(17.10 hodin)
(pokračuje Jiří Mašek)
Tam jsme drželi všichni. Proto mě teď fakt velmi zajímá, jestli jel pan ministr s mandátem, protože to je podle mě úplně zásadní. To, že to neprojednal ve výboru pro evropské záležitosti, to, že ten zámysl neprojednal ani ve výboru pro bezpečnost - a bezpečnosti vnitřní se to velmi týká - tak to se dá snad pochopit, protože to je ta arogance té stoosmičky a my už jsme si na to zvykli. V minulém období jsme diskutovali i ve výborech trošku na jiné úrovni. Takže já opravdu chci tu odpověď. Protože jestli tam pan ministr odjel, tak jak to dneska řekl v Právu, to znamená: my jsme se o tom na vládě opakovaně bavili a z Lucemburku jsem si s panem premiérem několikrát telefonoval - tak pro mě je to, promiňte, strašně málo na projednání tak závažné věci, která je přímým ohrožením vnitřní bezpečnosti České republiky.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Vzhledem k tomu, že již není žádná další faktická poznámka, uděluji slovo panu premiéru Petru Fialovi. Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Petr Fiala: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já se chci také vyjádřit k tomuto tématu a k té skutečnosti, že členské státy Evropské unie se 8. června shodly na dohodě o reformě azylové politiky, a chci vysvětlit některé souvislosti i historické, které myslím i odpoví na řadu otázek, které tady zaznívaly, a na další otázky nepochybně odpoví kompetentně pan ministr vnitra Vít Rakušan.
To, co je především potřeba si uvědomit, je, že tento kompromis, kterého bylo dosaženo, nestanovuje - a nemůžeme to tak interpretovat, protože to prostě není pravda - nestanovuje finální závazná pravidla pro členy Evropské unie. Je to pozice, která se bude nadále upřesňovat, a čeká ji ještě vyjednávání v Evropském parlamentu. A protože ta pozice je taková, že podle mého a našeho názoru by skutečně mohla výrazným způsobem zlepšit situaci v oblasti migrace, nebo přestože ta pozice je taková, tak nelze úplně očekávat, že by v současném složení Evropského parlamentu našla potřebnou podporu. Přesto si myslím, že se jedná o důležitý průlom a že odpovídá dlouhodobým zájmům České republiky, což tady ještě dokážu.
O reformě azylové a migrační politiky se mluví dlouho v Evropě. Její stávající podoba nefunguje, o tom se snad není potřeba přesvědčovat, to všichni víme. Nefunguje mimo jiné proto, že pravidla azylové politiky byla připravena na to, že do Evropy budou přicházet jednotky tisíc lidí, kteří tady budou hledat ochranu třeba před pronásledováním nebo před omezováním svobod. Ale tak tomu není a to původní nastavení prostě nefunguje dobře v té situaci, které čelíme v posledních letech, kdy některé země Evropské unie už několik let za sebou vyřizují ne tisíce, ale desetitisíce žádostí ročně. A kromě toho se nemůžeme spolehnout ani na vnější ochranu nebo na dostatečnou ochranu vnější hranice. Návratová politika, tedy to, o čem taky léta mluvíme a v čem se taky nic neudělalo, tedy navracení těch, u kterých nebyly shledány důvody pro udělení azylu, nefunguje vůbec. A ty problémy tu jsou a byly tu. Vzpomeňte si na migrační vlny v polovině minulého desetiletí. Nebyli jsme my u vlády. Mohli bychom položit otázku - jak to, že jste tehdy nevyjednali nějakou účinnou migrační politiku, která by bránila nelegální migraci, která by opravdu fungovala a kde by třeba Česká republika pak nemusela přistupovat k takovým opatřením, jaká jsme museli udělat při ochraně nebo kontrole hranic se Slovenskem? A já vám tu otázku nekladu, protože na rozdíl od vás vím, jak to v Evropské unii funguje, jak jsou rozloženy síly a že pro tohle nebyla žádná vůle ani dostatečná většina. A ta většina - a to se teď mění - ta většina je a konečně máme šanci s nelegální migrací něco udělat.
