(16.50 hodin)
(pokračuje Karel Havlíček)
Za B, půjdeme do Evropské unie a tam nedopustíme, aby zde bylo schváleno to, že skončí auta na spalovací motory v roce 2035. Jak to dopadlo? Hlasovali jste pro konec aut na spalovací motory. Lhali jste, pane premiére.
Za další, půjdeme do Evropské unie a tam budeme bojovat za to, abychom zvýšili počet emisních povolenek. To je správné, naprosto rozumné, protože pak klesne cena. Vy jste byli v čele pelotonu, pane premiére, který odsouhlasil to, že se sníží jejich počet. Přeloženo do češtiny budou dražší energie s největší pravděpodobností. Opět, lhali jste.
Za další, rozšířili jste emisní povolenky na domácnosti přes auta a přes vytápění a tak dál. Opět něco úplně jiného, než jste slíbili.
Už se blížím k té podstatě a to je k migraci. SPOLU to před volbami mělo ve svých cílech. Trváme na tom, aby si každá země mohla svobodně zvolit vlastní migrační politiku a přístup k žadatelům o azyl. Odmítáme povinné kvóty. PirSTAN - prosadíme odpovědný přístup k migraci zahrnující řešení bez kvót. Pane vicepremiére, pane premiére, přečtěte si to opět. Zase musím říct, bohužel lhali jste. Protože to, co jste odsouhlasili, není nic jiného než převlečené kvóty. Tvrdíte solidarita ano, ale solidarita rovná se dobrovolnost, nikoliv povinnost. To, že dnes tvrdíte - a to je možná to, co mi na tom vadí úplně nejvíc - že v dané chvíli máme výjimku - tak kam my se to dostáváme? My se dostáváme do situace, kdy země, která přijala v té první vlně víc jak 500 000 ukrajinských uprchlíků...
Vy víte, pane vicepremiére, velmi dobře, že jsme v tomhle hráli s vámi, že jsme to nijak netorpédovali, že jsme respektovali to, že to tak být musí, že musíme být vstřícní, že musíme být solidární, a byli jsme. Ano, my jsme se hádali o celé řadě technikálií, o tom, jak sem ti uprchlíci šli, jakým způsobem se dostávali do pracovního procesu a tak dál. To je technická diskuse, ale principiálně jsme byli v tomto s vámi na jedné lodi. Bylo to solidární. A ano, Česká republika se stala jednou z nejsolidárnějších zemí v celé Evropské unii, aniž by ji k tomu někdo nutil. Udělali jsme to proto, protože to považujeme za správné z mnoha důvodů historických, faktických a tak dále.
My, kteří dnes máme přespočet ukrajinských uprchlíků na hlavu - možná je jich nejvíc z celé Evropské unie, protože nejvíc jich má Německo, pak Polsko, pak my, ale podle počtu obyvatel, tuším, že to vychází nejvíc u nás - máme dnes být vděčni za to, že jsme dohodli jakousi výjimku, která bude trvat možná rok, možná dva, já nevím, to nikdo neví v tuhletu chvíli - že tedy nemusíme takzvaně nic platit? Nezdá se vám, že to je trochu nedůstojné? Proč se vůbec dostáváme do téhleté situace, že dnes máme být vůbec vděčni někomu za to, že v tuto chvíli nemusíme nic platit? My jsme solidární, megasolidární a je to dobře. Znovu říkám, v tomto si rozumíme, ale absolutně si nerozumíme v tom, co nastalo.
Mnohokrát tady padlo dnes to, kdo je za co zodpovědný, kdo měl jaký mandát, kdo neměl mandát, ale v každém případě to, že Česká republika se dostala do role prosebníka, je něco, co není možné akceptovat ani na minutu! Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji a jako další s přednostním právem je přihlášen pan premiér Petr Fiala. Pane premiére, já se omlouvám, tady skočily dvě faktické poznámky, které mají přednost ještě před přednostním právem. Jako první je paní Karla Maříková a poté pan poslanec Zdeněk Kettner, faktické poznámky. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane ministře, já jsem bohužel nemohla reagovat dříve, protože nebyla otevřena rozprava. Ale vy jste tady říkal, že Česká republika nebude platit žádné solidární poplatky do chvíle, dokud budeme zatíženi migranty z Ukrajiny. Já předpokládám, že ta válka jednou skončí, doufám, že co nejdříve, že řada těch lidí se vrátí domů. Na co se budeme vymlouvat pak? Pak budeme muset tedy platit, předpokládám. Tak co bude dál? Řeknete nám to tady?
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Jako další dvě minuty pan poslanec Zdeněk Kettner a jeho faktická poznámka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já musím reagovat na pana ministra Rakušana. Není to povinná relokace, ale máme platit přibližně 500 000 za osobu. Za koho? Takže taková klobása, jakou svět neviděl? Takže to jsou neexistující migranti. V tom případě můžeme posílat neexistující peníze. Proč bychom se tím měli trápit? Takže to jsou tak úžasné protimluvy. Povinná solidarita. No to je, jako kdybych řekl dobře, tak vezmeme vraždu, řekneme, že to je nedobrovolné, předčasné ukončení života, a přestane to být vraždou?
Nelíbí se mi, že tady neustále slyším strašení, strašení, strašíte, strašíte. To jsou fakta. Pokud nežijete na Marsu a jste si schopni ty informace zjistit, tak co se týká migrace, jsou s tím spojené obrovské problémy. A jestli to je strašení, že upozorňujeme na fakta, tak tím pádem bychom třeba mohli zrušit požární prevenci. Protože třeba takový hasičský přístroj na zdi, to je vlastně strašení požárem. Nebo zrušíme lékárničku, protože to je strašení nějakým zdravotním problémem. Nebudeme lidi strašit resuscitací, protože to je strašení, že by eventuálně někdo mohl mít zástavu srdce. Takže to není strašení. To jsou fakta!
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Následují další faktické poznámky. Jako první má pan předseda Tomio Okamura, jako další pan poslanec Jiří Mašek, taktéž faktické poznámky. Prosím.
Poslanec Tomio Okamura: No, já se chci právě tady zeptat, protože bod se jmenuje Informace ministra vnitra Víta Rakušana o schválené povinné solidaritě a pan ministr Rakušan tady není. Takže já navrhuji přerušení na pět minut do té doby, než se pan ministr vrátí. Teď mi kolegyně řekla, že je na WC, tak já navrhuji přerušení - to je jistě potřeba každého, trvá to už hodinu - na pět minut do návratu ministra vnitra Víta Rakušana. Protože tady padají z úst našich poslanců Karly Maříkové a Zdeňka Kettnera dotazy na pana ministra a my bychom rádi, aby na ně bylo odpovězeno. Protože to, co odsouhlasil pan ministr v Evropské unii jménem Fialovy vlády, je tak závažné, že si to zasluhuje, aby veřejnost slyšela ty odpovědi. Takže pět minut. Myslím, že je to vstřícný návrh. Nebo tři minuty. Tak jestli můžeme, pět minut.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, většinou se to v průběhu projednávání tolerovalo, fyziologické požadavky se nějakým způsobem respektovaly, ale jestli je tady požadavek na přestávku pět minut, tak v tom případě nechť tento požadavek přednese předseda klubu nebo ten, kdo ho zastupuje. Prosím.
Poslanec Radek Rozvoral: Požádám o pět minut přestávky. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře, děkuji. Vyhovím vaší žádosti. Pět minut přestávka.
(Jednání přerušeno v 16.58 hodin.) ***
