(13.30 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)

A především - a tady narážíme na tu diskusi, která se často objevuje - že se nějakým způsobem zpochybňuje model tradiční rodiny, tradičního manželství, jak bylo dlouhodobě chápáno, že tím snad ohrožujeme podstatu tradičního manželství. Já se ptám jak? Jakým způsobem? To, že dva lidé ve stejnopohlavním manželství žijí svůj šťastný život a případně i dětem v tomto stejnopohlavním manželství dávají dostatečnou životní perspektivu žít ve šťastné a stabilizované rodině, jakým způsobem toto ohrožuje tradiční manželství a tradiční model rodiny? Nikdy jsem to nepochopil a myslím si, že současná uspěchaná civilizace má mnoho jiných druhů ohrožení tradiční, konzervativní rodiny tak, jak působí s rolí rodičů, které jsou v ní nějak definovány. Je to třeba to, že máme na svoje děti málo času, necháváme je napospas online světu a podobně. To jsou skutečná rizika, která tady jsou. Jsme ve společnosti, kde je rozvodovost někde okolo 50 %, to je možná to, co ohrožuje naší tradiční rodinu, a měli bychom být schopni se s těmito faktory v naší společnosti vypořádat a označit je jako ta skutečná rizika. Pokud tady máme nějaké procento stejnopohlavních párů, historicky se hovořilo o 4 %, dnes se třeba hovoří o 8 %, já skutečně nevím, jak by 8 % šťastných lidí ve stejnopohlavním manželství mohlo jakýmkoliv způsobem ohrozit mé vlastní manželství. To si ohrožujeme my sami, ale úplně jinými záležitostmi.

Já bych vás chtěl poprosit, aby ta debata byla otevřená, aby byla otevřená jiným názorům a aby byla od začátku kultivovaná, protože jenom tak můžeme dospět k tomu, že tato Poslanecká sněmovna rozhodne.

Jenom jedna poznámka. Já bych si nepřál, aby tento materiál byl pouze v Poslanecké sněmovně projednán - to je samozřejmě legitimní, otevřeli jsme ten bod - já za sebe, za klub Starostů a nezávislých, bych si samozřejmě přál, aby tento zákon byl schválen. Jsme připraveni k debatě a jsme připraveni samozřejmě vyslechnout i vaše názory, případně se někam v té debatě posouvat, ale myslím si, že tak, jak je nastaven ten návrh zákona v současné době, je to absolutně jednoduché. Tenhle návrh umožňuje rovnost, tenhle návrh zamezuje diskriminaci určité skupiny obyvatel a tenhle návrh umožňuje rodinné štěstí lidem, kterým doteď umožněno nebylo. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a v tuto chvíli mám zde jednu faktickou poznámku, paní poslankyně Nováková. Máte slovo.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Ráda bych navázala na předřečníka, na pana ministra, který mluvil o tom, že to, že jsme ve svazku manželství, je vlastně základní kvalifikace pro to, abychom byli šťastní. A je tam takové jako zvláštní, že stejnopohlavní páry jsou nesmírně konzervativní na rozdíl od poloviny párů ve společnosti, kde převažuje názor, že se vůbec, že institut manželství je zbytečný, a také tihleti, kteří... a my někteří si to nemyslíme.

Já třeba bych dávala přednost tomu, aby děti, které žijí v rodinách nesezdaných párů, tam je ta nejistota úplně obrovská, a přesto téměř - a dneska už víme, že to je 49 ku 51 procentům - přesto ty páry, které se nechtějí brát, říkají, že manželství je přežitek. Takže jenom takový... teď jsem si všimla toho zvláštního aspektu, jak homosexuální páry jsou zvláštním způsobem konzervativní.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou se dále hlásí paní poslankyně Válková.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, kolegové, já jsem vůbec nechtěla vystupovat a brát prostor těm, kteří jsou řádně přihlášení do diskuse, ale když už tady budeme operovat těmi čísly, která tady zazněla trošku od mé předřečnice, vaším prostřednictvím, paní poslankyně Novákové, pro mě ne zrovna jasně, tak já taky budu argumentovat čísly.

Já si myslím, že není třeba komplikovaně srovnávat nesrovnatelné, jablka s hruškami, jak tady teď zaznělo, ale můžeme si říct jedno číslo, já jsem to měla připravené pro své vystoupení, a jenom to jedno číslo, aby nás provázelo při těch našich úvahách. Jsme tady od toho, že máme mandát těch, kteří nás zvolili, k tomu, abychom reprezentovali jejich mínění.

Víte, že jsem také předkladatelkou a velmi od začátku prvního volebního období se snažím prosadit zákon, ústavní zákon o celostátním referendu. Tam bychom se mohli zeptat, ale všech občanů, co si přejí skutečně, ale já vnímám to, co tady pan ministr Rakušan také zdůraznil, ten vývoj, ke kterému došlo i v posledních zhruba osmi letech.

