(pokračuje Jan Bartošek)

98.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou
a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany
/sněmovní tisk 462/ - prvé čtení

Jenom pro pořádek říkám, že zde eviduji několik přednostních práv, ale na žádném z nich není uvedeno, že by to mělo být vystoupení před otevřením rozpravy, tedy přednostní práva dostanou slovo až poté, co bude otevřena rozprava. A já prosím, aby předložený návrh uvedla ministryně obrany Jana Černochová. Prosím, paní ministryně, ujměte se slova.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, předkládám vám k projednání návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací Dohody mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany, která byla podepsána ve Washingtonu dne 23. května 2023.

V době, kdy nedaleko našich hranic stále probíhá brutální ruská vojenská agrese, je v bezpečnostním zájmu České republiky prohloubit obrannou spolupráci se Spojenými státy americkými. Spojené státy jsou naším nejdůležitějším spojencem, který garantuje obranu naší země i celé Severoatlantické aliance. Proto Česká republika uvítala návrh Spojených států sjednat dohodu o spolupráci v oblasti obrany, běžně nazývanou jako DCA, která by upravila právní postavení příslušníků ozbrojených sil Spojených států na území České republiky.

Dohoda nedává ozbrojeným silám Spojených států amerických právo pobývat na území České republiky. Jejich pobyt musí vždy schválit vláda nebo Parlament České republiky podle článku 43 ústavy. Pokud bude pobyt amerických ozbrojených sil schválen podle článku 43 ústavy, právní postavení amerických vojáků se bude následně řídit dohodou. Konkrétní aktivity amerických ozbrojených sil během jejich pobytu na území České republiky budou vždy realizovány na základě domluvy mezi Českou republikou a Spojenými státy.

Vyjednávání textu dohody zahrnovalo čtyři kola jednání za účasti vyjednávacích týmů České republiky a Spojených států a řadu dalších dílčích jednání o specifických otázkách. Český vyjednávací tým byl složen z odborníků na jednotlivé tematické oblasti dohody z ministerstev obrany, zahraničních věcí, spravedlnosti, financí, vnitra a dopravy. Dílčí záležitosti byly dle potřeby projednávány také s experty dalších rezortů a úřadů.

Sjednání dohody umožní intenzivnější praktickou spolupráci mezi českými a americkými ozbrojenými silami, zejména v souvislosti se zajišťováním obrany východního křídla Severoatlantické aliance, logistickou podporou spojeneckých vojenských aktivit, posilováním vojenské infrastruktury, zvyšováním interoperability našich ozbrojených sil, vojenským vzděláváním a v neposlední řadě společným výcvikem a cvičením.

S ohledem na povahu závazků České republiky dosažených v dohodě je nutné, aby obě komory Parlamentu vyslovily v souladu s článkem 49 ústavy souhlas s její ratifikací, kterou pak provede prezident republiky. Dohoda bude prováděna primárně v gesci Ministerstva obrany, které bude jejím prováděcím orgánem a bude koordinovat jak spolupráci s americkou stranou, tak součinnost s ostatními ministerstvy a ústředními správními úřady, jejichž působnosti se dohoda dotýká.

Obdobné smlouvy mají Spojené státy americké sjednané s 24 členskými státy NATO. Všechny členské státy NATO na východní hranici takovou smlouvu již mají sjednanou. Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko. Maďarsko už v roce 2019. - Pochybuji, že by pan Tomio Okamura řekl o Viktoru Orbánovi, že se chová jako Biľak. - Rumunsko, Bulharsko, Norsko a naposledy i Slovensko, které smlouvu sjednalo na začátku roku 2022. Aktuálně Spojené státy americké jednají ještě s Dánskem, Finskem a též se Švédskem, ačkoliv Švédsko, jak víme, ještě není členem NATO.

Dovolte mi zrekapitulovat pár milníků v tom harmonogramu při projednávání a sjednávání DCA:

1. dubna 2022 rezort Ministerstva obrany obdržel úvodní návrh DCA od americké strany. 25. května 2022 vláda usnesením č. 443/V schválila směrnici pro jednání o DCA. 9. a 10. června 2022 proběhlo první kolo negociací o DCA za účasti obou vyjednávacích týmů v Praze. 16. srpna jsem informovala vládu o stavu negociace DCA. V září proběhlo druhé kolo negociací za účasti obou vyjednávacích týmů opět v Praze. 27. října vláda schválila změnu směrnice projednání o DCA usnesením č. 902/V. 2. listopadu 2022 proběhla prezentace stavu vyjednávání DCA před poslanci a před senátory Parlamentu České republiky. Jednalo se konkrétně o poslance výboru pro obranu, výboru pro bezpečnost a zahraničního výboru. Byli to poslanci i senátoři, Senát má ten výbor jeden. - Myslím si, že tehdy za SPD se toho jednání účastnil pan kolega Kobza. - 3. a 4. listopadu proběhlo třetí kolo negociace DCA za účasti obou vyjednávacích týmů v Praze. 5. ledna 2023 proběhlo čtvrté kolo negociace za účasti obou vyjednávacích týmů. 10. února se dojednaly všechny dosud sporné části textu DCA. 3. až 10. března probíhalo mezirezortní připomínkové řízení k návrhu na sjednání DCA. 10. března 2023 - projednávání výsledků mezirezortního připomínkového řízení a vypořádání připomínek za účasti zástupců předmětných rezortů. 12. dubna 2023 byla ukončena jazyková kontrola české a americké strany a z ní vyplývající úpravy toho textu, aby tedy se na tom obě strany shodly.

Ve stejný den, 12. dubna, jsem seznamovala poslance opozičních stran jak z poslaneckého klubu ANO, tak potom následně i kolegy z SPD, informovala jsem je o tom aktuálním, posledním textu DCA. Měli možnost a dostali nabídku, aby se konala další schůzka, kde budou přímo i zástupci jednotlivých rezortů, aby si i na tuto schůzku mohli přizvat svoje experty. K tomu došlo, proběhlo. Myslím si i jsem měla pocit z těch jednání s kolegy z opozice, jak s panem Víchem, tak zejména s kolegy z hnutí ANO - za velmi vstřícné připomínky ještě jednou děkuji paní předsedkyní Schillerové a jejím kolegům, panu předsedovi Babišovi - že opravdu měli velký zájem a velkou vůli se s těmi informacemi podrobněji seznamovat.

Po tomto jednání jsme dali návrh na vládu, konkrétně to bylo 26. dubna 2023, kdy vláda schválila návrh na sjednání DCA usnesením č. 294 ze dne 26. dubna 2023. V ten samý den, kdy schválila vláda tuto smlouvu, se ihned na stránkách Ministerstva obrany objevilo plné znění této smlouvy a bylo k dispozici každému, kdo si tu smlouvu chtěl přečíst.

Smlouva byla podepsána ve Washingtonu, D.C., 23. května a za českou stranu jsem ji podepisovala já, za americkou stranu ji podepisoval pan ministr obrany Austin. 2. června 2023 byl materiál doručen do obou komor Parlamentu a zaevidován jako sněmovní tisk 462 a senátní tisk 108. 20. června 2023 DCA projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu a doporučil ji ke schválení.

Dámy a pánové, vzhledem k tomu, že tady víceméně těch osm hodin probíhala i diskuse, která se částečně i dotýkala některých věcí, které souvisí s touto smlouvou, tak mi dovolte pár komentářů.

Zaznívalo tady slovo referendum. Není znám případ, kolegyně, kolegové, kdy by DCA bylo v některém z členských států NATO schvalováno referendem. Protože DCA nemají podobu smluv o vstupu do mezinárodní organizace nebo o závazku společné obrany, jsou ve státech schvalovány jako úplně běžné mezinárodní smlouvy o právním postavení příslušníků cizích ozbrojených sil. Ani v Maďarsku neměly referendum.

K tomu, co tady zaznívalo zejména od pana předsedy hnutí SPD Tomia Okamury. Víte, já jsem si dala tu práci a našla jsem si dva poměrně zajímavé tisky, ke kterým bych chtěla připoutat vaši pozornost. Je to jeden tisk z 9. července roku 2015, konkrétně se jedná o usnesení 835, a druhý tisk je z 29. září 2020 a to usnesení má číslo 1247. V obou těchto případech, kolegyně a kolegové, se jedná o návrh na prodloužení doby působení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu v České republice na území České republiky. A k mému velkému překvapení po těch silných slovech Tomia Okamury, která tady zaznívala, a já jsem si to tady napsala přesně s citací, že "ne cizím základnám a vojákům na našem území" - tak možná si to pan Okamura nepamatuje, ale myslím si, že ten náš systém Poslanecké sněmovny asi zpochybnit nelze, hlasování zanášená do tohoto systému tam jsou i do dávné historie.

Takže když se podíváte na hlasování na 263. schůzi (správně: na hlasování 263 na 29. schůzi) z 9. července 2015, bylo to hlasování, které probíhalo v 19.09 a já jsem tehdy byla zpravodajka toho návrhu, tak si představte, že tehdy nezařazený poslanec - protože poté co vytuneloval Úsvit, tak se rozloučil s kolegy a stal se nezařazeným poslancem - tak pan Tomio Okamura hlasoval pro. Pan Tomio Okamura hlasoval pro pobyt - pobyt! - britských vojáků na území České republiky a vyslovil souhlas dokonce s prodloužením doby působení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu v České republice na území České republiky v počtu 30 osob s předpokládanou dobou pobytu - hádejte na kolik? Na pět let! Počínaje dnem 10. října 2015. Zároveň pan Tomio Okamura souhlasil s pobytem příslušníků ozbrojených sil členských států organizace Severoatlantické smlouvy, Evropské unie a států zúčastněných v programu Partnerství pro mír v počtu do 100 osob v jednotlivém kurzu na území České republiky za účelem jejich účasti ve výcvikových kurzech pořádaných Britským vojenským poradním a výcvikovým týmem v České republice od 10. října 2015.

Kromě pana Okamury pro to tehdy hlasovali i jeho nezařazení kolegové pan Karel Pražák, Milan Šarapatka z Úsvitu, pro toto usnesení hlasovala paní Jana Hnyková, Augustin Karel Andrle, Jaroslav Holík, Marek Černoch, Karel Fiedler, Martin Lang, Olga Havlová a Jiří Štětina.

Dovolte mi upoutat vaši pozornost ještě na to druhé usnesení, jak jsem říkala, usnesení číslo 1247, kde opět Poslanecká sněmovna projednávala návrh na prodloužení doby působení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu v České republice na území České republiky, sněmovní tisk 782. A i v tomto případě Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s prodloužením doby působení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu v České republice na území České republiky v počtu do 30 osob s předpokládanou dobu pobytu pět let, počínaje dnem 10. října 2020. Tento tým má tedy mandát do roku 2025. Byla jsem zpravodajkou toho usnesení a myslím si, že si to pamatujeme poměrně přesně. No a jak už jsem vám tady říkala před chvílí, hádejte, kdo hlasoval pro pobyt britských vojáků, a nejenom britských vojáků? Protože v té dvojce jde o pobyt příslušníků ozbrojených sil členských států organizace Severoatlantické smlouvy a Evropské unie, států zúčastněných v programu Partnerství pro mír, republiky Kosovo - pane Foldyno, představte si, republiky Kosovo, a hlasoval pro to váš předseda - Jordánského hášimovského království a státu Libye za účelem jejich účasti ve výcvikových kurzech pořádaných Britským vojenským poradním a výcvikovým týmem v České republice s tím, že počet příslušníků ozbrojených sil těchto států vyslaných do výcvikových kurzů nepřesáhne v žádném okamžiku 100 osob v jednotlivém kurzu. Tohle jsou prosím fakta. Fakta dohledatelná, fakta, která vám můžu dát k dispozici.

A kdyby někoho z vás zajímalo, jak kdo o tomto návrhu hlasoval, tak já vám to za malou chvíli přečtu. SPD hlasovalo v počtu 15 poslanců, pro. Pro byl pan Jaroslav Dvořák, paní Monika Jarošová, pan Radek Rozvoral, pan Pavel Jelínek, paní Karla Maříková, paní Lucie Šafránková, pan Jiří Kobza, pan Tomio Okamura, pan Jaroslav Holík, pan Jiří Kohoutek, pan Zdeněk Podal, pan Radovan Vích, pan Jan Hrnčíř, pan Radek Koten a pan Miloslav Rozner. Ti všichni hlasovali pro.

Já se tedy ptám, kolegyně a kolegové, co ty čtyři hodiny jste nám tady vlastně chtěli říct? Chtěli jste nám říct to, že hnutí SPD, nebo Úsvit nebo jak jste se jmenovali, nepodpoří nikdy nějaký pobyt nějakých amerických vojáků? Pane Okamuro, prostřednictvím pana místopředsedy, jste vůči Američanům zaujatý? Že Britové vám nevadí a Američané vám vadí? Hraje tam roli nějaká historická souvislost toho, že vám to vadí? Víte, mně to přijde od vás přinejmenším pokrytecké - a já ještě jednou děkuju zástupcům ANO, vím, že mě budou grilovat, že se mě budou ptát na otázky - ale že vlastně vy ten čas využijete pro to, že tady jako kolovrátek opakujete věty o referendu a o tom, že hnutí SPD nikdy nebude souhlasit s pobytem žádných vojáků, a přitom ta historie nelže a je úplně evidentní, že vy jste pro to hlasovali, že jste pro to hlasovali dokonce v podobné sestavě, jako tady dneska sedíte.

