údržbu. V zásadě Spojené státy, tak to na první pohled vypadá, ale je tam také formulace - nebude-li vzájemně stanoveno jinak. Takže se může stát, že se o tom ani nedozvíme, alespoň ne v Parlamentu, anebo veřejnost se to nedozví a potichu budou tuhle výstavbu nebo údržbu platit naši daňoví poplatníci.

Za čtvrté. Je důležité se zabývat otázkou délky pobytu ozbrojených sil USA v České republice. Zjevně se očekává rozsáhlé a dlouhodobé působení ozbrojených sil USA v České republice, protože předmětem dohody je pobyt rodinných příslušníků, bezcelní režim, značná osvobození od daní a cel je pro ty rodinné příslušníky a takzvané dodavatele Spojených států, tedy další civilisty, kteří budou zajišťovat provoz dohodnutých zařízení a prostorů, ale budou podléhat výlučně jen vojenskému velení USA na území České republiky. Pokud je mi známo, tak v Maďarsku, tam si v dohodě potom vyjednali další ujednání, že velitelem cizí základny bude jejich občan. U nás v té dohodě zatím nic takového není a uvidíme, jakým způsobem to potom bude, pokud bude tato dohoda schválena, v dalších prováděcích dokumentech. To je podle mého názoru opravdu nebývalý rozsah zvýhodnění, která se dá přirovnat jen k dlouhodobému pobytu sovětských vojsk na území Československa.

A jak vidíme na Slovensku, které nedávno podepsalo obdobnou obrannou dohodu s USA, není to jen nějaká bezvýznamná dohoda. Prakticky hned po jejím podepsání došlo k umístění ozbrojených USA na Slovensku a k naplňování té obranné dohody, byť oni mají dohodu pouze na Sliač a Malacky. Už jsou tam i první konflikty mezi příslušníky ozbrojených sil a místními obyvateli. Vidíme, že slovenská vláda se je snaží ututlat, ale postupně se něco do médií dostává.

Za páté. Velmi významná jsou ustanovení ohledně právních sporů a trestního stíhání. U civilních sporů je to bezprecedentní oslabení práv českých občanů vůči ozbrojeným silám USA, jejich civilním spolupracovníkům a rodinným příslušníkům. Kromě diplomatů a okupačních sil takto výhodný status v historii Československa, následně České republiky, žádná skupina osob nedostala. Představme si, že osoby, na které se bude vztahovat toto zvýhodnění, budou na území České republiky volně vyjíždět s dokumenty jen od Spojených států, odjíždět, přivážet si s sebou, co uznají za vhodné, včetně zbraní, střeliva a podobně. Nebudou platit daně a cla českého státu jen s některými výjimkami typu dálničních známek, kde se tomu zřejmě nejde vyhnout, nebo třeba DPH u zboží v obchodech, ale zde zase bude výjimka osvobození od DPH pro služební účely, viz čl. 16. Budou moci fungovat vojenské prodejny potravin, otevřená stravovací zařízení nepodléhající inspekcím ze strany České republiky dle čl. 21. Případná celní prohlídka bude zrychlená, v řadě případů až v místě bydliště takové osoby - dovážený či vyvážený osobní majetek. Tady si lze v praxi představit, že od nich spíš bude upuštěno, řada věcí se ale celní prohlídce vyhne.

Dohoda se také vyhýbá slovu základna. Místo toho užívá pojmy zařízení a prostory. Které má Česká republika poskytnout bezplatně.

Jako další problémová oblast je absence a odmítnutí interpretační doložky ze strany Ministerstva obrany. Tato doložka je součástí dohody na Slovensku, kde byla nakonec interpretační doložka přijata. Jejím obsahem bylo explicitně uvedeno, že dokumentem se nezřizují vojenské základny. Pokud to tedy Ministerstvo obrany odmítá, je jasné, že asi uvažuje jiným směrem.

Jsem také přesvědčen, že tak zásadní věc musí být projednána až na základě výsledků celostátního referenda. Představa, že v jedenácti lokalitách se v režii USA staví objekty, které budou mít charakter ambasád, tedy nemáme tam přístup, nevíme, kdo tam je, co je tam za materiál, jaká se tam provádí činnost, je pro mě nepřijatelná. Uzavření této dohody není ani obsahem programového prohlášení vlády.

Je potřeba také zmínit skutečnost, že existuje celá řada petic občanů České republiky proti zřízení vojenské základny USA na území České republiky. Například naše petice obsahuje následující text: "My níže podepsaní občané vyjadřujeme odmítavé stanovisko k záměru zřídit na území České republiky vojenskou základnu Spojených států. Zřízení cizí vojenské základny na našem území je zásadním zásahem do samostatnosti jakékoliv země. Nesouhlasíme s trvalou přítomností jakýchkoliv cizích vojsk na území České republiky a žádáme vládu České republiky, aby svévolně v této věci nerozhodovala a v této věci vypsala celostátní referendum." Jenom tato petice má k dnešnímu dni již tisíce podpisů a podobných petic je několik. Nejsem zároveň přesvědčen o tom, jakou dohoda má podporu veřejnosti. Ale jenom mně přišly desítky, stovky mailů, které žádají o její jasné odmítnutí. Vláda ji prostě občanům nevysvětluje a diskusi nepřipustila v průběhu schvalování.

Dalším problémem je oblast zajištění klidu a pořádku. Z dohody vyplývá, že pokud by došlo k nepokojům a narušení klidu a pořádku proti přítomnosti ozbrojených sil USA ve zmíněných jedenácti lokalitách, tak mohou být ozbrojené síly USA nasazeny k potlačení nepokojů, a to i mimo těchto jedenáct lokalit. To je také naprosto nepřijatelné.

Dohoda je uzavírána na deset let. Dá se sice vypovědět, ale až po těch deseti letech, a navíc výpovědní doba je celý jeden rok. Jedná se tedy o nepředstavitelný závazek i pro další vlády bez možnosti s tím pak něco udělat.

Na rozdíl od slovenské dohody o obraně nemá ta česká verze tak jasné ustanovení o každoročních konzultacích a vyhodnocování. Konzultace jsou v ní obsaženy jen u konkrétních problémů. Jedním z mála takových ustanovení je v čl. 7 odst. 5, kde je možnost české strany žádat odchod dodavatele USA, ale závazek USA je v tomto případě jen příslušným způsobem spolupracovat, nikoliv tedy automaticky vyhovět.

Co mne velmi zaráží, je ustanovení čl. 29 odst. 6 - cituji: "Spory a další záležitosti, které podléhají konzultacím podle této dohody, nebudou předkládány k urovnání žádnému vnitrostátnímu soudu, jakož ani mezinárodnímu soudu, tribunálu anebo podobnému orgánu, jakož ani žádné jiné třetí straně." Tohle je zcela nestandardní a hlavně pro Českou republiku jako slabší smluvní stranu nevýhodné ustanovení.

Co se týče právního hlediska, nyní je dohoda ve fázi, že je podepsaná oběma smluvními stranami a na její vstup v platnost se čeká. Je zarážející, že ministryně obrany odjela dohodu podepsat, aniž by byla ta dohoda dostatečně vnitrostátně prodiskutovaná. Dokonce byl jen krátce předtím, a nedostatečně, zveřejněn text té dohody, což je podle mě u dohody takovéhoto významu uzavírané na nejméně deset let zkrátka neuvěřitelné.

Když byla dohoda projednávána s námi, tak byl předán ze strany Ministerstva obrany z 38 stránek dohody jeden papír formátu A4, který z jedné strany uváděl, proč se smlouva uzavírá, z druhé strany bylo uvedeno, kdo se na dohodě podílel, a seznam kapitol. My jsme zástupcům Ministerstva obrany naopak předali celou řadu výhrad k té slovenské dohodě, která již byla na rozdíl od té české zveřejněna. Jsem přesvědčen o tom, že takto nejde seriózně postupovat a je potřeba obsah dohody vysvětlovat, a to zejména veřejnosti, nikoliv ji projednávat vládou bez zveřejnění a následně ji po schválení pouze zveřejnit na stránkách Ministerstva obrany.

Vstup dohody v platnost už záleží vlastně jen na Parlamentu a pak na Ministerstvu zahraničí, kdy nótou oznámí druhé straně, že všechny vnitrostátní postupy byly splněny. Třicátým dnem po výměně nót obou smluvních stran dohoda nabývá platnosti, podle českého právního řádu bychom řekli účinnosti. Pak už podle ní obě smluvní strany mohou ihned postupovat. Protože se jedná o prezidentský typ smlouvy, schvaluje ji i Parlament v Poslanecké sněmovně. Bude tedy předmětem dvou čtení. Premiér Petr Fiala veřejně uváděl, že dohoda půjde k podpisu prezidentu republiky.