Popsal jsem tu situaci a popsal jsem tu změnu. A co je výsledkem té situace? Hraniční země Evropské unie jsou přetížené. Solidarita mezi členskými státy funguje omezeně, ve všech směrech, pokud jde o migrační politiku, a funkční společné řešení není. Členské státy v této věci prostě nedokázaly v minulé době sladit svoje zájmy, sladit svoje priority. Jde o téma, které Unii dlouhodobě polarizovalo, a opakovaně se ta situace dostávala do patu. To přece všichni víme, na to si tady nemusíme odpovídat, to je obecně známá věc. A státy, které jsou na hranici, místo toho, aby migranty registrovaly, tak je nechávají dál procházet do schengenského prostoru. A tento neutěšený stav neohrožuje jenom spolupráci mezi zeměmi Evropské unie, ale pokud bychom k němu jenom dál přihlíželi, tak bude ohrožovat i naši bezpečnost. A ta debata, ten závažný problém nefunkční migrační politiky a potřeba reformy azylového systému se často omezil, smrskl jenom na otázku povinných kvót, což je slepá cesta. Ty problémy azylové politiky jsou širší, není to jenom problém kvót, a přetrvávají. A protože žádné společné řešení nebylo, a víte to sami dobře, protože jste v té době, kdy tu ty problémy byly, byli ve vládě, žádné společné evropské řešení nebylo, tak některé evropské státy jednaly na vlastní pěst a přistoupily k mimořádným opatřením. Třeba Česká republika na přelomu minulého roku, když obnovila kontroly na slovenské hranici. Víme, že jsme součástí té diskuse, jestli se neobnoví kontroly na německé hranici, a tak bych mohl pokračovat.
Pokud se v rámci Evropské unie nedohodneme na skutečné reformě azylové a migrační politiky, budeme mít problémy. A jedním z těch problémů může být konec volného pohybu po Evropě, což je jedna z největších výhod, které naší exportní otevřené ekonomice Evropská unie, evropská integrace přináší. A právě abychom toto vyřešili, abychom tomuto zabránili, abychom dosáhli výsledku, který je v zájmu České republiky, tak jsme přistoupili k dohodě o reformě azylové politiky z 8. června, která tuto neudržitelnou situaci řeší, a řeší poprvé po dlouhé době.
Chtěl bych zdůraznit, že ten kompromis, který je tam přijatý, odpovídá zájmům České republiky, a dokonce dlouhodobým zájmům České republiky. Před několika lety vláda České republiky, a byla to vláda Andreje Babiše, v rámcové pozici stanovila několik cílů, které jasně ukazovaly, jakou podobu migrační a azylové politiky naše země požaduje. A tato rámcová pozice - a to je zase potřeba vědět, jak to funguje v evropské politice a v české politice, pokud jde o evropské záležitosti - tato rámcová pozice vytváří i mandát pro pana ministra vnitra při jednání o migrační politice. A tato rámcová pozice obsahuje například požadavek, že se unijní řešení nesmí opírat o povinné kvóty, že má naopak umožňovat jiné formy solidarity, jako je například vysílání expertů do přetížených zemí nebo finanční pomoc. Všechny tyto požadavky z rámcové pozice vlády České republiky - tady je kontinuita, ale byla to vláda Andreje Babiše - jsou v současném kompromisu stoprocentně prosazeny.
Dohoda stanovuje, že si členské státy mohou vybrat, zda pomohou přijetím části uprchlíků, nebo zda raději navýší svou finanční podporu přetíženým zemím, nebo jiným alternativním způsobem, personální pomocí s ochranou hranice, budováním kapacit, pomohou při řešení migrační politiky. ***