Takže ještě jednou v závěru já děkuji všem kolegům, kolegyním, kteří vnímají tuto smlouvu jako smlouvu, která je třeba. Opravdu se ten vyjednávací tým snažil vyjednat maximum možného pro to, aby ta smlouva byla výhodná. Podařilo se nám tam prosadit věci, které skutečně v jiných smlouvách nejsou, a já za to těm lidem děkuji. A děkuji předem všem, kteří nebudou projednávání tohoto bodu obstruovat a kteří budou klást samozřejmě dotazy, na které jsem připravená odpovídat, ale nebudou z toho dělat tuhle komedii, co jste tady ty čtyři hodiny dělali vy, kolegové z SPD. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Nyní promluví zpravodaj pro prvé čtení Marek Ženíšek. Já eviduji faktické poznámky, ale vzhledem k tomu, že není otevřená rozprava, tak není možné se hlásit s faktickými poznámkami. Faktické poznámky slouží jako reakce na probíhající rozpravu, která není otevřená.

Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Marek Ženíšek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolím si shrnout to podstatné z vládního návrhu na vyslovení souhlasu s ratifikací Dohody České republiky a Spojených států amerických o spolupráci v oblasti obrany. Jak zde již zaznělo, dohoda je dvoustrannou mezinárodní smlouvou, jejímž účelem je upravit rozličné oblasti týkající se pobytu a plnění povinností příslušníků ozbrojených sil Spojených států amerických na území České republiky v případě, že by v České republice plnili nějaké úkoly. Smyslem a účelem vládního návrhu je připravit podmínky, zejména právní a technické, pro případné působení amerických vojáků v České republice. Jde primárně o takzvanou statusovou bilaterální mezinárodní smlouvu. Text samotné dohody schválila vláda České republiky 26. dubna 2023 a podpis smlouvy se uskutečnil 23. května tohoto roku.

Smlouva doplňuje mnohostrannou dohodu takzvanou NATO SOFA z roku 1951, k níž Česká republika přistoupila po vstupu do NATO, a platí tedy již téměř 23 let. Dohoda upravuje ty oblasti, kterým se NATO SOFA nevěnuje, a rovněž rozpracovává či upřesňuje řadu oblastí, které v NATO SOFA sice obsaženy jsou, ale nedostatečně podrobně, jednoznačně či srozumitelně.

NATO ve všech svých obranných plánech a koncepcích počítá s prominentní rolí amerických vojáků při společné obraně. A asi je dobré připomenout, že právě na přítomnosti amerických ozbrojených sil v Evropě je bezpečnost Aliance založena od samého počátku, a proto je tato smlouva důležitým předpokladem i pro posílení obranné spolupráce se Spojenými státy americkými.

Stojí také za to připomenout, že sama dohoda nehovoří o žádné konkrétní formě spolupráce mezi americkými a českými vojáky ani o žádné konkrétní americké vojenské přítomnosti. Dohoda sama o sobě neposkytuje americkým vojákům oprávnění pobývat na území České republiky, a jak již bylo zmíněno, jejich pobyt musí být vždy schválen v souladu s článkem 43 Ústavy České republiky. Stejně tak smlouva automaticky neumožňuje americkým silám ani americké straně výstavbu objektů v českých vojenských zařízeních a základnách, smlouva pouze upravuje, jak by taková situace vypadala, pokud by se na ní česká a americká strana domluvily, a následně v příloze A této smlouvy určuje zařízení a prostory, které by mohly být využívány v případě plnění úkolů na území České republiky, přičemž samotné uvedení místa v příloze smlouvy neznamená automaticky přístup pro ozbrojené síly Spojených států amerických. Konkrétní využití a jeho podmínky budou vždy na zvláštní domluvě mezi smluvními stranami, tedy Českou republikou a Spojenými státy.

Text dohody je velmi podrobný a ve 30 článcích upravuje zejména přístup a užívání dohodnutých zařízení a prostorů na území České republiky, jurisdikci nad příslušníky ozbrojených sil Spojených států amerických, osvobození od cel a daní či postavení dodavatelů nebo například logistickou podporu. Je nutné asi připomenout, že již dnes jsou některé české letecké základny, jako například Čáslav nebo Náměšť, deklarovány jako alianční letecké základny a na většině míst uvedených v příloze A této smlouvy tak již nyní probíhá spolupráce s cizími ozbrojenými silami. Jsou to též místa poskytování podpory aliančním silám. Co se týče trestní jurisdikce, tak základní pravidla týkající se trestní jurisdikce upravuje již zmíněná smlouva NATO SOFA. Tato dohoda tyto věci nijak radikálně nemění a pouze dovysvětluje, respektive zpřesňuje.

Na závěr si dovolím připomenout, že dohodu o spolupráci v obraně má v současné době v nějaké podobě 24 zemí NATO. Lze tak říct, že česká vláda skutečně oproti ostatním zemím měla možnost porovnání a i důkladnější přípravy. Dále pak Dánsko a Finsko v současné době o této dohodě vyjednávají a stejně tak Švédsko, přestože není členem - zatím - Aliance. Česká republika je jediným členským státem NATO ve střední a východní Evropě, který dosud bilaterální dohodu o obranné spolupráci se Spojenými státy americkými nemá, a to přestože Česká republika hraje vzhledem ke své geografické poloze klíčovou roli pro přesuny spojeneckých jednotek, vybavení a materiálu po Evropě za účelem kolektivní obrany.

Dohoda vstoupí pro Českou republiku v platnost 30. dnem následujícím po výměně písemných oznámení mezi smluvními stranami, a to dnem pozdějšího oznámení, kterým se smluvní strany informují o tom, že každá z nich splnila své vnitrostátní postupy potřebné pro vstup smlouvy v platnost. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy otevírám obecnou rozpravu, do které eviduji pět přihlášek s přednostním právem. Jako první vystoupí pan předseda Tomio Okamura, poté pan předseda Radim Fiala, poté paní předsedkyně Alena Schillerová a další. Pane předsedo Okamuro, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené kolegyně, vážení kolegové, máme tady před sebou ve Sněmovně bod, kterým je dohoda se Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany, kterou vláda Petra Fialy z ODS schválila 26. dubna a následně ministryně obrany Černochová z ODS v USA podepsala, a nyní by tuto dohodu měla schválit Sněmovna.

Za hnutí SPD zdůrazním hned v úvodu, že SPD říká jasné ne! americkým vojákům a cizím základnám v České republice a budeme hlasovat proti této dohodě. A všiml jsem si, že SPD je jedinou stranou v parlamentu, která bude hlasovat proti, jelikož podle vyjádření předsedkyně poslaneckého klubu ANO Aleny Schillerové bude většina poslanců ANO hlasovat pro tuto dohodu. Takže SPD je jedinou stranou v parlamentu, která bude hlasovat proti, proti americkým základnám, proti cizím základnám v České republice. Hnutí SPD je tedy jedinou opoziční stranou, která je v této věci proti vládní koalici. A já hned na úvod bych dal návrh na zamítnutí této dohody mezi ČR a USA v prvním čtení, takže o mém návrhu by se hned tedy následně po té rozpravě hlasovalo.

Jsme přesvědčeni, že by měla vláda na tuto otázku vyhlásit referendum. Zákon o referendu z pera SPD, který takové referendum umožňuje, jsme již podali do Sněmovny a čeká tady na projednání. Fialova vládní pětikoalice nám tady ale referendum blokuje.

Smlouva s USA není smlouva o spolupráci, ale smlouva o budoucí vojenské přítomnosti USA v České republice, která umožňuje ozbrojeným silám USA používání 11 vojenských prostor a budov, a to na leteckých základnách Čáslav, Pardubice, Náměšť a Mošnov. Budou také moci používat armádní výcvikové prostory Hradiště, Libavá, Boletice, Březina a používat kasárna ve Vyškově, v Rančířově a ve Staré Boleslavi. Ve všech těchto lokalitách mohou USA stavět vlastní budovy, a to včetně prodejen potravin, otevřených stravovacích zařízení, bankovních služeb, společenských, vzdělávacích center a tak podobně

V případě schválení této smlouvy se tak budou moci na území České republiky volně pohybovat a operovat ozbrojené síly USA, a to včetně rodinných příslušníků. Dohodou Fialova vláda zvýhodnila americký vojenský personál na úroveň diplomatických misí. Tato dohoda zavádí volný režim příjezdů, odjezdů, přivážení jakýkoliv movitých věcí a skladování zbraní a střeliva do těchto prostor, a to bez možnosti kontrol ze strany České republiky. De facto se bude jednat o podobný princip, jaký je aplikován na teritoria ambasád. Tedy nemůžeme dovnitř, nevíme, kdo tam je, co tam je uskladněno, a nevíme, jaká se zde provádí činnost. Navíc k zabezpečení kázně a pořádku v případě protestů proti pobytu ozbrojených sil USA na území ČR je lze použít k nasazení i mimo těchto 11 lokalit kdekoliv na území České republiky. Dohoda je dokonce uzavírána na 10 let, kdy se nedá vypovědět. Tato dohoda je jednostranně nevýhodná pro Českou republiku. Nedává obdobná práva českým vojákům, jejich rodinným příslušníkům nebo dalším civilistům na území Spojených států amerických. Název celé dohody předpokládá obrannou spolupráci, ale obsah dohody směřuje k jednostranné, pro USA výhodné úpravě pobytu jejich vojsk na území České republiky po dobu nejméně 10 let. Dokonce ani počet příslušníků ozbrojených sil USA na českém území není nijak omezen.

Ministryně obrany opakovaně ujišťuje, že přítomnost ozbrojených sil USA podle této dohody bude podléhat schválení Parlamentem. Když se podívám do dohody samotné, nic o odkladu uplatnění té dohody tam nevidím. Dohoda vstupuje v platnost 30. dnem po výměně nót, že každá smluvní strana splnila své vnitrostátní postupy potřebné pro vstup této dohody v platnost. Tedy pak už platí automaticky vše, co je v ní napsáno. Žádný odklad. Je zde enormní riziko, že po ratifikaci vláda potichu umožní USA podle dohody postupovat a nic dalšího už Parlament ke schvalování nedostane. Maximálně dá formální souhlas vláda, nebo se bude rovnou postupovat podle dohody - automaticky i u ozbrojených sil USA, které zde již budou takzvaně na cvičení. Nestačí slovní ujišťování od ministryně paní Černochové nebo jiných členů pětikoalice. Je třeba napsat rovnou do té dohody, že se tím nedává možnost rovnou podle dohody postupovat, ale že před aplikací této dohody na teritoriu České republiky bude třeba vyžádat souhlas obou komor Parlamentu.

Pro Českou republiku je také mimořádně nevýhodné, aby dohodu nebylo možné předložit žádnému soudu - ani vnitrostátnímu, ani mezinárodnímu. Tato pasáž by se měla změnit a hlavně je třeba změnit tu dobu sjednání z nevypověditelných 10 let na možnost výpovědi v horizontu měsíců, jinak tato dohoda zavazuje i několik dalších vlád, i těch, co přijdou po této vládě.

Je potřeba tuto dohodu vnímat i v souvislosti s vládou navrženou novelou ústavy, konkrétně čl. 43 ústavy, který se týká obrany našeho státu. Hnutí SPD podalo při projednávání ve Sněmovně návrh na zamítnutí a projednávání je nyní přerušeno v ústavně-právním výboru Sněmovny.

Připomenu, co je obsahem této vládou navržené novely ústavy. V současné době vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky bez souhlasu Parlamentu nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o: a) plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení, b) účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, a to se souhlasem přijímacího státu, a c) účast na záchranných pracích při živelních pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích. A nově chce vláda do ústavy vložit větu: jde-li o d) ochranu života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnost České republiky. A právě je jasné, že do výkladu slov "ohrožení bezpečnosti" při pohledu na chování Fialovy vlády, že pod to lze schovat v podstatě úplně vše.

Vzhledem k tomu, že jde o dohodu, která omezí pravomoci českých orgánů dle čl. 10a ústavy, to znamená omezení jurisdikce, zrušení kontrasignace České republiky na rozkazu ke vstupu cizích vojsk, eliminace soudu při řešení sporů, tak zastávám názor, že by dohoda měla být schvalována nejlépe třemi pětinami hlasů poslanců, a nikoliv pouze nadpoloviční většinou.

V usnesení vlády České republiky ze dne 26. dubna 2023 dodnes není toto její rozhodnutí o ratifikaci obranné dohody s USA přijatelně a logicky zdůvodněno. Odůvodnění bylo delegováno na ministryni obrany Černochovou, která v takto zásadní otázce ale rozhodně nikdy nemůže zastupovat desetimilionovou republiku. A píše nám spousta rozhořčených občanů, že zde žádné cizí základny nechce. A já s nimi souhlasím. Zastávám tedy názor, že v souladu s Listinou základních práv a svobod a s Ústavou České republiky k Dohodě mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany by se měli vyjádřit svým hlasováním občané v celonárodním referendu podle příslušného zákona. Proto vás žádám o podporu našeho zákona o referendu při jeho projednávání ve Sněmovně.

Ministryně obrany Černochová z ODS tvrdí, že smlouva neklade žádné nároky USA na zákony v naší zemi. Pokud tu ovšem americké vojsko nechceme, pak je dohoda zbytečná. Je přece každému jasné, že smlouva je základem pro budoucí základny v naší republice a pro budoucí přítomnost amerických vojáků v naší republice. Ministryně Černochová dále tvrdí, že Parlament je pojistkou, která může zabránit vstupu a trvalé přítomnosti vojska USA na našem území - což je nesmysl, jelikož současná vládní většina prohlasuje bez mandátu občanů, bez souhlasu veřejnosti cokoliv, co se jí zlíbí. A znovu připomenu, že vládní koalice získala ve volbách pouze 43 % hlasů občanů, nikoliv většinu.