Když jsem se ptala seniorů, jestli by chtěli zakotvit institut stejnopohlavního manželství, v prvním volebním období nechtěli. Teď už mám mnoho procent, a nemám reprezentativní výzkum, takže nebudu říkat, kolik, určitě jich není nadpoloviční většina, a senioři 65+ ale již mají vnuky, mají ve svém příbuzenstvu děti, potomky, kteří žijí způsobem, který už se nebojí žít, to znamená, jsou v partnerském svazku s někým, kdo je z té komunity, buď gay, nebo lesba, a oni vědí, že nejsou šťastní, takže se to mění.

A my máme v současné době prokazatelně 65 % Čechů a Češek, kteří souhlasí s tím, aby se gayové a lesbické páry mohli brát jako manželé. Mimochodem, to je tak zhruba 5 milionů voličů (Předsedající: Paní poslankyně, dvě minuty uplynuly.) a voliček. Ano, já končím, já jsem jenom chtěla upozornit, že ta čísla máme k dispozici, a já je samozřejmě ve svém projevu potom (Předsedající: Děkuji.) všechna podrobně budu prezentovat.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vzhledem k tomu, že s faktickou se nikdo dále nehlásí, poprosím paní poslankyni Urbanovou. Máte slovo.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Hezký den, kolegyně, kolegové. Všichni víme, že tady začínáme projednávat něco, co se nás všech velmi osobně dotýká, a dalece to přesahuje spory, které mohou obsahovat buď racionální, nebo občas i iracionální pro a proti. Vždycky v tom budou emoce. I já jsem teď poměrně nervózní z toho projevu, protože budu osobní, a nevěřím, že by u toho hlasování někdo svoje hodnoty a svoje svědomí mohl dát stranou. Samozřejmě, životní zkušenosti hrají velkou roli. Možná se budete pousmívat, že o životních zkušenostech tady mluvím já, jedna z nejmladších poslankyň, přesto vám svůj příběh zkusím předat.

Důvod, proč podporuji manželství pro všechny, je ten, že stejnopohlavní páry považuji za naprosto stejné páry jako ty heterosexuální. Není v tom rozdíl. Ono totiž nejde o sex, byť ty debaty k tomu často vedou, a upřímně řečeno, nejsou moc důstojné. Jde o lásku, o to, kdo se komu líbí, s kým chce trávit čas, s kým chce žít. My tomu nezabráníme, ti lidé spolu budou žít, třeba i na hromádce. Ale pokud jsme tradicionalisté, pokud chceme, aby manželský svazek měl pro lidi smysl, měli bychom jim přece umožnit v takovém svazku žít se všemi právy a povinnostmi, které k tomu patří.

Já moc tradiční nejsem, asi je to i generační záležitost, kdy o ten v uvozovkách papír moje generace tolik neusiluje, a už vůbec ne brzy. U mě se to pojí i s další životní zkušeností, kterou je rozvod mých rodičů. Byla jsem hodně malá a měla jsem to štěstí, že moje maminka založila novou rodinu s mým nevlastním tatínkem, a tak dnes ve dvaatřiceti letech mohu říct, že mám táty dva. Oba mám ráda, s každým z nich mám trochu jiný vztah, daný tím, kolik času jsem s nimi strávila, ale oba mám ráda a oni oba mají rádi mě - bez ohledu na geny. V téhle rodině mám ségry - nevlastní, určitě, nemáme stejné oba biologické rodiče, ale já o nich jako o nevlastních vlastně vůbec nemluvím ani nesmýšlím, protože jsou to přece moje ségry.

Připadá mi bizarní na jednu stranu mluvit o tom, že je pro někoho důležitá rodina. Pro mě je to taky hodnota, vážím si jí právě proto, že vím, jak náročné je se v těchto mnohdy složitých vztazích pohybovat, jak moc je vzácné, když vás má někdo doopravdy rád, i když nemusí - a pak na druhou stranu říkat, že pokud někdo není něčí vlastní dítě, znamená to, že to není úplná či tradiční rodina, že je nějak rozbitý, že je snad poškozené zboží. Přitom jaká jiná rodina je skvělá, než ta plná lásky? Řešíme tu lidi, kteří by ji dětem chtěli dát, místo toho, abychom řešili týrání dětí, situaci těch, kteří opravdu žijí v násilné rodině, která pro jejich budoucnost není dobrá. Takové děti v těch rodinách často necháváme a nepomůžeme jim.

Ne vždy manželství rodinu automaticky založí. Je pak nenaplněné? Znamená to, že je špatné, že nesplnilo nějakou společenskou úlohu? Myslela jsem, že takové přemýšlení je už překonané, svazky proto, abychom dostali třeba byt - což byl mimochodem případ mých rodičů, případně zakládání rodiny kvůli rodičovskému příspěvku. To přece lidé, kteří vedou náš stát, chtít nemají. Kde je přemýšlení o tom, aby se tu prostě dobře a naplněně, a hlavně svobodně žilo? Svobodně ve smyslu volby. Pokud nebudu chtít mít děti, nebudu je mít. Pokud budu chtít žít se ženou, žít s ní budu. Nechte mě ten svazek formalizovat právě proto, abych vytvořila rodinu. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP