(pokračuje Markéta Pekarová Adamová)

Potvrzení trvání stavu legislativní nouze

 

Poslanec Marek Výborný: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, milé kolegyně, milí kolegové, děkuji za slovo. Já bych na úvod rád řekl jednu věc k proceduře, tak abychom se vyhnuli zbytečným diskusím, případně nepochopení v průběhu dnešního jednacího dne. Tak jak už zaznělo z úst paní předsedkyně, schůze byla svolána podle § 99 jednacího řádu a to znamená, že celý § 53 jednacího řádu se nepoužije. Na vysvětlenou. Znamená to, že o případném jednání a hlasování po 19., 21., případně 24. hodině vůbec nebudeme hlasovat, jsme v režimu § 90 a tato schůze tento i následující jednací dny probíhá kontinuálně. Takže to jenom na vysvětlenou, abychom se tady potom nedohadovali, jestli se má v 19 či 21 hodin schůze přerušit. Tak to je k tomu.

A pokud jsem se přihlásil do rozpravy k legislativní nouzi, tak mi dovolte jenom krátké vyjádření a možná dovysvětlení toho, co mylně občas zaznívá ve veřejném prostoru a v médiích, když se dotazují mnozí nebo i veřejnost na to, zda je oprávněné projednávat návrh zákona o úpravě mimořádné valorizace v legislativní nouzi. Tak si jenom zopakujme to, co předcházelo v minulých týdnech. Vláda, a je to dohledatelné z veřejných zdrojů, nikdy nezpochybňovala to, že v roce 2023 bude muset přistoupit k mimořádné valorizaci. To nikdy nebylo zpochybněno. Nicméně vláda pracovala s těmi předpoklady, s tou predikcí, kterou vydala centrální banka - Česká národní banka, o které také hovořili zástupci Národní ekonomické rady vlády, a to že ta mimořádná valorizace se nákladově bude pohybovat někde okolo 15 miliard korun, v těch nejčernějších předpokladech okolo 20 miliard. I z úst ministra financí jasně zaznělo, že s tímto nákladem, s touto položkou, si je státní kasa připravena poradit. I dopředu bylo avizováno, že samozřejmě státní rozpočet není něco, co by nemohlo býti upravováno v kontextu vývoje inflace, a tak dále, v průběhu rozpočtového roku. 10. února - znovu opakuji, je to důležité, protože velmi často to vyvolává nepochopení - 10. února v pátek, pamatuji si to velmi dobře, protože pan vicepremiér dostal ta čísla Českého statistického úřadu tady na stůl, sedí tady za mnou, a já když jsem ho sledoval, když ta čísla viděl a jeho barva pleti se začala dramaticky měnit a já jsem se začal obávat o jeho zdraví, tak jsem pochopil, že ta čísla zdaleka neodpovídají tomu, co bylo predikováno všemi institucemi, to znamená, když to převedeme na ta čísla, tak skokově došlo k nárůstu inflace, a tak jak to tedy sdělil Český statistický úřad 10. února, o 8,6 procentního bodu. Čili dramaticky více, než bylo předpokládáno.

No, a protože od tohoto čísla, od tohoto údaje se odvíjí i výpočet mimořádné valorizace ze zákona, tak samozřejmě ten náklad najednou nebyl 15 miliard, ale byl 34,8 nebo 38,4 miliardy, to není teď důležité. Dramaticky více. No a od tohoto bodu, od tohoto jasného, Českým statistickým úřadem sděleného data se potom odvíjejí všechny následující kroky, které učinila vládní koalice, vláda jako celek, Ministerstvo práce a sociálních věcí. A vzhledem k tomu, že je opět jasně dáno, že o mimořádné valorizaci a její výši musí vláda rozhodnout do 50 dnů vládním nařízením, do 50 dnů od konce měsíce, kdy došlo k tomuto skokovému narušení inflace, čili od 31. ledna, tak bylo také zřejmé, že ten zákon musí být nejpozději 22. března účinný, to znamená zveřejněný ve Sbírce zákonů.

Proto vláda přistoupila v okamžiku, kdy zástupci opozice, s kterými o tom bylo jednáno - opět není pravda, že nebyli dotazováni, byli dotazováni - jasně sdělili, že nepřistoupí na projednávání tohoto návrhu režimu § 90, kdy by to teoreticky bylo stihnutelné, a už dopředu avizovali všechny možné obstrukce, tak vládě skutečně nezbylo nic jiného než použít tento krajní nástroj, nikdo z toho nemáme radost, ale tento krajní nástroj, to znamená § 99 a projednávání návrhu ve stavu legislativní nouze. Je to opřeno o nález Ústavního soudu z 1. března roku 2011, kdy už tehdy v obdobném případě bylo jasně řečeno, že jsou splněny podmínky pro projednávání návrhu ve stavu legislativní nouze, tak jak je Ústavní soud definoval, a to proto, že v jednacím řádu se jasně hovoří v § 99, že lze projednávat zákony ve stavu legislativní nouze v případě, že - cituji - státu hrozí značné hospodářské škody. A není to jenom 19,4 miliardy vázané k valorizaci 1. července tohoto roku. Samozřejmě to má konsekvenci do všech dalších valorizací a my se kumulativně dostáváme k částce 100 miliard korun. A já pevně doufám, že bez ohledu na to, k jakému politickému klubu tady kdo patří, tak o částce 100 miliard korun nikdo nebude pochybovat, že jsou vážné hospodářské škody.

Právě proto tedy vláda přistoupila s ohledem k nevůli opozice jednat v jiném režimu, tak abychom splnili tu podmínku 22. března, k projednání ve stavu legislativní nouze. Proto si jsem si dovolil tady jasně, snad srozumitelně, vysvětlit všechny důvody, které k tomu pana ministra Jurečku a vládu vedly, a právě proto vás chci požádat, abyste stav legislativní nouze podpořili, aby se o tom nevedla rozprava nad rámec toho, abychom vlastně se nedostali do protimluvu. Pokud jsme ve stavu legislativní nouze, tak máme jednat skutečně ve stavu legislativní nouze, čili v nějakém rozumném časovém rámci, a neříkám, že musíme za hodinu hlasovat, ale v nějakém rozumném časovém rámci, protože pak skutečně jako zákonodárci budeme ctít to, co je napsáno v návrhu tohoto zákona. Děkuju pěkně.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Já ještě upřesním, že schůze je svolána podle § 51 odst. 4, jsme však v režimu § 99 jednacího řádu a vyloučen je § 53 odst. 1.

Nyní tedy s faktickou poznámkou chce reagovat na toto vystoupení paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Já samozřejmě tím, že je otevřená rozprava, proto jsem tam dala faktickou poznámku. Mě zaujalo vystoupení vaše, pane poslanče, prostřednictvím paní předsedající, když jste řekl, že pan premiér zesinal, když viděl tu částku, nebo pan vicepremiér zesinal. Já se divím, že nezesinal, když tam v tom rozpočtu měl tu nulu. To bych zesinala zase já. Že zesinal až ex post. To je jedna věc.

Jsem známá tím, že samozřejmě dbám na to, aby ten legislativní postup byl správný, protože, jak víte moc dobře, osm let jsem tu legislativu připravovala. Proč jste tedy ve své podstatě tento rok neudělali tu legislativu řádně, aby tato legislativa byla platná od 1. 1. 2024? Proč to ženete přes legislativní stav nouze?

A další věc, co říkám, to jsou stát dotazy na vás. Když tady říkáte o našich důchodcích, že způsobí hospodářské škody, to jako... mám to chápat tak, že ti důchodci, kteří mají ten důchod neustále, tak doteď ty hospodářské škody nezpůsobovali? Způsobí je tou valorizací, která je tady díky této vládě 17,5 %, a ten zákon je měl právě ochránit před tím, když tato situace nastala, že jsme nikdo nečekali, že tato situace nastane, to je fakt, ale taky nikdo nepředpokládal, že to takhle vyženete tu inflaci a že se dostaneme tam, kam jsme se dostali! (Potlesk vlevo.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Vondráček, následuje paní poslankyně Ožanová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Radek Vondráček: Paní předsedkyně, děkuji za slovo. Jsem zlehka překvapen, že je otevřená rozprava, tak nám to začíná dřív. Já jenom, něco mi tam chybělo, pane předsedo, protože už jsme tady stav legislativní nouze řešili vícekrát a vždycky, třeba u pandemického zákona, nebo co to bylo, zdanění neočekávaných příjmů, vždycky vystoupil někdo z koalice - nebo co jsme dělali ve stavu legislativní nouze? Windfall tax? Pandemák jednou a pak ještě nějaký daňový zákon taky. (Debata poslanců stojících okolo řečnického pultu.) Možná zastropování. Omlouvám se těm, co neslyší, že na mě mluví pan ministr. Já jenom že vždycky vystoupil třeba pan předseda Benda a říkal, že z toho nemá vůbec radost, ale že už je to naposled. Vy jste taky řekl, že z toho nemáte radost, ale zapomněl jste tedy ještě dodat, že to je naposled, protože mně už to v tom chybělo. Říkáte to pořád. Měli byste v tom být konzistentní. Děkuji. (Potlesk vlevo.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Další s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Ožanová a následuje pan poslanec Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážená paní předsedkyně. Vážení členové vlády, děkuji, že je vás dneska tady trochu víc. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já s tím mám opravdu problém. Chci reagovat na kolegu Marka Výborného, prostřednictvím paní předsedkyně. Já mám problém se zdůvodněním legislativního stavu nouze. Je pravda, že ve svém projevu se tím budu zabývat obšírněji, ale nicméně říct, že zákonná valorizace způsobuje hospodářskou škodu, je prostě absurdní. Já když jsem se připravovala, tak mi ta vládní rovnice, kterou si dovolím sdělit - důchodce rovná se hospodářská škoda - přijde opravdu absurdní. Prosím, nezdůvodňujte svoji neschopnost tímto způsobem a neříkejte, že se jedná o legislativní stav nouze. Děkuji. (Potlesk vlevo.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pan poslanec Juchelka s faktickou poznámkou, pak následuje pan poslanec Foldyna.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já taktéž moc děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych tady spíše očekával, že ten stav legislativní nouze bude obhajovat některý z právníků, kteří jsou ve vládě, například odcházející pan ministr spravedlnosti Blažek, který nám k tomu řekne své stanovisko, nebo tady pan ministr Šalamoun, Šalomoun, pardon, který je v Legislativní radě vlády, a také mě zajímá samozřejmě i spousta právníků, kteří sedí v lavicích vládní koalice. Tady máme paní poslankyni Decroix, prostřednictvím paní předsedající, pana poslance Haase, to jsou všechno renomovaní právníci, a mě zajímá, jestli oni jsou skutečně komfortní s tím, že budeme tady tento velmi vážný zákon, který, a to je ta druhá legislativní věc, který je opravdu taktéž na vodě, budou obhajovat, a jakým způsobem to obhajovat budou, abychom na to mohli reagovat. A samozřejmě, že pan předseda klubu Výborný, vaším prostřednictvím, je velmi statečný, že jako pedagog tady obhajuje stav legislativní nouze, nicméně si myslím, že by to měla být záležitost právníků. Proto moc prosím, aby pan ministr jeden jako druhý tady vystoupili a řekli nám, proč se tady toto děje ve stavu legislativní nouze, když vláda na změnu toho valorizačního mechanismu měla třeba půl roku, čtyři měsíce a mohlo to jít v klasickém legislativním procesu. Děkuji. (Potlesk vlevo.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pan poslanec Foldyna s faktickou poznámkou. Následuje pan poslanec Okleštěk. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji vám, paní předsedkyně, za slovo. Dámy a pánové, jednou se vaše děti budou stydět za to, že vy jste tady teď byli. Věřte mi, že se budou stydět, protože jestli si myslíte, že je valorizace starobních důchodů ohrožením této republiky, že je to ohrožením lidských práv nebo že to je ohrožením nějakých hospodářských škod, tak to jste hodně na omylu. Vy jste si prostě vymysleli, že pod vějičkou těchto věcí dneska v legislativně úplně jiném procesu přijmete to, že okradete české důchodce. To je prostě tristní, co se v této Sněmovně děje. A já věřím tomu, že jednou vás vaše děti za tohle budou soudit! (Celá řeč pronesena velmi hlasitě.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pan poslanec Okleštěk s faktickou poznámkou. Následuje pan poslanec Výborný.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, já jsem původně vůbec nechtěl vystupovat. Víte, že já šetřím svými vystoupeními, protože si myslím, že by se mělo vystupovat, jenom když to nebylo už řečeno. Jenomže právě z vládní koalice pořád slyším podporu těch témat dokola, tak se musím k tomu přidat.

Stav legislativní nouze. Ono to zní úplně jasně. Já jsem samozřejmě připraven také na vystoupení k tomu samému vlastnímu bodu. Ale protože pan Výborný tady tu rozpravu zahájil, tak já se ptám: kde máte ty úředníky z Úřadu vlády, kde máte ty kolegy a odborníky na ministerstvech? Když jste byli v opozici, tak jste říkali, že na každou tu pozici máte připravených x lidí. Ale v listopadu už přece byly jasné signály, že se blíží vysoká inflace. Nikoho z vás ty signály ani neupozornily, že se něco děje? Vás překvapilo a členové vlády zesinali, když se dověděli čísla ze statistického úřadu. Já si myslím, že drtivá většina poslanců vůbec nezesinala, protože to tušila. Akorát členové vlády ty informace neviděli.

Pan Stanjura řekl v otázkách Václava Moravce, že rozpočet to unese. Tak čeho se bojíte? Chcete ožebračit seniory, tak jste si to nějak naplánovali? Tady je legitimní očekávání seniorů, že budou podpořeni, že dostanou nějakou korunu. Vy kopete příkopy mezi seniory a těmi mladšími. Uvědomujete si vůbec, co tady připravujete? Vy si myslíte, že ti senioři, pokud mají těch - (Předsedající upozorňuje na čas.) Děkuji, já se vrátím.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Nyní pan poslanec Výborný s faktickou poznámkou, následuje pan poslanec Brázdil.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Považuji za slušné odpovědět na dotazy, které zazněly od paní poslankyně Peštové, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně. Já jsem se to snažil vysvětlit, proč ne v prosinci, ale proč po tom 10. únoru. Zaznělo to tady, znovu opakuji. Na co jiného už by vláda měla slyšet, než jsou predikce centrální banky? To bylo, co se týkalo vaší vlády, každé vlády. Takže to je myslím vcelku zřejmé.

Co chci zdůraznit. O tom, že je potřeba upravit ten valorizační mechanismus, o tom ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka hovoří dlouhodobě a bude to a je to součástí diskutované důchodové reformy. Ale teď se bavíme o mimořádné valorizaci v měsíci červenci.

Potom bych velmi poprosil - a to se týká opět paní kolegyně Peštové, ale i dalších. Prosím, nikdo tady neřekl a z mých úst tady nezaznělo, že důchodci, senioři, způsobí vážné hospodářské škody. Tady ta zkratka, proti které se musím jednoznačně ohradit, je něčím, co přesně odpovídá tomu stylu diskuse, který tady bohužel vedete. Nic takového nezaznělo. Valorizace bude, senioři dostanou v průměru přidáno 770 korun a průměrný důchod se dostane přes 20 000 korun. V poměru k průměrné hrubé mzdě se dostaneme na 20 %. Což když ještě zohledníme to, že důchody jsou nedaněné, rozdíl... Na 50 %, já se omlouvám - na 50 % průměrné hrubé mzdy a průměrného důchodu. Což když ještě zohledníme to, že důchody nejsou daněné - a bavíme se o hrubé mzdě - tak je samozřejmě výrazně nad těch 50 %. Tak prosím neříkejme tady to, že někdo ožebračuje důchodce nebo že oni způsobí vážné hospodářské škody. Není to tak, důchody budeme zvedat. Jenom se taky chceme chovat tak, jak jsme slíbili. To znamená, jako odpovědní hospodáři. Děkuji za pozornost.

Jo, a ještě, pardon, jedna věc - (Předsedající upozorňuje na čas.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Je třeba se přihlásit znova. Následuje pan poslanec Brázdil s faktickou poznámkou. Připraví se pan ministr Jurečka s faktickou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji, paní předsedkyně, za slovo. Já bych chtěl ve své faktické reagovat na kolegu Výborného, prostřednictvím vás. Pane kolego, vy jste sem přišel jako první. Máme před sebou dlouhou štaci. Nasekal jste tolik chyb, mluvíte o tom, že jsme v legislativní nouzi. No, nejsme. My to teprve musíme potvrdit, ještě nejsme. (Námitky z pléna, že jsme.) Dobře. Já si myslím, že nejsme. Teprve tímto to potvrdíme.

Další, co bych chtěl říct. Pak jste nasekal spoustu chyb v tom, že vás paní předsedkyně opravovala v těch paragrafech. To jsem snad řekl dobře. Nadělal jste chyby. Teď jste mluvil o tom, že určitě dostanou důchodci nějakých míň peněz. No, nedostanou. My se vy postaráme o to, aby dostali to, co dostat mají. Vy tady mluvíte, jako kdyby už bylo všechno hotovo. No nic není hotovo. Bude to dlouhé. My se budeme snažit, aby důchodci dostali to, co řádně dostat mají. A za mě, začít takhle bylo nešťastné. Pojďte to napravit a dejte to tak, jak to má být. Tak jak vás opravovala paní předsedající. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Já ráda opravím i vás, pane poslanče. Jsme legislativní nouzi. Teď jednáme o tom, jestli ji Poslanecká sněmovna potvrdí, tak ať jsme korektní.

Následuje pan ministr Jurečka a připraví se paní poslankyně Schillerová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Dobré dopoledne, vážená paní předsedkyně, kolegyně kolegové. Já jsem původně čekal, že ve svém řádném vystoupení shrnu všechny ty vážné důvody, proč tento návrh tady předkládáme, včetně odůvodnění stavu legislativní nouze.

Pro své kolegy z opozice: Prosím pěkně, věnujte pozornost bodu 11 tohoto návrhu. Má 22 stran, není to tak dlouhé. Takže na straně 13 v bodu 11 je jasné odůvodnění, proč tento návrh předkládáme ve stavu legislativní nouze, i s odkazem na dřívější nálezy Ústavního soudu. Je to tam jasně logicky popsáno.

Teď z pohledu té záležitosti, pokud jde o dopady. Opravdu je to tak, že pokud neuděláme tu úpravu o valorizačním mechanismu, tak to znamená v letošním roce výdaj 34,4 miliardy korun. V roce příštím a všech dalších 58,8 miliardy korun, které se už vždycky budou jenom nějakým tempem podle toho, jak se o tom budoucnu rozhodne, valorizovat. Stane se z toho trvalý mandatorní výdaj.

Tady padly ty děti. Silná emoce, jestli nám děti poděkují, nebo ne. Myslím si, že je fakt potřeba se dívat i na tu vyváženost té mezigenerační solidarity, protože právě ty děti dneska těmi odvody na sociální pojištění financují ten důchodový systém. Budou financovat i to, když si na to půjčíme, včetně úroků. Takže je potřeba se opravdu dívat tou optikou opravdu, tak jak jako hospodář nahlíží na to nejenom optikou letošního rozpočtu, ale i rozpočtu příštích 5, 10, 15, 20 let. To si myslím, že je klíčové. To, jestli někdo říká tady z pléna, jestli tu budeme, nebo nebudeme. Odpovědná politika je právě o tom, že bez ohledu, jestli tady budu, nebo nebudu, tak mám na to pohlížet se zodpovědností za ty budoucí generace.

Já všechny další věci velmi rád podrobně zdůvodním ve svém hlavním vystoupení, které tady budu mít. Jsem řádně přihlášen. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Děkuji za dodržení času. Nyní tedy paní předsedkyně Schillerová s faktickou poznámkou. Následuje paní poslankyně Oulehlová.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Já už mezitím hlavní důvod, proč jsem chtěla vystoupit, a to, odkdy je pan předseda Výborný mluvčím vlády, ale to už teď zhojil pan vicepremiér Jurečka.

Já budu mít také hlavní vystoupení a tam také rozeberu ty důvody, proč si myslím, že to není ani způsobilé ke schvalování ve stavu legislativní nouze, ani (?) ty důvody, proč s tou novelou nesouhlasíme. Teď mám pouze velice krátký čas, tak ho využiji k tomu, abych vyzvala pětikoalici, abych vyzvala vládu: Stáhněte ten návrh. Stáhněte ho, dokud je čas. Myslela jsem si, že to bude vyžadovat novelu zákona o státním rozpočtu. V neděli jsem v diskusním pořadu České televize zjistila od pana ministra Stanjury, že ty peníze v rozpočtu najde. Tím pádem základní problém je odstraněn. Nevidím tedy, v čem jsou ty hospodářské škody. Pojďte k jednacímu stolu a pojďte se bavit o valorizačním schématu, které by bylo účinné od 1. ledna 2024, tak jako jsme to loni udělali u valorizace plateb za státní pojištěnce. Vyhnete se obrovské ostudě, která pravděpodobně může skončit u Ústavního soudu. Pokud to zruší, budete muset ty peníze vyplatit včetně úroků, a pak budete muset zvažovat, jestli vůbec máte právo této zemi vládnout. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Paní poslankyně Oulehlová, pan poslanec Hrnčíř pak následuje. Všechno faktické, kterých je zatím patnáct. Prosím.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Dobrý den, vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové. My tady máme schválit vlastně stav legislativní nouze, a to z důvodu, že pokud dojde k valorizaci důchodů, hrozí nám velké hospodářské škody. Já bych vás jenom chtěla poprosit, až budete hlasovat, přemýšlejte nad tím, nebo vzpomeňte si na to, že rozhodujete vlastně o osudech svých rodičů, prarodičů, sousedů, lidí, kteří tuto zemi budovali. Je to vlastně poslední generace, když budeme mluvit osmdesát plus, kde všichni pracovali, všichni odváděli do systému, starali se o nás. Díky nim jsme tam, kde jsme. Nestavme je nyní proti mladým, protože tak to není. Ti mladí, my, nebo ti mladí jsou tady proto, že ti, kteří dnes pobírají důchody, se o nás starali. A ještě jedna věc. Nezapomeňte, že ty lidi potom naženete na úřady práce a ve finále se to může ještě více prodražit, než kdybychom teď jednali racionálně. Děkuji. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pan poslanec Hrnčíř s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Nacher. Máte slovo

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Já si na úvod jenom dovolím takovou jednu citaci. "Nechci pokračovat v trendu nastoleném současnou vládou, kdy bylo právo obcházeno, a zároveň s tím nález Ústavního soudu, který podmínky legislativní nouze jasně vymezil. Pro mě není právní stát jen slovo." Tolik Markéta Pekarová Adamová 24. listopadu 2021. Paní předsedkyně Pekarová Adamová, dovolil jsem si citovat vaše slova, když jste vyslovila nesouhlas s vyhlášením stavu legislativní nouze minulou vládou. Namítala jste porušování legislativy a pokřivení principu právního státu. Já se vás tedy ptám, kterou ze zákonných podmínek podle vás splňuje stav legislativní nouze, který jste minulý týden vyhlásila. Připomínám, že se musí jednat o stav, kdy jsou zásadně ohrožena základní práva a svobody občanů, stav, kdy je zásadním způsobem ohrožena bezpečnost státu nebo když státu hrozí značné hospodářské škody, třeba vlivem živelních pohrom. Je naprosto absurdní, že jste před rokem a čtvrt tak velmi bojovala za dodržování legislativy, a dnes si z ní děláte trhací kalendář.

A jenom chci říct, že připodobnit důchodce k živelním pohromám nebo něčemu podobnému, to je naprostý nonsens. To jsou lidi, kteří budovali tuto zemi, kterým vděčíme za to, že tady jsme. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Já vás ještě, pane poslanče, odkážu na § 60 odst. 1, kde faktická poznámka má reagovat na průběh rozpravy, což ta vaše nesplňovala. Takže upozorňuji, abychom dodržovali i tento paragraf našeho jednacího řádu.

Pan poslanec Nacher a následuje paní poslankyně Ožanová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní předsedkyně. Vážená vládo, dámy a pánové, já budu reagovat na kolegu Marka Výborného, který řekl, že až v únoru se vláda dozvěděla o té vysoké inflaci. Tak já bych tady chtěl říct, že to není pravda. Já jsem si teď kontroloval a díval jsem se na všechny predikce, které tady byly od října, listopadu, v prosinci, České národní banky, Ministerstva financí. Všechny ty predikce se pohybovaly řekněme mezi 10-16 procenty za rok. Takže ty predikce predikovaly to, že ta inflace bude vysoká. To, že v lednu tam bude ještě výrazný skok vlivem nárůstu cen energií, to bylo všem jasné. O tom jsme se tady přece opakovaně bavili. Takže to, že ta inflace vyletí zrovna v lednu do výšin, bylo jasné. Já mám na to dokonce důkaz. Já když jsem točil svůj pořad Dvojí metr, který máte tak rádi, tady občas to citujete, tak jsem našel rozhovor premiéra Petra Fialy v Blesku.cz, který v listopadu říkal - v listopadu říkal - že máte od NERVu nějaký podklad, který mění ten valorizační mechanismus, aniž byste měnili princip valorizace, ale mění ten mechanismus. Vy jste to tam měli od listopadu.

A ten můj základní dotaz je - tudíž bychom nemuseli řešit legislativní nouzi - proč jste to nepředložili v listopadu, v prosinci, možná na začátku ledna? To je ta základní věc. Já nezpochybňuji to, že je potřeba otevřít debatu o tom valorizačním mechanismu. Já zpochybňuji, že to děláte ve stavu legislativní nouze. A já vám na to odpovím, protože to byla řečnická otázka. No protože byly prezidentské volby. Vy jste to otevřít prostě nechtěli. Po prezidentských volbách už toho času tolik není, proto je stav legislativní nouze. Tak jednoduché to je.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Paní poslankyně Ožanová s faktickou poznámkou a následuje paní poslankyně Peštová. Prosím, máte slovo. (Hluk v jednacím sále.)

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážená paní předsedkyně. Vážení zbývající, předpokládám, tři stateční ministři, kteří jste vydrželi ještě, já budu reagovat ve své podstatě na kolegu Výborného a pana ministra. Tam zazněla určitá výtka o tom, že zkratkovitě uvádíme do éteru ten legislativní stav nouze. Já si dovolím ocitovat přesně, tak jak už říkal pan ministr, jak to zní v tom návrhu zákonu, protože samozřejmě mám to připraveno. "Důvody pro tento výjimečný postup jsou spatřovány zejména ve značných hospodářských škodách, které státu bez přijetí návrhu zákona hrozí." Promiňte, co jiného než to, že se tím řeklo: zákonná valorizace je hospodářská škoda? Promiňte, toto je zcela logická dedukce tady z této vaší věty. Takže promiňte, já budu stále tvrdit, že je to absurdní a že považujete s prominutím, s nadsázkou, důchodce za hospodářskou škodu tohoto státu.

Co se týče vyváženosti mezigenerační, o které hovořil pan ministr. Zeptali jste se někdy důchodců nad 80 let, kolik oni mají důchodu? Jak je to vyvážené? Tam běžně pracující ve standardních profesích mívají důchod 13 000. Opravdu se někomu z vás zdá toto hodně? Domníváte se, že těmto důchodcům je vhodné nepřidávat? Je pravdou, že lidé, kteří jdou do důchodu nyní, mají podstatně větší důchody. Ale zkuste se zabývat generací osmdesát plus. Opravdu je vyčleňujete ze společnosti. Zkuste na to myslet.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Paní poslankyně Peštová a následuje pan poslanec Skopeček. Prosím, máte slovo. Prosím o ztišení v sále.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych chtěla reagovat na pana poslance Výborného, prostřednictvím paní předsedající. Já když jsem mluvila o tom řádném legislativním procesu, tak jsem samozřejmě myslela to, že jste to dávali do mezirezortního připomínkového řízení na dva dny, dali jste to tam patnáctého a sedmnáctého, byl konec února, že jste zkrátili připomínková místa, že jste měli opět další výjimku, opět další výjimku, tudíž nemáte zpracovanou studii dopadů. Takže o čem my se tady bavíme? My se tady bavíme o nějakých hypotetických číslech, která vypadla z Ministerstva práce a sociálních věcí, protože studie dopadů, respektive jaké to bude mít dopady do společnosti, není. Není zpracovaná. Není zpracovaná. Máte výjimku od pana ministra. Ale co mě zajímá, to je to, co říkal tady Patrik Nacher, prostřednictvím paní předsedající, proč jste to nedali do toho mezirezortního připomínkového řízení na delší dobu a nedali jste to tam v září, v říjnu, proč jste, protože ty predikce už jste věděli, věděli jste, že ta inflace bude, a i kdyby nebyla tak vysoká, tak právě proto, z předběžné opatrnosti, tím, že jsem tu legislativu na tom ministerstvu dělala, bych právě měla tu legislativu připravenou tím, že už bych dávno to kolečko udělala. Vy jste neudělali vůbec nic, protože jste si dali do rozpočtu nulu, věděli jste, že žádná inflace nebude, nebo respektive, že ji zkrátíte, a teď už jenom jste načasovali, kdy to přijde. A vy jste to načasovali po volbách, protože jste nechtěli ty volby projet. Tomu rozumím, je to pro vás legitimní důvod. Ale co mě zajímá třeba, proč Ministerstvo práce a sociálních věcí, nebo respektive Ministerstvo financí nezahájilo nějaké jednání, protože třeba když se kouknu na valorizaci restitucí, tak to máme 7 miliard, a tam jste nic nesnížili, tam jste nic nepokrátili. Ani jste nezahájili nějaké jednání, že ta inflace je enormní, že s tím... (Předsedající: Čas.) ... jako správný hospodář nesouhlasíte.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pan místopředseda Skopeček, následuje pan poslanec Brabec.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Děkuji za slovo. Hlásil jsem se ještě v reakci na pana poslance Foldynu, když vystupoval. Chápu, že tady budeme dlouho. Čeká nás poměrně ostrá diskuse. Já se jí vůbec nebráním. Přesto bych chtěl - teď to myslím v dobrém - paní předsedající, pana poslance Foldynu poprosit, abychom si odpustili věty o tom, čí děti se za koho budou stydět. Opravdu to sem nepatří. Já k debatě o důchodech přistupuji i v tom smyslu, že já zase nechci, aby mně jednou moje děti vyčítaly, že na jejich důchody nebudou peníze, protože jsme v době, kdy jsme s tím něco měli udělat, nic neudělali. Ale věřím tomu, že každý z nás, ať už je z SPD, z hnutí ANO, od lidovců, z ODS, vychováváme děti tak, jak nejlépe umíme, aby se za nás nestyděly. Prosím, nepoužívejme tyto věty. Nepatří to sem. Snižuje to politickou kulturu. Držme tu schůzi od začátku v nějakých mantinelech politické kultury, za kterou se nebudeme stydět my ani nikdo z našich dětí. Děkuju. (Potlesk zprava.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pan poslanec Brabec. Připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Richard Brabec: Děkuji za slovo, vážená paní předsedkyně. Pan vicepremiér Jurečka řekl, že on k tomu vystoupí obsáhleji, tak jsem si myslel, že si pan předseda Výborný vytáhl krátkou sirku v rámci koalice, aby to uvedl, protože já mám... (Reakce v sále.) Nelíbila se vám krátká sirka? Co je na tom sprostého? Ale dobrá. Protože prostě musel vystoupit s něčím, za co se ostatní trochu stydí. Protože já jsem přesvědčen, že i v rámci koalice jsou poslankyně a poslanci, kteří se stydí za to, jakou formou je tahleta norma předkládána. Ona to myslím říkala už Berenika a další, mě tedy vyděsilo, pokud máme ministra financí, a předešlu - za stavu, kdy by byl pan ministr Stanjura dříve předsedou opozičního klubu ODS a stalo by se tohleto z naší strany, tak on tady bude viset u stropu jako zepelín a bude na nás prostě křičet, co to je za vládu, která nebyla schopna odhadnout aspoň rámcově inflaci. (Potlesk z lavic ANO.)

Za mě říkám, já si myslím, že by měl být zesinalý celý národ z toho, jakého máme ministra financí, který buď z neznalosti, neschopnosti odhadnout, anebo i z té kalkulace nedal do návrhu rozpočtu ani korunu na mimořádnou valorizaci. O tom se tady bavíme. A teď se to flikuje. Já si myslím, že mnozí z vás si uvědomují, že tohleto je nedůstojné. Paní předsedkyně našeho klubu, paní Alena Schillerová, to jasně řekla. Neriskujte tu ostudu, vezměte to zpátky a pojďte se o tom bavit, protože to opravdu nemůže dopadnout dobře. Chcete jasně okrást důchodce a všichni to vidí! Děkuju za pozornost. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Děkuji za dodržení času. Následuje paní poslankyně Mračková Vildumetzová a připraví se paní poslankyně Balaštíková - s faktickými poznámkami. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, dovolila bych si také reagovat prostřednictvím vás na pana Výborného, který prakticky tady říká, že my něco projednáváme ve stavu legislativní nouze. Chtěla bych jenom připomenout, že stav legislativní nouze navrhla vláda, poslala to paní předsedkyni Poslanecké sněmovny 20. února. A chtěla bych zdůraznit, že o stavu legislativní nouze a o částečné valorizaci důchodů, nebo respektive o zákonu o důchodovém pojištění rozhodla - ne že se ta vláda sešla, že se sešlo těch 18 ministrů, že těch 18 ministrů, kterých máme historicky nejvíc, že o tom jednali, že nějakým způsobem to řešili, tak oni o tom rozhodli per rollam. Pro občany této republiky: rozhodli tak, že to poslali e-mailem, že s tím souhlasí. Je to nedůstojné, je to neskutečné, ale bohužel takto vystupuje a takto přistupuje k těmto zákonům tato současná vláda. A to je fakt.

Chtěla bych zároveň zdůraznit to, co tady řekl pan Hrnčíř. Stav legislativní nouze vyhlásila předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, která 24. listopadu roku 2021 řekla, že nechce pokračovat v trendu nastoleném současnou vládou, kdy bylo právo obcházeno, a zároveň ctí nález Ústavního soudu, který podmínky pro vyhlášení legislativní nouze jasně vymezil. Ten stav legislativní nouze jste vyhlásila vy, paní předsedkyně. My s ním nesouhlasíme.

A pane Výborný, my se teď bavíme tady o tom, že není stav legislativní nouze. Není stav legislativní nouze. Tato Sněmovna ho musí potvrdit. Paní předsedkyně našeho klubu vás vyzvala, ať to sáhnete. (Předsedající: Čas.) Můj čas vypršel, ale já v tuto chvíli si dovolím -

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Prosím, abyste tím pádem respektovala, že je dvouminutový limit, který vám vypršel.

Paní poslankyně Balaštíková, následuje pan předseda Výborný. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Margita Balaštíková: Dobrý den, kolegyně a kolegové. Také bych chtěla reagovat na kolegu Výborného, prostřednictvím paní předsedající. Pane kolego, vy jste řekl, že nikdy nikdo z vás neřekl, že se způsobí hospodářské škody, pakliže bude vyplacena valorizace. Řekl to váš ministr na výboru pro sociální politiku. Hned potom si to dávali kolegové z tohoto výboru na twittery, bavili se tím. A promiňte, nehovoříte pravdu.

Za další. Když si přečteme zdůvodnění, sněmovní tisk 392, kde se vlastně i na tady toto odvoláváte, beru to, že co právník, to právní názor, ale nezlobte se, vy se sám usvědčujete z toho, že nehovoříte pravdu. A kdybyste tedy nevěděli, že to nechcete udělat, tak byste si to přece dali do rozpočtu. A proč jsme se tedy na rozpočtovém výboru zlobili, že nemáte v rozpočtu tu valorizaci? Proč vám Národní rozpočtová rada říkala, že vám tam tato částka chybí? Vy jste se tady usvědčil z toho, že jste nikdy neuvažovali, že to těm lidem vyplatíte. A to prosím vás nemůžete okecat. Protože normální by bylo mít to tam a pak to přesunovat, a vy jste to nedělali. A jenom se vysmíváte občanům, a ještě zneužíváte stavu legislativní nouze.

A když už tady jsem u toho pultíku, tak dalším bodem máte, že vlastně z důvodu mimořádných výdajů vyvolaných dopady války na Ukrajině. Tak já bych se tedy ráda zeptala, jaké finanční výdaje my teď máme? Protože podle mě se jednalo o účetní operaci, kdy jsme tedy bojovou techniku nějakým způsobem ohodnotili, převezli jsme ji na Ukrajinu, protože v té bojové technice naši tankisté nejezdí, nebo řidiči obrněných transportérů, určitě nečerpají z rozpočtu Ministerstva obrany naftu vyrobenou z ruské ropy, když už jsme u toho. A já bych chtěla vědět, co jsme tedy za výdaje měli? (Předsedající: Čas.) Vy se pořád jenom o toto opíráte.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Čas, paní poslankyně. Prosím o dodržování času. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan předseda Výborný a následuje pan poslanec Koten.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji, paní předsedkyně. Předtím jsem nestihl ještě zareagovat na kolegu Aleše Juchelku. On má pravdu v tom, když říká, že nejsem právník. Nikdy jsem se za právníka nevydával. Na druhou stranu jsem pět let členem ústavně-právního výboru a snažím se být učenlivým poslancem, učenlivým žákem. Mimo jiné také pocházím z právnické rodiny, kde jsou i ti, kteří se věnovali právu i na té nejvyšší ústavní úrovni, tak samozřejmě ty věci konzultuji. Tak to jenom tady na vysvětlenou.

Poprosil bych potom vaším prostřednictvím, paní předsedkyně - paní předsedkyně Schillerová moc dobře ví, že jsem předsedou poslaneckého klubu KDU-ČSL, a když zde vystupuji, tak zde nevystupuji za vládu, ale vystupuji se stanoviskem poslaneckého klubu KDU-ČSL. Myslím, že to je jednoduché. Vy to víte, já to vím, že to víte. Tak prosím tady nepodsouvejte veřejnosti a poslancům něco jiného.

Stejně tak prosím pana kolegu Brabce, abychom udrželi opravdu diskusi v nějaké rovině politické kultury. To, kdo se za co má stydět nebo kdo se za co stydí, prosím nechte na tom konkrétním poslanci. Myslím, že by to tak bylo dobře.

A pokud jde o ty argumenty, které jsou tady podsouvány paní předsedkyni Pekarové Adamové a dalším, nebo mně, nebo panu ministru Jurečkovi, myslím, že to tady zaznělo. Všechny důvody toho, proč stav legislativní nouze - který mimochodem teď už je, ano, to je dané zákonem, stačí si přečíst jednací řád - tak tady byly vyřčeny. Ale bohužel tady platí to okřídlené: je to marné, je to marné, je to marné. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pan poslanec Koten. Následuje pan poslanec Kubíček. A prosím, udržme klid v sále. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Dámy a pánové, já bych tady rád zareagoval na předřečníky, vaším prostřednictvím, protože my se tady bavíme stále o stavu legislativní nouze, ale to, čemu má tento stav sloužit, to je naprosto neuvěřitelné.

Padlo tady, že nebyla tato valorizace rozpočtována. No nebyla, nebyla v rozpočtu. A vláda to teď chce ušetřit. A na kom to chce ušetřit? Musíme si říci, že to chce ušetřit na těch nejzranitelnějších, kteří se nemohou bránit. To je tedy opravdu neskutečné.

Někteří tady říkali také, mí předřečníci ctění, aby se tady dodržovala politická kultura v Poslanecké sněmovně. Dobře, tak my tady máme politickou kulturu, že odereme důchodce o jejich valorizaci? Ale vždyť tu inflaci tady přece způsobila vaše vláda! Vaše vláda tady vyváží peníze českých daňových poplatníků z České republiky a vy si to jenom přesouváte z kapitoly do kapitoly. A na důchodce už holt nezbylo. To je naprosto neuvěřitelné. Ta skupina lidí, která se nemůže vůbec bránit! To opravdu, to je neskutečné. Děkuji. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pan poslanec Kubíček a následuje pan poslanec Foldyna. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuju za slovo, paní předsedající. Vážení kolegové, vážené kolegyně, já budu velmi stručný. Já vůbec nechápu, proč by se měl otvírat stav legislativní nouze, protože se tady pořád bavíme o valorizaci a od 1. 7. 2023. Kdybychom procházeli standardním legislativním procesem, tak bychom tady nemohli strašit tím, že tento valorizační mechanismus bude pokračovat i v dalším roce, protože jak ctěná moje kolegyně Alena Schillerová, prostřednictvím paní předsedající, říkala, my jsme byli připraveni se o tom bavit. Byli jsme připraveni se bavit o té změně. Ale ve standardním legislativním procesu.

Tu valorizaci nám tady vyhnala především pozdní opatření v rámci nárůstu energií, která jsme my navrhovali, a vy jste je uskutečnili o půl roku později. A nemůžete se schovávat za to, že to zde nebylo vyřčeno. A jen tak pro upřesnění, na kompenzace zastropování energií tato vláda vyčlenila 100 miliard korun. Ten rozdíl v tom valorizačním mechanismu je 19 miliard korun. Takže myslím, že zbude ještě 81 miliard korun a z těchto peněz by se dostalo i na rodiny s dětmi a na ostatní sociální opatření. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pan poslanec Foldyna a následuje pan ministr Jurečka. Všechno faktické. Ještě prosím o ztišení. Máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji. On pan Skopeček odešel, já jsem mu to chtěl vysvětlit. (Poslanec Skopeček se hlásí, že je v sále, následně jde poslouchat před řečnický pult.) Už je tady. Pane Skopečku, já jsem vám to chtěl... Promiňte, prostřednictvím paní předsedající. Já jsem vám to chtěl vysvětlit. Já jsem se nechal emotivně unést, víte? Já žiju v regionu, kde se nežije lehce, kde to není jednoduché pro lidi. Víte, ti, co chodí do práce, neberou tolik jako ti, co žijí tady v Praze nebo ve Středočeském kraji nebo v těch bohatých regionech. U nás je to opravdu dost problematické. Ráno stojí důchodci před supermarketem a čekají, aby si mohli nakoupit ve slevě. Je to pro ně těžké. Ti důchodci mají často vnoučata, a tak jim pomáhají. Víte, u nás je to... Mně se to úplně těžce říká, pane Skopečku, víte, to je taková těžká situace v místě, kde lidi žijou z ruky do huby. Možná to neznáte. Přijeďte se k nám podívat. Je to těžký. A když ten důchodce se snaží pomoct té rodině a teď jim nebude ani moc dát, kdy ta rodina se bude muset starat o toho důchodce, protože mu to ani nevyjde na ten domov s pečovatelskou službou... Je to emotivní, přátelé. Je to velice emotivní. Přijeďte a zasedejte u nás v regionu, až budete rozhodovat o těchto věcech. Abyste věděli, jaká je tam situace. Přijďte ke Kauflandu ráno v devět, když tam otvírají, nebo k Lidlu nebo k nějakému jinému obchodnímu domu a podívejte se, co si ty lidi kupujou. To nejlevnější, to nejméně kvalitní, protože už jim žádný prachy nezbývají dneska. A vy jim ještě chcete ukrást ten zbytek, na který měli nárok. Promiňte mi tedy, že jsem byl (Předsedající: Čas.) tak emotivní. Promiňte mi to. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pan ministr Jurečka, následuje pan poslanec Novák. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, kolegyně, kolegové, já si dovolím reagovat na celou řadu mých předřečníků a chci tady ilustrovat několik jednoznačných faktů, které opravdu nelze oddiskutovat.

A tady, prosím pěkně, je za prvé informace o tom, jak vypadá dneska struktura vyplácených důchodů v České republice. (Ukazuje graf Rozložení počtu důchodců podle výše důchodu.) To znamená, nejčastěji vyplácený důchod v této zemi je 21 000 korun. Podívejte se vy všichni ostatní, já to nezlehčuji, ale podívejte se v té struktuře, kde jsou opravdu ty osoby s velmi nízkými důchody. A vůči těm právě touto změnou přidáváme více. Těm, kteří mají důchod opravdu na té nejnižší rovině, přidáváme i nominálně více. Takže když tady argumentujete tím, že tato vláda někomu něco chce brát, tak ano, tady je situace taková, že těm, kteří mají ty nejvyšší důchody, budeme valorizovat nižším tempem a těm s těmi nejnižšími důchody přidáme více. A tady opravdu je jednoznačně vidět, jak vypadá situace příjmů starobních důchodců v České republice.

Dovolím si ještě tady také ukázat, když jste tady říkali, jak tato vláda nepřeje seniorům, tak se podívejte - vývoj růstu důchodů za poslední roky. (Ukazuje druhý graf s názvem Průměrný důchod letos přesáhne 20 000 Kč.) Jaké je tempo růstu těch důchodů? O 31 % vzrostou důchody za rok a půl občanů v této zemi, kteří pobírají důchody. Když se podíváme na situaci těch, kteří na ty důchody ve svém pojistném musí vydělat finanční prostředky, tak ta jejich situace zdaleka, zdaleka neroste tímto tempem. (Poznámka poslance mimo mikrofon, že to není faktická.) O tom je ta mezigenerační solidarita. My zvyšujeme důchody v průměru o 760 korun tímto návrhem a lidem s nižšími důchody poměrově a těm s nejnižším i nominálně přidáváme více. Je to reakce moje faktická na to, co tady zaznělo a nebyla pravda.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Já poprosím o ztišení poslance. Faktická slouží k reakci na rozpravu a já se domnívám, že tady v tomto případě bylo reagováno na to, co tady zaznívalo v předchozích příspěvcích, to bylo zcela evidentní. Takže ty námitky prosím když tak vznášejte na mikrofon.

Faktická poznámka, další v řadě, je pana poslance Nováka a následuje paní poslankyně Fialová. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Já si dovolím, vaším prostřednictvím, reagovat na pana kolegu Výborného, který nám tady říkal: nikoho neožebračujeme, nikomu nic nebereme. No berete. Vy jste tady říkal: přidáme 752 korun. Vy máte přidat 1 752 korun! Jestliže nikomu nechcete nic brát, tak to tady můžeme dneska zavřít a jít pracovat, protože jsme tady zbytečně přece.

A na pana kolegu Jurečku, zase vaším prostřednictvím, si dovolím reagovat. S tím jeho super grafem 20 000... Já bych vás chtěl vidět, jak s tím vyjdete vy. Chtěl bych vás vidět. A to, co ten důchodce za vaší vlády dnes díky valorizaci - ne díky vaší práci, díky valorizaci - má dostat, tak je to pořád mnohem míň, než jak mu vzrostly životní náklady díky vaší neschopné vládě. Tak to je.

A pokud se vrátím ke stavu legislativní nouze, tak ono vlastně ano, když si přečtu první část: stav legislativní nouze je možno vyhlásit za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů... A tady můžu skončit, protože vy děláte všechno pro to tím svým pokřivováním zákonů, když vám něco nesedí, tak si to změníte podle sebe. To už hraničí opravdu s tím, že začínáte ohrožovat základní práva a svobody občanů. Styďte se. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Ministry můžete oslovovat napřímo. Paní poslankyně Fialová, následuje pan poslanec Králíček. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji. Já budu reagovat na pana ministra Jurečku. Ráda bych mu připomněla jeho slova z minulého volebního období na 104. schůzi 25. 1. 2021, kde jsme probírali taky legislativní stav nouze, a týkalo se to zákona o veřejném zdraví, takzvaný covid pas jsme tu měnili. A sám pan poslanec - v tu dobu - Marian Jurečka uvedl k otázce stavu legislativní nouze - a teď budu citovat: Já k tomu mám několik stručných poznámek. Kladu si otázku, vládo, jste normální? S tímhle přístupem běžte fakt do háje. Tady byly momenty, kdy bylo potřeba ty věci řešit, řešili jsme tady pandemický zákon, tak se normálně komunikovalo, přišlo se, řeklo se, hledáme parametry na shodě, uděláme to ve stavu legislativní nouze. Sedli jsme na to, za čtrnáct dnů byl hotový legislativní proces. Teď žádná dohoda, žádné avízo, žádná snaha o jednání o shodě na parametrech. Přijdete s tak širokým návrhem, chcete ho teď v legislativní nouzi, zasahujete tam do věcí, které jsou na hraně ústavnosti nebo za ní. To fakt není normální postup. Stáhněte to, vrátíme vám to k přepracování. My nabízíme naše experty na covid, Anticovid tým, a přijdete s tím případně znovu. Ale s tímhle postupem fakt ne. A nezkoušejte nás tady vydírat, že teď je to tady opravdu za minutu dvanáct, teď se to musí řešit. A pokračujete... a končíte: Takhle fakt ne.

Ptám se tedy, pane ministře, v čem je rozdíl mezi hranou ústavnosti tehdy a dnes, kdy jste nám tu citoval z důvodové zprávy. (Předsedající: Čas.) Co se stalo, že jste tak obrátil svůj názor? Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pan poslanec Králíček s faktickou poznámkou, následuje pan poslanec Vondráček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážená paní předsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych chtěl ve své krátké faktické poznámce reagovat na pana poslance Výborného, na pana místopředsedu Skopečka i na pana ministra Jurečku. Já se domnívám, že v té diskusi, ať bude jakákoliv, se prostě neshodneme. Padají tu naše argumenty, padají tu vaše argumenty. Ale co chci říct a zdůraznit, že jsem čekal od vládní koalice, která měla unikátní příležitost, aby po těch vypjatých prezidentských volbách přišla za opozicí a ukázala společnosti, že jako politici jsme schopni společně jednat a na zásadních otázkách, což si myslím, že valorizace důchodů je, se prostě shodnout a přijmout takový zákon, který bude udržitelný několik let. A ti občané budou vědět, že i politici jsou schopni jednat a přijít s rozumným návrhem, který pro tyto lidi bude. Co jste udělali vy? Vy jste po prezidentských volbách zařadili vyšší rychlost vašeho parního válce a svými 109 (?) hlasy si tady rozdrtíte cokoliv.

A chtěl bych se pana Jurečky zeptat, kdo bude zodpovědný za to, když prohrajete Ústavní soud a budete platit nejenom ty valorizace, které důchodcům náleží, ale i penále, které bude minimálně stomilionové? Kdo osobně bude zodpovědný za ty peníze navíc, které tady riskujete a které vyhodíte potom?

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pan poslanec Vondráček a připraví se pan poslanec Zlínský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Já bych chtěl reagovat na celou řadu svých předřečníků. Samozřejmě je to lehce chaotické, protože těch přihlášek je hodně. Já jsem se hlásil v okamžiku, kdy vystoupil pan předseda Výborný a reagoval na pana, mého ctěného kolegu Ríšu Brabce, který si myslím, že vtipnou formou poukázal na to, že je nám ho líto, protože zřejmě on byl určen k tomu, aby obhajoval neobhajitelné. Myslím si, že Richard to řekl vtipně, kultivovaně a že to právě do té rozpravy patří.

V reakci třeba ještě na pana Výborného, který říkal, že diskuse ano, ale že by neměla být dlouhá. Ale ta diskuse je principiální a já jsem přesvědčený, já vím, že mezi vámi, zvláště mezi třeba těmi ostřílenými poslanci ze strany ODS, jsou lidi, kteří si uvědomují, že nejsou splněny podmínky stavu legislativní nouze, že je to zneužití. A o tom by teď měla být hlavní debata. A proto ta debata bude, protože je pro nás stěžejní, principiální. A ty důchody, o těch se teprve bavit budeme. Ale teď jde o to, že používáte metodu, o které jste několikrát řekli, že z toho radost nemáte, ale zase jste ji použili, a teď je to nejflagrantnější a je to u velmi citlivé otázky.

A to, co my tady dneska řešíme, jestli to projde, to znamená do budoucna, že pak přijdou další a zneužijí to ještě víc. Vy tady vytváříte další precedens. Tady je problém, že se vyprazdňuje ten pojem "stav legislativní nouze". Už je to dávno za tím, kde to definoval Ústavní soud, už si to definujete po svém, obcházíte to, a pak přijdou další, a samozřejmě že po vás přijdou další, tahle vláda tady není napořád, přijde někdo jiný a vyprázdní to ještě víc. Připomíná mi to jeden článek, který jsem nedávno četl, že zvlášť pro tu mladší generaci už se vyprázdnil pojem "ty vole", že už to vůbec není vlastně nic vulgárního. Tak vy vyprazdňujete pojem "legislativní stav nouze". Já nechci, abychom si za chvilku říkali stav legislativní nouze, ty vole. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Já bych přece jenom ale si myslela, že my to ještě, naše generace, chápeme jako ne úplně vhodné používat tady za tímto pultíkem.

Pan poslanec Zlínský a následuje pan poslanec Michálek.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, já si dovolím reagovat na pana ministra Jurečku, vaším prostřednictvím. On při svém prvním vystoupení tady řekl něco v tom směru, že bychom měli brát v úvahu i problematiku mladší generace. Já mám trochu obavu, jestli tady nevykopáváme válečnou sekeru nějakého mezigeneračního konfliktu, protože se obávám, že v takové nějaké konfliktní situaci bude velice těžké se domluvit na reformě důchodového systému, což nás určitě čeká v budoucnu, to je nepopíratelné, protože všichni, nebo ti, kteří se o to zajímáte, o ty demografické změny, které jsou v naší populaci, tak víte, že se blíží neodvratně rok, kdy odejdou do důchodu takzvané Husákovy děti, a vlastně je budou takzvaně muset, jak by někdo řekl, živit lidé, kteří se narodili po roce 1989, kdy ta demografická situace, ta porodnost, byla velmi nepříznivá.

Takže já bych tady zmínil to, že bychom se měli začít bavit o tom, jak zvýšit porodnost a zachránit, co se ještě dá, a namísto toho, abychom hovořili, že máme u nás devadesát nebo kolik... více pohlaví, bychom se měli zaměřit na to, že základem porodnosti je rodina, to znamená dvě pohlaví, žena a muž, a nikoliv devadesát pohlaví, nedovedu si představit, jak zdůrazňování devadesáti pohlaví povede ke zvýšení porodnosti v České republice. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Děkuji za dodržení času. Nyní následuje pan poslanec, předseda Michálek. A připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, pojďme prosím nechat v rozpravě vystoupit i ministry, například tady pana ministra pro legislativu, který může osvětlit důvody, proč vláda zvolila stav legislativní nouze a proč jsou splněny ty podmínky pro jeho průběh. To bychom se pak snad dozvěděli, že podmínky legislativní nouze chápe Ústavní soud šířeji, tak, že zahrnuje i důsledky mimořádné skutečnosti, včetně jejich dopadu do státního rozpočtu. Je na to judikát Ústavního soudu, kde to Ústavní soud hezky vysvětluje.

A my tu samozřejmě máme mimořádné okolnosti. Zdražování v obchodech nevytvořila vláda, vláda nevlastní obchody a neřídí trh. Je to důsledek války na Ukrajině, zdražování energií a tak dále, to všichni dobře víme. (Nesouhlas a bučení poslanců ANO.) A Maďarsko, které je nám dáváno někdy za vzor, to je na tom s inflací ještě daleko hůře. Naštěstí v Česku jsme na tom mnohem lépe než v Maďarsku.

Za klub Pirátů říkám, že si velmi vážím seniorů, našich babiček a dědečků, a je dobře, že vláda jim navrhuje přidat 700 korun. Celkově je navýšení průměrného důchodu za této vlády úplně rekordní. Proto se mi nelíbí, že někteří pokračují v rétorice stavící proti sobě babičky a dědečky a jejich dcery a syny na druhé straně, a v podstatě rozeštvávání rodin. To je rétorika rozdělování, kterou voliči v prezidentských volbách odmítli. Pojďme se bavit rozumně, pojďme vést standardní rozpravu, pojďme si říci, jaké tempo navýšení výdajů na důchody, rodičovský příspěvek a podporu dalších lidí zasažených inflací je udržitelné, pojďme si to vysvětlit v rámci rozpravy, kde můžou všechny ty názory zaznít. A já bych chtěl poprosit i naši opozici, aby nám představila svůj plán konsolidace, tak aby to dohromady dávalo (Předsedající: Čas!) smysl s rozpočtem. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Paní poslankyně Mračková Vildumetzová a následuje pan poslanec Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuju, paní předsedkyně. K panu Michálkovi, prostřednictvím paní předsedající. Když jsou, pane Michálku, ty mimořádné okolnosti, proč, když jsem tady dvakrát zařazovala zákon ohledně zmrazení platů politiků, který je již v legislativním procesu, a předložil ho Andrej Babiš v listopadu roku 2021, proč jste ho nepodpořil? Proč, když jsou tedy ty mimořádné okolnosti, nebyl zařazen na pořad schůze? A jsem zvědava, jak se k tomu postavíte, protože jste to již dvakrát neschválili, to znamená, že požadujeme mimořádnou schůzi. Pokud po někom chci šetřit, pokud někomu chci něco brát, měl bych začít u sebe. To vy jste v žádném případě neudělal! A to je fakt.