Parlament, a to Sněmovna i Senát, tedy nejsou žádnou pojistkou. Přesněji, jsou pojistkou pro vládu a Spojené státy, že si s naší zemí udělají, co se jim zlíbí, navzdory odporu většiny našich občanů. Tou skutečnou pojistkou je referendum, kterému ale vládní koalice brání. Pobyt cizích vojsk, navíc za podmínek, kdy se vymykají českým zákonům, a to prokazatelně, je obrovské omezení naší suverenity, které nemá právo odsouhlasit žádná vláda, žádný parlament bez souhlasu většiny občanů České republiky. Tahle země není, vážení kolegové, jen vaše. Je nás všech, všech občanů České republiky, a vy byste to měli respektovat a v prvé řadě požádat občany o jejich souhlas.

Závěrem budu čistě jednou větou reagovat na ty osobní útoky paní ministryně Černochové. Paní ministryně, já mám ženy rád a já opravdu na vaše útoky reagovat nebudu, protože jste žena, a já jsem samozřejmě nad věcí. Ale mí kolegové spolustraníci se ve faktických poznámkách vyjádří za mě. Takže já opravdu budu k ženám gentleman, do osobní roviny nesklouznu. Ano, politické - politický střet, politický programový střet, to je v pořádku, ale do osobní roviny, i kdybyste mi sebevíc nadávala, já jsem na to zvyklý. Ono totiž vždycky útočí ti, kterým klesá podpora. Ale já vás mám rád jako ženu a já jsem opravdu nad věcí a nenuťte mě do toho.

Děkuji za pozornost a přeji vám - i vám, paní ministryně - hezký večer.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Eviduji tři faktické poznámky - první pan poslanec Vích, poté pan poslanec Foldyna a poté paní ministryně Černochová. Prosím.

 

Poslanec Radovan Vích: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já budu reagovat na vystoupení paní ministryně Černochové. Já se musím zastat tím způsobem, jakým jste vystupovala proti předsedovi hnutí SPD Tomiu Okamurovi v otázce schválení pobytu Britského poradního a výcvikového týmu. Paní ministryně, přece nemyslíte vážně, že lze srovnávat pobyt 30 osob Britského poradního a výcvikového týmu, který byl schválen v rámci APC formátu, to znamená NATO, Evropská unie v rámci Partnerství pro mír - já bych chtěl zdůraznit Partnerství pro mír, které má 52 států. V tomhle formátu je 52 států v rámci Partnerství pro mír. A pro nás bylo důležité, a proto jsem taky doporučoval našemu poslaneckému klubu, abychom hlasovali pro ten Britský poradní a výcvikový tým, protože se jednalo o instruktory, jednalo se o výcvik a jednalo se o program v rámci Partnerství pro mír, a to přece v žádném případě nelze dávat na stejnou úroveň, jako je působení vojáků USA, respektive dohoda Česká republika a USA, s tím programem, pro který jsem doporučoval našemu poslaneckému klubu hlasovat. Tak jenom bych to chtěl dát na tu pravou úroveň. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní Jaroslav Foldyna. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo. Já se prostřednictvím vás obracím na paní ministryni v jedné věci, protože pan Okamura o tom nemluvil, nicméně to, že nařkla předsedu SPD z jakéhosi podvodu, tunelování, tak to vlastně poškozuje celou SPD - i nás, že jsme nějací... kteří k tomu mlčí. Já vás tedy vyzývám, paní ministryně, abyste doložila to, co jste tady řekla - že Tomio Okamura tuneloval Úsvit. V roce 2015 státní zástupce toto obvinění prošetřil a odložil. Já vás žádám - vy jste to tady řekla, že to tak bylo, buďto jste dezinformátor a lhář, nebo nejste a jste schopna to doložit - abyste se tedy chopila mikrofonu, doložila to, že Tomio Okamura tuneloval Úsvit, řekla jste to tady, anebo se Tomiu Okamurovi a veřejnosti omluvte, že nejste dezinformátor.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. A nyní s faktickou poznámkou paní ministryně. Prosím.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem tady citovala kolegy z Úsvitu, kteří takto komentovali to, co činil Tomio Okamura, když opouštěl Úsvit a stal se nezávislým poslancem.

K tomu, co tady říkal kolega Vích. To jsou dva typy mandátu. Jeden mandát byl na prodloužení doby působení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu - tam, máte pravdu, to bylo 30 osob, ale pak tam byl právě pobyt příslušníků ozbrojených sil členských států Organizace Severoatlantické smlouvy a Evropské unie a to bylo 100 osob. Takže to jsou dva mandáty, pane kolego.

K tomu, co tady říkal pan Okamura. Možná si pan Okamura nevšiml, že k ústavě, k tomu čl. 43, je načtený pozměňovací návrh, který odkládá platnost, účinnost té změny ústavy do nového volebního období, do nové vlády, která tady vznikne po parlamentních volbách. Takže není žádná pravda, že by si tato vláda chtěla uzurpovat nějakou další pravomoc. Nic takového není pravda.

A možná by nebylo od věci, kdyby si třeba pan předseda SPD občas tu ústavu přečetl. DCA je běžnou dvoustrannou mezinárodní smlouvou podléhající podle ústavy souhlasu Parlamentu. Na základě čl. 10 ústavy má DCA přednost před zákonem, může tedy obsahovat odlišnou úpravu, než jaká je v zákoně, proto se schvaluje v Parlamentu. Ale vzhledem k tomu, že DCA je schvalována Parlamentem obdobně jako zákony a její úprava je na úrovni zákona, nemůže být v rozporu s Ústavou České republiky. Ten čl. 43 tam je a platí. Obsah DCA musí být v souladu s Ústavou České republiky a dalšími ústavními zákony, protože DCA není nadřazena Ústavě ČR... (Předsedající: Čas.) ani dalším ústavním zákonům. Je to nesmysl, co tady zaznělo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jaroslav Foldyna s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo. Já chápu, že paní ministryně je zřejmě rozrušená a neuvědomuje si, co tady vlastně řekla nebo neřekla. Tak já jí tady říkám, že ona neřekla, že někoho cituje! Ona prostě řekla, že Tomio Okamura tuneloval Úsvit! To je na stenozáznamu a můžeme se na to podívat. Čili jestliže to říkáte, tak to doložte, protože v této chvíli je to takové obvinění, které je dosti závažné. Vy jste prostě obvinila Tomia Okamuru, že tuneloval Úsvit, a neřekla jste, že někoho citujete. Já chápu, že projednáváme smlouvu o bratrské pomoci - pardon, o obranné spolupráci - a že v této chvíli můžete být trošku nervózní, ale pojďme se držet faktů. Vy jste řekla - Tomio Okamura tuneloval Úsvit. Nikoho jste necitovala.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Paní ministryně s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová Pane kolego Foldyno, prostřednictvím pana místopředsedy, vy si tu dobu, kdy se tady v přímém přenosu bratrovražedně vraždili kolegové z Úsvitu, taky pamatujete. Také jste tady byl poslanec, byl jste poslancem za ČSSD. Všichni, co jsme tady seděli, jsme byli svědky tady neustálého obviňování jedné strany proti druhé straně, včetně těchto silných slov. Ta tady zaznívala na tenhleten mikrofon. Takže já jsem tady neřekla nic, co by v té době nebylo tady na půdě Poslanecké sněmovny diskutováno a řešeno a co by nějakým způsobem potom možná, jak vy jste říkal, bylo předmětem nějakého soudního sporu. Ale pan Okamura tady uráží každého. Urážel tady opakovaně paní předsedkyni Poslanecké sněmovny. Mě urážíte tady celý den a srovnáváte mě s Biľakem. Takže opravdu nechte na mně, jaké momenty z té historie pana Okamury já tady budu zmiňovat. Nechte to na mně! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další s přednostním právem je přihlášen pan poslanec Radim Fiala. Není, takže stahuji přihlášku. Jako další vystoupí paní předsedkyně Alena Schillerová, připraví se pan ministr Vít Rakušan, dále Karel Havlíček. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, paní ministryně, já musím říct, že jsem naprosto fascinována. Já jsem fascinována, jakým způsobem jste přistoupili k takto závažnému tématu. A jakým způsobem jste rezignovali na komunikaci navenek, vůči lidem. A jak to vlastně celé odpovídá systému vašeho vládnutí, kdy nasadíte koňské klapky na oči, nekoukáte napravo, nekoukáte nalevo a prostě to uděláte.

Teď je to ale jiné, protože odpovědi nechce jenom opozice, ale hlavně veřejnost. Pro mě je to skutečně nepochopitelná záležitost. Já vám zasypané schránky na Facebooku, na Instagramu, mailové schránky. A sama jsem si kladla otázku, jak se to mohlo stát? Jiné události, které by si naopak zasloužily podle mého soudu zdrženlivost, komentujete ostošest. Někdy mám pocit, že soutěžíte - pan ministr zahraničí s paní ministryní obrany - kdo bude mít vtipnější tweet a získá větší počet srdíček. Tady se řeší plánování dovolené na Krymu, nakonec to tady také dneska zaznívalo, jako byste zapomněli, že jste především ministři vlády České republiky. Ale takto klíčové téma, které má bohužel velký potenciál vykopávat další a další příkopy ve společnosti, to naprosto za mě tedy trestuhodně promlčíte.

Když vládě vyčítáme chaotickou a zametenou komunikaci u daňového balíčku, energetické krize, sociální oblasti nebo když vládě vyčítáme lži při sestavování rozpočtu a porušování snad všech slibů, které jste lidem dali, nepovažuju nic z toho za tak společensky nebezpečné jako právě nekomunikace obranné smlouvy. Velká část našich občanů si pamatuje 21. srpen 1968. A pamatují si to samozřejmě i lidé, kteří mají obavy, že teď schvalujeme něco podobného, jen jsme otočili kormidlem na druhou stranu, to píší v těch emailech, v těch zprávách, které denně čtu. A vy jste měli přece celou tu dobu vysvětlovat, že ta obava naprosto není namístě, že opravdu tu neschvalujeme novodobý zvací dopis, jak tady zaznívalo. Že to je dokument, který nás do budoucna naopak bude chránit a kterým plníme naše závazky.

Neustále slyším, máte plná ústa, teď to myslím obecně na vládu, boje proti dezinformacím. Stále tu slyšíme něco o vlivu ruských dezinformací na diskusi ve veřejném prostoru. Máte tady váš slavný KRIT na Ministerstvu vnitra, sypete desítky milionů do vaší propagace, ale tady, tady jste jednoduše vyklidili prostor a dali prostor právě těm dezinformacím, proti kterým vaše slavná vláda vede ten velkolepý boj. To je ta vaše slavná strategická komunikace. A já to bohužel musím vyčítat i vám, paní ministryně. Myslím si, že v tomhle směru jste zklamala v tom nejdůležitějším, a to je zodpovídání se lidem a tím myslím občanům této republiky. Já mám totiž někdy pocit, že vás zajímají jen vaši voliči. Jako byste si neuvědomovali, že řídíte zemi, kde jsou různé skupiny lidí s různými politickými preferencemi. Ale být ministryní vlády České republiky znamená, že se snažíte být opravdu ministryní všech.

Všichni občané od vás teď měli jednoznačně slyšet, o čem tato smlouva je. Ale hlavně měli také slyšet, o čem tato smlouva není. Lidé se ptají, proč takovou smlouvu potřebujeme. Poslední týdny a měsíce nemělo dělat Ministerstvo obrany a paní ministryně nic jiného, nebo téměř nic jiného, než tyto věci vysvětlovat, opakovat, znovu vysvětlovat. Opravdu za mě nestačí vyvěsit na web ministerstva 12 otázek a odpovědí a udělat jakýsi podcast. A sem tam dát nějaký rozhovor, kde bohužel někdy zaznívají, troufnu si říct, až urážky. Já nevěřím, že vám lidé nepíšou stejně, jako píšou nám. A že nevíte, co toto téma ve společnosti způsobuje.

Já nejsem vojačka ani armádní specialista nebo analytička, já jsem právnička. A tu smlouvu jsem samozřejmě i s experty, i díky vám, to říkám tady otevřeně, důkladně studovala, že jste umožnila, abychom se setkali s experty a položili jim otázky. A samozřejmě já vím, a říkám to tady otevřeně, tato smlouva nepovede k výstavbě žádných vojenských základen. Na základě této smlouvy k nám nepřijdou žádná vojska cizí mocnosti. Je to potřeba říkat neustále dokola a opakovat to. Neustále. Pořád jako kolovrátek. Nestačí to jednou v nějakém diskusním pořadu. Pořád, pořád dokola. Využít veškerou komunikační strategii.

Naprosto jasně říkám, a tohle chci, aby zavnímali jak lidé, tak novináři, ale také vládní koalice, hnutí ANO nikdy nepodpoří žádný dokument, který povede k výstavbě cizích vojenských základen, ani nepodpoříme žádný dokument, který by vedl k přítomnosti cizích vojáků. Tak to prostě je a jinak to nikdy nebude a za to se mohu zaručit. Ale tato smlouva, kterou tady dnes v prvním čtení začínáme projednávat, nebo projednáváme, k ničemu takovému nevede. To je prostě fakt! Nebude ani základna v Mošnově, ani nikde jinde. Pokud se do té smlouvy začte jakýkoliv právník, tak zjistí, že je to pouze jakýsi rámec, jakýsi, dovolte mi říct, administrativní předpoklad, aby v případě ohrožení naší země a na žádost našeho Parlamentu mohla být efektivně vyžádána pomoc našich spojenců. Znovu říkám, v případě potřeby a ohrožení a hlavně po schválení Parlamentem. Já věřím, a většina z nás věří, že taková situace, kdy bychom museli požádat o pomoc, nikdy nenastane. Ale zároveň je pravda, a tu si musíme přiznat, že z tohoto pohledu tato smlouva bezpečnost České republiky posiluje.

Vláda vlastně tím, že tuto smlouvu minimálně komunikovala, tak tím zakryla mnohem větší problém, který je ohrožením bezpečnosti a je ohrožením naší suverenity, a to je samozřejmě ten šílený migrační pakt, který schválil Vít Rakušan. Ale to je jiný příběh. A já myslím, že Vít Rakušan ani neví, co způsobil. A měl by si to uvědomit alespoň premiér této země a na nejbližší Evropské radě změnit pozici České republiky a migrační pakt jasně odmítnout.

Protože pokud se tak nestane, nemá tu tato vláda co dělat, protože překročila ten největší mandát, a to je mandát, který vzešel z voleb. Protože jak strany koalice SPOLU, tak STAN ministra Rakušana tohle před volbami odmítaly a s tím je i lidi volili. Nechci tedy mluvit planě do větru, ale pokud by se jasně k tomu premiér nepostavil, mohlo by to vést až k vyvolání nedůvěry této vládě, které vyvolá hnutí ANO, to nemohu v tuto chvíli vyloučit.

Ale znova se vracím k této smlouvě. Tato smlouva skutečně je pro nás potřebná. A já říkám, že já osobně pro ni ruku zvednu. A mrzí mě ta špatná komunikace, která nás dovedla právě k těmto názorům některých lidí, kteří prostě ji potom vykládají jinak, než čím ve skutečnosti je. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní s faktickou poznámkou paní ministryně Černochová. Prosím.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová Já děkuji, paní předsedkyně, za ta slova. Určitě objevíme, že určitá skupina obyvatel nebude chtít poslouchat, co budeme říkat, byť jim to budeme říkat každý den stokrát. Ano, byly to podcasty, byly ty otázky, odpovědi, byly to tiskové zprávy, byly to desítky rozhovorů v rozhlase, v tištěných médiích, na serverech. Asi to je málo, já se s vámi o to, paní předsedkyně, nechci přít. Měla jsem pak ještě jinou možnost. My jsme nenavyšovali počet lidí na tiskovém. A mám dva náměstky, nemám tři náměstky. Mohli jsme si najmout agenturu, mohla jsem jít půl roku soutěžit a vysoutěžit a daňového poplatníka by to možná stálo dva miliony, tři miliony a ta komunikace by možná byla lepší. Každopádně my jsme zvolili tu cestu, že pokud to má být opravdu i důvěryhodné pro lidi, kteří to slyšet chtějí, tak že to budeme komunikovat my, ne nějaká placená služba, agentura, a víceméně jsme si to všechno dělali v rámci rezortu a nikoho jsme si v rámci inzerce nenajímali, nikoho jsme neplatili.

Takže ano, já tuhletu kritiku z vaší strany připouštím, že ta komunikace v některých ohledech mohla být masovější. Sama, když jsem třeba objížděla některé regiony, tak jsem tam s těmi lidmi hovořila a snažila jsem se jim to vysvětlit. Na druhou stranu si nejsem úplně jistá, jestli i k nim, kdyby neměli vůli ty informace chtít mít, tak jestli by se i k nim ty informace dostaly. Je to opravdu záležitost hlavně i třeba veřejnoprávních médií, ve kterých myslím , že poslední měsíc bylo těch rozhovorů na téma DCA několik. (Předsedající: Váš čas.) A nechodila jsem tam jenom já nebo pan náměstek, ale i kolegové z výboru. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy eviduji přednostní právo pana ministra Rakušana a připraví se pan místopředseda Karel Havlíček. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuju vám. Hezký večer, dámy a pánové. Vážený pane místopředsedo, díky za slovo. Kolegyně, kolegové, já se budu jenom velmi stručně držet faktů, ona tady většinou už velmi přesně se k tomu vyjádřila paní ministryně Černochová. Nebudu se vyjadřovat ani k jiným tématům, zůstanu u této smlouvy, pouze budu vycházet z toho, co říkala koneckonců i paní předsedkyně Schillerová, že opakování v té věci je každopádně matkou moudrosti a že si myslím, že strašit a vyvolávat strach u této smlouvy je prostě něčím, co opět přidává nějaká polínka té společenské nervozitě.

Za prvé. Jedná se o prezidentskou mezinárodní smlouvu. S touto prezidentskou mezinárodní smlouvou logicky musí vyslovit souhlas obě komory Parlamentu. Je namístě, aby ta smlouva byla řádně prodiskutována, to koneckonců děláme, dostáváme tomu i tak, že o této smlouvě diskutujeme do dlouhých nočních hodin, a ta diskuse určitě bude pokračovat i v horní komoře Parlamentu, i v dalších čteních. Jedná se o smlouvu spojeneckou, která vždycky ze své podstaty dává exkluzivitu nějakého vztahu a bezpečnost České republiky logicky ze své podstaty posiluje. Pokud se podíváme, jaké státy už takovou smlouvu mají - Polsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko, Bulharsko, Slovensko, dokonce i Maďarsko v roce 2017. A já nemám úplně pocit, že by někdo předložil důkaz toho, že byla od uzavření těchto smluv ve vyjmenovaných státech omezena jakýmkoliv způsobem jejich suverenita.

A dokonce se připojuji k tomu, co tady říkala paní předsedkyně Schillerová. Ano, tahle smlouva nedává žádný mandát k tomu, aby tady vznikaly nějaké základny, a sama o sobě neznamená, že na naše území k nějakému dočasnému pobytu mohou vstoupit cizí vojáci. Stále to zůstává v rukou Parlamentu České republiky, a to dle články ústavy 43. Ten říká, že někdo... v případě samozřejmě takovém, že o tom bude opět rozhodovat Parlament, a je to dle ústavy, tak to je jediná možnost, aby došlo k takové situaci. Ne na základě této smlouvy. Je to rámec pro větší bezpečnost České republiky, je to posílení naší bezpečnosti. A myslím si, že opravdu strašení tím, že se tady něco pro naše občany zhoršuje, že se dostávají do nějakého stavu, kdy tady opět budou dočasně pobývat vojska nebo podobně, je prostě v téhle chvíli zbytečné.

Já schválně chci ten proslov mít co nejstručnější, jenom ze zopakování těchto nejdůležitějších fakt, a já naopak plně doufám, že bezpečnost České republiky se posílí. Já mám totiž občas pocit, že v samotné podstatě té diskuse, kterou my tady slyšíme, se zpochybňuje, kdo je tím naším spojencem, a to možná někde v hloubce celé té diskuse. A ano, my jako vládní koalice jednoznačně říkáme, že země Severoatlantické aliance jsou našimi spojenci, protože my jsme Severoatlantická aliance, a že samozřejmě Spojené státy americké jsou naším zásadním spojencem v tom globálně nebezpečném světě. Takže možná se někde pod těmi všemi slovy vede tahle zásadní diskuse. A prostě tuhle linii naše vláda určitě nikdy žádným způsobem zpochybňovat nebude. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní řádně přihlášený s přednostním právem pan místopředseda Karel Havlíček, připraví se pan ministr Jan Lipavský. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, vážená paní ministryně, vláda se dostává do vlastní pasti. Ano, snaží se vysvětlit dohodu mezi Českou republikou a Spojenými státy a vůbec to nedopadá dobře. Proč? Protože lidé jsou vyděšeni a lidé vládě nevěří. Normální je přece to, že v rámci politického klání my například tady jako opozice vyhledáváme chyby, chybky koalice, snažíme se vás načapat u nějaké nepravdy. Jenomže ono je to dneska v té situaci, že zoufale hledáme, kde vaše vláda řekla nějakou pravdu. Takovou míru lží a takovou míru dezinformací, kterou šíří tato vláda, jsem tady nezažil za poslední desítky let.

Tato vláda lhala prakticky ve všem. Vzpomínáte si - nebudeme zvyšovat daně. Ne že se to říkalo v roce 2021, to bych snad možná ještě pochopil. Mimořádná situace, řeknete, že nastala. To se tvrdilo ještě v desátém měsíci roku 2022. Zvyšují se všechny daně. Nebudeme zvyšovat odvody živnostníkům. Tak to se prosím pěkně tvrdilo ústy ministra financí ještě v dubnu roku 2023. A zvyšují se. Nebude se zasahovat do letošní valorizace důchodů. Tak to se tvrdilo ústy ministra práce ještě v lednu roku 2023. Jak to dopadlo, všichni víme. Pár týdnů nato se vše změnilo. Nedopustíme konec aut na spalovací motory. Hlasovalo se pochopitelně pro. Nebudeme bojovat za rozšíření počtu emisních povolenek. Hlasovalo se pro. Snížení počtu emisních povolenek, čili růstu její ceny. A můžeme pokračovat dál. Nebudeme zastropovávat ceny energie. Je to z extremistického populistického tábora, pár dní nato se zastropovalo. A můžeme dál pokračovat - lži ohledně ruského plynu, taxonomie, Babišovy drahoty a tak dále.

Proč to říkám všechno v rámci kontextu té dohody? Tady nejde, paní ministryně, o chyby. Ty by asi každý pochopil. To se stane každé vládě notabene v tomto období. Tady jde o to, že tyto lži ti lidé prostě neodpustí. A ten výsměch, který je tím provázen, a mohl bych tady desetkrát ukazovat na to, co zde prováděl pan ministr Síkela, je to, co přivádí lidi do situace, že vás považují za nedůvěryhodnou vládu.

Tady nejde, paní ministryně, o chyby. Ty by asi každý pochopil. To se stane každé vládě, notabene v tomto období. Tady jde o to, že tyto lži ti lidé prostě neodpustí. A ten výsměch, který je tím provázen, a mohl bych tady desetkrát ukazovat na to, co zde prováděl pan ministr Síkela, je to, co přivádí lidi do situace, že vás považují za nedůvěryhodnou vládu. A do toho se ještě elitářsky nálepkuje, protože představitelé opozice se dávají na billboardy s Putinem, nazývají se proruskými politiky a ten, kdo nesouhlasí, tak je velmi často nazývá ruským švábem, trollem a tak dále. A nyní po nich chcete podporu.

Logicky, co je výsledkem? Této vládě dnes věří možná tak ještě jejich příbuzní, a to si ještě předtím musí zajít na jedno do restaurace. Závěry se vyhodnocují od lidí naprosto opačně, než jak je vláda prezentuje, a logicky se stáváte nedůvěryhodnou vládou. A to se samozřejmě projevuje i nyní, kdy z mého pohledu se docela poctivě snažíte vysvětlit tuto dohodu.

A teď samozřejmě logicky se očekává akt opozice. Mohli bychom si to vychutnávat, mohli bychom vás na tom lynčovat, mohli bychom říkat, jakým způsobem jste všechno udělali špatně. Ale my nehodláme v boji s touto vládou si brát jako rukojmí občany a jakýmsi způsobem ještě ohrožovat jejich bezpečnost. Protože co je podstatou té smlouvy? Je to opravdu formální smlouva. Pokud by Česká republika potřebovala pomoct, Sněmovna o to požádala, tak aby to vůbec bylo nějakým způsobem administrativně schůdné. Dohoda neposkytuje vojákům Spojených států oprávnění pobývat na území České republiky. Ano, ten pobyt, pokud by zde byl, tak musí být schválen přesně v souladu s čl. 43 ústavy. Je to úplně přesně tak jako doposud. Není tam žádná změna. To je třeba objektivně říct.

Opravdu, fakt to říkám zodpovědně, jsme všechno prostudovali v té smlouvě a garantuji, že bychom nikdy nepodpořili dokument, který by znamenal trvalou přítomnost cizích vojsk nebo výstavbu základen, nemluvě o rozmisťování jaderných zbraní. Jsou to dezinformace. A já garantuji po prostudování té smlouvy, že tomu tak není. Ještě jednou: Není tomu tak! Fakt je ten, že oproti současnému stavu se skutečně nic zásadního nemění, a je třeba důrazně říct, že to neohrožuje naši bezpečnost. Naopak, v určité situaci to může naši bezpečnost v budoucnu posílit.

A ještě mi dovolte jednu věc. Musíme si jasně vyjasnit, jestli chceme být v NATO, nebo nechceme být v NATO. Já jsem pevně přesvědčen, že drtivá většina gramotné veřejnosti si uvědomuje, že být v NATO je nesmírně důležité a že to je zásadní. Je to podobné, jako být například členem Evropské unie, byť to samozřejmě vůbec nedávám v tuto chvíli do souvztažnosti. Shodneme-li se na tom, že chceme být součástí NATO, potom je třeba si uvědomit, že naše účast v NATO není jenom o benefitech, není jenom o určitých výhodách, které nepochybně máme zájem čerpat v případě, že by nastala nějaká nepříznivá situace, ale je to i o elementárním prokázaní určité spolehlivosti. Protože má-li NATO fungovat, tak je to o spolehlivosti všech členů NATO, kteří tam jsou. Bavíme se o tom, že jich tam je dneska 31. Jestliže 30 členů směřuje k tomu, a dokonce 24 už jasně prokázalo to, že dokážou být v této věci elementárně spolehliví, to znamená, nemají žádný fatální problém s tím přihlásit se k této smlouvě, a můžeme se bavit klidně o visegrádské skupině - Polsko, Slovensko, Maďarsko - tak si nedovedu představit, že naše země by měla být mimo tuto hru. Nebo to fakt chceme, abychom tedy byli jediní, kdo toto nepodepíše? Nebo jediní, kteří se proti tomu postaví? Dovedeme si představit situaci, že bychom někdy v budoucnu něco potřebovali a že bychom očekávali nějakou vstřícnost? Domníváte se, že by skutečně přišla ta vstřícnost? Jsem přesvědčen, že nikoliv.

