(19.10 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Peníze, které vydáme na podporu dobrovolného důchodového spoření dnes, nám ušetří násobně vyšší položky, které budeme jinak za desítky let vyplácet budoucím seniorům na nejrůznějších sociálních dávkách.
Poznámka k nastavení věku odchodu do důchodu. Již mnohokrát jsme za hnutí SPD zdůraznili, že hranice věku odchodu do důchodu na úrovni 65 let je pro nás neprolomitelná a nepřekročitelná i z toho důvodu, že průměrná doba dožití u mužů je nyní aktuálně 76 let a u žen 81 let. Ale ještě důležitější parametr - doba dožití je doba dožití ve zdraví. Je už přes 30 let prakticky neměnná, to znamená, že se nezvyšuje, jak nás někdy mylně někteří sociologové upozorňují, a to je u mužů 62 let a u žen 64 let. To znamená, že hranice 65 let pro odchod do důchodu je naprosto dostatečná, dokonce možná až příliš vysoká, jelikož mnoho lidí už nyní odchází do penze ve špatném zdravotním stavu. Příslušníci fyzicky těžkých profesí nyní musí od svého někdejšího vyučení pracovat přes 45 let. Možná si pamatujete velké stávky nedávno, velké stávky ve Francii, kdy Francie zvyšovala odchod věku do důchodu z 62 na 64 roků. A byly to obrovské stávky. O dva roky - a my se tady začínáme bavit o 68 letech. Tady jsem jasně argumentoval, vyargumentoval a dokladoval, proč je pro hnutí SPD 65 let nepřekročitelná doba a nepřekročitelná hranice.
Případné zvýšení hranice věku odchodu do důchodu také povede i dle mnoha expertů a dle zkušenosti ze zahraničí k nárůstu počtu předčasných a invalidních důchodů a k nárůstu dlouhodobých pracovních neschopností - ti lidi prostě už nebudou schopni pracovat - i ke zhoršení zdravotního stavu seniorů a k masivnímu náporu na systém sociálních dávek a systém zdravotnictví. Přinese to tedy i ekonomicky více škody než užitku.
Co platí rovněž a co je nesmírně důležité, jakákoliv důchodová reforma je proveditelná a hlavně dlouhodobě udržitelná pouze za předpokladu, že se s její podobou, respektive s jejími zásadními body, ztotožní jak aktuální vláda, tak parlamentní opozice. I o tomto jsme na těch schůzkách s ministrem Marianem Jurečkou hovořili. A že bude existovat konsenzus na dlouhodobé neměnnosti této reformy, to v případě současných vládních návrhů, které ani navíc žádnou důchodovou reformou nejsou, naprosto neplatí. A my v SPD jasně říkáme, že když některé pro nás a pro občany nepřijatelné změny v důchodovém systému projdou, tak je v budoucnu zase zrušíme. A řekli jsme to face to face i panu ministru Jurečkovi.
V debatách o úpravách parametrů důchodového systému bychom neměli používat nepravdivé argumenty a demagogie a zbytečně vyvolávat u občanů obavy z budoucnosti. To přece není zodpovědná politika. Žádný kolaps průběžného pilíře důchodového systému nám nyní nehrozí. Uvědomme si například, že Česká republika vydává na důchody v relativním poměru asi o čtvrtinu finančních prostředků méně než třeba sousední Polsko a další evropské státy, včetně států západních. My vydáváme zhruba 8 % HDP, jinde je to 10 i více procent. Nad tím se zamysleme. Anebo se zamysleme, na co ty peníze, které vláda sebere důchodcům, potřebuje. Na Ukrajinu? Na válku? Na co je vlastně potřebuje? Ani není jednou provždy dáno, že nepříznivý demografický vývoj bude pokračovat nenávratně desítky dalších let a že nás bude neustále ubývat. I to je ovlivnitelné skrze prorodinnou politikou, o které jsem hovořil, i dalšími prostředky, které má stát v rukou.
A také platí, že zatímco umíme poměrně přesně odhadovat budoucí míru úmrtnosti, u prognóz porodnosti je jejich pravděpodobnost mnohem nižší, hlavně proto, že tato veličina je ovlivňována mnoha faktory, počínaje ochotou žen mít děti a nepreferovat jiné hodnoty přes dostupnost bydlení, vývoj reálných mezd a míry zaměstnanosti a řadu dalších předpokladů nezbytných k fungování mladých rodin. Leccos jsem už v tomto směru naznačil. A ještě s mírnou nadsázkou k tomu odhadu vývoje porodnosti. Současná vláda se při odhadu rozpočtových příjmů sekla z roku na rok o více než 100 miliard korun. A my jí máme teď věřit, že úplně přesně ví, kolik lidí se narodí v roce 2070.