Závěrem. Kdybych to měl stručně shrnout v několika heslech: Tato dohoda je pro Českou republiku nevýhodná, velice obtížně vypověditelná až po deseti letech a soudně nepřezkoumatelná. Navíc nestandardně omezuje jurisdikci České republiky vůči některým osobám na území České republiky. A konečně, nemá žádné množstevní omezení, tedy kolik vojáků, jejich rodinných příslušníků nebo dodavatelů z USA sem může přijet a co si s sebou budou moci přivést. Podobně ohledně zbraní a munice. Tuto dohodu nepotřebujeme, přinesla by víc negativ než užitku.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, v případě schválení této dohody se stáváme vazaly a zároveň dochází k omezení naší suverenity. Smlouva se mnoha jednoznačným slovům, jako třeba základna, vyhýbá a nahrazuje je slovy nejednoznačnými, jako třeba objekt. Pokud tedy americký voják spáchá trestný čin a způsobí škodu, bude se to s maximální pravděpodobností řešit ve Spojených státech podle jejich práva, i řešení majetkových škod. Objekty mohou upravovat, navážet tam cokoliv, ale my nemáme možnost je kontrolovat.

DCA dohoda je svou podstatou dohoda o bezplatném poskytnutí jedenácti prostorů Armády České republiky pro potřeby Armády Spojených států na deset let. Ratifikačnímu procesu by měla předcházet alespoň celospolečenská diskuse a také celostátní plebiscit. Tak tomu ale není.

Zvažte prosím, vážené poslankyně, vážení poslanci, všechny výhrady k této dohodě, které jsem ve svém vystoupení uvedl, a při hlasování prosím postupujte podle svého nejlepšího svědomí. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Zuna, poté pan poslanec Žáček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já chci zareagovat na předchozí výstup, ale víceméně i na ty výstupy, které tady zaznívaly v průběhu včerejšího dne, protože ono se tady nese jako linka to srovnání s přítomnosti okupačních vojsk v roce 1968 v porovnání s ratifikací této dohody. To je něco naprosto nepřípustného a něco, co se naprosto nedá srovnávat. Jak můžete srovnávat přítomnost okupačních vojsk, která měla na svědomí 137 mrtvých občanů a více než 500 zraněných občanů Československa? To, co vlastně tady říkáte a co tady srovnáváte, je plivnutí do tváře všem pozůstalým těchto obětí. Víceméně okupantem byl Sovětský svaz, nástupnickou zemí je Rusko. Rusko my jsme označili tady jako teroristický režim. A i z tohoto důvodu je to něco naprosto nesrovnatelného. Rusko jako teroristický režim, země, která každých 6 až 15 let napadne nějakou zemi nebo v ní rozpoutá válku. Srovnávat přítomnost těchto vojsk s přítomností spojeneckých vojsk - a to ještě mluvíme o hypotetické přítomnosti spojeneckých vojsk, která by nás před touto hrozbou chránila v rámci spojenectví, jehož součástí jsme prakticky 22, 23, let - je nemožné a je to nesrovnatelné.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je k faktické přihlášen pan poslance Žáček, poté pan poslanec Kolář. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Já taky cítím potřebu se vyjádřit, aby se stokrát opakovaná lež nestala pravdou, k té údajné nevýhodnosti. Co je to za nevýhodnost, když my máme největšího partnera v NATO a upravujeme s ním podrobné podmínky průjezdu, přesunu jejich vojáků například mezi Německem a dalšími státy východního křídla? To si myslím - oni chtějí pomoci nám v rámci NATO. Oni jsou tou nejsilnější armádou, která je připravena zase se postavit na obranu Evropy, jako už tomu bylo v první a druhé světové válce. Čili ta nevýhodnost tady není. Není to tak, že my bychom vysílali svoje vojáky někam na jejich území nebo směrem opačným.

K těm základnám. Jak již zde bylo x-krát řečeno, ale vím, že je to mantra SPD - nikde není řečeno, že se tady budou budovat americké základny. Ale znovu opakuji, my jsme členským státem NATO, my jsme armádou NATO a i naše objekty jsou objekty NATO. Čili jsou i otevřené, a zde je to zase upraveno, spojeneckým vojákům, když to budeme potřebovat.

Nakonec vlastně to, že vám píšou e-maily jenom desítky nebo stovky občanů, je vlastně dobrá zpráva. To si myslím, že vůbec není nutné komentovat.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní pan poslanec Kolář s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Vích. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Ondřej Kolář: Mockrát děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vaším prostřednictvím bych možná požádal kolegy z SPD, jestli by ukončili tu petici, o které tady bylo mluveno. Jestliže ta petice je proti výstavbě amerických základen, tak si myslím, že postrádá smyslu a je vlastně lživá. Ta smlouva není o výstavbě amerických základen v České republice.

Takže jestli ještě jednou mohu, vaším prostřednictvím, paní předsedající: milí kolegové z SPD, tu petici hoďte do koše. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Vích bude reagovat s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Radovan Vích: Děkuji za slovo, paní předsedající. Budu reagovat na vystoupení pana kolegy Žáčka a pana poslance Koláře. Já se potom ptám, na co vlastně tedy to NATO je, když tedy máme smlouvu NATO SOFA, víme, co je artikl 4, víme, co je článek 5, víme o tom, že tady existuje Host Nation Support, tak se potom ptám, na co vlastně tu dohodu děláme? Proč vlastně tu dohodu uzavíráme, když jsme součástí NATO? Prostě podle mě je ta smlouva, nebo dohoda, zbytečná, už jsem se tady k tomu vyjádřil, a je pro nás nevýhodná.

Co se týká pana poslance Koláře - naopak, my dále sbíráme ty podpisy pod tu petici a nevidím žádný důvod, abychom tu petici nějakým způsobem ukončili. Takže děkuju. To je z mé strany všechno.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. To byla zatím poslední faktická poznámka. Nyní s přednostním právem paní ministryně Černochová.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová Děkuju, paní místopředsedkyně. Jak jsem včera slíbila, vždycky v nějakých intervalech budu reagovat na své předřečníky.

Možná bych začala tím, co tady říkal pan kolega Hrnčíř. Nevím, jestli zrovna byl v sále, když jsem vystupovala včera, ale jak říkal, že jsme s nikým tu dohodu neprojednávali a že jsme v nějaké tajnosti dávali něco na vládu - není to pravda, pane kolego Hrnčíři, prostřednictvím paní místopředsedkyně. My jsme ještě před jednáním vlády informace o tom, co je obsahem té smlouvy, dávali i kolegům z opozice. Bylo jasné, kdy to na tu vládu jde, i jsem informovala prostřednictvím vašeho kolegy, pana poslance Vícha, že by to mělo jít na vládu v měsíci dubnu. Takže nic takového není pravda.

Pan kolega Hrnčíř zmiňoval i změnu ústavy, toho článku 43. Také jsem to tady včera říkala. Změna ústavy tady leží někde v nějakém druhém čtení, já sama jsem do toho načetla pozměňovací návrh, aby ta případná změna článku 43 platila až od nového volebního období, tedy aby se Sněmovna jako suverén, respektive Parlament jako suverén rozhodl, jestli chce nové vládě, která vzejde z řádných nebo mimořádných voleb, dát tuhle pravomoc. To je všechno. To přece je fér. My v tuhle chvíli nic neměníme, žádný článek 43. Ale to, že potřebujeme vysílat vojáky v případě, že bude unesen občan České republiky, do nějaké země, to je fakt, který je - a vy jako plukovník v záloze, pane kolego Víchu, určitě mi v tomhle dáte za pravdu.

Teď když tedy navážu na to, co tady říkal pan kolega, pan poslanec Vích, že bychom tedy recipročně my měli poslat nějaké naše české vojáky do Spojených států amerických. Takový požadavek jsem zatím nezaznamenala a myslím si, že ho asi ani nezaznamenám, a přijde mi to tedy spíš humorné, než že by to bylo myšleno vážně.

To, že ta dohoda DCA neupravuje počty? To je přece v pořádku. Vždyť tady všichni opakujeme dokola, že žádný voják sem nikdy nepřijede, aniž by Parlament, obě komory Parlamentu schválily klasický mandát. Vždyť tady nejste týden. Vždyť jste tady už opakovaně ve volebním období, takže přece tyhle ty informace máte a i víte, jak často projednáváme mandáty na úrovni výborů. Projednáváme mandáty, jak ty vysílací, tak ty přijímací. Takže tady nikdy nebude počet a v žádné DCA není počet, protože když ta ústava je podobného charakteru, jako je naše ústava, tak o přijímání nebo vysílání vojáků rozhoduje Parlament. A je to tak zcela dobře a myslím si, že nikdy ani nebyla vůle na tomto něco měnit.

