(pokračuje Karel Havlíček)

71.
Návrh poslanců Josefa Bernarda, Markéty Pekarové Adamové,
Olgy Richterové, Martina Baxy a Jany Pastuchové na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 241/ - prvé čtení

Jenom podotýkám, že máme zde informaci, že má být sloučena rozprava. Poprosil bych někoho, kdo by navrhl. Měli jsme avízo, že má být sloučena rozprava.

Hlásí se s přednostním právem paní předsedkyně. Máte slovo, paní předsedkyně.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Děkuji za slovo, já jenom upřesním. Včera sice pan předseda Benda navrhoval, abychom zařadili bod 83, Listina základních práv a svobod, za tento tisk, a říkal, že si myslí, že právě z toho důvodu že by k tomu měly být sloučeny rozpravy, ale o ničem takovém se samozřejmě nemohlo ještě včera hlasovat ani to nemohlo být navrženo, protože ten bod se musí nejdříve otevřít. Takže pokud má někdo zájem o sloučení rozpravy k těmto dvěma tiskům, to znamená, bodu 71 a 83, je potřeba, aby tak navrhl a my o tom všichni rozhodli hlasováním, to je standardní postup. Já to teď ale nejdu navrhnout, abych byla správně pochopena, jenom upřesňuji ten postoj pro ty, kteří by třeba tak učinit chtěli. Já tak učinit nechci. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S přednostním se hlásí pan místopředseda Bartošek.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane místopředsedo. Jenom pro upřesnění, vzhledem k tomu, jakým způsobem jste schůzi řídil, chci se zastat vašeho postupu, protože já jsem vám v tomto tu informaci předal. Samozřejmě v případě, že nezazní návrh na sloučení rozpravy, budeme pokračovat bod po bodu. Takže jste postupoval v souladu s tím, jak jsme se spolu domluvili, já vám za to děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: To je v pořádku, děkuji. Pan předseda Benda.

Poslanec Marek Benda: Já se moc omlouvám, paní předsedkyně myslím, že trošičku urychlila proces, ale mně to nevadí. Obvykle bylo zvykem, že byla přednesena dvě úvodní slova k tisku a teprve potom se rozhodovalo o tom, že druhý tisk bude projednáván společně, ale já jsem pro. Myslím si, že si zaslouží tento tisk, abychom ho projednávali ve sloučené rozpravě s Listinou základních práv a svobod. Myslím si, že jsou to věci, které spolu bezprostředně souvisí. Je to součástí nějakých řekněme kulturních soubojů, abych nepoužíval populární slovo kulturních válek. Myslím si, že by bylo správně, abychom rozpravu o smyslu, významu manželství a registrovaného partnerství, případně manželství pro všechny, vedli společně, takže já navrhuji, abychom tu rozpravu sloučili.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, takže v tuto chvíli dám hlasovat o návrhu na sloučení rozpravy. Je zájem o odhlášení, takže vás poprosím, abyste se přihlásili. Zatím zagonguji. A můžeme tedy prosím hlasovat.

Zahajuji hlasování, táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 141, přihlášeno 135, pro bylo 52, proti bylo 34. Výsledek: zamítnuto.

Konstatuji, že sloučená rozprava nebude, a můžeme pokračovat v prvním bodě, a to je bod 71. Ještě jenom zopakuji, že se jedná o návrh poslanců Bernarda, Pekarové Adamové a Richterové, Baxy a Pastuchové, poslanců a poslankyň samozřejmě, na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, sněmovní tisk 241. Jsme v prvém čtení. Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 241/1.

Já prosím nyní, aby předložený návrh uvedl za navrhovatele pan poslanec Josef Bernard.

A poprosím všechny v sále, jestli by se mohli ztišit. Ještě jednou vás žádám, kolegyně, kolegové, prosím, zejména z pravé strany sněmovny, prosím. Děkuji.

Poslanec Josef Bernard: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem rád, že téměř rok po samotném předložení projednávané novely občanského zákoníku, která je v systému evidována jako sněmovní tisk 241, mohu před vás předstoupit jako zástupce skupiny pěti předkladatelů, jmenovitě kolegyň paní Pekarové Adamové, Richterové a Pastuchové a pana kolegy Baxy, a otevřít tak dnešní diskusi.

Totožný návrh byl předložen v předchozím volebním období, ale s koncem volebního období řečeno sněmovní hantýrkou: spadl pod stůl. Základním principem navrhované právní úpravy je poskytnout stejnopohlavním párům a jejich dětem stejnou důstojnost a stejnou ochranu rodinného života, jako je zákonem poskytovaná manželům a jejich dětem, a zajistit jim tak rovné postavení nejen ve společnosti, ale i v právu. Cílem navrhované právní úpravy tedy není přiznat registrovaným partnerům jiná nebo větší práva než manželům.