Takže není to jenom o tom, že někde budeme stát s nataženou dlaní, ale měli bychom být zodpovědní a v určitých věcech také ukázat určitou míru spolehlivosti i z naší strany. Tím spíše, když v dané chvíli se nemění nic zásadního a je to víceméně pokračování toho, co tady jest. Čili nedochází k žádnému ohrožení bezpečnosti nebo suverenity. Ano, k ohrožení suverenity dochází v rámci toho migračního paktu, o tom diskutujme, za to zde vládu oprávněně lynčujme, možná i vyvolávejme hlasování o důvěře, respektive spíš nedůvěře této vlády, to všechno si dovedu představit, ale prosím pěkně, uvědomme si, že jsme v nějakém globálním prostředí a v tomto buďme rozumní. Proto tuto smlouvu podpořím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan ministr Jan Lipavský a poté pan poslanec Radim Fiala. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský Dobrý večer. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, máme jedenáct hodin večer a vlastně debata se teprve rozbíhá. V prvé řadě bych chtěl poděkovat hnutí ANO za ten konstruktivní postoj, který jste v této otázce zaujali. Myslím si, že to, co zaznělo, paní předsedkyně, z vašich úst, že v těch klíčových otázkách národní bezpečnosti a to, co děláme pro občany, bychom měli dojít k určitému pochopení, tak je podle mě naprosto v pořádku. Když jsme my byli v opozici, tak jsme také podporovali materiály, které nesla vaše vláda, když se například bavíme o mandátech pro Armádu České republiky, a myslím si, že to bylo úplně v pořádku. Samozřejmě naše vláda je připravena diskutovat o všech otázkách a myslím si, že toho prostoru tady máme vlastně víc než dost.

V době, kdy tady Tomio Okamura - který se tedy asi šel někam vyspat ze svého mnohahodinového předčítání materiálu naprosto nesouvisejícího s naší otázkou - tak jsem byl na debatě v Ústeckém kraji, na veřejné debatě v Lovosicích, a tam z 50 lidí se na tuto dohodu zeptal jeden. Ano, zazněl jiný názor, ale představovat si, že česká veřejnost nějak zásadně odmítá nebo nechápe, nebo že ani snad i tou strategickou komunikací nebylo vysvětleno, k čemu míříme jako vláda, když dojednáváme smlouvu o spolupráci v obranné oblasti s USA, tak si nemyslím, že ta kritika vlastně je úplně namístě.

Já totiž rozumím tomu, že i úplně běžný občan, který se o politiku zajímá povšechně a netvoří jeho celodenní náplň jako nás tady politiků v této Sněmovně, tak prostě rozumí tomu, že se Evropa dostala do nejzávažnější bezpečnostní krize od konce druhé světové války, a rozumí tomu, že ruská válka proti Ukrajině zcela zásadně proměňuje bezpečnost Evropy, to bezpečnostní prostředí. Možná pro to běžný občan nenajde takto sofistikovaná slova, ale zároveň rozumí tomu, že chce zabezpečit vlastní rodinu, že chce, aby jeho prosperita, aby způsob života, který máme zde v Česku, byl ochráněn. A samozřejmě naše vláda zcela logicky na tuto změnu bezpečnostního prostředí reaguje. Řekl bych, že včera bylo pozdě. Že se na dojednávání této dohody mělo pracovat daleko dřív. Ale to není otázka naší vlády. My jsme k tomu přistoupili okamžitě a vlastně ten vyjednávací tým na tom začal pracovat velmi intenzivně poté, co jsme jako vláda nastoupili.

Když přijmeme tu dohodu, tak tím naplníme i článek 3 Washingtonské smlouvy, smlouvy NATO o vzájemné výpomoci. Ta dohoda rozšíří naše klíčové partnerství a spolupráci se Spojenými státy právě v obranné a bezpečnostní spolupráci. Myslím si, že také je důležité, že prostě naplníme to, co jsme jako vláda slíbili občanům v programovém prohlášení a s čím tato vláda získala důvěru, tedy prosazování co nejtěsnější transatlantické vazby a rozvíjení blízkého vztahu s USA jak bilaterálně, tak v multilaterálních fórech.

Česko je při budování své bezpečnosti naprosto závislé na spojencích. Proto jsme v Evropské unii, proto jsme v NATO. Historie ukazuje, že pokud se na evropském kontinentu semele něco vážného bezpečnostně, tak to na nás má dopad, ať už se bavíme o první světové válce, o druhé světové válce, a jedině bezpečná Evropa znamená bezpečné Česko. A aby nás naši spojenci brali vážně, tak musíme naplňovat své závazky a musíme být vnímáni jako spolehlivý spojenec.

Myslím si, že tady paní ministryně, ta by o tom dokázala mluvit podle mě možná ještě déle než Tomio Okamura, o tom, kolik toho dělá na obraně a jaké všechny zakázky jsou teď v procesu a daří se je dotahovat, ale také musíme být připraveni poskytnout adekvátní podporu spojeneckým - a v tomto případě americkým - jednotkám, které by v případě krize nebo konfliktu posilovaly východní křídlo Aliance. A já tady opravdu dneska nebudu mluvit o tom, proč je Rusko pro českou a evropskou bezpečnost hrozba. Všechny členské státy NATO dneska na té východní hranici již mají dojednanou tuto dohodu. Zaznělo to, ale já myslím, že je dobré, aby to zaznělo znovu - Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a předběhli nás i Slováci. Takže abych to uzavřel, ta dohoda vytváří právní rámec - to si myslím zaznělo také dneska - je to právní rámec pro rozšířené strategické partnerství mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými, které chceme rozvíjet jak v bezpečností a obranné spolupráci, tak ale třeba i v dalších oblastech.

Jinak si dovolím doplnit, že Ministerstvo zahraničních věcí samozřejmě bylo součástí toho týmu, který vedlo Ministerstvo obrany, a můžu opravdu odpovědně prohlásit, že ten vyjednaný text je v zahraničněpolitickém i bezpečnostním zájmu České republiky. Já tedy věřím, že proběhne bezproblémové, hladké projednávání a ratifikace této dohody, a samozřejmě jsme připraveni odpovídat na všechny otázky, které budou k tomu vznášeny. K tomu slouží politická diskuse, nikoliv k nekonečným monologům, které nikam nevedou. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Dobrý večer přeji, my jsme se vystřídali v řízení schůze. Poslední s přednostním právem je přihlášený pan poslanec Fiala. Pane poslanče, prosím - ano... a ještě mezitím faktická poznámka pana poslance Juchelky. Pane předsedo, jestli ještě dáte přednost faktické poznámce? Děkuji. Děkuji za pochopení. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Mě vždycky tady fascinuje, když tady například pan ministr zahraničních věcí, který tady moc nevystupuje, začne najednou hovořit o strategické komunikaci, říkat, že kritika toho, jak vláda komunikuje, není namístě. A já si myslím, že nemá pravdu. Místo aby to nějakým způsobem vysvětloval, a i když se o to třeba moc snaží, tak vždycky stejně svou strategickou komunikaci a své vysvětlování přebije svými infantilními tweety. (Smích v sále.) Bohužel, tak to je. A to, že tady pan ministr zahraničních věcí přečte něco, co mu připraví na jeho sekretariátu, tak to dokáže přečíst skutečně každý. Já bych od ministra zahraničních věcí místo té infantility naopak očekával státníka, pane ministře. A to vy bohužel nejste.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Faktická poznámka. Děkuji za dodržení času. A teď už s přednostním právem pan poslanec Fiala.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji. Chtěl jsem říct něco podobného jako pan kolega Juchelka v tom smyslu, že přeju panu ministrovi zahraničních věcí pěknou dovolenou na Krymu, že mu určitě pomůžeme, aby si tu dovolenou užil. A pojďme už k našemu tématu.

Vážené kolegyně, kolegové, česko-americká dohoda o obranné spolupráci schválená vládou Petra Fialy je podepsána paní ministryní obrany Janou Černochovou. Není standardní dvoustrannou mezinárodní smlouvou, která je založena na rovnosti stran, tedy jejích účastníků a signatářů, ale smlouvou absolutně nerovnou, ve které je Česká republika stranou jednoznačně slabší, a dokonce řekl bych podřízenou. A to je pro nás, zastánce samostatného suverénního českého státu, neakceptovatelné. A nikdy bychom smlouvu takto až vazalského typu nepodepsali. Proto pro ni poslankyně a poslanci hnutí SPD nikdy nezvednou ruku. A nejde vůbec o to, že bychom nechtěli spolupracovat se Spojenými státy americkými nebo že bychom byli a priori protiameričtí. Vůbec ne. Ostatně téměř vždy, když se zde ve Sněmovně projednávají standardní bilaterární a oboustranně výhodné mezistátní smlouvy věcného charakteru, například o ochraně investic, o daních nebo o sociálním zabezpečení, včetně dvoustranných smluv mezi Českou republikou a Spojenými státy, tak hlasujeme pro. Ale to není případ této smlouvy.

Její zastánci a propagátoři nám navíc neříkají celou pravdu, respektive nevěrohodně maskují její hlavní a jediný účel, kterým je umožnit přítomnost armády Spojených států amerických na českém území a existenci amerických vojenských základen v České republice, a to bez ohledu na to, jestli půjde o využívání stávajících vojenských zařízení ve vlastnictví českého státu a české armády, anebo o zařízení nová, jejichž vybudování smlouva explicitně umožňuje.

Jak jsem již naznačil, vládní zastánci této dohody neustále opakují, že v ní nejde o umístění amerických vojáků v České republice. Nejlepším argumentem proti tomuto tvrzení je tuto smlouvu si důkladně přečíst a prostudovat. Ostatně i já se ve své argumentaci opírám také čistě pouze o text této smlouvy, nikoli o žádné její výklady a interpretace z druhé ruky. A tak mohu konstatovat, že sto procent obsahu této smlouvy kromě preambule se věnuje pouze až do nejmenších detailů nastavení faktických, právních, obchodních a jiných podmínek dlouhodobého pobytu amerických vojáků v České republice. A na základě podrobného studia této smlouvy zcela zodpovědně prohlašuji, že její název je - zřejmě i záměrně - zavádějící. Nejde o žádnou smlouvu o obranné spolupráci, to by zde byly například pasáže o povinnosti smluvních stran poskytnout si vzájemně vojenskou pomoc nebo klidně i pasáže o dodávkách vojenské techniky, sdílení vojenských informací a podobně, ale o tom zde není vůbec žádná zmínka. Proto se jedná výhradně na základě analýzy jejího obsahu, kterou může provést každý, kdo o to má zájem, o smlouvu o pobytu amerických vojsk v České republice. Nazývejme věci pravými jmény a buďme k občanům upřímní.

Teď k té nerovnosti smluvních stran. Jde o jasnou nerovnost a jednosměrnost, nikoli o vzájemnou spolupráci a reciprocitu. Až dosud se postavení amerických vojáků, kteří jsou u nás přítomni například na vojenském cvičení, řídí smlouvou o statusu ozbrojených sil států Severoatlantické aliance z roku 1951. Je to takzvaná smlouva NATO SOFA, která do velké míry vyvažuje a vyrovnává práva státu, který vojska do zahraničí vysílá, i státu, který je přijímá. To u smlouvy, kterou projednáváme, naprosto neplatí, protože Spojené státy zde získávají jednoznačně privilegované postavení. Ostatně to je hlavní důvod toho, proč Spojené státy tak tlačí na sjednávání takto pro ně výhodných bilaterárních vojenských dohod tohoto typu s různými státy vedle smlouvy NATO SOFA, která jim žádná speciální privilegia neposkytuje.

To, že je český stát slabší stranou ve smlouvě, kterou dnes začínáme projednávat, je o to horší a o to závažnější, že tato smlouva jako smlouva mezinárodní má přednost před standardními českými zákony, což v praxi znamená, že když bude náš český zákon v rozporu s touto smlouvou, bude se postupovat podle této smlouvy. Nevýhodnost v česko-americké smlouvě je skutečnost, že v ní taháme za pomyslný kratší konec provazu a že ztrácíme svou státní suverenitu, je velmi dobře vidět například na oblasti výkonu spravedlnosti a trestního práva dle této smlouvy.

Zmíněná smlouva NATO SOFA stanoví, že přednostně má právo stíhat trestný čin ten stát, na jehož území byl tento trestný čin spáchán, s výjimkou situace, kdy se takový čin odehrál mezi vojáky téhož státu. Na konkrétním příkladu to znamená, že pokud by dnes americký voják zavraždil na našem území našeho českého vojáka či civilistu, stíhaly by ho naše orgány. Pokud ovšem zavraždí jiného amerického vojáka, stíhají jej orgány americké. V této nové smlouvě se ovšem naše vláda dobrovolně zcela vzdává práva stíhat veškeré trestné činy amerických vojáků spáchané na území České republiky. Je to pravda. Když ovšem teoreticky náš voják kohokoliv zabije v USA, bude dál a bez pardonu stíhán a souzen místními orgány tam. Názornější příklad vzdání se státní suverenity a rovnosti postavení vůči smluvnímu partnerovi si lze představit jenom stěží. Nehledě na to, že tím česká vláda naprosto pošlapává práva případných obětí trestných činů spáchaných Američany na Češích a práva pozůstalých po nich. Nejen v právní rovině, ale také v rovině morálky a etiky. Mimochodem i neslavná a potupná československo-sovětská smlouva o pobytu - znovu opakuji: potupná - o pobytu sovětských vojsk u nás z roku 1968 uváděla, že trestné činy sovětských vojáků na československých občanech stíhají příslušné československé orgány. Ani československá vláda a komunistické vedení státu po srpnu roku 1968 se tohoto práva nevzdaly servilně a paušálně dopředu.