Zároveň bych si dovolila reagovat na pana Výborného. Pane Výborný, to, co jste tady opět předvedl, je pouze arogance a přezíravost, nám tady říkat, že je něco marné, marné, marné. Hrozné je, jakým způsobem vy tady přicházíte, jakým způsobem jednáte. Přijdete tady se stavem legislativní nouze. Ten stav legislativní nouze musí potvrdit tato Poslanecká sněmovna. My jasně říkáme, že nejsou důvody pro vyhlášení stavu legislativní nouze. A řekněme si, proč to je, proč jste s tím nepřišli. Vždyť vy jste věděli, že ta inflace je vysoká. Dneska máme třetí největší inflaci v rámci EU. A kdo to způsobil? Tato vláda to způsobila! To je prostě fakt. A z důvodu toho, že byly komunální volby a že byly prezidentské volby, tak jste s tím museli přijít až po těch prezidentských volbách, a proto stav legislativní nouze. Přijďte s tím ve standardním legislativním procesu. A myslím si, že je opravdu sprosté a nehorázné, že to chcete schvalovat v polovině roku. Přijďte s tím, pojďme se o tom bavit, od 1. ledna roku 2024. Děkuju. (Potlesk poslanců ANO 2011.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Juchelka s faktickou poznámkou, připraví se paní poslankyně Ožanová.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Moc děkuji. Budu reagovat i na pana poslance Michálka, vaším prostřednictvím. Jsem rád, že ta kritika od vás, pane poslanče, zazněla do vlastních řad, protože to rozdělování společnosti skutečně děláte vy nejen tím, jakým způsobem přijímáte tady novelu zákona o mimořádných valorizacích, ale i ten samotný zákon o mimořádných valorizacích je velmi, bych řekl, rozdělující společnost a i ta rétorika, a my jsme to viděli například v titulku minulý týden, kdy pan ministr Jurečka tam řekl, že pokud nebude, když to parafrázuji, snížení mimořádné valorizace, tak nebude na navýšení rodičáku pro rodiny s dětmi. Takže to rozdělování společnosti, kdy vy nabouráváte tu solidaritu mezi mladými, starými, nemocnými, zdravými, mezi bohatými a chudými, tak to je vaše rétorika, vy tu společnost rozdělujete a máte samozřejmě za to zodpovědnost.

Co se týká té struktury důchodů. Ano, tam je 21 000 korun, ale také si musíme připomenout, že přes 17 %, 17,5 % máme v tuto chvíli inflaci v České republice. A už několik měsíců se drží na špici v Evropské unii. V tuto chvíli Česká republika je třetí zemí v Evropské unii, která má nejvyšší inflaci. A já si vybavuji, jak tato vláda říkala, že bude s inflací bojovat, jak v předvolební kampani říkala, že ví, jaký máme recept na inflaci, jak například z výdajové stránky rozpočtu ušetří okamžitě 70 nebo 80 miliard korun. Kde to tedy v tuto chvíli je? Vy prostě a jednoduše chcete sebrat starobním důchodcům 7 000 do konce roku, to je fakt, a ještě to tady demagogicky si dovolujete otáčet, že naopak jim budete zvyšovat o 720 korun, nebo kolik to vychází. (Předsedající: Čas.) 760. To je hrozné!

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Paní poslankyně Ožanová, připraví se paní poslankyně Malá. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, paní předsedkyně. Přihlásila jsem se v době, kdy jsem chtěla reagovat a budu reagovat výhradně na kolegu Výborného, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně. Slova je to marné - má pravdu. Já bych mu chtěla připomenout, že pro mě je opravdu platný člen ústavně-právního výboru, a sám dobře ví, že i v minulém období, když se jedna kolegyně z ústavně-právního výboru hulvátsky zachovala, že jsem se ho zastala. Ale bylo by dobré si vzpomenout na minulost.

Vážení, i my jsme dokázali v rámci ústavně-právního výboru v minulém volebním období postavit se naší ministryni a říct, že něco není legislativní nouze. Dokážete to také? Týkalo se to toho, že byl předložen návrh, abychom v legislativní nouzi řešili insolvence. Společně koalice s opozicí toto odmítly. I my jsme věděli, že byť tento návrh přišel z vlády, tak že prostě není v pořádku, a protože jsme se na to dívali z odborného hlediska, řekli jsme naší vlastní ministryni ne. Dokážete to také, vy, co s tím nesouhlasíte, říct ne? Je to hloupost? Zkuste to! Protože opravdu tohle do legislativní nouze nepatří. Prosím vás, je to pouze zákonná úprava, nic víc. A vy říkáte, že změna zákonné úpravy je důvodem pro legislativní stav nouze. Zkuste mít tu odvahu, vy, co s tím nesouhlasíte, a řekněte ne, není to v pořádku!

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Paní poslankyně Malá a následuje pan místopředseda Skopeček. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, paní předsedající. Chtěla bych reagovat na slova kolegy Marka Výborného. Já myslím, že to není marné. Není marné vám to tady neustále připomínat, a budeme to dělat donekonečna, a pokud to nepochopíte, tak podáme skutečně ústavní stížnost, že se chystáte zneužít stavu legislativní nouze, chcete prolomit princip retroaktivity, princip legitimního očekávání a princip předvídatelnosti práva. To jsou základní ústavní principy, na kterých stojí demokracie a Ústava České republiky. A opravdu my na tohle nerezignujeme! Já bych hrozně moc chtěla slyšet názory všech členů ústavně-právního výboru, jaký na to mají názor, jenže bohužel pokud budeme projednávat tento bod ve stavu legislativní nouze, tak my tu možnost mít nebudeme. A já se ani nedivím, protože ti, co by pro to hlasovali, by se museli stydět! (Potlesk poslanců ANO 2011.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pan místopředseda Skopeček a následuje pan poslanec Hendrych. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Tak já jsem chtěl ocenit, že se pan Foldyna omluvil. Chápu emoce. Rozumím, že to bude v následujících dnech o emocích, emoce k politice patří, ale na straně druhé nesmíme si plést pojmy. Emoce neznamená lhát a křivě obviňovat. Já jsem tady třeba od kolegy pana poslance Foldyny, pana poslance Hrnčíře slyšel, že přirovnáváme seniory k živelní pohromě. Pane poslanče, prostřednictvím paní předsedající, ukažte mi, který poslanec z vládní koalice přirovnal seniory k živelní pohromě, pak se vám omluvím, že teď tady mluvím. Nikdo to podle mého názoru nebyl. Je to hloupé, křivé obvinění, je to lež. Prostě je to útok, za který byste se měl omluvit, protože ho nikdo neříkal. Tak prosím, já se vůbec nebráním emocím, ale nelžeme.

Ke kolegovi Králíčkovi, který říkal něco o parním válci. To mně přijde úsměvné ve chvíli, kdy od začátku volebního období máme x-tou schůzi, kde se složitě prokousáváme schválením pořadu schůze, kdy tady při zcela běžných zákonech zažíváme obstrukce už při schvalování programu. To já si tedy parní válec představuji (jako) úplně něco jiného. Tady žádný parní válec není. Tady je boj o to, abychom vůbec dokázali jednat o standardních normálních zákonech jenom proto, že stávající opozice ještě nebyla schopna uznat porážku ve volbách.

Slyším tady plno řečí o solidaritě. To je určitě slovo, které je mi vlastní také, ale ta solidarita musí jít oběma směry. Ta solidarita musí být jak ke starším občanům, ale solidární musíme být i k našim dětem a generaci mladší, které také potřebují důchody, které také budou potřebovat žít v České republice, která bude generovat nějaké veřejné statky, to znamená, že bude mít rozpočty alespoň trochu v pořádku. I proto tady dneska na té schůzi jsme, i tuto solidaritu musíme mít na paměti.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Následuje pan poslanec Hendrych a připraví se paní poslankyně Peštová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji, paní předsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, vážení páni ministři, já bych chtěl tady upozornit na jednu věc, reagovat na pana ministra Jurečku. On správně ukázal graf, ve kterém ukazuje nějakou Gaussovu křivku, rozložení důchodů v populaci. Ukázal nám, který důchodce je v takzvaném mediánu, to znamená, nejčetněji vyplácený důchod je kolem 20 000 nebo 21 000. Ale vzniká tímhle v podstatě jistý paradox, protože my popíráme výkonový a zásluhový princip, na kterém je založen tenhle aktuální náš důchodový systém. My budeme přidávat mnohem méně těm, kteří se v životě snažili, pracovali, studovali a měli třeba dvě zaměstnání, a oni mají ten důchod vyšší. Těm budeme přidávat mnohem méně než těm ostatním. Zároveň ubereme úplně všem. To znamená, má to v podstatě jakýsi dvojí efekt. Ubereme všem, i těm nízkopříjmovým, a ti, kteří se snažili, pracovali, tak těm v podstatě ubíráme více. Myslím si, že to je špatně. A je to jistý paradox, vzniká tím jakási kvazi solidarita mezi samotnými důchodci a to si myslím, že je poměrně revoluční tady v tom vašem pojetí. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Nyní následuje paní poslankyně Peštová a připraví se paní poslankyně Balaštíková. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Koukám, pan Michálek už asi odešel, prostřednictvím paní předsedající. No tak jako že zmíní Ukrajinu, za chvilku ještě zmíní Babiše a Agrofert a máme to celé. To vůbec nechápu, proč to neustále tady omíláme dokola. Já jsem položila pár jednoduchých otázek, na které jsem nedostala odpovědi. Myslela jsem tím, že pan ministr mi na to odpoví. (Ministr Jurečka reaguje z lavice, že odpoví v řádné rozpravě.) Ukazoval... Ale tak jako tak se tady rozjela rozprava... (Předsedající: Prosím, neoslovujte se z míst.) Ukazoval jste ten svůj... Nemáte na mě mluvit, pane ministře! Ukazoval jste tady ten svůj grafík, že jo, kde jste říkal, co všechno jste vy, vy vyplatili. Vy jste nevyplatili nic. To je zákon. Zákon je jednoznačně daný, co musíte udělat. Ne že vy jste něco vyplatili, prostě zákon vám ukládá, vy jste (abyste?) vyplatili.

Ale já jsem měla otázku. Říkala jsem vám tady předběžnou opatrnost. Proč jako ministerstvo jste ten zákon nedali do mezirezortního připomínkového řízení v minulém roce? To byla moje jedna otázka. Nikdo mi na to neodpověděl. Protože jste čekali po volbách. Tomu rozumím, tak mi to tady aspoň řekněte na ten mikrofon. Čekali jsme po volbách, tak proto jsme nebyli a žádnou předběžnou opatrnost jsme prostě neměli.

Připomenu vám to, co jste říkali jako KDU-ČSL, když se ta valorizace dělala. Byli jste to vy, KDU-ČSL, poslanci, kteří jste hovořili, že tato valorizace je pojistka - pojistka - proti budoucím vládám, které by špatně hospodařily s vysokou inflací. To byla vaše slova. To byla vaše slova - KDU-ČSL. A vy tady dneska okrádáte důchodce!

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Paní poslankyně Balaštíková a následuje paní předsedkyně Schillerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Margita Balaštíková: Tak ještě jednou dobrý den, kolegyně a kolegové. Já bych chtěla zareagovat na pana ministra Jurečku, prostřednictvím vás, paní předsedající. Pane ministře, chápu, že jste nám tady ukazoval nějaké tabulečky, že asi ty rozklady máte, ale my jsme na rozpočtovém výboru, a tady jsme vás i žádali, že chceme relevantní analýzy s vyhodnocením dopadu na jednotlivé skupiny důchodců, tak jak se oni v té výplatní hladině pohybují, abychom věděli, a zda se také jedná o kolik osob, které žijí osamostatněně, nebo v páru. To je také strašně důležité, jak se ten člověk potom uživí, a zda se tedy jedná o ty lidi, kteří bohužel vykonávali činnosti, kde skutečně ta finanční hodnota není tak vysoká, a proto mají nízké důchody, anebo ty byli lidé, kteří se pro to rozhodli, třeba OSVČ, kteří neplatili a teď by chtěli mít vysoké důchody.

Já jsem vždycky zastávala větu, že firma je hodinový strojek a každé kolečko je potřeba ředitel i uklízečka. Samozřejmě že uklízečka nebere tolik jako ředitel, ale i ona je potřeba, a teď má nízký důchod a my ji tím potrestáme? I my jsme ji potřebovali. Ale potrestejme ty, kteří záměrně neplatili do toho systému. A teď vy jim vlastně takhle seberete všem, bez ohledu na to, jak jsme si stáli, a přitom z vašich úst jsem v médiích slyšela, že to tak dělat nechcete. Tak to tak nedělejte. Měli jste na to dostatek času, ten jste zkrátka promarnili, teď to za cosi schováváme. Odsuňme to a pojďme o tom diskutovat, na tohle jsme my zcela určitě připraveni.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Paní předsedkyně Schillerová, následuje paní poslankyně Hanzlíková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. No, pan předseda Michálek tady není. Já mám jenom dvě minuty, takže nebudu na něho reagovat, on to má dost popletené, možná až přijde.

Tak pane ministře Jurečko, vy jste tady ukazoval různé grafy, tak já mám tady také takový zajímavý. (Ukazuje tabulku.) Je to z důvodové zprávy zákona, který... (Ministr Jurečka reaguje z lavice.) Ano, tabulka, ne graf, tabulka, v pořádku, nechytejme se za slovíčko, já si myslím, že nás čekají horší problémy, pane ministře, než si porovnávat tabulku a graf.

Tabulka z vašeho zákona, kde se říká, kolik vlastně v které skupině důchodů z hlediska výše přinese tato vaše krásná novela, i když občas slyším, že pomáhá těm vysokopříjmovým. Já tedy žádné vysokopříjmové neznám. Tak se na to podívejme. Přinese rovných 36 korun těm, kdo berou důchod 8 000. Rovných 36 korun! Vzpomínáte si na Kalouskových 40? Najednou se mi to propojilo. Těch 40 korun, kdy valorizovalo se za dua Nečas - Kalousek, a všem ostatním bere. Je to přímo z vaší důvodové zprávy, takže určitě tuto tabulku nemůžete nějakým způsobem zpochybnit.

A pak tady máme krásnou tabulku, v uvozovkách samozřejmě krásnou. Inflace, Eurostat minulý týden, Česká republika, krásná, v uvozovkách, bronzová medaile, 19,1, čísla Eurostatu. No a to je ono. To má chránit právě tyto seniory před touto inflací. To má chránit. A to není nic, čím byste vyřešil strukturální deficit, to není nic, čím byste vyřešil nějakou parametrickou změnu důchodové reformy. Je to jenom o tom, že jim to prostě chcete vzít, protože potřebujete v rozpočtu zalepit díru, kterou jste si tam nechali, a čekali jste, až to po volbách budete moct otevřít. Tak si to přiznejte. A znova vás vyzývám (Předsedající: Čas.), vezměte to zpět! Děkuju. (Potlesk z řad hnutí ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Prosím o dodržování časového limitu. Paní poslankyně Hanzlíková, následuje pan ministr Jurečka, s faktickými poznámkami. Prosím.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Já děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych si dovolila reagovat na pana ministra Jurečku a na jeho graf s dvacetitisícovým důchodem a jenom bych chtěla upozornit, že polovina seniorů na takovýto důchod nedosáhne. A všichni lidé, kteří mají invalidní důchod, už vůbec na takový důchod nedosáhnou. Tady je průměrný důchod zhruba 14 000. A jenom si představte, jak si nakoupíte jídlo, léky, zdravotní prostředky a podobně za 14 000, když papriky teď stojí 200 korun. To je jedna věc.

Pak druhá věc, bych poprosila. Prosím, neříkejte, že něco důchodcům neberete, že je neokrádáte a neobíráte. Protože přece logicky, pokud měli dostat průměrně 1 717 korun a dostanou jenom průměrně 720, tak tam asi... (Ministr Jurečka z lavice: 760.) ... 760, děkuji, pane ministře, tak tam opravdu větší část se jim nedostane.

Potom jsem se chtěla zmínit o odpovědných hospodářích, to tady jsme také slyšeli mockrát. Tak pokud by vláda byla a chovala se jako odpovědný hospodář, tak nebudeme mít inflaci 17,5 % a nebudeme tady muset řešit ani tuto problematiku s důchody.

A pak na pana poslance Michálka, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně. Mezigenerační sounáležitost je opravdu za vaší vlády úplně nejhorší. Já jsem na to upozorňovala už před 14 dny, kdy jsem interpelovala pana ministra Jurečku. A je to vaše rétorika a vaše komunikace v médiích. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Následuje faktická poznámka pana ministra Jurečky a připraví se pan poslanec Babka. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Děkuji vážená paní předsedkyně, kolegyně kolegové. Já si dovolím v pár faktických poznámkách nebo pár faktických bodech reagovat na některé faktické poznámky.

Pokud jde o mezigenerační solidaritu, tak připomeňme, že významným posunem je zavedení výchovného od 1. ledna tohoto roku, dlouholetá priorita, kterou jsme tady za KDU-ČSL prosazovali, nakonec se ji podařilo společnými hlasy napříč celou Poslaneckou sněmovnou naplnit, které výrazným způsobem pomohlo především ženám s nízkými důchody, a přispělo to k tomu, co jsem ukázal na tom předchozím grafu, že se nám tady opravdu ty nižší důchody u těch žen výrazně zvýšily. Je to 1,4 milionu žen, které vychovaly nás, současnou produktivní generaci. Takže neříkejte, že tady vláda nějakým způsobem nepomáhá k tomu, aby tady byla opravdu dobrá rovnováha v té mezigenerační solidaritě.

Pokud jde o připomínky na legislativní nouzi, tak ta definice hovoří o hospodářských škodách ve vztahu například právě i k otázce výdajů státního rozpočtu, i ty předchozí judikáty toto jednoznačně potvrzují, takže je to ta formulační část. A tady jde opravdu o to, že jestliže jednou v tomto červnu letošního roku by proběhla ta valorizace podle stávajících pravidel, tak v letošním roce je to 34,4 miliardy korun, v roce příštím 58,8, a takto už se to stane trvale mandatorním výdajem navždy a žádná vláda i se zpomalením tempa valorizací s tím nic neudělá. Já jsem velmi rád a oceňuji, že někteří z vás, zástupců opozice, tady deklarovali a říkali, že mají ambici hledat cestu, jak dlouhodobě upravit valorizační mechanismus tak, aby byl udržitelný. To oceňuji. A také musím říci, že já jsem ve veřejném prostoru říkal, že v letošním roce v rámci důchodové reformy tu valorizaci musíme upravit. Říkal jsem to i v době vrcholící prezidentské kampaně. Takže neříkejte, že jsem se tomu tématu vyhýbal.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Kolegové, kolegyně, přeji hezké ještě dopoledne. Budeme pokračovat faktickými poznámkami. Je přihlášen pan poslanec Ondřej Babka, dále bude následovat pan poslanec Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Babka: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji vám za slovo. Já zde si dovolím reagovat na předchozí vystoupení pana ministra Jurečky a na ten jeho graf, na ten jeho druhý graf, který tady ukazoval, který se týkal průměrného důchodu. Mě ten graf velice zaujal, a to hlavně proto, že ten graf zakončil svou fotkou. Viděl jsem hodně grafů. Tohle si nevzpomínám, že by někdo zakončoval grafy svou fotkou, je to trošku narcistní. A bylo by to možná pochopitelné, kdybyste se o to nějakým způsobem zasadil, kdyby v tom roce 21 a 22 vzrostly ty důchody díky vašemu rozhodnutí nebo díky rozhodnutí vaší vlády nebo díky nějakému vašemu boji za ty seniory. Ale nebyla to vaše vláda. Nebyl jste to vy, pane ministře, nebylo to vaše rozhodnutí ani váš boj za seniory. Byla to prostě jenom zákonná valorizace díky inflaci. Takže ten graf je opravdu krásný. Já doufám, že nám ho tady ještě jednou ukážete dneska, já jsem si ho tedy vyfotil, takže to si nechám na památku. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je přihlášen pan poslanec Juchelka, připraví se pan poslanec Feranec. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Budu nejdříve reagovat na pana ministra, na jeho předchozí, poslední vystoupení. Když přece na té výdajové stránce, jak vy říkáte, dojde k nějaké hospodářské škodě navýšením tady této mimořádné valorizace, tak potom nerozumím slovům pana ministra Stanjury v Otázkách Václava Moravce, který říkal, že to ten rozpočet unese, pokud by to náhodou prošlo, a že se nemusí vůbec novelizovat zákon o státním rozpočtu. Takže v tuto chvíli, pokud to takhle je, tak jednoduše vy prostě chcete vzít těch 7 000 tím starobním důchodcům a ten rozpočet si samozřejmě nějakým způsobem napravit.

Pokud jde o ten vzkaz, který tady máme zanechat, protože jestli to je vzkaz napříč různými těmi mladými, starými, tou solidaritou, tak pro mě to je také vzkaz, který tady necháme těm budoucím generacím, kdy říkáme, že prostě žijeme v právním státě, kde lidé mohou důvěřovat politikům, kteří nemění zákony podle toho, jakým způsobem najednou si vzpomenou. Že se mohou o ty zákony opřít. Že mohou nějaká legitimní očekávání, která prostě a jednoduše v těch zákonech, které jsou jako pojistkou, což je například ten zákon o mimořádných valorizacích, že jim prostě můžou důvěřovat, že to nebude bráno retroaktivně. To je také vzkaz těm občanům. Podívejte se, a to říkám panu Skopečkovi, prostřednictvím vás, paní předsedající, i toto je důležité, a toto vy samozřejmě tady touto legislativní nouzí zpochybňujete, a když nedáváte do protivky třeba rodiny s dětmi a ty důchodce, tak důkazem by mohlo být, že už dávno jste mohli například podpořit rodiny s dětmi navýšením rodičáku, který my tady jako opozice máme ve sněmovním tisku, tuším, 236 od června minulého roku.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, za dodržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Feranec, připraví se pan poslanec Králíček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, paní předsedající. Vážení ministři, dámy a pánové, já budu krátce reagovat na vystoupení pana místopředsedy sněmovny, pana Skopečka. On tady plísnil pana Foldynu, když říkal, že důchodci nejsou živelní pohroma, a říkal, že je to lež nebo je to křivé obvinění. Ona je ještě třetí varianta, ona to může být metafora, že? A zvykli jsme si, to není náš výmysl, to je výmysl píáristů z Úřadu vlády, že pokud pan premiér něco řekne, co není pravda, tak je to metafora. Takže pokud může předseda vlády používat metafory, tak nepochybně to můžou používat i poslanci. Děkuji. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou vystoupí pan poslanec Králíček, připraví se pan poslanec Kettner. Prosím.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážená paní místopředsedkyně, já bych chtěl jenom krátce reagovat na pana Jurečku a na pana místopředsedu Skopečka.

K tomu, co říkal pan Jurečka. Podle mě jediná hospodářská škoda vznikne, protože vy ten Ústavní soud prohrajete a budete muset platit penále, protože budete muset ty věci vyplatit. A to bude vaše hospodářská škoda, za kterou vy osobně byste měl nést zodpovědnost.

A potom reakce na pana Skopečka. No my se té diskusi nebráníme, tak pojďte s námi diskutovat. Přijďte a pojďme diskutovat. Ale my přece hlavně rozporujeme to, že vy dnes chcete sebrat něco, na co ti důchodci mají nárok. A co bude příště? Pan Jurečka pošle důchodcům složenku, ať vrátí důchody za posledních pět let?

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou dostane slovo pan poslanec Kettner, připraví se paní poslankyně Peštová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já se vrátím k podstatě věci. Chcete to schválit v legislativní nouzi, což je, když jsou ohrožena občanská práva, ohrožení bezpečnosti České republiky, pokud hrozí vážné hospodářské škody. Co se tam opakuje? Ohrožení, ohrožení a hrozí. Ve své podstatě vy říkáte, že důchodci, invalidé a podobně jsou pro nás ohrožení a hrozba.

Vy víte, že to je špatně. A vy potřebujete, vy nemáte argumenty a vy potřebujete aspoň nějakou oporu, tak vlastně vytváříte dalšího nepřítele, a teď jsou na paškále důchodci. Vždyť vy vyvoláváte mezigenerační střet! Přečetl jste si komentáře mladých lidí, kteří naskočili na to, jakým způsobem to prezentujete? Že vlastně ti mladí se budou mít špatně, protože to bude... ti důchodci jim budou brát ten hospodářský rozkvět a tak dále. Zkuste říct babičce, která má důchod 12,5 tisíce, když zaplatí nájem, má problémy, nějaké choroby, musí zaplatit léky, které jsou na doplatek. A ono jí zbude třeba pětistovka, tisícovka na jídlo. Zkuste jí říct, že je hrozba. Proboha, uvědomme si, že ti lidi, o kterých se bavíme - sedíme v tomto krásném sále. Vybudovali jsme ho my? Ne. Vybudovaly ho ty předchozí generace. A my bychom jim za to měli být vděční. A my bychom se k té generaci, těm důchodcům, my bychom se měli s úctou k nim chovat, protože všechno, co využíváme, všechno, co máme, tak máme díky nim. A mám pocit, že vy toto úplně, úplně ignorujete.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Peštová, připraví se pan poslanec Mašek. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Pan ministr Jurečka, když se valorizuje a důchodci dostávají přidáno podle platného zákona, tak jim kromě toho krásného grafu, pane poslanče Babko, prostřednictvím paní předsedající, ještě posílá krásný líbesbríf. Krásně jim to tam vždycky popíše, jak jim zvedl ten důchod a jak se hezky o ně postaral. Takže to není jenom ten graf. Ono toho je podstatně víc, co je mediálně takhle tlačeno těm důchodcům do hlavy. Ale potom sem přijdou a vlastně předloží tady tento zákon a předkládají ho v té legislativní nouzi.

Opět mi nebylo odpovězeno. Já tady celou dobu říkám, proč ministerstvo ten zákon v předběžné opatrnosti nedalo do mezirezortu v loňském roce? Mohli jsme se tomuto vyhnout. Kde je v tomto zákonu pamatováno na ty důchodce, kteří půjdou letos do důchodu? Vždyť ti budou kráceni o tu valorizaci oproti těm důchodcům, kteří už jsou v důchodu. Vždyť ve své podstatě je to paskvil, co jste udělali. Ještě k tomu to schováváte za to, že bude způsobena hospodářská škoda.

Pane ministře, nezlobte se na mě, já jsem ty ústavní nálezy četla. Doufám, že jste si dal tu práci taky jako já, protože jich je opravdu hodně a je to krásný čtení. Můžu vám říct, že já osobně, byť nejsem ústavním právníkem, si myslím, že toto prohrajete.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní pan poslanec Mašek s faktickou poznámkou. Následovat bude pan poslanec Jakob. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, vážená paní předsedající. Vážení páni ministři, kolegyně, kolegové, pan ministr Jurečka tady mluvil o vážných věcech. O tom, že letos by to přidání důchodcům, ta valorizace, stálo 34 miliard, o tom, že v letech následujících, pokud by se nic nezměnilo, by to bylo minimálně 58 miliard. Jsou to vážná čísla, ale je potřeba si říct, proč jsou tak vysoká. Je to proto, že máme sedmnáctiprocentní inflaci. Já se zeptám pana ministra: Kdyby ta vláda fungovala dobře, přijímala včas potřebná opatření - nechci je tady teď všechna vyjmenovávat, to řeknu až potom ve svém příspěvku - kde bychom byli, kolik bychom přidávali, kdyby byla standardní inflace jako ve zbytku Evropy v průměru desetiprocentní? To je ta otázka.

Pokud bychom tady mluvili o nějaké hospodářské škodě - a já s tím, s tou definicí významné hospodářské škody, nesouhlasím - ale pokud by ano, tak by šla jednoznačně za vládou České republiky v tom, že nedokázala udržet inflaci. Současné přidání, které mělo být přes 1 700 korun v průměru na jednoho důchodce, a vy ho jednorázovým okradením těch důchodců chcete snížit o tisícikorunu v průměru, je pro mě skutečně jenom otázka neschopnosti této vlády a jde to za tou vládou. Je potřeba to takto pojmenovávat. Pro to nejsou žádné jiné objektivní důvody, na které vy to chcete svalovat. Není to důsledek války, tu zažívají všichni. Podívejte, sami argumentujete tím, že Maďaři jsou na tom teď hůře. Najednou se zajímáme o to, jak valorizují Maďaři nebo nevalorizují? My prostě se teď ženeme za tím ušetřit ty peníze, které jste si nedali do rozpočtu, a to je ten hlavní problém. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní pan poslanec Jakob s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Okamura. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, moje faktická má dvě části. Za prvé, musím reagovat na kolegyni Schillerovou, která tady řekla, že důchodcům, kteří mají 8 000 korun, se navýší důchod o 36 korun. Fakticky tomu tak opravdu není. Pokud by se tato novela, kterou budeme snad brzo projednávat, neschválila, tak by jim byl navýšen důchod o 456 korun. Kdyby tato novela prošla, tak o 492 korun, tedy o těch 36 korun víc. Takže o 492 korun, ne o 36 korun. To je první část fakticky. Ano, já tu tabulku mám také před sebou. Tak to ale říkejme přesně, ta čísla.

Druhá část mé faktické. Prosím, nyní projednáváme potvrzení trvání stavu legislativní nouze. Mnozí z řečníků se toho drží více, mnozí méně. Zatím bohužel neprojednáváme obsah té novely. Tak já prosím, abychom se opravdu vrátili k té diskusi o potvrzení trvání stavu legislativní nouze a ještě ideálně abychom dali i v té rozpravě prostor ne jenom ministrům v rámci faktických, kteří jistě vysvětlí ty důvody. Takže prosím, jednejme věcně tak, jak máme. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní pan předseda Okamura s faktickou poznámkou. Připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, já tady zareaguji na tu debatu. Je zcela evidentní, že ten vládní návrh, kterým chce Fialova vláda okrást všechny příjemce důchodů o slíbené peníze, nesplňuje podmínky legislativní nouze. Proto dávám návrh na zrušení legislativní nouze jménem SPD. Tím pádem se o mém návrhu bude hlasovat po ukončení obecné rozpravy. Takže bych vás chtěl požádat, abyste si to poznamenala. Dávám jménem SPD návrh na zrušení legislativní nouze, a tím pádem se o našem návrhu bude hlasovat po ukončení rozpravy.

Samozřejmě to má opodstatnění, protože tu legislativní nouzi vy můžete v podstatě použít jenom v případě, že jsou ohrožena základní práva a svobody občanů, bezpečnost státu nebo když státu hrozí značné hospodářské škody. Tady je ten paradox, že vaše vláda sama způsobila svou nekompetentností a diletantstvím hospodářské škody. Jsou tady jasné statistiky, kdy vy sami jste způsobili škody, a teď říkáte, že na základě těch vámi způsobených hospodářských škod mají tím obětním beránkem být všichni příjemci důchodů. To je tedy nehorázné. Takže vy to způsobíte, a pak tady argumentujete vámi způsobenými hospodářskými škodami. No to je šílená situace!

A mimochodem, ať je to tady pravidelná zpráva Evropské sítě proti chudobě, která říká, že milion českých občanů za vaší vlády už žije pod hranicí chudoby. Dále, že počet českých domácností s příjmem pod hranicí chudoby vzrostl z 9 % v průběhu roku 2021 na současných 17 %. V exekuci je kvůli nečinnosti a neschopnosti vaší vlády 9 % všech občanů, v některých regionech je to až 16 %, 40 % rodičů samoživitelů je pod hranicí chudoby. Takže to jsou výsledky vaší vlády. Vy jste způsobili hospodářské škody, a teď ještě tím samým argumentujete. Je to opravdu velmi nechutná situace!

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane předsedo, jenom se chci ujistit. Dal jste návrh na zrušení...

 

Poslanec Tomio Okamura: Ano, je to v souladu s jednacím řádem Sněmovny. Pochopitelně...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Já bych si jenom chtěla ujasnit. Vy jste řekl nouzového stavu, ale...

 

Poslanec Tomio Okamura: Ano dávám návrh na zrušení legislativní nouze.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Legislativní nouze, ano.

 

Poslanec Tomio Okamura: Jo, návrh na zrušení legislativní nouze. Takže o mém návrhu se bude hlasovat.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, na to máte samozřejmě právo. Jenom jsem si chtěla ujasnit, co navrhujete. Děkuji vám.

Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Připraví se pan ministr Jurečka.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych si dovolila, vaším prostřednictvím, reagovat na Honzu Skopečka, který tady hovoří o solidaritě. Tak bych jenom chtěla říct, že když tady hovoříte o té solidaritě, tak znovu říkám, že byste měli začít od sebe. Je normální, že s tímto návrhem přichází vláda, která má tolik ministrů, že se nevejdou do míst k tomu určených? Je to vláda, která má nejvíce politických náměstků a musela si změnit služební zákon. To je ta solidarita? Je to vláda, která má nejvíce poradců. Teď jsme se dozvěděli od ministra zdravotnictví, že má 30 poradců, ministr vnitra má 12 poradců. Je to vláda, která tady hovoří o solidaritě, která má nejvíce zmocněnců. Tak já nevím.

Pak bych chtěla zároveň zareagovat na pana Jurečku, který říká: super graf - důchodce, 20 000. No pane ministře práce a sociálních věcí, já jsem tady o tom hovořila už teď několikrát. Vaše odměna za výkon vaší funkce se zvýšila o 22 000 na 195 300. To je ta solidarita. Já tady tedy nic takového z vaší strany nevidím.

Jsem přesvědčena o tom, že není stav legislativní nouze. Pan Okamura tady vystoupil s návrhem na zrušení. Já jsem přesvědčena o tom, že tento návrh by se měl projednávat ve standardním - pokud by se měl projednávat - ve standardním legislativním procesu. Měl by vejít popřípadě platný a účinný od 1. ledna roku 2024, a proto si dovolím dát procedurální návrh na přerušení této schůze do 30. 6. 2023. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Dáváte návrh na přerušení schůze. Jenom podotýkám, že návrh na přerušení schůze může podat buď předseda klubu, nebo předsedající. Takže toto není hlasovatelné. (Z pléna se ozývají nesouhlasné hlasy: To není pravda.) Bohužel jsme ve faktických poznámkách, takže zde neplatí přednostní právo.

Chcete to doplnit, paní poslankyně?

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Chtěla bych podat námitku proti postupu předsedajícího, protože jakýkoliv poslanec může předložit procedurální návrh. Já vás žádám, paní předsedající, dejte o mém procedurální návrhu bezprostředně hlasovat v souladu s jednacím řádem. Děkuji. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Já jenom podotýkám, paní poslankyně, že návrh na přerušení schůze může dát pouze předseda klubu nebo předsedající. (Nesouhlasné výkřiky z pléna.) Hned to bude. Je to § 54 odst. 9.: Předseda poslaneckého klubu a předsedající mohou navrhnout přerušení schůze. O takovém návrhu rozhodne Sněmovna bez rozpravy. (Neklid a hluk v jednacím sále.) Takže takto. Zároveň jste tedy podala námitku proti postupu předsedající, což je samozřejmě možné. Na to má právo každý poslanec. Já tedy přivolám kolegy z předsálí a budeme hlasovat o námitce proti postupu předsedající. Já ještě jednou přivolám kolegy z předsálí a pustíme se do hlasování.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 2, přihlášeno 164 poslanců a poslankyň, pro 62, proti 83, návrh byl zamítnut.

 

Budeme tedy dále pokračovat ve faktických poznámkách. Mám zde přihlášeného pana ministra Jurečku a poté se hlásil k faktické poznámce pan ministr Šalomoun. Vzhledem k tomu, že se nemůže přihlásit kartou, jelikož ji nemá, tak jenom prosím, abychom mu dali prostor. Přihlásil se již v předstihu. Čili v tomto pořadí. Pane ministře, máte slovo. (Neklid a hluk v jednacím sále.)

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, já si dovolím v rámci své faktické reagovat na některé předřečníky, kteří se tady vyjadřovali k otázce procesu legislativní nouze. Já si myslím, že když si přečtete opravdu i ten materiál, jeho odůvodnění a ten celý odstavec, kde jsou i odkazy na dřívější nálezy Ústavního soudu...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Omlouvám se, pane ministře, přidám vám čas. Prosím, kolegové a kolegyně, o klid. Děkuji. Můžete pokračovat.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Kde jsou i ty nálezy Ústavního soudu, tak to čtenář, který je schopen chápat obsah textu, je schopen z toho pochopit. Já jsem minulý týden, bylo to 16. února, jednal s oběma předsedy, v tomto případě paní předsedkyní, panem předsedou, obou opozičních klubů. Zeptal jsem se jich, korektně, slušně, tak jako i v jiných případech, které jsme řešili, jestli je možné postupovat mimo legislativní nouzi, se zkrácenými lhůtami, tak jak jste nám vyhověli u lex Ukrajina 5 kupříkladu nebo i u některých jiných tisků za poslední rok. Tak mně bylo řečeno, že tento postup odmítáte a zavetujete jej. Takže tady byla snaha jít ještě touto možnou procedurou, ale byla odmítnuta.

A pokud se opravdu podíváme na ty dopady z hlediska státního rozpočtu, ty jsou naprosto zjevné. My tady nikoho proti nikomu nestavíme, dáváme jenom fakta a věci, které tady jsou reálně, do určitých souvislostí.

Také ještě připomenu, že tady byla i dostatečná doba, kterou jsme se snažili vytvořit pro to, aby každý z poslankyň a poslanců se mohl s tím návrhem seznámit. Já jsem 15. února večer nechal vám všem, poslankyním, poslancům, ten návrh v okamžiku, kdy šel do mezirezortního připomínkového řízení, rozeslat. Je to jedna změna paragrafu, není to žádná obsáhlá změna. Tudíž i ve vztahu i k jiným judikátům Ústavního soudu jsme udělali maximum pro to, aby poslanci měli čas se s návrhem seznámit, aby byli připraveni na diskusi, případnou přípravu na opravu parametrů v rámci pozměňujících návrhů.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Čas. Děkuji, pane ministře. Nyní pan ministr Šalomoun s faktickou poznámkou. Připraví se paní poslankyně Pastuchová. Pane ministře, vaše dvě minuty.

 

Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun Já vám děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, já jsem se musel přihlásit s faktickou, protože od 12 hodin do odpoledne jsem omluven. Nicméně jsem tady zaznamenal několik věcí. Udělal jsem si poznámky: legitimní očekávání, bonmoty, liknavost vlády a hospodářské škody.

Co se týká legitimního očekávání, tak to patří do toho věcného projednávání. K tomu kdyžtak vystoupím tam.

Co se týká těch bonmotů, jako že důchodci jsou ohroženi a že jsou to živelní pohromy, tak tyhle bonmoty vychází z toho, že za mimořádných okolností, když jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu, tak je možné vyhlásit ten stav legislativní nouze. Nicméně vláda to tímto způsobem neodůvodňuje, tak na to reagovat nebudu. Ale odůvodňuje to právě tím, že státu hrozí značné hospodářské škody. A je tady otázka, jestli tedy tu zákonnou valorizaci posoudit jako značnou hospodářskou škodu, či nikoliv. Judikát, který by se k tomu jakžtakž přibližoval, je jeden, který se týká platu soudců, kde tam Ústavní soud vyvodil, že tu škodu v tomhle smyslu jednacího řádu Poslanecké sněmovny není možné považovat v tom úzce civilistickém smyslu, ale je třeba to zvažovat v nějakých širších politických souvislostech. Pokoušel jsem se opravdu najít judikát na to, jestli šetření nějakých mandatorních výdajů státu je, nebo není tady touto škodou, s kterou se operuje v rámci toho stavu legislativní nouze, ale nic takhle explicitního jsem rozhodně nenašel.

A pokud se týká liknavosti vlády, že s tím mohla přijít už dříve, ale neudělala to, tak mám za to, že vláda liknavá nebyla. Vysvětlil to tady ministr Jurečka a pan předseda Výborný. Nicméně i kdyby vláda liknavá byla, tak ji to v zásadě nevyřazuje z té možnosti navrhnout tu zrychlenou legislativní proceduru v parlamentu. A existují na to dva judikáty, u kterých jste byli... (Předsedající: Čas, pane ministře.) ... a které se týkaly pandemického zákona.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí paní poslankyně Pastuchová s faktickou poznámkou, připraví se paní předsedkyně Schillerová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, paní místopředsedkyně, vždycky než se dostaneme s tou faktickou, tak to zapadne. Já jsem si tady opravdu pro pana ministra a pro vás všechny vytiskla ten hezký graf, který nám tady pan ministr ukázal (Ukazuje plénu obrázek, kde je ministr Jurečka s grafem.), a udělala jsem si takovou křivku, že do budoucna, jak pan ministr posílá všem důchodcům, že přidal důchody, i se svým podpisem, tak můžete jim poslat tento graf, kde tady jste se vyfotil, a tohleto budou důchody za Jurečky. (Ministr Jurečka z vládní lavice - poznámka mimo mikrofon.) Pane ministře, nepokřikujte. Takže pan ministr Jurečka je tady, tady jsme teď (ukazuje na graf) a v roce 2024 můžeme říkat, že to jsou vaše důchody za Jurečky. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí paní předsedkyně Schillerová, připraví se pan poslanec Ryba. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Budu rychlá. Ono taky než na mě dojde řada, tak samozřejmě už je celá řada dalších vystupujících. Jsem ráda, že tu sedí pan ministr financí, protože on dnes na tiskové konferenci před jednáním Poslanecké sněmovny hrozil, že bez této hanebné novely bude v České republice poměr mzdy k důchodům 49 %, u čisté mzdy dokonce 61,5 %. Argumentuje oficiální tabulkou Ministerstva financí, která byla dnes v 9.13 zveřejněna na oficiálním twitterovém účtu Ministerstva financí. Když zcela pominu absurditu této argumentace, kdy vlastně říkáte, že senioři se mají vzhledem k průměrné mzdě moc dobře, a proto do toho musíte sáhnout, a zapomínáte, že to není dáno růstem důchodů, ale ne-růstem mezd. Důchodci reálně nijak nebohatnou a tak dále.

Ale já mám kromě této principiální připomínky připomínku mnohem závažnější. Ptám se vás, pane ministře financí, z jakého důvodu Ministerstvo financí dnes ráno zhoršilo odhad růstu průměrné mzdy v roce 2023 oproti lednové oficiální makroekonomické predikci ze 7,5 % na 2,9 %? Kdo dal pokyn k publikaci této aktuální, zhoršené predikce? Jaké makroekonomické fundamenty vás vedly k tomuto dramatickému zhoršení, které bude mít zásadní vliv na českou ekonomiku a státní rozpočet? Žádám vás, abyste vyvrátil pochybnosti, že jste zneužil autority Ministerstva financí k publikaci zcela účelové predikce, která má podpořit vaši zcela falešnou a nemístnou argumentaci na dnešní schůzi. Žádám Ministerstvo financí, aby v zájmu obrany své legitimity buď svou aktuální predikci obhájilo, předložilo důsledky pro státní rozpočet, anebo okamžitě tuto podivnou, a to jsem velmi zdvořilá, tabulku stáhlo. Ministra financí žádám o vysvětlení (Předsedající: Čas.), z jakého důvodu byla predikce změněna. (Předsedající: Čas.) Kdo k tomu dal pokyn. (Předsedající: Čas, paní předsedkyně! - Řečnice na vypnutý mikrofon: Já se ještě přihlásím. - Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano. Jenom podotýkám, abychom si ujasnili další postup při faktických poznámkách, o těch mluví § 60. Samozřejmě se můžete přihlásit k faktické poznámce, která ovšem reaguje na průběh rozpravy. Nelze však v ní uplatňovat věcná stanoviska, což předpokládá, že budete reagovat v tomto případě na ministra financí, který pokud vím, ještě nevystoupil. Tak jenom abychom si to ujasnili. Pokud máte zájem, podívejte se na § 60, který hovoří o faktických poznámkách. Děkuji vám předem.

Nyní vystoupí pan poslanec Ryba a připraví se paní poslankyně Peštová.

Ještě než dám slovo panu poslanci, přečtu omluvy. Pan poslanec Benešík se omlouvá po celý jednací den - zahraniční cesta, Dvořák Jaroslav od 12 hodin - zdravotní důvody, Hájek Jiří celý jednací den - pracovní důvody, Olšáková Eliška od 11.30 - rodinné důvody, Potůčková Lucie od 14 do 15 hodin z rodinných důvodů, Salvetr Rudolf po celý jednací den z pracovních důvodů a Kupka Martin do 17.30 - zahraniční cesta.

Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Drahoslav Ryba: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Dovolím si reagovat na některé kolegy z pětikoalice, kteří tady byli předtím, naposledy se tohoto tématu dotkl pan ministr Jurečka a pan ministr Šalomoun, s tím, že ty příspěvky hovořily o tom, že vyhlášení stavu legislativní nouze a trvání stavu legislativní nouze je zcela v souladu s definicí, tak jak ji definoval Ústavní soud při svém nálezu ze dne 1. března 2011 pod spisovou značkou 55/10. Já jsem si samozřejmě, když jsem se připravoval na tuto schůzi, i tento nález Ústavního soudu několikrát přečetl a musím říci, byť tedy nejsem ústavní právník, že u mě vyznívá přesně naopak. Dovolím si přečíst maličký úryvek: ústavní pořádek explicitně připouští možnost projednat vládní návrh zákona ve zkráceném jednání pouze na základě článku 8 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, a to v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu - ano, nebudu to číst celé - dále připouští, že tento stav vyhlášení stavu legislativní nouze je možné i v některých dalších případech, ale vydává závěr, že v demokratickém právním státě využití institutu legislativní nouze je možné jen za předpokladu širokého konsenzu v parlamentu, kterým je aklamace, případně alespoň taková většina, která je srovnatelná s většinou vyžadovanou k přijetí ústavního zákona.

Ať jsem to četl, jak četl, myslím si, že ústavní většinu koalice nemá, tudíž si myslím, že nemůže použít stav legislativní nouze pro projednávání tohoto zákona. Děkuji. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Peštová a připraví se pan poslanec Mašek. Prosím, máte slovo, vaše dvě minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Chtěla bych reagovat na pana poslance Jakoba i na pana ministra, prostřednictvím paní předsedající, a ještě na pana ministra Šalomouna, který samozřejmě odešel. On tady mluvil o té hospodářské škodě, díky které jste vlastně vyhlásili stav legislativní nouze. A vracíme se právě k tomu, co jsem říkala na začátku. To znamená, že když nebyla zpracovaná studie dopadů, tak o jaké hospodářské škodě my se tady bavíme? Jestliže pan ministr Šalomoun udělil výjimku Ministerstvu práce sociálních věcí, zkrátili lhůty, to nebudu opakovat, a tak dále - tu výjimku mají. Tak o jakých škodách my se bavíme, když ta studie dopadů nebyla zpracovaná? Protože tam byla daná ta výjimka. To je jedna věc.

Panu ministrovi, bohužel už mi odešel, jsem chtěla říct, že jsem samozřejmě ještě čerpala z nálezu Ústavního soudu. A bylo to stavební spoření. Nevím, jestli to tady zmiňoval, nebo nezmiňoval, protože tady zmiňoval akorát... (Reakce ministra Stanjury z vládní lavice.) Ne, tady jsme se bavili o tom, bavíme se o tom, jestli prodloužit, pane ministře, nebo neprodloužit legislativní stav nouze. A všichni jsme čerpali z nálezů Ústavního soudu. Ne? On to tady zmínil, tak já jsem říkala, že jsem čerpala z jiných nálezů. A když už jsme u toho, tak tady byla ta Sophiina volba, ne? Kdy vy jste dali na výběr paní předsedkyni Schillerové za ANO, jestli kývne na zkrácení, a pokud nekývneme, tak ta Sophiina volba byla: my přistoupíme k tvrdé metodě, to znamená, bude zde ten legislativní stav nouze. Takže o jaké demokratické debatě se bavíme? Tak buď - anebo. Buď přistoupíte na zkrácení bez nějaké diskuse... A ještě tam lítal § 90, co já vím, nebo co já mám informace. No a jestliže na to nepřistoupíte, no tak my si poradíme jinak. Tak půjdeme v legislativní nouzi. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně, za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Mašek. Připraví se pan ministr Jurečka. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl bych zareagovat na kolegu Jakoba, který nás správně napomenul v tom, že bychom se neměli teď bavit o důchodech jako takových a o té valorizaci, ale bavit se o potvrzení trvání stavu legislativní nouze. Ono to spolu ale souvisí. Padly tady argumenty, že legislativní nouze by měla být opřena buďto o ohrožení základních práv a svobod občanů, nebo o bezpečnost státu. Tady jsme se napříč shodli, že asi tyto důvody nejsou. A rezonuje tady jediný důvod, že státu hrozí značné hospodářské škody. Já se jenom ptám, jestli ty značné hospodářské škody lze skutečně vysvětlit vyplacením důchodů ve výši dle zákonného valorizačního vzorce, který platí mnoho let a má právě ty důchodce chránit, jestli toto je ta škoda? Anebo se potom pojďme bavit koalice i opozice otevřeně o tom, zda státu hrozí značné hospodářské škody způsobené nečinností a nekompetentností této vlády. To je opravdu k diskusi, o tom bychom diskutovat mohli a mohli bychom tady hledat potom třeba i důvody pro tu zmiňovanou ctěným kolegou Rybou možnost hledání ústavní většiny pro tu shodu. Z mého pohledu jednoznačně ta hospodářská škoda je jediný problém, o kterém se tady můžeme bavit. Ale bavme se potom tady skutečně v kontextu té škody způsobené nečinností a nekompetentností vlády. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou pan ministr Jurečka, připraví se pan poslanec Brož. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Jsem rád, že ta debata se už začíná soustředit na tu otázku, o čem máme za chvíli tady hlasovat, a tedy o potvrzení toho, že budeme projednávat tento návrh zákona ve stavu legislativní nouze, jak je navrženo, s tím, že tady chci jasně říci - a je to i v tom odůvodnění, které máte všichni k dispozici - že my jsme, a to jsme deklarovali veřejně, předpokládali, že bude mimořádná valorizace v letošním roce. Já jsem to ve veřejném prostoru opakovaně sděloval, říkal jsem i, že ten očekávaný odhad je někde do částky 20 miliard korun, to také ode mě zaznívalo. Ale ta změna situace nastala po zveřejnění dat od Českého statistického úřadu za měsíc leden, což se stalo 10. února v pátek v 9 hodin, kdy ten meziměsíční nárůst mezi prosincem a lednem byl opravdu velmi výrazný. To je ta změna, která opravdu přinesla i velmi výrazný nárůst finančních dopadů na státní rozpočet v letošním roce i ve všech dalších letech, protože v okamžiku, kdy dojde jednou k tomu zvýšení, které už je potom dáno rozhodnutím pro každého individuálního příjemce důchodu, tak toto už nelze jakkoliv upravovat. Rozhodné datum, kdy musí o tom vláda rozhodnout podle současného znění zákona, je do 23. března. A poté, co 10. února byla tato data zveřejněna, tak jsem postupoval, si myslím, věcně, transparentně i v komunikaci vůči opozici, kdy jsem tuto informaci 16. února prodiskutovával, 15. února večer jste dostali všichni do mailu ten návrh. A myslím, že je zřejmé, co je tou podstatou, proč v této situaci legislativní nouze a s jakými dopady na státní rozpočet, včetně souvislostí, co to bude znamenat pro všechny příští vlády, že tyto peníze dneska nejsou kryté odvody na pojistném atak dále.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Brož, připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem se do těch faktických nechtěl zapojovat, ale musím reagovat na některé věci, které tady padly ze strany zejména pana Jurečky a pana Marka Výborného.

My tady slyšíme pořád, že jsou nám předkládána nějaká fakta. Ta fakta jsou prostě jednostranná, jsou zabalena, tak jak si vláda představuje, jak by to chtěla vysvětlovat. Ale jedním a podstatným faktem je to, že podle zákona, který dnes, teď, v tuhle chvíli ještě platí, tak mají důchodci nárok v červnu na zvýšení důchodů v průměru o nějakých 1 700 korun. A vy jim tu částku nyní změnou zákona chcete snížit na 700. Vy pořád říkáte, že jim nic neberete, ale v tuhle chvíli jim opravdu berete. A ta diskuse je samozřejmě legitimní, ale proč se o tom nebavit normálně? Proč ve stavu legislativní nouze? Tak jak to tady padlo od mnoha kolegů, posuňme to, ať může ta nová valorizace platit třeba od 1. 1.2024. Tady chybí absolutně jakékoliv další věci. Vy totiž vytváříte obrovský precedens. Za rok bude inflace ta samá zase, takže už se nepřidá vůbec nic, ale možná se jim sníží, protože budou hrozit závažné, závažné škody. To je prostě něco, s čím vy přicházíte, a otevíráte hrozně Pandořinu skříňku.

A zaslechl jsem tady, že vám nemáme vkládat, že vytváříte nějaký mezigenerační konflikt. Ale vždyť to ze všech vašich prohlášeních slyším: mladé generace teď budou muset zaplatit to, co my teď v červnu důchodcům dáme. Ježíš, co to je za argument? A to je to, že nevytváříte ten mezigenerační problém? Stavíte úplně otevřeně generace dneska proti sobě. A běžte se bavit s lidmi, co vám řeknou, jak jsou rozhádané rodiny dneska. A teď po tomhletom úplně konkrétně. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí paní poslankyně Mračková Vildumetzová s faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji, paní místopředsedkyně, za slovo. Já bych si dovolila zareagovat na ministra pro legislativu. Ministra pro legislativu, který se od 12 hodin omluvil. A my tady projednáváme potvrzení stavu legislativní nouze. Je to normální? Takže tahle vláda si svolá mimořádnou schůzi k zákonu o důchodovém pojištění, kde chce důchodcům vzít to, na co mají nárok, chtějí to projednat ve stavu legislativní nouze, a není tady ministr pro legislativu? A je od 12 hodin omluven? To jako opravdu? To je jako další výsměch občanům této republiky? Proč tady ten ministr není? Proč tady nesedí? Proč neodpovídá na naše otázky? Může mi na to prosím někdo odpovědět? Jak je vidět, tak asi ne, protože ministr pro legislativu se od 12 hodin omluvil. Nehorázné!

Druhá věc. Navrhla jsem tady přerušení schůze. Musím konstatovat, že paní místopředsedkyně měla pravdu, tímto se jí omlouvám. Opravdu podle jednacího řádu to může navrhnout předsedající nebo předseda poslaneckého klubu. Ale to nic nemění na tom, že jsem tady řekla ty důvody, a jsem přesvědčena o tom, že stav legislativní nouze není, že by se to mělo projednávat ve standardním legislativním procesu. A nemáme tady ani ministra pro legislativu. Takže si dovolím dát jiný procedurální návrh, a to na přerušení bodu do 30. 6. 2023. A prosím vás, paní předsedající, abyste o tom dala hlasovat bezprostředně! Děkuji. (Ministr Stanjura mimo mikrofon: Není žádný bod.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Já se omlouvám, paní poslankyně. Jen abychom si to vyjasnili. Podle § 54 odst. 8 můžeme přerušit projednávání bodu pořadu a další jednání o něm odročit. Já se omlouvám, ale my ještě jsme neschválili pořad schůze, a tedy jsme daný bod neotevřeli. (Poslanci přicházejí do sálu.) Takže v tomto případě bychom pokračovali dál a považuji tento váš návrh za nehlasovatelný. Budeme tedy pokračovat. Koukám, že se páni poslanci a poslankyně proběhli, hlasovat zatím nebudeme.

Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan ministr Stanjura, připraví se pan poslanec Hendrych.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura Děkuju za slovo, paní místopředsedkyně. Sice vedeme standardní rozpravu a ne faktické, ale to vlastně nevadí. Tak mi dovolte, nedělám to často, ale abych odcitoval pár vět. Ekonomické okénko: Ve vyspělých zemích je standardem mít oddělenou měnovou a fiskální politiku. Fiskální se věnuje výši daní či státním výdajům, měnová výši inflace a stabilitě měny. Ústava České republiky říká, že péče o cenovou stabilitu je cílem České národní banky, nikoliv premiéra ani ministra financí.

Poslouchám tady hodinu a půl nebo dvě v mnoha vystoupeních opozičních poslanců, jak vláda málo bojuje s inflací. Myslím, že je fér zmínit i autora toho ekonomického okénka, koho jsem citoval, byla to Alena Schillerová. Paní poslankyně Alena Schillerová. Seděla v jiné lavici. Tak zkuste, paní předsedkyně, prostřednictvím... Prostřednictvím ne, zkuste sama vysvětlit členům vašeho klubu toto ekonomické okénko, které jste tak publikovala.

Za druhé chci říct, bohužel čeština v těch příslovích používá tykání, tak se omlouvám, nemyslím to tak, ale použiji okřídlené české přísloví - podle sebe soudím tebe. Kdo dal pokyn k nové prognóze? No já ne. Žádné takové pokyny nevydávám, s žádným cílem. Na to je odborný aparát ministra financí a já jsem předpokládal, že nikdy žádný ministr financí žádný pokyn nedal. (Předsedající: Čas.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře, za dodržení času. (Hluk v sále.) Nyní... já se omlouvám. Prosím pěkně o klid. Pane poslanče, pokud něco chcete, tak tišeji. Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Hendrych, připraví se pan poslanec Vondráček.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych chtěl reagovat na již nepřítomného pana ministra pro legislativu, pana Šalomouna. Pokud ho někdo pozorně poslouchal, a já jsem to byl, tak jaksi seznal, že pan ministr pro legislativu nebyl nějak extra zastáncem... nebo extra nezastával stanovisko, že máme postupovat tímhle způsobem. Byla to taková velice opatrná řeč. A co tedy si myslím, že je výstupem, takovým zásadním, z té jeho řeči, je, že žádné mandatorní výdaje nejsou judikovány jako potenciální hospodářská škoda, že nic takového nikde nenašel. A že by byl nějakým opravdu kategorickým zastáncem tohoto postupu, přehrajte si to znovu, prosím vás, pusťte si to, tak to tedy ne.

A mně to dává trošku nesoulad s tím, jak se vyjádřil například pan ministr Jurečka na výboru pro sociální politiku, který tvrdil, že tenhle postup mají zkonzultován s právníky, a že by to mělo obstát dokonce - zaznělo to tam - i před Ústavním soudem, protože by mohly vzniknout hospodářské, významné hospodářské nebo značné hospodářské škody. Takže na jedné straně právníci, kteří radí ministru Jurečkovi, na druhé straně sám renomovaný právník, člen vlády, který žádné silné stanovisko k tomuto postupu tady nedal. To jenom prosím vás důležitá poznámka k tomu, kdo to neslyšel, ať si to znovu přehraje. Děkuji za slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Vondráček, připraví se pan poslanec Kukla. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Vystoupím s krátkou, nekonfliktní, procesní faktickou poznámkou. Mám dvě věci. Za prvé, vy jste před chviličkou citovala § 60. Já chci upozornit, že ten § 60 konkrétně obsahuje to, že ten, kdo vystupuje s faktickou poznámkou, tak reaguje na průběh rozpravy, v podstatě v obecném slova smyslu na vše, co v té rozpravě zaznělo. Je tady velký rozdíl oproti třeba rokovacímu poriadku slovenského parlamentu, kdy ten poslanec skutečně může reagovat jenom na konkrétního řečníka a musí se držet tématu a nesmí se odchýlit. Vždycky nám Slováci říkali, že to máme poměrně široké, a je pravda, že to máme hodně široké, že se to zneužívá, ale to je otázka na jinou debatu, jestli je to dobře, nebo špatně. Ale v podstatě naše paní předsedkyně se držela tématu obsahově, takže ona nepřekročila rozsah té rozpravy.

Co se týče toho sporu, nebo respektive nějakého výkladového pravidla, já samozřejmě respektuji, akceptuji ten argument, který tady zazněl od paní místopředsedkyně, na druhou stranu, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsme v rozpravě, normálně se vede rozprava. Takže vedeme rozpravu, která se vede v bodu. Já chci jenom říct... ne, já chci jenom říct, že ten jednací řád to neřeší. To je speciální úprava, ten § 99, a celá tato rozprava, které se účastníme, je zvyková a dodržuje se to tady léta. Ale co by tedy paní předsedkyně dělala, když tedy navrhnu přerušení rozpravy? Já to nechci udělat. A jenom říkám, že požadavek paní kolegyně Mračkové Vildumetzové nebyl mimo nebo proti jednacímu řádu, ale my se pohybujeme v podstatě v nezmapovaných oblastech. To jsem jenom chtěl říct.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, za doplnění výkladu. Je pravdou, že skutečně nejsme v bodu, sice probíhá rozprava, ale také komentář o rozpravách, které se vedou i poté k těm následujícím bodům, bývá vždy trochu řečeno s otazníkem, s tím, že bývá pravidlem, že se rozprava umožňuje. Co se týče toho, abychom se domluvili, já chápu, že některé věci jsou zvykovým právem.

Také bych poprosila o to, aby se řečníci vyjadřovali skutečně v reakci na předřečníky, tak abychom se dobrali k tomu, co myslím je podstatné, a to je vystoupení přednostních práv a dalších poslanců, kteří se přihlásili řádně do rozpravy. Takže děkuji panu poslanci, že nenavrhl přerušení rozpravy, protože skutečně mám pocit, že takové zvykové právo tady zatím nemáme.

Budeme tedy, jestli souhlasíte, pokračovat v dalších faktických poznámkách a vystoupí nyní pan poslanec Kukla, připraví se paní předsedkyně Schillerová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kukla: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já budu reagovat na pana ministra a na pana poslance Michálka, vaším prostřednictvím. Bylo nám tady sděleno, že chcete pomáhat seniorům. Já vám řeknu ta fakta, jak jim chcete pomáhat. Podle zákona, který už platí, výpočet jasně říká, že průměrně by měli dostat přidáno 1 770 korun. A co tady navrhujete vy? No vy tady navrhujete, že to je asi moc, že si to nezaslouží, a navrhujete, že by měli dostat průměrně pouze 760 korun. To je o 1 010 korun méně.

Když se podívám na důvodovou zprávu, tak se tam chlubíte, kolik ušetříte. Takže v roce 2023 díky tomu, že snížíte valorizaci, ušetříte 19,4 miliardy. V roce 2024 ušetříte zhruba 33 miliard. To je velmi smutné, že na této části ekonomicky slabých obyvatel se chlubíte, jak budete šetřit. A já tady přečtu citaci pana premiéra, který tady vystoupil dne 26. 10. 2022, bylo to první čtení o státním rozpočtu na rok 2023 a proběhlo to na 41. schůzi, a on tady říkal: Já myslím, že nikdo se tady v Poslanecké sněmovně nenajde, kdo by chtěl snižovat výdaje právě v této oblasti. Tak já věřím, že se tady vážně nikdo nenajde a zachováme ty důchody, jaké podle zákona mají mít. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, za dodržení času. Nyní paní předsedkyně Schillerová s faktickou poznámkou a připraví se pan poslanec Nacher. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Pane ministře Stanjuro, děkujeme za ekonomické okénko. Ale byli jste to vy, kteří jste označili inflaci za Babišovu drahotu, my si to dobře pamatujeme, v době, kdy průměrná inflace v roce 2021 byla 3,8 a 5,4 nebo 5,6 na konci v prosinci. Takže nám tady nedržte přednášky a neodvádějte pozornost od toho, že vás žádám, abyste vyvrátil pochybnosti, že jste zneužil autority Ministerstva financí k publikaci zcela účelové predikce, která má podpořit vaši zcela falešnou a nemístnou argumentaci na dnešní schůzi.

Já se prostě ptám, proč vyšla dnes v 9.13 predikce, která se zcela zásadním způsobem liší od oficiální lednové predikce Ministerstva financí, pravidelné predikce, kde se liší růst průměrné mzdy v makroekonomické predikci v lednu 7,5 %, a tady je to 2,9 %. Znovu se ptám, jaké makroekonomické fundamenty vás vedly k tomuto dramatickému zhoršení? Jaký to má zásadní vliv na českou ekonomiku? Jaký to bude mít vliv na státní rozpočet? A žádám, abyste tuto vaši tabulku, zejména predikované zhoršení růstu mezd na méně než 3 %, tedy více než dvojnásobné, což může mít významný zásadní vliv na finanční trhy, kredibilitu České republiky a i v očích mezinárodních investorů, obratem vysvětlil. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Nacher, připraví se pan poslanec Brabec. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já jsem chtěl reagovat na pana ministra, takže můžu napřímo bez předsedajícího, na to dělení zodpovědností. (K ministru Stanjurovi.) Pane ministře, na vás. Ano, souhlasím s tím, že monetární neboli měnovou politiku má na starosti ČNB, fiskální neboli rozpočtovou - tak si tady uděláme takové ekonomické okénko, takovou osvětu - má na starosti především vláda, nicméně v tom případě nerozumím tomu, pane ministře Stanjuro, proč tedy před volbami jste tady mluvili o Babišově drahotě v momentě, kdy tady byla 5,5procentní inflace. To mi tedy v tom případě vysvětlete! Platí-li ta teze, že za cenovou stabilitu, a já souhlasím s tím, nese generální zodpovědnost Česká národní banka, pak neplatila teze o Babišově drahotě. Nemůže platit obojí, jak vy vždycky říkáte. To není možné.

Ale já tady připomenu, že i vláda má ty nástroje. Například snížení daně na nulu u energií v listopadu, v prosinci 2021 srazilo tu inflaci. Srazilo tu inflaci a potom v lednu 2022 ona opět vyběhla. To znamená, že vláda má ty nástroje. Primárně politicky za to nenese odpovědnost na rozdíl od ČNB, ale ty nástroje má, pane ministře. A já říkám, buď to platí vždycky, anebo nikdy. Ale nemůže to platit podle toho, jestli člověk je v opozici, nebo v koalici. A já říkám, že vy jste i tu kampaň vedli na tom, že tady byla Babišova drahota, kde ta inflace byla třikrát nižší, než je teď. V tom případě teď je to koho drahota? Fialova? Stanjurova? Nebo koho? Ať je to fér, anebo nebyla ani předtím Babišova. Ale nemůže platit obojí! Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní pan poslanec Brabec s faktickou poznámkou, poté pan ministr Stanjura. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Richard Brabec: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Já jsem rád, že po mně vystoupí pan ministr financí, protože já jsem se ještě v té své faktické poznámce před chvílí nedostal k jednomu tématu, které jsem také chtěl otevřít, už jsem to nestihl, a to by mě opravdu zajímalo, a zatím si myslím, že to tady příliš nezaznělo, a to je ten argument způsobení těch takzvaných hospodářských škod, pokud by k té valorizaci došlo. Když to vezmu trochu, jenom trošku nadnesenou logikou, tak znamená to tedy, že Babišova vláda způsobila hospodářské škody tím, že zvedla platy třeba učitelům, vojákům, policistům a dalším? Znamená to, že každé zvýšení tedy platů, v tomto případě důchodů, znamená hospodářské škody pro stát? To je skutečně novátorská metoda, jak tohle posoudit. Já tedy v tu chvíli říkám, jsem hrdý, že naše vláda, pokud byste to hodnotili jako hospodářskou škodu, způsobila takové hospodářské škody, že si zlepšili život učitelé, policisté, důchodci a další! (Potlesk poslanců ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní pan ministr Stanjura s faktickou poznámkou a dále je přihlášena paní místopředsedkyně Dostálová. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura Nejdřív k panu poslanci Nacherovi. Já jsem citoval Alenu Schillerovou. To nebyl můj názor, tak prosím veďte tu polemiku, která je bezesporu správná, na vašem klubu. Ne se mnou! Já jsem ji citoval přesně, co říkala ona. Já s tím nesouhlasím, tak jak to napsala. Já si myslím, že podstatný díl odpovědnosti má ČNB a mnohem menší díl má vláda. Říkal jsem to tehdy, říkám to teď. Na rozdíl od paní poslankyně Schillerové jsem nezměnil názor jenom proto, že sedím v jiné lavici.

A teď k tomu - to sice není k legislativní nouzi, ale pořád o tom tady mluvíme, před chvílí pan poslanec Brabec. Myslím si, že ten poměr mzdy k důchodu, ať už hrubé, nebo čisté, je prostě objektivní fakt. Tak jsem si nechal zpracovat ten poměr od roku 2006 do roku 2023. Vy tady používáte hrozně silná slova o tom, co všechno neděláme, a ten poměr má být 49 %. V roce 2018 za premiéra Andreje Babiše a ministryně financí Aleny Schillerové byl ten poměr 38,1 %. Kde jste byli? Kde jste byli, abyste to zvýšili?! Víte, o kolik by byl vyšší důchod, kdyby tam byl stejný ten poměr v roce 2018 jako v roce 2023? Byl by vyšší přesně, počkejte, mám tu kalkulačku, o 3 539 korun měsíčně! 3 539 korun měsíčně! To jste, kdybych použil vaši rétoriku, a nebudu ta slovesa a ta silná slova opakovat, kde jste byli? Proč vám to nevadilo, když bylo 38 %? A teď když říkáme, že to bude 49, tak použijte slova o loupeži a podobně? Jedenáct procent - 3 539 korun v průměru měsíčně! Krát 12. Zapomněli jste na návrh poslance Andreje Babiše, který navrhoval, že má být rovný důchod ve výši 30 % proti průměrné mzdě? (Předsedající: Čas!) Víte, kolik by to bylo letos? 13 500 by to bylo, kdyby to bylo, kdyby to Babiš prosadil! (Potlesk vládních poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Čas! Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní místopředsedkyně Dostálová, poté pan poslanec Brabec. Prosím, máte slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Vzhledem k tomu, že skutečně mám dvě minuty, tak já bych se v podstatě chtěla zeptat na pár otázek, které si tady tedy asi musíme odpovědět. Vím, že to jedeme v režimu faktických poznámek, nicméně bych chtěla reagovat jak na pana ministra Stanjuru, tak na pana ministra Jurečku, protože vy jste se rozhodli řešit deficit státního rozpočtu tím, že retroaktivně a v režimu legislativní nouze chcete snížit valorizaci u důchodců. A pan ministr Jurečka vám tady v rámci své obhajoby řekl všechny kroky, které podnikl od 11. 2. Ale nedořekl to B a na to já bych se chtěla zeptat. Protože to, že bude inflace takto vysoká, víme všichni už od podzimu. Pan ministr Stanjura nedal do rozpočtu ani na tu řádnou, ani těch 20 miliard, natož těch dalších 15 miliard. Takže tam prostě legitimně chybí zhruba 35 miliard korun.

A já se ptám, jaké kroky vláda udělala mimo snížení té valorizace? Co jste udělali? Požádal pan ministr už o těch 50 miliard z EU fondů, to znamená, navýšil si ten rozpočet pro rok 2023 o 50 miliard? Nebo řešíte valorizaci u restitucí, nebo u restitucí je to OK, ale pro naše důchodce to OK není? Řešíte počet ministrů? Máme tady pana ministra pro evropské záležitosti, kterého jsme nikdo nikdy neviděl, evropské předsednictví už skončilo, tak potřebujeme mít pořád takový velký počet ministrů? Nebo jste například dali pokyn ke zmrazení platů politiků, tak jak to navrhoval pan poslanec Babiš, abychom prostě dostali ty peníze do rozpočtu a nemuseli jít těmito drastickými kroky, který je retroaktivní, tento krok, a ještě k tomu se to týká těch nejcitlivějších částí obyvatelstva, což jsou důchodci, senioři v rámci celé České republiky? Děkuji. (Potlesk poslanců ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Brabec. Jste přihlášen? (Ano.) Připraví se pan ministr Jurečka a poté pan ministr Stanjura. Zatím jako poslední. Prosím.

 

Poslanec Richard Brabec: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Takže odpověď pro pana ministra Stanjuru. Pane ministře, kde jsme byli? Byli jsme ve vládě a přidávali jsme dokonce víc, i důchodcům, než by činil ten nárok třeba inflační, kdežto teď jste vy ve vládě, a nejenom že nepřidáváte víc, ale vy je okrádáte i o to, na co mají právo podle zákona! Děkuji. (Potlesk poslanců ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní pan ministr Jurečka, poté pan ministr Stanjura s faktickými poznámkami. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Děkuju. Děkuju moc. Já tady pro paní místopředsedkyni Poslanecké sněmovny Kláru Dostálovou. Kdyby pozorně poslouchala, co už jsem dneska několikrát řekl, já jsem tady také uváděl ty kroky, že jsem jasně deklaroval, že musíme upravit valorizační schéma. Říkal jsem to během podzimu, říkal jsem to i v době vrcholící prezidentské kampaně. A velmi oceňuji a budu na tom příštích dnech také stavět, že budu chtít i s vámi hledat tu shodu na té úpravě valorizačního mechanismu do budoucna. A vážím si toho, že aspoň několik z vás tady vystoupilo a korektně řekli ano, s tím musíme něco udělat. To znamená, je evidentní, že ani ve vašem klubu asi není úplně shoda, protože jedna z vás stran tady říká: přidávat, přidávat a nesledovat ty dopady na státní rozpočet, ale někteří z vás říkají ano, jsme si vědomi toho, že v těchto výjimečných okamžicích ten mechanismus není úplně optimálně nastaven. To znamená, ano, toto musíme realizovat, ale já v tomto návrhu, a tak to je myslím správně, neřeším ten další kontext. Řešíme jako vláda v tomto návrhu pouze tu mimořádnou valorizaci v červnu.

A pro paní poslankyni Kláru Dostálovou, prostřednictvím paní předsedající. Já myslím, že s vašimi výroky bych byl hodně opatrný. Vy tady mluvíte o členech vlády. Tak se na to pojďme podívat opravdu z hlediska významných dopadů, a to je snížení počtu státních úředníků za této vlády na hodnotu roku 2015. To období, ve kterém se za vás ten počet úředníků zvyšoval, bavíme se opravdu o těch úřednících, kteří opravdu dělají ten výkon úřední, nebavíme se o například učitelích, na to nemá vliv žádná vláda, za vás se tento počet zvyšoval, my jsme ho snížili. A já se přiznám, jako že slyším třeba slova Aleny Schillerové, za vaší vlády jste byli schopní vyplatit půl miliardu podporu kasinům. Ministryně financí si dělala fotky s pávem za 2 miliony korun. Já to nechci jako říkat, ale když vy tady vytahujete ty věci a nevidíte si na špičku nosu, tak je nutné to připomenout.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí pan ministr Stanjura s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Nacher. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura Já bych chtěl polemizovat s matematikou pana poslance Brabce. 38 % poměr k důchodům je výhodnější než 48 %. My jsme dělali hodně, dělali jsme víc, než jsme museli, ale výsledek byl 38. Já jsem konstatoval jenom výsledek, já jsem... A dneska je výsledek 49 %. A vy úplně klidně řeknete, že 38 je víc než 49. No to je ale pak těžká debata. To je těžká debata. Můžeme se bavit, jestli je dobrý poměr 40, 42, 44, a můžeme o tom debatovat a vznášet argumenty pro a proti. Ale jestli vyjdeme z toho, že 38 je víc než 49, tak já prostě v té debatě nemůžu pokračovat. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní pan poslanec Nacher s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Peštová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Já to panu ministrovi se pokusím vysvětlit. Bude to těžký. To je pravda. (Pobavení v sále.) Je to o tom, že podle mě teď srovnávat ty poměry je trošičku demagogie, a řeknu vám proč. Protože v momentě, kdy vám... máte nízkou inflaci, ta byla kolem jednoho procenta svého času, ekonomický růst a reálně rostou mzdy, tak je klidně možné, že se ty nůžky rozvírají. To znamená, že ten poměr, že i přesto, že se těm seniorům přidává třeba nad rámec té valorizace, tak že to klesne. 40, 39, 38. Naproti tomu v momentě, kdy inflace je 10, 15, 18, 19 %, reálné mzdy klesají, spouští se automat valorizace, ten dle zákona teď, tak je možné, že poměrově najednou doženete tu průměrnou mzdu v té chvíli, protože ona reálně klesá. Takže vlastně to poměřovat není fér.

My se tady bavíme o tom, že ti senioři mají dva rozdíly oproti tomu. Za prvé, oni na rozdíl od těch lidí v produktivním věku si nemůžou, teď se bavíme o těch starších seniorech, přivydělat. A za druhé, ten jejich spotřební koš, z kterého by se měla vypočítávat inflace, je úplně jiný než třeba náš. To znamená, ta jejich inflace je ještě vyšší. Proto my se o tom bavíme.

Já nezpochybňuji změnu toho valorizačního mechanismu, já zpochybňuji to, že to děláme v zásadě zpětně, retroaktivně. To se má dělat od 1. 1. následujícího roku. Protože o té inflaci jste věděli. To je ta celá debata, kde se my točíme furt dokola. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou paní poslankyně Peštová, připraví se pan poslanec Vomáčka. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji. Děkuji za slovo, paní předsedající. Já chci reagovat na pana ministra Jurečku. Tady se nikdo nepře o tom, jestli se musí, nebo se nemusí upravit valorizační schéma. Tady spíš se celou dobu přeme o tom, jestli jet tento zákon v legislativním stavu nouze, nebo ne. To je ta debata. Nebo bavíme se o tom, že jo? Bavíme se o tom, že tento zákon - jsem se vás na to ptala, proč jste z předběžné opatrnosti neudělali novelu tohoto zákona, byť malou, protože budete připravovat určitě velkou, proč jste to neudělali v loňském roce. Proč jste se na to nepřipravili? Když jste věděli, že ty predikce tady jsou? Teď najednou tady to tlačíte tímto tempem, tlačíte to v legislativním stavu nouze a po nás chcete, abychom vám to odmávali. Když se budeme bavit o tom, proč - a říkám, já mám také připravené příspěvky, ale protože ta diskuse tady nastala a bavíme se o tom, tak proto jenom reaguji.

Tam vzniklo legitimní očekávání. To legitimní očekávání vzniklo na základě toho, že byla vydaná data, která jasně říkají, že vy máte konat, v té době vy máte vydat nařízení vlády, kterým řeknete, jak ta valorizace bude vypadat podle té valorizační kalkulačky. Ale ejhle, prostě vy jste to najednou všechno překopali. Mě osobně by zajímalo, jak dlouho vám trvalo vyplodit tento paskvil, nebo respektive tuto novelu, když jste řekli tedy, že už jste to dávno měli zpracované. Podle mě ne. Já si myslím, že jste na tom pracovali v lednu, ale protože jste to v lednu nechtěli vydat a báli jste se, tak jste to udělali až poté, co byla vydána data. A to mně vadí. Mně vadí to, že jste nešli tím řádným legislativním procesem v loňském roce. A že to tlačíte tímto tempem!

Podle mě prostě, a opět řeknu tu větu, kterou jsem tady už řekla. (Předsedající: Čas.) Bylo to KDU-ČSL, které toto obhajovalo, tuto valorizační kalkulačku! (Předsedající: Čas, paní poslankyně. Děkuji.) Vy jste to byl! (Poslankyně mimo mikrofon na ministra Jurečku: Vy jste to obhajoval!)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano. Pan poslanec Vomáčka je nyní přihlášen s faktickou poznámkou, připraví se paní poslankyně Oulehlová. Prosím.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, já to trošku uklidním, nebudu na nikoho pokřikovat. Ale hned na začátku jsem zaregistroval, že - a teď nevím, jaká to byla poslankyně nebo poslanec, vyzýval naše právníky z pětikoalice, aby přišli a udělali tady právní rozbor. Já nejsem právník, já jsem zootechnik, a jestliže tady zaznívají slova o tom, že někdo někoho okrádá, tak bych se chtěl ctěných kolegů, kteří tohle tady říkají za tímto pultíkem, optat, zdali podali trestní oznámení, když je to jejich povinnost podat trestní oznámení, pakliže jsou svědky nějakého trestného činu. A pakliže jste ho nepodali, tak prosím, opravdu prosím, zvažme vyjadřovací prostředky a formulace, které tady probíhají za tímto pultíkem. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou je přihlášena paní poslankyně Oulehlová, připraví se paní poslankyně Balaštíková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Já bych si dovolila reagovat na pana ministra práce a sociálních věcí, který tady hovořil o snížení počtu úředníků. Ano, má pravdu. Chybí zejména ve velkém úředníci na úřadech práce, na sociálních odborech, na OSPODech, protože pod jeho vedením nám ti lidé utíkají, kolabují celé úřady. Takže já bych to, pane ministře, na vašem místě radši ani nezmiňovala.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Balaštíková s faktickou poznámkou a následovat bude pan poslanec Brabec. Prosím.

 

Poslankyně Margita Balaštíková: Dobrý den ještě. Já bych chtěla zareagovat na pana ministra, prostřednictvím vás, paní předsedající. Já bych, pane ministře, s těmi penězi za tu reklamu byla opatrná. Já si vzpomínám, když jste byl ministrem zemědělství, jak jsme vydávali peníze na Ryba na talíř a Česká potravina. Já bych neměla nic proti tomu, bylo to v pořádku, jezme české potraviny, jezme českého kapra. Ale co mi vadilo, že pan ministr nám tam na tabuli kreslil toho kapříčka a to prasátko. To nebyla reklama? Za 60 milionů?

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní pan poslanec Brabec, připraví se pan poslanec Mašek s faktickými poznámkami. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Richard Brabec: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Já budu hrozně rád polemizovat s panem ministrem financí třeba dva dny. A ano, shodneme se na tom, že 38 % je méně než 48 %. Ale já bych to znovu rád vrátil k tomu, kam ta debata patří, a to je to, že já jsem jasně řekl, že naše vláda dávala zákonný nárok plus něco navíc! Kdežto Fialova vláda a pan ministr Stanjura, navíc způsobem, který je minimálně na hraně, my si myslíme, že za hranou z hlediska nejenom legislativní nouze, ale samozřejmě prostě i z hlediska retroaktivity a tak dále, vlastně nechce ten důchod sundat (?), ani to, na co mají nárok. A to je tedy sakra rozdíl! A to si myslím, že je hlavní. Já ale chápu pana ministra Stanjuru, protože on se snaží na té formě aspoň uhrát nějaké body, protože si myslím, že je mu zcela jasné, že na tom obsahu se mu to nepodaří. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní pan poslanec Mašek s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Pražák. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, on mě vlastně teď svou argumentací přeskočil ctěný kolega pan Brabec, vaším prostřednictvím, protože já jsem chtěl také reagovat na tu přestřelku mezi ním a panem ministrem Stanjurou. Tam je skutečně ten diametrální rozdíl, že naše vláda platila to, co ze zákona platit měla, a dokonce dala něco navíc, kdežto vaše vláda nechce dostát svým povinnostem, které z platného zákona vyplývají. A to, že jste na to měli dostatek času a měli jste zareagovat už na konci loňského roku, že pan Jurečka neměl jenom v nějakých debatách opatrně říkat pozor, na tu valorizaci dojde, budeme se na to muset podívat, ale pan Jurečka měl v té vládě zvednout hlas a říct: pojďme do toho, já vám předkládám nějakou novelu tady, třeba dílčí, předtím, než předložíme ten slibovaný zákon v celé šíři, čili slibovanou důchodovou reformu. Takže pánové, nehrajte teď na schovávanou. Ta zodpovědnost jde jednoznačně za vámi, a vy se teď snažíte pomocí této legislativní zkratky, pomocí zneužití stavu legislativní nouze, na který opravdu není čas tady, a je potřeba, sami to říkáte, tyto věci projednávat i s opozicí a najít tu shodu. Vy tu shodu prostě tady v ústavní většině, nebo ve většině mezi poslanci opozice a koalice prostě nemáte, tak si to přiznejte. A Ústavní soud vám to s velkou pravděpodobností po podání ústavní stížnosti, která bude následovat, tak vám to shodí. Takže možná přehodnoťte to. A skutečně tato diskuse, kdy chcete okrást za bílého dne důchodce každého o 1 000 korun v průměru, tak je to prostě je to smutné. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Pražák, připraví se pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec David Pražák: Dobré odpoledne. Já budu krátký, už to tady řekla částečně kolegyně Oulehlová. Já bych chtěl reagovat na pana bývalého ministra zemědělství Jurečku, a říkám to v plném vědomí, bývalého ministra zemědělství, protože si myslím, že se toho měl držet, a myslím si, že nebyl špatný ministr zemědělství. Teď mu to nezávidím, co dělá.

To, že jste říkal, že jste snížili počty státních zaměstnanců - vy jste nesnížili, oni vám utekli. Oni se na to nemohli koukat, kam to vedete, tak normálně skončili. Šli do předčasného důchodu, nebo si vzali výsluhy a šli do civilu a už teď bez velké šance na návrat prostě zpátky. Ty stavy se nedoplní. Víte, co to udělalo u hasičů, u policistů? U nás v Libereckým kraji chybí x set policistů, a běžte se těch šéfů těch odborů zeptat. Prostě ta šance na naplněnost je nulová!

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou vystoupí pan ministr Jurečka, poté pan poslanec Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Děkuji, já si dovolím zareagovat na své předřečníky. Tak jednak chci říci, že vláda od 1. ledna zrealizovala to, co bylo návrhem, o který jsme dlouhou dobu usilovali jako KDU-ČSL. Byl to návrh na zavedení výchovného, podpořila tato Sněmovna napříč. Byl to významný krok, kdy oproti všem předchozím valorizacím od 1. ledna je měsíčně vypláceno především maminkám, v některých případech i otcům, výchovné 500 korun. Je to krok, který se odehrál, který výrazným způsobem posiluje tu sociální situaci především právě u žen, které statisticky měly výrazně nižší důchody. Tak to tady znovu připomenu, když tady říkáte, že za naší vlády se neudělal žádný krok, který by výrazně navíc pomohl zlepšit situaci, tak tato forma mezigenerační solidarity, toto ocenění za výchovu dětí tady bylo od prvního aplikováno, byť třeba někteří ekonomové chodili a říkali doporučení, ať to odložíme, nebo ať se to nedělá. Ne, toto bylo dotaženo do konce. A já si pamatuju, když jsem to tady v této Sněmovně navrhoval, mně opakovaně bylo říkáno i ze strany některých politiků a političek třeba hnutí ANO, jak výchovné je něco, co nechtějí aplikovat, nepodpořili ten návrh, byl tady za nás, za KDU-ČSL, minimálně třikrát navržen, až v úplném závěru Poslanecké sněmovny, na jedné z posledních schůzí, se toto podařilo prosadit. Tak jenom to potřebuji připomenout pro ten kontext a pro tu souvislost.

Prosím pěkně, nedávejte tady některé informace záměrně, které stavíte zase negativně vůči krokům této vlády. Vláda udělala dost pro to, aby opravdu ve vztahu k lidem s nízkými příjmy v případě důchodů jsme jim dokázali pomoci.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní s faktickou pan poslanec Juchelka, poté paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Moc děkuji. Jenom doplním svého ctěného kolegu, pana poslance Pražáka, vaším prostřednictvím, poněvadž úplně stejný exodus za ministrování pana ministra Jurečky se udál a bude nadále udávat například na úřadech práce, kde už někteří skutečně dál nemůžou a raději si hledají jiné místo, anebo dokonce tady v této době si berou nemocenskou.

Co se týče inflace a toho, jakým způsobem se tady počítá samozřejmě důchod k průměrné mzdě. Vždyť přece relevantním výpočtem pro valorizace důchodů je index spotřebitelských cen. Ten se liší úplně jinak pro domácnosti, ale úplně jinak je počítán také pro starobní důchodce. Například pokud jsme měli průměrný index spotřebitelských cen v roce 2022 115,1 (?), to znamená tu 15,1 vysokou inflaci, tak u těch důchodců to bylo o něco vyšší, to bylo 15,6. Ale například jenom u některých, protože ten index spotřebitelských cen má stovky různých položek, tak třeba jenom u potravin to vzrostlo dokonce přes 17 %. A vy tady v tuto chvíli samozřejmě těmi různými čísly, ekonomickými věcmi se snažíte zmást občany České republiky. A já to tady uvedu na pravou míru.

Jediné, co tady v tuto chvíli teď řešíme, je, že chce tato vláda po legitimním očekávání starobních důchodců změnit velmi problematicky novelu zákona o mimořádných valorizacích, a to na druhou velmi problematickým způsobem, a to legislativním stavem nouze. O tomto my se tady v tuto chvíli bavíme. Když to legitimní očekávání před několika dny vzniklo, tak bylo na částce pro starobního důchodce 1 770 korun. Díky vládě, která v tuto chvíli navrhuje tuto skandální novelu zákona o mimořádných valorizacích, to kleslo na 760 korun. Proto my mluvíme, že ten rozdíl jedné tisícovky krát sedm do konce roku je 7 000 korun, o které díky této vládě přijdou důchodci v České republice v roce 2023. To je fakt! (Potlesk vlevo.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní paní poslankyně Mračková Vildumetzová s faktickou poznámkou a připraví se pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Já děkuji za slovo. Já bych si dovolila zareagovat vaším prostřednictvím na pana ministra práce sociálních věcí ohledně toho, jak se tady chlubil, že snížili počty úředníků o 13 %, nebo že jste dodrželi, došlo ke snížení. Tak já bych, pane ministře, vám jenom chtěla říct, že došlo k nějakému snížení na podřízených úřadech, to znamená na okresní správě sociálního zabezpečení, na hygienických stanicích, na těch úřednických místech, která jsou nejblíže lidem. A pojďme se podívat, jak to dopadlo na ministerstvech. Tam došlo k navýšení o 85 míst, to je těch 85 politických náměstků nebo čeho. (Poznámka z pléna.) Ano, tak to je. Tak já vám ukážu, tady mám jasnou analýzu, jasnou tabulku. A ještě je zajímavé, že když jste schvalovali tu změnu systemizace, tak je zajímavé, když se tedy chlubíte, s jakou velkou úsporou jste přišli, tak tam byl nárůst finančních prostředků na rok 2023. Takže vůbec s žádnou úsporou jste nepřišli, a především jste si navýšili svá místa, služební místa. Pak jsou ta místa, která se tam nezapočítávají, a to jsou ti poradci. Těch 30 poradců ministra zdravotnictví, 12 poradců ministra vnitra, nevím, kolik jich máte. O tom, o čem mluvil kolega, tak to je zase druhá skupina, policisté a hasiči, to nespadá do těchto služebních míst státních úředníků. To jsou samozřejmě služební místa jiná. Takže to, co tady říká, se v žádném případě nezakládá na pravdě. A znovu bych chtěla vyzvat, projednáváme tady potvrzení trvání stavu legislativní nouze. Já jsem tedy přesvědčená o tom, že jsme v bodě, a chtěla bych se znovu zeptat - kde je ministr pro legislativu? Kde je přítomen, když projednáváme tento bod? Děkuji. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s přednostním právem vystoupí pan ministr Jurečka, připraví se pan poslanec Novák. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Myslím si, že to je bez přednostního práva.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Omlouvám se, s faktickou poznámkou.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Děkuji. S faktickou poznámkou. Nerad bych tady někoho předbíhal.

Dovolím si zareagovat na dvě věci. První věc - otázka odchodu ze státní správy. Buď toto řekněte a doložte to v číslech, nebo to neříkejte. Vláda opravdu snížila počet systemizovaných služebních míst, snížila i místa jak ve službě, tak mimo službu, snížila i projektová místa. To jsou fakta, to je ten návrat na hodnoty počtu lidí v roce 2015. Pokud jde například o úřady práce, bohužel - to říkám bohužel - ten stav je tam poslední tři roky plus minus stejný. Já jsem to tady říkal i minule na schůzi výboru.

Jestli chtějí poslanci hnutí ANO, já jim nechám nahlédnout do dopisů, které psal tehdejší premiér tehdejší ministryni. Byl velmi konkrétní, dokonce jmenoval problémy a lidi, které nepovažuje za dostatečně manažersky schopné na vedení Úřadu práce. Dám vám je k dispozici. Ten stav jsem tam zdědil. Kdybych měl skvěle fungující úřady práce po předchozí vládě, tak určitě za rok bych to asi tak nedokázal pokazit. Takže my dneska ty věci napravujeme, abychom ty lidi dokázali zpátky - za prvé zaplatit, odměňování na úřadech práce se za poslední rok výrazně zlepšilo, a děláme systémové změny pro to, aby ti lidé tam byli schopni pracovat.

Poprosím paní kolegyni Vildumetzovou, ať nelže. Ať nelže. Protože když se podívá, tak například v případě náměstků je tady stav, který byl v roce 2014. Nemáme tady žádných 80 politických náměstků, to je úplný nesmysl. Když se podíváme například i na otázku platů a toho, kolik do toho alokujeme, tak je logické, že i když snížíme ty počty úředníků, ale zároveň chceme dorovnat - a udělali jsme loni v září rozhodnutí o zvýšení o 10 % do tarifů, plus ještě navýšení kapitol nad toto - tak ty lidi také chceme důstojně zaplatit. Tak je logické, že meziročně tam k nějakému nárůstu došlo.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Novák, poté pan poslanec Ondřej Babka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já moc děkuji za to předchozí vystoupení panu ministru, protože právě Úřad práce je hitparáda dnešního dne, ale bohužel velmi smutná hitparáda. Tak jak tady i pan ministr nám sdělil, my pomáháme seniorům, pomáháme těm, kteří potřebují pomoc. Ale jak? Vy je ženete právě na ty úřady práce, které kolabují. Ten proces je tam naprosto nešťastný a ti lidé to nezvládají. To znamená, že potom ti senioři to vzdávají vůbec na ten úřad práce jít.

Mě by zajímalo vlastně, i jak ten současný krok, který tady plánujete udělat, tu loupež, jestli máte zanalyzováno, jak se vlastně projeví. Protože samozřejmě ta inflace zvyšuje životní náklady, zvyšuje také náklady na bydlení a půjdou si další senioři díky vašemu kroku pro dávku. Zvládne to ten Úřad práce, když vy jim pomáháte? Jak jim pomůžete, když to ten Úřad práce nezvládne? Mě to zajímá. A zajímá mě, jestli jste si to zanalyzovali vlastně, co ten váš současný krok způsobí a jak vy se o ty lidi potom postaráte. O ty lidi, kteří už nebudou mít ani sílu na ten úřad práce dojít a nebudou mít ani na tu jízdenku na autobus, aby do toho města na úřad práce přijeli. Bylo by moc hezké, když už tady tolik usilujete o legislativní nouzi, kdyby ta legislativní nouze alespoň zrychlila práci na úřadech práce. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Další s přihláškou k faktické poznámce pan poslanec Babka a připraví se pan ministr Válek. Pane poslanče, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Babka: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji vám za slovo. Já bych se zde ještě vrátil v reakci na to, co zde padlo z úst pana ministr Šalomouna. To je ministr ve vaší vládě, který je ministrem pro legislativu. Je to předseda Legislativní rady vlády. Vidím zde pana ministr spravedlnosti, nicméně on toto v kompetenci nemá ve vaší vládě. Pan ministr Šalomoun zde vystoupil s nějakým projevem, kde podle mě neřekl zcela jasně, že to, co tady dnes projednáváme, tedy potvrzení trvání stavu legislativní nouze, je úplně šťastné řešení v tomto případě. My zde již další hodinu vznášíme naše námitky pro to, proč potvrzení legislativní nouze podle nás není možné. Pan ministr Šalomoun se omluvil od 12 do 16.30 hodin z pracovních důvodů. Já si tedy nedovedu představit, jaké ty pracovní důvody mohou být větší nebo důležitější než sedět tady a poslouchat, případně reagovat na to, proč naše námitky ke stavu legislativní nouze jsou nebo nejsou opodstatněné. Měl by tady obhajovat ten legislativní stav nouze, měl by poslouchat ty naše názory.

Já bohužel nemohu zde dát hlasovat o tom, abychom přerušili to jednání do 16.30 hodin, to už jsme si zde jasně vyjasnili, ale není mi prostě jasné, proč zde předseda Legislativní rady vlády není. Myslím si, že by bylo vhodné, kdybychom pokračovali, až zde bude přítomen, aby mohl na nás nějakým způsobem reagovat. Nicméně s tím bohužel jako řadový poslanec nic nezmůžu. Jen chci, aby tady zaznělo, že to podle mého názoru není vhodné. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času a prosím pana ministra Válka. Připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Pane ministře, prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji, paní předsedající. Zkusím velice stručně. Nebudu tady používat termíny, že někdo lže nebo nemluví pravdu, řeknu fakta. Já mám hodně poradců, jsou to děkani lékařských fakult. Děkuji, že mně radí Vědecká rada České lékařské společnosti. Děkuji, že mně radí. Je to řada předsedů odborných společností a je to řada mých přátel z akademického světa, z medicíny, spousta ředitelů nemocnic.

Ale tady zřejmě padlo těch 30 poradců. Nevím, kde to číslo vzniklo. Zřejmě se tím myslí jmenovaní poradci. Tak jmenovaných poradců mám na ministerstvu 14. Je jich 14. Jedna, čtyři. (Názorně kreslí rukou ve vzduchu:) Čtyřka vypadá jako židlička, jednička jako bič - 14. Z těch 14 je jenom jeden placený. Jeden je placený. Rád předložím Poslanecké sněmovně porovnání, kolik poradců měl můj předchůdce a kolik z nich bylo placených. Kolik měl náměstků a kolik z nich bylo placených a kolik jich mám já. Můžete si na základě dat, tvrdých dat a čísel, porovnával, kdo šetřil a kdo hýřil.

Ano, mám desítky, možná stovky odborníků ze zdravotnictví, z akademického světa, z lékařských fakult, kteří mi radí. Já jim za to děkuji a doufám, že se nenechají odradit a budou mi dál pomáhat. Zadarmo! Placený poradce je jeden. Děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Dále s přihláškou je paní poslankyně Mračková Vildumetzová, připraví se pan ministr Jurečka. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo. Na pana ministra zdravotnictví. Těch 30 poradců jste řekl v nedělní Partii, tak doufám, že víte, co říkáte do médií. Řada lidí na to i velmi reagovala.

Ale v tuto chvíli bych reagovala, protože jsem tady byla nařčena, že nemluvím pravdu, od ministra práce a sociálních věcí. Pane ministře, já jsem vám tady jednou předala formuláře, abyste si zkusil vyplnit všechny formuláře v rámci doplatku na bydlení, jak je to složité, a že budu čekat, kdy mi to pošlete nazpátek, za jak dlouho. Prakticky jste to tady odhodil, vůbec vás to nezajímalo.

Teď jste mě tady nařkl, že lžu. Já vám jenom předám tuhle tabulku, abyste si ji nastudoval. Tak k 1. lednu 2022 prosím bylo na ministerstvech 15 458 úředníků. K 1. lednu roku 2023 jich tam bylo 15 543. Já nevím, no. Je to o 85 víc, ale já lžu. Tak já vám to předám. Ano, snížili jste na podřízených úřadech, na okresní správě sociálního zabezpečení, na hygienických stanicích. Vy jste snížili ta místa, která jsou nejblíže lidem, a navýšili jste si ta papalášská místa na těch ministerstvech! Děkuju. (Předává tabulku ministru Jurečkovi.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Dále je s přihláškou pan ministr Jurečka. Pane ministře, prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Já musím říct, že mě mrzí, když tady paní kolegyně Vildumetzová, která se tady opírá například do počtu členů vlády, tady v předchozím vystoupení asi hodinu zpátky mluvila o tom, že to je vláda s největším počtem členů, já jsem ji potom tady upozorňoval bokem, ať si zjistí fakta, ona to říká často opakovaně. Tak to není pravda. Dokonce i člověk, ke kterému říkala, že se sklání před jeho moudrostí, tak měl více členů vlády, než má tato vláda. Prosím, paní kolegyně, neříkejte to. Vypadá to potom fakt, že buďto to nevíte, nebo to říkáte záměrně a lžete.

Pokud jde o ta místa, tak já si myslím, bohužel zase očekával bych, že třeba vy znáte a víte, když jste byla hejtmanka Karlovarského kraje, že opravdu v okamžiku, kdy třeba některou agendu převedu třeba z toho služebního úřadu, což byl můj případ, který já jsem udělal, abych třeba dotáhl financování fondů, aby to bylo úspěšné, aby to neskončilo průšvihem, tak to nejsou fakt žádná papalášská místa. Já vás zvu, přijďte k nám na stáž, na týden, a budete mluvit úplně jinak než to, co tady říkáte při té neznalosti. Vždycky tady přijdete, vystřelíte kupu věcí, ale když potom začneme vám tady oponovat, já, pan ministr Válek a další, tak prostě to je ukázka toho, že vy nemáte ta fakta srovnaná. Tak prosím vás pěkně, ověřte si ty věci.

Když se bavíme o počtech úředníků, já jsem tady mluvil o celkovém počtu úředníků pod státní službou i mimo ni v rámci pracovního poměru a mluvil jsem také o těch, kteří jsou v rámci projektových míst. To jsou všechno úředníci, kteří jsou vypláceni ze státního rozpočtu nebo z evropského rozpočtu a jsou lidmi, kteří určitým způsobem vytváří náklad toho státu. A tady jsem srovnával ta čísla, která máme srovnávat, máme je porovnávat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. A vaše vystoupení vyvolalo další faktické poznámky. První paní ministryně Černochová. Paní ministryně, prosím, vaše dvě minuty.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová Děkuji, paní místopředsedkyně. Já budu stručná. Já jenom budu reagovat na vystoupení paní kolegyně Mračkové Vildumetzové, která se ptala, kde je pan ministr Šalomoun. Pan ministr je v Senátu na stálé komisi pro Ústavu České republiky a řeší případné změny ústavy. Takže to si myslím, že je legitimní důvod, proč tady teď v tuto chvíli pan ministr není a nemůže být.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Další je přihlášen pan poslanec Kubíček a připraví se paní poslankyně Oulehlová. Prosím.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych pana ministra Válka, on tu není přítomen, ale jenom jemně upozornil na ty poradce a placené a neplacené. Řeknu vám takový příběh. Já jsem kdysi dávno seděl v dozorčí radě řízení letového provozu, se svou bývalou profesí pilota myslím, že asi vzdělanostně velmi blízko, a volal mi jeden novinář, který se mě ptal, kolik za to beru. Když jsem mu oznámil, že z pozice poslance nic, tak mi oznámil: ale máte vliv. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. A nyní prosím paní poslankyni Oulehlovou. Vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Já bych chtěla reagovat na slova pana ministra práce a sociálních věcí. Co se týče faktů a úřednických míst. Vy jste řekl, že jste podědil úřady práce. To určitě. Ale ten stav, v jakém jsou teď, to je výsledek vaší práce. Protože vy jste na ty poděděné úřady práce navalil dalších půl milionu lidí, kteří utekli před válkou, navalil jste na ně lidi, kteří celý život pracovali nebo pracují a musí se schovat pod váš "deštník", nějaký, pomyslný. Tam, kde je to jenom trochu možné, tak pomáhají města, protože ti lidé se stydí jít na úřad práce, protože to je jejich dehonestace. Člověk, který pracuje nebo pracoval, si má pak jít prosit o dávku. To opravdu mnoho lidí psychicky nedá. A v tu chvíli, kdy jste navýšil takhle počty nově příchozích na Úřad práce, do toho odcházejí úředníci z úřadů práce, protože už to psychicky nedávají a čelí i mnohé agresi. Vy je nechráníte. Chránil je generální ředitel Úřadu práce, kterého jste odvolal. Místo něho je tam pan, který chce hodně zelektri... (Ministr Jurečka z vládní lavice: Zdigitalizovat.) ... prostě zdigitalizovat - děkuji za pomoc, pane ministře - zdigitalizovat ten úřad. Ale ti lidé vesměs, to nejsou klienti banky. Oni s tou technikou zase tolik neumí. Takže to je to, proč vám Úřad práce nefunguje.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Čas, děkuji. Děkuji a další s přihláškou je pan poslanec Mašek. Připraví se pan poslanec Brabec a pak paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Takže prosím, pana poslance Maška. Vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, k paní ministryni Černochové. Já jsem rád za to, že jste se pokusila omluvit pana ministra pro legislativu tím, že v současnosti zasedá spolu s komisí pro Ústavu v Senátu. Ale proboha, tuhle schůzi jste svolávali vy jako mimořádnou. Bavíme se o tak závažné věci, jako je potvrzení trvání stavu legislativní nouze, kterou jako opozice zpochybňujeme, tento důvod. Myslím si, že jednoznačně by tady pan ministr měl být. A přes ten pokus ho tímto způsobem omluvit si myslím, že ta omluva je z tohoto pohledu nepřijatelná. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. A dále s přihláškou pan poslanec Brabec. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Richard Brabec: Děkuji za slovo. Já jsem ani nevěděl, že k tomuto tématu vystoupí můj předřečník, pan kolega Mašek. Ale jenom k paní ministryni Černochové připomenutí něčeho, co ona samozřejmě dobře ví jako každý, kdo zná ústavu. Vláda je podle ústavy odpovědná Poslanecké sněmovně a ne Senátu, při vší úctě k Senátu. A jestliže my tady dneska probíráme bod, který se z významné části týká legislativy, tak mi opravdu připadá zvláštní, že pan ministr pro legislativu si vybere zrovna komisi Senátu místo Poslanecké sněmovny. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Dále s přihláškou paní poslankyně Mračková Vildumetzová a připraví se pan ministr Válek. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Tak já děkuji. Také děkuji paní ministryni obrany, že nám sdělila, kde se nachází v tuto chvíli pan ministr pro legislativu. Chápu, že tedy dneska to jednání už bylo nějakým způsobem avizováno. Víme už delší dobu, že bude ta mimořádná schůze. Podle mého názoru se to určitě nějakým způsobem dalo zkoordinovat, aby tady po celou dobu právě při projednávání potvrzení trvání stavu legislativní nouze pan ministr pro legislativu byl. Když už ho máme, tak by měl tady být, protože v minulosti tomu tak nebylo.

Zároveň mi dovolte zareagovat na slova pana ministra práce a sociálních věcí a prakticky vicepremiéra této země. Pane ministře, já pouze řeknu jedno. Já jsem vám předala velmi vstřícně tu tabulku, ve které je uvedeno, že se navýšily počty úřednických míst na ministerstvech. Vy jste řekl "nedávejte mi to sem", prakticky že vás to nezajímá. Pak jste tady opět se snažil mě nějakým způsobem dehonestovat. Já řeknu pouze jedno. Jste sice dneska ministr, ale jednou jím třeba nebudete. A já ve vás přesně vidím člověka, kterému neskutečně stoupla ta funkce do hlavy. Vy tady máte zastupovat všechny občany a máte hájit jejich zájmy a především se k lidem máte chovat slušně. A to v žádném případě neděláte. Vaše chování je arogantní a namyšlené! Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Dále s přihláškou pan ministr Válek a připraví se pan ministr Jurečka. Pane ministře, prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji, paní předsedající. Já si vaším prostřednictvím dovolím reagovat na pana poslance Kubíčka. Já myslím, že se asi shodneme určitě. Poradci mají vliv a je to dobře, že mají vliv. Já jsem velmi rád, že děkani lékařských fakult mají vliv na to, jak bude fungovat zdravotnictví a výuka studentů. Jsem nesmírně rád, že předsedové odborných společností mají vliv na to, jak bude fungovat vzdělávání. Jsem velmi rád, že šéfové pacientských organizací mají velký vliv na to, jak bude vypadat - a teď nově - i úhradová vyhláška, protože na to budou mít jako moji poradci vliv, a jsem nesmírně rád, že zástupci Purkyňky, České lékařské komory, Stomatologické komory, Farmaceutické komory mají vliv. Odborné organizace, pacientské sdružení by měly mít co největší vliv na to, jak vypadá kvalita našeho zdraví. A já jsem stoprocentně jistý, vaším prostřednictvím, že se s panem poslancem na tom shodneme. Naopak by měli mít minimální vliv lobbisté a různí obchodníci se zdravím. A pokud já budu ministr, tak vždycky budou mít především vliv moji poradci, tedy pacientské organizace, odborná sdružení, komory, a nikdy ne lobbisti a obchodníci se zdravím!

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Další s přihláškou, pan ministr Jurečka, připraví se paní předsedkyně Schillerová a pan poslanec Brázdil. Pane ministře, prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Děkuju. Musím říct, že fakticky zareaguji na paní poslankyni Vildumetzovou. Mě mrzí, a musím se vůči tomu ohradit, a vadí mi, že když tady řekla zjevnou nepravdu ve svém vystoupení, já jsem ji mimo formát této debaty na tu informaci, kterou řekla nepravdivě, upozornil, tak ona v těch dalších vystoupeních tady už nepřišla a neřekla tady v této věci: to byla mylná informace, omlouvám se za to - a uvedla (neuvedla) to na pravou míru. To už ponechala úplně bez povšimnutí. Já budu rád, když tady opravdu budou zaznívat věci, které, když to sleduje i veřejnost, opravdu jsou pravdivé, jsou to fakta. A když reagujeme na sebe, reagujme na to, co jsme skutečně řekli, a nereagujme jenom na výtržek z toho kontextu, který potom třeba působí líbivě. Ale když se budeme bavit prostě...

Já jsem tady hovořil například o otázkách počtu úředníků ve státní správě jako celku, řekl jsem, že z toho vyjímám pedagogy, vyjímáme z toho hasiče, policisty a podobně, což jsou nějaké konstantní stavy, které se tady snažíme dlouhodobě držet napříč všemi vládami. To, že nemůžeme ty lidi třeba do bezpečnostních složek získat, to není problém jenom náš, to byl problém i za vás, za předchozí vlády i za vlády Bohuslava Sobotky.

A fakt si trošku jako musím říct, že není úplně fér tady říkat takovéto věci, co jste říkala jako nějaké vaše subjektivní hodnocení na moji osobu. Já jsem prožil dobu, kdy jsem byl ministr i kdy jsem ministr nebyl. Já to neberu jako něco, co je prostě pro člověka to, co nějakým způsobem má dávat na odiv. Já tu práci dělám, jak nejlíp umím. Dělal bych ji stejně v jakékoliv jiné pozici. Když tady vystupuji, vezměte si konstantně moje vystupování za devět let, mluvím věcně, mluvím stejně, nevybočuji z rétoriky, kterou tady říkám, ať jsem byl ministr, nebo opoziční poslanec. Takže prosím pěkně, myslím, že takováto označení a taková hodnocení nejsou úplně férová.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Dále s přihláškou paní předsedkyně Schillerová. Připraví se pan poslanec Brázdil a pan poslanec Volný. Paní předsedkyně, prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo. Chtěla bych reagovat na pana ministra Jurečku, ale na tu předcházející, protože než na mě dojde řada, tak je tady celá řada dalších faktických poznámek. Já bych ráda vládu pochválila za úspory na výdajové straně, ale když se podíváte pod pokličku té systemizace, kterou se chlubí pan ministr Jurečka, tak vidíte pravý opak. Nejsou to žádné systémové redukce, ale spíše se vám to přihodilo - konec dočasných úvazků kvůli předsednictví, konec chytré karantény, konec nabývací daně. Máte ale velké štěstí, že díky těmto věcem jste si mohli dovolit zřídit celou řadu trafik, a ta celková čísla přesto opravdu poklesla. Kdyby nevznikly ty trafiky, tak ten počet míst by mohl být snížen mnohem více. Ale podíváme-li se podrobně, k tomu rušení příliš nedochází na ministerstvech samotných. Ta naopak často bobtnají. Například úředníků přibývá na Úřadu vlády, na Ministerstvu financí, myslím na tom rezortu samotném, kde vznikají nové odbory, náměstkovské pozice, počet úředníků roste na Ministerstvu dopravy. Reálně skutečně ruší místa na Finanční správě, a to z titulu zrušení daně z nabytí, což byla vlastně ještě iniciativa za naší vlády, konce EET, které se vám draze nevyplatí. Zrušilo se 121 neobsazených míst na České správě sociálního zabezpečení. Tady je to dáno novelou rozpočtových pravidel, kterou prosadila naše vláda, aby právě úřady neměly motivaci tato neobsazená místa kumulovat a postupně se jich zbavovaly. Velmi často došlo ke zrušení míst, která byla zřízena účelově kvůli předsednictví, které skončilo, a tak dále. To znamená, že byla na dobu určitou. Takže prosím, ono když se podíváte do těch střev, tak ta pravda je úplně jiná. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Dále s přihláškou pan poslanec Brázdil. Prosím.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji. Já bych ve svém vystoupení rád reagoval na pana ministra Válka, pana profesora Válka, který před chvilkou mluvil o tom, že si nenechá radit lobbisty a tak dále. To je super, že si nechá těmi odbornými společnostmi a komorou a podobně. A já jsem měl takový osobní rozhovor, ale neřeknu nic špatného, na pracovních skupinách VZP, kde je pan inženýr Kalousek. A on mi řekl - a proto bych chtěl, kdyby možná i členové TOP 09 si to vzali, asi není lobbista - říkal: Ta forma, která je teď zvolená v legislativní nouzi, ta nemůže nikdy projít. Víte? A teď mi vykládal to, co zažil on. Čili mě ubezpečoval: Nebojte, Ústavní soud to rozhodně nemůže udělat jinak než to vrátit, protože ta forma je tak špatně jaksi zvolená. A on s tím má vlastní zkušenost. Tedy ještě jednou, tohleto je rada pana inženýra Kalouska k TOP 09 a možná i k někomu dalšímu. A my diskutujeme jenom o tom, jestli je potřeba to v legislativní nouzi dělat, nebo ne. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. A poslední s faktickou poznámkou, pan poslanec Volný. Pane poslanče, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, budu velice rychlý, věcný a konstruktivní. Chtěl jsem reagovat na projev tady pana kolegy, ministra Jurečky, kdy mi napadl moji ctěnou kolegyni Janu Vildumetzovou s tím, že tady nepřišla, neomluvila se, že vlastně to neřekla správně a že on to říkal správně. A v rámci celé té diskuse, toho jeho příspěvku se prolínalo: já vždycky mluvím věcně a konstruktivně.

Pane ministře, mě by zajímalo, jestli byste se k tomu uměl postavit, tak jak jste vyzval paní kolegyni Vildumetzovou, k tomu, co tady přečetla paní kolegyně Fialová, to znamená vaše reakce, které jste, nebo vlastně přesné citace, jak jste reagoval na projednávání velice důležitého zákona, který měl ochránit tisíce lidských životů ve stavu legislativní nouze, a jak se tento stav legislativní nouze zpochybňoval, snižoval. Líbilo by se mi, kdybyste se k tomu vyjádřil a porovnal to s tím, co jste řekl před chvilkou: mluvím věcně a konzistentně. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Jelikož už neeviduji žádnou faktickou přihlášku, dostávají se na řadu přednostní práva. Jako první je přihlášen pan místopředseda Havlíček. Prosím.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, máme posoudit stav legislativní nouze, což by de facto umožnilo z mého pohledu udělat jeden z největších podvodů na důchodcích za posledních 30 let. A pojďme si rovnou odpovědět, protože se budu držet toho tématu, jestli je ohrožena bezpečnost - já tvrdím, že není - jestli je ohrožena svoboda - troufám si tvrdit, že není - jestli je zde přírodní katastrofa - shodneme se, že není. A teď je samozřejmě otázka, o kterou to opíráte, jestli je ohroženo hospodářství.

Pojďme se podívat na čísla. Jedná se o částku 34 miliard, která by se musela vyplatit. Vůči tomu jde váš návrh, který by to snížil na částku 20 miliard, to znamená, hrajeme zde o 14 miliard korun. Jenom schodek plánujete, vážná vládo, v tomto roce na 295 miliard korun. Lze předpokládat, že to může být klidně i více. Kdybych to vztáhl vůči příjmu, tak je to takřka pod rozlišovací schopnost. Pokud tvrdíte, že je ohroženo hospodářství, já tvrdím, že není ohroženo hospodářství. A pokud si za tím stojíte, poté jste si to způsobili do značné míry vlastní vinou, protože se fatálně podcenila situace v době přípravy rozpočtu. To je ten ekonomický rozměr toho, proč podle mého názoru není možné legislativní stav přijmout.

Vy jste věděli, že k valorizaci dojde. Vy jste věděli, že na to upozorňuje Národní rozpočtová rada. A vy jste na to byli upozorňováni několikrát opozicí.

Když si to zrekapitulujeme, a je dobré si vždycky ta data a ta čísla zopakovat tím spíše, když jsme teď ve Sněmovně, tak 26. 9. jste schválili na vládě rozpočet se schodkem 295 miliard korun. A já říkám tohle datum proto, protože pak vystoupil pan premiér Fiala na tiskové konferenci a do slova do písmene uvedl: Počítáme například s výdaji 40 až 50 miliard na mimořádnou valorizaci důchodů.

Přeskočím. Národní rozpočtová rada 8. 12. roku 2022 jasně sdělila, že schválený rozpočet je zatížen vysokou mírou nejistoty, rizikem - a podtrhávám slovo riziko - ve směru vyššího deficitu jsou výdaje na mimořádnou valorizaci důchodů v roce 2023. Přesně cituji. Na základě očekávaného vývoje inflace lze tedy odhadovat, že k překročení pětiprocentní hranice nárůstu spotřebitelských cen dojde v lednu 2023 - pokračuje to, co tvrdila Národní rozpočtová rada - což bude znamenat spuštění mimořádné valorizace dávek důchodového pojištění v červnu. To si tedy vyžádá dodatečné výdaje, a tehdy odhadla Národní rozpočtová rada 20 miliard korun, které - ještě zdůrazňuji, jak uvedla Národní rozpočtová rada - nejsou v aktuálním rozpočtu předpokládány, a vzhledem k vysoké částce nelze tedy rozumně předpokládat, že ji bude možné pokrýt z úspor v jiných položkách státního rozpočtu.

Já vím, že nečtu nic nového. Já jenom konstatuji to, že se opíráte o to, že je mimořádná situace a že z tohoto důvodu se musí udělat stav legislativní nouze. K tomu mířím. Vy jste to nepochopitelně do toho rozpočtu nedali, i když otázka je proč. Dali jste tam nulu a později jste argumentovali, že to je takřka pod rozlišovací schopnost. Takže to je to hospodářské ohrožení, když je to takřka pod rozlišovací schopnost? Argumenty, že jste to tam nedali, že jste měli hodně práce - nezlobte se na mě, pane ministře - že bylo předsednictví Evropské unie a že byla válka... Ano, neměli jste to jednoduché, my jsme to taky v covidu neměli jednoduché, a kdybychom si tohle dovolili, tak byste nás tady rozcupovali za tohle.

To, že jsme měli předsednictví Evropské unie, ještě neznamená, že se nedává řádně dohromady rozpočet. A jestliže to dneska otáčíte na tom, že jste tam tuhle částku nedali kvůli tomuhle, tak bych vás mohl chytit za slovo a mohli bychom si říct - a proč tam tedy byla jiná částka? Nebyla tam jiná částka, to přece na to nemá žádný vliv. Je vyloučené, že jste čekali a že jste to nechali jen tak volně plavat. Věděli jste to velmi dobře. A můžeme diskutovat, jaký byl ten hlavní důvod. Buď proto, že jste chtěli mít těch 295 miliard jakožto schodek, což vám vycházelo pěkně pod těmi 300 miliardami, anebo to bylo kvůli prezidentským volbám. Já si myslím, že to byl mix obojího, ale to je moje spekulace, na to nechť si odpoví každý z nás nebo z vás.

Proč to tedy dáváme do kontextu s ohrožením hospodářství? Možná bych vzal argument, který nemůžu nevidět, a to je ten příští rok, to je těch 58 miliard. A rozumím tady jedné věci, že hledáte systémové úspory. Jenže tohle není systémová úspora. Musíme si říct, že buď děláme opatření krátkodobá, anebo děláme opatření dlouhodobá. Kdybychom začali těmi dlouhodobými, systémovými, tak to chápu. Je jasné, že ten systém do budoucna je takto neudržitelný, na tom se shodneme. Ale vy neděláte žádné systémové opatření. Nepředkládáte ani důchodovou reformu a několikrát jsme vás vyzvali a já jsem to, pane ministře financí, od vás slyšel dneska ráno, kdy vy jste sám říkal, tak pojďme jednat, ale my jsme vás vyzvali k tomu jednání.

Paní předsedkyně Schillerová zde úplně v úvodu předtím, než bychom si možná mohli ušetřit všechno toto, řekla, tak pojďme tedy sednout a pojďme se bavit o tom, jak to bude k 1. 1. 2024, případně - to jsme několikrát řekli - jsme připraveni oponovat, sednout, diskutovat důchodovou reformu. To mně smysl dává. Je to dlouhodobé řešení, a i když se nemusíme na tom shodnout, jako že se asi na celé řadě věcí neshodneme, tak není možné před tímhle couvat. Ale to první, že tedy teď si chcete pomoct v rámci těch 34 miliard korun, tak to já neberu. Ono totiž nejde o 34 miliard, ale jde samozřejmě už jenom o těch 15 miliard, protože ta částečná valorizace by proběhla - a bavíme se o 15 miliardách vůči schodku, který, už jsem zde říkal, bude určitě kolem 300 miliard.

Máte jiné nástroje, jak si v tomhle roce poradit. A já řeknu konkrétně jaké. Je jasné, že valorizace je v důsledku inflace, o tom není nejmenších pochyb, nebo by měla být, a tady se můžeme bavit, kdo tu inflaci způsobil. Nechci teď tady chodit do detailu, ale nesouhlasím s tím, že by s inflací měla bojovat jenom Česká národní banka, abych to řekl úplně přesně. Pane ministře financí, vy jste říkal - zejména Česká národní banka, zejména centrální banka. V určité fázi ano, ale v určité fázi už je to o něco více - a tady si troufám tvrdit, že to mělo být od začátku roku více pod kontrolou vlády, to znamená, mělo to být na bázi fiskálních opatření.

Velmi dobře víte, že celá řada fiskálních opatření mohla inflaci snížit, ať už je to opatření rozpočtového charakteru, což tedy chápu, že by bylo až na konci roku, otázka snižování cen, otázka určité míry regulace - neřeším teď, co to přinese třeba poté, ale určitě to má nějaký okamžitý dopad na inflaci, konečně to mělo i to naše snížení daně z přidané hodnoty. Samozřejmě můžeme se bavit o trhu práce, což rovněž určitě víme, že má dopad na inflaci, a možná i v tom střednědobém výhledu různá klimatická opatření a tak dále.

V každém případě vláda má do značné míry inflaci rovněž pod kontrolu. Mimo jiné včera probíhala zajímavá konference, kterou organizoval Václav Klaus, tam se ta inflace hodně řešila, nebylo to nějak úplně politicky vyhraněné, ale jednoznačně tam řekl, že tato vláda selhala v rámci boje s inflací. Neříkal jsem to já, říkal to zakladatel ODS, bývalý prezident Klaus. V každém případě máme jednu z nejvyšších inflací v Evropské unii, to je neoddiskutovatelné, a jedním z důvodů nepochybně je to, že se neuhlídaly ceny energií právě v tom roce 2022. Já to říkám, proto teď, ty ceny energií, že je třeba si říct, kdo na tom vydělal. No jednoznačně na tom vydělaly, neříkám všechny, ale některé energetické společnosti.

ČEZ bude mít gigantický zisk v tomto roce. Ano, chcete mu ho nějaký způsobem v čase zdanit, ale v každém případě on ten zisk má. To znamená, je fér, aby se určitá část tohoto zisku pustila například vůči těm důchodcům, protože jestliže se jim má valorizovat na základě inflace a ta inflace je způsobena mimo jiné i cenami elektrické energie nebo energií a vydělala na tom společnost ČEZ, protože jsme zavčasu nešli po tom, co jsme zde říkali, to znamená, neurčily se ceny u těch výrobců, což by bylo... jakkoliv by to bylo komplikované protiinflační opatření, tak v tuto chvíli je to jeden ze zdrojů, neříkám jediný zdroj, ale v každém případě se mi nezdá fér, abychom krátili důchodce a nechávali přitom vydělávat energetické firmy.

Za další, jsem přesvědčen, že budete mít více zdrojů v tom, v čem jste plánovali jakožto kompenzace za zastropování. Zjednodušeně řečeno, nastavili jste stropy na úrovni 5 000, respektive 2 500 - hovořím o elektřině a o plynu. Jak všichni víme, dneska ty ceny jsou pod touto hladinou, z čehož vyplývá, že stát s největší pravděpodobností nebude zdaleka nucen kompenzovat tolik obchodníkům s elektřinou nebo s energiemi, jako se předpokládalo. Pokud si to teď dobře vybavuji, tak to bylo plánováno na úrovni 100 miliard korun. Zatím to vypadá, že to bude výrazně méně. To znamená, tady podle mého názoru je poměrně dost velký rozdíl v tom, že se více vybere. Ano, nevybere se zase na druhou stranu asi tolik, kolik se předpokládalo, to znamená, máme tam windfall tax a máme tam ty odvody z těch nadměrných zisků, ale u té windfall tax si myslím, že se to vybere, ale v každém případě lze v tuhle chvíli docela slušně předpokládat, že to bude ve prospěch státu nebo ve prospěch vlády, to znamená, nevykompenzuje se to, co se předpokládalo.

No a za další, máme zde inflační příjmy. Nikdo z nich nemá asi radost, ale v každém případě jsou zde inflační příjmy. A vy jste vždycky říkali, vážení členové vlády, že ty inflační příjmy vám nemáme tolik připomínat, protože jsou zatíženy zase inflačními výdaji. No tomu rozumím. Jsou. Mimo jiné právě tou valorizací těch důchodů. To znamená, přece vůči těm příjmům jdou zase inflační výdaje. Takže stále jenom říkám jednu věc, nebavíme se tady v tomhle tom roce o vysokých desítkách miliard korun.

Zákonná valorizace versus váš návrh, bavíme se o 14, 15, maximálně 20 miliardách korun. Jsem přesvědčen, že ty zdroje, které jsem tady ukázal - a bavíme se stále o těch ekonomických faktorech - ty zdroje by to bez větších problémů pokryly a vyhnuli bychom se tomu, čemu říkáte, že jsme ve stavu hospodářského ohrožení. Na tomto jsem se vám snažil ukázat, že to není žádné hospodářské ohrožení. A konečně i vy jste to, pane ministře financí, myslím že v neděli v OVM, do značné míry přiznal, kdy jste řekl, že by se s tím ten rozpočet musel popasovat. Myslím si, že tam máte možná horší kostlivce, než je zrovna tohle - na rok 2023, stále se bavíme.

Pak je tady samozřejmě rozměr sociální. Ten je zcela zásadní. Protože nepovažuji za normální, abychom zvyšovali platy ústavních činitelů o 12 % - jenom si uvědomme, o kolik se jedná peněz: u poslance kolem 100 000, u ministrů je to 150 až 180 000 - a současně abychom snižovali valorizaci důchodcům.

Nebo se nám zdá normální to, že vyplatíme plné úroky církevním restituentům ve výši inflace, což mimo jiné činí 7,5 miliardy korun? Já vám nevyčítám, že vy za to můžete, to se zde udělalo v minulosti, a bavme se o tom, proč se tam tenkrát dala inflační doložka. Prostě tam je. Ale máme tady dneska dva případy. První je ten, kdy říkáme církevním restituentům: to vyplatíme dle zákona. A mně se to zdá fér. To není proti církvím. Prostě je to tam. Holt se to v minulosti takhle udělalo, tak to bude stát těch 7,5 miliardy. Za rok 2022 tuším, že se to bude vyplácet v roce 2024, ale to není podstatné teď. Proč se to neudělá s tou druhou skupinou úplně stejně? Jak to vysvětlíme té druhé skupině? Buď tedy měříme všem stejně, anebo to všem budeme krátit. Ale potom tedy hrajme tu hru fér! Tak si nezvyšujme platy my jakožto ústavní činitelé, jakožto politici, potom vyplaťme těm církvím méně a poté tedy možná je to i částečně obhajitelné. Říkám částečně, ale aspoň by to směřovalo k tomu, že se to snažíte dělat trochu férově. Ale odebrat to důchodcům, kterým to zákonně přináleží, tak to je opravdu něco neuvěřitelného!

Já bych to možná ještě bral, kdyby ta opatření dopadla na střední generaci, jakkoliv by se nám to nemuselo líbit a možná bychom se o tom také handrkovali, ale pořád si z toho sociálního úhlu ne myslím, ale jsem přesvědčen, že člověk, kterému je 30 nebo 40 nebo 50 let, tak má pořád nějakou možnost. Může si třeba někde najít práci. Je schopen se o sebe postarat, pokud samozřejmě je zdravý. A jak to vysvětlíme člověku, kterému je 80 let? Jak to vysvětlíme vdovci nebo vdově, na které je dneska naložen byt, na které je naložena energie, která je extrémně drahá, potraviny nám letí 27 % nahoru meziročně? To jsou jejich hlavní výdaje. Ty jsou vyšší, než jsou ty inflační. Já vím, že to je v tom inflačním vzorci, ale pojďme si to dopočítat. To přece nemůžeme myslet vážně, že zde říkáme, že když jim to zvedneme a budou mít 18, 19 nebo 20, že de facto jsou na tom dobře. Přece všichni vidíme, že se s tím vyjít nedá! A když, tak je to na absolutní hraně. Zkusme si to. Ono se nám to strašně jednoduše říká, když tady sedíme v těch palácích, v těch kancelářích, když tady bereme 150, 200, 250 tisíc, jak je to skvělé vyžít s 18, s 20 tisíci! Není to jednoduché. Není to pro ně žádná výhra v loterii, a proto tvrdím, že brát to téhle skupině, která se nemůže bránit, je to nejhorší, co můžeme udělat. Je to morbidní!

Odmítám naprosto striktně, že důchodce je dlužník. Není to tak. Ti lidé tady v drtivé většině pracovali, odpracovali svůj profesní život a stát je v tomhle případě dlužníkem, a stát se proto vůči nim musí chovat tak, že je dlužníkem. A pokud máme problém uřídit inflaci, pak za to musíme zaplatit. Bavme se o tom, čí je to vina vyšší. Ale je tady nějaký zákon a my nechceme nic jiného, než aby se dneska ten zákon dodržel.

A pokud se změní ten zákon, na což tedy máte samozřejmě legitimní nárok, máte konečně stoosmičku, možná dokonce dneska stodevítku, potom, jak už jsem říkal, se musí měřit všem stejně a předpokládám, že se to tedy změní i v těch církevních restitucích, případně v těch ústavních činitelích.

A pak tady máme rozměr právní a to je vlastně asi to nejdůležitější v rámci mého vystoupení, protože k tomu by se to všechno mělo vztahovat. Jenže ono je vždycky třeba si k tomu říct ty souvztažnosti. Máme zde právní stanoviska, že nejednáte v souladu s ústavním právem, a to ve dvou oblastech. První je protiústavnost stavu legislativní nouze. Podle § 99 odstavce a tak dále lze stav legislativní nouze vyhlásit za mimořádných okolností. Ještě jednou to zopakuji: musí být zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody, bezpečnost státu nebo hrozí značné hospodářské škody. Značné. Snažil jsem se vysvětlit, proč nejsou značné v roce 2023, a jasně jsme si sdělili, pojďme diskutovat o tom, jak to bude od těch let dalších.

Určitě víte, a dneska to zde padne mnohokrát, že v roce 2010 chtěla stav legislativní nouze využít i vláda Petra Nečase, a to bylo ke škrtům v důsledku ekonomické krize. A právě v tom zrychleném režimu prohlasovala tenkrát mimo jiné omezení státní podpory stavebního spoření. Tenkrát se opoziční sociální demokraté obrátili na Ústavní soud. Ten jim dal za pravdu a schválené zákony zrušil. Ale co je důležité, ten Ústavní soud to shrnul s tím, že podmínkou vyhlášení stavu legislativní nouze je mimořádná okolnost, která se vymyká běžnému průběhu politických procesů, nebo jde například o přírodní katastrofu. Prosím, když zase odhlédneme od toho, že přírodní katastrofu nemáme, vymyká se tady něco běžnému průběhu politických procesů? Mně se to nezdá. O to to opíráme. Ano, zástupci koalice tvrdí, že mimořádná okolnost nastala. Například pan předseda Benda tvrdí, že kdyby doslova byla s opozicí nějaká rozumná řeč a neměli jsme tady zběsilou bandu populistů - cituji ho - tak bychom mohli jít nějakou jinou cestou. Ale asi jinou cestu před sebou v tuto chvíli nemáme.

Tak ještě jednou. Rok 2023 jsem vysvětlil, rok 2024 navrhujeme, abychom o tom začali jednat. Je to něco populistického? Je něco populistického na tom, že chceme, aby se rok 2023 udělal zákonnou cestou? Úplně stejně to totiž bylo před těmi už tuším 13 lety, nebo kdy to bylo, protože tenkrát se také argumentovalo, že se nelze domluvit s opozicí. Nakonec Ústavní soud rozhodl celkem jasně. A mimo jiné i tenkrát to bylo do značné míry motivováno tím, že byly, pokud se nepletu, volby.

Ale pojďme se podívat na jednu zajímavou věc a to je nález z pléna Ústavního soudu. Bylo to z 19. dubna roku 2011. Vyhlášení stavu legislativní nouze a projednání návrhu zákona ve zkráceném jednání zásadním způsobem mění strukturu zákonodárného procesu a omezuje jeho podstatu na samotné vyslovení souhlasu či nesouhlasu. A tento postup lze akceptovat jen jako výjimku z pravidla, a to za předpokladu zvlášť závažných důvodů, kdy zájem na bezprostředním přijetí zákona v kontextu konkrétních okolností převáží nad obecnými požadavky, které ve vztahu k zákonodárnému procesu vyplývají z ústavního pořádku. Nelze však akceptovat využití tohoto mimořádného institutu jako běžného nástroje omezení zákonodárné procedury parlamentní většinou. Kdykoliv opozice vysloví svůj nesouhlasný postoj k návrhu zákona a k zabránění nebo oddálení jeho přijetí, využije jednacím řádem stanovené... a tak dále.

A ještě citace z judikátu. Ústavní pořádek explicitně připouští možnost projednat vládní návrh zákona ve zkráceném jednání pouze na základě článku 8 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, a to v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu.

A teď si můžeme odcitovat celou řadu právníků. Nepochybuji o tom, že jste se jimi museli zaobírat. Mimo jiné, i když jsme se potkali s paní předsedkyní Schillerovou s panem prezidentem, i on měl celou řadu analýz a i on docela vážným způsobem zapochyboval nad tím, že projednávání ve stavu legislativní nouze plus ještě navíc ta retroaktivita, ke které dojdu, je skutečně na hraně, ne-li za hranou.

Například ústavní právník Marek Antoš minulý týden: Stav legislativní nouze podle zákona je možné vyhlásit jen za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. A teď to zajímavé: Případ, kdy vláda včas nereagovala na vývoj - ještě jednou, ústavní právník Antoš - případ, kdy vláda včas nereagovala na vývoj, který byl známý po řadu měsíců, a teď se na poslední chvíli, nebo možná dokonce i retroaktivně snaží prosadit změnu zákona a bojí se obstrukcí opozice, rozhodně nelze považovat za mimořádnou okolnost. Tolik ústavní právník Antoš. A teď to tady rozebírá celé, a dokonce to srovnává s tím rokem 2010, kdy to Ústavní soud shodil. A ještě dodává, což je docela zajímavé: Od tehdejší situace se ta dnešní liší jen v jediném: tehdy ještě nešlo o jasnou otázku, zatímco dnes už máme rozhodnutí Ústavního soudu k dispozici.

Uvědomme si ještě jednu věc, mimo jiné pokračuje pan docent Antoš, nebo doktor Antoš. Pokud vláda opravdu prosadí změnu důchodů ve stavu legislativní nouze, zdá se mi velmi pravděpodobné, že u Ústavního soudu narazí, což může přinést i další škody - zpětné doplácení a podobně. Vydat se po této cestě se mi tedy z nejrůznějších důvodů zdá jako hazardérství.

To si chceme vzít toto na zodpovědnost? To opravdu vám, pane ministře, za to stojí ten rok 2023? Já nezpochybňuji 15 miliard, já vím, že to je hodně. Ale uvědomujeme si, o jakou se jedná blamáž, když to nedopadne? Já nevím, jak rozhodne ten Ústavní soud. My máme názor, že může rozhodnout ve váš neprospěch. Vy možná máte argumenty, že může rozhodnout ve váš prospěch. Ale kdo si vezme na zodpovědnost z vás - budete to vy, pane ministře, nebo někdo jiný z ministrů, nebo pan premiér - až se bude vyplácet důchodcům zpětně, já nevím, několik miliard korun? Dovedete si představit, o co se budou soudit? Co zde vznikne?

Ondřej Preuss, rovněž ústavní právník. Legislativní nouze. Nevím, jestli je ústavní právníkem, o tom se polemizovalo, ale to je jedno. Legislativní nouze musí skutečně vycházet z mimořádných okolností, což tady není. Situace není mimořádná, protože se o ní vědělo předem.

Zdeněk Koudelka. Vyhlášení stavu legislativní nouze hodnotím jako nepřípadné, protože je určen k věcem, které přijdou náhle. Například přijdou povodně, bude nutné urychleně řešit jejich důsledky. Jenže skutečnost, že tu máme rekordní inflaci a že platí určitá ustanovení v zákoně o valorizaci penzí, věděla přece vláda celý rok a mohla již v září nebo v říjnu přijít s normálním legislativním procesem a nějakým řešením. Tolik právník Koudelka. Takže to je k tomu trvání stavu legislativní nouze.

Ale je tady ještě jedna důležitá věc a to je retroaktivita, kterou rovněž zpochybňují právníci. Podle § 67 zákona o důchodovém pojištění a tak dále nastaly všechny rozhodné okolnosti, které zakládají povinnost vlády provést nařízení valorizace. Zvýšení důchodů musí vláda stanovit, jak všichni víme, do 50 dnů od posledního dne kalendářního měsíce, v němž růst cen dosáhl alespoň 5 %. V tomto případě jde o 22. 3. Dokonce je známa výše procentní výměry. Přesto se pravidla zpětně mění. A tu retroaktivitu opravdu nepodceňujme. Ten zákaz retroaktivity je mnohokrát dovozen například Ústavním soudem, například nálezem 13. 6. 2002, ale já jich tady mám více, přečtu snad jenom jeden.

K základním principům vymezujícím kategorii právního státu, kterým je i Česká republika, patří princip ochrany důvěry občanů v právo a s tím související princip zákazu zpětné účinnosti, tedy retroaktivity právních norem. Odcituji například pana Kyselu, který rozhodně není ústavním právníkem, který by stranil opozici. Řekl to opatrně, ale docela jasně: "Když jsem zákon četl, měl jsem dojem, že nárok na zvýšení vzniká. Měl jsem dojem, že s červnovou valorizací se už skutečně mnoho dělat nedá."

A opět Zdeněk Koudelka. V současném zákoně o důchodovém pojištění je valorizační zvyšování důchodů nastaveno jako mandatorní automat. Jakmile jsou splněny podmínky, vzniká současným seniorům právo na zvýšení důchodu. Podmínky k tomu fakticky splněny byly kvůli vysoké inflaci a Ústavní soud už několikrát konstatoval, že pokud někomu vznikne ze zákona nějaké právo, i když ten zákon ještě není účinný, nelze jednostranně takové právo zase odebrat.

Mohl bych citovat dále a další. Já se ale už budu dostávat k závěru. Snažil jsem se držet faktů a shrnu to, co vám vyčítáme.

Jedna věc, že to je neetické. Že to je asociální. Že to je nespravedlivé. Ale popravdě řečeno, máte na to právo. Máte většinu. Můžeme se zde přít politicky, kdy my budeme tvrdit, že to je špatně, vy budete tvrdit, že to je dobře. Použijete ekonomické argumenty, my se budeme snažit ukazovat rovněž ekonomické argumenty, použijeme sociální argumenty, všechno beru. Od toho je Sněmovna a od toho je politické soupeření. Budeme tvrdit, že je špatně, že to budete krátit zrovna důchodcům a že jinde se třeba budete řídit tou inflací. Ale to, že na to máte právo, ještě neznamená, že budete v danou chvíli do slova a do písmene znásilňovat zákony. Ty platí pro všechny, vážená vládo. Nehledě na to, jestli máte 108, 109, nebo kdybyste měli klidně i více.

A vy tímto reagujete na jednu jedinou věc. Kupíte chybu za chybou, nedáte si to do rozpočtu, prošvihnete všechny zákonné termíny na změny, které jste ještě mohli udělat alespoň v průběhu ledna, klukovsky zde kličkujete, že to nebylo dáno žádnou prezidentskou volbou. Přece všichni velmi dobře víme, že ty prezidentské volby v tom sehrály svoji důležitou roli, a kdybyste to udělali předtím, tak jste se tomuhle mohli možná vyhnout. Chlubíte se nereálnými rozpočty pod 300 miliard. Když vás na to tady upozorňujeme, tak se nám vysmíváte a spoléháte, že to všechno projde ve Sněmovně. Možná ano, možná to protlačíte nakonec. Uděláme všechno pro to, aby tak nenastalo. Všechno. Ale ještě tady máme Senát. Velmi dobře musíte vědět, že i v Senátu jsou nad tím velké pochybnosti. I vaši pětikoaliční partneři nad tím vznášejí pochybnosti. A ještě to bude u prezidenta. Uvidíme, jak se k tomu postaví. Neřekl žádné definitivní stanovisko. Ale to, že má pochybnosti, když řekl nám, tak stoprocentně musel říct i vám.

Jsem ale přesvědčen, že kdo vám to neodpustí, tak budou občané. A to nejen ti, kterých se to týká, čili senioři. Já jsem přesvědčen, že každý soudně uvažující. A musím říct, že poslední dobou se mi ozvalo relativně dost lidí, kteří jsou i třeba vaši voliči, a nelíbí se jim to. Dokonce jsou ti, kterých se to nedotkne, nejsou to důchodci. A nevyčítají vám to možná kvůli té ekonomické úvaze, ale vyčítají vám to proto, jakým způsobem to činíte. Protože dneska na hraně zákona, ne-li za hranou zákona zatočíte s důchodci, zítra tak můžete učinit s živnostníky, učiteli, se zdravotníky, já nevím s kým.

Takže vážení občané, uvědomte si, že příště to můžete být vy. A prosím pěkně, hlavně na to nezapomeňte. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Tak děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana ministra Stanjury. Pane ministře, prosím, vaše dvě minuty.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura Já se budu snažit fakticky, protože pan místopředseda Havlíček většinu času také mluvil fakticky a věcně, to bych ocenil a poděkoval.

Za prvé, dal jsem si tu práci a přečetl jsem si debatu k rozpočtu v prvním, druhém, třetím čtení a pozměňovací návrhy. Nejenom koalice, ale ani opozice neupozorňovala. Dneska všichni říkáte: my jsme všichni věděli, že tam chybí peníze. Nezaznělo to z vašich vystoupení. Já vám to nevyčítám, já jenom konstatuji. A nebyl podán jediný pozměňovací návrh tímhle směrem.

Bohužel pan místopředseda Havlíček se mýlí v tom, že ta valorizace má dopad pouze na letošní rok. Není to pravda. Kdyby to byla pravda, tak ta debata je mnohem jednodušší a je pravděpodobné, že bychom volili jiné metody řešení. Ale já myslím, že to víme, že to má dopad i do budoucích let. A jenom za dva roky - 2023, 2024 - ten dopad je 100 miliard. Nikdo neodhadoval, že to navýšení bude tak veliké. Mezní částka byla 20 miliard. A pak ten dopad příští rok je mnohem nižší. Takže ten rozdíl je skutečně. A to je ta neočekávaná skutečnost. Ne to, že inflace překročila 5 %. To si myslím, že je docela očekávané. Debata byla, v kterém měsíci to bude. Ale ta výše překvapila i experty. Nezaznamenal jsem jediný expertní názor, že to bude tak vysoko, jak je to. Proto to řešíme. A proto to má dopad i pro příští roky.

A já připravím a určitě během debaty ještě bude tolik času, abych vám přednesl i dopady pro roky 2025, 2026. Vítám nabídku na debatu o té standardní úpravě. Ale pokud to neuděláme teď, tak už je to se všemi těmi dopady ze státního rozpočtu v příštích deseti a více letech. To tak prostě je. Takže není pravda, že to je pouze otázka roku 2023, to by byl mimořádný příspěvek k důchodu a ne mimořádná valorizace. V okamžiku, když se použije, tak se chová jako řádná valorizace a promítá se to do všech dalších valorizací a v tom je ten největší ekonomický problém.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nikdo s další faktickou poznámkou už se nehlásí, takže můžeme přistoupit k dalšímu přednostnímu právu, a to pana poslance Tomio Okamury. Pane předsedo, prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, hnutí SPD důrazně protestuje proti plánu Fialovy vládní pětikoalice okrást české důchodce. A vláda k tomu chce zneužít legislativní nouzi. Okrást příjemce starobních, invalidních, vdovských, sirotčích důchodů o zákonem danou valorizaci je podle názoru SPD v rozporu s ústavou i s veškerými zásadami slušnosti a morálky. A děláte to jen proto, aby vaše vláda účetně srovnala výdaje, které vaše vláda národní zkázy vyhazuje na posílání zbraní na Ukrajinu. Na vyvolání války, na podporu ekonomických migrantů především z Ukrajiny, na cenzuru, na parazitické politické neziskovky a na desítky dalších, nejen zbytečných, ale často i velmi škodlivých a špatných věcí.

Takže premiér Petr Fiala se tady minulý týden chlubil ve videu, všichni jsme to viděli v televizi, že Fialova vláda poslala na Ukrajinu již v podstatě materiál za 40 miliard korun. Zbraně za 40 miliard korun. K tomu je to dalších cca minimálně 10 miliard korun na podporu Ukrajinců v České republice. Takže pro Ukrajince a na Ukrajinu 50 miliard, a bude to i více, ale pro české příjemce důchodů, pro české invalidní, starobní, vdovské a sirotčí důchodce, nemáte 19 miliard. Takže Fialova vláda hodila naše příjemce důchodů, a již téměř 3 miliony občanů to jsou, tak jste hodili úplně přes palubu. A vybrali jste si Ukrajinu a Ukrajince. Vybrali jste si zájmy Bruselu, zájmy Spojených států, prostě zájmy zahraničí.

Hnutí SPD bude ze všech sil bránit přijetí vládního protiústavního návrhu zákona směřujícího k okradení našich důchodců a připravujeme i podání ústavní stížnosti. Budeme tady ve Sněmovně při dnes začínající a probíhající mimořádné schůzi všemi dostupnými zákonnými prostředky blokovat schválení asociálního návrhu vlády Petra Fialy z ODS, kterým hodlá současná pětikoalice okrást všechny důchodce, všechny příjemce důchodů, v průměru o více než 1 000 korun měsíčně. To znamená, letos už to bude každý měsíc 1 000, příští rok v průměru 12 000, a tak dále. Jde o hanebný útok vlády na jednu ze sociálně nejohroženějších skupin našich spoluobčanů. Jde o zákeřný útok na lidi, kteří desítky let poctivě pracovali pro český stát, odváděli daně a povinné pojištění, o útok na invalidy, ovdovělé občany a sirotky. S tím se nikdy nesmíříme.

Postup vlády je dle našeho názoru i dle názoru mnoha právních expertů v rozporu s ústavou. Za prvé mění podmínky zvyšování důchodů zpětně poté, co dle zákona nastaly. Za druhé, postup vlády je v rozporu s ústavou také proto, že vláda chce tento návrh schválit ve zkráceném jednání na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny ve stavu legislativní nouze, který je vyhrazen pouze pro mimořádné situace typu rozsáhlých přírodních katastrof, epidemií, ohrožení bezpečnosti či hospodářských škod. Nic z toho se nestalo. A vláda měla o předpokladu výše inflace na letošní rok již v době schvalování státního rozpočtu na letošní rok, a proto měla tyto výdaje do rozpočtu již tehdy zahrnout. To se však nestalo. Fialova vláda nyní argumentuje hrozícími hospodářskými škodami, které ale sama vládní pětikoalice od počátku vládnutí způsobuje svojí nekompetentností a nečinností, a za oběti vašeho vládnutí jste si teď vzali všechny příjemce důchodů. To je ze strany vlády skutečně odporné.

Jsme tedy připraveni za SPD proti tomuto zákonu podat žalobu k Ústavnímu soudu. Desítky miliard korun na současnou valorizaci důchodů jde velmi rychle najít omezením předražených vojenských nákupů ze zahraničí, plateb do Evropské unie či na Ukrajinu. Vládě rovněž enormně vzrostly příjmy v souvislosti s vyšším výběrem nepřímých daní v důsledku nezvládnuté inflace, a to o 137 miliard korun. Hnutí SPD bude bránit přijetí vládního návrhu zákona směřujícího k okradení našich důchodců ze všech sil. Také k němu podáváme 102 pozměňovacích návrhů, které by našim důchodcům zajistily takové zvýšení penzí, na které mají zákonný nárok a morální právo. SPD pevně stojí za všemi příjemci důchodů.

Dovolte mi ocitovat argumenty Fialovy vlády, tedy ministerstva asociálních věcí a špatné práce ministra a předsedy KDU-ČSL Jurečky.

Proč prý musí tato vláda ODS, STAN, Pirátů, KDU-ČSL a TOP 09 ukrást důchodcům celkem 34 miliard korun? Zástupci tohoto občanům nepřátelského úřadu, který by jinak byl jistě přátelský, kdyby ho nevedla Fialova vládní pětikoalice, ale teď ministerstvo vedou lidovci, tak tvrdí, že - cituji: Valorizace důchodů bez schválených úprav by znamenala nárůst deficitu veřejných financí o více než 34 miliard korun v letošním roce a až 58 miliard v roce příštím. Změna valorizací je prvním krokem, který směřuje k posílení dlouhodobé udržitelnosti důchodového systému. Konec citátu. No a předseda vlády národní zkázy Petr Fiala z ODS k tomu uvedl - cituji: Cítili jsme nutnost sáhnout do toho mechanismu i z hlediska obecné spravedlnosti mezigenerační solidarity a udržitelnosti do budoucna. Konec citátu. A ministr financí a místopředseda ODS Zbyněk Stanjura zase připomněl, že je třeba podle jeho názoru upravit poměr výše důchodů k hrubé mzdě a průměrné důchody jsou podle něj moc vysoké k poměru průměrné mzdě.

Dovolím si tyto nestydaté lži a výmluvy asociálních zástupců Fialovy vlády rychlé a jednoduše rozmetat. Dámy a pánové, za prvé argument, že ukrást důchodcům 34 miliard je nutné, abychom udrželi nižší deficit, je scestný a nemorálním momentě, kdy vláda vloni v říjnu schválila, a bylo to 19. 10., využití úvěru až do výše 400 000 000 eur, což je cca 9,8 miliardy korun, od rozvojové banky Evropy na základní životní potřeby Ukrajinců v Česku. Podle Ministerstva financí přijatý úvěr navyšuje státní dluh, a tedy i dluh sektoru vládních institucí, ve stejném rozsahu jako v případě prodeje státních dluhopisů. Deset miliard dluhu navíc v tomto případě stojí Českou republiku na úrocích přes půl miliardy korun za rok. No a v prosinci loňského roku pak vláda schválila další přijetí úvěru, tentokrát 200 000 000 eur, což je 4,9 miliardy korun, od Evropské investiční banky, opět pro migranty z Ukrajiny.

Takže pro Ukrajince peníze máte, ale pro téměř 3 miliony českých příjemců důchodů - a znovu říkám, vy chcete okrást jak starobní důchodce, tak zdravotně postižené příjemce důchodů, tak vdovy, sirotky a vdovce. Takže pro naše důchodce, pro naše potřebné občany, peníze nemáte, ale pro Ukrajince máte desítky miliard. A já na to říkám, já jsem placen českými občany a budu hájit zájem českých občanů. A jestli někdo chce hájit zájmy cizinců a zahraničí, tak se tam odstěhujte a dělejte politiku tam.

Další prioritou Fialovy vlády, na niž musí být podle vlády, i kdyby žádný důchodce na chleba neměl, je rozpočet Ministerstva obrany. Tam chtějí navýšit příští rozpočet na vládou vysněná 2 % HDP, což bude asi o 50 miliard korun navíc. No a platy ústavních činitelů narostou zhruba o 13 %, protože Fialova vláda, poslanci Fialovy vládní pětikoalice, si hlasy vládních poslanců zvýšili platy politiků. Zde bych připomněl, že SPD opakovaně navrhuje zmrazení platů politiků na celé volební období. Naposledy loni jste mi tento můj návrh tady zamítli. Takže SPD opakovaně tady navrhuje, a navrhoval jsem to i v minulém volebním období, zmrazení platů politiků na celé volební období. Vy jste mi to zamítli, vy jste to SPD zamítli. No a teď ještě chcete okrást důchodce.

Premiér Fiala veřejně potvrdil, že Ukrajina dostala od České republiky zbraně za 40 miliard korun. Přidejte si k tomu obrovskou trvalou podporu politických neziskových organizací, kterým se přezdívá vymývači mozků, typu Člověk v tísni, Evropské hodnoty a podobně. Na tyto politické neziskovky se peníze ve Fialově vládě také najdou a nikdo z vlády je škrtat nebude, ani je nechce škrtat. Naopak Fialova vláda vytváří nové projekty, které zvýší přísun peněz různým parazitům výměnou za to, že se budou podílet na provládní propagandě a na cenzuře, za to, že se budou spolupodílet na omezení ústavních práv občanů, za to, že pomohou potlačovat svobodné názory a projevy občanů této země, kteří tyhle neziskovky a taky Fialovu vládu svojí prací a svými penězi živí. Jsou to stovky zbytečně vyhozených miliard na šílenství zvané Green Deal, které likviduje naši ekonomiku, naše občany, naše firmy a naše živnostníky a které samozřejmě snižuje příjmy státního rozpočtu.

Zde bych ještě připomněl, že Fialova vládní pětikoalice odmítla vloni návrh zákona SPD na ukončení zneužívání sociálních dávek takzvanými nepřizpůsobivými. To by mimochodem přineslo úsporu cirka miliardu korun. Takže nepřizpůsobivé a cizince podporujete, ale zároveň nemáte peníze a ještě chcete snižovat peníze našim potřebným občanům, kteří si to tady celoživotně odpracovali nebo jsou vdovci, sirotci nebo se narodili se zdravotním hendikepem. Ale tito občané a jejich předci budovali Českou republiku a já jsem přesvědčen za SPD o tom, že naši občané mají prioritně právo na důstojné životy, protože, a k tomu se ještě dostanu, z důvodu Fialovou vládou nezvládnuté inflace se tady miliony lidí dostává na hranici nebo pod hranici chudoby.

Asi bychom mohli jmenovat desítky dalších příkladů ze všech rezortů Fialovy vlády a dospěli bychom jen k nehoráznému vyhazování peněz vyždímaných z firem a občanů. Je zcela jasně a bez debaty vidět, že když vláda chce, nemá problém peníze utratit, a dokonce se i bezhlavě zadlužit. Jde jen o to, za co tyto peníze občanů chce vláda utrácet - zbraně, migranti, Ukrajina, Green Deal, cenzura, nové a nové úřady a trafiky. Na to peníze jsou. Tady připomenu, že si tady vládní pětikoalice odhlasovala před několika týdny, přes odpor SPD samozřejmě, zřízení nového úřadu za miliardu korun s více než 200 zaměstnanci. Má to být pomník Pirátům, kteří tam chtějí upíchnout nějaké své politické trafikanty. Je to Úřad pro digitalizaci, přestože odbory pro digitalizaci na úřadech fungují. Připomenu, že jste si tady prohlasovali zrušení odborných náměstků na ministerstvech a prohlasovali jste si neomezený počet politických náměstků na ministerstvech, aby tam mohlo být neomezené množství vašich politických trafikantů z řad vašich spolustraníků. Takže na to peníze máte, ale na potřebné občany, například na příjemce důchodů nebo na podporu pracujících rodin s dětmi, matek samoživitelek a tak dále, na to peníze nemáte. Nechcete dát. Peníze jsou, ale vy na to peníze nechcete dát.

Pokud jde o důchodce, o 34 miliard, které by spolkla valorizace penzí, tak na to prostě Fialova vláda dát peníze nechce a nedá. To zcela jasně ukazuje priority Fialovy vlády. Ukazuje to, o co vládě jde. Opakuji, miliardy na Brusel, na Ukrajinu, na zbrojaře v USA, na to všechno peníze jsou a vláda nemíní šetřit. Na důchodce peníze podle Fialovy vládní pětikoalice potřeba nejsou. To je názor této asociální vlády. A prosím všechny důchodce, příjemce důchodů, ať už volili kohokoliv, aby si uvědomili, co tato vláda navrhovaným zákonem všem lidem říká. Fialova vláda říká, že občané České republiky jsou jim ukradení. Ti nejchudší ať podle Fialovy vlády chcípnou hlady a zimou a ti bohatší ať se uskrovní ve prospěch miliardářů z Evropy, USA a Ukrajiny.

Ostatně všichni jsme ten článek četli, kdy na základě mezinárodní protikorupční organizace Transparency International - a psala to v Čechách i mainstreamová média typu Seznam, Novinky a tak podobně - tak od zahájení konfliktu na Ukrajině loni v únoru doteď si ukrajinští poslanci koupili rekordní objem super luxusních aut. Koupili si Rolls-Roycy, Mercedesy-AMG. No a platili to hotově a ta auta píšou na své příbuzné. To je situace na Ukrajině. Evidentně je v Kyjevě bezpečno, když si tam kupují nové Mercedesy-AMG za 4, 5 milionů a Rolls-Roycy za 10 milionů a jezdí tam. Odkud na to berou tedy? No, já mám takový dojem, že jsme jim to taky hezky minimálně částečně zaplatili. To je realita politiky Fialovy vlády. Na to se nikdo neptá. Na to se nikdo neptá.

Už jen výše uvedené argumenty, které jsem tady shrnul, by stačily, ale dovolím si upozornit na naprostou nesmyslnost dalších vládních argumentů.

Vážené dámy a pánové, premiér Fiala chce okrást důchodce, jak říká z hlediska obecné spravedlnosti, mezigenerační solidarity a udržitelnosti do budoucna. Asi každému dojde, že pokud jde o udržitelnost rozpočtu do budoucna, neměl by užívat argumenty neblaze proslulého pana Kalouska, že náš státní rozpočet nám projedli důchodci. To říká TOP 09, vládní strana, nejbližší parťák ODS ve vládě, ale i v jejich koalici, v koalici SPOLU.

Aby byl rozpočet vyrovnaný, tak podle názoru SPD stačí na jedné straně nerozkrádat a nerozdávat státní peníze miliardářům nebo parazitům a na jiné různé hlouposti a nakládat se státními penězi efektivně, na straně druhé budovat další příjmy do státního rozpočtu, nejen z daní, a z výdělků financovat právě ty chybějící státní výdaje na sociální věci nebo na zdravotnictví. Je to standard platný po celém vyspělém světě. Stačí se podívat jen do Německa. To Německo je přitom klasický případ, kdy Češi ve Škodovce vydělávají na německé důchody. Jiný, ještě tristnější, případ je porovnání české a německé Deutsche Post. Zatímco Česká pošta se desítky let potácí na hraně udržitelnosti a většinou přežívá díky podpoře státu, tak Deutsche Post naopak v České republice koupila firmu PPL a v oblasti doručování nejenže úspěšně konkuruje české státní poště, ale je samozřejmě vysoce zisková a výdělky opět směřují do německého státního rozpočtu.

Mezigenerační solidarita a obecná spravedlnost je namístě, ale formou solidarity s důchodci a spravedlnosti vůči nim. To souvisí i s přihlouplým argumentem ministra Stanjury z ODS ohledně poměru důchodů k hrubé mzdě. Zažili jsme rekordní explozi cen. A to, k čemu valorizace slouží, k čemu byl nastavený princip, není rovnat důchody na nějakou danou úroveň reálných mezd, ale cíl a důvod je jen jediný: kompenzovat důchodcům růst cen, aby měli za co žít. Takže pokud chce kdokoliv cokoliv porovnávat, tak jediný relevantní údaj je růst cen. V případě důchodců, a to je potřeba zdůraznit a uvědomit si, je přitom spotřební koš naprosto jiný než spotřební koš středostavovské rodiny. Důchodci neřeší ceny aut, dovolených, letenek, luxusního zboží ani většinu spotřebního zboží, jako je elektronika či módní ošacení, ale pro ně jsou zásadní ceny bydlení, energie, vody, potravin a léků. Tady tvoří energie velmi významné procento. U některých lidí je to dokonce ta větší část výdajů. A tady se ceny pro mnohé znásobily. Nerostly o procenta, ale o násobky. Jestliže má důchodce 10 000 důchod a má zálohy 10 až 15 000, tak je v sakra extrémní nouzi. A opravdu jen, slušně řečeno, opravdu jen velmi nemorální člověk může porovnávat průměrný důchod s průměrnou mzdou a tvrdit, že důchodci musí přispět na řešení finančních potíží, které důchodci nezpůsobili, ale způsobila je primárně tato Fialova vládní pětikoalice. Pravda, s přispěním i vlád minulých. Skutečně je nehoráznost a sprostota nevídané míry chtít po těch, kdo tuhle zemi vybudovali, kdo vám zajistili příjmy, které vy jste rozházeli, aby znovu sanovali vaše doslovně rozkrádání našeho společného majetku a společných příjmů. A tady samozřejmě nese plnou odpovědnost vládní pětikoalice Petra Fialy a také ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS. A opět jsme u principu, který vládne této vládě a který vyjádřil jeden důchodce slovy - cituji: "Cizincům cpou horem dolem a vlastní lidi okrádají." Konec tohoto z mého pohledu pravdivého citátu.

Samozřejmě vládní návrh na snížení valorizace důchodů, který má platit od června, je zcela nepřijatelné trestání důchodců za chyby této Fialovy vlády. Pokud někdo mluví o spravedlnosti, tak samozřejmě tento návrh odporuje všem principům spravedlnosti, a to nejen té morální, ale i té formální, legislativní. Návrh porušuje ústavnost, a to kvůli retroaktivitě, principu očekávání i rovnému zacházení. Z pohledu ústavních principů takový přístup nese znaky svévole, kterou Ústavní soud ve svých nálezech opakovaně označuje za nepřípustnou. Důchodci oprávněně důvěřovali českým zákonům a zákon jasně říkal, jaká má být valorizace důchodů. Česká vláda má vydat pouze technické nařízení podle stávajícího zákona. Pokud chce cokoliv měnit, tak Sněmovna může přijmout nový zákon, ale ten se musí vztahovat na budoucnost, to je nikoliv na současnou inflaci, ale inflaci od data přijetí takového zákona. To, že vláda mění pohled na parametry, které jsou z minulé doby, je jasná neústavní retroaktivita. Proto chce SPD podat ústavní stížnost.

Vláda si je jasně vědoma toho, že zákon je skutečně protiústavní paskvil, který by jim normální právníci hodili pod stůl. Proto Fialova vláda obešla a ošvindlovala standardní legislativní proces, k němuž se vláda zavázala ve svém programovém prohlášení. Zasláním návrhu do připomínkového řízení v délce jednoho dne není naplněn požadavek zákoníku práce, podle kterého se návrhy zákonů týkajících se důležitých zájmů pracujících projednávají s příslušnými odborovými organizacemi a organizacemi zaměstnavatelů. Znemožněním projednání navrhované právní úpravy Legislativní radou vlády je pak znemožněno zodpovědné posouzení zejména ústavnosti navrhované právní úpravy, pokud jde o nerespektování legitimního očekávání na straně důchodců týkajícího se výše zákonem stanovené valorizace jejich důchodů, jehož zásadní význam zdůraznil v minulosti Ústavní soud v řadě svých nálezů.

Vládní důvodová zpráva ani nezakrývá skutečnost, že cílem navrhované úpravy není důchodová reforma, ale snaha o snížení letošního schodku státního rozpočtu, který nepochopitelně s výdaji na červnovou valorizaci důchodů nepočítá, i když již v době, kdy byl státní rozpočet na rok 2023 schvalován, bylo zřejmé, že i v tomto roce bude inflace dramaticky vysoká. Nejde tedy ve své podstatě o opatření směřující k reformě či modernizaci českého důchodového systému, ale o krok fiskální politiky Fialovy vlády, která neřeší problémy nerovnováhy veřejných financí, na nichž se sama výrazně podílí svými opatřeními v daňové oblasti i v oblasti důchodového pojištění, která na dluh snižují příjmy státního rozpočtu. V uvozovkách na dluh.

Já bych připomněl také stanovisko Rady Českomoravské konfederace odborových svazů, která považuje za nepřijatelné ignorování sociálního dialogu v tak důležité oblasti, jako je důchodová reforma. Ale u té důchodové reformy se ještě zastavím. Rada v souladu se stanoviskem SPD považuje vládní návrh na prodloužení věku pro odchod do důchodu za neakceptovatelný, obzvláště v souvislosti s délkou pracovní doby v České republice a zdravotním stavem zaměstnanců. Dále odmítá kroky vlády, které snižují objem prostředků v systému sociálního pojištění. ČMKOS, to znamená Českomoravská konfederace odborových svazů, požadovala zastavení těchto kroků již v roce 2021. Dále odbory vyzývají vládu, aby nezhoršovala vláda situaci důchodců zhoršováním valorizačního mechanismu vůči stávajícím i budoucím důchodcům. Odbory považují za prioritní úkol vlády v tomto období stabilizaci veřejných financí tak, aby důchodová reforma nebyla zneužita k tomuto účelu. Fialova vláda je ale ke všem těmto výzvám hluchá a slepá.

Podle našeho názoru stabilizace veřejných financí nesmí být dosahována na úkor jedné z nejvíce ekonomicky ohrožené skupiny osob, a tou skupinou jsou všichni příjemci důchodů. Sociální důsledky vládního návrhu jsou pro řadu důchodců velmi tíživé a mnoho osob pobírajících důchod se v současnosti kvůli inflaci a růstu cen za energie dostalo až do skutečně krajní nouze. Samozřejmě nejsou sami. Jsou v tom i celé rodiny. Rodiny s dětmi, samoživitele, zdravotně postižené osoby dostal extrémní růst nákladů na bydlení, potraviny, léky a zdravotní pomůcky do zoufalé ekonomické situace. A ten extrémní růst nákladů způsobila právě Fialova vláda. Připomeňme, že důchodce, zdravotně postižený člověk či maminka s dětmi si prostě většinou nikde moc nepřivydělají a nemají šanci, jak si pomoci, jako třeba běžný zdravý člověk v produktivním věku.

Tahle skupina lidí tu pomoc a ty peníze skutečně potřebuje. A žádné porovnávání průměru tu přece neplatí. Tihle lidé musí zaplatit nájem, jídlo, vodu, teplo, elektřinu. A tady výše cen kašle na vaše průměry, je prostě vysoká a roste dál. Vláda pětikoalice - ODS, Pirátů, TOP 09, STAN a KDU-ČSL - místo snižování cen, namísto rychlé ekonomické pomoci nejzranitelnějším, tedy rodinám, invalidům či starým lidem, jim naopak peníze bere, aby mohla rozhazovat jinde.

Vážené dámy a pánové, pochopím výkřiky nějakých pomatených provládních aktivistů. Ale vy, vládní poslanci, se snad přece potkáváte, doufám, i s reálnými lidmi z ulice. Tak prosím nepomáhejte vaší vládě ničit tuto zemi. Nepomáhejte této vládě ožebračovat ty nejzranitelnější, ty, kteří si nemohou sami pomoci.

Vy tady argumentujete dneska, a už jsem to slyšel i teď průběžně v uplynulé době, na základě toho, že jste tady předložili ten návrh, kterým chcete okrást plošně o slíbenou valorizaci důchodů téměř 3 miliony občanů České republiky, tak říkáte, že je v pořádku, když to tady tlačíte ve stavu takzvané legislativní nouze, a argumentujete tím, že prý hrozí značné hospodářské škody - které jste ale způsobili vy sami, vaše Fialova vláda. A teď si chcete jako obětní beránky vzít téměř 3 miliony příjemců důchodů a vzít jim peníze. No to ale není pravda a tento moment samozřejmě podrobněji rozeberu.

Jaký je současný stav roční činnosti Fialovy vlády? No, rok a čtvrt. Rok a čtvrt jste u vlády. Dostatečně dlouhá doba. Již milion českých občanů žije kvůli Fialově vládě pod hranicí chudoby. Jejich počet výrazně vzrostl za dobu současné Fialovy vlády, za dobu působení současné Fialovy vlády. Pokles reálných mezd je v České republice nejvýraznější ze všech členských států Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, OECD, když to shrnu, tak v podstatě ze všech evropských států. Zvýšení minimální mzdy a základní složky důchodů je prostě pro SPD naprosto nedostatečné. Takže vy chcete důchodce okrást, my jim chceme naopak přidávat. Zásadní rozdíl mezi programem vládní pětikoalice Petra Fialy a SPD.

Dle údajů pravidelné zprávy Evropské sítě proti chudobě žije již milion českých občanů pod hranicí chudoby a další milion je pak chudobou ohrožen. Čeští občané chudnou ještě rychleji, než je průměr v Evropské unii. V Evropské unii se v posledních letech rychle prohlubují mnohé ukazatele bídy, jako je například bezdomovectví a tak dále. Počet českých domácností s příjmem pod hranicí chudoby vzrostl během Fialovy vlády z 9 % v průběhu roku 2021 na současných 17 %. V exekuci je přibližně 9 % občanů z celkové populace, v některých chudších regionech jde dokonce až o 16 %. Takže toto jsou výsledky Fialovy vlády. Ten, kdo tady uvádí Českou republiku, a uvedl jste ji do značných hospodářských škod pro všechny občany, jste právě vy - premiér Petr Fiala a vládní pětikoalice ODS, TOP 09, STAN, Pirátů a KDU-ČSL.

Tady bych snad jenom odbočil a připomenu, že za SPD už tady leží, už z minulého volební období mimochodem, ale v tomto volebním období jsme to podali znovu, tak tady leží náš návrh zákona na zestátnění exekutorů, ale tomu brání jak poslanci hnutí ANO, tak poslanci vládní pětikoalice. Hnutí SPD je jedinou stranou v parlamentu, která chce zestátnění exekutorů.

Ale pojďme zpátky ke zprávě Evropské sítě proti chudobě. Zmíněná zpráva dále uvádí, že celých 25 % českých domácností si nemůže dovolit bez zadlužení náhlý výdaj kolem 10 000 korun. Průměrná česká domácnost vydává cirka 48 % svých příjmů na bydlení a potraviny, u nízkopříjmových domácností jde pak až o plných 70 % jejich příjmů. To je výsledek! To je výsledek vládnutí Fialovy vládní pětikoalice. Odpovědnost za tento stav nese jednoznačně vláda pětikoalice premiéra Petra Fialy z ODS, která na jedné straně svou nekompetentní politikou přímo způsobuje zdražování všech základních životních nákladů a potřeb a na straně druhé odmítá jakkoliv pomoci občanům se zmírněním dopadů toho zdražování. Ale nejenom že vy odmítáte pomoct občanům a podpořit je, ale vy je dokonce chcete okrást o peníze, které dokonce ze zákona mají garantovány, co se týče té valorizace důchodů. Chcete tady účelově retroaktivně měnit zákon.

Důsledkem škodlivé politiky české Fialovy vlády je i to, že naši pracující občané čelí nejvyššímu meziročnímu poklesu reálných mezd, a to o minus 8,9 %, mezi zeměmi sdruženými v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, OECD, tedy jsou tam v podstatě všechny evropské země a i mnoho mimoevropských zemí. A za této situace, v době, kdy guvernér České národní banky prognózuje další vysokou inflaci, se Fialova vláda mimochodem rozhodla zvýšit minimální mzdu o pouhých 6,8 % a základní složku důchodů jen o 140 korun. Ale to hovořím o situaci před několika týdny.

Míra asociálnosti a neschopnosti Fialovy vlády nemá v moderních českých dějinách obdoby. A hnutí SPD bude nadále z opozice využívat všech politických možností, aby škodlivé působení Fialovy vlády skončilo. Téměř třetina Čechů aktuálně žije s rostoucími dluhy nebo jen s minimální finanční rezervou. Lidé se propadají do chudoby kvůli Fialově vládě. Téměř třetina Čechů aktuálně žije pouze už s takovou finanční rezervou, která nepokryje ani jejich průměrné měsíční životní náklady. Každá desátá česká domácnost pak kvůli Fialově vládě žije zcela bez rezerv, přičemž v nedávné minulosti řada z nich část vydělaných peněz dokázala ještě ušetřit. Vyplývá to z aktuálních výsledků indexu finančního zdraví Čechů. Toto šetření provedl Sociologický ústav Akademie věd, portál Evropa v datech a Česká spořitelna. Dle tohoto indexu 57 % domácností vychází se svým rozpočtem jen s obtížemi. Nejvíce znepokojující na výstupech průzkumu je to, že dvě třetiny z domácností, které si dnes nedokážou tvořit žádnou finanční rezervu, deklarují, že donedávna toho byly schopny. Je evidentní, že hlavními příčinami této sociální krize je pokles reálných příjmů a značný nárůst cen všech základních životních nákladů a potřeb. Jde o tristní vizitku a odpovědnost vlády Petra Fialy z ODS, která toto zdražování částečně způsobila, ale hlavně za to může tím, že proti němu nechce a nedokáže efektivně bojovat na rozdíl od všech evropských zemí, anebo alespoň občanům pomoci s jeho drtivými dopady.

Návrhy řešení, které předkládá hnutí SPD, jsou dlouhodobě známé a jasné. Je třeba okamžitě snížit daň z přidané hodnoty až na nulovou sazbu zejména u energií, základních potravin a léků. Poláci to udělali, no a Češi, včetně nového prezidenta Petra Pavla, jezdí nakupovat levné potraviny do Polska. To je opravdu situace. Takže místo aby Petr Pavel přitlačil na své kamarády z Fialovy vládní pětikoalice, s jejichž podporou kandidoval na prezidenta, tak ještě si jde taky nakoupit do Polska, místo aby řešil zdražování. To jsme to dopracovali! Já samozřejmě rozumím občanům, kteří jdou nakupovat do Polska, protože polská vláda je vlastenecká. Snížili DPH na vybrané základní potraviny na nulu, a proto je tam také levněji. No ale Fialova vláda nedělá vůbec nic. Takže je skutečně tristní, když exponenti nebo politici podpoření Fialovou vládou jdou si levně nakoupit do Polska, ale sami tito stejní politici nechávají české občany ve štychu. To je opravdu neuvěřitelná situace. To je jako někde v Kocourkově. To je výsměch občanům úplně neuvěřitelný.