Lesbické a gay registrované páry mají podle mezinárodního práva stejné právo na ochranu rodinného života jako partneři opačného pohlaví a mají stejné právo na ochranu s ním spojených hodnot, jako je vzájemná péče, založení rodiny a výchova dětí. Navržená úprava nevytváří žádný speciální režim pro gaye a lesby, pouze stávající fungující systém rozšiřuje i na ně. Řeší se tím několik základních problémů. Již nebudeme rozlišovat na my a oni a všechny vztahy budou mít zákonem uznanou stejnou důstojnost. Děti vychovávané ve stejnopohlavních párech přestanou žít v právní nejistotě. A jsou to i věci čistě praktické, jako je společné jmění, nárok na určité sociální dávky, výživné, dědění a tak podobně. (Řečník se odmlčel pro velký hluk v sále.)

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Prosil bych ještě jednou všechny v sále, aby se ztišili. Děkuji.

Poslanec Josef Bernard: Předkládaná novela občanského zákoníku spočívá zjednodušeně v tom, že manželství již nebude definováno jako svazek muže a ženy, ale mělo by se stát svazkem dvou lidí, tedy bez ohledu na jejich pohlaví. Dále se novela občanského zákoníku promítne do úpravy při osvojení, společné adopce a společného pěstounství, které je přístupné pouze manželům. Platná úprava takovou možnost registrovaným párům nedává. Novela rovněž zasahuje do zákonů o důchodovém pojištění, evidenci obyvatel, rodných čísel, o matrikách a o specifických zdravotních službách.

Co se stane s registrovaným partnerstvím, které máme v současné době? Již uzavřená registrovaná partnerství zůstanou v platnosti, do budoucna už ale nebude možné uzavírat nová. Ta již uzavřená bude možné změnit na manželství uzavřením řádného manželství.

Faktem je, že jedna skupina lidí je diskriminovaná, nemohou uzavírat sňatky, nemají stejná práva. Přál bych si, abychom to v tomto volebním období napravili. I já jsem byl vychováván v rodině, která nepřijímala komunitu LGBT. V průběhu svého života jsem ale názor změnil, změnil jsem ho zejména pod vlivem publikovaných vědeckých názorů, svých přátel, a přiznám se, i pod vlivem své manželky. Ostatně podle průzkumů 5,7 milionu našich spoluobčanů úpravu manželství, do kterého by mohly vstupovat i stejnopohlavní páry, také podporuje. Manželství pro gay a lesbické páry je otázka lidská, nikoliv politická. Vždy tomu tak bylo a již v minulém volebním období to deklarovaly kluby napříč téměř celým politickým spektrem.

Vážené kolegyně a kolegové, téma narovnání práv stejnopohlavních párů se odkládá již dlouho. Tento návrh si zaslouží, aby se jím detailněji zabývaly odborné sněmovní výbory, a zaslouží si to především ti, kterých se to týká. Jde o úpravu, která je běžná v řadě zemí Evropské unie i jinde. Není jediný důvod, proč bychom statisícům gayů a leseb a jejich dětem měli upírat možnost mít rodinu a získat právní oporu jistoty a stabilitu, které plynou z manželství. Pokud někdo v této zemi platí daně, je právoplatným občanem této země, měl by mít také rovnoprávné zacházení. To by mělo platit pro všechny páry a rodiny.

Všem vám děkuji za to, že jste hlasovali pro zařazení tohoto návrhu, a věřím, že povedeme konstruktivní debatu. Děkuji za pozornost. (Potlesk v pravé části sálu.)

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane předsedo. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Aleš Dufek. Máte slovo.

Poslanec Aleš Dufek: V rámci své zpravodajské pozice se vás pokusím provést spíše tou technickou částí, co se vlastně navrhuje. Můj předřečník měl pravdu v tom, že jde samozřejmě primárně o § 655 občanského zákoníku a pak předpisy s tím související, právě s manželstvím. Ale když to vezmu popořadě, první, co se mění, je § 29 občanského zákoníku. Máme doposud úpravu takovou, že když některá osoba změní pohlaví a přitom působí v řádně uzavřeném manželství, tak takové manželství zaniká. Nový návrh v podstatě říká, že takové manželství nezaniká, a ten druhý partner pak samozřejmě, pokud nechce v daném svazku setrvávat, musí vlastně jít cestou klasického úředního rozvodu takového svazku.