Zcela zásadní a nepřijatelné je i ustavení smlouvy o tom, že americká strana má právo volného vstupu vojenských letadel, vozidel i plavidel na naše území s možností tankování a přistávání bez možnosti kontroly z české strany. Smlouva nijak nerozlišuje nebojové lety a průjezdy, bojové akce vázané na kolektivní obranu pro napadení a útočné akce Spojených států amerických. Podrobně to rozebírá ve svých analýzách této smlouvy ústavní právník Zdeněk Koudelka. Uvádí zde známou analogii s hanebným bombardováním tehdejší Jugoslávie Spojenými státy v roce 1999. Pokud tato smlouva projde, můžou si to Spojené státy teoreticky zopakovat a jako základnu zneužít české území, se všemi veskrze negativními důsledky a dopady pro Českou republiku.

Vláda Petra Fialy se ve smlouvě rovněž dobrovolně vzdává práva na spolupodpis rozkazů o přesunu vojáků, který je v rámci pravidel nyní platné a funkční smlouvy NATO SOFA umožněn přijímajícímu státu, a zbavuje se tedy dopředu jakéhokoliv vlivu na to, kdo na našem území bude pobývat.

Tato smlouva je pak také naprosto neuvěřitelná v tom, že prostřednictvím přílohy A dává armádě Spojených států amerických neomezeně k dispozici letiště Čáslav, Náměšť a Pardubice, letiště a logistické centrum Mošnov, vojenské újezdy Hradiště, Libavá, Boletice, Březina a posádky Vyškov, Rančířov a Stará Boleslav, přičemž všechna tato zařízení poskytuje Česká republika Spojeným státům bez povinnosti platit nájemné či další náklady s jejich užíváním spojené. Nejen v době raketově rostoucího rozpočtu, deficitu a státního dluhu je to absolutní rezignace na povinnosti řádného hospodáře a správce státního majetku a veřejných financí. Je to plivnutí do tváře občanům, všem poctivým daňovým poplatníkům, kteří tento pětikoaliční mejdan financují. Je to, a to říkám ještě velmi jemně, pověstné chování carských důstojníků zpitých pod obraz. Obrazně řečeno, státní rozpočet se vám hroutí, a vy si zapalujete doutníky pětitisícovkami, a to ještě ne vlastními. Myslím, že vystřízlivění bude kruté, ale to bohužel pro nás všechny. A kromě toho jde i o to, že některé pozemky a zařízení, které chce vláda věnovat Američanům, jsou ve vlastnictví krajů a obcí, což je nepřípustný zásah do práva na územní samosprávu garantovaného českou ústavou. Projednávaná dohoda je tady mezinárodní smlouvou nadřazenou české národní legislativě. Navíc jde o smlouvu, která je 10 let nevypověditelná - což je naprosto nestandardní, a ještě se k tomu vyjádřím detailněji - a případná výpověď smlouvy pak nabývá účinnosti až po dalším roce od jejího podání.

České republice tato dohoda ukládá rozsáhlé a nákladné povinnosti, Spojeným státům naopak neukládá povinnosti žádné, anebo jen minimální a spíše formální. Smlouva jasně předpokládá, a to je její základní obsah a také základní důvody jejího vzniku, že na českém území vzniknou prostory a zařízení, které budou pod výlučnou kontrolou amerických ozbrojených sil a kam nebude mít nikdo jiný přístup. Jak jsem již předeslal a jak píší někteří odborníci na mezinárodní politiku a mezinárodní vztahy, například profesor Drulák: Co jiného jsou vojenské prostory a vojenská zařízení, kde se nacházejí americké zbraně a americký vojenský materiál pod výlučnou kontrolou amerických ozbrojených sil, než americké vojenské základny? Jenom se tomuto slovu v této smlouvě vyhýbáme. To je rezignace na výkon státní svrchovanosti a nic jiného.

Jak už jsem uvedl, americká letadla, plavidla a vozidla budou moci na základě této smlouvy volně vstupovat do České republiky a pohybovat se po ní. Ohledně zbraní a dalšího amerického vojenského materiálu, který bude u nás umisťován, existuje pro Američany jediná ze smlouvy vyplývající povinnost: dovoz takového materiálu má být předem ohlášen. Pouze ohlášen, nikoliv už kontrolován českou stranou.

Pokud tato smlouva vstoupí v platnost a účinnost, vzniká nám tu jakýsi stát ve státě, americká enkláva uvnitř České republiky, kde nebude platit české, ale americké právo a kam nebudou mít české bezpečnostní a justiční orgány žádný přístup. Jediné právo, které to bude Česká republika mít, je skutečnost, že to celé zaplatí. Jak se říká: no, nekupte to.

Smlouva ve své preambuli uvádí, že přítomnost ozbrojených sil Spojených států amerických přispívá k posilování bezpečnosti a stability České republiky a celého našeho regionu. Ale my z nedávných i současných zkušeností z různých míst světa dobře víme, že takováto jednoduchá rovnice neplatí a nefunguje. Velmi dobře vidíme, že americká vojenská přítomnost, ať už přímo v některé zemi, nebo jejich přítomnost v bezprostřední regionální blízkosti, například fatálně zhoršila bezpečnost Iráčanů či Afghánců.

Tato vojenská přítomnost také vede na jedné straně k přílišnému spoléhání se na všemocného spojence a na straně druhé může vést k zatažení příslušné země do vojenského konfliktu, a pravděpodobně povede, a podrývá naši státní svrchovanost a suverenitu. Nechtějme být vazaly. Buďme sebevědomým a suverénním národem a státem. Budujme vlastní obranyschopnost a vstupujeme do případných vojenských spojenectví jako rovný s rovným. A neuzavírejme pro Českou republiku a její občany zásadně nevýhodné smlouvy, byť nám jsou falešně předkládány jako jediná možná volba mezi Západem a Ruskem, mezi demokracií a diktaturou. Není to pravda.

Dle české ústavy je třípětinová, tedy takzvaná ústavní většina při schvalování mezinárodních smluv v Poslanecké sněmovně a v Senátu nutná tehdy, jestliže příslušná smlouva přenáší některé výlučné pravomoci a kompetence českých státních orgánů na mezinárodní organizaci. To tato vojenská dohoda v obsahové rovině naplňuje, protože jak jsem doložil, vzdáváme se v ní jako stát práva stíhat trestné činy, které spáchají vojáci Spojených států amerických na českém území, včetně případů, kdy jejich obětí bude český občan. Jde o zásah do naší trestní jurisdikce, a tudíž i do svrchovanosti našeho státu. Takže schválení této dohody by mělo z logiky věci podléhat nutnosti souhlasného hlasování třípětinové většiny poslanců a senátorů, včetně souhlasu alespoň části opozice.

Ano, můžete namítat, že ústava vyžaduje ještě splnění druhé podmínky - přenosu pravomoci našich státních orgánů na mezinárodní organizaci, ale nikoliv na cizí stát, jak se děje v případě této smlouvy. To je z formálního hlediska pravda. Ale dodávám k tomu dvě podstatné poznámky.

Za prvé, tvůrce české ústavy před 30 lety ani nenapadlo, že by Česká republika měla kdykoliv v budoucnu přenést bez použití zásady vzájemnosti část své suverenity, působnosti a svých kompetencí na jakýkoliv cizí stát. Maximálně se předpokládalo určité sdílení kompetencí s Evropskou unií, která tehdy vznikala transformací z Evropských společenství, pokud bychom se stali jejími členy.

A za druhé, ptám se, co je podstatnější? To, že se vzdáváme suverenity a části svých výlučných státních kompetencí, anebo typ a povaha subjektu, na který je přenášíme? Ve prospěch koho se jich vlastně vzdáváme? Dle mého názoru je jednoznačně důležitější onen přenos kompetencí, vzdání se části naší suverenity. A proto by měla být ke schválení této dohody nutná ústavní většina hlasů v obou parlamentních komorách. A jestliže tomu tak nebude, bylo by namístě, aby ústavnost procesu parlamentního schvalování této dohody na základě příslušné stížnosti posoudil Ústavní soud.

Zcela nepřijatelná je i překotná rychlost přípravy a podpisu smlouvy a to, že tento proces probíhal skrytě, v utajení, bez adekvátní odborné, zejména právní, a veřejné diskuse. Smlouva bývá někdy docela oprávněně označovaná za vazalskou ve smyslu podřízenosti a subalterního postavení České republiky vůči Spojeným státům, a to nejen v textu této dohody. Je to bezesporu pravda. Ovšem když půjdeme do důsledků, je to ještě horší. Vazalství jakožto středověká forma uspořádání společnosti neznamenalo pro tehdejší vazaly pouze povinnosti, ale také výhody, například propůjčení půdy, hodnosti nebo úřadu od lenního pána. Vztah Spojených států amerických k České republice prizmatem textu této smlouvy ovšem připomíná spíše princip koloniální nadvlády, respektive podřízenosti.

Je také velice signifikantní a poměrně zvláštní, že tato smlouva, nazývaná smlouvou o obranné spolupráci, žádnou obranu České republiky vůbec neřeší. Ani obranu hranic, ani protivzdušnou obranu, ani obranu před teroristickými útoky, ani žádnou jinou standardní obranu před bezpečnostními či vojenskými hrozbami. I když, pardon, jedno ustanovení o obraně smlouva přece jenom obsahuje. Je to článek 6, kde se píše, že Česká republika přijme taková opatření, která jsou nezbytná k zajištění ochrany, zabezpečení a bezpečnosti ozbrojených sil Spojených států amerických. Takže ano, zčásti to obranná smlouva skutečně je, ovšem ve smyslu ochrany amerických vojsk českou stranou. Těch vojsk, jejichž přítomnost u nás může naopak určitá bezpečnostní rizika a nepříjemné incidenty vytvářet, jak máme možnost vidět ve státech, kde americká vojska dlouhodobě nebo i krátkodobě pobývají, například na Slovensku. Ostatně obecně to platí o veškeré přítomnosti cizích vojsk v jakékoliv zemi. Mám na mysli například opakované příklady znásilnění Japonek americkými vojáky sloužícími na základně na ostrově Okinawa, které vyvolaly rozsáhlé protesty místních obyvatel. Anebo případ stržení lanovky v italském Cavalese americkou stíhačkou ze základny Aviano. Tehdy šlo o brutální porušení předpisů a jasné zavinění ze strany amerického pilota, kvůli němuž zahynulo 20 nevinných lidí. A co následovalo? Američané odmítli posádku letadla vydat k trestnímu stíhání do Itálie, přestože mezi mrtvými převažovali Italové a čin se stal v Itálii. Příslušný soud proběhl ve Spojených státech a všechny členy posádky stíhačky, včetně pilota, osvobodil. Celý tento případ tehdy v Itálii oprávněně vzbudil pohoršení a poškodil italsko-americké vztahy. I k tomu může vést pobyt cizích vojsk v nějaké zemi, navíc pobyt zbytečný a plný privilegií pro příslušníky cizích vojsk. A já z tohoto místa otevřeně říkám, že nechci, aby kvůli pobytu cizích vojsk v naší zemi zemřel jeden jediný český občan, byť by šlo o důsledek nehody nebo nešťastné náhody. I proto nebudu pro tuto smlouvu hlasovat.

Česko-americká smlouva, jak jsem již zmínil, řeší a sáhodlouze popisuje pouze to, že na území České republiky budou rozmístěny americké ozbrojené síly, které nebudou podléhat našim zákonům, naší policii ani našim soudům. Síly, které budou naopak vybaveny právem podnikat přiměřená opatření k obraně svěřených zařízení, tedy v překladu základen. Co je tím myšleno, se můžeme pouze domnívat a obávat se toho.

Celá léta nám je i touto vládou opakováno, že členství v NATO nám zaručuje zcela dostatečnou bezpečnost a ochranu. Proč se tedy narychlo podepisuje smlouva, jejímž jediným předmětem je pobyt amerických vojáků u nás? Znamená to snad, že už nám členství v NATO dostatek bezpečí nezaručuje? A pokud ne, proč podobné smlouvy nepodepisujeme s evropskými členskými státy NATO, které s námi sousedí?

Sociolog Jan Keller si v této souvislosti velmi oprávněně klade následující otázku: Pokud je tato smlouva uzavírána mezi dvěma rovnoprávnými partnery, jak nám tvrdí současná vláda, proč v ní chybí ustanovení určující, které lokality a která zařízení v USA budou vyhrazeny pro pobyt českých vojáků, kteří budou podléhat pouze české jurisdikci a nebudou platit ve Spojených státech amerických vůbec žádné daně? Anebo smluvní partneři nejsou až tak rovnocenní? Jistěže nejsou. Smlouva o obranné spolupráci mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými podkopává naši státní svrchovanost a staví naši zemi do služebného postavení vůči Washingtonu, který si prostřednictvím této smlouvy zajišťuje prostor a podmínky pro dlouhodobou přítomnost svých vojsk na našem území. Ano, je třeba zdůraznit a zopakovat občanům, protože vláda to záměrně nedělá, ačkoliv je to její přirozená povinnost, že hlavním účelem projednávané dohody je nastavení podmínek pro ničím neomezené působení amerických ozbrojených sil, jejich rodin a dalších civilních složek armády a administrativy Spojených států amerických na území České republiky v určených zařízeních a prostorách. Je nutné si totiž uvědomit, že touto smlouvou předáváme část svého území, část svých kompetencí a pravomocí do rukou cizí velmoci, která tak zprostředkovaně dostane pod kontrolu bezpečnost a stabilitu celé naší země.