Návrhy, jak jsem říkal, tak zároveň, co se týče těch návrhů ze strany SPD, se také musí snížit vládou nesmyslně vysoko nastavené cenové stropy na elektřinu a plyn. Současně musí vláda vytvořit podmínky pro zvýšení čistých příjmů domácností zejména snížením přímých daní, respektive zvýšením daňových slev a výrazným zvýšením základní složky důchodu zhruba na úroveň minimální mzdy.

Pod hranicí chudoby žije kvůli Fialově vládě již také 40 % rodičů samoživitelů. Fialova vláda se jim nesnaží efektivně pomoci, zatímco podporuje zbytné výdaje. Podle výsledků výzkumu agentury PAQ Research jsou příjmovou chudobou nejvíce ohroženy domácnosti rodičů samoživitelů. Pod hranicí chudoby jich žije již 40 %, přičemž s jedním rodičem nyní vyrůstá celkem zhruba 336 000 dětí. Samoživitelé jsou proto nuceni omezit své vlastní životní potřeby jen na to nejnutnější a nemají žádné finanční rezervy. Jakékoliv neočekávané výdaje nebo výpadky v jejich příjmech mohou mít pro ně a pro jejich děti fatální důsledky. Je smutnou skutečností, že se Fialova vláda nesnaží rodičům samoživitelům efektivně pomoci, zatímco podporuje zbytné výdaje. To je naprosto nepřijatelné a jedná se o důkaz nezájmu vlády Petra Fialy z ODS o občany, kteří jsou nuceni vychovávat děti za nepříznivých podmínek.

Hlavní míru zavinění za tento stav lze přisoudit také ministru práce a sociální věcí Marianu Jurečkovi z KDU-ČSL, na jehož nekompetentnost a nezájem už tady doplácí skutečně miliony českých občanů. Vláda pětikoalice způsobila extrémní zdražení základních životních potřeb českých občanů a nedokáže pomoci ani těm sociálně nejohroženějším z nich. Mimo jiné i kvůli tomu, že svojí nekompetentní politikou přivedla úřady práce, které mají sociální podporu a pomoc lidem v nouzi na starosti, na pokraj kolapsu.

Tady jenom krátce odbočím, protože jenom připomenu chování předsedy KDU-ČSL a ministra Mariana Jurečky... pardon, teď jsem chtěl mluvit - to taky - ale teď jsem chtěl mluvit o premiérovi Fialovi, který se ještě v televizi v projevu chlubí tím, že vláda posílá čím dál víc lidí na sociální dávky. To je neuvěřitelné. Vláda se chlubí tím, že posíláte čím dál víc lidí na dávky, místo aby se vláda snažila o to, aby bylo co nejméně lidí na dávkách, aby měli čeští občané dobrou životní úroveň. Vy už jste si to všechno popletli v těch vašich hlavách. To může říkat jenom blázen, tyhle věci, ale všichni jsme to slyšeli dokonce v přímém přenosu v projevu premiéra Petra Fialy. To je šílené, ten člověk je mimo úplně.

Hnutí SPD požaduje demisi neschopného rezortního ministra a předsedy KDU-ČSL Mariana Jurečky a zároveň předkládáme řešení situace rodin s dětmi ohroženými chudobou. Jedná se o kombinaci snížení jejich daňového zatížení, zlevnění bydlení, energií a potravin prostřednictvím snížení daně z přidané hodnoty a zvýšení dětských a prorodinných sociálních dávek slušným a pracujícím občanům. To jsou trošku jiné dávky, než které vy posíláte... občany. Vy je posíláte žebrat, my říkáme: podpořme pracující rodiny s dětmi. Příslušné návrhy zákonů jsme předložili již do legislativního procesu, ale opět nám naše zákony tady Fialova vládní pětikoalice blokuje. Takže u nás to nejsou jen slova, u nás jsou to samozřejmě konkrétní činy.

Co se týče těch značných hospodářských škod, kdy Fialova vláda říká, že slíbená valorizace důchodů způsobí prý hospodářské škody. To je neskutečná drzost! To znamená, vy prostě chcete okrást důchodce o slíbené peníze, a ještě řeknete, že ti důchodci tím, že byste jim to vyplatili, to, na co mají nárok, že to způsobí hospodářské škody. To je šílené. Ale ta situace je přece úplně jiná, teď vám to tady vysvětluju.

Česká republika je jedinou zemí Evropské unie, která loni ve třetím čtvrtletí meziročně zvýšila svůj státní dluh. Znova to zopakuji - jedinou zemí Evropské unie. To znamená, Fialova vláda není vládou odborníků a spravuje veřejné finance nejhůře v rámci celé Evropské unie. Takže ten, kdo tady způsobuje hospodářské škody, je právě vláda Petra Fialy. Takže znova se vrátím k tomu argumentu, že vy sami - k tomu pravdivému, mému argumentu - že vy sami jste způsobili hospodářské škody, a teď se tady snažíte ohnout ústavu a zákon o jednacím řádu Sněmovny a říkáte, že kvůli způsobeným, vámi způsobeným hospodářským škodám teď chcete okrást důchodce. No to je neuvěřitelné.

Tohle se stát v privátní společnosti, tak jste všichni vyhození z práce na minutu už majitelem, protože taková firma už by krachovala. Už jenom náznak vašeho jednání, to už stačil začátek před rokem, a už byste měli padáka. Okamžitě. Protože nikdo by to nechtěl platit. To by způsobilo krach té firmy, krach té společnosti, kdyby takovýmto způsobem hospodařil kdokoliv jinde. No ale u vás je to z eráru. Protože je to z eráru, tak prostě po vás potopa.

Česká republika, jak jsem říkal, je jedinou zemí Evropské unie, která loni ve třetím čtvrtletí meziročně zvýšila svůj státní dluh. Podle dat statistického úřadu Eurostat na 45,2 % HDP. V absolutních číslech se český státní dluh zvýšil na 2,98 bilionu korun, přičemž jenom za poslední rok vládnutí Fialovy vlády stoupl o více než půl bilionu korun. To jsou neuvěřitelná hausnumera, jakým způsobem vy zadlužujete Českou republiku. Hlavně že je pro vás Ukrajina a Ukrajinci na prvním místě. A české důchodce házíte přes palubu. Že vám není hanba! Že vám není hanba při pohledu na zdravotně postižené spoluobčany, lidi, kterým je devadesát let, osmdesát let, kteří si sami už nemůžou pomoci.

Odůvodňování rostoucího zadlužení státu konfliktem na Ukrajině neodpovídá realitě. To je ta lež, kterou tady pořád recykluje premiér Petr Fiala, který je neschopný a už neví kudy kam, neví vůbec, která bije, proto se pořád vymlouvá na Ukrajinu. No a ještě se chlubí tím, že Česká republika je tady největším pomocníkem nebo největším zasilatelem finanční pomoci a další pomoci vůbec na Ukrajinu v té finanční částce k poměru k počtu obyvatel, k poměru k HDP? (Poznámka z pléna.) No tak je to tak. No, tak ještě... Lidi to vidí, no. Vy jste prostě ukrajinská vláda, nikoliv vláda pro české občany. A hlavně, proč o tom hovořím, Česká republika je jedinou zemí Evropské unie, která loni ve třetím čtvrtletí meziročně zvýšila svůj státní dluh.

Proto výmluvy na Ukrajinu jsou lež. Je to vaše lež! A měl byste už přestat lhát. Protože v jiných zemích tento problém nemají. Prostě jste to přepískli a nezvládli jste vůbec situaci. Přecenili jste své schopnosti. Ale to jsem upozorňoval od počátku, že premiér Fiala je neschopný. Ostatně seděl jsem vedle něj čtyři roky tady v lavici a poměrně jsem měl možnost ho blíže poznat. Arogantní, neschopný, sobecký, egoistický, přehlíživý. Vůbec neví, která bije.

Naopak český státní dluh rapidně stoupl i přesto, že v důsledku vysokých cen energií, pohonných hmot a potravin v loňském roce výrazně stoupl výběr nepřímých daní, a tím i příjmy veřejných rozpočtů, a to o 137 miliard korun. A zatímco ve většině členských států Evropské unie hrubý domácí produkt roste, v České republice očekává naše Ministerstvo financí jeho letošní pokles o 0,5 %.

Tam někdo na mě pokřikoval tamhle z té strany (ukazuje doprava) z vládních poslanců. Mě by zajímalo, kdo to byl, abych mohl i na mikrofon říct jeho jméno, kdo tady otevřeně ještě veřejně prosazuje to okrádání důchodců. A budu tady recyklovat pořád dokola to jméno už celé volební období. Tak kdo je ten statečný? Najednou je ticho a mlčí! Tak si to nechte pro sebe, hrdino! Kecy v kleci!

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane předsedo, prosím, neoslovujte a nepokřikujte na ostatní kolegy.

 

Poslanec Tomio Okamura: Já jsem nikoho neoslovil...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Věnujte se svému projevu, pokud možno potvrzení trvání stavu legislativní nouze. Zdá se mi, že jste příliš daleko od toho tématu. Vraťte se k tématu a nepokřikujte tady na ostatní.

 

Poslanec Tomio Okamura: Pane místopředsedo, já vás důrazně žádám, vy jste měl napomenout toho, kdo na mě pokřikoval jako první! Tak to řiďte řádně, tu schůzi! On na mě tam někdo okřikoval, jeho jste nenapomenul a teď napomínáte mě, který se brání? Nechte toho!

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Řídím ji řádně. Budu okřikovat každého, kdo tady bude pokřikovat.

 

Poslanec Tomio Okamura: To jste neudělal! Anebo si sedíte na uších. Nezlobte se na mě, protože celý sál slyšel, že tam na mě někdo pokřikuje. Já jsem se pouze bránil nějakým sprostým výkřikům tam.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Žádné sprosté výkřiky jsem neslyšel. Možná máte slyšiny. Pokračujte.

 

Poslanec Tomio Okamura: Tak slyšení nemám. A nebuďte ještě drzý laskavě na mě! Jo? Protože to už přeháníte. Já žádné slyšení nemám...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Přeháníte to vy. Vraťte se k tématu. Přestaňte pokřikovat na ostatní poslance!

 

Poslanec Tomio Okamura: Tak ať nepokřikují oni na mě. Znáte jednací řád, že poslanec má mluvit na mikrofon, tak proč on nemluví na mikrofon tamhle? Byl to mužský hlas. Tamhle z řad vládní pětikoalice. Neškolte mě tady! Poslanec má mluvit na mikrofon a vy řiďte Sněmovnu v souladu se zákonem o jednacím řádu.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, řídím a znovu vás prosím, abyste se vrátil k tématu.

 

Poslanec Tomio Okamura: A zatímco ve většině členských států Evropské unie hrubý domácí produkt roste, v České republice očekává naše Ministerstvo financí jeho letošní pokles o 0,5 %.

Jenom říkám, já mám rád tyhle hrdiny, kteří anonymně vykřiknou, a když se zeptám na jejich jméno, tak už mlčí. To je opravdu tedy neuvěřitelné. Takže já když tady se dívám dopředu a nevidím, kdo to konkrétně byl, tak to je hrdina tady z vládní pětikoalice! Chce okrást důchodce, a ještě se takhle chová.

Fialova vláda prostě naprosto selhává ve správě veřejných financí a žene zemi do nesplatitelného zadlužení a závislosti na zahraničních věřitelích. Podle názoru hnutí SPD je nezbytné okamžité zahájení konsolidace státního dluhu a snižování deficitu veřejných rozpočtů. Cestou k tomu je zejména rychlé a razantní omezení zbytných výdajů státu, včetně plateb do zahraničí a předražených zbrojních zakázek, a také zdanění dividend vyváděných nadnárodními společnostmi ze zahraničí.

A ještě k tomu tady, pane předsedající, vaším prostřednictvím, já tady celou dobu zdůvodňuji ten váš nesmyslný, vaše vládní nesmyslné zdůvodnění, že říkáte, že to chcete protlačit, to, že chcete okrást důchodce v legislativní nouzi, protože říkáte, že hrozí značné hospodářské škody. Takže já tady, jestli jste si nevšiml, tak argumentuji čísly a statistikami. Tak teď nevím, jestli mám mlčet. To by vám jako vyhovovalo? Abychom tady mlčeli, jak paní Pekarová říkala, že máme jenom tady být v koutě, a šoupali nohama? To tedy ne! To tedy ne! Takže opravdu buď poslouchejte tedy pozorně prosím můj projev - jsem slušný, prosím říkám, poslouchejte ho, a tady celou dobu říkám statistiky, celou dobu říkám čísla. Vy jste ekonom. Tak možná je znáte, proto třeba jako to jo, ale... Tak.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, pro mě neopakujte ta čísla. Mluvte k ostatním kolegům. Nejsme tady, abychom vedli dialog. Prosím, věnujte se projevu, a jestli mně chcete něco říct, tak můžeme klidně poté, co nebudete mluvit na mikrofon, tak...

 

Poslanec Tomio Okamura: Já vás oslovovat můžu. Vy nemůžete vést podle jednacího řádu dialog. Vy se musíte přihlásit na mikrofon. Chápu to dobře? Chápu to dobře. Tak to je. Takže vy jste v situaci, že nemůžete vést dialog. Vy se musíte nechat vystřídat a přihlásit se do pořadí na mikrofon. Takže do toho dialogu dojde poměrně za dlouhou dobu, ale já na vás jednostranně mluvit můžu, vaším prostřednictvím, tak zase si to neohýbejte, prosím vás, ten jednací řád! Já vám říkám, nechte toho! Takže já na vás můžu mluvit. Ano, uznávám, že jste v tuto chvíli v nevýhodné situaci, protože vaše reakce může být skutečně až v pořadí poté, co promluví lidé s přednostním právem. Takže asi chcete vést dialog, ale teď to nejde. Teď můžu mluvit já na vás, ale vy byste měl pouze řídit schůzi. Tak. Takže to jenom tak jako na vysvětlenou. Ještě si to poměrně dobře pamatuji.

Takže ceny ovoce... A teď se podívejte k těm, co vy jste všechno způsobili, jako ta vaše vláda. Takže dneska jaká je situace, jaké vy způsobujete hospodářské škody tím vaším jednáním? Takže je to jinak, než vy tady celou dobu říkáte jako zástupci vládní pětikoalice. Takže například teď aktuální situace, že ceny ovoce a zeleniny se zcela vymkly kontrole. Například papriky se prodávají za ceny mezi 140 a 180 korunami za kilogram. A my prostě vyzýváme vládu Petra Fialy, aby tedy snížila už ty hospodářské škody, které způsobujete, a abyste snížili dočasně DPH na základní druhy potravin na nulu, protože například okurky stojí v některých obchodech i 35 korun za kus, a to jsou již i ve slevové akci. Papriky se prodávají za ceny mezi 140 a 180 korunami za kilogram. To v přepočtu může vyjít i na 45 korun za jeden kus. Ledový salát se pak dá pořídit za 50 korun za kus, některé obchody chtějí za hlávku květáku i 90 korun. V České republice se aktuálně prodává prakticky jenom dovozová zelenina a podle místopředsedy Zelinářské unie Čech a Moravy Petra Hanky zůstanou ceny vysoké ještě několik měsíců, než se objeví první lokální úroda. Letos se navíc odhaduje další pokles českých pěstebních ploch zeleniny o 5 % stejně jako loni. Vzhledem k pokračující koncentraci obchodu ztrácí pěstitelé zeleniny možnost prodávat v malých obchodech a na vesnicích. V Polsku a Německu jsou ceny téměř všech položek nižší, ale kvalita ovoce a zeleniny je vyšší. Zásadní podíl na těchto astronomických cenách u nás nesou přemrštěné marže nadnárodních řetězců, které mají téměř monopolní postavení.

A znovu, aby to bylo jasné i předsedajícímu, vy mluvíte o hospodářských škodách a já vám říkám, že hospodářské škody jsou jinde a rozhodně to neodpovídá vašemu návrhu na legislativní nouzi. Takže doufám, že to tady můžu opravdu vysvětlit, že tady nebudu muset říkat jenom to, co mi nakážete, a to, co mi umožníte. To, co chcete slyšet. A zde by podle našeho názoru měl svou roli sehrát Úřad na ochranu hospodářské soutěže, který by měl kontrolovat zneužívání významné tržní síly těmito hypermarkety.

Druhým viníkem těchto cen je ale současná vláda Petra Fialy z ODS, která trvale odmítá návrhy SPD na dočasné snížení DPH na základní potraviny jako například v Polsku či naše návrhy prosazující potravinovou bezpečnost našeho státu. Vyzýváme proto vládu Petra Fialy, aby snížila dočasně DPH na základní druhy potravin na nulu. To je názor SPD. Mimochodem ta krize, že tady je, právě se vám snažím nastavit zrcadlo, že vy vidíte hrozící značné hospodářské škody v tom, že vy nechcete vyplatit téměř třem milionům příjemcům důchodů slíbené peníze, na které mají ze zákona nárok, a já vám říkám, že ty hospodářské škody jsou jinde, kde je vidíme my. A teď to je potřeba právě prodiskutovat, tohle. Já si za tím prostě stojím, protože to tedy přece tady nebudu diskutovat o nesmyslech, které vy tady předkládáte, že prý hospodářské škody tím, že vyplatíte, že chcete okrást důchodce, tak to fakt tady ode mě neuslyšíte, že bych s tím mohl někdy souhlasit, a SPD také ne.

A teď, jaká je situace. Ta situace ve společnosti je mnohem vážnější. Jeden až dva miliony českých občanů nemají stálého zubního lékaře. Zdravotní péče je veřejná služba, která prostě musí být kdykoliv dostupná všem řádným českým občanům. A opět tady hrozí značné hospodářské škody - skutečné, protože 20 % občanů, kteří jsou registrováni u určitého zubního lékaře, spadá pod stomatology, jejichž práce a výkony nejsou hrazeny zdravotními pojišťovnami, a musí si tedy lékařskou zubní péči platit v plné výši ze svého. Vyplývá to z údajů zdravotních pojišťoven, mimochodem zveřejněných minulý týden i na serveru iDNES. A jde opět o dlouhodobé selhání vlády a všech vládních reprezentací, které do dnešní doby nebyly schopny zajistit plošnou a finančně dostupnou stomatologickou péči pro všechny občany České republiky po celém území republiky. Což podle mého názoru je jeden ze základních úkolů veřejné správy a politické reprezentace.

A teď abych to přiblížil zase k těm škodám. V okamžiku, že občané nemají zajištěnou stomatologickou péči, tak to zase způsobuje zhoršený zdravotní stav, vyšší zdravotní výdaje a tak dále. A další problém jsou vysoké náklady, které přitom nebyly nevyhnutelné. Znamená to velká zdravotní rizika a pro systém zdravotnictví vysoké náklady. A my v SPD tady celá léta bojujeme za to, bohužel jsme v opozici, aby občané měli nárok na dostupnou stomatologickou péči. Mimochodem šlo by to udělat tím, že by byla povinnost pro všechny stomatology mít smlouvu se zdravotní pojišťovnou. A ani tento krok nedokáže vaše vláda zajistit. Prostě jednoduchá věc - povinnost uzavřít smlouvu se zdravotní pojišťovnou. A hned by se podle odborníků ten stav zlepšil. Takže kdyby náhodnou někdo z vládní koalice přemýšlel nad nějakými konkrétními návrhy řešení ze strany SPD, tak jeden jsem vám tady řekl a můžeme o něm klidně diskutovat. Jestli máte také nějaký jiný návrh, ale zatím nebyl.

A za této situace místopředseda Správní rady VZP Miroslav Kalousek z vládní TOP 09 vážně navrhuje, aby v budoucnu už žádná zubařská péče, tedy ani ta základní, nebyla hrazena ze zdravotního pojištění. Ale proč o tom mluvím? Vždyť tady mluvíme o důchodcích, seniorech, kteří mají... prostě jsou ve složitých sociálních situacích. Vždyť už dneska má řada příjemců důchodů, a nejen ti, problém uhradit stomatologickou péči v případě například nějakého implantátu, ale i v dalších případech. A vy to vlastně tím, že okradete ty důchodce o slíbené peníze, celou situace vlastně jenom prohlubujete. Tak doufám, že mohu mluvit alespoň a těchto tématech, že mně nikdo nebude skákat do řeči, že se nikomu nebude zdát, že snad nemluvím k věci. Já myslím, že k věci mluvím, že to má všechno souvislosti.

No a hnutí SPD proti těmto nebezpečným vládním návrhům důrazně protestuje. Zdravotní péče je veřejná služba, která musí být kdykoli dostupná všem českým občanům platícím povinné zdravotní pojištění a všem takzvaným státním pojištěncům, to jsou například děti, senioři či zdravotně postižení. Premiér Petr Fiala by měl proto navrhnout prezidentu republiky odvolat ministra Válka z funkce ministra zdravotnictví. A odmítáme zároveň další privatizaci zdravotnictví, která je záměrem asociální vlády Petra Fialy.

K těm hospodářským škodám. No tak opravdu, my o voze, vy o koze. To je prostě úplně neuvěřitelné. Když se tady podívám na návrhy vládní pětikoalice, tak teď například ministr financí a místopředseda ODS Stanjura teď řekl jménem vlády, že chcete zrušit slevu na manželku a manžela, což postihne mimochodem i zdravotně postižené spoluobčany. Chcete zvýšit spotřební daně, chcete zvýšit daň z nemovitosti. Vy chcete snížit lidem důchody, a ještě to tady chcete tlačit legislativní nouzí pod úplně nesmyslným zdůvodněním, to se vám tady snažím celou dobu vyvrátit, že je nesmysl, co říkáte... Vám se to nelíbí, chápu, ale já se přerušit nenechám, opravdu, protože to už je vrchol. Kde jinde než tady bychom měli o těchto věcech hovořit, co tady předvádíte?

Takže vy na jednu stranu chcete zvýšit daň z nemovitosti, na druhou stranu řada seniorů a příjemců důchodů bydlí zvláště na venkově ve svých nemovitostech, třeba ve svých domečcích a podobně. Takže vy je okradete o tu valorizaci, chcete udělat, a zároveň ještě zvýšite daň z nemovitosti. No tak to úplně uvrháváte příjemce důchodů do totálně neřešitelné situace. Mimochodem, vaše vláda chce i omezit státní příspěvky na důchodové připojištění. A také samozřejmě chcete zrušit tu nejnižší sazbu DPH 10 %. Takže vy plánujete zdražit vodné a stočné, léky, točené pivo - co tam ještě bylo? - kojenecké potřeby, stravovací služby a tak dále.

Proč o tom hovořím? Léky. O tom jsem hovořil v úvodu svého vystoupení, že spotřební koš u příjemců důchodů je jiný než u běžných lidí v produktivním věku. Tam není až takový zájem o nové auto, o dovolenou a tak dále. Ale spotřební koš důchodce jsou potraviny, léky, bydlení, ale vy i toto chcete lidem zdražit. Takže jestli tady někdo působí hospodářské škody, tak jste to vy. A rozhodně to není argument pro to, abyste okradli důchodce a tlačili tady něco legislativní nouzí. To tedy ne.

Pojďme dál. Samozřejmě, tak když už mluvíme o těch hospodářských škodách, to je to, co vy tady říkáte, to, že to chcete tlačit takzvanou legislativní nouzí, abyste okradli ty důchodce co nejrychleji, tak samozřejmě za hnutí SPD bych rád upozornil, že my budeme dál prosazovat zmrazení platů českých politiků. Takže vy jste si hlasy pětikoalice zvýšili platy politiků od 1. ledna, a o mém návrhu o zmrazení platů politiků už se tady loni hlasovalo, na celé volební období. Už se o něm hlasovalo. Vy jste mi ho zamítli. A znovu zdůrazňuju, takže hnutí SPD... A na jednu stranu chcete okrást důchodce, jakoby na druhou stranu. Takže my samozřejmě, SPD, tady trvale už z minulého volebního období prosazujeme zmrazení platů politiků.

No a mimochodem chceme také vyřešit ten nedostatek léků pro české občany. Doufám, že moc neodbočuju od tématu, protože tady mluvíme o důchodech, mluvíme tedy o lidech, kterým pochopitelně s vyšším věkem přibývá nemocnost. A vy když jim vezmete peníze, tak kde na to mají na všechno brát? A ještě jste tak, v uvozovkách, nadržení vzít jim peníze, proto legislativní nouze, co nejrychleji, abyste ty důchodce už o ty peníze mohli okrást. Já si myslím, že byste se měli věnovat něčemu jinému a že ty skutečné hospodářské škody, jak se tady snažím zdůvodnit, tak jsou opravdu jinde a jsou způsobené vaší vládou. A mimochodem, ten nedostatek léků pro české občany v lékárnách a nemocnicích, ten pokračuje. Už je to několik měsíců. My jsme na to upozorňovali už na sklonku loňského roku. Vy jste nic neudělali. Nic, nic se neděje. Vláda nedělá nic vůbec. Ten nedostatek léků normálně pokračuje celou dobu dál, i po měsících. A zase si tady musíme vyvrátit ten lživý argument, že je to všude v Evropě. No není! Naši občané jezdí nakupovat ty léky, které jsou u nás nedostatkové, do Polska, na Slovensko, do Německa. Takže opět je to selhání Fialovy vlády. No a já zrovna říkám, že...

Mimochodem ještě k těm platům politiků. My si myslíme, že by si politici neměli o svých platech rozhodovat sami a jejich plat by se měl odvíjet od platů ve veřejném sektoru. Takže my samozřejmě tady budeme podporovat, teď tady k tomu má být opoziční mimořádná schůze, my to samozřejmě podporujeme, a podporujeme zmrazení platů politiků.

Co se týče té legislativní nouze, radši to budu pořád zdůrazňovat pořád dokola, že mluvím o těch hospodářských škodách, značných hospodářských škodách, protože třeba někdo ztratí nit a říkal by mi, že nemluvím k věci, tak to asi tady budu pořád opakovat dokola, pravidelně po několika minutách, abychom si tu pozornost udrželi tady, tady s kolegy z vládní koalice. Pojďme se podívat, kde jsou ty problémy, kde jsou ty hospodářské škody ve skutečnosti.

Astronomické zdražování kvůli Fialově vládě pokračuje a je skutečně ostudou vlády, že v Polsku, Rakousku i v Německu jsou potraviny levnější. Růst inflace výrazně zrychlil. Meziročně jde dle aktuálních lednových údajů o 17,5 %. Meziměsíčně inflace stoupla o 6 %. Takže samozřejmě inflace v České republice je nad průměrem v Evropě. Takže opět Fialova vláda je jednou z těch nejhorších vůbec v Evropě, která je. Já bych řekl, že nejhorší.

V meziročním růstu cen základních životních nákladů je ale situace ještě mnohem horší než ta vysoká inflace. Ceny elektřiny vzrostly o 36,4 %, ceny zemního plynu o 87 %, ceny tepla a teplé vody o 44,7 %. Astronomicky zdražily i potraviny. Cena mouky stoupla o 44,2 %, cena vepřového masa o 36,8 %, cena polotučného mléka o 39,5 %, cena cukru o 84,7 %, a cena vajec dokonce o 85 %. Doslova katastrofální je meziměsíční nárůst cen elektřiny, a to o 140 %. To jsou ty hospodářské škody, které způsobila vaše vláda. Důchodci žádné hospodářské škody nezpůsobili. Není to pravda. Vy tady říkáte, že to, že důchodcům máte vyplatit slíbenou valorizaci, zákonem danou valorizaci, že jsou to hospodářské škody. To je nechutné úplně. A já se vám snažím říct, že hospodářské škody jsou úplně něco jiného, a hlavně způsobené vaší vládou.

To lednové zrychlení inflace, jak už jsem zmínil, nemá v Evropě obdoby. Meziměsíční růst cen o 6 % je jednoznačně nejvyšší ze všech evropských zemí. Takže vaše vláda je nejhorší v Evropě. Kromě Slovenska nikde jinde už totiž meziměsíční růst inflace nepřesáhl 1 %. V mnoha zemích ceny dokonce klesly. Všechny tyto skutečnosti potvrzují, že enormní růst inflace v České republice nemá vnější příčiny, ale že jeho hlavním viníkem je vláda Petra Fialy z ODS a její neschopnost proti růstu cen regulačními nástroji čelit. Je neuvěřitelnou ostudou této vlády, že ve všech sousedních státech jsou již potraviny levnější než u nás, a to včetně Polska nebo Německa a Rakouska, kde jsou navíc trojnásobné příjmy. Přitom řešení jsme již vládě nabízeli dávno.

Jde zejména o zajištění přímého prodeje u nás vyrobené levné elektřiny bez zprostředkování burzou českým občanům a firmám, krátkodobě pak o výrazné snížení takzvaných cenových stropů na elektřinu a plyn a o přechodné snížení daně z přidané hodnoty u základních potravin a léků na nulu. Fialova vláda ale tyto návrhy SPD ignoruje, proto by měla skončit. Mimochodem, těch hospodářských škod, které vy způsobujete, co jsou skutečně hospodářské škody, ne to, co tady vy říkáte, tak je samozřejmě řada. Například vaše vláda podpořila likvidaci automobilismu nařízenou z Bruselu. Takže auta budou jen pro nejbohatší. No tak to bude paráda i pro ty důchodce tedy. Někomu se stane zdravotní problém v noci na vesnici a jak asi pojede? Kdo ho tam poveze?

Jak víte, tak Evropský parlament schválil definitivně novou normu o nulových emisích, která mimo jiné obsahuje zákaz prodeje nových automobilů se spalovacími motory v členských státech EU po roce 2035. Toto opatření společně s připravenou emisní normou Euro 7 od roku 2025 bude mít zničující dopady zejména na automobilový průmysl, který je páteří české ekonomiky, tvoří cca 10 % českého HDP, na hospodářskou prosperitu, na zaměstnanost, to znamená zánik statisíců navazujících pracovních míst, a na životní úroveň občanů. Tuto pro Českou republiku likvidační normu podpořili v předchozích hlasováních na jednání Rady Evropy v době českého předsednictví zástupci současné Fialovy vlády a nyní i vládní europoslanci zvolení za vládu. Europoslanci SPD hlasovali samozřejmě proti. Tímto opatřením dojde i k drastickému zdražení osobních automobilů, které se pak stanou luxusem pro úzkou nejbohatší vrstvu společnosti a pro většinu občanů se stanou finančně nedostupnými. Norma o zákazu prodeje aut se spalovacími motory je součástí programu Green Deal a EU, který schválil i tehdejší premiér Babiš z hnutí ANO, a podporuje jej i premiér Fiala z ODS a celá jeho vláda. Tyto kroky samozřejmě SPD odmítá.

Mluvíme tady o tom, že chcete vzít lidem důchody. Tak se podívejme, jaká je situace kolem důchodců. Již téměř 1 milion českých seniorů má problém s nedostatečnými příjmy a s úhradou nákladů na své základní živobytí, a vy teď chcete okrást důchodce ještě o slíbenou valorizaci. Hnutí SPD naopak prosazuje zvýšení důchodů. Navíc získat sociální dávku jako přechodnou pomoc od státu je pro naše seniory velmi obtížné. Podle studie projektu Neviditelní až 889 000 českých občanů patří mezi takzvané neviditelné seniory, tedy mezi osoby, které dlouhodobě nezvládají hradit své živobytí, ale současně propadávají systémem státní sociální pomoci, hlavně kvůli jeho složitosti, obtížné dostupnosti a neinformovanosti ze strany úřadů. Téměř 50 000 seniorů je v exekuci. A tady je nárůst za Fialovy vlády, samozřejmě. Nelze se smířit s tím, aby senioři po celoživotní poctivé práci živořili v nedůstojných podmínkách a dluzích anebo podstupovali ponižující procedury žádosti o sociální dávky. Ostatně viděli jsme ty příběhy i v televizi, například na televizi Prima, kdy vaše vláda v podstatě přinutila seniorku, které je 80 let, k tomu, aby vyplňovala něco na úřadech, a ona bezradně brečí, pláče, i v té reportáži, protože vůbec neví, jak na to. Nikdo jí s tím nepomůže. Do takové situace vy jste dostali české pracující lidi. A ta paní dělala celoživotně účetní, ještě když byla v produktivním věku.

To je výsledek vaší vlády. Je to šílené, je to hnusné. Prostě podle hnutí SPD je v případě seniorů v první řadě potřeba přijetí zákona o minimálním důchodu ve výši aktuální minimální mzdy pro všechny, kdo splnili zákonné podmínky věku a doby důchodového pojištění, a rovněž o nastavení spravedlivé valorizace důchodů, která by nediskriminovala nízkopříjmové seniory. Poslanci Fialovy vládní pětikoalice nám ale tyto naše návrhy opakovaně blokují tím, že je odmítají projednat. Tak jen abychom viděli, jaká je ta situace teď, co způsobila Fialova vláda. Takže vy způsobujete ty hospodářské škody všem občanům České republiky i firmám, nebo téměř všem. A nikoliv - znova se musím důrazně ohradit proti tomu, že tady tlačíte okradení důchodců o jejich peníze s argumentem, že prý hrozí značné hospodářské škody, když byste důchodcům tyto peníze, na které mají nárok, vyplatili. To fakt tedy ne. A doufám, že je i pro předsedající to moje zdůvodnění a ten můj projev zřejmý, proč, o čem a jak mluvím. Dobře, budu to víc zdůrazňovat, aby to bylo jasné.

A teď se podívejme, jak to funguje tedy u občanů, co se týče vlastního bydlení. Takže vy říkáte - nechcete valorizovat a říkáte, že kdybyste valorizovali důchodcům, příjemcům důchodů, peníze, tak že to způsobí hospodářské škody, což je šílené úplně, tahleta vaše vyjádření. Já vám říkám, že naopak je problém tady a že lidé potřebují podporu. Protože kvůli Fialově vládě se vlastní bydlení pro pracující s průměrnými příjmy stává nemožné. A to ještě vláda, jak už jsem o tom hovořil, chce zhoršit situaci zvýšením daně z nemovitosti. No, mimochodem, když tady vidím - teď ho tady nevidím, ale je tam, tady je za rohem, nebo tady je v koutě, ministr práce a sociálních věcí a předseda KDU-ČSL Marian Jurečka, on dokonce navrhoval v rozhovoru pro Novinky zvýšení daně fyzickým osobám. Takže předseda KDU-ČSL, lidovci chtějí, ale říkal to určitě jménem celé vlády, tak chtějí zvýšit daně všem fyzickým osobám. No tak to je tedy hustý doslova! Všem pracujícím lidem v České republice chtějí lidovci zvýšit peníze (daně), potažmo vláda Petra Fialy, no tak to je neuvěřitelný úplně. Sami si zvýšíte platy, neomezený počet politických náměstků a 50 miliard Ukrajincům, ale Čechům zvýšíte daně, všem fyzickým osobám. Já jsem to velmi pečlivě četl ten váš rozhovor na Novinkách. Tedy já bych ho sám o sobě nečetl, protože o vaše rozhovory nemám zájem, ale upozornili mě na to, abych si to přečetl, protože jsem nevěřil svým očím, tak jsem se na to koukl. A skutečně to tam bylo. Takže je to potřeba připomínat samozřejmě a je potřeba to recyklovat, tuhletu informaci.

A jaká je situace ohledně bydlení? Průměrná sazba hypotečních úvěrů v České republice vzrostla během února na 6,37 %, je tak nejvyšší za posledních 20 let. Uvádí to analýza Hypoindex společnosti Fincentrum. Pro příklad, měsíční splátka hypotečního úvěru ve výši 33,5 milionu korun s dobou platnosti 25 let vzrostla už na 23 342 korun, přičemž jen za poslední rok se tato splátka zvýšila zhruba o 3 850 korun, což je pro tisíce plátců hypoték už prakticky likvidační.

A zase, proč o tom mluvím? Vy chcete vzít lidem peníze a já říkám, že lidé mají problémy i se základními životními potřebami a že je to špatně, když chcete lidem brát peníze. Je také evidentní, že vysoké úrokové sazby markantně snížily dostupnost hypotečních úvěrů pro široké vrstvy občanů a rodin. Získání hypotéky pro pracující s průměrnými příjmy je prakticky nemožné. Jde prostě o další debakl a selhání vlády Petra Fialy z ODS, která se v oblasti bydlení, již má v kompetenci ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš z Pirátů, vůbec nevěnuje. No tady je to opravdu velké selhání Pirátů, protože Piráti mají na starosti řešit bydlení, a výsledky jsou nula. Výsledky jsou úplná nula.

Naopak se vláda chystá ještě situaci zhoršit plánováním zvýšení daně z nemovitostí, což pro naše občany dále zvýší náklady na bydlení vlastnické i nájemní. Navíc zvýšení této daně má být příjmem státního rozpočtu, a nikoliv samospráv. Hnutí SPD má řešení této neudržitelné situace. A máme na to jasné recepty: zastropování sazeb hypotečních úvěrů, zavedení výhodných půjček na bydlení pro pracující rodiny anebo masivní státní podpora nové bytové výstavby na úrovni měst a obcí, včetně podpory družstevního bydlení. Pokud se tyto změny neuskuteční, tak se prostě občané vlastního bydlení nikdy nedočkají, ti, co ho ještě nemají. A to je samozřejmě pro SPD zcela nepřijatelné.

No a vy říkáte, a to je to moje vystoupení, že chcete tady protlačit v legislativní nouzi to, že chcete okrást důchodce o slíbené peníze, s důvodem, že by tím vznikly prý značné hospodářské škody. Což je nesmysl, takže já budu zdůvodňovat dál, proč si myslím, že to je nesmysl, a proč si myslím, že nemáte pravdu.

Fialova vláda totiž sprostě podvedla voliče a připravuje zvýšení daní. Takže vy hodláte porušit další body ze svého vlastního programového prohlášení i předvolební sliby vládních stran. Vláda chce ustoupit od záměru snížit o 2 procentní body odvody sociálního pojištění pro zaměstnavatele. Toto snížení by přitom mohlo vést k žádoucímu zmírnění zdanění práce i ke zvýšení rozsahu zaměstnanosti na standardní pracovní smlouvy, a tím i ke zvýšení objemu výběru důchodového pojištění. A Ministerstvo financí tady pod vedením ministra financí Zbyňka Stanjury dále uvedlo, že v průběhu jara budou představeny konkrétní parametry takzvaného konsolidačního balíčku v oblasti státního rozpočtu s cílem snížit deficit o 70 miliard. Takže vy na jednu stranu chcete vzít všem příjemcům důchodů peníze, na druhou stranu připravujete v rámci toho konsolidačního balíčku zvýšení nejrůznějších daní, včetně pojistných odvodů živnostníků, zrušení státní podpory stavebního spoření a také výrazné snížení podpory penzijního spoření. Z hlediska SPD jde ze strany vládních stran o podvod na voliče a ve všech těchto případech se jedná o zásadní změny oproti programovému prohlášení vlády, na jehož základě vláda obdržela důvěru Sněmovny. Tedy Sněmovny - samozřejmě ne poslanců SPD. My jsme hlasovali proti důvěře vaší vládě.

Jenom pro připomenutí, a už jsem to tady říkal v úvodu svého projevu, struktura státního rozpočtu nemá absolutně žádný vztah ke konfliktu na Ukrajině, na který vláda tyto kroky lživě svaluje. Ale to už jsme si tady vysvětlili, že je to lež jako věž. A předpokládám, že tomu ani občané nevěří.

Systémové změny, které by vedly k dlouhodobému odstranění rozpočtového deficitu, představují například snížení objemu zbytné státní byrokracie či přijetí skutečné důchodové reformy formou podpory pracujících rodin a porodnosti, a nikoliv pouhé zvyšování daní a odvodů pro naše občany, zaměstnance, živnostníky a zaměstnavatele, které hnutí SPD odmítá. Proto by vláda Petra Fialy měla prostě opakovaně předstoupit přes Sněmovnu a požádat si o důvěru.

Samozřejmě k té důchodové reformě se ještě dostanu. K tomu tady mám poměrně obsáhlý materiál, který čítá cca 100 stran, takže samozřejmě s tím naším náhledem, jak se to má dělat, nikoliv tak, jak vy se tady snažíte v legislativní nouzi protlačit, tak s tím vás pochopitelně také podrobně seznámím. Doufám, že můžu.

Pojďme ale dál. O co tady jde. Takže jak už jsem hovořil o tom, tak vy říkáte, znovu to zopakuju radši, aby mi zase někdo neskákal do řeči, že vy říkáte, že výplatou, že tím, že okradete důchodce o tu svoji valorizaci, tak že kdybyste jim to vyplatili, že hrozí hospodářské škody. A já vám říkám, že to není pravda, že to je nesmysl, že to je lež. My říkáme, že to máte vyplatit, tu valorizaci. Jsou to peníze, na které mají důchodci nárok.

No a teď to dám zase do kontrastu s tím, co tady říká tedy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka z KDU-ČSL. Ten právě v rozhovoru pro Novinky prohlásil, a tady to mám přesně napsaný, že se Česká republika musí vrátit ke zvyšování daní, a konkrétně předseda KDU-ČSL Jurečka hovořil o dani z příjmů fyzických osob a o dani z nemovitosti. No a já za SPD samozřejmě říkám, že hnutí SPD tyto šílené nápady zcela odmítá. Zvyšování daní je pro SPD nepřijatelné. Naopak v době současné sociální a ekonomické krize je nutné ponechat občanům z jejich pracovních příjmů co nejvíce peněz. A už jsem zase u toho, o čem tady hovořím. Takže v současné situaci podle mého názoru, podle názoru SPD, nelze, prostě nelze ani do budoucna, nelze lidem brát jejich slíbené peníze, s kterými ještě samozřejmě legitimně počítali.

Jinak i díky hlasům SPD došlo v minulém volebním období ke zrušení takzvané superhrubé mzdy a my jsme rádi za to, jsme na to pyšní, že i díky hlasům SPD mají všichni občané v České republice, všichni pracující občané mají více peněz v peněženkách. Bylo to správně. A to, že jsme zrušili superhrubou mzdu, tak to nezanedbatelně zvýšilo čisté příjmy našich zaměstnanců a živnostníků. Stejně tak jsme prosadili zrušení daně z převodu nemovitosti. V tomto volebním období jsme již předložili návrhy zákonů na zvýšení slevy na dani z příjmů pro všechny pracující občany a na zvýšení daňových zvýhodnění na nezaopatřené děti v pracujících rodinách.

Takže uvažovat o dalším zvyšování daní občanům v době, kdy dle studie renomované finanční společnosti Cyrrus klesnou v příštím roce reálné mzdy v České republice nejvýrazněji ze všech zemí uskupení V4, je naprosto neakceptovatelné. Navíc současné vládní strany porušují předvolební slib, že daně zvyšovat nebudou.

Hnutí SPD odmítá řešit hrozivě narůstající deficit veřejných financí zvyšováním daňové zátěže obyvatel České republiky, jak to plánuje vláda Petra Fialy z ODS, zatímco zisky spekulantů zůstávají nedotčené. Cestou zvyšování příjmů státního rozpočtu je podle našeho názoru například zdanění nadnárodních koncernů podnikajících u nás, které každoročně vyvádí cca 300 miliard korun ročně ve formě nezdaněných dividend. Na stránce výdajů je to potom výrazné omezení zbytných výdajů státu, například snižováním byrokracie, omezením plateb solárním baronům anebo zrušením nákup předražené výzbroje zahraničí. To je názor SPD.

Samozřejmě, když už jsem mluvil o tom bydlení, a pořád se tady točíme kolem hospodářských škod, které vaše vláda způsobuje, tak jenom připomenu, že v délce vyřizování stavebního povolení je Česká republika na 157. místě na světě. Takže my jsme v podstatě jednou z nejhorších zemí na světě. No a za vlády Petra Fialy se vůbec nemění. Přitom Ivan Bartoš, předseda Pirátů a ministr pro místní rozvoj, sliboval řešení. Já si pamatuju, jak to tady vykládal, vykládal to všude možně. Rok a čtvrt je pryč, a nic. Skutek utek.

No a takže jestli tady mluvíme o nějakých hospodářských škodách, které způsobujete občanům, no tak proto to tady vykládám ve svém poměrně obsáhlejším projevu. Pravda, není to ten nejobsáhlejší projev, ale třeba k tomu ještě dojdeme.

Takže mimochodem, když jsem u toho bydlení, tak opět to řeknu zcela politicky nekorektně, ale popravdě. Podívejte se, kolik stojí pronájmy například v Praze a jak se zdražily od toho okamžiku, kdy vláda umožnila neřízený příchod půl milionu, dalších půl milionu Ukrajinců do České republiky, z nichž značná část jsou ekonomičtí migranti. Ostatně s těmi luxusními Rolls-Roycy a AMG, to už jsem vám tady sdělil, jak to tam funguje, na značné části území, neříkám všude.

Takže i čeští občané si mi už rok stěžují, že mladí lidé a další si chtějí pronajmout byt v Praze, a ty pronájmy kvůli Ukrajincům takovýmto způsobem stouply. Protože počet bytů je samozřejmě omezený a stoupla poptávka, tak se samozřejmě zdražily pronájmy a doplácí na to i naši občané, kteří teď nemají už na ty pronájmy z toho průměrného příjmu, který si vydělají, protože samozřejmě kvůli těm Ukrajincům stoupla poptávka a pronájmy se zdražily. Ale o tom nikdo nemluví, přitom je to pravda, je to tak prostě.

Mimochodem, už jsem o tom tady minulý týden hovořil, ale už i té ukrajinizace české společnosti mají lidé plné zuby, už toho mají dost. Lidé už se často necítí ani jako v České republice a píší mi to skutečně masově. SPD na to upozorňuje a říkám to tady politicky nekorektně, prostě na rovinu, ať si o tom myslíte, co chcete. Je to tak a je potřeba tyto věci hlasitě říkat, abyste se probrali v té vládě. Ale ono je to marné ve vašem případě.

Podívejme se ještě, kde tedy jsou ty skutečné hospodářské škody. Ne tam, co říkáte vy. Podívejme se na to - no, to jsem se teď zasmál tedy - jak tady v Seznam Zprávy, kde jsou evidentně někteří redaktoři nekriticky zamilovaní do Fialovy vlády, tak když hodnotili předsednictví České republiky, jak předsedala Česká republika Evropské unii v druhé polovině loňského roku, tak tam přidali slovíčko úspěšné předsednictví, úspěšné tam vkládali. No to nechápu, kde to vzali. Vždyť to bylo totálně neúspěšné. Ale tak to jenom tady dodávám na mikrofon, protože to mě tedy překvapilo, to slovo úspěšné, které tam za každou cenu bylo potřeba vložit. To si myslím, že se pousmála tedy opravdu řada občanů. Protože všichni víme, že v druhé polovině loňského roku se právě za předsednictví české vlády, Fialovy vlády, v Radě Evropské unie, se životní úroveň českých občanů zhoršila, což snad tady vidíme úplně všichni a ty statistiky to dokládají. Tak jak někdo může napsat, že to bylo úspěšné předsednictví, když se životní úroveň naopak zhoršila? To je úplně neuvěřitelné, tohleto, tady ty zavádějící informace, jak jdou některá média Fialově vládě na ruku za každou cenu.

No ale pojďme se u toho na chvíli zastavit, u těch hospodářských škod, u toho, co jste způsobili a kde jsou skutečně ty hospodářské škody. České předsednictví - respektive české. No tak předsedal tomu premiér Petr Fiala a Fialova vládní pětikoalice, my jsme s tím neměli samozřejmě nic společného a občané také ne, ve finále. Tak české předsednictví v Radě Evropské unie v podání Fialovy vládní pětikoalice bylo jen velmi drahou řadou neúspěchů, blamáží s jedním velkým fiaskem na závěr. Českou republiku a české občany to jednoznačně fakticky poškodilo, a to i dlouhodobě.

Můžeme zmínit některé důležité okruhy. Například Evropská unie právě během toho předsednictví za plné podpory Fialovy vlády a českého předsednictví rozšířila systém obchodování s emisními povolenkami na oblast vytápění, včetně rodinných domků a dopravy, tedy i na domácnosti. Toto rozhodnutí je likvidační pro český průmysl a povede k výraznému růstu cen energií, pohonných hmot a dalšího zboží a služeb. Jde o zpřísnění a rozšíření fungování trhu s emisními povolenkami, což je ústřední bod takzvané Zelené dohody pro Evropu, Green Deal. Systém spekulací s emisními povolenkami se bude napříště vztahovat i na vytápění a na silniční dopravu. Spotřebitelé a firmy budou v budoucnu muset také častěji platit za emise oxidu uhličitého. Bezplatné certifikáty pro firmy se mají do roku 2034 postupně zrušit. Česká vláda nejenže toto opatření nevetovala, ale dokonce je i aktivně prosazovala, a ještě se tím veřejně chlubí. No obrovské škody! Vy jste opravdu sáhli do kapes českým občanům a firmám tak hluboko, jak jste mohli, a ještě chcete okrást občany o důchody.

Pojďme se zmínit ještě alespoň krátce o druhém okruhu, který považuji za velmi škodlivý, co jste předvedli během toho vašeho předsednictví a co má dopady na ty hospodářské škody, a to, co tady způsobujete. České předsednictví a česká Fialova vláda souhlasily s ukončením prodeje aut se spalovacími motory. V zemích Evropské unie tak bude prakticky nemožné si od roku 2035 pořídit nový automobil na benzin či naftu. Toto opatření opět aktivně prosadilo české předsednictví. Bude to likvidační nejen pro občany, jelikož razantně stoupnou ceny automobilů - a už stoupají právě kvůli tomu Green Dealu - a náklady na jejich provoz, ale hlavně pro automobilový průmysl, který je páteří české ekonomiky a exportu. Takže vy, vaše vláda, způsobujete ty hospodářské škody tím, že cíleně zdražujete životy občanům. Takže vy za každou cenu zdražujete životy občanům a zároveň je teď chcete okrást o zákonnou valorizaci důchodů, a ještě to tady zdůvodňujete, že prý státu hrozí značné hospodářské škody, když důchodcům vyplatíte důchody. Já to tady musím opakovat, protože to je úplně šílená formulace, kterou samozřejmě SPD absolutně odmítá.

Podívejme se, do jakých hospodářských škod vy tu zemi vedete. Já bych samozřejmě tady o tom ani nemusel hovořit, kdyby to nebyl váš argument, že to chcete v legislativní nouzi prosadit, protože hrozí nějaké podle vašeho názoru škody. Tady o tom hovoříme, co jsou ty hospodářské škody způsobené vaší vládou.

Situace je taková, že Fialova vláda hazarduje s budoucností naší země a vede ji do katastrofy. Protože na každého Čecha již nyní připadá průměrný dluh 275 000 korun. Hospodaření českého státu za vlády koalice ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Pirátů skončilo v loňském roce se schodkem ve výši 360,4 miliardy korun. Celkový státní dluh tak vzrostl už na hrozivých 2,895 bilionu korun. Na každého Čecha tak připadá průměrný dluh již v objemu 275 000 korun. Vláda přitom původně na loňský rok plánovala rozpočtový deficit ve výši 280 miliard korun, na podzim jej však novelou zákona navýšila. To i přesto, že oproti roku 2021 loni vzrostly příjmy státního rozpočtu, zejména vlivem vyššího výběru DPH, o 137 miliard korun. V letošním roce plánuje vláda Petra Fialy hospodařit se schodkem 295 miliard korun. Realita ovšem může být výrazně horší, protože podle odhadu ekonomických expertů vláda nevybere na mimořádné dani, takzvané windfall tax, uvalené na energetiku, rafinérie a banky ani zdaleka tolik, kolik si naplánovala. To je prostě opravdu problém, protože ze strany vládní pětikoalice jde o další naprostý hazard s budoucností našeho hospodářství a sociální stabilitou České republiky, se všemi představitelnými katastrofálními důsledky. To hnutí SPD samozřejmě odmítá.

Mimochodem, abychom se trošku podívali, jak vidí lidé kolem Fialovy vládní pětikoalice důchody. Tak tady mám zrovna nejnovější citát. Je z tohoto týdne. Ocituji, co říká poradce Fialovy vlády Petr Janský. Bylo to normálně v mainstreamových médiích. Ocituji ho, jak vidí důchody: "Imigrace, tedy více lidí ze zahraničí, nám umožňuje vyhnout se těžké volbě, kdy buď musíme zvyšovat daně, nebo snižovat důchody." No a jsme doma. To je poradce Fialovy vlády Petr Janský. Takže propagace migrace, co nejvíc Ukrajinců sem samozřejmě i na úkor českých občanů, zvyšování daní, snižování důchodů. To je přesně to, co vy máte v plánu a čeho jsme tady i dneska svědky. No a já se ptám: Co podpořit české pracující rodiny, aby se nebály mít alespoň dvě nebo tři děti? To ale Fialova vláda nechce.

To ani nehovořím o tom - ale to by mě zase mohl pan předsedající napomenout, že nemluvím o hospodářských škodách, tak snad jenom v několika větách, ale ono to taky je o ekonomice, o penězích, proto opravdu alespoň krátce zmíním - že Fialova vláda chce novým totalitním zákonem zavést cenzuru, trestně stíhat za vládě nepohodlné názory a informace a ze státního rozpočtu financovat provládní propagandu.

Takže už víte, proč to tady budu zmiňovat. Pod vedením premiéra Petra Fialy z ODS a ministra vnitra Víta Rakušana ze STAN vypracoval Úřad vlády a Ministerstvo vnitra plán takzvaného boje proti dezinformacím. Tento plán mimo jiné obsahuje možnost trestního stíhání šiřitelů vládě nepohodlných politických názorů a informací, odstřižení některých názorově opozičních webů od reklamy a finanční podporu v řádu až 150 milionů korun ročně ze státního rozpočtu, tedy z peněz všech daňových poplatníků včetně voličů opozičních stran a hnutí, provládním médiím a politickým neziskovým organizacím. V první polovině letošního roku by pak měl v rámci tohoto projektu vzniknout zákon umožňující vládě zablokovat vybrané internetové stránky a trestně stíhat takzvané šíření dezinformací, aniž by bylo jasně definováno, co dezinformace je a co dezinformace není. Jinými slovy současná vláda hodlá za peníze všech občanů budovat síť vlastních propagandistických médií a trestně stíhat opoziční politické názory včetně věznění jejich nositelů. To by byl samozřejmě konec svobody a demokracie.

Ale zastavím se u té ekonomiky. Takže 150 milionů korun ročně ze státního rozpočtu provládním médiím a politickým neziskovým organizacím? Na to peníze máte, ale příjemce důchodů, všechny příjemce důchodů, chcete okrást o slíbenou valorizaci důchodů, a ještě to tady tlačíte v legislativní nouzi a nazýváte to, že by tím byly způsobeny hospodářské škody. Tak já vám znovu říkám, že tedy to tak rozhodně není, a SPD má opravdu jiný názor. A ještě abych dodal, tak ze strany vlády Petra Fialy se ohledně tohohle zákona na tu cenzuru, jak tam chcete dát těch 150 milionů korun právě třeba na úkor našich důchodců, se tak jedná o bezprecedentní útok na svobodu slova, projevu a myšlení, který nemá od roku 1989 obdoby. Jde bez přehánění o zavádění totalitních praktik, které jsou v rozporu s demokratickým charakterem našeho státu, v rozporu s českou ústavou, s Listinou základních práv a svobod, která je její součástí a ve které si mimo jiné v článku 17 uvádí, že cenzura je nepřípustná. Hnutí SPD proti této připravované vládní totalitě hlasitě protestuje a bude svobodu a demokracii před současnou vládou hájit ze všech sil a všemi legálními demokratickými prostředky.

A teď se tedy pojďme podívat trošku konkrétněji. Teď jsem to vzal trošku všeobecněji v úvodu svého vystoupení a teď samozřejmě přejdeme do té podrobnější fáze.

Takže máme tady před sebou vládní návrh zákona, kterým chce vláda Petra Fialy, ta pětikoalice ODS, TOP 09, STAN, Pirátů a KDU-ČSL, tady teď chce, jsme tedy v tom bodě konkrétně Potvrzení trvání stavu legislativní nouze, což my potvrdit nechceme logicky, já jsem tady navrhl jménem SPD zrušení té legislativní nouze, takže o mém návrhu se bude hlasovat po skončení rozpravy. Tak vy říkáte, že tady hrozí hospodářské škody tím, že... prostě když vyplatíte slíbenou valorizaci. My říkáme, že to tak není, že je potřeba vyplatit. A my jsme k tomu samozřejmě tady, protože se na to samozřejmě vůbec nemůžeme dívat, a my budeme do posledního dechu bojovat za téměř 3 miliony příjemců důchodů v České republice, tak SPD připravilo k tomu i řadu pozměňovacích návrhů, protože my právě rozhodně si nemyslíme, že to způsobí hospodářské škody. Naopak, je potřeba vyplatit. Je potřeba vyplatit ty slíbené důchody. A SPD podalo celkem 102 pozměňovacích návrhů, takže samozřejmě je naši poslanci podrobně budou zdůvodňovat a budeme je samozřejmě také podrobně načítat. Ale to je až ta další fáze.

A o co jde? Protože my prostě chceme - tady ta situace je taková, že vládní návrh novely zákona o důchodovém pojištění, to je to, co tady teď jste předložili, tak kterým se ex post, retroaktivně, se zpětnou účinností, mění podmínky červnové mimořádné valorizace všech typů důchodů, je kromě zjevné kolize s ústavními principy hrubě asociální. Finančně poškozujete všechny příjemce důchodů s měsíčními penzemi nad 8 000 korun a průměrného příjemce důchodu pak poškozujete, respektive okradete o 1 010 korun měsíčně v průměru. To je zejména v době astronomického zdražování všech pro důchodce klíčových životních nákladů naprosto neúnosné, sociálně-ekonomicky likvidační opatření. Dle platného a účinného zákona měla proběhnout mimořádná červnová valorizace formou zvýšení zásluhové složky důchodů o 11,5 %.