To, že pana kolegu Vícha překvapuje délka toho působení? No že vás nepřekvapilo, když jste tady hlasovali pro ty Brity? Že vás nepřekvapilo to, že tady hlasujete vlastně pro desetiletý pobyt u BMATTu ve Vyškově? To vás nepřekvapilo? To vás překvapuje teď? Že jste dvakrát po sobě zvedali jako SPD, nebo Úsvit a SPD, ruku, aby tady byl pobyt britských vojáků po dobu pěti let - jednou a následně v roce 2020 jste to zopakovali? A hlasoval jste pro to tehdy i vy, prostřednictvím paní předsedající. Takže vůbec ta vaše věta, že všichni tady z SPD říkáte, že jste proti jakémukoliv tady pobytu vojáků jakýchkoliv, tak to neplatí. Vždyť jste pro to hlasovali! Tak se nechovejte jako pokrytci anebo populisti. Že teď se vám to nehodí, tak teď budete tady říkat, že tedy zrovna Američany ne? Brity ano, Američany ne? Podívejte se na to hlasování. Vždyť jsem vám tady ta jména včera četla.

K tomu, co ještě tady říkal pan kolega Vích, že jsou tady nějaké slevy na daních. Jasně, vy jste, předpokládám, jako voják byl i v zahraničních strukturách a určitě i víte, pokud jste byl ve Spojených státech, že na základě vaší ID jste mohl v některých obchodech uplatňovat takzvaný military discount. Takže vy to uplatňovat v Americe můžete, ale Američané v Čechách to uplatňovat nemohou? Proč?

To, že nebudou platit za základny? To jsem taky zmiňovala včera. Já myslím, že ten příspěvek Spojených států do obranyschopnosti a bezpečnosti v Evropě je obrovský a bylo by nehorázné, abychom po nich my chtěli platit nějaké další finanční prostředky.

K tomu, co tady zaznělo, že jste údajně měli málo času na to se seznámit s tou smlouvou. Vláda tu smlouvu schvalovala 26. dubna 2023. V ten samý den, 26. dubna 2023, byla zveřejněna na stránkách Ministerstva obrany včetně otázek a odpovědí. Smlouva se, pane kolego Víchu, prostřednictvím paní předsedající, podepisovala 23. května 2023, tedy téměř jeden měsíc po tom, co tu smlouvu jsme zveřejnili. Je to pro vás málo času na to se s tou smlouvou seznámit? Já si myslím, že tady v rámci nějakých čtení a projednávání zákonů toho času míváme mnohem méně. Tady jste měli luxusní čas téměř měsíc.

Dovolte mi ještě reagovat na to, co tady zaznělo včera od pana předsedy poslaneckého klubu Fialy a dneska to v nějaké jiné modifikaci vlastně zopakoval i kolega Vích. Včera tady zaznělo od pana předsedy SPD Fialy, předsedy klubu SPD Fialy, že i Maďarsko přijalo interpretační doložku k DCA. Moji kolegové oslovili své maďarské protějšky a závěr je takový, že to není pravda. Je to lež! K maďarské DCA z roku 2019 žádná interpretační doložka nevznikla. Proč nám tady lžete, kolegové?

Rovněž tvrzení pana Fialy, že si Maďaři vymínili, že velitelem americké základny v Maďarsku bude vždy maďarský důstojník. Vždyť to je legrační. Vy jste to tady řekl teď taky, a to jste plukovník v záloze! Proboha, to je samozřejmé, že to tak bude. Protože když to řeknu na naše poměry, tak pokud bychom se dohodli, že Američani budou třeba mít nějaký sklad v Čáslavi, tak samozřejmě že Čáslav bude i nadále základnou Armády České republiky a jejím velitelem bude příslušník Armády České republiky. Jak vás vůbec mohlo napadnout něco jiného? Proč to tady vlastně zdůrazňujete, že by to mělo být jinak? To by nikoho ani nenapadlo.

Potom jste ještě říkal něco k tomu Slovensku. Tak tady jen abychom si také ujasnili: česká DCA nemá nic o strategickém dialogu s USA jako ta slovenská, protože my už máme takový dialog založený mnoho let. Takže je zcela zbytečné, aby to bylo řešeno v té smlouvě.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Vaše vystoupení, paní ministryně, vyvolalo jednu faktickou poznámku pana poslance Vícha. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radovan Vích: Děkuji. Já budu reagovat na vaše vystoupení, paní ministryně. Máte nepřesné informace. Já jsem nikdy ve Spojených státech nebyl, nebyl jsem tam ani služebně a nebyl jsem tam ani soukromě, ani tam jet nikdy nechci. To tady říkám na rovinu. Takže to jenom že tady uvádíte nepřesné věci.

Druhá věc, že co se týká interpretační doložky, předseda poslaneckého klubu Radim Fiala tady neřekl nic o interpretační doložce ze strany Maďarska. On tady řekl, že v těch dalších prováděcích předpisech nebo dohodách je smluvní ujednání o tom, že velitelem té základny bude Maďar. To není nic společného s interpretační doložkou.

A třetí, já už jsem to tady říkal včera. Přece nás - jednak já v roce 2015 jsem tady nebyl. A říkal jsem tady jasně, že v roce 2020 jsme hlasovali pro BMATT, hlasovali jsme pro těch 30 lidí, kteří tady budou po dobu pěti let, ale zároveň že jsme brali v úvahu to, že to je na základě formátu NATO, Evropská unie, Partnerství pro mír, v kterém je 52 států, s tím, že se jedná o instruktory a školení. A s tím my jsme v principu problém neměli. Přece nemůžete srovnávat tohleto na stejnou úroveň jako dohodu DCA! Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní ministryně s přednostním právem bude reagovat. Prosím.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová Ne, já jenom chci reagovat na to, že vy jste hovořili o pobytu cizích vojáků. Vy jste tady nehovořil o DCA. Vy jste tady všichni jako jeden muž a některé ženy říkali, že SPD si nepřeje pobyt cizích vojáků. A já vám na to říkám, že vy jste pro něj hlasovali.

O té Americe. Pracoval jste ve strukturách, já přesně nevím, v jakých zemích jste se pohyboval, ale myslím si, že military discount není asi jenom výjimka ve Spojených státech pro vojáky, když se prokážou, že jsou tedy vojáky v rámci Severoatlantické aliance. Ale nevím tohle přesně, takže se s vámi o to nebudu přít.

Každopádně to Maďarsko tady pan kolega Fiala zmiňoval opravdu. Přehrajte si ten včerejší záznam, vezměte si steno. Zmiňoval Slovensko a zmiňoval Maďarsko.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Zlínský, připraví se pan poslanec Rudolf Salvetr. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, já bych vás rád seznámil taky se svým postojem k Dohodě mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany.

Já se přiznám, že nejsem odborník na vojenskou problematiku, nicméně mě tato problematika vždy zajímala. Nejsem ani odborník na mezinárodní smlouvy, ale nicméně už to tady bylo zmíněno, asi jste si toho všichni všimli, že dostáváme spoustu mailů a lidi se nás ptají na mnoho otázek. A já jsem se pokusil udělat takovou kompilaci těch nejdůležitějších dotazů a pokusím se citací z těch smluv a svým pohledem na tu citaci těm lidem nějakým způsobem odpovědět, protože možná mnoho z nich to sleduje, tady to jednání. A samozřejmě budu čekat, že protistrana, tedy hlavně paní ministryně, na to bude reagovat a nějakým způsobem to vysvětlí těm lidem.

Smlouva má umožnit působení Armády Spojených států amerických na území České republiky za několika účely. Jeden z nich je zajištění bezpečnosti České republiky. Ve veřejných sdělovacích prostředcích bylo avizováno prostřednictvím ředitele BIS, který o tom mluvil na semináři Vnitřní bezpečnost a odolnost státu v naší Sněmovně, že je podle něj nutné rozlišovat mezi běžnou politickou debatou, která patří k demokracii, a dezinformačními útoky proruských aktérů, které směřují proti dohodě nebo lidem, kteří za ní stojí. Toto lze analyzovat i tak, že bude BIS pečlivě sledováno, kteří poslanci budou vystupovat proti smlouvě a jakým způsobem budou argumentovat. Z mého pohledu je to nepřípustný nátlak BIS na poslance, kteří byli zvoleni jako zástupci nepřející si v současné době schválení - občanů, tedy - nepřející si v současné době schválení smlouvy z různých důvodů, aniž by kdokoliv měl cokoliv společného s Ruskou federací anebo byli jejími zástupci jakkoliv přímo ovlivňováni.

Dále by mne zajímalo, kde končí běžná politická debata a kde začínají dezinformační útoky proruských aktérů. Žádný návod, tedy naštěstí, k tomuto rozlišení, ani precedens (?) jsem nenašel. A to mne vede k myšlence retroaktivity posuzování této problematiky, a tím k možné obavě mnoha poslanců z otevřeného vyjádření svého názoru z důvodu jejich možné dehonestace jako ruské páté kolony. Takže jsem zvědavý, do které tedy kategorie spadnu já.

Tak budu pokračovat. Vždy při jakýchkoliv sporech je třeba zhodnotit každý krok, který může vést k eskalaci tím, že oponent reaguje dalším krokem, kterým přebije krok svého soka, což může vést k nebezpečné a exponenciální eskalaci s ničivým až katastrofickým dopadem na obě strany. Možné a velmi pravděpodobné rozmisťování jednotek americké armády blíže hranicím Ruské federace vytváří tlak na tento stát, který bude zajisté adekvátně reagovat, což povede k další eskalaci již tak velkého napětí nejenom v oblasti střední Evropy, ale i v celém euroasijském regionu a také ve světě.