Pokročím samozřejmě k tomu hlavnímu, k § 655 občanského zákoníku. Dovolím si ho tady citovat celý v novém znění, protože vy máte samozřejmě pouze a jen ten poslanecký návrh. V novém znění bude § 655 vypadat tak, že "manželství je trvalý svazek dvou lidí vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc." To znamená, teď jsem vám četl nové znění § 655.

Paragrafy 656, 679 jsou skutečně spíše technického rázu ohledně neplatných manželství, případně určitých nesrovnalostí, které by pak vznikaly při osvojení.

Já si myslím, že tohle asi je dostačující z hlediska jaksi technického jakoby hodnocení nebo zdůraznění tady tohoto návrhu. Zbytek řeknu v obecné rozpravě, do které se tímto hlásím.

A ještě bych chtěl zdůraznit, že stanovisko vlády České republiky v této věci je neutrální.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. V rozpravě jste řádně přihlášen, ale předtím ještě s přednostním právem se hlásila paní místopředsedkyně Olga Richterová. Máte slovo, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, velice děkuji za slova svého předřečníka, který tady myslím velmi citlivě popsal to, čím prochází mnohý člověk v životě, a sice změnou názoru. Něco, co si třeba někdy v určité fázi života myslíme, že vidíme tak, a ne jinak, se prostě pod vlivem řady okolností změnit může. A já bych vás, vážené kolegyně a kolegové, kteří třeba si nejste jisti významem té normy, kterou dnes projednáváme, chtěla přizvat k tomu, se nad tím zkusit zamyslet tímto novým způsobem, způsobem otevřeným možné změně. Proč? Protože jde o věc, která má řadu rovin, jednu právní. Žijeme v zemi, kde zatím nejsou rovná práva pro všechny občany a občanky, a je to čistě dané tím, jakou mají vrozenou sexuální orientaci. A ta druhá rovina je symbolická. Jde o to, že právě tenhle aspekt našeho bytí lidmi, naší lidskosti se stává často základem nějakých potíží. Třeba na sousedním Slovensku i bohužel kvůli orientaci dvou mladých lidí došlo k vraždě, k obrovské tragédii. A my si myslím máme možnost i symbolicky přispět k tomu, aby k takovémuto násilí pokud možno nedocházelo.

Já se tady vyjadřuji i za stranu Pirátů, nejenom za sebe osobně. Vyjadřuji se také za spoustu liberálních voličů a také za spoustu voličů třeba stran jiných, ale smýšlejících tak, že v této otázce, v otázce manželství pro všechny, v otázce narovnání práv všech lidí v této zemi, je možné udělat něco, co nikomu neubližuje a spoustě lidem to pomůže, zkrátka možnost vstoupit do manželství dát každému svéprávnému dospělému člověku, který chce s někým životem jít, nést spolu to dobré i to zlé, a tento svazek před úřady chce mít i jako druh právní jistoty.

A teď k tomu, co dnes možné není, co dnes řadě lidem umožněno není. Už to tady zaznělo, já to řeknu na dvou příkladech, na dvou příbězích, ať si to umíme každý představit.

Ten jeden příklad je myslím jednoduchý. Mnozí jistě známe rodiny, kde například dvě mámy vychovávají společně dítě nebo dvě, tři děti. Děje se to běžně v naší zemi, je to realita a v situaci, kdy jedna z nich například zemře, a to se také občas stane, je to smutné, ale takový život někdy je, pak ty děti nemají žádnou právní jistotu, pokud zemřela jejich biologická maminka. Dnes nemáme totiž možnost ani takzvaného přiosvojení pro toho druhého registrovaného partnera či partnerku. Takže situace, kdy děti žijí v nějakém stabilním svazku, ti dva lidé, rodiče, se o ně starají, vodí je do školy, chystají jim svačiny, ale taky s nimi jsou, když jsou nemocné, ale když už je to dítě třeba hospitalizované, tak není možné, aby s ním ten, kdo není jeho zákonným zástupcem, kdo není oficiálním biologickým rodičem, hospitalizován byl, není možné mu to zaručit - je to jenom na dobré vůli, někde vyjdou vstříc, ale není to zdaleka jisté. Takže to je třeba právo dítěte na přítomnost zákonného zástupce, které je narušeno. Nebo ten příklad - i ten mám bohužel ve svém širším okolí - náhlého úmrtí, situace, kdy zůstal dvanáctiletý chlapec a nyní musí druhá žena, která ho celý jeho život vychovává, bojovat o to, aby ho mohla mít v péči. Proč je tomu tak? Protože jsme ani to přiosvojení zatím neumožnili. Za Piráty si tedy přejeme, aby v takovýchto situacích děti ta rovná práva měly, aby jejich rodiče, lidé, co se o ně starají roky, měli také nějakou právní jistotu, a současně i povinnosti, protože to je pak druhá stránka mince. Někdy nastane i to, že někdo i po těch letech péče jen tak odkráčí, a to taky není fér. A zase jsme v situaci, kde určité skupině lidí jasně říkáme: Pokud jste uzavřeli formální svazek, sňatek, přijali jste jak práva, tak povinnosti. A pak je jiná skupina, kde vlastně ty povinnosti uložené nejsou. I o tom pojďme mluvit.