Jednou z cest, jak tohoto stavu docílit, je kromě neschválení předkládané vládní novely její úprava, respektive úprava jednoho z jejích parametrů, konkrétně výše pevné finanční částky, o kterou se důchody od června zvýší, přičemž tato částka zůstane stejná pro všechny její příjemce, což zachová prvek zásluhovosti, protože další složkou zvýšení důchodů bude procentuální podíl ze zásluhové složky penzí, kterým nominální vyjádření stoupá s jejím růstem. A zároveň to mnohem výrazněji pomůže nízkopříjmovým důchodcům. Proto my za SPD jsme navrhli, je to celkem 102 pozměňovacích návrhů, abychom zvýšili tu pevnou částku, o kterou mají být důchody valorizovány, a to právě o těch 1 400, 1 500 korun. My to máme po korunách, abychom vám dali prostor si celou záležitost ještě rozmyslet, vám, vládním poslancům, protože třeba někdo z vás bude zpytovat svědomí a řekne si, že nebude hlasovat pro podporu tohoto asociálního návrhu vaší vlády.

A teď tedy pojďme konečně k té páteři mého projevu. Konečně jsme se k tomu dostali. A teď jde o to, protože vy říkáte, že přidání důchodů nechcete dělat, vy říkáte, že přidat lidem slíbenou valorizaci je z vašeho pohledu hospodářská škoda. Já říkám, že to tak není. Takže já si myslím, že bychom si měli opravdu říct, jakým způsobem bychom na ty důchody měli vlastně nahlížet a že skutečně vyplácet peníze těm, kteří si nemůžou sami pomoci nebo si odpracovali svoje, že prostě to není hospodářská škoda, že tím státu nehrozí hospodářská škoda. Naopak, že bychom ty důchody měli lidem dávat. SPD si za tím pevně stojí a naopak říkáme: zvyšovat důchody. Samozřejmě vzbuzuje to řadu otázek a já si myslím, že je potřeba si v tomto ohledu tedy říci nějaké ekonomické zákonitosti ohledně důchodového systému, abych vám opravdu vysvětlil, že vyplácení důstojných důchodů nejsou hospodářské škody a že váš návrh na legislativní nouzi opravdu je nesmysl. Je to nesmysl.

Dříve se lidé zajišťovali na stáří v rámci rodiny. Nikoho nenapadlo, že by se se svými starostmi měli obracet na stát. Když se chtěl někdo speciálně zajistit na stáří, použil pomoc v charitě či církvi nebo soukromé pojištění. Koncem 19. století se od soukromého pojištění oddělilo sociální pojištění, které nabylo v průběhu 20. století ve vyspělých zemích takového významu, že tvoří třetinu veřejných financí. Jenom abych nezapomněl na zdroj, je to kniha Důchodová reforma, autor je Marek Loužek, vydavatelství Karolinum. Takže já z toho prostě ocituji nějaké pasáže, protože myslím, že je to velice poučná publikace. Ať se nám tato situace líbí, nebo ne, je jasné, že ji nelze změnit přes noc. Na jedné straně je riskantní relativistický přístup, podle něhož penzijní systém vystačí jen s kosmetickými změnami. Ještě jsem chtěl říct, že samozřejmě těch podkladů pro tu důchodovou reformu i pro to, jakým způsobem k tomu přistoupit, je řada. Takže názory v této knize plně nekopírují názory SPD. Ale je to jeden z mnoha a mnoha materiálů, které je dobré si načíst, aby si vláda, vládní představitelé mohli na to udělat názor, protože je evidentní, že jste nekompetentní. A důchodovou reformu nepředstavila ani Babišova vláda, ani současná vláda žádnou reformu nepředstavila.

Takže je potřeba vám vysvětlit, jak už jsem říkal, že vyplácení důchodů nemá nic společného s hospodářskými škodami.

Na druhé straně budí rozpaky radikální návrhy na privatizaci penzijního systému v podobě povinného spoření. A cílem této kapitoly, z které vám budu citovat, je nabídnout alternativní model reformy důchodového systému, která je smysluplnější i politicky průchodnější. Struktura kapitoly je jednoduchá. První část přináší úvod do problému, druhá část rozebírá typy penzijních systémů, třetí část analyzuje volbu mezi průběžným a fondovým systémem včetně dopadů obou systémů na úspory, čtvrtá část upozorňuje na náklady přechodu mezi průběžným a fondovým systémem, šestá část přináší náčrt modelu penzijní reformy pro Českou republiku.

Průběžný systém financování důchodů se v posledních letech dostal do krize. Kritici si stěžují, že je průběžný systém financování důchodů příliš rigidní, že jako výdobytek sociálního státu přispívá k vysoké nezaměstnanosti, že důchodové pojištění oslabuje podněty k práci a snižuje růstový potenciál ekonomiky. Průběžný systém je instituce, která činí rozdělení koláče sice rovnějším, ale omezuje velikost tohoto koláče. Ne vždy ekonomové zastávali takový negativní názor. V padesátých letech 20. století většina lidí, která zažila dvě světové války a velkou hospodářskou krizi, věřila, že průběžný systém financování důchodů je užitečný a správný. V situaci, kdy růst mezd a populace převyšoval výnos na kapitálovém trhu, se zdálo, že rozhodnutí zavést průběžný systém financování důchodů po druhé světové válce nebylo špatné, dokonce i kdyby mohl být předvídán současný populační trend.

Řešení krize důchodových systémů při nepříznivých demografických trendech hledají vlády delší dobu v úsporách, zejména ve zpřísňování nároku na důchody, někdy i ve snižování úrovně dávek. Uskutečnění těchto opatření je však politicky a sociálně citlivé. Přesto se zdá, že kosmetické úpravy stávajícího systému v řadě zemí nestačí. Růst výdajů na důchody je sice zpomalí, ale nemusí znamenat dlouhodobě perspektivní řešení.

Debata o penzijní reformě je klasickou ukázkou, jak funguje ekonomická teorie politiky (politicky?). Politické strany se předhánějí v návrzích na změnu dosavadního systému, který je některými považován za neuspokojivý. Když však dojde na lámání chleba a měly by se dojednat podrobnosti, obvykle se zjistí, že rozdíly mezi politickými stranami jsou příliš velké, než aby došlo ke smysluplnému konsenzu. Browning ukázal, že v modelu vládou spravovaného důchodového pojištění nejsou vyplácené penze společensky efektivní, ale jsou výsledkem volebního procesu, kde starší generace přehlasovává mladou. Kdyby se konalo referendum o zavedení povinného důchodového pojištění, první generace by se pravděpodobně rozhodla pro zavedení průběžného systému, dokonce i bez splnění takzvané Aaronovy podmínky. Existují bohužel indicie naznačující, že politické preference obyvatel ohledně fungování penzijního systému se v nejbližší době příliš nezmění. Na jedné straně populační vývoj uvádí průběžný systém na pokraj propasti, takže se hledají alternativy, způsoby zajištění ve stáří. Na druhé straně vyšší podíl starších osob v populaci posouvá věk středního voliče směrem k zájmu voličů v poproduktivním věku, což brání provést radikální reformu důchodového systému. Výsledkem těchto tlaků v rámci politického systému jsou však spíše drobné kosmetické změny stávajícího systému.

Do podoby penzijní reformy se přirozeně promítají různé politické názory včetně otázky, jak velkou rolí má stát zas zasahovat do života občanů. Přesto nelze zanedbávat čistě ekonomické zákonitosti, které fungování důchodových systémů řídí. Důchodový systém se nepohybuje ve vzduchoprázdnu, nýbrž vychází z celé řady širších společenských faktorů, což je třeba národní tradice, historický vývoj, zkušenosti a postoje žijících generací, ekonomická úroveň a mezinárodní souvislosti, včetně ratifikovaných mezinárodních úmluv a členství České republiky v EU. Jeho reforma by proto rovněž měla brát v úvahu společenský kontext a mít politickou podporu.

Cílem první kapitoly, kterou vám budu číst, je nabídnout model reformy penzijního systému, který odmítá dva extrémy: na jedné straně představu, že není třeba dělat nic, a na druhé straně příliš mnoho. Ačkoliv jak obhájci Bismarckova systému, tak stoupenci radikální reformy stojící politicky na opačné straně mají jedno společné: hodlají řešit důchodový problém pomocí zadlužení. Důsledkem obou zmíněných přístupů je obrovský tranzitivní dluh. Vyjdeme-li z předpokladu, že vládní dluhy budou jednou vykoupeny vyššími daněmi, podněcuje nás to spíše hledat takový model reformy důchodového systému, který minimalizuje vládní schodky s ní spojené. Místo radikální reformy je vhodnější úprava parametrů průběžného systému, například zvyšovat věk odchodu do důchodu a snižovat poměr průměrný důchod - mzda. Proto jsem také v úvodu zdůraznil, že je to jeden z názorů, protože například hnutí SPD je zásadně proti zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let. My jsme zásadně proti. A samozřejmě i už v tom úvodu, který tady čtu, nejsem autorem té knihy, tak už tady vzniká řada samozřejmě polemických momentů, s kterými za SPD nesouhlasíme. Ale znovu říkám, těch materiálů je hodně, tak jsem si vybral jeden z nich, který by mohl také vzbudit právě třeba nějakou diskusi.

Co se týče typu penzijních systémů, tak systémy důchodového zabezpečení lze členit dle různých kritérií: povinné nebo dobrovolné členství, veřejný nebo soukromý management, pojištění nebo redistribuce, fondový nebo průběžný systém, definované dávky nebo definované příspěvky. Pomoc ve stáří může být zajištěna pomocí zaměstnavatelských fondů, soukromých penzijních fondů, osobními úsporami či životním pojištěním. Lidé rovněž mohou investovat do vlastních dětí či nemovitostí. Je nezbytné odlišit systémy průběžně financované, dávkově definované a systémy průběžně financované a příspěvkově definované a systémy fondově financované a příspěvkově definované či fondové systémy dávkově definované. Důchodový systém může vzniknout i kombinací těchto přístupů. Nestačí proto hovořit pouze o průběžně důchodovém a průběžném systému financování důchodů nebo fondových systémech nebo pouze o veřejných či soukromých systémech.

Takže se podívejme, jaké mají ty různé penzijní systémy, jaké mají své výhody i nevýhody. Výhodou veřejných průběžných důchodových systémů je, že jsou odolnější proti inflaci, nepodléhají výkyvům na kapitálovém trhu a umožňují vyrovnávat důchodový systém podle parametrů. Jejich nevýhodou je často vysoké přerozdělování, povinné příspěvky, které mají charakter daně, a větší citlivost na demografický vývoj. Výhodou fondových soukromých penzijních systémů je větší individualizace, kdy dávky odpovídají zaplaceným prostředkům, snazší přizpůsobení demografickým trendům a nízké daňové zatížení. Mezi nevýhody soukromého důchodového pilíře patří, že soukromé penzijní fondy nemohou nabízet pojištění proti depresi, rizikům kapitálového trhu nebo neočekávané inflaci.

V rámci západoevropských penzijních systémů existují dva základní modely: Bismarckův a Beveridgeův (vysloveno, jak psáno). Bismarckovská tradice je odvozená od systému sociálního pojištění zavedeného německým kancléřem Bismarckem v roce 1889, kdy vznikl systém starobních a invalidních důchodů následovaný zdravotním pojištěním a úrazovým pojištěním. Bismarckovský model usiluje o udržení životní úrovně pojištěných.

Beveridgeův (čte opět beveridgeův) koncept sahá na druhé straně do roku 1942, kdy... "Beveridž" tedy asi to bude, já totiž nevím... (Od předsednického stolu nápověda: Beveridž) Jo, Beveridž. Já teď nevím, jaké je národnosti ten člověk. Takže Beveridž tedy, děkuju za nápovědu. Kdy William Beveridge - podle toho Williama už jsem to odhadl, že to bude nějaká anglofonní země - takže kdy Beveridge zveřejnil svoji Zprávu o sociálním pojištění a příbuzných službách, v níž pojmenoval svůj cíl - svobodu od nedostatku. Rovněž beveridgeovský systém je založen na přerozdělování, které zajišťují daně a transfery. Tento systém chrání všechny občany proti chudobě.

Srovnání obou systémů zobrazuje následující tabulka - kterou vám bohužel nemůžu ukázat, protože tady nemám monitor. V podstatě v té tabulce je porovnání bismarckovského modelu a beveridgeovského modelu, kdy cílem bismarckovského modelu je udržení systému, cílem beveridgeovského modelu je zabránění chudobě. U bismarckovského modelu jsou dávky vztažené k příjmu, u beveridgeovského systému jsou plošně, u bismarckovského modelu je financování příspěvky, u beveridgeovského modelu zdanění. A u bismarckovského modelu je správa tripartitou a u beveridgeovského modelu veřejnou. Takže zatímco bismarckovský systém se alespoň trochu snaží při výpočtu dávek o zohlednění výše příspěvku placeného v sociálním pojištění, beveridgeovský zajišťuje rovné univerzální dávky. Oba systémy jsou řízeny veřejně. Zatímco však v bismarckovském systému jsou do rozhodování o systému zahrnuti zástupci odborů a zaměstnavatelů, o tom jsem mluvil, to je ta tripartita, tak beveridgeovský systém je méně ambiciózní, ale důsledně státní. Zejména v Latinské Americe a východní Asii existují fondové systémy zajištění ve stáří, ať už soukromé, nebo veřejné. Zatímco v Chile jsou penze čistě soukromé, v Malajsii je spoření na stáří pod dohledem veřejnoprávní instituce. Ve střední Evropě, v Maďarsku, Slovensku a Polsku, byla rovněž část důchodového systému privatizována a je zajišťována soukromými fondy.

Provádět důchodovou reformu není snadné. Za prvé existují zájmové skupiny proti reformě. Nejmocnější element oponující strukturální reformě jsou současní důchodci, kteří požadují, aby jim zůstaly plné důchody. No tak to ale požaduje i SPD samozřejmě. My chceme plné důchody a zákonnou valorizaci. Na rozdíl od Fialovy vlády. Za druhé je obtížné provést změnu ve veřejném mínění. Součástí takové kampaně je podle autora knihy vymýcení víry, že pojišťovací program může přežít navěky a je financovaný příspěvky, které přináší každodenní anuitu. No tak samozřejmě, ono dneska když se podíváme na veřejné mínění, kde Fialově vládě už v podstatě věří jenom 20 %, nebo něco přes 20 %, jak byl ten poslední průzkum, tak samozřejmě ta vláda ztratila v podstatě už legitimitu k jakýmkoliv takovým nějakým krokům, kdy chcete vzít lidem důchody a podobně.

Teď se podívejme, jaké jsou penzijní reformy ve světě. Penzijní reformy v západoevropských zemích. Převažujícím rysem penzijních reforem v západoevropských zemích je jejich umírněnost. Jde vesměs o parametrické změny uvnitř průběžných důchodových systémů, prodlužování věku pro odchod do důchodu, snižování úrovně dávek a posilování vztahu mezi příspěvky a dávkami. Vlády obvykle přistupují pod tlakem demografického vývoje k opatrnému snižování důchodů vůči průměrným mzdám.

Německé důchodové pojištění je průběžný systém povinný pro zaměstnance, stejně jako pro většinu samostatně výdělečně činných. Důchodové pojištění se dělí mezi zaměstnance a zaměstnavatele.

Rovněž Francie má průběžný systém financování důchodů s definovanými dávkami. Průběžný důchod dosahuje 70 % průměrné mzdy v 25 nejlepších výdělečných letech jedince. Obvyklý věk pro odchod do důchodu je 60 let pro muže a ženy. No, teď právě ve Franci demonstrují proti tomu zvýšení odchodu věku do důchodu na 64 let, a vy chcete zvyšovat z 65 na 68, což by byl nejvyšší věk odchodu do důchodu v Evropě, a samozřejmě SPD s tím zásadně nesouhlasí. A když tady někdo srovnává tu hrubou mzdu, pan ministr Stanjura tady srovnával důchod a hrubou mzdu, tak se podívejte na Francii - průměrný důchod dosahuje 70 % průměrné mzdy. Tak nevím, o čem to tady mluví.

Výjimku z pravidla, že důchodové reformy v západní Evropě směřují ke změnám uvnitř průběžných systémů, aniž by byly zaváděny povinné penzijní fondy, představuje Švédsko. Předreformní důchodový systém byl založen na plošném základním pilíři a na druhém pilíři založeném na odvedených příspěvcích. Tento druhý pilíř částečně zajišťují soukromé penzijní fondy.

Penzijní reformy v latinskoamerických zemích, pojďme se na ně podívat blíže. Původ důchodových schémat v Latinské Americe pochází z počátku dvacátého století. Několik desetiletí po zavedení Bismarckova modelu v Německu se staly průběžné systémy velmi populární i v Latinské Americe. Vztah mezi příspěvky a dávkami byl relativně slabý a podmínky pro přiznání důchodů poměrně štědré. Bylo snadné získat jak předčasný důchod, tak invalidní důchody. Chile byla první zemí v Latinské Americe, která provedla privatizaci svého důchodového systému. Pinochetův režim nahradil existující průběžný systém systémem soukromých penzijních fondů, který byl povinný pro zaměstnance nově vstupující na trh práce. Pro ostatní platil opt-out. Příspěvky každého občana jsou shromažďovány na individuálním účtu. Systém je povinný, kapitálový a soukromě spravovaný. Privilegované důchodové systémy armády a policie zůstaly reformou nedotčeny a od roku 2008 byla zavedena solidární penze jako nový pilíř.

V nedávných letech zavedla řada latinskoamerických zemí různé varianty podobné chilskému modelu. V Bolívii, v Salvadoru a Mexiku byl původní veřejný systém uzavřen a nahrazen soukromým systémem penzijních fondů. V Bolívii došlo ke znárodnění soukromých penzijních fondů, které předtím nahradily veřejné penze. V Peru a Kolumbii existují dva paralelní systémy. V Uruguayi je nově vytvořená komponenta soukromých penzijních fondů založena na povinném doplňku k reformovanému veřejnému systému. V Argentině však byl fondový systém znárodněn.

Tak a teď se pojďme podívat na penzijní reformy ve střední a východní Evropě. Ačkoliv po roce 1989 zaznamenaly země střední a východní Evropy rychlé změny v politickém a ekonomickém systému, oblast sociálního pojištění zůstala dlouho nezměněná. S výjimkou zavedení příspěvku v nezaměstnanosti, což byla reakce na rostoucí nezaměstnanost, přežily systémy sociálního pojištění v zásadě dlouhou dobu. Avšak bylo by mylné se domnívat, že existoval konsenzus o udržení statu quo v sociální politice. Teprve v posledních deseti letech prošly penzijní systémy ve střední a východní Evropě fundamentálními změnami. Díky třípilířovým modelům zprostředkovávaným Světovou bankou různé země provedly posun ve financování, který připomíná latinskoamerické modely. Privatizace sociálního pojištění i zkoumání jejich ekonomických dopadů se stala, v uvozovkách, průmyslem.

Nedávná reformní dynamika v některých zemích ve střední a východní Evropě ukázala, že částečná či úplná privatizace pojištění stáří je možná. Maďarsko použilo třípilířový systém, i když zvolilo spíše gradualistický způsob reformy s cílem minimalizovat deficit pod 1 % HDP ročně. Rovněž Polsko zvolilo třípilířový systém, i když vláda negarantuje žádnou penzi z druhého pilíře. Zatímco Polsko, Maďarsko a Slovensko se přihlásily k částečné privatizaci, následujíce latinskoamerické modely, české úsilí zůstalo uvnitř hranic bismarckovsko-beveridgeovských důchodových tradicí. Důvodem zřejmě je, že jak Maďarsko, tak Polsko tížily v porovnání s Českou republikou větší vnější dluhy. Od roku 2012 však došlo k zásadním změnám v důchodové reformě i v ČR.

Nejvíce důchodových reforem bylo provedeno v zemích, kde starý systém stál před kolapsem nebo již zkolaboval. Je v zájmu České republiky, aby se vyhnula tomuto nebezpečí a provedla kroky k odvrácení dosavadních trendů. Utěšovat se tím, že v podílu důchodových výdajů na HDP kolem 10 % jsme na tom v porovnání pořád ještě lépe než Maďaři, kde je 15 %, není správné.

Takže se pojďme podívat na ten vývoj. V devadesátých letech dvacátého století převládl konsenzus, který Müller nazývá nová penzijní ortodoxie, přechod od průběžných systémů k soukromým penzijním fondům. Ačkoliv nebyla součástí washingtonského konsenzu, stala se částí liberální hospodářské politiky v devadesátých letech. Stoupenci tohoto přístupu si od změny slibují zvýšení míry úspor a větší efektivnosti jak na finančním, tak na pracovním trhu, které povedou ke zvýšení dlouhodobého růstu. Světová banka správně argumentuje, že existující schémata veřejných penzí na bázi průběžného systému se vymkly kontrole. Mezi její slabosti patří jednopilířovost, slabý vztah mezi příspěvkem a důchodem, distorze na trhu práce a riziko politické manipulace. Proto Světová banka doporučuje - a to už je diskutabilní otázka - zavedení tří pilířů důchodového zabezpečení.

No, tak samozřejmě, tady bych za SPD dodal, že my odmítáme a hlasovali jsme pro zrušení toho Kalouskova pilíře, kdy se tady přesně vláda ODS, TOP 09, tenkrát s Věcmi veřejnými... nebo jak se to jmenovalo, Lidem se to jmenovalo, nějaká taková účelová strana vznikla - tak jste se snažili tady - přesně to byla ODS a TOP 09, to je potřeba zdůraznit - vyvést peníze občanů do soukromého fondu. A když jsem se ptal tady pana ministra, tedy pana poslance Kalouska v té době, protože za jeho ministrování jsem ještě nebyl ani v politice, jakým způsobem vláda ODS a TOP 09, jakým způsobem oni garantují peníze občanům v tom soukromém fondu v případě, že by zkrachoval, zdali je to nějak zaručeno, že se ty peníze vrátí. A všichni pamatujeme na tu odpověď, ptal jsem se na to i v televizi, že to ničím garantováno nebylo. To znamená, opravdu neuvěřitelný tunel na veřejné peníze občanů - neuvěřitelný tunel na peníze občanů - a bůhví, co zatím všechno bylo, aby se zákonem vyvedly peníze občanů do soukromých fondů, které nejsou nějakým způsobem... ty peníze nebyly chráněny proti například vytunelování toho fondu nebo krachu toho fondu a tak podobně. Takže my samozřejmě za SPD říkáme jasně, aby tady k tomu zbytečně nevznikla diskuse, myslím i ze strany médií, která třeba... jenom zdůrazňuji, že tady čtu jednu z knih, která nekopíruje plně názory SPD, ale je to jeden z mnoha materiálů, kde se odborníci věnují různým modelům důchodových systémů, tak samozřejmě my trváme na tom, aby ta základní důstojná penze byla státem garantovaná. To je názor SPD.

Veřejně řízený redistribuční první pilíř určený ke zmírnění chudoby důchodců znamená vyplácení základní penze. Druhý pilíř se skládá z povinných soukromých schémat, osobních nebo zaměstnaneckých uspořádání, založených na individuálně definovaném příspěvkovém plánu s úzkým vztahem mezi individuálními příspěvky a penzemi. Třetí pilíř zahrnuje dobrovolné spoření.

Světová banka uvádí, že ve východní Evropě by chilský typ privatizace přinesl zvláštní psychologické a politické výhody. Tyto volby by signalizovaly vládní záměr přesunout odpovědnost za vlastní blaho na jednotlivce a vytvořit předpoklady pro makroekonomickou stabilitu, reformu finančního sektoru a privatizaci podnikání. Koncept důchodové reformy Světové banky má však nejen své zastánce, ale i odpůrce. K nim patří nejen Mezinárodní organizace práce, ale i konzervativní oponenti.

S prvním a třetím pilířem, tedy minimální státní penzí a dobrovolným spořením, by pravděpodobně nikdo nepolemizoval. Hlavní kontroverze se tak týká povinného druhého pilíře, který znamená povinné příspěvky do soukromých penzijních fondů. A to je přesně ono, ano, povinné spoření do těch soukromých fondů a to, co tady předvedly právě TOP 09 s ODS ve volebním období 2010 až 2013, to bylo opravdu šílené. Takže ještě že jsme to zrušili potom.

Hlavním argumentem odpůrců je, že není jisté, že soukromá schémata penzí zaručují vyšší výnosy než průběžné systémy. Přechod k fondovému financování neznamená obranu proti demografickým rizikům. Nedávné krize na kapitálových trzích v jižní Asii, Rusku a Mexiku ukazují, že investice do penzijních fondů mohou být velmi riskantní. Administrativní náklady penzijních fondů jsou vysoké, zčásti díky vysokým marketingovým nákladům.

No samozřejmě, když to tady shrnu, konkrétně výhody a nevýhody průběžného systému financování důchodů a soukromých fondových systémů, když si to porovnáme, tak ta makroekonomická rizika u průběžných systémů jsou v případě... šoky ve výstupu, je tady porovnání. Průběžné systémy - nižší příjmy, ale účinky na jednotlivce mohou být zmírňovány. Soukromé fondové systémy - možné efekty na financování, které nemohou být zmírňovány.

Co se týče nezaměstnanosti, u průběžného systému - nižší příjmy, ale účinky na jednotlivce mohou být zmírňovány. U soukromých fondových systémů - žádný účinek na financování, ale postižení jednotlivci přijímají nižší budoucí výnosy. Co se týče nízkého růstu mezd, u průběžného systému - nižší příjmy, ale účinky na jednotlivce mohou být zmírňovány. U soukromého fondového systému - žádný účinek na financování a běžnou úroveň příspěvku.

Co se týče finanční krize, deprese, hyperinflace, tak v případě průběžných systémů možné nižší příjmy, ale účinky na jednotlivce mohou být zmírňovány. V případě soukromých fondových systémů je tak omezená, nebo dokonce zrušená akumulovaná zásoba. Pořád jsem u těch makroekonomických rizik.

Co se týče průběžných systémů, tak co se týče nízké míry výnosů, tak žádné přímé účinky na financování a výnosy. Co se týče soukromého fondového systému, tak z hlediska nízké míry výnosů žádné účinky na financování, ale nižší výnosy. Tak.

A co se týče demografických rizik, když porovnáme průběžný systém a soukromý fondový systém, tak co se týče vysokého poměru závislosti, tak u průběžného systému zhoršující se finance. U soukromého fondového systému žádný přímý účinek na financování a výnosy.

Co se týče menší pracovní síly, a jsem u těch demografický rizik, tak u průběžných systémů vyšší mzdy a budoucí výnosy. U soukromých fondových systémů nižší příjmy a budoucí výnosy.

Co se týče politických rizik, tak změna kontraktů relativně snadná v případě průběžného systému, u soukromých fondových systémů obtížná. No jasně.

A co se týče citlivosti na fiskální situaci, tak u průběžných systémů je vysoká, a u soukromých fondových systémů pochopitelně nízká.

Takže tady jsme si řekli v přímém porovnání výhody a nevýhody v podstatě průběžných důchodových systémů a v porovnání se soukromými fondovými systémy. Reforma směřující k fondovému financování vede ke dvojí zátěži na přechodné generace, které musely přispívat do svých vlastních důchodových plánů, zatímco by platily své běžné penzijní závazky. V Chile vydala vláda takzvané dluhopisy uznání, aby pokryla důchodové závazky existující před fondovým systémem. Implicitní závazky tak byly transformovány do explicitních. Během prvních deseti let nového systému v Chile vznikl deficit důchodového systému 4 % HDP. Podle prognóz zmizí deficit v roce 2020, to je po 40 letech penzijní reformy v Chile. To znamená, že v krátkém a středním období chilská změna systému nevyústí ani do omezených veřejných výdajů, ani do zvýšených národních úspor. Proto nelze fondovému systému připisovat žádný dodatečný růstový efekt.

Myšlenka, že by lidé měli diverzifikovat svá důchodová portfolia, aby se nespoléhali jen na státní pilíř, je správná. Nelze však souhlasit s tím, aby spoření do penzijních fondů bylo povinné. A vidíme, tak tady už je shoda, protože právě to, co chtěla vláda ODS a TOP 09 před těmi deseti lety, tak bylo povinné. Povinné v podstatě placení do soukromého fondu bez nějaké garance, což samozřejmě je problém, a to jsme rozporovali. Povinné příspěvky do soukromých penzijních fondů jsou filozoficky nekonzistentní.

Takže pojďme se podívat a trošku si prodiskutovat a zamyslet se nad volbou mezi průběžným a fondovým systémem. Volba mezi průběžným a fondovým systémem není jednoduchá záležitost. V této části budu společně s vámi analyzovat standardní Aaronovo pravidlo pro zavedení buď průběžného, nebo fondového systému. Rozebereme si tady, vážené dámy a pánové, fungování průběžného systému důchodů a provedeme analýzu silné a slabé stránky průběžného a fondového systému. Zmíníme i diskutovaný dopad obou důchodových systémů na úspory.

Takže zahajovací bod pro diskusi o volbě důchodového systému je takzvané Aaronovo pravidlo, což znamená m + g > r, kde na pravé straně rovnice je r jako míra výnosu soukromých penzijních fondů na kapitálovém trhu a na levé straně míra výnosu v průběžném systému, který je dán růstem populace m a mírou růstu průměrných mezd g. Pokud je míra výnosů soukromých penzijních fondů vyšší než růst populace a míra růstu průměrných mezd, pak by měl být výhodnější fondový systém. Naopak jestliže populační růst, takzvaná Samuelsonova biologická míra výnosu, a průměrná mzda, z níž se platí důchodové pojištění, rostou rychleji než výnos soukromých fondů, je výhodnější průběžný systém financování důchodů.

Reálný výnos soukromých penzijních fondů ve světě je různý. Příklad Chile, kde roční výnosy převýšily 12 %, je spíše výjimkou. Odhady založené na makroekonomických datech a známém rozložení aktiv portfolií švýcarských penzijních fondů ukazují, že průměrná roční výnosová míra dosahovala v 70. a 80. letech 1,5 %. Opožďování reálné výnosové míry za reálným růstem mezd tedy dosahovalo 1,7 %. Rovněž systém penzijních úspor v Singapuru vytvářel v letech 1960 až 1990 relativně nízké výnosy, kolem 2 % ročně. Vzhledem k růstu reálných mezd přesahujícímu 4 % se zdá, že reálná úroková míra nezaručovala příliš vysokou míru návratnosti investic do penzijních fondů. V Malajsii činily roční výnosy 1 %. Výnos portfolia amerických akcií a dluhopisů, které mezi lety 1926 až 1992 generovalo 5,5 % ročně, je tedy potřeba brát s rezervou.

Jsou-li fondy povinné, vláda musí silně regulovat sektor penzijních fondů, aby garantovala minimální důchody z těchto fondů. Vysoká regulace a investování do bezpečných instrumentů, nejčastěji do vládních dluhopisů, nevedou k příliš vysokým výnosům. Jednou z nevýhod fondového systému je omezená možnost převést bez penalizace úspory před dosažením důchodového věku do jiné formy úspor. I kdyby byla splněna Aaronova podmínka, stále to nedává úplnou a konečnou odpověď na otázku efektivnosti metod financování důchodů, nebo přesněji, zda a za jakých okolností mezigeneračně Pareto efektivní alokace spotřeby je dosaženo spíše tou či onou metodou. Aaron předpokládal exogenní mzdy a úrokovou míru, takže výsledek platí spíše pro malou otevřenou ekonomiku. Vážnější je, že Aaronovo pravidlo nebere v úvahu smíšené systémy, tedy systémy složené zčásti z průběžného systému a zčásti z fondů, nebo měnící se míru důchodových příspěvků.

Analýza Aarona se zaměřila na zkoumání stálých stavů, ale nebrala v úvahu transakční náklady celého přechodu a distribuční konflikty mezi generacemi. Důchodové systémy už dávno nejsou jednopilířové, protože důchodové dávky čerpají lidé z různých zdrojů. Jak správně argumentuje Breyer (?) v knize z roku 1992, při přechodu od průběžného systému k fondovému systému založenému na soukromých úsporách je obecně nemožné kompenzovat první generaci důchodů za ztrátu, která jim vznikne z opuštění průběžného systému, aniž by si jiná generace pohoršila. Volbu mezi různými systémy financování důchodů nelze provádět jen na základě efektivnostního kritéria, ale je třeba vzít v úvahu i rozdělení mezi generace. Analytické zjištění, že při nepříznivém demografickém vývoji neexistuje způsob bezbolestné důchodové reformy, při níž by si všechny skupiny polepšily, je mimořádně závažné. Například Kovalčík a Zbořil v textu z roku 2000 slibují, že mladá a střední generace si může při vhodné reformě polepšit, zatímco starší si nepohorší. To je zavádějící. Konflikt mezi generacemi nelze odstranit žádnou geniální důchodovou reformou.

Teď se pojďme podívat na fungování průběžného systému. Rovnováha průběžného systému je dána rovnicí S.W.N = p.D, kde S je příspěvková sazba, W je průměrná mzda, N je počet pracujících, p je průměrná penze a D je počet důchodců. Kombinací těchto parametrů lze vyrovnat průběžný systém. Při nepříznivém demografickém vývoji je možno snížit průměrný důchod, potažmo mzdu, zvýšit sazbu důchodového pojištění či snížit počet důchodců například zvýšením věku pro odchod do důchodu.

Průběžný systém je založen na solidaritě nebo na ekvivalenci. Jde-li o dávkově definovaný systém, je založen na solidaritě. Jde-li o příspěvkově definovaný systém, je založen na ekvivalenci. Nárok na důchod je tak dán účastí na důchodovém pojištění, výší výdělku a počtem odpracovaných let, přičemž pojistné se platí z výdělku jako výdělkového stropu. Někdy je důchodový systém kombinací těchto přístupů. Ačkoli jsou průběžné systémy konstruovány s cílem zajistit společenskou solidaritu od bohatších k chudším, redistribuce mezi generacemi od bohatých k chudým není tak silná, pokud je vůbec nějaká, neboť existuje pozitivní korelace mezi výší celoživotních výdělků a délkou života jedince. Její účinek tak může být dokonce degresivní místo progresivní.

Jak průběžné, tak fondové systémy jsou citlivé na různé typy rizik. Na demografický systém jsou citlivější průběžné systémy, protože dříve či později jsou upraveny s cílem snížit deficity důchodových systémů. Riziku kapitálového trhu více podléhá fondový systém. Různé penzijní fondy dosahují různé výnosnosti. Některé mohou dokonce zkrachovat a vláda bude pravděpodobně hrát roli věřitele poslední instance.

Ne úplně se lze ztotožnit s názorem Bezděka z roku 2003, že většímu politickému riziku podléhají průběžné systémy než systémy fondové. Vláda či parlament mohou rychle měnit podmínky pro důchodové pojištění či spoření. S přechodem na fondový systém není vyloučeno, že budoucí levicová vláda, která se dostane k moci, zpochybní privatizaci důchodového systému a uvalí na střední (?) generaci novou daň.

Rutarová - Slavík argumentují, že rostoucí objem takto kumulovaných úspor a omezená možnost vlastníků s nimi disponovat bude motivovat stát, aby se jednou nerozhodl tyto zdroje zdanit, podobně jako je tomu už dnes u zboží s nízkou elasticitou poptávky - nepřímá daň na alkohol, benzin, tabákové výrobky. Možnost jedince vyhnout se takové dani bude patrně velmi omezená.

Příklon k průběžnému či fondovému systému souvisí s historickou zkušeností. Ve Spojených státech, kde znají vymahatelné právo a fungující kapitálové trhy, může být přirozenější náklonnost obyvatel k fondovému financování. Ve střední Evropě, kde pamatujeme válku, měnové reformy či střídání politických režimů, nemusí být větší důvěra v byť nedokonalý průběžný systém až tak pochopitelná.

Lze souhlasit s Vittasem, že neexistuje žádný zázračný důchodový systém, ať už fondový, nebo průběžný, soukromý, nebo veřejný, příspěvkově nebo dávkově definovaný. Žádný se nedokáže vyhnout problému černého pasažérství, morálního hazardu, nepříznivého výběru, transakčních nákladů. Tyto problémy postihují všechny typy kontraktů. Zvlášť závažné jsou v případě důchodových kontraktů překrývajících šedesát a více let.

Teď se pojďme podívat na dopad obou systémů na úspory. Stárnutí populace má makroekonomické důsledky. Dochází ke snížení míry úspor, kapitálové zásoby i růstu a negativně je ovlivněn trh práce. Tyto záporné důsledky nastanou jak v průběžném systému, tak ve fondovém systému. Lze souhlasit s Holmanem z roku 2002, že ekonomické břemeno vyplývající z demografického stárnutí je zcela nezávislé na podobě důchodového systému.

Dopad sociálního pojištění na úspory je sporný. Feldstein v roce 1974 argumentoval, že sociální pojištění oslabuje soukromé spoření a má negativní dopad na ekonomický růst. Naopak fondový systém podle něj přispívá ke zvýšení míry úspor a urychluje hospodářský růst. Spoření do fondu podle Felsteina - nebo Feldsteina? - mělo být povinné, protože někteří lidé nejsou dost zodpovědní, nebudou si šetřit na důchod a spadli by do sociální sítě.

Barro v roce 1978 naopak vyslovil hypotézu, že v dynastickém modelu rodiny s mezigeneračními transfery bude efekt sociálního pojištění na úspory neutrální. Optimalizující aktéři budou vyrovnávat vládní politiku. Vládní dluh bude v budoucnu vykoupen vyššími daněmi. Povinný státní penzijní systém nevytváří žádné nové společenské bohatství, pouze vytěsňuje dobrovolné soukromé úspory. Pravdu má podle autora spíše Barro, že privatizace státního penzijního systému, pokud je financována zvýšením státního dluhu, nemá sama o sobě žádný vliv na národní úspory. Zvýšení soukromých úspor v povinných penzijních fondech je plně vytlačeno poklesem veřejných úspor. Jedině pokud by byla reforma alespoň zčásti financována vládní finanční konsolidací, mohly by národní úspory vzrůst. Jestliže reforma důchodového systému zvýší národní úspory, není to způsobeno změnou způsobu financování, průběžný systém versus fondový systém, nýbrž provedenou rozpočtovou konsolidací. Ačkoli fondy nahrazují předchozí povinný průběžný systém, lidé vnímají povinné penzijní fondy jako náhražku za dobrovolné úspory. Dopad fondového systému na úspory nemusí být pozitivní.

Největší starost člověka investujícího do penzijního fondu, ať už dobrovolně, nebo povinně, je, že se svými úsporami do odchodu do důchodu nemůže nakládat. Povinné spoření má určité nedostatky. Například může nutit některé lidi více se zadlužovat nebo odklánět fondy od jiných ...... nutných výdajů, jako například od výchovy dětí nebo investování prostředků do vlastní nemovitosti nebo podnikání.

Teď se tedy podíváme v další kapitole na náklady přechodu.

V řadě rozvinutých zemí se státní penzijní výdaje pohybují mezi 10 až 15 % HDP. Protože náklady přechodu jsou nenulové, nelze jednoznačně použít Aaronovo pravidlo pro volbu mezi průběžným a fondovým systémem. Názor Bulíře z roku 1998, že fondový systém se zaplatí během jedné generace a navíc rozvoj finančního kapitálové trhu přinese kladné externality stimulující úspory, je příliš optimistický. Ačkoliv výhodou fondového systému by měla být stimulace úspor, skutečnost může být méně růžová. Většina obhájců fondového systému zdůrazňuje, že tento systém výrazně zvýšil míru úspor například v Chile. To však není vůbec jednoznačné, protože vzestup soukromých úspor v penzijních fondech je vyvážen poklesem ostatních dobrovolných soukromých úspor.

Stoupenci přechodu na fondový systém nedoceňují náklady přechodu, které v souvislosti s radikální penzijní reformou vznikají. Mezi generací mladých, kteří by vstoupili do nového systému, a generací starších, kteří by ještě zůstali v průběžném systému, existuje takzvaná ztracená generace, která by platila dvakrát: na své vlastní důchody i na důchody svých rodičů. Zatížení této ztracené generace navrhují autoři řešit vydáním takzvaných dluhopisů uznání, které by financovaly celou reformu. Jenže problém je v tom, kdo a kdy by tento dluh splatil. Podle Ricardo-Barroova teorému ekvivalence budou vládní dluhy dříve či později vykoupeny vyššími daněmi. Víra, že by ztracená generace mohla v průběhu svého životního stylu zvýšit svůj blahobyt, je proto iluzorní.

Předpokládáme, že náklady na přechod budou financovány vydáním dluhopisů uznání ve výši D, to je navýší stávající dluh. Prostředky, které si vláda pro financování přechodu vypůjčí, budou investovány a změní se na úspory v soukromých penzijních fondech. V okamžiku vzniku důchodové reformy se tedy nově akumulovaný kapitál přesně rovná nově vzniklému dluhu D. D rovná se S. Přesně jak jsem to říkal, že vládní dluhy budou dříve i později vykoupeny vyššími daněmi. Tak aspoň vidíme, co nás tady čeká s touto vládou. Po N letech by při úrokové míře dluh narostl na D, v závorce 1+I na entou, zatímco úspory by se zhodnotily na S, což je 1+I na entou. Pokud by se úroková míra z dluhopisu rovnala roční míře zhodnocení prostředků v soukromých penzijních fondech, stále by platilo, že D rovná se S. Představa, že by vydání dluhopisů uznání mohlo zvýšit celkový blahobyt, je proto iluzorní.

Námitkou může být, že úroková míra z vládních dluhů I se nemusí rovnat ročnímu zhodnocení prostředků v penzijních fondech J. Optimisté by řekli, že J bude vyšší než I, to je roční zhodnocení prostředků ve fondech bude vyšší než úroková sazba z dluhu. Ve skutečnosti takový předpoklad nemusí platit. Ohromné množství volného kapitálu, které se nashromáždí v penzijních fondech, může snížit úrokovou míru, viz Kubíček 2004. Nárůst vládních deficitů na snesitelnou úroveň by zase znejistil finanční trhy, které by požadovaly za investování do dluhopisů uznání větší výnos. Ačkoliv není a priori jasné, která ze situací nastane, je docela dobře možné, že se průměrná míra inflace z dluhu a roční zhodnocení navzájem vyruší.

Lze souhlasit s Vostatkem z roku 1998, že fondový systém trochu připomíná perpetuum mobile. Máme-li kapitál, můžeme mít výnos z kapitálu. Abychom ho však získali, musíme nejdříve spořit. Buď tedy můžeme udržet relativní penze v budoucnu, a pak musíme dnes víc spořit a méně spotřebovávat, nebo budeme dnes spotřebovávat stejně jako minulé generace, a pak se musíme smířit s nižšími důchody. Tvrzení Kreidla z roku 1998, že by systém s vyšší váhou fondového financování mohl přinést vyšší penze se stejnými odvody, je proto nevěrohodné. Toto zjištění je založeno pouze na statickém porovnání penzí, z akumulovaných penzí s důchody z průběžného systému, přičemž se zcela ignoruje, že lidé budou muset za dluhopisy uznání jednou zaplatit vyššími daněmi, které by snížily běžnou spotřebu, nebo vyšší inflací, které znehodnotí úspory.

Výpočty implicitního dluhu a jeho srovnávání s dluhem explicitním jsou spíše zavádějící. Za prvé je třeba si uvědomit, že implicitní dluh je fiktivní, to je, že je vypočítán jako hypotetický dluh, který by vznikl, kdyby se neměnily parametry průběžného systému. V průběhu času se však parametry měnit nebudou. Za druhé, radikální důchodová reforma s pomocí dluhopisů uznání je však horší, neboť tento implicitní dluh mění v explicitní. Odhady nákladů na přechod k fondovému systému jsou přitom obrovské. Mají-li současní důchodci pobírat starobní důchod jako dnes a střední generace získat alespoň část penzí z průběžného systému, pohybují se náklady přechodu od jedné poloviny k dvojnásobku HDP, ačkoli autoři utěšují, že implicitní dluh v průběžném systému je ještě vyšší, tedy ve skutečnosti fiktivní, zatímco jejich dluh je reálný.

Lze souhlasit s Kreidlem z roku 1998, že mechanické udržení průběžného systému pomocí vyšších daní zcela ignoruje účinky na celou ekonomiku: daňové úniky, nezaměstnanost a distorze na trhu práce. Výsledkem by bylo zpomalení či zastavení růstu HDP a mezd. O to více však překvapuje jeho řešení důchodové reformy pomocí dluhopisů uznání, které by měly prakticky stejný účinek, neboť by jednou musely být splaceny.

Ať se to komu líbí, nebo ne, současná mladá a střední generace se své odpovědnosti za důchodovou reformu nemůže zříci. Buď ji zaplatí v podobě vyšších daní, nebo (nesrozumitelné) vyššími daněmi v budoucnu. Představa, že se může ze své odpovědnosti vylhat, nebo dokonce dosáhnout vyšších penzí, je nerealistická. Žádná reforma penzijního systému nemůže principiálně vyřešit tento základní problém mezigeneračního konfliktu.

Lze proto jen obtížně souhlasit s názorem Holzmanna z roku 1996, že cílem důchodové reformy je provést paretovské zlepšení. K Pareto-efektivnímu posunu by došlo v situaci, kdy by si alespoň nějaká skupina mohla polepšit, aniž by si jiná skupina nepohoršila. To však lze jen obtížně naplnit při nepříznivém demografickém vývoji, při němž si nevyhnutelně relativně pohorší všechny generace. Pravdu má Bezděk, z roku 2001, že úsporná opatření v penzijních systému vedou ke zhoršení životní úrovně budoucích penzistů ve srovnání s dnes platným stavem. Pokud si chce dnešní střední a mladá generace udržet životní úroveň ve starším věku, bude muset omezit svou spotřebu dnes. Pokud lidé optimalizují spotřebu ve dvou obdobích, produktivním a postproduktivním, jejich celkový blahobyt se proto nezvýší. To samozřejmě nevylučuje, že konkrétní jedinci, kteří jsou dost prozíraví a budou si spořit na důchod dostatečné množství prostředků, se budou na odpočinku těšit stejným, nebo dokonce vyšším relativním důchodům než jejich rodiče. Celkově však každá generace díky současné krizi penzijního systému bude muset něco obětovat. Bude méně spotřebovávat v produktivním období, nebo v důchodu. Žádný oběd není zadarmo.

Lze souhlasit s názorem Schneidera z roku 1998, že stárnutí populace bude mít v příštích dvaceti letech negativní dopad na hospodářský růst a bude docházet k poklesu investic a reálných mezd v důsledku daní potřebných na financování důchodů. Jeho odhad zvýšení ekonomického potenciálu o 0,5 % HDP díky fondovému systému je však spíše spekulativní. I při zavedení fondového systému by ekonomika nesla náklady demografického stárnutí.

Tvrzení Kotlikoffa z roku 1996 o pozitivním dopadu privatizace důchodového systému na hospodářský růst je proto sporný. Pokud by reformu doprovázela rozpočtová konsolidace, mohl by mít pro dlouhé období pravdu. Zvýšení zadlužení plynoucí z reformy však bude mít opačný efekt. Příliš krátké časové řady neumožňující jednoznačně prokázat vazbu mezi důchodovou reformou a hospodářským růstem. Ačkoli Gramm v roce 1998 rovněž podporuje privatizaci důchodového systému, jeho návrh reformy je realističtější než Kotlikoffův. Pro přechod si nepůjčuje, nýbrž zavádí zvláštní sazbu pro spoření a sazbu sociálního pojištění v USA nechává nezměněnou až za rok 2060. Netváří se tedy, že mladá a střední generace zachrání svou životní úroveň, ale přistupuje k reformě transparentněji a odpovědněji.

A pojďme na další část. V této části tady autoři publikace - znovu zdůrazňuji, že to nekopíruje názor, politický názor SPD, je to jenom jeden z mnoha podkladů, který je určitě dobré jenom o něm vědět. Tak v této části načrtneme základní model důchodové reformy v České republice, jak vyplývá z předchozí analýzy autora. Nastíníme základní parametry nového důchodového systému, které vychází z výpočtu výkonného týmu pro důchodovou reformu. Posléze se budeme zabývat otázkou, zda má průběžný systém penalizovat bezdětné, aby alespoň trochu vyrovnal nepříznivý demografický vývoj.

Takže základní filozofie. Člověk se může zajistit na stáří třemi způsoby. Za prvé může odložit současnou spotřebu a vytvářet soukromé úspory, peněžní depozita, akcie, dluhopisy, stejně jako soukromé penze. Za druhé, člověk se může zajistit na stáří tím, že zplodí a vychová odpovědné děti. Když jsou děti mladé, rodiče jim zajišťují jídlo, ošacení a vzdělání. Když děti vyrostou, vracejí rodičům dary v podobě peněžních či materiálních transferů. Za třetí, člověk se účastní programu sociálního pojištění. Je chybné, když se debata o zajištění ve stáří neustále soustřeďuje pouze na třetí část. Ta by neměla být ve svobodné společnosti dominantním, a už vůbec ne jediným zdrojem zajištění ve stáří. Státní penze budou v příštích desetiletích klesat ve všech zemích, které zaznamenávají nepříznivý demografický vývoj. Tento poznatek je platný bez ohledu na typ důchodové reformy, kterou země projde.

Transformačním procesem v první polovině devadesátých let byl vytvořen důchodový systém založený na dvou pilířích: na povinném systému důchodového pojištění, v němž je uplatňován princip solidární solidarity a jehož financování je průběžné, a na dobrovolném penzijním připojištění se státním příspěvkem, který je koncipován jako individuální spoření a je založen na kapitálovém financování.

V letech 2002 až 2006 vznikla při Ministerstvu financí skupina, která vypočítala bilanci důchodového systému podle variant, které předložily politické strany. Mezi demokratickými politickými stranami převládl názor, že důchodový systém je třeba reformovat. Návrhy jednotlivých stran se však lišily. Zatímco ODS předložila koncept rovného důchodu, ČSSD doporučovala švédský model s fiktivními účty. Švédský model s fiktivními účty, který více váže vyplácené penze na zaplacené příspěvky, je spíše kosmetickou změnou. Ačkoliv je tato změna krokem k větší adresnosti, je otázkou, proč by si lidé měli platit příspěvky do průběžného systému a ne rovnou do soukromých fondů. Průběžný systém by měl zajišťovat solidaritu, dobrovolné spoření naopak zohledňovat příjmy a výkonnost poplatníka.

Debata o důchodové reformě se dnes ocitá před dvěma krajnostmi: na jedné straně nedělat nic, na straně druhé radikální reforma. Obě jsou chybné. (Řečník vyrušen kolegou ze sálu.) Pardon, teď jsem tady... Tak debata u důchodové reformy se dnes ocitá před dvěma krajnostmi. Na jedné straně nedělat nic, na druhé straně radikální reforma. Obě jsou chybné. Není správné přihlížet k tomu, jak se důchodový systém propadá do stále hlubších deficitů. Na druhé straně radikální reforma nedodá žádný nový kapitál, pokud nárůst úspor u penzijních fondů financuje státním dluhem. Mnoho autorů volá po privatizaci důchodového systému. Je však třeba se rozhodnout, zda bychom jej neměli privatizovat úplně, či částečně. Úplná privatizace, která by znamenala ztrátu jakéhokoliv životního minima garantovaného státem, je stěží představitelná. Není pravděpodobné, že ve střední Evropě či na Západě by byli lidé ochotni provést tak radikální změnu v uvažování. Proto se v dnešní ČR nabízí postupná privatizace. Ideou reformy zůstává omezení závislosti občanů na státu, která v minulosti stále byla a dnes ještě je nadměrná.

Role státu se oproti minulému režimu změnila a je třeba přesně ji definovat. Je třeba vytvořit podmínky pro to, aby lidé vlastními silami a přičiněním řešili stále více sociální problémy, situace a události. Na druhé straně stát má zasahovat tam, kde občan vlastními silami, ani silami rodiny nestačí. Většina zemí OECD má již delší dobu dvoupilířový důchodový systém, který se skládá ze státního průběžného systému a soukromých, a to je potřeba zdůraznit, dobrovolných penzijních plánů. Celkem 14 ze 34 zemí OECD kombinuje státní důchod s povinným spořením do fondů. Ve většině zemí OECD fungují soukromé penzijní fondy na dobrovolné bázi. Modelem proto zůstává kombinace státního důchodu a soukromého dobrovolného spoření.

Tak pojďme se teď zamyslet nad evolučním pojetím. (Řečník vyrušen kolegou ze sálu.) Jo, bábovku bych si dal.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Prosím, pokračujte v projevu.

 

Poslanec Tomio Okamura: Tam zazněla zajímavá nabídka. Takový návrh. Provádět důchodovou revoluci je možné jen při změně sociálně-politických faktorů, které penzijní systém ovlivňují. Protože nepředpokládáme tak razantní posun preferencí většiny obyvatel České republiky, nabízíme pozvolnou, nikoliv radikální proměnu důchodového systému. Takový návrh je nejen ekonomicky smysluplný, ale dokonce i politicky průchodnější.

Lámat hůl nad průběžným systémem je předčasné. Průběžné systémy jsou citlivé na změny parametrů. Poměr důchod, mzda, sazby důchodového pojištění a věku pro odchod do důchodu. Lze souhlasit s Chandem, možná se to čte Čandem, to je otázka z roku 1996, že kombinací změn parametrů průběžného systému lze vyrovnat i nejzoufalejší případy.

Česká republika by měla využít unikátní příležitost a v horizontu desetiletí postupně stlačovat poměr státní důchod - mzda. Z tabulky je vidět, že postupné snižování podílu státní důchod - průměrná mzda je reálným procesem již přes 15 let. Nemělo by tedy být žádnou tragédií, pokud by tento podíl dále klesal až na 30 % v roce 2030 či 20 % v roce 2050.

No tak tady s tím taky nesouhlasím. Protože znovu říkám, že my prostě v SPD chceme, aby byl ten důstojný důchod státem garantovaný. Takže to jsou tady nějaké hypotézy autora, ale jak vidíme, tak je to diskutabilní z hlediska jiných ekonomů. No, to bych chtěl rád dodat. Znovu dodávám, že tady to, co čtu, to nejsou názory, které kopírují názory SPD. Je to kniha o jedné z možností, je to jedno z mnoha zamyšlení nad pojetím důchodové reformy. Takže u těch nejkřiklavějších rozdílů to samozřejmě dneska poznamenám, aby nedošlo k nějaké mýlce.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já jen pro pořádek uvádím, že jsme ve fázi, kde diskutujeme, zda trvá stav legislativní nouze.

 

Poslanec Tomio Okamura: To se snažím právě tady vysvětlit, protože to jsem vysvětloval vašemu předřečníkovi (?), a až teď jsem zjistil, že nemám oči vzadu, že už jste se vyměnili. Já se právě snažím tady argumentovat, proto je to rozsáhlé, protože vy jako Fialova vláda tady zdůvodňujete to, že chcete okrást téměř 3 miliony českých důchodců o slíbenou a zákonem danou valorizaci tím, že hrozí značné hospodářské škody. Já jsem své vystoupení už uvedl a několikrát jsem to zrecykloval, že se vám snažím vysvětlit, že vyplácení důstojných důchodů rozhodně nejsou hospodářské škody. Snažím se vám tady vysvětlit podrobně, proč to nejsou hospodářské škody a že udělat prostě důchodovou reformu, dávat lidem adekvátní důchody, jak a jakým způsobem toho dosáhnout, že ten model vaší vlády, kdy vy chcete škrtnout lidem valorizace důchodů a okrást o peníze téměř 3 miliony příjemců důchodů, že není tou cestou. Proto to tady vysvětluji, že toto za a), ten váš důvod, že chcete legislativní nouzi z důvodu hrozících hospodářských škod, že je lichý, že to chápete úplně špatně. Proto to tady vysvětluji. Takže to má základ. Ale to tady byl ještě pan místopředseda Skopeček. Když jsem to vysvětloval, tak taky mi potom celou dobu neskákal do řeči, protože právě to správně pochopil.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Z pohledu struktury schůze samozřejmě tento příspěvek patří spíš do obecné rozpravy. Ale jestliže na tom s přednostním právem trváte, pokračujte. Ale skutečně legislativní nouze je trochu o jiném obsahu. Prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: No, děkuju za tu vstřícnost. Já o tom nebudu polemizovat, já budu tedy pokračovat. Ale samozřejmě legislativní nouzi zdůvodnit... Kdybyste dali jiné zdůvodnění, víte, třeba ohrožená bezpečnost státu nebo základní práva a svobody občanů, tak možná tam by také šlo polemizovat déle. A třeba ta bezpečnost by mohla být kratší. Tak to bychom si asi zdůvodnili tady, že jo? Možná ta diskuse by mohla být kratší. Ale v okamžik, kdy řeknete, že hrozí značné hospodářské škody tím, že nechcete vyplatit slíbenou valorizaci, tak to skutečně zasluhuje širší diskusi. A sami asi všichni už známe, že těch zdůvodnění a toho, jak to každý vidíme, ta diskuse holt je širší a těžko se uchopuje, jak široká tedy má být. Ale děkuji za tu vstřícnost v každém případě.

Tak z tabulky je vidět, že to postupné snižování podílu státní důchod - průměrná mzda je reálným procesem již přes 15 let. Ne, ne, tohle už jsem říkal.

Takže valorizace důchodů podle cen není žádná tragédie. Prakticky nikde na světě se plná mzdová indexace nevyskytuje. V praxi jsou penze valorizovány podle cen nebo podle kombinace cen a mezd. Tento pasivní přístup může českému důchodovému systému hodně ulehčit. Současně je třeba podporovat občany, aby spořili na stáří. Občané by měli vědět, že když si nebudou spořit na stáří, budou mít životní úroveň pouze na úrovni životního minima.

Znovu říkám, že my v SPD jsme pro to, aby ten státem garantovaný důchod zajistil důstojné důchody pro občany. Tady už se trošku polemizuje trošku jiným směrem, nebo o dost jiným směrem, než je tedy pohled SPD. Toto evoluční, nikoliv revoluční řešení krize důchodového systému je kompromisem mezi dvěma krajnostmi: nedělat nic a propadat se do stále hlubších deficitů, a radikální reforma se stejným důsledkem.