Základní otázka, kterou si musíme položit, je také, jaké typy zbraňových systémů budou případně - já neříkám, že teď, ale případně dislokovány na území České republiky, aby se staly dostatečnou hrozbou pro Ruskou federaci. Nakolik tyto zbraně budou obranné, nakolik útočné, a to včetně jaderných zbraní a jejich nosičů. Je to jedna z těch obav, kterou mně občané posílají v těch mailech, tak proto to tady zmiňuji. Z toho vyplývá, že naše území se ocitne na seznamu primárních vojenských cílů Ruské federace. A ptám se, jestli tato realita zlepší, nebo zhorší naši bezpečnost v budoucnu, pokud se tak stane?

Já bych tady zmínil jeden precedens, který se udál v roce 1983, asi už tušíte, kam směřuji, kdy v roce 1983, kdy dle tehdejších informací u nás byly dislokovány raketové nosiče jaderných zbraní středního doletu SS-20, podle výzkumů historiků to byly rakety SS-12, nikoliv SS-20, sovětské provenience jako reakce na rozmístění výkonnostně podobných střel Pershing v západně Evropě. Do dnešní doby ale není jasné, či byly na našem území dislokovány jaderné nálože do těchto střel. Nicméně pokud tyto nálože byly na našem území dislokovány, tak byly s velkou pravděpodobností uloženy v prostorech, které měla na našem území pod kontrolou sovětská vojska. Tato situace potom vedla k mimořádné eskalaci napětí ve střední Evropě, kterou vyřešila až dohoda mezi vrcholnými zástupci Spojených států amerických a Sovětského svazu koncem osmdesátých let minulého století.

A já tedy nyní bych se podíval na tu smlouvu, na ty konkrétní citace, jestli bude možné bez přímé kontroly veřejnosti rozmisťovat na našem území jakékoliv útočné zbraně včetně zbraní hromadného ničení.

Vezměme článek 4 - umisťování obranného vybavení, zásob a materiálu. Při plném respektování suverenity a zákonů České republiky včetně jejích mezinárodních právních závazků mohou ozbrojené síly USA do dohodnutých zařízení a prostorů a do dalších míst podle vzájemného dohody přepravovat, umisťovat a tam skladovat - a je to pravda, je tady napsané obranné vybavení, to tu skutečně je, zásoby a materiál. Samozřejmě definice obranného vybavení jsem nenašel. Ozbrojené síly USA předem oznámí českému výkonnému orgánu typy, počty, rozvrhy dodávek takového umisťovaného materiálu, který ozbrojené síly USA hodlají přepravit či umístit na území České republiky, jakož i dodavatele USA a české dodavatele, kteří takové dodávky provádějí. Strany či její výkonné orgány budou podle potřeby konzultovat a koordinovat činnosti podle tohoto článku.

Takže jestli jsem to dobře pochopil, zástupci nebo orgán Spojených států amerických pouze oznámí, co bude přemisťovat, našemu orgánu. Ozbrojené síly USA budou mít výlučnou kontrolu nad přístupem, užíváním a nakládáním s tímto umístěným materiálem a budou mít neomezené právo kdykoliv odvézt tento umístěný materiál z území České republiky.

Za třetí. Výkonné orgány stanoví postupy týkajících se přístupu českých orgánů z mimořádných bezpečnostních či jiných důvodů do dohodnutých zařízení a prostorů nebo jejich částí, které byly určeny k výlučnému užívání ozbrojenými silami USA. - Jestli bych se to jako laik pokusil analyzovat, tak že musí se domluvit orgány odpovědné, což jsou Ministerstva obrany České republiky a Spojených států amerických, obě dvě se musí domluvit, jestli je to mimořádná situace a jestli tedy české orgány mohou vstoupit do dohodnutých zařízení a případně nějakou kontrolu tam provést. Tak to jediné, co jsem tam tedy, přiznávám se, takhle jsem to analyzoval, tak jediným tímto složitým způsobem mohou české orgány nějakým způsobem zkontrolovat, co vlastně na těch základnách je.

Článek 11. Pohyb letadel, plavidel, vozidel. Letadla, plavidla a vozidla provozovaná ozbrojenými silami USA nebo výlučně pro ně mohou volně vstupovat, pohybovat se na území České republiky a opouštět ho za podmínek respektování relevantních pravidel pro bezpečnost, ochranu a pohyb v oblasti letectví, vnitrozemské plavby a pozemní dopravy. Na palubu takových letadel, plavidel a vozidel nebude možné bez souhlasu Spojených států amerických vstupovat nebo je podrobovat prohlídce.

V každém případě veřejnost nebude informována o typu zbraní a munice Armády Spojených států amerických dislokovaných na území České republiky. Předpokládám, že to bude tajné. Otázka zní, jestli budou informovány naše zodpovědné orgány, kterým smlouva poskytuje velmi omezené možnosti kontroly při skladování ve zvláštních případech a nikoliv při převozu.

A teď další otázka, kterou mi velmi často občané zasílají. Občané se obávají, že vojenské síly Armády Spojených států amerických se mohou angažovat na našem území ve prospěch podporovaných politických nebo názorových sil. Pokoušel jsem se tam hledat něco, co by to potvrzovalo.

Článek 3 Přístup k dohodnutým zařízením, prostorům a jejich užívání. Bod 1. Při plném respektování suverenity České republiky jsou ozbrojené síly USA, dodavatelé USA, čeští dodavatelé, závislé osoby a další osoby podle vzájemné dohody oprávněny k nerušenému přístupu a užívání dohodnutých zařízení a prostorů pro účely... A teď těch účelů je tu mnoho a já vyberu tři, které mně připadají trochu, jako že by to mohlo být podezřelé: činnosti v oblasti bezpečnostní podpory a spolupráce - není blíže specifikováno; řešení krizových situací - já si myslím, že taková krizová situace mohou být i občanské nepokoje, ale třeba se mýlím. A pro takové účely, na kterých se strany nebo jejich výkonné orgány dohodnou. Tak to je hodně gumové, pod tím se může schovat cokoliv. Ale říkám, já rád si to nechám vysvětlit a vyvrátit, že ty mé obavy a obavy těch občanů jsou neopodstatněné.

No a teď jsou tady ty nešťastné základny Spojených států amerických. Jak tady opakovaně zaznělo, já to tady už moc nebudu omílat, ono to tady několikrát už padlo. Pokusím se přečíst ten článek, protože možná někteří jste to nečetli.

Článek 3 Přístup k dohodnutým zařízením, prostorům a jejich užívání. Je to bod 2. Strany budou dohodnutá zařízení a prostory užívat společně a budou k nim mít společný přístup, s výjimkou těch dohodnutých zařízení a prostorů nebo jejich částí, které byly výkonnými orgány specificky určeny k výlučnému přístupu a užívání ozbrojenými silami USA.

A teď, co to je, ta dohodnutá zařízení a prostory? Označují zařízení a prostory na území České republiky, jejichž soupis je obsažen v příloze A - a to už vám tady číst nebudu, to tady četl náš pan místopředseda - této dohody poskytnuté Českou republikou podle podmínek této dohody ozbrojený silám USA, dodavatelům USA, českým dodavatelům, závislým osobám a dalším osobám podle vzájemné dohody. Za účelem podpory těchto činností a účelů opravňuje Česká republika ozbrojené síly USA, aby kontrolovaly vstup do dohodnutých zařízení a prostorů nebo jejich částí, které byly poskytnuty k výlučnému užívání ozbrojenými silami USA.

Bod 6. Česká republika poskytne veškerá dohodnutá zařízení a prostory bez nájemného či obdobných nákladů pro ozbrojené síly USA.

Takže z mého pohledu má pan premiér pravdu. Nebudou tu základny Spojených států amerických, ale dohodnutá zařízení a prostory. A kdo najde rozdíl kromě názvu, tak budu rád, pokud mě doplní. Já samozřejmě chápu, že ta dohodnutá zařízení budou obsazena vojsky Spojených států amerických někdy v budoucnu, ale vzhledem k té situaci bezpečnostní, která je, tak se dá očekávat, že se to stane. A pak z mého pohledu tedy, ať už to nazveme, jak chceme, dohodnutá zařízení nebo základny, prostě budou to prostory, kde budou umístěna americká vojska. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Reagovat bude s přednostním právem paní ministryně. Pardon, omlouvám se, paní ministryně, máme tady ještě faktické, tak musíte vyčkat. Děkuji za trpělivost. S faktickou poznámkou pan poslanec Horák, poté pan poslanec Žáček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Horák: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, já bych taky krátce reagoval. Ona zaznívá nejenom dnes, ale i včera právě spousta dezinformací. A jak pan předřečník řekl, taky nám chodí maily a ty jsou právě, tam jsou reakce na ty dezinformace a ti občané se ptají na základny, na umístění vojáků, na raketovou obranu, na protiraketové systémy. A na to se ptají proto, protože to právě zaznívá i v této Sněmovně. Tady dva dny zaznívají informace, že tady budou umisťováni vojáci, budou tady vznikat základny. A není to pravda. Takže ty dezinformace, ty právě vznikají tady a ti důvěřivější a citlivější lidé na ně reagují a toho se právě obávají. Samozřejmě že se jedná o smlouvu technickou, která upravuje jisté technické a právní specifikace, které v současné době již funguji.