A druhý příběh, co vám chci říct, druhý příklad. Já mám malé děti, mnozí z vás určitě máte také malé děti, anebo třeba malá vnoučata. Proč o tom mluvím? To je věk, kdy ještě nikdo nevíme, jakou budou mít orientaci. Prostě netušíme, jak to budou v životě mít, ale předpokládám, že si každý přejeme, aby naši blízcí byli šťastní. Já si to rozhodně přeju, a přitom nevím, jak to bude. A to, co tady dneska budeme projednávat, je taky příležitost, abychom i v situaci, kdy i my osobně budeme třeba konfrontováni s nějakou takovouto věcí v blízkém okruhu - a je velmi pravděpodobné, že se to někomu z nás zde v této Sněmovně stane - abychom věděli, že jsme narovnali práva a povinnosti, že nedělíme lidi na dvě kategorie a že každý v naší zemi, který se rozhodne uzavřít formální sňatek, bude chtít před úřady, před autoritami do manželství vstoupit, tu možnost reálně i symbolicky mít bude.

Já to tedy ještě jednou shrnu. Zkusme se na to podívat tímto pohledem, pohledem našich dětí, vnoučat, pohledem toho, že v praxi mnoho takzvaných duhových rodin děti vychovává. Ta realita v naší společnosti je, pojďme před tím nezavírat oči. Já bych jim ráda pomohla, aby děti, které vyrůstají v láskyplném stabilním a bezpečném prostředí, mohly také mít právní jistotu. Může se stát, že nenastane žádná tíživá situace, že na ně nedopadne to, že nemají ty dva zákonné zástupce, ale ve spoustě případů bohužel jim druhý oficiální rodič chybí, ať už jde o situace nemoci, hospitalizace, anebo třeba, to je samozřejmě v menším počtu případů, díkybohu, ale úmrtí.

A ještě na závěr. Nejde vůbec podle mého názoru o politiku, ale o to, abychom si řekli, že je to věc důstojnosti, lidské důstojnosti, nemít ty dvě kategorie, nevytvářet dvě kategorie, když to není potřeba. Není to potřeba ve 29 zemích světa. I katolické Irsko či Španělsko dospělo k tomu, že z právního důvodu nevidí, proč dělit lidi na dvě kategorie. A víte, co se stalo poté, co byl zákon o takzvaném manželství pro všechny schválen v těchto zemích? Vlastně nic velkého. Prostě několik tisíc lidí potom ve velmi brzké době uzavřelo sňatky a postupně ti, kteří se vzít chtějí, se nadále berou. A pak se stala ještě jedna věc, že se v zemích, které přijaly manželství pro všechny, snížila sebevražednost, zejména mladých lidí z LGBT komunity, lidí, kteří se necítí ještě tak jistí ve své roli v tomto světě a v období dospívání nebo rané dospělosti je prostě obrovsky důležité, když společnost vyšle ten signál: My vám nabízíme naprosto stejnou budoucnost jako každému jinému, nehledíme na to, jakou máte sexuální orientaci, hledíme na to, že jste stejní lidé jako my všichni ostatní, platíte stejné daně, a když máte totožné povinnosti, mějte také rovná práva. Toto se stalo ve 29 zemích světa. Já bych si velmi přála, aby se to stalo i u nás. Od roku 2018 to za Piráty prosazujeme i zde ve Sněmovně. Jsem velice ráda, že to dnes přišlo na projednávání, že tady mám řadu kolegů a kolegyň, kteří budou také vystupovat, předpokládám, že s velmi obdobnými argumenty.

