(9.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je přihlášen pan ministr Stanjura. Prosím, máte slovo.
Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Vítám tuto debatu, a pokud budeme schopni najít řešení, tak to bude dobře, protože my stojíme o to, aby to bylo ústavním zákonem. To znamená, pokud by na něm byla shoda, musela by to být shoda širší než momentální vládní koalice, ať už v minulém, nebo v tomto volebním období, takže to má smysl, protože mnohé kroky, které děláte, například stabilizaci veřejných rozpočtů, neodpovídají délce volebního cyklu. Platilo to vždycky, platí to i letos.
Pan premiér vlastně popsal, jak se vyvíjela složená daňová kvóta, tak jenom doplním, že nejnižší byla v roce 2009, a to 32,4. Mám tady údaje od roku 2007, před tím údaje k dispozici nemám. Nejvyšší pak byla, a byla stejná mezi lety 2018 a 2021, a to 35,8. Za loňský rok je 34,7. To jsou data Českého statického úřadu, takže to se dá ověřit.
Pravděpodobně nezazněla odpověď na otázku, jaké to bude po přijetí konsolidačního balíčku. Je odhad Ministerstva financí, že po přijetí konsolidačního balíčku bude složená daňová kvóta 34,5 %, to znamená o 0,2 % nižší, než byla v roce 2022.
Často jsme kritizováni zejména ze stran odborů za věci, které jsme prosadili - a to za podpory opozice, je třeba říct - pro roky 2023 a 2024, ať už zrychlené odpisy, nebo zvýšení minimální hranice pro povinnou sazbu registrace k DPH. Za to jsme kritizováni odbory a to samozřejmě vedlo ke snížení daňové kvóty. To znamená, že v okamžiku - rozsoudí nás až čas, ale podle predikce, a vy ty lidi znáte, paní poslankyně - by to mělo být 34,5, 34,7-34,5. Jsou to dvě desetiny bodu. Myslím si, že mohu říct, že nevzroste podle odhadu. Můžeme se přít, jestli klesne o ty dvě desetiny. Nepovažuji za nijak významné ty dvě desetiny, ale nevzroste.
Pokud budeme hledat dlouhodobé řešení, tak si musíme říct, k čemu to budeme počítat. Určitě jsem proti tomu, aby v zákoně byla pevná částka. Můžeme si říct, že 35,8 jako v roce 2021 nebo 34,7 jako v roce 2022 nebo 34,5. Nabízí se několik možných přístupů, například průměr OECD, a mít tam nějaké toleranční pásmo.
Myslím si, že se ukázalo, že by bylo docela dobré i v zákonu o rozpočtové odpovědnosti mít to, co je v Paktu stability, to znamená nějakou únikovou klauzuli. Musíme si říct, kdo by ji mohl aktivovat. My si třeba myslíme, že to je ústavní většina, a ne momentální vláda. Pak by se mohlo stát, že například v covidových letech bychom mohli využít únikovou klauzuli a nemuseli jsme měnit zákon. Museli jsme to udělat, to nějak nezpochybňuji, nechci se vracet k té debatě. Jenom říkám, že to jsou věci, pro které jsme dlouhodobě jako ODS stáli o ústavní většinu minimálně do roku 2010 a poctivě říkám, že od roku 2010 se nám v kterémkoliv složení Poslanecké sněmovny nepodařilo najít ústavní většinu. Kdybychom byli úspěšní, byl bych mile překvapen, ale byla by to asi dobrá zpráva pro veřejné rozpočty v příštích volebních obdobích.
Takže na tu debatu jsme připraveni, čísel máme dost. Myslím si, že debata o tolerančním pásmu, k jaké hodnotě, případně jestli tam nemít - to spíš v tom zákonu o rozpočtové povinnosti než daňové brzdě - nějakou únikovou klauzuli je namístě. Evropská unie ji využila v letech 2021, 2022 a i v letošním roce. Předpokládám, že příští rok to už nebude. Ale aniž bychom museli měnit pravidla, zákony, směrnice, nařízení, je to docela vhodný institut. Je jenom debata o tom, kdo by rozhodl, že můžeme využít té únikové klauzule. Na takovou debatu jsme připraveni. Pokud na ni bude připravena i opozice - a to vůbec nevylučuji a nechci nikoho kritizovat - tak to minimálně na expertní úrovni můžeme začít řešit, protože nejsme tak daleko, abychom se dostali k politickému rozhodování, tak daleko nejsme. Ta otázka je pro mě složitá.