A ještě k nějakým řekněme historickým otázkám. Srovnávání okupace v roce 1968, kdy tady jezdily cizí tanky, byli stříleni naši lidi a zabíjeni, s nějakou technickou smlouvou, kterou notabene podepsalo 24 států Severoatlantické aliance, to je přece - no buď je to naprostá neznalost historie, nebo je to skutečně učebnicová demagogie. Nebo to chcete říct, že v těch 24 státech, které podepsaly tuto smlouvu, tak tam jezdí americké tanky a zabíjejí tam lidi? To je přece takový nesmysl! Jak to můžete říkat? Ale člověk za rok a půl v této Sněmovně si opravdu na to strašení zvyká. To je, jak když jsme tady byli hodiny a noci v zimě a vykládalo se o pandemickém zákoně, že je to konec demokracie a totalita, diktatura. Kde to je? Kde jsou ty řeči? Je nějaká omluva? Zazní to? Nezazní? Takže je to strašení lidí. (Předsedající: Čas.) A myslím si, že to strašení lidí není fér. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Další faktická, pan poslanec Žáček, poté pan poslanec Zlínský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Já bych zareagoval, odpověděl na jednu otázku svého předřečníka. Samozřejmě vaším prostřednictvím. Protože my tady za tímto pultíkem jsme chráněni imunitou a máme indemnitu, tak sebevětší hloupost, sebevětší dezinformace, sebevětší nesmysl zde může zaznít. A co vám jediné hrozí, je, že veřejně budete označen za šiřitele hlouposti, šiřitele dezinformací a šiřitele bludů, kterými se snažíte ovlivnit naši veřejnost. Nic víc. Takže znovu opakuji, imunita, indemnita bohužel opravňuje některé naše kolegy snad až na nějakou hranici vulgarity k tomu, aby zde říkali cokoliv. A my se s tím musíme samozřejmě nějakým způsobem demokraticky konfrontovat a vyvrátit to vzhledem k tomu, že přece jenom nějaký vliv na veřejnost máte. Byť vám píšou jenom desítky nebo stovky mailů.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. S další faktickou je přihlášen pan poslanec Zlínský, připraví se paní poslankyně Maříková. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážení kolegové, kolegyně, já samozřejmě chápu, že ta smlouva je jakási technikálie, která má umožnit pobyt amerických vojsk u nás. Já to chápu. Ale prostě mně se ty dikce, které tam jsou, nelíbí. Prostě pak až k tomu dojde, k tomu rozmístění, tak... a proto se ta smlouva vlastně přijímá, aby ta armáda tady byla. Ona se nepřijímá proto, aby tady nebyla. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. S faktickou zatím jako poslední paní poslankyně Karla Maříková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já jsem vystupovat nechtěla, ani reagovat, ale chtěla jsem říct, že ti lidé, to není, že bychom my tuto informaci jako nějak pouštěli o základnách do toho prostoru mediálního, ale já jsem zaznamenala, že třeba i celá řada právníků se k tomu vyjadřovala, konkrétně třeba pan doktor Dostál, a upozorňoval v té smlouvě na články, že samozřejmě ty prostory a objekty, které americké straně poskytneme, že tam mohou být provedeny stavební úpravy a oni tam mohou skladovat zbraně. Takže na základě tohohle on pak umožňuje tu myšlenku, že by tam ty základny nebo něco takového mohlo vzniknout.

A co se týká té nedůvěry lidí a těch e-mailů. Nedivte se, vždyť váš pan premiér Petr Fiala už tolikrát lhal! Tak se proboha nedivte těm lidem, že už vám nevěří! Děkuji. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. To byla zatím poslední faktická poznámka. Nyní s přednostním právem paní ministryně Černochová.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová Děkuju. Já myslím, že i pan poslanec Zlínský si zaslouží odpovědi na otázky, které mi tady položil, takže omlouvám se, jestli tady zdržuju, ale prostě slíbila jsem, že budu reagovat, a reagovat chci. Budu reagovat vlastně od konce, možná tím, že vysvětlím, jak se DCA liší od smlouvy SOFA, která platí v rámci NATO, protože to je taky věc, která se touhle Sněmovnou z té vaší části nese. Tak dovolte mi, abych vám to ještě jednou vysvětlila.

Dohoda mezi členskými zeměmi NATO o statutu jejich ozbrojených sil, takzvaná NATO SOFA, podepsaná v roce 1951, je mnohostrannou mezinárodní smlouvou platící v České republice již téměř 23 let od našeho vstupu a upravuje právní postavení ozbrojených sil států NATO na území jiných členských států. Sama NATO SOFA předpokládá, že si členské státy mezi sebou mohou některé záležitosti podrobněji upravit, čímž ji de facto doplní. DCA upravuje i ty oblasti, kterým se NATO SOFA nevěnuje, právní postavení dodavatelů amerických ozbrojených sil, ochrana životního prostředí. Ačkoliv je NATO SOFA dobrým a již dlouhá léta platným základem pro obrannou spolupráci v rámci NATO, je pro obě strany výhodné nastavit si bilaterální obrannou spolupráci nad její rámec a podrobněji. Proto tedy teď bych doplnila, že NATO SOFA obsahuje v článku 2 - pane kolego, prostřednictvím paní místopředsedkyně - obecný zákaz činností neslučitelných s duchem dohody, zvlášť politické činnosti v přijímajícím státě. To je odpověď na vaši otázku.

K tomu uloženému materiálu. Tady ta reciprocita funguje. Takže Armáda České republiky nemůže v zahraničí nechat svůj obranný materiál jen tak volně ložený, vždy musí nad tím materiálem mít neustálou kontrolu. Je to zákonná povinnost těch vojáků.

Tady bych ještě ráda doplnila ty vaše dotazy k těm zbraním hromadného ničení. Ne, DCA nepovede k rozmístění jakýkoli zbraní hromadného ničení na území České republiky. Rozmístění jaderných zbraní USA v Evropě je v souladu s jadernou politikou NATO dlouhodobě etablované již od té éry studené války a rozhodně se nepředpokládá, že by se na něm cokoliv měnilo.

Nad rámec toho, co jsem vám teď říkala, bych vám ještě, pane kolego, doplnila, že Česko je vázané smlouvou o nešíření jaderných zbraní. Dále bych ještě řekla, že v současnosti, abyste tu informaci měli, mají Američané jaderné zbraně v řádech desítek kusů v Belgii, v Itálii, v Německu, v Nizozemsku, v Turecku. Tady ovšem jde o součást aliančního konceptu zvaného Nuclear sharing. Zbraně jsou rozmístěné se souhlasem - se souhlasem! - přijímajících států. Takže tady opravdu se něčeho takového ani vy, ani kolegové z SPD a hlavně ani občané České republiky nemusíme obávat.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Faktická poznámka bude následovat prostřednictvím pana poslance Balaše a poté se připraví pan poslanec Zlínský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Balaš: Děkuji, paní předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem se nechtěl hlásit původně, ale už mně to nedalo, když jsem poslouchal ty vaše některé připomínky, které se týkaly mezinárodní smlouvy a mezinárodního práva. Ale to pominu, protože tam byla celá řada dezinformací a naprostého nepochopení toho, jak to mezinárodní právo funguje, včetně interpretace té smlouvy. Ale chci jenom říct, že v samotné preambuli navrhované smlouvy, kterou teď projednáváme, se píše, že - musím to tady najít - obě strany to chápou tak, že... "uznávajíce, že přítomnost ozbrojených sil USA na území České republiky podle této dohody je se souhlasem České republiky a s plným respektem k Ústavě České republiky a českému právu". Není tedy pravda, že si tady kdokoliv může dělat cokoliv, zakládat, stavět, jak si vzpomene. Naopak je tady jasná povinnost respektovat právní řád země, na kterou ty ozbrojené síly budou umístěny. A v zásadě ta ustanovení v preambuli mají vlastně význam zejména interpretační. Takže v tomhle ohledu nemá smysl se bát toho, že by tady někdo dělal nepravosti. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Poslední faktická prozatím, pan poslanec Zlínský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Děkuji za slovo. Já jsem rád, co tady řekla paní ministryně ohledně těch jaderných zbraní, protože to je jedna z nejhorších věcí, které zneklidňují naši veřejnost.