Ale závěrem: pojďme umožnit, ať vlastně stát nestrká nos do osobních záležitostí lidí, ať každému umožní, chce-li do svazku vstoupit, ať do něj vstoupí, a když se tak stane, ať z názvu toho svazku nemusí být každému zřejmé, jak to kdo osobně má - to je taky věc soukromí. Když to bude manželství, tak zkrátka to bude pro všecky nejsnazší a i symbolicky nejpřínosnější a nejdůstojnější. Děkuju za to, že budete otevření a budete zvažovat i takovéto pohledy. Ještě jednou děkuju. (Potlesk zprava.)

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S přednostním právem je přihlášen pan vicepremiér Vít Rakušan. Máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Jenom krátká poznámka k atmosféře projednávání tady v Poslanecké sněmovně. Všichni cítíme, že názory v různých poslaneckých klubech jsou opravdu různé, a já bych moc žádal o to, abychom tohle neviděli optikou žádné politiky rozdělení na to, kde v našich poslaneckých lavicích sedíme. Je to nějaký přístup, který v sobě máme, byť já za poslanecký klub Starostů a nezávislých mohu říci, že my návrh na schválení manželství pro všechny jednoduše podporujeme. Chápu, že i diskuse u nás v poslaneckém klubu nějaká byla, je tady určitě nějaký názorový vývoj několika lidí, ale já jsem chtěl i kolegy poprosit - byť nejsem předsedajícím, omlouvám se za to: pokud chceme mluvit, mluvme na mikrofon a respektujme, že v této věci máme odlišné názory, nečastujme se různými připomínkami, které zaznívají tu a tam ze sálu. Není to důstojné té debaty, máme každý možnost mluvit tady u řečnického pultíku a vyjádřit k této věci svůj názor.

Já si prostě a jednoduše myslím, že společnost se vyvíjí. Pokud jsme někdy v 19. století hovořili o rovném volebním právu, tak jsme se na to dívali jako na nějakou danost, kterou jsme téměř viděli jako nějaký vzdálený cíl, kterého snad ani není možné dosáhnout. Pokud se podíváme na volební právo žen, věc, která nám samozřejmě a logicky přijde v dnešní době absolutně přirozená, potom zjistíme, že v takové civilizované a příkladné zemi, jako je Švýcarsko, je to poměrně novinkou, která přišla až v druhé polovině 20. století. A takových historických paralel a příkladů by se dala najít celá řada. Společnost se prostě vyvíjí, vyvíjí se dál a myslím si, že naše společnost už v současné době dospěla do stadia - a dívá se tak na to většinově i naše veřejnost - kdy prostě jsme připraveni k tomu, přijít s institutem manželství, který bude pro všechny, který nebude jenom pro heterosexuální páry, bude i pro páry stejnopohlavní.

A především - a tady narážíme na tu diskusi, která se často objevuje - že se nějakým způsobem zpochybňuje model tradiční rodiny, tradičního manželství, jak bylo dlouhodobě chápáno, že tím snad ohrožujeme podstatu tradičního manželství. Já se ptám jak? Jakým způsobem? To, že dva lidé ve stejnopohlavním manželství žijí svůj šťastný život a případně i dětem v tomto stejnopohlavním manželství dávají dostatečnou životní perspektivu žít ve šťastné a stabilizované rodině, jakým způsobem toto ohrožuje tradiční manželství a tradiční model rodiny? Nikdy jsem to nepochopil a myslím si, že současná uspěchaná civilizace má mnoho jiných druhů ohrožení tradiční, konzervativní rodiny tak, jak působí s rolí rodičů, které jsou v ní nějak definovány. Je to třeba to, že máme na svoje děti málo času, necháváme je napospas online světu a podobně. To jsou skutečná rizika, která tady jsou. Jsme ve společnosti, kde je rozvodovost někde okolo 50 %, to je možná to, co ohrožuje naší tradiční rodinu, a měli bychom být schopni se s těmito faktory v naší společnosti vypořádat a označit je jako ta skutečná rizika. Pokud tady máme nějaké procento stejnopohlavních párů, historicky se hovořilo o 4 %, dnes se třeba hovoří o 8 %, já skutečně nevím, jak by 8 % šťastných lidí ve stejnopohlavním manželství mohlo jakýmkoliv způsobem ohrozit mé vlastní manželství. To si ohrožujeme my sami, ale úplně jinými záležitostmi.

Já bych vás chtěl poprosit, aby ta debata byla otevřená, aby byla otevřená jiným názorům a aby byla od začátku kultivovaná, protože jenom tak můžeme dospět k tomu, že tato Poslanecká sněmovna rozhodne.

Jenom jedna poznámka. Já bych si nepřál, aby tento materiál byl pouze v Poslanecké sněmovně projednán - to je samozřejmě legitimní, otevřeli jsme ten bod - já za sebe, za klub Starostů a nezávislých, bych si samozřejmě přál, aby tento zákon byl schválen. Jsme připraveni k debatě a jsme připraveni samozřejmě vyslechnout i vaše názory, případně se někam v té debatě posouvat, ale myslím si, že tak, jak je nastaven ten návrh zákona v současné době, je to absolutně jednoduché. Tenhle návrh umožňuje rovnost, tenhle návrh zamezuje diskriminaci určité skupiny obyvatel a tenhle návrh umožňuje rodinné štěstí lidem, kterým doteď umožněno nebylo. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a v tuto chvíli mám zde jednu faktickou poznámku, paní poslankyně Nováková. Máte slovo.

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Ráda bych navázala na předřečníka, na pana ministra, který mluvil o tom, že to, že jsme ve svazku manželství, je vlastně základní kvalifikace pro to, abychom byli šťastní. A je tam takové jako zvláštní, že stejnopohlavní páry jsou nesmírně konzervativní na rozdíl od poloviny párů ve společnosti, kde převažuje názor, že se vůbec, že institut manželství je zbytečný, a také tihleti, kteří... a my někteří si to nemyslíme.

Já třeba bych dávala přednost tomu, aby děti, které žijí v rodinách nesezdaných párů, tam je ta nejistota úplně obrovská, a přesto téměř - a dneska už víme, že to je 49 ku 51 procentům - přesto ty páry, které se nechtějí brát, říkají, že manželství je přežitek. Takže jenom takový... teď jsem si všimla toho zvláštního aspektu, jak homosexuální páry jsou zvláštním způsobem konzervativní.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou se dále hlásí paní poslankyně Válková.

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, kolegové, já jsem vůbec nechtěla vystupovat a brát prostor těm, kteří jsou řádně přihlášení do diskuse, ale když už tady budeme operovat těmi čísly, která tady zazněla trošku od mé předřečnice, vaším prostřednictvím, paní poslankyně Novákové, pro mě ne zrovna jasně, tak já taky budu argumentovat čísly.

Já si myslím, že není třeba komplikovaně srovnávat nesrovnatelné, jablka s hruškami, jak tady teď zaznělo, ale můžeme si říct jedno číslo, já jsem to měla připravené pro své vystoupení, a jenom to jedno číslo, aby nás provázelo při těch našich úvahách. Jsme tady od toho, že máme mandát těch, kteří nás zvolili, k tomu, abychom reprezentovali jejich mínění.

Víte, že jsem také předkladatelkou a velmi od začátku prvního volebního období se snažím prosadit zákon, ústavní zákon o celostátním referendu. Tam bychom se mohli zeptat, ale všech občanů, co si přejí skutečně, ale já vnímám to, co tady pan ministr Rakušan také zdůraznil, ten vývoj, ke kterému došlo i v posledních zhruba osmi letech.

Když jsem se ptala seniorů, jestli by chtěli zakotvit institut stejnopohlavního manželství, v prvním volebním období nechtěli. Teď už mám mnoho procent, a nemám reprezentativní výzkum, takže nebudu říkat, kolik, určitě jich není nadpoloviční většina, a senioři 65+ ale již mají vnuky, mají ve svém příbuzenstvu děti, potomky, kteří žijí způsobem, který už se nebojí žít, to znamená, jsou v partnerském svazku s někým, kdo je z té komunity, buď gay, nebo lesba, a oni vědí, že nejsou šťastní, takže se to mění.

A my máme v současné době prokazatelně 65 % Čechů a Češek, kteří souhlasí s tím, aby se gayové a lesbické páry mohli brát jako manželé. Mimochodem, to je tak zhruba 5 milionů voličů (Předsedající: Paní poslankyně, dvě minuty uplynuly.) a voliček. Ano, já končím, já jsem jenom chtěla upozornit, že ta čísla máme k dispozici, a já je samozřejmě ve svém projevu potom (Předsedající: Děkuji.) všechna podrobně budu prezentovat.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vzhledem k tomu, že s faktickou se nikdo dále nehlásí, poprosím paní poslankyni Urbanovou. Máte slovo.

Poslankyně Barbora Urbanová: Hezký den, kolegyně, kolegové. Všichni víme, že tady začínáme projednávat něco, co se nás všech velmi osobně dotýká, a dalece to přesahuje spory, které mohou obsahovat buď racionální, nebo občas i iracionální pro a proti. Vždycky v tom budou emoce. I já jsem teď poměrně nervózní z toho projevu, protože budu osobní, a nevěřím, že by u toho hlasování někdo svoje hodnoty a svoje svědomí mohl dát stranou. Samozřejmě, životní zkušenosti hrají velkou roli. Možná se budete pousmívat, že o životních zkušenostech tady mluvím já, jedna z nejmladších poslankyň, přesto vám svůj příběh zkusím předat.