Pan premiér mluvil o návrhu komise na úpravu fiskálních pravidel. Zrovna dneska vyšel asi v pěti evropských denících od Le Figara, přes Gazetu Wyborczu a další tři společný článek nebo společné stanovisko devíti ministrů financí. Myslím si, že Česká republika je v dobré společnosti. Abych na někoho nezapomněl, tak vám přečtu kolegyně a kolegy z ostatních členských států, a to abecedně, takže je to jednoduché: Česká republika, Dánsko, Estonsko, Chorvatsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Německo, Rakousko a Slovinsko. Vydali jsme nějakou společnou pozici. Kdybych to zjednodušil: pravidla potřebujeme, ale potřebujeme taková pravidla, která nebudou říkat, že za dvacet let se něco změní. Potřebujeme, aby ta pravidla byla jasná, účinná a vymahatelná, což je problém stávajících pravidel, zejména s tou vymahatelností. Potřebujeme se na to soustředit vlastně ihned, neodkládat to neustále, protože na číslech se ukazuje, že když přijde nějaká krize, výchozí pozice je horší.
Když jsme vzali průměrné zadlužení, v tomto případě členů eurozóny před krizí 2008, pak byla krize 2008, 2009 - Lehman Brothers, pak byly roky konjunktury v Evropě a před začátkem covidu byla horší situace než před začátkem krize 2008 i po těch letech konjunktury v Evropě. To samé pak platilo i s důsledky války na Ukrajině a energetické krize.
Neočekávám ale rychlou dohodu. Když se podíváte i teritoriálně, jak signatáři jsou rozmístěni, ta dohoda nebude jednoduchá, protože debaty jdou směrem k výdajovému pravidlu, ne jenom k poměru vůči HDP. To Česká republika a naši odborníci vítají a nebude jednoduché k tomu dojít, ale to je ta evropská věc.
My to vlastně nepotřebujeme k tomu, abychom se bavili o vlastní konsolidaci veřejných financí, takže pokud bude šance, že ten projekt, myšlenka daňové brzdy, případně úpravy zákona o rozpočtové odpovědnosti, budou mít šanci na ústavní většinu, tak jsem pro, abychom intenzivně jednali. Řekněme si to poctivě - pokud někdo řekne, že stávající stav vyhovuje, je to plně legitimní politické stanovisko a nemusíme zatěžovat experty, aby nám desítky a desítky hodin připravovali podklady. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Paní předsedkyně Schillerová se hlásí do rozpravy. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Alena Schillerová: Děkuju za slovo. Oceňuji, že tady prostě opravdu věcně a korektně debatujeme. Nezneužiji interpelace a téma té interpelace k tisícům otázek, které bych měla na pana ministra, který tady teď je, určitě to učiním v jiné době. Měla bych tisíce otázek a víte, že je neustále ve veřejném prostoru kladu, k rozpočtu a tak dále, ale teď se tady držíme tématu interpelace a to je daňová brzda.
Já si myslím, že ta debata - my se nikdy nebráníme žádné debatě. Rozumím tomu, že aby nám tady vytvářeli experti Ministerstva financí, kteří teď bezesporu mají spoustu jiné práce, nějaká stanoviska a my to potom odmítli, je zbytečné. V tuto chvíli jsme před dveřmi, kdy se tady strhne boj o daňový balíček, to je bezesporu jisté. Ten balíček zvyšuje daně plus odvody - asi čerpám z vašeho materiálu, pane ministře - o 73 miliard. To znamená, že se tady vlastně ocitáme politicky v něčem, co vláda, zejména ODS, slíbila a nedodržela. Tento týden to přiznal místopředseda sněmovny za ODS pan Skopeček, který tedy našel tu odvahu a řekl: Ano, porušili jsme svůj slib. Ale to si určitě řekneme při projednávání balíčku.
Já si dovolím ještě jednu takovou... Proto je teď složité tu debatu vést, protože tady je hodně proměnných. Já si neodpustím to, co tady říkám opakovaně, co patřilo k naší politice - daně řádně vybírat, potom se nemusí zvyšovat. To je jakýsi náš status, který jsme dlouhodobě prosazovali. Velmi mě znepokojilo, když jsem četla, myslím, že tento týden nebo minulý, že se vyjádřila evropská žalobkyně - promiňte, teď mi vypadlo to jméno - a upozornila na to, že podvody na DPH začínají mít nitky do České republiky. To by nebyl dobrý signál a věřím, že se tomu nová generální ředitelka bude věnovat. Takže je tady příliš mnoho proměnných. ***