A co se týká té kontroly, já jsem tady vznesl dotaz ohledně té kontroly, jestli skutečně je to tak, že ty naše možnosti kontroly, co ta americká armáda sem bude přivážet, jsou v podstatě významně omezené. Takže já jsem vás chtěl ještě požádat, jestli byste byla tak hodná a nějak blíže to specifikovala.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Vomáčka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuji za slovo, vážená paní předsedkyně. Já bych teď využil toho, že jsem měl čas se podívat na Novinky.cz, a chtěl bych tady pana svého předřečníka Zlínského potěšit, protože vlastně i předseda druhé opoziční strany prohlásil - cituji - včera: "Žádné americké základny ani vojáci tu nebudou, zpražil Babiš Okamuru." To je titulek ze včerejších novin. Já jsem teda u toho nebyl. (Šum a poznámka zleva.) Já vím, že co bylo včera, třeba pro někoho už je předevčírem, ale tady to je teda citace, že i pan předseda řekl, že žádné základny ani američtí vojáci tady nebudou. Jedna věc.

Jestli tedy s prominutím někdo porovnává rok 1968 a pobyt ruských vojsk tady s tou smlouvou, doporučil bych, běžte se podívat do kina, ten film se jmenuje Muž, který stál v cestě. A tam je přesně popsáno - nebo není to popsáno, je tam hodně obrázků, tak by se to mnohým z vás mohlo líbit, a je tam přesně popis, jak to vypadalo, když jediný František Kriegel odmítl podepsat ten zvací dopis. A jestli to někdo chcete porovnávat s tím, jak se dneska demokraticky tady diskutuje, no tak to opravdu s tou naší demokracií začíná být něco špatně. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní ministryně Černochová s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová Děkuju. Pan kolega mě požádal o odpověď, já mu odpovím. DCA umožní ozbrojeným silám Spojených států umisťovat a skladovat svůj obranný materiál na území České republiky a mít k němu přístup. Takové skladování však bude vždy předem oznámeno české straně a bude s ní koordinováno. To je ten běžný materiál, nebavíme se tady o těch zbraních hromadného ničení. Obranný materiál bude moci být umístěn pouze v dohodnutých zařízeních a prostorách, které jsou českými vojenskými prostory.

Podle DCA musí Spojené státy respektovat suverenitu a právní závazky České republiky, které se týkají též zákazu šíření zbraní hromadného ničení a dalších mezinárodně zakázaných zbraní a prostředků. To už tady opakuji to, co jsem vám říkala v tom předešlém vystoupení. Pokud by byl opačný přístup ze strany USA, tak by to bylo porušení DCA a ohrozilo by to tedy vzájemné vztahy mezi Českou republikou a Spojenými státy, což rozhodně také není v zájmu americké strany. A strany si sjednaly, že se budou v této věci vzájemně informovat o svých závazcích a jejich provádění, a aby se předcházelo tedy zbytečným nedorozuměním. Takže opět odpovídám, že bez žádné kontroly se tady nic dít nebude.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní ministryně. Mám zde přihlášku k faktické poznámce. Ano, takže nejprve odbudeme faktickou poznámku. Prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené poslankyně, vážení poslanci, co se týče smlouvy Česká republika - USA o cizích vojenských základnách a amerických vojácích v České republice, kterou podporuje Fialova vládní pětikoalice společně s hnutím ANO - a znovu zdůrazním, že je jediné SPD proti - tak Andrej Babiš, abych tady zareagoval na tu diskusi, včera ve Sněmovně říkal, že to je prý triviální smlouva a že se prý nic neděje a že v Rumunsku a v Bulharsku žádní američtí vojáci nejsou. Bohužel, Andrej Babiš neříká pravdu. A každý z vás si může teď kliknout do Googlu a i v mainstreamových médiích, což jsou třeba Novinky.cz a podobně, tak jednoduše si tam můžete najít, a vyjede vám spousta článků, kde je jasně napsáno, že američtí vojáci v těchto zemích jsou. Jsou tam americké vojenské základny - jak v Bulharsku, tak v Rumunsku - a američtí vojáci tam páchají kriminalitu. Je to i na českých mainstreamových serverech, například Novinky.cz několik článků. Takže Andrej Babiš neříkal pravdu tady a na základě této smlouvy, ona se malinko liší obsahově země od země, ale ty kontury, ty základní parametry jsou všude stejné, tak jsou americké základny v Rumunsku a v Bulharsku. Andrej Babiš neříká pravdu, není to triviální smlouva. Tato smlouva umožňuje pobyt amerických vojáků a americké základny v České republice. A SPD říká jasné ne cizím vojákům, ať jsou z východu, nebo ze západu, ne cizím vojákům v České republice, ne cizím základnám v České republice. A je to tak!

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Faktická poznámka, ke které se přihlásil pan poslanec Hayato Okamura. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Hayato Okamura: Vážená paní ministryně, vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, chci se jenom ohradit na to, že SPD bez rozlišení hází do jednoho pytle zahraniční vojáky z kterékoliv země, jako by neexistoval rozdíl mezi kremelským Ruskem, které se právě v současnosti dopouští té strašlivé agrese proti samostatné Ukrajině, mezi Čínou a jejím nedemokratickým režimem, který ohromně buduje armádu, takže to vyvolává strach v širokém okolí v Indo-Pacifiku a Japonsko musí navyšovat svůj vojenský rozpočet a obranyschopnost, stejně jako další státy v této oblasti, aby této hrozbě nějakým způsobem vzdorovaly, a na druhé straně státy, které respektují individuální lidská práva, důstojnost každého člověka bez ohledu na náboženské přesvědčení, rasu, jazyk, kterým lidé hovoří. A my právě patříme, máme ten velký dar a to velké štěstí, do rodiny svobodných národů, tak je zcela přirozené při velikosti naší země, že vstupujeme do spojenectví s lidmi, kteří smýšlejí podobným způsobem, se společnostmi demokratickými a svobodnými, a je to tak zcela v pořádku. Jde o bezpečnost našich občanů. SPD to pořád opakuje jako takovou mantru. A právě tu bezpečnost je možné v současném širokém světě, tak složitém, zajistit jedině spojenectvím s ostatními demokratickými zeměmi. To je ten základ. A naše spojenectví s demokraciemi v čele se Spojenými státy americkými je v tomto smyslu naprosto přirozené a naprosto v pořádku. (Upozornění na čas.) Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času, pane poslanče. To byla poslední faktická poznámka a nyní je do obecné rozpravy přihlášen pan poslanec Rudolf Salvetr. Prosím. A připraví se pan poslanec Metnar. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Rudolf Salvetr: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, dva dny tady poslouchám velmi podrobnou rozpravu ohledně obranné smlouvy mezi Českou republikou a Spojenými státy a vedle paragrafů, vedle možná ideologických frází si dovolím k tomu přidat nějakou osobní zkušenost a pohled na věc.

V roce 1984 koncem léta jsem spolu se svými kolegy studenty, dějepisáři, zeměpisáři odjel na půlroční studijní pobyt do Volgogradu. Nebudu zastírat, logicky se nám nechtělo, ale nakonec se to ukázalo jako jeden z nejlepších půlroků, protože to, co vidíte na vlastní oči, už vám nikdo nesebere a získáte jistou zkušenost, což ve dvaceti letech není vůbec špatné.

První střet s realitou nastal na hranicích v Brestu. Zavřená kupé, zavřené průchody ve vagonech a vyndání věcí na půl roku. Příjezd do Volgogradu znamenal nafasování lístků na základní potraviny na měsíc, což nikdo z nás také neočekával, a o špiclování během studentských večírků snad mluvit nebudu. To, co bylo naprosto traumatizujícím zážitkem - jsme v roce 1984 - byl návrat stejně starých studentů, ruských studentů z Afghánistánu - bez rukou, bez nohou a totálně šediví někteří. Myslím si, že nám to do značné míry otevřelo oči, a jako student máte šanci buď sedět na koleji, být tam v té bublině 220 českých studentů, anebo se snažit pohybovat, co to šlo, někde po městě a také se bavit s normálními Rusy. Pravda, ne vždycky se nám podařilo dojet, kam jsme potřebovali, protože město bylo vojenské, bylo zavřené, tak vás někde vysadili. Ale s tím se vyrovnáte velmi snadno.

Běžný Rus je daleko odolnější než my, dokáže se vypořádat s nějakým nedostatkem, s nepohodlím, s chladem. To, kdy my brbláme, že neteče teplá voda, tak on počátkem listopadu neřeší. Ale pak je tam jedna jasná linie a to je, když dojde debata na válku a v našem případě i na rok 1968. Nikdy nepochopili a nebyli schopni přijmout myšlenku, že to pro nás žádná bratrská pomoc nebyla a že nás nepřijeli zachránit. V roce 2008 jsem měl možnost, čili po čtvrt století, se do Ruska vrátit do oblasti Jekatěrinburgu - a nezměnilo se vůbec nic. Naprosto stejně přátelští a rozdělili by se, ale naprosto neústupní ve věcech, o kterých jsem mluvil. V té době naše země žila americkým radarem v Brdech. Ten dotaz padl hned první den, co si o něm myslím a jak na něj nahlížím. Patřil jsem v rámci Zastupitelstva Plzeňského kraje k jeho podporovatelům. V tu chvíli zazněla jasná věta a distanc od nás: Silnaja Rossija vám něnužna. Pro starší překládat nemusím, mladší z kontextu pochopili také.