Vidinu této nevábné budoucnosti posiluje i novela ústavy, která zde v lednu prošla prvním čtením a která má nově umožnit české vládě, aby bez souhlasu Parlamentu rozhodovala o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky v délce do 60 dní, jde-li o blíže nespecifikovanou ochranu života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky. To jsou značně gumové a vágní pojmy, pod které se vejde ledacos. Cizí vojska, pokud tato novela projde, zde tudíž můžeme mít slovy jedné reklamy "dříve, než si myslíte". A k tomu tuto smlouvu o jejich pobytu.

Současná vláda se občas v rozporu se skutečností vydává za jediného politického dědice a obránce polistopadového režimu - a legitimita tohoto režimu spočívala mimo jiné i v tom, že zajistil odchod cizích, tehdy sovětských, vojsk z našeho území - a zároveň činí vše pro to, abychom zde cizí vojska měli znovu zpět.

Smlouva, kterou zde projednáváme, je mnohem závažnější než někdejší smlouva o umístění amerického radaru v Brdech - která zaslouženě spadla pod stůl - i když ji vláda vydává za neškodnou technickou normu. Což je velmi nevěrohodné a potvrzuje to sama vláda svým chováním, když tuto smlouvu označuje za naprostou prioritu, bezmála za otázku života či smrti, a každého jejího věčného kritika za proruského kolaboranta.

Propagátoři smlouvy říkají, že tato smlouva neobsahuje nic o vojenských základnách. Ano, slovo základna se v ní neobjevuje, je nahrazeno, jak jsem uvedl v úvodu svého projevu, termíny "zařízení nebo prostory na území České republiky poskytnuté ozbrojeným silám Spojených států amerických". A jiný článek smlouvy explicitně říká, za jakým účelem se tato zařízení a prostory americkým ozbrojeným silám poskytují. Takže namátkou: pro účely výcviku, cvičení, manévrů, doplňování paliva do letadel, k přistávání, k dočasné údržbě vozidel, plavidel a letadel, k ubytování personálu, ke shromažďování, rozmisťování ozbrojených sil a materiálu. Čili za použití jednoho přísloví - když něco chodí jako kachna, kejhá jako kachna a vypadá to jako kachna, s největší pravděpodobností to i základna bude. A stejně tak když něco vypadá jako vojenská základna, na které se pohybují ozbrojení vojáci, vojenská vozidla a vojenská letadla, tak to zřejmě opravdu bude vojenská základna, nikoliv skautský tábor. Takže jsou to standardní vojenské základny, i když jim tak nesmíme říkat.

Česká republika se touto smlouvou vzdává i vyžadování pasů a víz pro ozbrojené složky Spojených států amerických i pro civilní osoby, které s nimi přijedou. Čili naše orgány nebudou vědět, kdo k nám ze Spojených států přišel, kdo u nás pobývá a kdo tam případně zase odešel. Částečně je to tedy i smlouva o skutečně volném pohybu amerických občanů do České republiky a zpět.

Už jen třešničkou na prohnilém dortu této smlouvy je ustanovení, že ozbrojené složky Spojených států amerických u nás nebudou platit žádné daně, ani DPH, takže se jich, řečeno s mírnou nadsázkou, nebude týkat chystaný Stanjurův konsolidační balíček. Smlouva jde až do takových detailů, že pokud DPH nebude umět odečíst prodejce, stát ho americkým vojákům následně vrátí. Naprostou samozřejmostí je pak také jejich osvobození od placení cla.

Jak už jsem předeslal, tato navrhovaná česko-americká smlouva má být deset let nevypověditelná. Takto v uvozovkách výhodně ji pro nás paní ministryně a její podřízení vyjednali. Jde tedy o závazek, který časově velmi výrazně překračuje mandát současné vlády o více než dvě volební období v Poslanecké sněmovně a minimálně o více než dvě funkční období příštích vlád, politicky složených výrazně jinak, aspoň v to doufám, než je ta současná.

Vládní politici nám opakovaně říkají v případech, kdy jejich návrhy a opatření kritizujeme a snažíme se zabránit jejich schválení pro jejich zjevnou nekvalitu a škodlivost, ať si počkáme na to, až budeme ve vládě, až budeme mít parlamentní většinu, a pak ať je zrušíme, ale teď ať je necháme pracovat, že mají k příslušným změnám zákonů a k uzavírání příslušných smluv mandát od občanů z voleb. V tomto případě to absolutně neplatí. Žádná ze stran vládní koalice neměla ve volebním programu projekt uzavření česko-americké vojenské dohody o přítomnosti amerických vojsk v České republice. Žádná z těchto stran nesdělila občanům, že plánuje takto zásadním a nedůstojným způsobem omezit suverenitu České republiky. A hlavně tato smlouva nezavazuje jen současnou vládu. Pokud by tomu tak bylo, tak ji může příští vláda třeba s účastí hnutí SPD za dva roky v klidu vypovědět. Ale to text smlouvy znemožňuje, protože je formulována sice naštěstí ne na věčné časy, ale fakticky na minimálně jedenáct let bez možnosti dřívější výpovědi. Po dobu deseti let má být smlouva nevypověditelná a pak je zde ona jednoroční výpovědní lhůta. A takový závazek, který dalece přesahuje její věcný i časový mandát, nemá současná vláda právo na naši zemi a její občany v žádném případě uvalit. Mimochodem něco podobného platí i pro změnu migrační politiky Evropské unie, kterou nedávno předběžně odsouhlasil za podpory premiéra Fialy ministr vnitra Rakušan. Muselo by tomu předcházet vyjádření občanů v celostátním závazném referendu, protože jde o dalekosáhlé omezení české státní suverenity přinášející navíc významná bezpečnostní rizika.

A vy se, pane ministře zahraničí, divíte, že tady pan Okamura mluvil tři hodiny o celostátním referendu, protože vám evidentně není jasné, k čemu takové referendum má sloužit a jak nutně ho Česká republika potřebuje, aby právě v některých věcech přestalo rozhodovat pár vládních úředníků a mohli rozhodovat občané České republiky. Takovéto typy smluv mají být předmětem všelidového hlasování vždy a za všech okolností. Co už jiného, proboha? K tomu však současná slabá vláda, která nemá na prvním místě své existence a své agendy české národní zájmy, nemá odvahu - a já to chápu. Nehledě na to, že silná a hrdá vláda by takto pro Českou republiku ponižující smlouvu nikdy nepodepsala. Současná vláda ovšem není ani silná, ani hrdá, ani suverénní, ani česká. A svoji neschopnost a nekompetentnost v oblasti správy státu a katastrofální výsledky své činnosti v oblasti rozpočtové, hospodářské a sociální politiky se snaží zakrývat poklonkováním Evropské unii a Spojeným státům americkým a překotným plněním jejich pokynů, dokud ještě obývá Strakovu akademii. Já doufám, že to už naštěstí nebude dlouho trvat. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Na vaše vystoupení jedna faktická poznámka, pan poslanec Hofmann. Než dorazí k pultíku, načtu tři omluvy. Omlouvá se pan poslanec Dvořák od 22.30 hodin ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Taťána Malá se omlouvá od 22 hodin bez udání důvodu a paní poslankyně Pošarová se omlouvá od 22.30 hodin bez udání důvodu.

Tak pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Hofmann: Dobrý večer. Já si dovolím jenom reakci. Zaznívá tady - vazalská smlouva, omezení suverenity. Já si dovolím přečíst odstavec ze strany 4: "potvrzujíce, že takováto spolupráce je založena na plném uznání suverenity obou stran, včetně územní suverenity, vzájemných závazků stran plynoucích z jiných mezinárodních dohod a účelů a principů Charty Organizace spojených národů a Severoatlantické smlouvy". Takže včetně územní suverenity a uznání suverenity obou stran.

Dovolím si reagovat. Vazalská smlouva. Maďarsko takovouto vazalskou smlouvu - které nám je dáváno tady často za příklad - podepsalo v roce 2019. Byl to Viktor Orbán, který ji tam prosadil. Ten samý Viktor Orbán, který byl loni vaším hnutím SPD navržen na státní vyznamenání jako bojovník za svobodu. Je tedy Viktor Orbán ten, kdo, vašimi slovy, plive do tváře svým občanům, chová se carsky, podepsal prohnilý dort? Maďarsko má práva jako USA. Rumunsko tuto smlouvu podepsalo v roce 2005, to znamená, po deseti letech v roce 2015 tu smlouvu mohlo vypovědět, když je tak nevýhodná, je to vazalská smlouva, jak říkáte. Proč to neudělalo? Je to sedm let. Zřejmě proto, že to jsou myslící lidé. Bulharsko takovouto smlouvu podepsalo v roce 2006. také ji nevypovědělo do dneška. Celkem 24 zemí ji má.

Dovolím si jenom ještě doplnit. Předseda SPD tady říkal, že bude hlasovat, jeho slovy, proti základnám, nikoliv proti DCA, o které dneska jednáme. Díky. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní se s přednostním právem hlásí paní ministryně Černochová.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová Děkuju, pane místopředsedo, já se pokusím odpovědět postupně na to, co tady zaznělo.

K - v uvozovkách - základnám. DCA říká, že po vzájemné dohodě a se souhlasem České republiky budou moci američtí vojáci působit v některých českých vojenských zařízeních a prostorech, jejich seznam je v DCA uvedený. Všechna zůstanou českými vojenskými zařízeními a prostorami, i když se s Američany domluvíme, že si v jejich rámci... Tak já nevím, jestli to zajímá pana Fialu, já reaguju, pane kolego, na vás, zajímá vás to? Chcete znát odpovědi? Děkuju.

Takže jejich seznam je v DCA uveden, všechna zůstanou českými vojenskými zařízeními a prostorami. I když se s Američany domluvíme, že si v jejich rámci zřídí například sklad náhradních dílů nebo nějaké komunikační centrum, tak se pořád bude jednat o vojenská zařízení Armády České republiky, která budou využívat čeští vojáci, respektive američtí vojáci je budou využívat společně s těmi českými.

Co se týče výstavby nových základen, tak úplný nesmysl. Právě proto je v té příloze ten seznam konkrétních existujících českých vojenských zařízení a prostorů, kde ke spolupráci s americkými vojáky může docházet. Nesmysl je to i ohledně toho, že DCA neobsahuje závazky o společné obraně. Samozřejmě že ne. To není účelem této smlouvy, od toho máme právě Severoatlantickou smlouvu. DCA je pouze jedním z nástrojů, jak Severoatlantickou smlouvu neboli washingtonskou úmluvu a závazek kolektivní obrany v praxi realizovat.

K té trestní jurisdikci. Přesně naopak, nesmysl. Je vždy a zcela na uvážení české strany, zda si ponechá jurisdikci nad americkým vojákem, který je podezřelý ze spáchání trestného činu. Když jste zmiňoval tu lanovku, tak to je přesně ten případ, kdy by si Česká republika právě vyžádala tu jurisdikci a americká strana by ji musela dodržet. Kdyby nebyla DCA, tak by to tak nemuselo být.

Já vím, že vy jste to určitě komunikoval s panem doktorem Koudelkou, který i v tom veřejném prostoru debatoval o takzvané nevyváženosti té smlouvy. Také bych na to teda zareagovala. Česká DCA stejně jako všechny další obdobné dohody, které mají evropské země s Amerikou uzavřeny, je v tomto smyslu asymetrická. Ano, je. Je uzavírána s cílem usnadnit a zefektivnit působení amerických ozbrojených sil v Evropě. Důvodem je to, že američtí vojáci jsou pilířem společné obrany v rámci Severoatlantické aliance, tvoří páteř aliančních obranných plánů a samotná jejich přítomnost v Evropě má významný odstrašující potenciál. NATO jako takové je primárně určeno k obraně Evropy, nikoli Severní Ameriky. V jakémkoli scénáři kolektivní obrany pod hlavičkou NATO by dominantní roli sehrály právě americké ozbrojené síly, které v Evropě už působí nebo by byly do Evropy rychle vyslány za účelem posílení. Dominantní role amerických ozbrojených sil v kolektivní obraně Evropy je také hlavním faktorem, který činí členství v NATO tak atraktivním a kvůli němuž do Aliance od roku 1999 vstoupilo už 15 evropských zemí. Mimochodem v tom posledním období se jako nejlepší náborář osvědčil prezident Putin, protože po jeho invazi na Ukrajinu se rozhodly vstoupit do Severoatlantické aliance dvě země, které v minulosti členství odmítaly.

Za účelem posilování věrohodnosti alianční obrany je také důležité, aby američtí vojáci mohli v Evropě efektivně působit i ve spolupráci se spojeneckými, tedy i, pane kolego, českými vojáky, aby mohli cvičit, přesouvat se, připravovat se, činit odstrašující opatření a zajišťovat logistiku. Opačně to samozřejmě platit nemůže. Evropští vojáci sice občas v malých počtech v Americe cvičí, ale jejich nasazení k obraně Ameriky se nepředpokládá. Nebo si myslíte a vy byste byl pro, abychom tady hlasovali o vysílání českých vojáků do Spojených států, třeba na ochranu hranic? Vám se ta vaše otázka nezdá absurdní?

K tomu neplacení nájmu. Víte, mně to přijde opravdu od vás skoro až - já to slovo použiju - nechutné. Američtí daňoví poplatníci dotují obranu Evropy dlouhodobě, a víme to všichni, včetně České republiky, a pan předseda klubu SPD Fiala by je za to chtěl kasírovat?

K těm krajským a obecním pozemkům. Žádné krajské a obecní pozemky Američanům poskytovat samozřejmě nebudeme. DCA nic takového neříká, ani se k ničemu takovému nemůžeme zavázat. DCA pouze říká, že pokud by něco takového bylo potřeba, například pro parkování třeba vojenských vozidel v případě přesunu, tak česká strana zastoupená Ministerstvem obrany pomůže tomu, aby se obě strany dohodly. Nic víc, nic míň. DCA jako taková je jedním z nástrojů pro lepší realizaci Severoatlantické smlouvy.