Důvod, proč podporuji manželství pro všechny, je ten, že stejnopohlavní páry považuji za naprosto stejné páry jako ty heterosexuální. Není v tom rozdíl. Ono totiž nejde o sex, byť ty debaty k tomu často vedou, a upřímně řečeno, nejsou moc důstojné. Jde o lásku, o to, kdo se komu líbí, s kým chce trávit čas, s kým chce žít. My tomu nezabráníme, ti lidé spolu budou žít, třeba i na hromádce. Ale pokud jsme tradicionalisté, pokud chceme, aby manželský svazek měl pro lidi smysl, měli bychom jim přece umožnit v takovém svazku žít se všemi právy a povinnostmi, které k tomu patří.

Já moc tradiční nejsem, asi je to i generační záležitost, kdy o ten v uvozovkách papír moje generace tolik neusiluje, a už vůbec ne brzy. U mě se to pojí i s další životní zkušeností, kterou je rozvod mých rodičů. Byla jsem hodně malá a měla jsem to štěstí, že moje maminka založila novou rodinu s mým nevlastním tatínkem, a tak dnes ve dvaatřiceti letech mohu říct, že mám táty dva. Oba mám ráda, s každým z nich mám trochu jiný vztah, daný tím, kolik času jsem s nimi strávila, ale oba mám ráda a oni oba mají rádi mě - bez ohledu na geny. V téhle rodině mám ségry - nevlastní, určitě, nemáme stejné oba biologické rodiče, ale já o nich jako o nevlastních vlastně vůbec nemluvím ani nesmýšlím, protože jsou to přece moje ségry.

Připadá mi bizarní na jednu stranu mluvit o tom, že je pro někoho důležitá rodina. Pro mě je to taky hodnota, vážím si jí právě proto, že vím, jak náročné je se v těchto mnohdy složitých vztazích pohybovat, jak moc je vzácné, když vás má někdo doopravdy rád, i když nemusí - a pak na druhou stranu říkat, že pokud někdo není něčí vlastní dítě, znamená to, že to není úplná či tradiční rodina, že je nějak rozbitý, že je snad poškozené zboží. Přitom jaká jiná rodina je skvělá, než ta plná lásky? Řešíme tu lidi, kteří by ji dětem chtěli dát, místo toho, abychom řešili týrání dětí, situaci těch, kteří opravdu žijí v násilné rodině, která pro jejich budoucnost není dobrá. Takové děti v těch rodinách často necháváme a nepomůžeme jim.

Ne vždy manželství rodinu automaticky založí. Je pak nenaplněné? Znamená to, že je špatné, že nesplnilo nějakou společenskou úlohu? Myslela jsem, že takové přemýšlení je už překonané, svazky proto, abychom dostali třeba byt - což byl mimochodem případ mých rodičů, případně zakládání rodiny kvůli rodičovskému příspěvku. To přece lidé, kteří vedou náš stát, chtít nemají. Kde je přemýšlení o tom, aby se tu prostě dobře a naplněně, a hlavně svobodně žilo? Svobodně ve smyslu volby. Pokud nebudu chtít mít děti, nebudu je mít. Pokud budu chtít žít se ženou, žít s ní budu. Nechte mě ten svazek formalizovat právě proto, abych vytvořila rodinu.

Chápu, že je tady mnoho lidí, kteří s mým pohledem nesouhlasí, a dokážu pochopit, že prostě svět není černobílý. Pro diskusi budeme mít čas ve druhém čtení, ale teď je čas si pojmenovat ten základ. Stejnopohlavní páry nemají stejná práva v této společnosti jako páry heterosexuální. Pojďme to, prosím, napravit. To, jak to napravíme, si pojďme říct ve druhém čtení, byť já budu vždycky hájit nulovou diskriminaci.

A ještě jednu poslední věc. Prosím, nebuďme v té následující debatě nedůstojní. Já jsem tu mluvila o své zkušenosti, jsem přesvědčena o tom, že ideální rodinu tady v této místnosti má velká menšina z nás. Osobně se mě dotýká mluvení o tom, zda je možné či není možné mít dva otce, když tu zkušenost prostě mám. Už jsem tu nějaké homofobní řeči zaznamenala a fakt to není nutné. Hlasování to neovlivní a kvůli tomu, abychom byli v médiích, snad není nutné někoho urážet. Tak vám děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a s přednostním právem se hlásí pan zpravodaj.