A to je přesně to, o co jde. Rusko se nikdy nesmířilo s tím, že ztratilo své satelity, že ztratilo svá zájmová území, že ztratilo země, které si rozhodují dneska samy, a jediné, na co slyší, je to, že proti nim stojí silný a pevný stát, silný partner.

V kontextu událostí, které se rok a půl odehrávají na Ukrajině, a v kontextu toho, co se odehrálo o minulém víkendu, už vůbec nerozumím, a řeknu proč, tomu, že se někteří poslanci z SPD zúčastnili včerejší demonstrace na Malostranském náměstí. Pro mne demonstrace minimálně s komunistickou rétorikou, tak jak jsme ji slyšeli i v době amerického radaru. Navíc v den, kdy jsme si připomínali výročí Milady Horákové. A už vůbec tomu nerozumím z toho důvodu, a já jsem tu informaci včera přijal s nadějí a s radostí, když pan předseda Okamura řekl, že tu žádné proruské zájmy nehájí.

A snad si dovolím ještě jednu věc, paní předsedající, přes vás. Pane poslanče Foldyno, nevidím vás teď, ale před chvílí jste tu byl. My jsme přibližně stejně staří, dost staří na to, abychom si pamatovali alespoň v mlze rok 1968. A srovnání na té fotce Vasila Biľaka s paní ministryní Černochovou považuji, mírně řečeno, za naprosto nepřijatelné. Myslím si, že každý soudný a trochu inteligentní člověk dobře ví, jaký je rozdíl mezi zvacím dopisem členů politbyra, komunistického politbyra, a smlouvou, kterou uzavírají dva svébytné a svéprávné státy.

Nebudu se tu zastávat paní ministryně ani říkat, že za ty dva dny musí mít nad sebou svatozář. Ona ji tam nemá. A zastávat se příliš nepotřebuje, ona má totiž jednu - nebo několik dobrých vlastností. Má potřebnou míru razance, tvrdosti a neústupnosti. A navíc jeden velký bonus. Tím bonusem pro ni je náčelník Generálního štábu generál Řehka. (Smích z lavic ANO.) Vím, že vás to potěšilo. Ale oni oba mají v jedné věci, minimálně v jedné věci, jasno. Nelakují současný svět narůžovo. Usilují o naplnění našich spojeneckých závazků tak, abychom byli tou pevnou a silnou součástí demokratického společenství. A mají minimálně za to moji plnou podporu. Děkuji vám za pozornost. (Velký potlesk z koaličních lavic.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Kubíček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, paní předsedající. Mám rád jasno a mám rád fakta. Byly tady zmíněny základny v Bulharsku a základny v Rumunsku. Tak jak to tedy bylo s těmi základnami? Bulharsko požádalo vlastní vládou a schválením parlamentu 28. 4. 2026 (2006?) o zřízení dvou leteckých základen pro ochranu před migrací a Blízkým východem, kde Condoleezza Riceová a předseda vlády tenkrát slavnostně otevřeli letiště a bylo to na žádost bulharské strany. Druhá bylo Rumunsko. Po anexi Krymu v roce 2016 požádalo o raketovou ochranu, takže zřídilo další základnu v roce 2016, kde byly rozmístěny dva systémy Patriot, které především chránily před útokem z Blízkého východu a s malou obavou přemístění a útoku Turecka na Rusko. V té době obojí bylo schváleno parlamentem, schváleno vládou a bylo to pozvání ze strany Rumunska a Bulharska. Tak jenom z faktických důvodů jsem měl pocit to říct. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Metnar, poté s přednostním právem pan předseda Okamura. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Metnar: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, děkuji za slovo. Dovolte mi tedy se vyjádřit ke Smlouvě o spolupráci v oblasti obrany mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými. Česká republika je v rámci Severoatlantické aliance považována za spolehlivého partnera, a to nejen z hlediska českých příspěvků do zahraničních operací a misí, ale i z hlediska kvality ozbrojených sil a celého obranného sektoru. Severoatlantická aliance je ale především zárukou naší bezpečnosti a smlouvy s našimi aliančními partnery ji naopak do budoucna posilují.

Smlouvu o obranné spolupráci jsme samozřejmě důkladně rozebrali a nechali si zpracovat odborná stanoviska. Situaci jsme nepodcenili, ba naopak diskuse probíhala na více úrovních, tedy nejenom na samotném klubu hnutí ANO, ale i na úrovni odborníků a právníků. Nemůžeme říci, že je smlouva dokonalá, ale je důležitá. V rámci Severoatlantické aliance má takovouto smlouvu uzavřeno již 24 členských států, což tu zaznívá opakovaně.

Jako největší slabinu celého procesu tvorby a schvalování smlouvy o obranné spolupráci vnímám komunikaci rezortu obrany. Již před schválením této smlouvy vládou jsem považoval za samozřejmé, že vláda, v tomto případě rezort obrany, vysvětlí občanům, co konkrétně smlouva znamená, jaká práva a povinnosti pro nás z ní plynou, a podrobně vyloží jednotlivá ustanovení a zejména jejich aplikaci. Nestalo se tak a vláda dala volné pole působnosti pro dezinformační scénu. Je ale povinností vlády vyvracet spekulace, které se okolo smlouvy šíří. Rozhodně nezpochybňuji důležitost této smlouvy, ba naopak, ale opravdu nemohu souhlasit s tím, že považujete za kvalitní komunikaci zveřejnění smlouvy na webových stránkách s obecnými poznámkami.

Na závěr mi dovolte říci, hnutí ANO by v žádném případě nikdy nepodpořilo jakýkoliv dokument, který by znamenal přítomnost jakýchkoliv cizích vojsk na našem území nebo výstavbu cizích vojenských základen.

Na úplný závěr bych chtěl říci, že to, co ohrožuje suverenitu České republiky, není obranná smlouva, ale je to migrační pakt Evropské unie, jehož schválením došlo ke zrazení našich občanů. Děkuji za podporu. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Okamura. Než mu udělím slovo, přečtu omluvy. Omlouvá se Brož Lubomír od 14 do 14.15 ze zdravotních důvodů, Slavík Jiří bere zpět svou omluvu od 12.15.

Můžete hovořit. Máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy, vážení pánové, ještě jednou bych zopakoval stanovisko SPD k této dohodě se Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany, kterou vláda Petra Fialy z ODS schválila a následně ji podepsala ministryně obrany Černochová z ODS. Hnutí SPD bude hlasovat jako jediná strana ve Sněmovně proti. Protože my říkáme jasné ne cizím vojákům a cizím základnám v České republice. Takže budeme jedinou opoziční stranou, která je v této věci proti vládní koalici.

Ještě připomenu, že jsem tady podal včera návrh na zamítnutí v prvním čtení, o kterém by se tedy teď hlasovalo. A v každém případě znovu zdůrazňuji, že jsme přesvědčeni o tom, že by Fialova vláda měla na toto téma vyhlásit referendum. Občané by měli rozhodnout o tom, zdali si přejí mít cizí základny tady na území České republiky, nebo ne. (Silný hluk v sále.)

Připomenul bych, že hnutí SPD už zákon o referendu, který umožňuje hlasovat o této otázce, nejenom o vystoupení z EU, ale o dalších otázkách -

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Omlouvám se, velmi se omlouvám, pane předsedo, že vás přerušuji. Poprosím o klid v sále, na obou stranách sálu. Ano, děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Tomio Okamura: Připomenu, že SPD již tady podalo do Sněmovny zákon o referendu, který umožňuje hlasovat o těchto otázkách, takže je to samozřejmě na Poslanecké sněmovně. Včera jste mi zamítli ten bod, aby se předřadil zákon o referendu, abychom umožnili občanům o tomto rozhodnout. Takže opět i v této věci je SPD v podstatě jedinou stranou v Parlamentu, která prosazuje demokracii a referendum.

Znova bych chtěl připomenout, že to není smlouva mezi Českou republikou a USA, ale je to v podstatě jednostranná smlouva o budoucí vojenské přítomnosti USA v České republice, která umožňuje ozbrojeným silám USA používání jedenácti prostor v České republice, kde se v podstatě můžou američtí vojáci volně pohybovat. Znovu zdůrazňuji, že z našeho pohledu je ta dohoda nevýhodná pro Českou republiku, znovu říkám, že i z toho pohledu, že nedává podobná práva českým vojákům ani našim příslušníkům nejenom ve Spojených státech a celá ta dohoda směřuje v podstatě jednostranně na jednu stranu. Znovu zdůrazním, že to ujišťování ministryně obrany Jany Černochové, že přítomnost ozbrojených sil USA bude podle této dohody podléhat schválení Parlamentem, tak to samozřejmě je těžko řekl bych nějakým způsobem přijatelné zdůvodnění.

My proto navrhujeme to referendum, protože samozřejmě ve Sněmovně má Fialova vláda většinu, takže si to schválíte sami, opět o nás bez nás, a to platí doslova, protože znova zdůrazním, že Fialova vláda získala ve volbách pouze 43 % hlasů občanů, protože milion hlasům propadl ve volbách. To znamená, tady není ani ten většinový mandát od občanů, takže tento argument v podstatě nelze z mého pohledu aplikovat, proto my navrhujeme, že by mělo na tuto otázku proběhnout referendum. Takže z našeho pohledu skutečně... my to musíme odmítnout, proto jsem taky navrhl návrh na zamítnutí.

Tady bych ještě jednou připomněl, že vláda ruku v ruce v podstatě navrhuje i tu změnu ústavy, kdy by v podstatě bez souhlasu Parlamentu mohli být vysíláni čeští vojáci, nebo čeští občané, do zahraničí a mohla by vláda tady pozvat cizí vojska do 60 dnů i z jiných důvodů, než které jsou dneska uvedeny, především je tam ten důvod ohrožení bezpečnosti, ochrany bezpečnosti, pod který se schová v podstatě v podání Fialovy vlády úplně všechno. Takže samozřejmě i ta změna ústavy, to SPD nepodporuje a myslíme si, že by to právě mělo procházet vždycky tím hlasováním v Parlamentu. V případě, že by se tady odsouhlasovali, stejně jako dosud, přestože by ta... v případě, že by se jednalo o ochranu, bezpečnost České republiky a podobně, tak si myslím, že bychom to rozhodně měli do těch 60 dnů projednávat v Parlamentu.

Takže to je stanovisko SPD. Znovu říkám, my říkáme jasné ne cizím vojákům a cizím základnám v České republice. A žádám vás tedy, aby se hlasovalo o našem návrhu na zamítnutí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, přeji pěkné odpoledne. Pokračujeme v obecné rozpravě, přičemž přebírám řízení schůze. A s přednostním právem se hlásí pan zpravodaj. Prosím.

 

Poslanec Marek Ženíšek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já si na závěr dnešní debaty dovolím navrhnout zkrácení lhůty na projednání ve výborech na 20 dnů, abychom se mohli k tomuto tisku v rámci dalšího čtení vrátit ještě v průběhu červencové schůze.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Váš návrh jsem si zaregistroval, dám o něm hlasovat. Ptám se, zda někdo další se ještě hlásí do obecné rozpravy? V tento moment žádnou přihlášku nevidím a z toho důvodu končím obecnou rozpravu. Chci se zeptat... paní ministryně, prosím, závěrečné slovo.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vám za tu debatu poděkovala. Jednali jsme dlouhé hodiny, snažila jsem se odpovídat na všechny otázky, které tady padly, snad jsem alespoň ty kolegy a kolegyně, kteří chtěli reakci, alespoň jsem jim snad osvětlila některé věci, které tady vznášeli jako obavu. Jako obavu, že se na ně obracejí občané České republiky s dotazy, jak že to vlastně bude.

Odnáším si z této debaty jednu věc. Ta debata není až tak o té smlouvě a o technikáliích, které tu smlouvu provázejí, ale ta debata tady je hodně ideologická. Protože jsou mezi námi kolegové, kteří mají jiný vztah ke Spojeným státům americkým i k naší obranyschopnosti, a já jim to nevyčítám, jsme demokratická Sněmovna, každý tady má zastoupení. A myslím si, že všichni se shodneme v tom, že tady zazněla i celá řada věcí, které je dobře, že tady kolegové z SPD vznesli, protože snad část veřejnosti uklidnily naše odpovědi a třeba těch otázek ve veřejném prostoru je míň.

Ještě jednou děkuji všem, vám, kteří jste připraveni tu dohodu podpořit. Ještě jednou děkuji za tu debatu a samozřejmě jsem připravena dál vést debatu na úrovni výborů, a tedy pokud platí ta dohoda, tak nad rámec zahraničního výboru si myslím, že určitě je zcela legitimní, že by tuto smlouvu měl diskutovat i výbor pro obranu. Takže ještě jednou - díky všem a budeme se tedy těšit na další čtení. Díky.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Ještě s přednostním právem se hlásí pan předseda Okamura.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, tady musím zareagovat na paní ministryni, protože nevím, co myslela tím "jiným vztahem ke Spojeným státům". Já jsem byl na veřejném seznamu podporovatelů Donalda Trumpa, na tom oficiálně jsem ho podpořil, na základě toho mě oficiálně navštívil člen volebního štábu Donalda Trumpa, rok a půl před úspěšnými volbami Donalda Trumpa si mě všimli. Objeli Marine Le Pen, objeli mě, objeli i další politiky, kteří v té době veřejně vyjádřili podporu... (Smích v sále.)

Tak mně tedy Donald Trump úplně k smíchu jako americký, úspěšný americký prezident nepřipadá, že by to bylo k smíchu. Já jsem rád, že jsem byl na tom oficiálním seznamu, a jsem rád, že jsem Donalda Trumpa před těmi jeho úspěšnými volbami, před těmi lety podpořil.

Takže nevím, o jakém vztahu ke Spojeným státům mluvíte. Já mám vztah kladný, ale to je přece úplně něco jiného. Ale jestli vy zastáváte nějakou kolektivní vinu, jestli všechny házíte do jednoho pytle, je to možné, ale já si myslím, že tenhle princip je špatně. A já myslím, že řadoví občané ve všech zemích světa nemůžou za to, co dělají ti kteří politici a jestli poštvávají někoho proti jednomu anebo druhému.

Takže co se týče mě, já opravdu nevím, o kom jste tady mluvila, a už tady včera padaly nějaké dezinformace na můj účet, ale já se za to nestydím, že jsem byl a jsem byl (?) na oficiálním seznamu veřejných podporovatelů Donalda Trumpa a že mě navštívili zástupci volebního štábu, dokonce tady ve Sněmovně byl, jako ve Sněmovně, obědvali jsme tady spolu, ukázal jsem mu i tady prostory Sněmovny před těmi lety. Takže nevím, o kom jste mluvila. Já vůbec nevím, o kom tedy mluvíte. Nebo snad Donald Trump není Američan?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Chci se zeptat pana zpravodaje, zda chcete ještě závěrečné slovo, pane poslanče? Není tomu tak. Děkuji.

Nyní tedy budeme hlasovat o jednotlivých návrzích. Eviduji žádost o odhlášení, já vás všechny odhlásím, požádám vás o opětovnou registraci.

 

Nejprve budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí, ten padl 27. 6. Pořadí (?) se ustálilo.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s návrhem na zamítnutí tohoto sněmovního tisku, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování s pořadovým číslem 103, přihlášeno je 152 poslankyň a poslanců, pro 16, proti 119. Tento návrh byl zamítnut.

 

Budeme tedy pokračovat. Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru a výboru pro obranu. Chci se zeptat, zda máte ještě nějaký jiný návrh k projednání? Nevidím. Pan poslanec Vondráček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Já v rámci té rozumnější části debaty jsem zaregistroval, že tam jsou samozřejmě právní otázky. S nikým jsem to nekonzultoval, ale kdyby někdo přišel z ministerstva a odpověděl nám na nějaké otázky v klidu na ústavně-právním výboru, tak si myslím, že by to bylo dobré. Takže navrhuji ještě ústavně-právní výbor.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji vaši žádost nebo váš návrh. Je zde ještě nějaký další návrh? Nevidím. Chci se zeptat pouze ohledně dalšího postupu - mohu dát hlasovat o všech třech výborech en bloc, anebo chcete hlasovat o jednotlivých výborech postupně? Postupně, dobře.

 

Nejprve tedy bych dal hlasovat o tom, že tento tisk dáme k projednání zahraničnímu výboru.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí se zahraničním výborem? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 104, přihlášeno je 152 poslankyň a poslanců, pro návrh 147, proti nikdo. S tímto návrhem byl vysloven souhlas.

 

Dále zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro, aby to projednal výbor pro obranu? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování s pořadovým číslem 105, přihlášeno je 152 poslankyň a poslanců, pro návrh 147, proti nikdo. S tímto návrhem byl také vysloven souhlas.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro, aby tento tisk byl projednán v ústavně-právním výboru? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Je to hlasování s pořadovým číslem 106, přihlášeno je 153 poslankyň a poslanců, pro návrh 67, proti 25. S tímto návrhem jsme nevyslovili souhlas.

 

Konstatuji, že tento vládní návrh byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru a výboru pro obranu.

 

Současně zazněl ještě jeden návrh a to je zkrácení lhůty na projednání ve výborech na 20 dnů.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro zkrácení lhůty na 20 dnů? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování s pořadovým číslem 107, přihlášeno je 153 poslankyň a poslanců, pro 121, proti 15. Konstatuji, že jsme zkrátili lhůtu na projednání ve výborech na 20 dnů.

 

Tím jsme projednali všechny návrhy, které zazněly, a já končím projednávání tohoto bodu.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji vám a přerušuji jednání schůze do zítřejšího rána 9 hodin. Děkuji.

 

(Jednání skončilo v 16.42 hodin.)

Aktualizováno 6. 11. 2023 v 15:58.