Pokud v krátkém a středním období nedojde k radikální proměně politických preferencí obyvatel, což není pravděpodobné, je možné shodnout se alespoň na kompromisu. Měnit parametry průběžného systému s cílem pozvolna snižovat jeho váhu na zajištění ve stáří. Samozřejmě je nutné hledat úspory v rámci stávajícího systému. Problematický je například souběh důchodů a příjmů z pracovní činnosti. Za úvahu stojí zrušení vdovských a vdoveckých důchodů, které se zdají být v dnešní době překonané. - No tak to jsou tedy návrhy, s kterými tedy opravdu vůbec nemůžeme souhlasit. Tím spíše, že přeživší partner zdědí soukromé penzijní úspory druhého partnera. No, více než 30 % důchodových dávek pocházejí z jiných oblastí než starobní penze.

Omezit je třeba předčasné odchody do důchodu. - No, opravdu tady je polemika, v tomhle materiálu, kde opravdu, znovu zdůrazňuju, že to nekopíruje ty návrhy SPD. Ale znovu říkám, je to jedna z x knížek, která rozebírá způsoby a možnosti penzijní reformy. Takže to znovu tady zdůrazňuju i pro média, aby mě tady nikdo nechytal, že tohle snad jsou názory Okamury. Ne, ne, ne.

Pokračovat je nutno ve zvyšování... No, tak to tedy už vůbec ne. Protože tady autor píše, že je nutno pokračovat ve zvyšování věkové hranice pro muže a ženy nad 65 let. No, není to knížka, kterou se inspirovala vláda Petra Fialy náhodou? Protože to tedy vůbec. Takže my tedy rozhodně s tím jako SPD nesouhlasíme, aby se zvyšoval věk odchodu do důchodu. No, on asi tady autor nepočítal s tím, že tady bude Fialova vláda, která vyhodila desítky miliard bůhví, už jsem to říkal, od Ukrajiny až já nevím co všechno, a teď nemá peníze na důchody. To přece jenom ta kniha je staršího data.

Dnes existují návrhy v USA posunout důchodový věk. Střední délka života se i v ČR stále prodlužuje, což svědčí o tom, že lidé v pozdějším věku jsou zdravější a výkonnější než v minulosti. - No tak to tedy taky není pravda, protože to jsem tady citoval myslím před 14 dny a je to dokonce zpráva, tuším, dokonce snad Všeobecné zdravotní pojišťovny, dokonce snad s Ministerstvem zdravotnictví, že ten věk ve zdraví u mužů je 62 let a u ženy 63 let. To znamená, prodloužení průměrné doby věku neznamená zároveň prodloužení věku ve zdraví. To je něco jiného. Takže sice se prodlouží, ale také se prodlouží jejich věk, který už ti lidé tráví s nějakými nemocemi. Takže to tady zrovna autor vůbec nezohledňuje. Tak vidíte, to je docela zajímavý materiál. No, je to zajímavé, jak někteří tihleti ekonomové to vidí prostě opravdu dost poměrně asociálně, myslím tu situaci. Tady se tedy s SPD vůbec nemůžeme shodnout v tom, co tady píše autor.

Příspěvek na sociální pojištění by zůstal zachován na současné úrovni, ale bez vzniku dodatečných dluhů. Kdyby se průběžný systém vyrovnával pomocí zvýšení sazby důchodového pojištění, přispívalo by to k vyšší nezaměstnanosti. Další navýšení sazby důchodového pojištění by oslabilo podněty k investování, vyvolalo distorzi na trhu práce a zpomalovalo hospodářský růst.

Na druhé straně však návrh autora na důchodovou reformu, tedy autora knížky, nepočítá ani s dalším snížením odvodů na sociální pojištění, jakkoliv například contracting out, kdy první část důchodového systému jde do státního důchodového systému a druhá polovina na soukromé účty, působí sympaticky. Výhrada vůči tomuto řešení není principiální, ale odmítá dluhové financování této operace.

Bude-li úleva na důchodovém pojištění jednou vyvážena vyššími daněmi, nemá smysl. No, logicky. Navrhovaná reforma je založená na novém mezigeneračním kontraktu, starší generace bude mít o něco nižší relativní důchody než generace předchozí a střední a mladá generace omezí spotřebu v produktivním věku, buď kvůli vyšším daním, nebo proto, že si budou spořit do soukromých fondů. V konečném důsledku se náklady stárnutí na penzijní systém rozdělí mezi starší, střední a mladší generaci.

Z výpočtů výkonného týmu pro důchodovou reformu www.reformaduchodu.cz vyplývá, že samotným prodlužováním věku pro odchod do důchodu pro muže i ženy na 65 let by se zmírnil - na 65 let, nikoliv nad 65 let - by se zmírnil implicitní dluh v průběžném systému do roku 2100 ve výši 250 % HDP na 100 % HDP. Indexace důchodů podle cen by implicitní deficit do roku 2100 zmírnila rovněž o 100 % HDP, a to dokonce při zachování poměru důchod - průměrná mzda na slušné úrovni 35 % do roku 2100. To znamená, že kombinací obou těchto metod lze odstranit kumulovaný schodek důchodového systému do roku 2100 na 50 % HDP. Tento deficit je nezanedbatelný, nicméně v kontextu ostatních čísel ne astronomický. Lze je zmírnit či úplně vyrušit postupným snižováním poměru důchod - mzda například na 30 %. V rezervě přitom zůstává další zvyšování důchodového věku na 65 let, což SPD samozřejmě odmítá. To bych chtěl zdůraznit. A za nás, my tedy nechceme snižovat poměr důchod versus mzda. To znovu chci také zdůraznit. Už to tady padlo, už jsem tady o tom hovořil. My naopak chceme zvyšovat poměr důchod - mzda. To znamená, aby se ten průměrný důchod blížil k průměrné mzdě. Takže to bych chtěl zdůraznit, že jsou tady také nějaké názory, s kterými my jako v SPD nemůžeme souhlasit. My na to máme názor tenhle, co jsem říkal já.

Privatizace důchodového systému je záslužná, ale neměla by probíhat za cenu zadlužování budoucích či současných generací. No, já tedy tu privatizaci důchodového systému, tak jak to tady předváděl pan Kalousek z TOP 09, když byl ministrem financí ve vládě s ODS, s tou my nesouhlasíme. To opravdu byla podle mého názoru zlodějna za bílého dne úplně. Zlodějna za bílého dne; vyvést do privátních fondů povinně peníze občanů. Takže ona je privatizace a privatizace. Dobrovolné přispívání do systému, to určitě k diskusi je, myslím dobrovolného do těch soukromých fondů, ale stát musí podle názoru SPD garantovat důstojné důchody pro všechny občany. Při provádění důchodové reformy je proto lepší podle autora upřednostňovat strategie rozpočtové konsolidace namísto financování dluhem, která jiné dokáže zvýšit soukromé úspory a podpořit ekonomický růst. No tak rozpočtová konsolidace, to ano. Ale ne tak, jak to tady hodlá dělat Fialova vláda na úkor našich občanů.

Samozřejmě teď je tedy tady pasáž, autor knížky tady píše, zdali tedy bezdětní bez důchodu, se ptá. Nápad Rusnoka, Hyzla a Kulhavého z roku 2004, aby lidé, kteří nemají žádné děti, nedostávali žádné státní starobní důchody, podle autora není v kontextu populačních studií nesmyslný. No tak to my si nemyslíme. My si myslíme, že by i bezdětní měli dostávat důchody, protože odvádí také do systému a je tady řada prostě - to je typicky tady asociální návrh, s kterým my nesouhlasíme. Protože lidé celý život pracují a jsou třeba bezdětní, protože třeba ze zdravotních důvodů nemůžou mít děti. Jak k tomu pak přijdou? Takže to tady také s tím vůbec nemůžu souhlasit, co se tady píše. Ale právě proto je potřeba si tady tyhlety věci říkat, co kdo a jak o tom mluví, abychom také řadu těchto návrhů pochopitelně odmítli. S některými můžeme souhlasit, ale řadu je potřeba odmítnout. To znamená, podle mě je prostě návrh, aby ti, kteří nemají žádné děti, nedostali žádné starobní důchody, podle mě je to opravdu nesmysl. My odmítáme tuhletu úvahu. Tady autor ji tady připouští, my říkáme ne, že mají dostat také důchody.

Příspěvkem do penzijního systému jsou podle autorů buď reálné úspory v případě fondového systému, nebo řádně vychované děti v případě průběžného systému. Myšlenka vestavěného stabilizátoru populačního vývoje má v literatuře svou tradici. Vental(?) z roku 1989, je to tady výrok, vychází ze Samuelsonova-Diamondova modelu překrývajících se generací a upozorňuje, že decentralizovaná ekonomika by mohla selhat při dosažení Pareto optimální cesty. Systém průběžně financovaného systému, kde jsou transfery proporcionální k počtu vychovaných dětí, by však mohl obnovit rovnováhu a nastolit optimalitu. Cigno v roce 1993 navrhl, aby stát stanovil množství zdrojů, které musí každý člověk věnovat na své dítě, a důchodové dávky ze státního systému alespoň navázal na počet vychovaných dětí. Podobně Sinn z roku 2003 argumentuje, že průběžný systém přebírá zodpovědnost lidí za své zajištění ve stáří, a tím zapříčiňuje bezdětnost. Proto autor navrhuje, že kdo nemá děti, bude dostávat menší důchod. Ačkoliv mají podobné návrhy z hlediska autora logiku, vyvolávají otázky po vnitrogenerační rovnosti, neboť některé páry mohou být plodnější než jiné. No a některé samozřejmě ze zdravotních důvodů třeba nemůžou mít děti. Takže to my v SPD nechceme diskriminovat takové občany.

Ano, se tady píše: V populaci je určitý podíl lidí, kteří děti mít nemohou: neplodní, kněží, homosexuálové a podobně. Tito lidé by byli takovým návrhem diskriminováni. Pokud by dávky závisely na počtu zplozených dětí, rodiče by věnovali na každé dítě co nejméně zdrojů. Teze, že příspěvky do průběžného systému jsou platbou rodičům, nikoliv platby na naši budoucí penzi, je pravdivá jen zčásti. Děti jsou jedním z aktiv, do něhož lidé investují při zajištění ve stáří. Státní penze je naopak sociální dávkou, která by se měla odvíjet od úrovně životního minima. Pomoc dětí rodičům by měla být přirozenou mezigenerační pomocí, kterou by neměl stát vynucovat. Příznivý vliv na plodnost by měla mít samotná privatizace důchodového systému, to je snižování dávek z průběžného systému.

No, to jsou tady opravdu názory zase autora. S tím mám jako za SPD problém, s těmito návrhy. Tím, že bude klesat váha průběžného systému při zajištění ve stáří, bude to motivovat lidi, aby si ke státnímu důchodu hledali alternativní způsoby zajištění ve stáří. No tak to opravdu není použitelné pro Českou republiku vůbec, protože dneska to Fialova vláda dotáhla do situace rekordní inflace, rekordního zdražování, takže ještě abychom lidi, občany, poškodili tak, že ani nedostanou důstojný důchod od státu, tak to tedy SPD s tím nesouhlasí. Proto tady ostatně také dneska jsme. A tady právě se tady snažím vysvětlit tady vládě, že prostě to, že chcete okrást téměř 3 miliony občanů o jejich důchody a chcete občanům snížit tu valorizaci, na kterou mají zákonný nárok, že to prostě je špatně, že lidem je potřeba dát důchody, protože už tak se tady všechno zdražilo, ty životní náklady, že lidé prostě jsou v nouzi. Už jsem tady četl, už jsem tady řekl ve svém projevu v úvodu, že jste tady miliony lidí uvedli do chudoby, i pod hranici chudoby. Takže to, abyste tady ještě privatizovali důchodový systém a snižovali výplatu důchodů z průběžného systému, což vy tady navrhujete, tak s tím my absolutně nesouhlasíme. A už vůbec ne, znovu to zopakuji, proč to tady čtu, že už vůbec ne ten argument, že státu hrozí značné hospodářské škody tím, že vyplatíte důchodcům důchody, na které mají nárok. To je úplně nepřijatelné vůbec zdůvodnění pro SPD. Takže to tady zdůvodňuji, proč s tím nesouhlasíme, i s tím návrhem, ale i s tím, že to má být legislativní nouze. S tím nesouhlasíme. Ostatně proto už jsem navrhl dopoledne, už jsem navrhl zrušení té legislativní nouze. Takže o mém návrhu se tady bude hlasovat po obecné rozpravě.

Takže my žádnou privatizaci důchodového systému neprosazujeme, ani žádné snižování důchodů z průběžného systému. Naopak my chceme zvyšování důchodů z průběžného systému a odmítáme privatizaci důchodového systému. Chceme, aby stát garantoval důstojné důchody. Takže to je z našeho pohledu, protože vím, že tady můžou mít někteří lidé asociální návrhy, že kdo je třeba bezdětný a nemůže mít děti, tak že mu nedáme důchod. No to tedy SPD s tím nesouhlasí. My odmítáme tyhlety úvahy. Říkám to úplně na rovinu. Tady vůbec nemůžu souhlasit ani s autorem této knížky, ani tady - už jsem to také někde slyšel, že to tady někdo říkal. Tak.

Takže když to shrnu. Důchodový systém v mnoha zemích se dostal do vážné krize. Jeho bankrot by byl tragédií, ne nepodobnou tragédii prožité za velké deprese. Hm. Věřit, že za stávajícího průběžného systému by se lidé mohli dočkat podobně vysokých důchodů, jako měla generace našich rodičů, by bylo neodpovědné, píše autor.

To si myslím, že tady jde autor taky mimo, protože si myslím, že naši rodiče měli nižší důchody, protože samozřejmě důchody se zvyšují postupně, ovšem adekvátně s tím se taky zvyšují ceny. A dneska ještě ta monstrózní inflace kvůli Fialově vládě, která je mnohem vyšší, než je průměr v Evropské unii. Takže naopak si myslíme, že by se lidé měli dočkat adekvátně vysokých důchodů. Ostatně podívejme se do Rakouska, podívejme se do Německa, jaké jsou tam důchody. Takže je to přesně naopak, než tady uvádí autor. SPD naopak tlačí na to, aby se lidé mohli dočkat vysokých důchodů a aby to byly státem garantované důchody. A nechceme privatizovat důchody.

Teď podle Aaronova pravidla by zavedení fondového systému mělo být výhodnější, pokud je výnos soukromých penzijních fondů vyšší, než je součet míry růstu populace a průměrných mezd. V praxi je však aplikace tohoto pravidla obtížnější, protože existují nenulové náklady přechodu mezi oběma systémy. Náklady demografického stárnutí dopadnou na produktivní a neproduktivní generaci bez ohledu na typ důchodového systému. Průběžný systém je dnes takřka všeobecně zatracován a spása je hledána ve fondovém systému. Jak všeobecně? My ten průběžný systém nezatracujeme. Fondový systém a vyvést peníze veřejnosti do soukromých fondů, to chtěl tady pan Kalousek z TOP 09 s vládou ODS, když tady vládli spolu před deseti lety. To tady chtěli ostatní, my ne.

A tady to je úplně vrchol. Tady autor píše, že privatizace důchodového systému je záslužná. No tak to tedy ne. My tedy nic takového dělat nechceme. Ale tady to hrozí od vlády pětikoalice samozřejmě. A je potřeba tomu zabránit, protože už jste se o to, když jste byli ODS a TOP 09 v koalici 2010 až 2013, tak už jste se o to pokoušeli. A poměrně úspěšně. Ještě jsme to pak zrušili. Takže to tedy ne.

Určitě tady ještě v tom shrnutí ohledně způsobů důchodové reformy se píše, že při provádění důchodové reformy by bylo dobré upřednostňovat strategii rozpočtové konsolidace namísto financování dluhem. No tak pochopitelně. S tím lze souhlasit. Ale je otázkou, jakým způsobem provést tu rozpočtovou konsolidaci? Tady s vládou pětikoalice zásadně nesouhlasíme. To znamená, vy chcete zvýšit daně českým občanům a vyhazovat peníze na nesmysly do zahraničí. No tak tomu já neříkám správný způsob. SPD s takovýmhle modelem nesouhlasí. My naopak chceme osekat zbytné výdaje a přemístit peníze k našim lidem a nezvyšovat jim daně. Takže je to jiný model. Ona je konsolidace a konsolidace. Je třeba se podívat na obsah.

Tak ale to je přesně ono. Tady už zase lze souhlasit s tou větou. V současné době ovládají politickou debatu o penzijní reformě směry, které jsou sice politicky protichůdné, ale mají jedno společné, řeší důchodový problém pomocí zadlužování. Jedna část politického spektra je příliš laxní v úpravě parametrů průběžného systému, čímž vrhá systém do hlubokých deficitů. Druhá část upřednostňuje radikální reformu, která by však byla financována opět zvýšením státního dluhu. Obě řešení skrývají vážná úskalí. Skutečná reforma by měla být rozpočtově neutrální, to je nevytvářet nové důchodové schodky, ať už explicitní, nebo implicitní. Proto by měla postupně upravovat parametry průběžného systému. V současné době se nabízí zvyšování věku pro odchod do důchodu - to SPD zásadně odmítá - a snižování podílu průměrný důchod - mzda - to SPD taky odmítá. Tady to jsou návrhy, kterými se zřejmě inspiruje Fialova vláda. To my nechceme. To my nechceme. SPD odmítá zvyšování věku odchodu do důchodu a odmítáme i snižování podílu průměrného důchodu. My chceme zvyšovat podíl průměrný důchod - mzda. Takže to je zcela jasné. No, a je potřeba podpořit samozřejmě, což mě překvapuje, že se to tady... vůbec to tady ten autor nezmínil ve svých názorech, se kterými, jak říkám, do značné míry SPD nesouhlasí, ale diskutujeme tady o tom, protože SPD navrhuje prostě na maximum podpořit pracující rodiny s dětmi nebo pracující rodiny, aby se nebály mít dvě až tři děti, aby se demografická křivka zase nastartovala, protože když budeme mít hodně dětí z pracujících rodin, které potom, až když vyrostou, tak samozřejmě tam je předpoklad, že budou samozřejmě ti lidé pracovat, a tím samozřejmě potom stoupnou odvody do systému, takže to na udržitelnost důchodového systému je podle názoru SPD zásadní, tak tady ten autor vůbec nehovoří o podpoře pracujících rodin. Vidíme, že ten materiál má poměrně velké mezery, musím říct. On tady hovoří o zvyšování věku odchodu do důchodu a snižování důchodů vůči mzdě. Ale úplně tady pozapomněl na některé věci.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, nediskutujeme o textu knihy, ale o tom, zda trvá legislativní nouze.

 

Poslanec Tomio Okamura: Jasně. Tak se pojďme podívat, jak to je. No, tak trvá? Já už jsem ji navrhl zrušit. A o tom se bude hlasovat. A já se snažím tady zdůvodnit, znovu to zdůvodním, abychom vyšli, tady mám ten § 99. Znova se vám snažím jako vysvětlit, že nejenom že netrvají důvody pro legislativní nouzi, ještě jsme ji neodhlasovali, o tom se teprve bude hlasovat, zdali trvá stav, zdali vůbec jsou umožněny podmínky ve stavu legislativní nouze. Takže teď jsme právě v té diskusi, že si myslím, že ne, že ty důvody pro to nejsou. A snažím se vám to tady vysvětlit. Jo? Naopak já si myslím, že právě ten stav legislativ nouze je potřeba zrušit. Ten návrh už jsem dal, o něm se bude hlasovat. Já mám ten názor právě přesně opačný. Ale máte pravdu, že než abych tady zbytečně polemizoval, nebo ne zbytečně, ale tak půjdu tady dál jako k věci. Protože já si prostě myslím, že řešení důchodů a výplata důchodů, ještě notabene když na to mají všichni příjemci důchodu ze zákona nárok v současné době, tak že to nejen není na stav legislativní nouze, ale snažím se tady opravdu podrobně vysvětlit, že vůbec s tímto tématem nemůžeme hazardovat. Nemůžete hazardovat. Je to vážná věc. Snažím se vám vysvětlit ty různé názory na ten systém vyplácení důchodů. S tím, že nesouhlasíme s tím, a už vůbec ne v legislativní nouzi, aby se škrtaly lidem důchody, já se vám snažím říct. Takže to tady vysvětluju.

Pojďme se podívat, protože je potřeba, abychom vaší vládě vysvětlili, jaká je situace kolem těch důchodů a že cestou není legislativní nouze, a ještě okrást důchodce v systému legislativní nouze. Proto to tady říkám, že to není ta cesta, že to je cesta do pekel. Není to žádné systémové řešení, proto tady nadnáším tyhlety různé modely a snažím se, aby si to vláda poslechla, co a jak, abychom si vysvětlili důvody, proč si myslím, že legislativní nouze vůbec není namístě, a už vůbec ne samozřejmě hlasovat o vašem návrhu na to, že chcete lidi okrást o ty důchody, které legitimně očekávali a počítali s nimi.

Pojďme se podívat na to, jaké je to mezinárodní srovnání důchodových systémů. A to není úplně jednoduché, protože vy tady šmahem chcete lidem škrtnout prostě tisícovku měsíčně. Ale to prostě takhle nejde dělat, a už vůbec ne v legislativní nouzi podle mého názoru. To je potřeba vám tady zdůvodnit. A protože důchodové systémy ovlivňují národní tradice i místní zvyklosti, najdeme velkou rozmanitost penzijních systémů. Evropská unie nedoporučuje žádný jednotný model důchodového zabezpečení. Evropské země provádějí změny svých penzijních soustav velmi opatrně. Některé tendence jsou však podobné.

Cílem této kapitoly, o které budu hovořit, je prozkoumat důchodové systémy v pěti evropských zemích. Všechny představují státy blahobytu, ale jejich konkrétní parametry se liší. K zemím s bismarckovským důchodovým systémem patří Německo a Francie. Za příklad skandinávského modelu slouží Švédsko. Slovensko reprezentuje skupinu středoevropských zemí, které provedly radikální reformy po chilském vzoru. Velká Británie je příkladem spíše liberálnějšího modelu. A teď znovu jsou tady nějaké osobní názory. A musím říct, ty pohledy jsou na to různé. Opět zdůrazňuji, že to nekopíruje pohled SPD na věc. Já zase ty nejpalčivější, ty nejkřiklavější momenty okomentuji, aby bylo jasno, aby to někdo nespojil tady s názory SPD.

Takže autor tady píše, že daleko méně starších lidí žije v současné době v chudobě než například v osmdesátých letech. Lidé žijí déle, jsou relativně zdravější a jejich relativní životní úroveň ve srovnání s minulostí před desítkami let stoupla, konstatuje autor. No jo, jenže ono se taky poměrně dost zdražilo a jsou úplně jiné výdaje, což už tady zase není komentováno.

A pojďme se podívat na to, jak to teda vypadá v té Evropě. Takže například Německo. Německo má nejstarší důchodový systém sociálního pojištění, který zavedl v roce 1899 kancléř Otto von Bismarck. Původní idea fungování německého důchodového zabezpečení bylo fondové pojištění proti invaliditě. Brzy se však přeměnilo v povinný systém důchodového pojištění, který poté, co se jeho kapitálová hodnota znehodnotila, se po druhé světové válce přeměnil do průběžného systému.

Dnešní podoba základního důchodového systému je založena na principu průběžného systému z roku 1957. První pilíř je průběžně financovaný. Na financování systému se podílí zaměstnavatelé a zaměstnanci. Příspěvek 18,9 % je rozdělen mezi zaměstnance a zaměstnavatele, osoby samostatně výdělečné činné, OSVČ, odvádějí příspěvky rovněž. Systém spravují oborové sociální pojišťovny, které jsou řízeny zástupci zaměstnavatelů, zaměstnanců a státu. Účast v prvním pilíři je povinná pro zaměstnance a určité skupiny OSVČ. Aby občan mohl čerpat důchod z průběžného systému, musí do systému přispívat alespoň pět let - což mimochodem je i v mezinárodním srovnání rekordně nízká doba povinné účasti - a dosáhnout důchodového věku 65 let. Lze ovšem využít i předčasný odchod do důchodu. Výše dávek v případě předčasné penze je snížena o 0,3 % za každý měsíc pod standardní dobu odchodu do důchodu.

Základní německý důchodový systém je dávkově definovaný. Důchod vychází z takzvaných výdělkových bodů, které se odvíjejí od individuálních výdělků a počtu odpracovaných let. O tom hezky píše Honekamp v roce 2007. Pokud manžel či manželka zemře, pak se převádí část důchodových nároků na vdovu, vdovce či žijící děti. Základní průběžný důchodový systém vychází z principu ekvivalence. Důchodový systém v Německu je poměrně štědrý. To je potřeba si poslechnout. Průměrný starobní důchod za předpokladu celoživotní výdělečné činnosti vycházel v Německu na 70 % příjmů, předchozích čistých příjmů - 70 %! A tady ministr Stanjura za ODS argumentuje nějakými nesmysly. Nesmysly tady říká. On nás chce táhnout někam do rozvojových zemí, zatímco my bychom se měli přibližovat vyspělým zemím. No to je úplně... Opravdu výroky místopředsedy ODS a ministra financí Stanjury, to opravdu si snad už nezasluhuje komentář, prostě asociální návrhy, nekompetentní návrhy úplně, nechápu to. No a na agregátní úrovni tvoří podíl veřejných výdajů na penze na HDP v Německu 10,6 %, tedy 2,5krát více než v USA. No tak taky v Americe, jak víme, tam když je chudej, tak je opravdu chudej ten člověk a stěží dosáhne i na adekvátní zdravotní péči. To tady taky nechceme, americký model, ten jsem ostatně nikdy neprosazoval. Tady jezdí jiní se neustále školit do Ameriky, pan Farský se tam jel školit a další tady za vládu. Takže tady 70 % předchozích čistých příjmů, no tak to se pak nedivme, jaké jsou tam hezké důchody pochopitelně.

Druhým pilířem v Německu, podobně jako v řadě zemí EU, jsou podnikové penze. Účast v podnikových plánech je nepovinná. Asi 90 % firem s více než pěti tisíci zaměstnanci má vlastní plány. Podnikové plány ohledně těch důchodů. Důchody, z nichž lze čerpat po dosažení důchodového věku. Schémata musí garantovat alespoň nominální hodnotu zaplacených příspěvků. Občan může využívat státní podporu nebo daňové zvýhodnění. V roce 2001 provedla vláda vedená kancléřem Gerhardem Schröderem důchodovou reformu, která zavedla doplňková důchodová schémata jako třetí pilíř důchodového systému. Občané se jich nemusí účastnit, jsou však daňově zvýhodněna. Na doplňková schémata přispívá zaměstnanec, zaměstnavatel a stát. Může jít o pravidelnou penzi, důchodový fond, příspěvky do individuálních plánů a spořicí plány bank. Píše o tom Heiglich (?) v roce 2006. Takzvaná Listerova (?) reforma, pojmenovaná podle tehdejšího ministra práce Waltera Listera (?) rozšířila druhý a třetí pilíř a omezila význam prvního pilíře důchodového zabezpečení.

Důchodová reforma z roku 2001 nezměnila systém, přesto představovala citelný posun, protože posílila význam zaměstnaneckých a soukromých penzijních plánů, které dosud hrály okrajovou roli. A znovu bych chtěl říci, že mluvím k věci. Protože vy tady navrhujete, a znovu to chci zdůraznit i pro další předsedající, protože tuším, že za současného předsedajícího... Jo, už je tam změna (Za předsednickým stolem v tuto chvíli sedí místopředseda Havlíček.), takže už je třetí nebo... Dobře, tak já myslím, že to bude ještě trošku delší, protože já nejsem ani v polovině, takže uvidíme, jak to bude probíhat. Ale chtěl jsem říct, že legislativní nouze není řešení, legislativní nouzi prosazovat, že my s tím nesouhlasíme, proto to v tomto bodě říkám, ještě notabene legislativní nouzí prosazovat snížení důchodů pro občany. Protože to je v podstatě snížení, to, že chcete všechny příjemce důchodů okrást o tu slíbenou valorizaci. A já se tady snažím prostě říct tím svým poměrně podrobným výkladem a vystoupením, že ty metody, jak zajistit naopak zvýšení důchodů a zajistit adekvátní důchody, dávám vám srovnání jiných modelů ze zahraničí a celkový pohled na to. Takže je to samozřejmě k věci, co já říkám, a je potřeba si to říct. Protože šmahem, říct nesouhlasíme s legislativní nouzí, a teď ani nevysvětlit proč, a jaký je hlavně návrh řešení SPD nebo mezinárodní porovnání, no tak to teda opravdu ne, to bych si sám před sebou připadal, že jsem to nezdůvodnil adekvátně. Takže je potřeba naopak velmi podrobně zdůvodnit v souladu s jednacím řádem.

No a třetí pilíř německého důchodového systému je nepovinné dobrovolné pojištění či spoření. Ve Spolkové republice je rozšířený model zabezpečení ve stáří spojený s životním pojištěním. Produkty fungují jako soukromé, příspěvkově definované penzijní plány. Podnikové a soukromé příspěvkové plány se těší daňovým a jiným výhodám a důchody z podnikových plánů nepodléhají zdanění. Hmm, tak to mají hezky udělané. V roce 2001 asi dvě třetiny německých občanů mezi 30 a 60 lety prohlásilo, že si soukromě přispívají na penzi. Nicméně důchodový příjem z těchto úspor nedosáhne v průměru ani 5 % příjmů nastupujících důchodců. V roce 2005 27 % Němců přiznalo, že se účastní podnikových důchodových schémat. Důchodová reforma z roku 2001 proto nevedla k citelnému posílení třetího pilíře.

No stejně je to pozoruhodné. Protože třeba tady lidovci, kde předseda KDU-ČSL je ministrem práce a sociálních věcí, tak vy neustále jezdíte do Německa. Na druhou stranu vy si tam máte vzít příklad, že za předpokladu celoživotní výdělečně činnosti v Německu je 70 % předchozích čistých příjmů důchod, a vy naopak chcete ty důchody snižovat. To jsou zajímavé paradoxy. Prostě vytrhnete si jenom něco, co se hodí, ale hlavně tedy, aby to bylo negativní pro občany.

Zatímco do roku 2001 bylo podnikové zaopatření převážně dobrovolnou činností zaměstnavatele, od roku 2002 mají zaměstnanci právo požadovat podnikový důchodový plán. Přesto se účast na podnikových ani soukromých schématech masově nezvýšila. Devadesát procent lidí s vyššími příjmy se účastnilo soukromých důchodových plánů, zatímco pouze 20 % lidí s nízkými příjmy si připlácelo na třetí pilíř důchodového zabezpečení.

Německý důchodový systém je poměrně komplikovaný, obsahuje řadu výjimek, takže mu rozumí spíše odborníci na ministerstvu práce než klienti. Do druhého pilíře vstoupilo za deset let jen 40 % ekonomicky aktivních Němců, v nízkopříjmových skupinách jejich počet nedosáhl ani třetiny. Původní cíl dosažení 20 milionů Němců, kteří svěří část výdělku finančním ústavům, zůstává v nedohlednu. Německý důchodový systém je symbolem štědrosti sociálního státu. Stát blahobytu se stal základem německého sociálně-tržního modelu. Německá ekonomika... ale v poslední době vznikají problémy, protože německá ekonomika ani demografický vývoj už nejsou tak silné a vzniká diskuse, zdali je možno udržet současné poměry.

Německo je typickým představitelem Bismarckova modelu důchodového zabezpečení. Funguje na kombinaci principů solidarity a ekvivalence. Německý model je korporativistický, kdy se do správy sociálního pojištění zapojuje tripartita. K tomu jsem hovořil asi před hodinou. Veřejné důchodové pojištění se stalo základem poválečné německé sociální politiky. Otázkou je, nakolik bude udržitelný do budoucna.

No, tak se teď pojďme podívat, jakým způsobem to například řeší ve Velké Británii, protože znovu říkám, jsme tady v bodu Potvrzení trvání stavu legislativní nouze, ale mně vůbec právě nepřipadá, proto to tady zdůvodňuji, že vůbec tady má být nějaká legislativní nouze. Proto jsem navrhl tu legislativní nouzi zrušit a o mém návrhu se bude po obecné rozpravě hlasovat. Takže je potřeba podrobně si říct, že... znova říkám, tady jsem slyšel nějaký náznak, ale už naštěstí ho neslyším, zkraje svého projevu, jako kdybych neměl tady adekvátně zdůvodnit, že vůbec ten návrh na legislativní nouzi, že je vlastně chybný, že vůbec je neadekvátní, to jako samotné o sobě... Já tady nechci ani diskutovat o tom, že to vůbec... tady není z mého pohledu, z pohledu SPD, vůbec... já odmítám diskusi o tom, jestli někomu snížit důchody více, nebo méně. To je vaše diskuse, vaší pětikoalice. Já prostě nebudu, aby mě někdo manipuloval do té diskuse. Já tady diskutuji od podlahy o tom, že to děláte špatně a že vůbec jste neměli nic takového navrhovat, a už vůbec ne v legislativní nouzi jako. Takže proto je to tady takhle obšírnější, protože je vidět, že vládní pětikoalice vůbec nechápe, co tady navrhujete, okrást skoro 3 miliony lidí v desetimilionové republice o důchody. To přece vůbec takhle nejde, to si skutečně zasluhuje širokou diskusi v tom smyslu, že to samozřejmě SPD absolutně odmítá, snižování důchodů a to, co vy tady předvádíte.

Takže podívejme se, jak je to... Velká Británie. Takže se snažím vám tady vysvětlit, že kdybyste to dělali jako v těch vyspělých zemích, tak vůbec byste tady nemuseli s tím návrhem na legislativní nouzi přijít, vůbec byste nemuseli okrádat důchodce. Jenže to evidentně, na to kompetence vlády nestačí, že?, té současné vlády.

Velká Británie je jednou z mála zemí v Evropě, která nečelí vážné důchodové krizi. Státní penze na jednu stranu patří mezi nejnižší v Evropě, ale na druhou stranu má Británie dlouholetý a stabilní fondový penzijní sektor a její populace nestárne tak rychle jako v Evropě a vlády podnikly opatření k odvrácení důchodové krize. No ale to tady od vlády pětikoalice chybí. Takže jediným vaším opatřením, co jsem tady od vás zatím slyšel, je vzít lidem slíbené důchody. No tak to ale není přece žádná reforma. To je přece úplně šílené. Proto to tady taky takhle odmítáme. No a říkám to na rovinu - my tady děláme... samozřejmě, že tady obstruujeme tohle, protože SPD jasně deklarovala, že všemi demokratickými prostředky budeme bránit tomu, abyste okradli téměř 3 miliony důchodců o slíbené důchody. Říkám to na rovinu a nestydíme se za to. A všichni to víme. Ví to i vládní koalice, proč tady mluvím, a víme to i my. A bude to samozřejmě... je to boj na sílu, ale vy máte výhodu, protože je vás většina, a určitě ještě přistoupíte k nějakým nedemokratickým krokům, abyste omezili opozici a co nejrychleji abyste mohli okrást důchodce. Ale my s tím nesouhlasíme a budeme tomu bránit.

Takže pojďme k Británii. Za posledních třicet let udělaly vlády dvě hlavní změny. Jednak omezily náklady zajištění ve stáří pro stát tím, že omezily dávky ze státních schémat, jednak více zapojily do hry soukromý sektor. Konzervativní vlády zavedly doplňková důchodová schémata spolu s contracting out. Labouristické vlády zavedly omezení na strukturu podílnických kapitálových schémat, která pomohla najít úspory z rozsahu a nižší poplatky. Píše o tom Miles a Iben v roce 2000.

Důchodový systém ve Velké Británii je poměrně komplikovaný. Systém je vícepilířový a velmi složitý. V obecné rovině zahrnuje paletu produktů, to znamená státní, podnikové nebo soukromé, dávkově či příspěvkově definované, různě odpovědné strany. Těmi stranami, tím nemyslím politické strany, ale stát, zaměstnavatel a tak dále. Zaměstnanci jsou povinni plánovat svůj vlastní důchod a nesou všechna rizika, včetně investičního rizika, úrokového rizika a rizika dlouhověkosti.

Důchodový systém ve Velké Británii nabízí především všem jednu rovnou dávku s univerzálním pokrytím, takzvaný základní státní důchod. Základní důchod je doplněn řadou testovaných dávek. Zaměstnané osoby mají základní zabezpečení rozšířeno o složku důchodu vázanou na věk, druhý státní důchod a tak dále, další pilíře obsahují podnikové i osobní důchodové plány. V prvním pilíři jsou základní státní důchod a druhý státní důchod a testované dávky. V druhém pilíři jsou příspěvkově definované podnikové důchody, dávkově definované podnikové důchody, osobní důchod nebo kolektivně vyjednané individuální plány a kapitálové podílnické důchody. Třetí pilíř představují doplňkové dobrovolné příspěvky k podnikovým plánům a samostatné oddělené, příspěvkově definované důchodové účty.

Do prvního pilíře, který je veřejný a průběžně financovaný, přispívají zaměstnanci i osoby samostatně výdělečně činné. Pojistné činí 10 % u zaměstnance a 11,9 % u zaměstnavatele. Vedle základního státního důchodu existuje odstupňovaný starobní důchod založený na výdělcích od roku 1978. V devadesátých letech činil poměr průměrný státní důchod versus mzda 25 %, dnes klesá až na 20 %. Důchody v Británii podléhají zdanění, navýšení důchodu na závislé děti zdaněno není. Jsou indexovány podle cen.

Druhý pilíř nabízí podniková schémata, sjednané osobní důchodové pojištění a nově i kapitálové podílnické pojištění. Neexistuje žádný formální závazek účastnit se druhého pilíře. Nárok na důchod vzniká v 65 letech. Důchody z druhého pilíře mohou být jak příspěvkově, tak dávkově definované. Zaměstnanci se mohou účastnit v některém ze schémat z druhého pilíře, vyvázat z druhého státního důchodu. Individuální plány, jimž se lze vyvázat, jsou příspěvkově definované. Zaměstnanec, který se vyváže z druhého státního důchodu, platí stejnou příspěvkovou sazbu jako pracovník, který se nevyvázal. Ale liší se dispozice těmito fondy.

Z contracting out se část důchodových příspěvků pracovníků převede na jeho individuální důchodový účet, ale jeho budoucí důchod z prvního pilíře se sníží. Dnes činí podíl občanů, kteří využívají contracting out, aspoň tři pětiny. Britská vláda slouží jako zúčtovací centrum pro příspěvky odváděné do prvního, tak příspěvky odváděné do druhého pilíře. Každý pracovník, který se účastní druhého pilíře u podnikového schématu, má účet u svého zaměstnavatele a společnosti, která přebírá příspěvky odváděné do druhého pilíře, zpravidla penzijního fondu či pojišťovací společnosti.

Lidé, kteří se účastní druhého pilíře a chtějí čerpat dávky, si musí o její vyplacení žádat mezi 60 a 75 lety. Důchodové dávky nakoupené u pojišťovací společnosti a individuální účty se indexují až 5 % ročně. Pokud je jedinec ženatý či vdaná a partner zemře, musí společnost vyplácet vdovci či vdově polovinu dávek, které čerpal zemřelý manžel či manželka.

Trh s pojistnými produkty se dynamicky vyvíjí. V roce 2004 dvě velké britské pojišťovací společnosti poslaly stovkám tisíc klientů dopisy, kde jim sdělily, že dávky budou nízké, a poradily jim, aby přestali vyvádět důchodové příspěvky a vrátili se do státního systému sociálního pojištění. Půl milionu lidí skutečně poslechlo a vrátilo se do prvního pilíře, kde mohou čerpat druhý státní důchod. Výhodnost či nevýhodnost vyvádění prostředků ze státního pilíře do soukromého či podnikového pilíře závisí na situaci na finančních trzích. Když ceny na kapitálovém trhu rostou, contracting out se stává atraktivní, zatímco když ceny akcií klesají, klienti se děsí znehodnocení úspor a pokorně se vrací do státního systému. Když se špatná situace na trzích prodlouží, roste politický tlak na to, aby se klientům dovolilo vrátit se k sociálnímu pojištění, ačkoliv jinak by jim to nebylo umožněno. Jsem stále u té Británie.

Přání vyvázat se do druhého pilíře nebo zůstat věrný sociálnímu pojištění závisí na příjmech, ale rovněž na pohlaví. Z těch, kdo zůstávají věrni sociálnímu pojištění, je 65 % žen a 70 % lidí s nižším příjmem. Mezi lidmi ve věku 45 až 54 let 93 % mužů volí individuální vyvázání se ze sociálního pojištění, zatímco jen 32 % žen volí tuto možnost. Tento rozdíl lze vysvětlit delší očekávanou délkou života žen, ale rovněž menší averzí k riziku mezi ženami než mezi muži. Nedostatek finančního vzdělání u řady lidí vytváří prostor pro zneužití systému penzijními fondy a pojišťovacími společnostmi, které lákají klienty, aby si vybrali účet u jejich společnosti. Účty u soukromých penzijních fondů jsou dražší než povinné individuální účty. Klientům jsou přeprodávány produkty, které jsou pro ně buď nevhodné, nebo příliš drahé.

V říjnu 2012 vstoupil v účinnost důchodový zákon z roku 2008, který zavádí pro zaměstnavatele nové povinnosti. Zaměstnavatelé musí automaticky zařadit zaměstnance do důchodového programu a platit povinné penzijní příspěvky. Smyslem těchto reforem je podpořit lidi, aby si ve větší míře spořili na důchod, přičemž odpovědnost za zajištění převzali zaměstnavatelé. Výdaje státu na důchody v Británii nehrají takovou roli jako v jiných zemích, protože jednotné základní dávky spolu s druhým státním důchodem představují jen malý podíl na zajištění ve stáří. Naopak ve fondech a obdobných formách mají občané značné množství prostředků určené na důchody. Štědrost státního důchodového systému se v průběhu doby snižuje, byť druhý státní důchod je výhodnější hlavně pro nízkopříjmové skupiny. Pro důchodce s nižšími celoživotními příjmy budou náhradové poměry průměrný důchod - mzda vyšší vzhledem k přerozdělování uvnitř systému. Budoucí náhradové poměry budou u nich přinejmenším stejně vysoké jako dnes. Zavedení druhé státní penze a základní garantovaná dávka je výhodná především pro nízkopříjmové skupiny. Naopak náhradové poměry pro Brity s průměrným a vyšším příjmem se sníží.

Takže to jsem popsal situaci v Německu a situaci ve Velké Británii. Tak samozřejmě těch modelů je tady řada. Já jsem myslel, že si to tady vládní představitelé nastudovali, ale je vidět, že jediným návrhem Fialovy vládní pětikoalice ohledně důchodů tady po roce a čtvrt je to, že chcete okrást důchodce o slíbenou valorizaci, což je absolutně nepřijatelné. Takže proti tomu samozřejmě SPD důrazně protestuje a děláme všechno pro to, aby ten váš návrh tady neprošel. Je nás jenom 20 z 200, ale bojujeme na maximum.

Takže pojďme se podívat, jaký je model ve Švédsku. V roce 1998 schválilo Švédsko legislativu, která změnila veřejný důchodový systém směrem k fiktivnímu příspěvkově definovanému systému, který je financován na základě průběžného systému. Byl zaveden druhý pilíř povinného spoření do fondů. Důchodová reforma zásadně změnila vyplácení veřejných důchodových dávek. V novém systému jsou dávky úzce vázané na zaplacené příspěvky a celoživotní příjmy každého jedince. Důchodový systém ve Švédsku měl dlouho jen dva pilíře, respektive tři pilíře. Veřejný národní důchodový systém, který pokrýval všechny občany, a zaměstnanecký důchodový systém, který vycházel z kolektivního vyjednávání mezi podniky a odbory. Třetím pilířem byly soukromé pojištění či spoření.

Veřejné penze jsou dominantním zdrojem příjmu. Vytvářejí přibližně tři čtvrtiny příjmů penzistů. Nový systém veřejného důchodového systému má dvě složky: NDC a FDC. Veškeré pojistné hradí zaměstnavatel. Zaměstnavatel platí souhrnnou daň z mezd ve výši 31,42 %, přičemž z toho jde na starobní penze 10,21 %. Z tohoto balíku vybere patřičná procenta se stropem na 1,5násobku průměrné mzdy, které převede na individuální účty NDC a FDC. V rámci NDC byly vytvořeny individuální účty, jejichž hodnota představuje budoucí nárok. Příjmy se evidují od roku 1960. Účty jsou však fiktivní, neboť financují důchody stávajícím penzistům. No jasně, to je ten průběžný systém. Fungují tedy stále na principu pay as you go. Výše penze je pak vypočtena jako poměr zůstatku na účtu a očekávané doby dožití, která je zprůměrovaná stejně pro muže a ženy. V NDC systému je důchodový věk pružný. Dávky mohou být získány od 61 let. Neboli krátce řečeno, na důchod máte nárok od 61 let.

Nový systém motivuje lidi pracovat, protože váže budoucí dávky na celoživotní příjmy, a tím i příspěvky. Až do stropu jsou dodatečné příjmy zdrojem vyšších budoucích důchodových dávek. Přizpůsobení dávek v reakci na průměrný věk dožití znamená, že pracovníci musí posunovat svůj věk odchodu do penze, chtějí-li dosáhnout stejného poměru důchod versus mzda jako jejich rodiče.

Důležitým cílem veřejného důchodového systému ve Švédsku vždy bylo dosáhnout dobrého zajištění ve stáří pro všechny občany. Fialova vláda má přesně opačný cíl. Vy nechce dosáhnout dobrého zajištění ve stáří pro všechny občany. Vy děláte opak. Vy tady navrhujete, ještě navíc v legislativní nouzi, proto o tom tady hovořím, že chcete co nejrychleji připravit všechny příjemce důchodu o důchody, prostě okrást je. Měli slíbenou valorizaci a vy je chcete připravit o tu slíbenou valorizaci. Vzít jim v průměru 1 000 korun měsíčně. A my s tím nesouhlasíme a tady tomu ze všech sil bráníme. Fialova vláda hodila důchodce přes palubu, SPD naopak pevně stojí na straně všech příjemců důchodu. O tom tady je tato schůze. Tak.

Takže nový důchodový systém ve Švédsku proto přináší základní garantovanou dávku, která zajišťuje minimální životní úroveň důchodu pro jednotlivce s žádným nebo nízkým příjmem. Tato garantovaná dávka se testuje příjmy žadatele a nahrazuje penze z NDC schématu. Minimální dávka je financována z obecných daňových příjmů státu a je oddělena od NDC schématu, který je závislý na příjmech. Dávka se platí od 65 let a představuje přibližně 35 % průměrné mzdy pracovníků s modrými límečky. Garantovaná dávka se investuje podle cen a nikoli mezd jako v NDC systému. Proto ji bude pobírat stále menší podíl důchodců. Dnes asi 30 % důchodců ve Švédsku pobírá důchod z tohoto systému garantovaného příjmu, často ženy s nízkou kvalifikací.

Druhý pilíř švédského důchodového systému dnes tvoří povinné spoření do fondu FDC. Prémiová penze vytváří relativně malý podíl. Z celkových příspěvků na důchodové pojištění 18,5 % jde na povinné spoření do fondů, na individuální účty 2,5 %. Nová vládní agentura pro prémiovou penzi systém spravuje a funguje jako zúčtovací centrum. Příspěvky vybírá zaměstnavatel a posílá Národnímu daňovému úřadu. Jakmile jsou určena individuální důchodová práva, účastníci si mohou vybrat, do jakých fondů investovat. Lidé si mohou vybrat mezi privátními fondy, kterým dávají do správy individuální úspory. Volbu penzijního fondu lze kdykoli změnit. Příspěvky účastníků jsou investovány prémiovou penzijní agenturou ve velkých sumách. Fondy znají jen celkové investované sumy a neví, kdo jsou individuální investoři.

V roce 2000, kdy se systém FDC spouštěl, fungovalo přibližně 460 fondů. Dnes se jich účastní v systému asi 700. Většina, asi 70 % fondů, jsou akciové fondy, zhruba polovina fondů investuje do zahraničních akcií. Každý účastník prémiové penze si může vybrat pět prémiových fondů. Původně byli lidé aktivní a vytvářeli si portfolio sami. Dnes jen asi pětina klientů skutečně tvoří portfolio, ostatní investují do zbytkového fondu, který spravuje Státní penzijní společnost.

Nový švédský důchodový systém byl zaváděn postupně. Lidé narození od roku 1954 budou pobírat penzi úplně podle nového systému. Starší pobírají penzi kombinovanou podle nového systému a podle původního systému. Teprve v roce 2040 pojede celý systém podle nových pravidel. Ještě v roce 2015, kdy se dostanou do penze poválečné generace narozené z baby boomu, budou dávky vypláceny podle starého systému.

Důchodový systém počítá s pojistně-technickou úrokovou mírou ve výši 1,6 %. Fondový systém, který funguje od roku 2000, přinesl pro klienty řádově stejné výnosy jako v NDC, nicméně podstatně nižší než v základních soukromých penzijních systémech. Hodnota vybraného portfolia poklesla za tři roky fungování systému o 40 % a hodnota předurčeného fondu o 30 %. Nedávná finanční krize tuto nepříjemnost ještě prohloubila.

Předreformní systém nebyl spravedlivý. Spojení mezi příspěvky a dávkami bylo slabé. Příspěvky byly placeny ze všech příjmů od 16 let až do důchodu, zatímco dávky vycházely z 15 let s nejvyššími příjmy. Docházelo tak k přerozdělení od zaměstnanců s dlouhou kariérou a vyrovnaným příjmem, obvykle lidé s nižšími příjmy, k lidem s krátkou kariérou a výrazným růstem na konci kariéry, lidé s vyššími příjmy. Nový systém vytváří úzké spojení mezi zaplacenými příspěvky a důchodovými dávkami, a to nejen v systému FDC, ale i NDC.

Nový švédský systém tedy posiluje princip ekvivalence na úkor principu solidarity. Princip solidarity je však v systému zachován, protože občan má nárok na garantovanou dávku. Ta je vyplácena nikoli ze systému NDC, nýbrž z kapitoly sociálních dávek. NDC a FDC systémy předpokládají, že rozhodnutí jednotlivce o práci či důchodu předurčí výši individuální renty. Jednotlivci mohou diverzifikovat svá důchodová portfolia, investování svých prostředků na kapitálovém trhu. Nový systém posouvá riziko a odpovědnost na občana. Rozsah, v jakém systémy tvoří solidní penze, závisí na schopnostech účastníka činit racionální investiční rozhodnutí. Protože prémiová penze založená na FDC má v systému jen menší váhu, nejsou švédské důchody tolik závislé na kolísání kapitálového trhu. Navzdory záměrům velký počet fondů, které se předhánějí v reklamních kampaních, má na občany spíše odrazující efekt. Pro řadu účastníků bude zbytkový fond představovat lepší alternativu než aktivní investiční strategie. Zatím má zbytkový fond lepší výnos než průměr trhu.

Zúčtovací centrum se zatím ukázalo být úspěšné ve snižování nákladů na systém FDC. Administrativní náklady pro agenturu pro prémiové důchody činí jen 0,3 % aktiv. Řízení aktiv spojené s velkými objemy prostředků vytváří úspory z rozsahu. Většina soukromých fondů v systému jsou dražší než zbytkový fond a fondy řízené institucionálními investory. Marketingové náklady systému FDC sníží v budoucnu vyplácené penze o jednu desetinu. Protože dávky nejsou definovány a závisí na příspěvcích, nelze nyní přesně předvídat očekávané poměry průměrný důchod - mzda. Proto představa, že nastupující švédští důchodci se budou těšit vyšším relativním důchodům než jejich rodiče, by nebyla realistická. Celkové náhradové poměry průměrný důchod - mzda budou pro nastávající důchodce nižší než dříve. Je tomu proto, že počet důchodců se zvyšuje a průměrná délka života rovněž.

Výhodou nového švédského systému je, že klade větší odpovědnost na jednotlivce při přípravě na důchod. Nejde však o plnou privatizaci, nýbrž částečnou, a to poměrně skromnou privatizaci.

Systém není dokonalý. Navíc nedokáže předpovědět budoucí důchodové dávky. Ačkoliv systém byl vytvořen jako finančně stabilní, neřeší problémy se stárnutím obyvatelstva. K tomu slouží rezervní důchodový fond.

Takže to jsme probrali už model ve Švédsku, ve Velké Británii a v Německu.

Tak teď se pojďme podívat, pojďme se podívat na Francii. Pojďme se podívat na Francii. Francie patří k zemím s bismarckovským modelem důchodového zabezpečení. Francouzský model vychází z bodu běžného financování, kdy do systému platí příspěvky jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé, a důchodové dávky se odvíjí od výše příjmu. Soustava povinného sociálního pojištění vznikla ve Francii už v roce 1945. Od té doby sociální pojištění zahrnuje pojištění zdravotní, důchodové a pojištění pomoci rodinám s dětmi. Sociální pojištění dnes pokrývá asi čtyři pětiny obyvatel, všechny zaměstnance i důchodce. Ostatní lidé mohou být jednak osoby bez platu, umělci, obchodníci, svobodná povolání, zaměstnanci, pardon, zemědělci, dále osoby se speciálním platem, zejména ve veřejné správě, a osoby s platem v soukromém sektoru.

Vyplácení dávek a vybírání příspěvků organizuje ve Francii ústřední organizace sociálního zabezpečení. Dnes žije ve Francii asi 60 milionů lidí, z toho polovina v aktivním věku. Mimochodem, 12 % ekonomicky aktivních jsou nezaměstnaní. V zemi žije asi 12 milionů důchodců. V roce 2000 důchody tvořily asi 12,1 % HDP, v roce 2030 se očekává 15 % HDP. Velká většina prostředků na důchodové dávky je vynakládána v rámci státního průběžného systému, nebo toho průběžně financovaného systému, a ve Francii je tento trend ještě silnější než jinde v EU.

První pilíř francouzského důchodového systému je průběžně financovaný. Důchody závisí na výdělcích. Spadá do něj většina zaměstnanců, studenti i lidé pobírající sociální dávky. Kromě stáří a vdovství nebo vdovectví pokrývá i nemoci, mateřství, invaliditu, smrt, úrazy a nemoci z povolání. Garantuje občanům základní minimální příjem. Jinak standardní důchod se odvíjí od příjmů. Příspěvky na důchodové zabezpečení, to znamená odchod do penze a smrt, pardon, příspěvky na důchodové zabezpečení, v závorce odchod do penze a smrt, v prvním pilíři platí zaměstnanec ve výši 6,75 % a zaměstnavatel 8,4 % až do mzdového stropu 3 086 eur měsíčně. Příspěvky jsou odečitatelné z daní.

Ve Francii neexistuje povinný věk pro odchod do důchodu. Odchází se mezi 60 a 65 lety. Minimální věk pro odchod do důchodu je 62 let pro osoby narozené po roce 1955 a 65 let pro osoby narozené před rokem 1951. Pro lidi narozené po lednu 1955 se věk pro nárok na plnou penzi, minimální věk plus pět let, je věk pro nárok na plnou penzi 67 let. Lidem, kteří odejdou do důchodu dříve, například z důvodu invalidity, nebo protože pracovali v nezdravém nebo fyzicky stresujícím pracovním prostředí, se důchod krátí. Lidé, kteří vychovali alespoň tři děti, mají důchod o něco vyšší. Při splnění povinné doby pojištění 42,5 let mohou starší francouzští občané odejít do důchodu už od 60 let. To je potřeba zdůraznit. To je potřeba zdůraznit. Nesplňuje-li občan minimální dobu pojištění, důchod se krátí. Když naopak občan dobu pojištění překročí, připsaná dávka se už nijak nezvyšuje.

Francouzské státní důchody se odvíjejí od příjmů zaměstnance za nejlepších 25 let. Čistý náhradový poměr důchod versus mzda dnes dosahuje v soukromém sektoru okolo 79 %. No tak podívejte se, jak to mají vysoko. A tady ministr financí a místopředseda ODS Stanjura tady argumentuje nějakým poměrem, který je mnohem nižší než ve vyspělých zemích, a říká, kolik důchodci dostávají peněz. To je neskutečný, ty asociální výroky!

Penze se valorizují podle cen a nikoliv podle mezd.

Druhý pilíř francouzského důchodového systému tvoří povinná schémata založená na příspěvkově definovaných účtech. Doplňkové penze jsou povinné pro všechny zaměstnance, kteří odvádějí důchodové pojištění do prvního pilíře. Pro zaměstnance soukromého sektoru organizuje doplňkové penze ARRCO. AGIRC pokrývá manažerský a exekutivní personál. Dále existují zvláštní schémata pro zemědělce a OSVČ. Výpočet doplňkových starobních penzí je založen na bodování. Každý rok, který poplatník přispíval do systému podle své mzdy, se předvádí na body, od nichž se odvíjí doplňková penze.

Ve druhém pilíři důchody odpovídají příjmům za celé pojišťovací období, nikoliv jen z 25 výdělkově nejlepších let. Příspěvky do ARRCO, psáno ARRCO, jsou 3 % pro zaměstnance a 4,5 % pro zaměstnavatele až do hranice toho stropu, o kterému už jsem hovořil, to je 3 086 eur měsíčně. Pro lidi s příjmem mezi 3 086 eur a 9 258 eur měsíčně platí sazby 8 % pro zaměstnance a 12 % pro zaměstnavatele.

Třetí pilíř francouzského důchodového systému představují dobrovolná penzijní připojištění francouzských občanů. Ve Francii existují stovky schémat. Banky, pojišťovny a penzijní fondy přicházejí s vlastními komerčními produkty. Zatímco v prvním pilíři se vyplácí asi 65 % důchodových dávek, ve druhém pilíři 5 % důchodových dávek, ve třetím pilíři 30 % důchodových dávek.

Opatření, která přinesla důchodová reforma z roku 2010, umožnila odchod do důchodu v 60 letech za velmi přísných podmínek osobám, které začaly pracovat před dosažením 18 let a platily příspěvky po dobu stanovenou pro jejich věkovou skupinu zvýšenou o dva roky. Součástí reformy bylo posunutí do roku 2018 minimálního věku pro odchod do důchodu na 62 let.