Dámy a pánové, nemohu samostatně a podrobněji nezmínit fenomén zatím vysokého odlivu dividend z České republiky, který se meziročně pohybuje v řádu 300 až 400 miliard korun. A to nehovořím o vnitrofiremních transferech v rámci nadnárodních společností a umělém snižování jejich daňového základu, tedy vnitrofiremních optimalizacích těchto nadnárodních korporací. Toto vše ve svém úhrnu totiž snižuje prostor pro rychlejší růst potřeby (?) a investic, ale i mezd a platů, a tím i budoucích důchodů českých občanů. I tímto směrem musíme napřít svou pozornost a různými cestami a nástroji tlačit na to, aby zde tyto korporace své zisky reinvestovaly, a to hlavně formou významného zvyšování mezd jejich českým zaměstnancům.
Vzhledem k tomu, že v případě odlivu dividend jde o ekvivalent téměř poloviny ročního objemu důchodového účtu, je zřejmé, že v případě jeho snížení by mohlo jít o vítaný zdroj rezervy pro objektivně hrozící deficit tohoto účtu ve čtvrté a páté dekádě tohoto století, kdy bude vrcholit demografická krize, umocněná dlouhou fluktuací i poklesem porodnosti, počínající na začátku devadesátých let minulého století a pokračující až dodnes.
Je tedy jasné, že průběžný důchodový systém se nikterak nevyčerpal a že má šanci zajistit důstojný život i pro další generace důchodců - za předpokladu, že včas učiníme systémové kroky v rozpočtové a daňové legislativě, že budeme provozovat rozumnou a perspektivní hospodářskou, sociální a rodinnou politiku. Nic z toho ale vláda Petra Fialy nedělá a naopak naše ekonomické a sociální prostředí ničí. A v poslední době si nelogicky a hlavně amorálně vybral jako svůj hlavní terč důchodce, a to jak ty současné, tak i ty budoucí. A svědčí o tom i její návrhy na (změny?) zákona o důchodovém pojištění, které jsme zde dnes začali projednávat. To je pro nás v SPD nepřijatelné a nebude to mít naši podporu. A nejde z naší strany pouze o jednostrannou negaci. Naopak, my svá řešení a své programové alternativy, které umožní bezproblémové budoucí fungování důchodového systému, máme. Mnoho jsem jich zde představil a celou řadu dalších představím příště. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A vzhledem k tomu, že nemáme žádné další přednostní přihlášky, tak nyní zagonguji. Budeme hlasovat o celém návrhu pořadu 67. schůze Poslanecké sněmovny, a to tak, jak byl písemně předložen.
Já využiji chvíle a přečtu omluvy. Paní poslankyně Balaštíková - od 17 do 20 z pracovních důvodů; pan poslanec Carbol - od 18 do 19 z pracovních důvodů; pan poslanec Feranec - od 19 ze zdravotních důvodů; pan poslanec Hájek - od 18 hodin, bere zpět svou omluvu z pracovních důvodů; pan poslanec Hájek od 16 hodin z pracovních důvodů; paní poslankyně Jílková - celý pracovní den, bez udání důvodu; pan poslanec Kettner - od 16 do 20 z pracovních důvodů; paní poslankyně Levko - po celý jednací den z důvodu zahraniční cesty; paní poslankyně Mračková Vildumetzová - od 17.05 do 20.15 z rodinných důvodů; paní poslankyně Němečková Crkvenjaš - celý jednací den, z pracovních důvodů; pan poslanec Richter od 16.30 ze zdravotních důvodů; paní poslankyně Šafránková - od 15 ze zdravotních důvodů; pan poslanec Milan Wenzl - od 19 ze zdravotních důvodů.
Z členů vlády: pan premiér Fiala - od 18.30 do 21 hodin z pracovních důvodů; pan vicepremiér Rakušan - celý jednací den z důvodu zahraniční cesty; pan ministr, vicepremiér Válek - od 14 hodin do 17 hodin z pracovních důvodů.
A omluvu ruší paní místopředsedkyně Kovářová.
Mám zde zájem o odhlášení, takže vás odhlašuji a prosím, abyste se všichni přihlásili.***