Poslanec Aleš Dufek: Je mi teď na začátku souzena role nějakého advokáta diaboli tady vůči tomu návrhu, který byl podán. Samozřejmě vnímám tady ty příběhy, vnímám tady jakési osobní postoje, ale chci říct, že když se říká A, musí se říct také B. Souhlasím s tím, co tady myslím říkala paní místopředsedkyně Sněmovny, že skutečně tohleto má velký význam, tady to, o čem jednáme, protože dle mého názoru to je skutečně největší změna soukromého práva snad od roku 1811, protože i starý rakouský občanský zákoník byl postavený na tom, že v podstatě máme matku, otce a dítě, kteří tvoří rodinu. A pak se tak nabalovaly ty různé fakty, další práva a práva, a takhle vlastně fungovalo to soukromé právo to občanské a my tady vlastně do toho vstupujeme a měníme to po 212 letech úplně jinak, skutečně úplně jinak. Jedna poznámka.

A druhá poznámka, kterou bych tady k tomuto měl. Je to samozřejmě logické, že když jakýmsi způsobem podřadíme vztahy stejnopohlavních osob pod rovinu občanského zákoníku, tak jim vzniká právo právě na rodinu, proto jsem citoval celý § 655, a na právo mít právně děti. To znamená, říkejme i tady tohle B. To znamená, že jde v této chvíli o děti, že vytváříme model otec-otec-dítě, matka-matka-dítě, tímto schválením tady tohoto zákona. A já se osobně fakt domnívám, že je to na zvážení, že to není tak úplně jednostranné, jak říkali tady předřečníci. Já si myslím, že i to dítě má právo znát své biologické rodiče, znát svůj původ, vědět, kde jsou jeho kořeny, kdo byla jeho matka, kdo byl jeho otec, protože nevím, jestli jsou nějaké nové poznatky v biologii, že ze dvou spermií může vzniknout člověk, či případně ze dvou vajíček může vzniknout člověk.

Takže prosím vás, já budu tady na tohle racionálně upozorňovat jako neustále tady na ty příběhy, které samozřejmě chápu. Ale ta objektivní realita je trošku posunuta. (Potlesk napříč sálem.)

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a další řádně přihlášenou do diskuse je paní Michaela Šebelová. Ve tři čtvrtě budu muset přerušit, čili máme dvě minuty.

Poslankyně Michaela Šebelová: Vážený pane předsedající, děkuji vám za slovo. Vzhledem k tomu, že budu muset svůj projev přerušit, v podstatě jenom částečně zareaguji na předřečníka, a to také velmi osobně, protože jsem vdaná, jsem heterosexuálně zaměřená, ale nemohu mít již děti. Už nemohu mít děti, a přesto, kdybych se rozvedla se svým mužem, tak mi bude umožněno, abych do manželství znovu vstoupila. Jako starostka obce jsem oddala desítky párů, které byly starší, které se třeba braly podruhé, potřetí, a braly se právě proto, že chtěly mít vyjasněny svá práva majetkově v rodině a tak dále. A také bylo zjevné, že biologicky již nebudou moci nikdy mít děti, a přesto těmto párům náš zákon umožňuje tento manželský svazek uzavřít. A já v tom opravdu nevidím rozdíl. Myslím si, že není dobré v té debatě slučovat biologii, protože samozřejmě, ano, shodneme se na tom, že dítě vznikne... to si nemusíme tady myslím na půdě Poslanecké sněmovny říkat, jak se to dělá, že jo? (Pobavení v sále.) Ale zároveň přece vydáváme těm dětem tu rodinu. A máme jistotu, že ve všech manželských párech, ve všech rodinách, které dneska jsou, ty děti vychovávají jejich biologičtí rodiče? Myslím si, že tu jistotu nemáme, a na to je potřeba upozorňovat. A já bych ten svůj projev normálně začala trošku jinak, ale budu v něm pokračovat pravděpodobně tedy zítra, protože můj příběh je trošku jiný, a já bych chtěla hovořit o tom, že my opravdu musíme začít mluvit o lidech, začít vnímat to, že LGBT - za mě to není žádná komunita. Nejsou to lidé, kteří žijí někde uzavřeně... (Předsedající: Paní poslankyně, nastal čas.) Dobře, děkuji, budu pokračovat zítra. (Potlesk zprava.)

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vzhledem k tomu, že na 13.45 máme pevně zařazené volební body, přerušuji tímto bod 71 a otevírám bod číslo

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 6. 11. 2023 v 15:58.