A tady ještě k těm vízům možná bych doplnila, že víza amerických vojáků, to, co tady říkal pan kolega Fiala, je úplný nesmysl. Američtí vojáci nemusí mít pro vstup do České republiky víza už teď, to už dávno řeší právě ta NATO SOFA. A samozřejmě Česká republika bude mít vždycky přehled o amerických vojácích v České republice. Na tom se s USA vždycky domluvíme. Mají ID karty, budeme mít přehled o tom, kdo tady je, a americká strana bude neustále ty věci vzájemně konzultovat a budeme si vyměňovat informace.

K té asymetrii. Tady bych ještě zmínila, že asymetrický smluvní vztah a priori neznamená automatickou nevýhodnost takové smlouvy. Tak to prostě není a vy to tedy asi vnímat nechcete.

Možná ještě v úplném závěru bych jenom zmínila a připomněla - jste tady už docela dlouho také jako poslanec, i dlouhé období jste předseda klubu SPD a víte přece, o čem tady v této Poslanecké sněmovně buďto na plénu Sněmovny, anebo ve výborech hlasujeme. Tak mi dovolte jenom připomenout, že pravidelná cvičení Armády České republiky s cizími ozbrojenými silami na území České republiky, přelety, průjezdy přes území ČR se datují k roku 1994, kdy Česká republika přistoupila k aliančnímu programu Partnerství pro mír. A kdybych vám jenom vzala posledních pět let, ta čísla, tedy rok 2017 až rok 2022, tak za těchto pět let proběhlo cvičení s účastí jiných států celkem 218krát, z toho bylo 55 cvičení s účastí ozbrojených sil Spojených států amerických. Celkový počet zahraničních účastníků cvičení za těch pět let je 15 000. V České republice cvičilo 15 000 vojáků - s vaším souhlasem. Vy jste to tady hlasovali stejně, jako jste hlasovali ty Brity.

Když už jsme teda u toho přistávání a přeletů, tak to číslo řeknu taky. Opět za to stejné období, za těch pět let, tady bylo celkem 2 400 přistání. Bylo tady 43 200 přeletů. Víte, kolik z toho bylo přeletů ozbrojených sil USA? 30 000. Průjezdy a pozemní přepravy ozbrojených sil jiných států v letech 2017 až 2022. Takže vlaky za pět let - 58, silniční přepravy 5 301, z toho silniční proudy 448, a bylo přepraveno celkem 40 000 osob a 12 000 techniky, což rozhodně není málo.

Takže my tady vlastně řešíme něco - prostě strašíte lidi nějakými skutečnostmi, které tady už dávno jsou. Můžete mi říct, kolik amerických základen, když teda Maďaři to schvalovali v roce 2019, kolik amerických základen vzniklo v Maďarsku? Nebo kolik jich vzniklo na Slovensku? Kolik jich vzniklo v Polsku? Možná ti Poláci si to přejí ze všech nejvíc, aby tam tu základnu měli, ale nejsem si vědoma toho, že by teď v poslední době tam nějaká vznikala.

A ještě v úplném závěru. Pane kolego, když si představíte mapu České republiky, víte, kde se nachází Bavorsko. Určitě to víte, stejně jako to vědí ostatní kolegové. Tak si představte, že hodinu - dvě hodiny z Prahy, hodinu od Rozvadova se nachází největší evropská americká základna Grafenwöhr v Bavorsku. Je tam zhruba 50 000 vojáků, některých civilních zaměstnanců. Tato největší evropská americká základna je hodinu cesty od našich hranic. Jak víme, jsme v Schengenu, je tady volný pohyb osob. A tato americká základna se prosím pěkně nachází na 240 kilometrech čtverečních. Můžete mi říct, jak vás vůbec mohlo napadnout, že by - když mají takovouhle základnu v Německu, a ne jednu, mají Ramstein, tu mají zase v Porýní-Falc - tak proč by si zrovna Američani vybírali Českou republiku, že by tady chtěli mít nějakou základnu, když ji mají hodinu od našich hranic? Absurdní!

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dostáváme se do rozpravy. Faktická poznámka pana poslance Foldyny. Pane poslanče, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuju. Mně vlastně paní ministryně odpověděla na tu otázku, když jsem si ji kladl, proč ti Američané tady chtějí být, co vlastně tady chtějí? Oni vlastně přicházejí chránit vás. Oni přicházejí vlastně zajišťovat bezpečnost a pořádek v zemi, kde vlády a ti, co vládnou té zemi, ztrácí podporu veřejnosti a ztrácí podporu lidu. Tak už mi to je jasný! Teď mi to bylo objasněný! Vlastně přicházejí chránit stávající vládní garnituru, která samozřejmě si to chce zajistit ještě sama svým korespondenčním hlasováním, ale protože veřejnost a lidé už mají této vlády dost, tak najednou se objeví tady žádost o nějakou základnu. A není to pro nic za nic, protože tady je Ramstein a tady jsou vedle, vlastně oni přicházejí chránit vládu České republiky, která ztrácí půdu pod nohama. Asi to takhle tedy vypadá, když mi na to odpovídala teď paní ministryně svým projevem.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: S faktickou poznámkou se hlásí pan předseda Fiala, pak pan poslanec Hofmann a pan poslanec Vomáčka. Takové je pořadí faktických poznámek.

 

Poslanec Radim Fiala: Odpovím velmi stručně, paní ministryně. Já myslím, že je to jednoduché. Je to salámová metoda. Nebude se to nazývat základna. Jak jste správně řekla, v té příloze smlouvy, kterou má například Slovensko, jsou dvě místa, kde by se mělo vytvořit něco, čemu se nesmí říkat základna. Je to Sliač a Malacky a ti vojáci Spojených států amerických tam prostě jsou. Jsou! A u nás je v té příloze 11 míst, já jsem je tady vyjmenoval, a ti vojáci Spojených států amerických tady budou. A co se stane? Po určitých letech, až nás bude Česká televize každý večer informovat, jak jsou důležití pro naši bezpečnost, třeba po pěti sedmi letech se řekne, no tak když už tady vlastně jsou a jsou tak důležití a dobří a skvělí, tak bychom jim měli umožnit jejich budovy, tu jejich základnu, už by tady měli mít i svoje zázemí, protože jsou pro nás strašně důležití, a tak to prostě bude, až si na ně zvykneme. Já si pamatuju, jak to začínalo. Vlastně Spojené státy americké tady žádné vojáky ani nechtěly. Oni říkali, že s tím přišla česká strana, že je tady chce. Ale to je začátek té salámové metody, která se prostě pořád prodlužuje, a bude to dál a oni tady budou a už je odsud nikdo nikdy nedostane a bude to znamenat pouze posilování síly Spojených států amerických uvnitř evropských zemí, ať už je to Německo, Finsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko.

Paní ministryně, odpovězte mi prosím vás ještě na jednu věc. Slováci si vyjednali doložku k této smlouvě, doložku po obrovských demonstracích, které na Slovensku proti pobytu cizích vojsk proběhly, tak si vyjednali doložku...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, pane poslanče! Nyní v pořadí vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Hofmann, připraví se pan poslanec Vomáčka.

 

Poslanec Jan Hofmann: Děkuji. Já jenom prostřednictvím předsedajícího. Pane Foldyno, vy říkáte, že Spojené státy tedy vstupují do zemí, kde jsou ty vlády slabé, tudíž v Maďarsku, když Viktor Orbán udělal 51 %, to je slabá vláda, myslíte? V Rumunsku, to je slabá vláda? Finsko, Dánsko, Švédsko, kde tedy jednají nyní, tak jsou slabé vlády? Jenom touhle logikou se na to podívejme.

Slovensko - proč má doložku? Protože ta jejich smlouva nebyla tak dobře napsaná, jako je ta naše, proto museli udělat tu doložku k tomu. Není stejná. Naše je originální a lepší, tak jak říká, prostřednictvím předsedajícího, paní předsedkyně Schillerová, a já za to děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Vomáčka.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuju za slovo. Vážený pane předsedající, já také musím reagovat na kolegu Foldynu, vaším prostřednictvím. Sedím tady, poslouchám, slyším spoustu - čeho? - výroků, abych byl slušný, z levé strany spektra a nestačím se divit. Ale to, co tady teď řekl pan kolega Foldyna, prostřednictvím předsedajícího, že vlastně Američané sem přijdou, aby chránili pětikoalici, tak to je spíš tedy na Národní divadlo a na cenu Thálie, a nikoliv na Poslaneckou sněmovnu! Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Faktická poznámka - pan předseda Fiala ještě jednou se hlásí.

 

Poslanec Radim Fiala: Jsem rád, že jste to zvedl, protože to byla podle mě od kolegy Foldyny velká nadsázka, ale koneckonců může se to začít používat.

Ale já dokončím tu svou otázku na paní ministryni. Interpretační doložka. Slováci mají takzvanou interpretační doložku, že na jejich území nebudou základny a nebudou tam skladovány jaderné zbraně. Za prvé. Maďaři mají také doložku vyjednanou v tom, že pokud tam budou základny, a z té jejich smlouvy plyne, že tam mohou být základny, třeba se to nebude jmenovat základna, ale budou tam vojáci Spojených států amerických, že jim bude velet Maďar, aby věděli, co se tam děje. My nic takového nemáme. Nic takového nemáme. Ale všecky ty smlouvy v celé Evropě, paní ministryně, počítají s tím, že tam budou vojáci Spojených států amerických. A vy nám tady říkáte, že to tady nebude. Prostě jenom se to nebude jmenovat kachna. Kejhá to jako kachna, vypadá to jako kachna a jenom se to nebude jmenovat kachna. Ale bude to kachna. Díky.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ještě je tam faktická poznámka pana poslance Foldyny, pak paní ministryně s přednostním právem. Pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuju. Vy jste mi nahrál, pane kolego. Podívejte se, já to neberu jako nadsázku. V šedesátém osmém, když ztrácel komunistický Tálibán půdu pod nohama, tak sem Alois Indra, Kapek a Bil'ak také pozvali sovětské vojáky. Taky sem pozvali okupanty a říkalo se tomu bratrská pomoc. Také podepsali smlouvu. Byla to možná smlouva ještě propracovanější, než je tahle. Já si vůbec nemyslím, že ti Američani mají až takovou tužbu tady být. Ale vy a vaše politická garnitura ztrácí půdu pod nohama. Vy tady šlapete na kejhák důchodcům! Vy tady drancujete státní rozpočet. Vy přivedete zemi k bankrotu! A máte obavu. A proto jsem to řekl.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s přednostním právem paní ministryně.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová Nevím, jestli nám přísluší komentovat to, co si vyjednává jiná členská země. Nejsme slovenský parlament, jsme česká Poslanecká sněmovna a vyjednáváme smlouvu nebo ratifikujeme smlouvu tak, jak ji vyjednaly vyjednávací týmy. Jak jsem tady říkala, ty smlouvy jsou rozdílné. Slovensko například k rozšířeným notifikacím prosadilo i povinné konzultace, naopak Češi a Maďaři zase odkazují na respekt k mezinárodním právním závazkům, což se právě týká pokusu ovlivňovat přítomnost jaderných zbraní na svém území.

Pane kolego Fialo, prostřednictvím pana místopředsedy, Česko je přece vázané smlouvu o nešíření jaderných zbraní. Tak nás tady nestrašte jadernými hlavicemi. Já jsem část svého dětství prožila před články z Rudého práva, kde seděl Reagan na pershingu. A prosím, nezkoušejte to tady znovu tou nějakou vaší rétorikou obnovit. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. To bylo přednostní právo paní ministryně a vracíme se do obecné rozpravy. Hlásí se pan předseda Benda s procedurálním návrhem, jestli tomu dobře rozumím.

 

Poslanec Marek Benda: S přednostním právem, ale bude se týkat procedurálního návrhu.

Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, pane premiére, dámy a pánové, pokládám tuto smlouvu za natolik důležitou, že její projednávání po půlnoci pokládám za v podstatě nedůstojné, nedůstojné této Sněmovny. Proto navrhuji, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do zítra do 15. hodiny, a tím pádem posléze přerušili projednávání dnešní schůze s tím, že zítra dopoledne by pokračovala třetí čtení, která jsou tam pevně zařazena, a v 15 hodin bychom pokračovali projednáváním tohoto bodu. Pokládám za férové, aby takto zásadní smlouva byla hlasována za denního světla. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. To je procedurální návrh. Já jsem mezitím zagongoval. Ano, slyším žádost o odhlášení. Všechny vás odhlašuji a poprosím, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili opětovně. Já hlasuji dneska s náhradní kartou číslo 20 - pro stenozáznam.

Počkáme, než se počet poslanců v sále ustálí... Počet poslanců se pomalu ustálil.

 

Já jenom zopakuji, že budeme hlasovat o procedurálním návrhu, který přednesl pan poslanec Benda, a ten procedurální návrh zní, že tento bod bychom přerušili do zítřka do 15. hodiny. Tím bychom dneska přerušili schůzi a pokračovali bychom zítra v 9 hodin třetími čteními.

Myslím, že je všem jasné, o čem budeme hlasovat, a já si dovolím zahájit hlasování a ptám se, kdo je pro takový procedurální návrh, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 42 bylo přihlášeno 136 poslanců, pro hlasovalo 119, proti 13. Procedurální návrh byl přijat a já konstatuji, že jsme tento bod přerušili do zítřka do 15 hodin.

 

Přerušuji tedy dnešní schůzi. Potkáme se zítra v 9 hodin, kdy budeme pokračovat v projednávání třetích čtení. Děkuju pěkně a přeju vám dobrou noc.

 

(Jednání skončilo 28. 6. v 0.02 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 6. 11. 2023 v 15:58.