François Hollande se ve své prezidentské kampani zavázal, že bude znovu zavedena možnost odchodu do důchodu v 60 letech pro ty, kteří začali pracovat brzy a na důchodové pojištění přispívali dostatečně dlouho. Nařízení vstoupilo v účinnost v listopadu 2012. No tak se na to podívejme. Ve Francii od roku 2012 možnost odchodu do důchodu v 60 letech, no a Fialova vláda navrhuje zvýšení odchodu do důchodu z 65 na 68 let, což je nejvyšší věk odchodu do důchodu v Evropě. No šílený prostě. S tím samozřejmě SPD zásadně nesouhlasí, s tím, aby se zvyšoval věk odchodu do důchodu, pro jistotu zopakuju.

No a francouzský prezident diskutuje se sociálními partnery o globální reformě, která by vedla k dlouhodobému udržení průběžně financovaného důchodového systému. Francouzský systém potvrzuje, že štědřejší veřejné důchodové programy, v uvozovkách, vytlačují soukromé úspory. To není překvapivé, protože veřejné důchodové programy financované daněmi snižují čistý příjem občanů po zdanění, a tím omezují soukromé agregátní úspory. Účinek veřejných penzí na soukromé úspory se pravděpodobně ještě posiluje, když se nárok na důchod odvozuje od příjmů nebo majetku.

Pojďme se podívat blíž. To znamená, pojďme na Slovensko. Slovensko patří k evropským zemím, které provedly částečnou privatizaci důchodového systému podle doporučení Světové banky. Podobně jako Maďarsko či Polsko provedlo radikální reformu svého důchodového systému, která zavedla příspěvkově definovaný povinný systém starobního důchodového spoření, přebudovalo průběžný systém a posílilo význam dobrovolných důchodových schémat.

Slovensko vytvořilo systém tří pilířů financování důchodů. První pilíř je průběžný státní pilíř, který představuje sociální pojišťovna, do níž odvádí zaměstnavatel za pracovníky odvody ze mzdy. Na starobní důchod je určeno 18 % hrubé mzdy. Druhý pilíř vznikl v roce 2005 a představuje spoření u důchodových správcovských společností. Třetím dobrovolným pilířem jsou doplňková důchodová schémata.

První pilíř je povinný, průběžně financovaný, s přiměřenou solidaritou. První pilíř pokrývá všechny občany v aktivním věku a jejich zaměstnavatele, kteří povinně posílají důchodové příspěvky sociální pojišťovně. Vybrané pojistné používá stát na vyplácení penzí aktuálních důchodců, takže systém funguje na principu PAYG. Výše maximálního důchodu je omezená maximálním vyměřovacím základem pro platby pojistného. V prvním pilíři dochází k postupnému zvyšování věku pro odchod do důchodu na rovných 60 let pro muže i ženy. Bude silnější spojení mezi důchody a příspěvky. Dávky se indexují podle inflace a mezd. Existuje možnost pozdějšího odchodu do důchodu, který se však postihne krácením o 0,5 % za každý měsíc před standardním věkem odchodu do důchodu, a naopak pozdější odchod je zvýhodněný bonusem 0,5 % za každý měsíc.

Druhý pilíř představuje povinný kapitalizační pilíř důchodového spoření. Je zaveden od 1. ledna 2005. Systém je příspěvkově definovaný. Mají se jej účastnit všichni občané v aktivním věku tak, že polovina odvodů, které dosud platili sociální pojišťovně, půjde na jejich důchodový účet. Na Slovensku má být investovaných 30 % prostředků na osobních důchodových účtech. Přechod k novému systému nebyl jednoduchý. Lidé byli rozděleni do dvou skupin. První skupinou jsou občané, kterým bylo při zavedení reformy 16 let a méně. Ti vstoupili povinně do druhého pilíře v době nástupu do prvního zaměstnání. Pak odváděli 9 % hrubé mzdy sociální pojišťovně a 9 % penzijnímu fondu. Lidé starší 16 let se mohli sami rozhodnout, zda chtějí do důchodového pilíře vstoupit, nebo ne. Do určité doby bylo umožněno lidem, kteří se přihlásili do druhého pilíře, se z něho znovu odhlásit a opět vstoupit do prvního pilíře.

Třetí pilíř slovenského důchodového systému je dobrovolný. Každý občan může ze svého příjmu přispívat na doplňkové důchodové spoření podle vlastního uvážení. Produkty se zmodernizovaly, takže se vytvořil prostor na důchod i další formy - prostřednictvím životního pojištění, spoření v bankách, podílových fondů a podobně. Příspěvky do třetího pilíře stát daňově zvýhodňuje.

Důvěru Slováků v nový systém dokládá velký počet daňových poplatníků, kteří dobrovolně vstoupili do druhého pilíře. V první polovině roku 2008 spořilo do druhého pilíře 1,5 milionu občanů. Ministerstvo práce nedoporučilo vstup do nového systému lidem, kteří měli do důchodu méně než 10 let, protože minimální doba spoření je právě 10 let. Doporučená doba je minimálně 18 až 20 let, kdy by se měl stát vstup do druhého pilíře výhodný.

Peníze na účtu může důchodová správcovská společnost investovat pouze prostřednictvím klientem zvoleného důchodové fondu. Důchodové správcovské společnosti vytvořily tři důchodové fondy, růstový, vyvážený a konzervativní, které mají zajistit kapitálovou složku důchodového systému. V případě bankrotu společnosti jsou důchodové fondy odděleny od majetku společnosti, takže samotný fond by přešel pod jiného správce. Peníze na důchodovém účtu podléhají zčásti dědictví. Při smrti během aktivního života pozůstalí dostanou pozůstalostní důchod z prvního pilíře a zdědí zůstatek důchodového fondu. Pokud však někdo zemře až v důchodovém věku, úspory na důchodovém účtu propadají důchodové správcovské firmě. Pozůstalí mohou pouze zažádat o pozůstalostní fond z prvního pilíře.

Takže největším problémem jsou podle tady autora velké rozdíly mezi důchody starých a nových důchodců.

Mezi největší hrozby systému patří vysoké administrativní náklady na správu individuálních kont, které mnohdy předčí nízké výnosy investovaných prostředků. Když se od nominálních výnosů odečtou administrativní náklady a míra inflace, často se stává, že se klient dostane do záporných hodnot. To, zda se někomu spoření na důchod vyplatí, nebo ne, vyplývá hlavně z předpokládané doby spoření. Jde o období, kdy je občan zaměstnán a pravidelně přispívá na osobní důchodový účet. Dosavadní zkušenosti ukazují, že oproti původním předpokladům pravidelného zhodnocování důchodových úspor mohou důchodové správcovské společnosti vykazovat i reálné znehodnocení, tedy výnosy pod úrovní inflace.

Důchodová reforma na Slovensku podstatně posílila princip ekvivalence a oslabila princip solidarity. Nejen důchody na individuálních účtech, ale i důchody v průběžném systému jsou závislé na příspěvcích do systému. Sníží se proto rozsah přerozdělování. Přechází se od uplatňování neopodstatněně vysoké míry solidarity ke zvýraznění zásluhovosti a posílení individuální odpovědnosti za situaci po odchodu do důchodu. Dřívější slovenský důchodový systém bral při výpočtu důchodů v úvahu pouze pět nejlépe placených let z posledních deseti před důchodem. To znevýhodňovalo výšepříjmové skupiny a zvýhodňovalo nízkopříjmové skupiny. Nyní nejen důchod z druhého pilíře zaplacený celoživotními příspěvky, ale i důchod z prvního pilíře je počítán na základě zaplaceného pojistného delšího časového období.

Po nástupu premiéra Roberta Fica Slovensko provedlo významné změny v důchodovém systému. Dosud na Slovensko směřovalo do druhého pilíře 9 % hrubé mzdy, po chystaných změnách má na soukromých účtech skončit 3 až 4 %, zbytek půjde opět do sociální pojišťovny. Slovensko se tak částečně vrátilo k osvědčenému prvnímu pilíři a oslabilo druhý pilíř důchodového systému.

Ačkoliv hlavním cílem slovenské, ale i maďarské a polské důchodové reformy bylo zajistit dlouhodobou finanční udržitelnost důchodového systému, problémem jsou vzniklé deficity během přechodného období. Vyvedení části sociálního pojištění do soukromých penzijních fondů nebylo zadarmo. Česká republika naproti tomu zvolila skromnější přístup k důchodové reformě, který minimalizuje rozpočtové náklady během delšího časového období.

Shrnutí. Takže tady jsem tady nastínil modely důchodové reformy jenom jako příklad v několika zemích. Takže jsme hovořili tady o Německu, hovořili jsme o Francii, hovořili jsme o Velké Británii, hovořili jsme o Švédsku a dali jsme jako příklad Slovensko. Těch příkladů by tady mohlo být celá řada. Takže když to shrnu, tak v poslední době vidíme v evropských důchodových systémech posun k posílení principu ekvivalence. Též země podporují rozvoj druhého a třetího pilíře důchodového zabezpečení, protože důchody z prvního státního pilíře vzhledem k demografické situaci budoucím důchodcům stačit nebudou. No a tady si taky řekněme, znovu bych zdůraznil, že v Německu důchodci, jak tady bylo řečeno, mají 70 % čistého příjmu. Takže samozřejmě to je ta úroveň, která - potom taky němečtí důchodci jsou bohatí, protože ten stát prostě nějakým způsobem funguje, na rozdíl tady od Fialovy vlády, která to vede od deseti k pěti, nebo už dokonce k nule. Upřímně, když to vidíme, tak přímo do minusu.

Takže zatímco některé země sázejí na povinné spoření - Slovensko, Maďarsko, Polsko, Švédsko - jiné země nechávají spoření na důchodových účtech na individuálním rozhodnutí - Británie, Německo, Francie, ale i ČR.

V poslední době je populární přechod k fiktivním virtuálním účtům - NDC. Ačkoliv tento princip vede k výraznému posílení principu ekvivalence, základní problém deficitu není schopen řešit. Švédsko demografický problém bude řešit pomocí nárazníkového fondu. Ne všechny země jsou však tak bohaté, aby mohly státní důchodový systém dotovat z jiných rozpočtových příjmů. Německo neprovedlo posun k NDC, ale důležité kroky v tomto směru byly učiněny. Důchodová reforma z přelomu tisíciletí nezměnila systém, přesto představovala citelný posun, protože posílila význam zaměstnaneckých a soukromých penzijních plánů, které dosud hrály okrajovou roli. Velká Británie se v mezinárodním srovnání vymyká nízkými státními důchody a větší rolí zaměstnaneckých a osobních důchodových plánů. Ačkoliv dochází k posílení principu ekvivalence v evropských důchodových systémech, princip solidarity není zcela opuštěn. Státní důchody fungují stále na přerozdělování peněz od bohatších chudším, byť míra přerozdělování se v posledních letech o něco snížila. Zajištění ve stáří se stává více soukromým zájmem, než tomu bylo v minulosti. Státní penze plní spíše roli sociální záchranné sítě.

No a teď se pojďme podívat, jaká je situace třeba tady v České republice. Státní důchody pro všechny. V historickém kontextu - pardon, tady jsem trošku přeskočil. Takže český důchodový systém byl dlouho dvoupilířový, přičemž prvním pilířem byl státní průběžný systém, druhým pilířem dobrovolné penzijní připojištění se státním příspěvkem. Po mnohaletých debatách se minulé vlády rozhodly zavést třetí pilíř soukromého spoření do fondů.

Okolo důchodové reformy se vytváří očekávání, která se při nejlepší vůli nemohou naplnit. Samozřejmě záleží na tom, jakým způsobem se to pojme. Ale ta očekávání, která má o tom SPD, jsou zcela jasná. My chceme důstojné, adekvátní, důchody pro všechny příjemce důchodů. Podali jsme tady návrh zákona, kterým chceme uzákonit minimální důstojný důchod na hranici minimální mzdy pro všechny občany, kteří splnili zákonný nárok, to znamená odpracované roky, odpracovaná doba placení pojištění, případně je tam invalidita. Ale v žádném případě nechceme, aby na důchod měli nárok takzvaní nepřizpůsobiví. Ty naopak podporuje Fialova vládní pětikoalice. Samozřejmě tady už je rozpor.

Takže my jsme ten návrh zákona navrhli, samozřejmě ten minimální důstojný důchod ve výši minimální mzdy a od té základní částky zásluhově. Protože za ty důchody 10-12 000 se nedá prostě vyžít. To je model, jak jste slyšeli - a to jsem tady neřekl zdaleka všechny země - že je ten minimální základní důstojný důchod na úrovni minimální mzdy. Takové modely fungují v řadě těch vyspělých zemích, že lidé třeba celoživotně pracují, a pak aby nežili v chudobě.

Když v roce 1899 zakládal německý kancléř Otto von Bismarck státní důchody, byl to systém relativně levný. Na jednoho důchodce tehdy připadalo 10 pracujících. Do důchodu odcházeli lidé v 70 letech, polovina lidí ale zemřela do 45 let. Samozřejmě to je věc, to tady jenom říkám, to tady nenavrhuji, ale říkám jenom, jaký byl stav v roce 1899. To tady SPD rozhodně nenavrhuje. Jenom tady komentuji historii, jak a co vznikalo tenkrát. Takže ti šťastní, kteří se důchodu dožili, se z něj mohli těšit jen v průměru jeden rok. Současný systém se od Bismarckova podstatně změnil. Je daleko štědřejší a velkorysejší.

Takže tady jsem probral, co se tady všechno dělo v podstatě za poslední roky kolem důchodů. Znovu bych chtěl zdůraznit, že to rozhodně nekopíruje, zdaleka nekopíruje, názory SPD. Jenom to tady celkově chci zesumarizovat, co se tady kolem důchodů v podstatě dělo za poslední roky.

Zamyslím se nad obdobím po roce 2010, aby to bylo poměrně aktuální. Český důchodový systém byl dosud složen ze dvou pilířů. První představuje povinné, státem organizované a spravované průběžně financované důchodové pojištění. Druhý pilíř naplňuje dobrovolné soukromé penzijní připojištění se státním příspěvkem. Světová banka v devadesátých letech tlačila na řízení tří pilířů důchodového systému. V tomto smyslu se po roce 2010 začaly dít zásadní změny. Samozřejmě v lednu 2010 byl založen ministry financí a práce a sociálních věcí poradní expertní sbor pro důchodovou reformu, takzvaný PES, se záměrem aktualizovat projekci vývoje státního důchodového systému, které dříve zpracovala první Bezděkova komise z let 2004, 2005. Tady ta projekce v tu danou chvíli sdělila závěr, že současný systém je v dnešní podobě a parametrech dlouhodobě neudržitelný a vyústí do schodku kolem 4 % HDP ročně, s tím, že je nezbytné pokračovat v parametrických úpravách.

No ale tady už se zásadně liší ten pohled, samozřejmě. Protože Fialova vláda si to představuje tak, a ministr práce a sociálních věcí Jurečka, předseda KDU-ČSL, že okradete všechny důchodce, o slíbenou valorizaci. Takže vy snížíte lidem důchody.

Zároveň kvůli vaší vládě je tady rekordní inflace, rekordní ceny energií, takže v podstatě vy uvrhujete téměř 3 miliony lidí do chudoby. Ale to, co říkáme my, je, že je potřeba podpořit pracující rodiny, páry, aby se nebáli mít druhé nebo třetí dítě, abychom nastartovali tu demografickou křivku. Dneska je situace taková, že se mladé páry, mladé rodiny bojí mít druhé nebo třetí dítě, protože se prostě bojí, že ho neuživí. No, upřímně, uživit dneska i jedno dítě - znám osobně matky samoživitelky - tak to je také v podstatě heroický úkol dneska. Heroický úkol, protože stát nijak tomu nepomáhá. Vy radši vezmete migranty z Ukrajiny, a ještě se chlubíte tím, to jsem tady citoval, to je úplně neuvěřitelný citát, co tady předvádí Fialova vláda, ještě to zopakuji radši, jaký je náhled Fialovy vlády na důchodovou reformu. Poradce Fialovy vlády Petr Janský řekl v rozhovoru pro Seznam, teď jsem to viděl předevčírem - cituji: "Imigrace, tedy víc lidí ze zahraničí, nám umožňuje vyhnout se těžké volbě, kdy buď musíme zvyšovat daně, nebo snižovat důchody." No tak to je tedy otřesné, jakým způsobem vidí důchodovou reformu Fialova vláda! To znamená, ne že... SPD říká: podpořte naše rodiny s dětmi, podpořte české rodiny s dětmi nebo české páry mladé nebo i samozřejmě motivujme české pracující rodiny, pracující mladé lidi, aby se nebáli mít druhé a třetí dítě. To je přece ten model, správný model z pohledu SPD. Takže ty děti dorostou, stanou se z nich dospělí a pak samozřejmě budou pracovat a budou odvádět do systému. My potřebujeme nastartovat demografickou křivku. Ale vláda Petra Fialy to udělat nechce a poradce Fialovy vlády Petr Janský otevřeně říká, že vaší politikou je imigrace. Imigrace, tedy více lidí ze zahraničí. No to je šílený! To je šílený, co předvádí Fialova vláda! Takže to je úplně pro nás nepřijatelné.

Takže pro vás, když to shrnu, imigrace, tedy více lidí ze zahraničí, to vám umožňuje, vaší vládě, se prý vyhnout těžké volbě, nebo to tady říká poradce Fialovy vlády. No ale vy nejenom - ještě je tam jedna lež, protože ta věta zní: Imigrace, tedy více lidí ze zahraničí nám umožňuje vyhnout se těžké volbě, kdy buď musíme zvyšovat daně, nebo snižovat důchody, říká poradce Fialovy vlády Petr Janský. Ale on říká buď, anebo. Takže imigrace ano, určitě. A pak dává buď-anebo mezi zvyšování daní a snižování důchodů. Jenže vy děláte všechno najednou. Takže vy to děláte ještě hůř než ten váš poradce. To už je nepřijatelné, to, co on říká, pro mě. Takže vy zároveň imigrace, tedy víc lidí ze zahraničí, takže provedli jste ukrajinizaci české společnosti, lidi už toho mají dost. Za to může vaše vláda. Už je to za jakoukoliv hranou. Lidi už se necítí tady ani jako v České republice, ani u doktora, v nákupních centrech, spousta lidí mi to říká. Ale vy zároveň ještě chcete zvyšovat daně a zároveň ještě snižujete důchody. No to je neuvěřitelný! To je šílený, co vy předvádíte! Vidíte, až teď, když jsem si to přečetl ještě v souvislostech, ono je to ještě horší, to, co předvádí vaše vláda, než ještě to, co říká váš poradce. To už je také otřesný, ale vy dokonce to jedete všechno najednou. No tak to je tedy opravdu šílený. Takže to je váš náhled na důchodovou reformu: vzít víc ekonomických migrantů různých a bůhví odkud ještě, zároveň zvýšit lidem důchody (daně), Čechům, a ještě snížit důchody českým občanům. No tak to je tedy vrchol, to my jako v SPD absolutně odmítáme, tohleto. Absolutně to odmítáme. A já říkám, SPD navrhuje, jsme ale bohužel opoziční strana, takže můžeme teď apelovat jenom na vládu, ale u vás je to, jako když hrách na zeď hází, my říkáme, aby se podpořily české pracující rodiny, aby se nebály mít alespoň dvě nebo tři děti. To je základní předpoklad pro úspěšnou důchodovou reformu. Samozřejmě, to se projeví ve střednědobém horizontu. Ale krátkodobě, to už tady říkáme dlouho, že je potřeba osekat ty zbytné výdaje. To už jsem tady říkal mnohokrát a už to nebudu opakovat. Říkal jsem to i v úvodu svého projevu. Jmenoval jsem těch našich návrhů minimálně deset, kde vzít peníze už v řádu stovek miliard. Ale to vy udělat nechcete. Takže opravdu hodně prudce z kopce jde Česká republika s Fialovou vládou. A v podstatě se blížíme do řeckého scénáře, co se týče zadlužení. Problém je, že po vás bude potopa.

Pojďme se tedy podívat dál na tu situaci. No tak tady samozřejmě lze souhlasit s tím, že ta pracovní a expertní skupina došla k jednoznačnému závěru, ale to není nic geniálního, to víme všichni, že český důchodový systém si vyžaduje reformu, která povede k jeho rozpočtové udržitelnosti a spravedlivějšímu rozložení mezigeneračního břemene. Ale to už si také představuje každý jinak. O tom už jsem mluvil dneska, že premiér Fiala řekl, že v tom, že chcete okrást české důchodce o slíbenou valorizaci, že v tom vidí prý mezigenerační solidaritu. No, já nevím, jestli neumí česky nebo co to předvádí. Přece mezigenerační solidarita v podání tedy pětikoalice je snížit lidem důchody. No tak to musíme absolutně odmítnout. Vy si tedy vykládáte ta slova úplně po svém, protože podle mě je mezigenerační solidarita v tom, že lidé dostanou důstojné důchody, a v tom vidím udržitelnost systému. A už jsem tady řekl i ta řešení. To tedy opravdu si úplně převrátíte vždycky významy těch slov. A to je jako opravdu šílený. To je, jako když premiér Petr Fiala ještě v listopadu v televizi tvrdil, že nebudete zvyšovat daně, a tři měsíce potom mluví všichni vládní představitelé o zvyšování daní pro české občany. Ten člověk si ani nevidí už do úst, protože už se zamotává do svých lží úplně od rána do večera, premiér Fiala. No a teď samozřejmě správně tady ten expertní a poradní sbor pro důchodovou reformu, ten PES... (Smích v pravé části jednacího sálu.) Můžu požádat o klid, prosím vás, aby mě tady nerušili zbytečně? (Obrací na předsedajícího, který gestem zjednal klid v pravé části jednacího sálu.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Už je klid, už je klid.

 

Poslanec Tomio Okamura: Já vím, že - to víte, mluvíme tady o snížení důchodů všem důchodcům a vládní poslanci se smějí. No tak to prostě je smutné, ale je to bohužel tak. A my s tím nesouhlasíme samozřejmě, s tímhletím přístupem vládních poslanců.

Tak a teď tedy půjdeme dál, že ten PES připomněl, že klíčovým předpokladem pro úspěšnou důchodovou reformu bude nalezení společensko-politické shody nad její podobou a následně stabilita zvoleného řešení a jeho parametrů v čase. No tak proti tomuto závěru nelze nic namítat. Ale znovu říkám, že je to o tom obsahu. Na druhou stranu je pozoruhodné, že ten PES byl založen za vlády ODS a TOP 09 společně s Věcmi veřejnými, které už tady nejsou, a samotná ta poradní skupina tenkrát, před těmi třinácti lety, jasně říká, že klíčovým předpokladem pro úspěšnou důchodovou reformu bude nalezení společensko-politické shody nad její podobou. Ale Fialova vláda nic nekonzultuje s opozicí. S SPD nic nekonzultujete. No, jestli byl za konzultaci považován ten krátký telefonát ministra Jurečky našemu předsedovi poslaneckého klubu Radimu Fialovi? (Předsedkyně Schillerová z místa: Mně také.) Ano, paní předsedkyně Schillerová, tam byl také krátký telefonát zřejmě. Ale tak to tedy snad pan ministr nemyslí vážně, protože v médiích jsem četl, okamžitě jsem volal Radimovi, v médiích jsem četl, že s námi to projedná ministr práce a sociálních věcí, s opozicí, Marian Jurečka. Že to bude on-line jednání, bylo psáno. Tak jsem okamžitě volal Radimovi, že bude nějaké jednání. A pak když jsem se Radima ptal, jaké bylo to jednání, tak to byl krátký telefonát od pana ministra.

Vždyť vy na to úplně kašlete, pane ministře. Vy na to úplně kašlete! Vaše konzultace nad důchody je váš krátký telefonát. To je šílený! To je šílený! Vy se tomu vysmíváte do obličeje, všemu. Vy nejste schopen ani přijít na jednání normálně. Vy nejste schopen si ani udělat čas na jednání a sednout si k tomu stolu s opozicí, aby to mělo nějakou formu vůbec, aby se tomu dala nějaká politická závažnost, abyste nějak trošku ukázal, že vám na tom konsenzu záleží. Ne. Vy máte čas na krátký telefonát. To je vše. Vůbec nic se neprobralo, protože ani nebyl prostor něco probrat, něco projednat. Tak takovýmhle způsobem k tomu přistupuje ministr práce a sociálních věcí, předseda KDU-ČSL Marian Jurečka.

My o tom jednat chceme. My si chceme sednout. Ale problém je, že když není žádný návrh důchodové reformy z vaší strany, tak pochopitelně není nad čím jednat. Ale i to, o čem jste jednat chtěl, tak jste si udělal čas maximálně na krátký telefonát našemu předsedovi poslaneckého klubu. A teď jsem slyšel, že i vůči předsedkyni poslaneckého klubu ANO taky to byla stejná forma v podstatě. Prostě jste to odflákl úplně. Asi nemáte čas. Nemáte čas prostě. Tady se řeší téměř 3 miliony důchodců, a nemáte čas. No dobrá. Já s tím nesouhlasím, s tím způsobem komunikace. Pak se někde říkalo, že to bylo projednáno s opozicí. No tak tahleta forma? To snad nemyslíte vážně?

To jsem jenom poznamenal, že tady teď zase máme vládu ODS, TOP 09, a dokonce se tady ani neřídíte tímhletím. A dokonce i v těch médiích to slyším - důchodová reforma, tam říkáte, tam je potřeba, aby se dohodly všechny politické strany, co tady jsou ve Sněmovně. Ale vždyť vy nejste schopni vůbec ničeho. Pak slyším, že opozice nechce jednat. My? Tak se podívejte. Vždyť my jednat chceme. A podívejte se, jakou formou jednáte vy? To přece vůbec není žádné jednání. To je prostě... My nejsme žádný hadr na holi. Takže znovu vyzýváme vládu k tomu, aby jednala. Ale taky by bylo dobré nejenom jednat, ale přijmout taky opoziční návrhy, protože sami vidíte, že jste bezzubí úplně. Takže je potřeba prostě si taky vzájemně trošku naslouchat.

Další věc je, že tenkrát ta základní varianta projekce důchodového systému, s kterým přišla tenkrát ta Bezděkova komise, a to neříkám, že s tím souhlasím, já jenom konstatuji fakta, to vůbec neříkám, že to kopíruje nějaké návrhy SPD, tak ta základní varianta projekce důchodového systému byla založena na několika předpokladech. Legislativa zůstane zafixována ve stavu platném k 1. lednu 2010. Důchodový věk by se zvyšoval podle novely z roku 2008. To je cíl dosáhnout jak u mužů, tak žen s jedním dítětem důchodový věk 65 let. Valorizace důchodů by probíhala na úrovni zákonného minima, inflace plus třetina růstu průměrné reálné mzdy. Takže i vy sami to porušujete, protože vy nechcete ani to zákonné minimum dokonce. Proto tady dneska stojím, protože chci zabránit tomu, že chcete okrást důchodce. Parametry důchodového vzorce by se indexovaly podle průměrné mzdy. Za uvedených předpokladů by se prý průběžný systém bez dalších změn propadl po roce 2035 z ročních schodků na úrovni procento HDP na 4 % HDP po roce 2050.

Za slabé stránky průběžného systému považuje Bezděkova komise, že sliby budoucím důchodcům nejsou dostatečně pokryty zdroji, což přináší prý nejistotu a rizika jak občanům, tak státu. Za silné stránky průběžného důchodového systému považuje ta komise omezení rizika chudoby u důchodců, tradice a důvěra veřejnosti, parametrické úpravy umožňující zajistit dlouhodobou udržitelnost. To jsou ty plusy. SPD prosazuje udržení průběžného důchodového systému.

Samozřejmě s tím nesouhlasíme. A tady se plně projevuje, že důchodová komise byla v podstatě v režii pana Kalouska z TOP 09 a tenkrát premiéra Nečase z ODS, že navrhuje zvyšovat věk odchodu do důchodu. Já si myslím, že jsou tam rezervy, a my jsme o tom mluvili a konkrétně jsme ty návrhy dávali. Já si myslím, že jsou dostatečné rezervy na to, aby se nezvyšoval věk odchodu do důchodu. Ostatně podívejte se do Francie. Podívejte se do jiných zemí. Vždyť to tam funguje. Vy chcete zvyšovat na 68 let. S tím SPD v zásadě nesouhlasí. A to by byl nejvyšší odchod do důchodu v Evropě. Tak jinde to funguje. Jak to, že jinde to funguje a tady ne? No, tak důvodem je samozřejmě Fialova vláda. To je přece jasné. Vždyť v tom mezinárodním srovnání je to přece úplně jasné. To není důvodem Ukrajina. Důvodem je vaše politika.

Samozřejmě tenkrát ta pracovní skupina se shodla na závěru, že by bylo žádoucí vytvořit druhý fondový pilíř. To je samozřejmě... O tom už jsem hovořil. V podání pana Kalouska to vzbudilo opravdu zcela nepřijatelné otazníky. Jsem rád, že jsme ty návrhy pana Kalouska pak zrušili.

Co bych chtěl ještě poznamenat, je ten nález Ústavního soudu o důchodech. Důchodovou reformu v České republice po roce 2010 významně ovlivnil nález Ústavního soudu k právu na přiměřené hmotné zabezpečení z 23. března 2010. A to byla ta kauza, určitě si na to mnozí z vás pamatujete, to byla ta kauza, kdy si stěžoval bývalý soudce, jemuž byl přiznán k 1. 2. 2006 plný invalidní důchod ve výši 13 346 korun, na to, že celková výše přiznaného důchodu činí pouze 19 % z jeho předchozího příjmu, což nepovažuje za přiměřené hmotné zabezpečení. A ustanovení § 15 o redukčních hranicích zákona o důchodovém pojištění podle stěžovatele nemůže obstát a je neústavní, poněvadž jsou tímto ustanovením poškozeni pojištěnci s vyššími příjmy. Navrhovatel připomněl, že podle názvu zákona o důchodovém pojištění se jedná o pojištění, tedy právní institut, který v každém právním státě má svůj ustálený obsah. Se zaplaceným pojistným by se podle něj mělo zacházet jako s pojistným, nikoliv jako s daní. Aplikací zejména druhé redukční hranice dochází k podstatnému snížení výpočtového základu, aniž by byla zřejmá úvaha zákonodárce o legitimním cíli a smyslu takové právní úpravy.

Předmětem přezkumu Ústavního soudu byla otázka, zda poměr mezi výší příjmu pojistného na důchodové pojištění a výší důchodu za stávající právní úpravy naplňuje ústavní požadavek takzvané přiměřenosti hmotného zabezpečení na stáří a nezakládá namítanou nerovnost účastníků důchodového pojištění. Ústavní soud uznává, že v průběžných systémech není předpokladem existence přímé vazby mezi výší zaplaceného pojištění a výší v budoucnu pobírané dávky. I v průběžném systému může být míra ekvivalence přiznané dávky a předchozího příjmu v době ekonomické aktivity vyšší i nižší. Ústavní soud nikterak nezpochybňuje ve vztahu k důchodovému systému princip mezigenerační solidarity, neboť na něm je jakožto systém průběžně financovaný vybudován.

Předmětem posouzení musí být nicméně solidarita příjmová intragenerační, odrážející se v jednotné percentuální sazbě pojistného odváděného ekonomicky aktivním obyvatelstvem. Vysokopříjmové skupiny obyvatelstva tedy odvádí každoročně do systému pro výplatu důchodových dávek výrazně vyšší finanční částky než skupiny nízkopříjmové, konstatuje Ústavní soud. I při respektování odlišností komerčního a veřejného pojištění, u kterého není možno vycházet z principu čisté zásluhovosti, výše plnění plně reflektuje výši pojistného, musí podle Ústavního soudu poměr mezi výší odvedeného pojistného a výší přiznaného důchodu odrážet i pro jednotlivé účastníky jistou míru přiměřenosti, aby došlo k ústavně konformnímu naplnění čl. 30 odst. 1 Listiny základní práv a svobod.

Systém je schopen dlouhodobě garantovat uspokojivý náhradový poměr u jedinců s příjmy pohybujícími se kolem průměrné mzdy, přičemž zvýhodňuje jedince se mzdou podprůměrnou, což je chápáno jako odůvodněné zvýhodnění. Dokáže tak činit pouze za cenu snížení individuálního náhradového poměru u osob s dvoj- a vícenásobkem průměrné mzdy. I jim systém z hlediska obecného garantuje dávku, která představuje určité minimum k důstojnému přežití ve stáří. Nicméně jde o dávku, která nedokáže garantovat zachování životního standardu obvyklého u těchto osob z dob ekonomické aktivity, argumentuje Ústavní soud.

No tak pojďme se na to podívat, aby bylo jasno, na rozsudek toho Ústavního soudu. Pojďme se podívat, jaký je teda rozsudek toho Ústavního soudu. Poměr důchod versus mzda při různých úrovních mzdy. Takže starobní důchod. Když tedy někdo měl průměrnou mzdu v průměru 0,7, v podstatě 70 % průměrné mzdy, tak ten starobní důchod podle nálezu Ústavního soudu by měl v roce 2007, kdy mám teda poslední číslo, protože to se rozhodovalo v roce 2010, tenhleten rozsudek, tak by ten průměrný starobní důchod... Ne, ne, pozor, to není rozsudek Ústavního soudu, ale jakým způsobem to bylo nastaveno. A z toho vycházela ta žaloba. A naopak Ústavní soud řekl, že má být ten uspokojivý náhradový poměr u jedinců s příjmy, ne, ne, že má být ta přiměřenost, že to má odrážet tu jistou míru přiměřenosti.

Takže ta situace byla taková v tom roce 2007, že kdo měl v průměru 0,7 % průměrné mzdy, tak důchod měl ve finále 55,2 % z té své průměrné mzdy. Kdo měl přesně tu průměrnou mzdu, tak mu vycházelo, když dostal důchod, že dostával v tom roce 2007 44 % té své mzdy jako důchod. No a poměrně to klesá. Protože kdo měl v průměru 1,5násobek průměrné mzdy, tak mu to v tom roce 2007 vycházelo jako důchod 32 % z té jeho mzdy, co dostával, že měl ten poměr toho důchodu. Když to byl dvojnásobek průměrné mzdy, tak 25,5 %, kdyby měl 2,5násobek, tak ten důchod už byl jenom 21,6 %. Pak byla ta žaloba, že kdo měl trojnásobek průměrné mzdy, byl to soudce, tak přesně mu to vycházelo na 19 %. Tak a v podstatě ta situace je taková, že ten systém z hlediska obecného garantuje dávku, která představuje určité minimum k důstojnému přežití ve stáří, nicméně jde o dávku, která nedokáže garantovat zachování životního standardu obvyklého u těchto osob z dob ekonomické aktivity. Protože existují redukční hranice rozhodné pro výpočet důchodu, klesá s rostoucím výdělkem poměr výše důchodu k tomuto výdělku. No, to víme. Takže zatímco příjmy do první redukční hranice vstupovaly do vyměřovacího základu ve výši 100 %, tak příjmy mezi první a druhou redukční hranicí vstupovaly do vyměřovacího základu ve výši 30 % a příjmy nad druhou redukční hranicí vstupovaly do vyměřovacího základu pouze 10 %.

Takže když se vrátím k nálezu Ústavního soudu ohledně těch důchodů, ohledně tohoto konkrétního případu, tak Ústavní soud konstatoval, že právní úprava provedená napadeným ustanovením § 15 zákona č. 155/1995 Sb. vytváří situaci, kdy účastníku důchodového systému přispívajícímu trojnásobnou částkou než účastník přispívající částkou vypočítanou z průměrné mzdy je přiznán důchod v relativně méně než poloviční výši. Zákonná úprava ve snaze zajistit přiměřené hmotné zabezpečení všem účastníkům důchodového pojištění nezajišťuje části pojištěnců přiměřené hmotné zabezpečení reflektující v seznatelné míře princip zásluhovosti, tedy naplňující stimulační funkci sociální politiky. Je to mimochodem nález Ústavního soudu 8/07 s. 17. Čili Ústavní soud dospěl k závěru, že konstrukce uvedená v § 15 zákona o důchodovém pojištění zakotvující dvě redukční hranice současně s absencí zastropování vytváří výrazné disproporce mezi výší příspěvku do pojistného systému, výší příjmů a výší přiznané (řečeno přidané) důchodové dávky u části pojištěnců, čímž porušuje ustanovení článku 1 a článku 3 odstavec Listiny (?). No a to je ta pointa teď, že proto Ústavní soud stěžovateli vyhověl a § 15 zákona č. 150/1990 Sb. o důchodovém pojištění, zrušil. A s ohledem na náročnost legislativní úpravy odložil Ústavní soud vykonatelnost svého rozhodnutí do 30. září 2011.

A teď je dobré právě se podívat, a u toho jsme, a to je myslím mimořádně zajímavé srovnání, které tady nechce pan ministr Stanjura slyšet... (Ministr Stanjura sedící ve své lavici odpovídá, že je tady slyšet.) Ještě to moje vysvětlení, že nechcete slyšet. Já jsem to vysvětlení ještě neřekl. Ale mluvme na mikrofon v souladu s jednacím řádem. (Ministr Stanjura mimo mikrofon: Tak nemluvte.) Ne, já na vás můžu mluvit, pane ministře, v souladu s jednacím řádem. Takže mi neříkejte něco, co nemám dělat, to si dělejte vy. (Ministr Stanjura mimo mikrofon: Tak se neotáčejte.) Já se můžu otočit na vás, jo. Protože já mluvím na mikrofon v souladu s jednacím řádem. Nechtějte, abych žádal předsedajícího, aby proti vám zakročil, protože poslanec má mluvit na mikrofon. (Smích zprava.) Má mluvit na mikrofon. A jediný, kdo mluví na mikrofon, tak jsem já. A vy se můžete k případné reakci přihlásit tady do rozpravy a budete x-tý v pořadí s přednostním právem. Takže na vás třeba dojde o půlnoci a podobně. Takže teď mám výhodu, že já vás můžu oslovit dokonce bez prostřednictví předsedajícího, protože jste ministr.

Takže jasně... (Směrem k hloučku poslanců poblíž řečnického pultíku.) A ministra? No ano, to jsem rád. (Předsedající: Prosím, opravdu nediskutujme mimo mikrofon.) Přesně, nediskutujme mimo mikrofon, jo? A ten mám já tady. (Smích v sále.) Takže... no je to výhoda právě. (Veselí v sále.) Proto já vás můžu oslovit a vy mě ne, že jo? Takže to je tady teď... (Poslanci se smějí.) Ale chtěl jsem říct... ne, ne. Jenom jsem chtěl ubezpečit, že jsem tak - teď jsem možná překročil polovinu svého projevu, takže času je. Ale pojďme na ten poměr důchodu versus mzda, mezinárodní srovnání.

A to je to, co by pan ministr měl slyšet. Protože vy jste, pane ministře, právě tady argumentoval nějakým úplně scestným argumentem toho poměru mzda versus důchod. Ale já vám řeknu, jaký je ten poměr ve vyspělých zemích. Takže vy nás chcete táhnout někam k rozvojovým zemím a já chci táhnout Českou republiku tam, kde jsou důstojné důchody.

Například Finsko. No tak Finsko nám tady vychází v průměru poměr důchod - mzda, když to tady projedu, že důchod versus mzda je kolem 80 %, pane ministře. Takže ve srovnání s průměrem čistého příjmu, pane ministře Stanjuro, takže až příště to budete říkat, tak abyste to srovnával s těmi zeměmi, kde je to důstojné zabezpečení, nikoliv s nějakým, nevím, kde jste to vzal, ty své... zřejmě tady někde v rozvojových zemích nebo v nějakých zemích, kam určitě SPD nechce se přibližovat. Ale tady třeba Finsko, kdo měl mzdu - dokonce, kdo měl mzdu na 0,5, to znamená polovině průměrné mzdy ve Finsku, tak má důchod potom 90,7 % z té své mzdy. Ale pravda, že kdo měl tu průměrnou mzdu na 0,75 % průměru, to znamená, měl tři čtvrtiny, nebo dokonce byl na průměru jedna, tak se to pohybuje kolem 80 %. Takže dávejme, prosím vás, pane ministře, ty správné příklady, Jo? My chceme, aby měli lidé důstojně důchody, a vy argumentujete tím, že obhajujete to, že chcete okrást lidi o důchody, že jim to chcete snížit. To je přece úplně scestná argumentace.

Ale nemluvme jenom o Finsku. Zase můžete argumentovat, že jsou tam vyšší daně. Tak pojďme tedy do Itálie. Itálie, tam je to vlastně to samé v bledě modrém, dokonce ještě vyšší, koukám, tam je to v průměru 89 %, 88 %. V průměru je to tady, jak tak koukám, 88 až 89 % té průměrné mzdy potom lidé dostávají, ty důchody dostávají v poměru k té mzdě. No tak je to vysoké, ale argumentujme správně. I v tom Chorvatsku je to 65 %, ale Chorvatskem bych zrovna neargumentoval teď, to z různých důvodů pochopitelně.

Takže tady vidíte třeba Itálii a Finsko, jaké jsou tam poměry. Takže si nebereme za příklad, pane ministře Stanjuro, ty nejhorší země, přece my se nechceme blížit k nejhorším zemím, ale my chceme přece snad tu Českou republiku přibližovat k těm nejlepším zemím v těch daných parametrech, v těch daných oblastech. Takže takhle to je. Takhle to je. Takže prosím říkejme ty správné příklady a neříkejme ty, které se vám hodí, a tedy ještě které se nehodí ani občanům. Vy dáváte ty špatné příklady, kam se chcete blížit. Prostě tohle na nás nemůže působit, my tady máme čísla, jak to je.

No a tady samozřejmě platí, že tehdejší vláda samozřejmě s tou argumentací Ústavního soudu nesouhlasila. Nesouhlasila. Takže samozřejmě tady, mám tady napsáno, což chápu, protože když byla u vlády asociální Nečasová vláda ODS s TOP 09, tak chápu, že se jim nelíbilo, aby lidé dostali důstojné důchody, ale já za SPD mám na to jiný názor, já si myslím, že by lidé měli mít důstojné důchody. Takže tady vidím, že to lze, argumentaci Ústavního soudu, přijmout jen obtížně, prý. A tak dále, a tak dále. Takže to je tady, nějaké závěry, už jako politické závěry. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které se řízení před Ústavním soudem účastnilo, správně zdůraznilo rozdíl mezi sociálním a soukromým pojištěním. Sociální pojištění je založeno zákonem, zatímco smluvní pojištění vzniká na smluvním principu. Sociální pojištění je za podmínek stanovených zákonem povinné, zatímco komerční pojištění je dobrovolné. Plnění v oblasti sociálního pojištění je stanoveno parametricky zákonem, zatímco pojistné v komerčním pojištění je určeno v individuální pojistné smlouvě, nebo z ní alespoň vyplývá. No tak to jsou takové závěry, které všichni asi víme.

No a teď, poměr důchod versus mzda závisí v každé zemi na rozličných faktorech. No pochopitelně, ale záleží taky na politickém zadání, co je, ale to jsou ty faktory, co je prioritou. Pro Fialovu vládu je prioritou Ukrajina a české občany jste hodili přes palubu. Pro nás v SPD je prioritou český občan. To je ten základní rozdíl, to jsou ty samozřejmě rozličné faktory, kdo je zrovna u vlády. Vy máte (nesrozumitelné) takovou, my máme jinou.

A jde samozřejmě o bilanci příjmů a výdajů důchodového systému, sazby pojistného na důchodové pojištění, tady píšou, celkovou míru daňového a odvodového zatížení obyvatel, zaměstnavatelů, rozsah podpory doplňkových důchodových systémů, historický vývoj důchodového systému, o rozsah důchodově pojištěných osob a okruh poplatníků pojistného na důchodové pojištění. No, myslím, že to tady je hodně zúžené, protože já si myslím, že lze taky celkově restrukturalizovat ten rozpočet tak, aby vláda dala prioritu udržitelnosti toho systému. Tady to trošku vyjmenovávají zúženě, no tak s těmi parametry, s těmihle, co tady vyjmenovávají, to je trošku takový, je to takové zúžené, ten pohled.

Ministerstvo práce a sociálních věcí tehdy argumentovalo, že v České republice stávající konstrukce výše důchodů a náhradový poměr odpovídají sociálně-ekonomické a politické realitě a nejsou projevem čiré libovůle zákonodárce. No tak ale to je alibistické, protože tady je nějaká vláda, máte většinu, tak samozřejmě vy to přece můžete jako zákonodárci ve Sněmovně přece, to už jste dávno měli udělat, restrukturalizaci rozpočtu, třeba i změnu některých mandatorních výdajů, vždyť vám to tady říkáme celou dobu. A nejzajímavější je, že před volbami o tom mluvili někteří z vás, a najednou po volbách skutek utek. Takže to je ten problém.

Soudce Ústavního soudu Jan Musil zveřejnil pozoruhodné odchylné stanovisko k nálezu, které je užitečné prostudovat. Obsahem povinnosti státu je podle něj zajistit subjektům práv jistý minimální sociální standard, ale nikoli adekvátní životní standard v souladu s jejich požadavky, jak je těmito subjekty někdy mylně vnímáno a požadováno. Zásah Ústavního soudu v analogických věcech by mohl přicházet do úvahy jen v případě flagrantní svévole, libovůle a nesrozumitelnosti zákonodárce, což není tento případ. Takže tím, že Ústavní soud posuzoval, zda poměr mezi výší příjmů, pojistného na důchodové pojištění a výši důchodu za stávající právní úpravy naplňuje ústavní požadavek přiměřenosti hmotného zabezpečení ve stáří, vkročil na teritorium sociální politiky, o níž rozhodovat přísluší toliko zákonodárci. To říkal ten jeden Ústavní soud... tedy pardon, jeden soudce Ústavního soudu, Jan Musil, zveřejnil odchylné stanovisko. Jeden. Individuálně.

Posoudit všechny otázky fungování důchodového systému je zcela nemožné bez speciálních odborných znalostí v oblasti demografie, statistiky, pojistné matematiky a podobně, kterými Ústavní soud nedisponuje. No, je to otázka samozřejmě, to odchylné stanovisko, protože to by si potom vláda opravdu mohla tady seškrtat důchody, a potom by tady občané se obrátili na Ústavní soud. K tomu se ale blíží politika vlády Petra Fialy, že lidi budou na dlažbě.

To už jsem vám všechny ty statistiky tady řekl, to jsou oficiální statistiky a vlastně by tady bylo stanovisko, že je to tady věc, že to přísluší rozhodovat toliko zákonodárci. Tak to by opravdu spíš byla taková diktatura. Ale samozřejmě je potřeba tohle...

Tak já to tady zmiňuji, protože se to týká těch důchodů, a jsem tady v bodě Potvrzení trvání stavu legislativní nouze, proto to tady široce zdůvodňuji, že k žádné legislativní nouzi není vůbec důvod. A znovu zopakuji, že už jsem navrhl dopoledne, aby se hlasovalo o tom, zrušit legislativní nouzi, a o mém návrhu jménem SPD se bude hlasovat po skončení obecné rozpravy. Takže proto to moje vystoupení je delší, a jak všichni určitě uznáte, tak je velmi věcné, mluvím čistě konkrétně o důchodech, protože to je tady obsah, a vysvětluji vám tady pečlivě, že nejenom že není důvod k legislativní nouzi, ale legislativní nouzi je potřeba zrušit a ten váš návrh zákona zamítnout. Vy byste ho měli stáhnout! Nevím, proč to děláte, že chcete okrást důchodce? To znamená, na Ukrajince jste si půjčili dokonce, zadlužili jste rozpočet, ale českým důchodcům chcete brát. To prostě nejde takhle dělat! Nám se to v SPD nelíbí. Je nás jenom 20 z 200, ale bojujeme. Takže tohle je samozřejmě problém.

A podobně soudce Jiří Nikodým zveřejnil odchylné stanovisko k nálezu a konstatuje, že z hlediska financování je český systém důchodového pojištění systémem průběžně financovaným, a proto není výše pobírané dávky přímo odvislá od zaplaceného pojistného. Z tohoto pohledu otázka míry solidarity není primárně otázkou ústavněprávní, ale otázkou ekonomickou a především politickou. Tak to jsou také názory opravdu. Takže to by v podstatě jinými slovy znamenalo, byť já to tady mám jenom takhle krátce, určitě tam je to odchylné stanovisko delší, to znamená, jak ústavněprávní, že není primárně otázkou ústavněprávního, tak ekonomickou, především politickou. To znamená, když tady například Fialova vláda rekordně zadlužuje český rozpočet, dokonce v rozporu s předvolebními sliby, ruinuje tady Českou republiku a pak nebude na důchody, tak je to jako ekonomická, především politická otázka? To přece nejde. Je potřeba zakročit v tom případě, ale naopak je to otázka ústavněprávní, protože lidé podle mě mají právo na důstojné životy a žádná vláda nemá právo rozkrást tady tu republiku na ty vaše nesmysly různé.

To znamená, tenhle soudce Jiří Nikodým, nevím, jestli ještě je, nebo není, ale dobře, nechci dělat závěry. Mám to tady jenom jako jednu větu, tady mám prostě extrahovanou, ale opravdu to jsou zvláštní názory. Možná je to tam nějak ještě jinak, ale tady principiálně, to je otázka tohle. Já s tímhle nesouhlasím úplně.

Ústavní soud posuzoval poměr důchod versus mzda čistě podle důchodů ze státního pilíře a úplně opomněl, že vysokopříjmoví lidé mají dost prostředků, aby se na důchod připravili ze svých soukromých zdrojů. Zachování životního standardu je otázkou dalšího smluvního pojištění. O to se musí každý postarat sám z vlastních prostředků. To říká ten soudce Jiří Nikodým. Nelze požadovat na státu, aby toto garantoval. Sám k tomu určité podmínky vytváří a důchodové připojištění či spoření podporuje, ale nemůže v systému základního důchodového pojištění kromě přiměřenosti (?) garantovat (nesrozumitelné) dosavadní životní úrovně. Takže pojďme dál.

Ať máme tedy na nález Ústavního soudu jakýkoliv názor, tak samozřejmě nezbývá než ho respektovat, to je jasné, ale tehdy se tedy tehdejší vláda rozhodla předložit takzvanou malou důchodovou reformu neboli novelu zákona o důchodovém pojištění č. 120/2011 Sb., která do jisté míry zmírňuje disproporci, kterou kritizoval Ústavní soud. Podle Ústavního soudu by lidé s vysokými příjmy, tedy i s vyššími odvody do důchodového systému, měli dostávat rovněž vyšší důchody než dosud. A vláda prosadila, tehdejší vláda, změnu zákona o důchodovém pojištění. Nově přiznávané důchody od října 2011 jsou většinou mírně nižší, než by byly, kdyby změna neprošla. Naopak určitého zvýšení se dočkali ti, kteří do systému odvedli nejvíce, tedy lidé s vysokými příjmy. A zcela vynecháni z té tehdejší malé, takzvané malé důchodové reformy byli lidé s minimálními příjmy do 10 900 hrubého měsíčně. Ti dostali stejný důchod, i kdyby žádná reforma neprošla. Naopak k mírnému snížení penzí došlo pro 70 % lidí s hrubým příjmem mezi 12 a 30 tisíci korunami. Takže to byla taková ta informace.

A byly tam i jako návrhy tohoto typu, aby šli lidé do důchodu až v 72 letech a takhle, ale naštěstí tyhle věci neprošly samozřejmě. Ono se to blíží těm vašim návrhům, protože vy chcete, aby lidé šli do důchodu v 69 letech, což je pro nás úplně nepřijatelné. V 68 letech, pardon. V 68 letech. To je pro nás úplně nepřijatelné.

V každém případě jsou tady různé snahy, co s těmi důchody udělat, ale vždycky tam chybí podpora rodin s dětmi v podstatě pro tu udržitelnost systému. A my právě říkáme, že je potřeba podpořit ty mladé páry, mladé rodiny, aby se nebály mít to druhé a třetí dítě.

Jinak když se tedy podívám dál, co tenkrát obnášela ta malá důchodová reforma, tak odvody na sociální pojištění tam byly zastropovány na úrovni čtyřnásobku průměrné mzdy, rozhodné období, z něhož se zjišťují příjmy pro výpočet důchodů, se z dnešních 30 let reforma prodlužovala, a to na celoživotní. Změnil se tam vzorec pro výpočet starobního důchodu, valorizace neměla být napříště v kompetenci vlády, bude zakotvena v zákoně automatická, do mechanismu se započítává 100 % inflace a jedna třetina růstu reálných mezd, a tak dále, a tak dále.

A co se týče té velké důchodové reformy, tak změny v českém důchodovém systému probíhají stále od počátku devadesátých let. Tehdejší vláda se přihlásila k provedení velké reformy důchodového systému s cílem dosáhnout dlouhodobou rozpočtovou udržitelnost a posílit kapitálovou složku jako zdroje důchodů. Důchodová reforma, když se podívám na tu důvodovou zprávu z roku 2011 na stranu 57, tak důchodová reforma by měla prý současně snížit náklady práce a zvýšit konkurenceschopnost české ekonomiky.

Takže tady byly tehdy nějaké návrhy s tím, že tady tehdejší vláda navrhovala takzvaný dobrovolný opt-out, to znamená, že pojištěnci mají do dosažení věku 35 let možnost rozhodnout se pro vyvázání části pojistné sazby ze státního průběžného systému do fondového kapitalizačního pilíře. Pojištěnci, kteří byli v okamžiku spuštění reformy starší 35 let, dostali možnost rozhodnout o vstupu do 30. 6. 2013, přičemž ze systému nebude možné vystoupit. Takže to tady v každém případě byly různé návrhy, přičemž druhý pilíř v tom návrhu je financován vyvázáním části pojistného na důchodové pojištění z prvního pilíře. Vyvázané 3 procentní body pojistného snižují pojistné do prvního pilíře placené zaměstnancem - 25 % místo 28, pojistné placené zaměstnavatelem se nemění. K vyvázaným 3 procentním bodům má účastník povinnost přidat částku ve výši 2 procentních bodů z vlastních prostředků, které za něj odvede zaměstnavatel. Prostě to je to tehdejší, co tady předvedla vláda ODS a TOP 09, krátce řečeno. To už jsme dávno za a je dobře, že ty nesmysly pana Kalouska s tím vyvedením soukromých peněz občanů do těch soukromých fondů, a to je dobře, že už je to zrušené, krátce řečeno.

Také tady vidíme kritiku, jak jinak, protože kalkulačka penzí, kterou tehdy zveřejnilo Ministerstvo práce a sociálních věcí, neukazovala, jaký bude za několik let důchod. No a byla konstruovaná tak, že díky vysokým výnosům vychází pro většinu lidí příznivěji vstup do penzijních fondů. To tam nastavil pan Kalousek tedy zřejmě nějak, nebo jak to tam bylo? To přece naopak je přesně jinak, protože tady výhodnost, konstruovaná kalkulačka příznivěji - a co to riziko, o kterém jsem hovořil? Na to už se tam evidentně zapomnělo.

Takže tenkrát do té diskuse vstoupil také aktivně bývalý prezident republiky, byl to Klaus. Prezident konstatoval, že jsou všichni, včetně odborné veřejnosti, překvapeni a zaskočeni rychlostí vyhlášení reformních záměrů a stejně tak detaily navrhovaného systému, které byly zformulovány, aniž by proběhla na jakémkoli relevantním fóru, tedy i v médiích, seriózní debata o základních myšlenkových východiscích reformy.

Takže tady bylo vidět, jak to bylo tehdy ušité horkou jehlou. Ostatně to byl ten průvodní jev té vlády ODS a TOP 09 tenkrát s Věcmi veřejnými. Reformou s velkým R by podle tehdejšího prezidenta Klause bylo sdělení, že se dosavadní systém nemůže udržet a že se na jeho změnu musí začít všichni co nejvíce připravovat. Tehdy Klaus řekl - a zase znovu říkám, já neříkám, že s tím souhlasíme, já jen cituji tu situaci, která tady byla, aby nikdo nepodsouval, že to snad kopíruje nápady SPD. To ne, to jsem neřekl. Klaus tehdy řekl, že musí být jasně řečeno, že státem vyplácený důchod má znamenat jen základní zabezpečení člověka na stáří a že všechno navíc bude jedině na jeho svobodné a dobrovolné volbě, s různými variantami státní podpory penzijních schémat. Zabezpečovací základní důchod by měl být maximálně rovný, tedy v podstatě solidární, nikoli zásluhový. Tady s čím určitě lze souhlasit je, že ten státem vyplácený důchod má znamenat to základní zabezpečení člověka. Ale tady samozřejmě už je potřeba si upřesnit, v jaké míře to má být. A tady už se podle mě můžeme značně rozcházet. Protože my říkáme, že ten základní důchod by měl být na úrovni minimální mzdy, při splnění zákonných podmínek. Ostatně v tomto smyslu SPD už podalo návrh zákona, a vy ho tady blokujete, kdy my říkáme, že základní důstojný důchod by měl být na úrovni minimální mzdy pro ty, co splní základní zákonné podmínky, tedy to jsou odpracované roky, věk, případně zdravotní postižení, a od té částky zásluhově. Přičemž samozřejmě nepřizpůsobiví by nedostali nic, podle toho záměru SPD.

Kdyby to bylo takto koncipované, tak samozřejmě ta vyjádření jsou určitě přijatelná, ale nevím, jak to tenkrát tehdejší prezident Klaus vlastně myslel. V jaké výši má být to základní zabezpečení. To také mohl myslet tak, třeba že to bude 10 000 měsíčně. To by samozřejmě bylo neadekvátní, to je jasné.

Tehdejší prezident Klaus ještě k tomu, co tady navrhovala ta Nečasova vláda, tedy vláda ODS, TOP 09 s Věcmi veřejnými tenkrát, prezident upozorňuje, že větší bohatství lidské společnosti v budoucnu povede k tomu, že i nižší relevantní podíl bude znamenat sumu peněz, a co si za ně lze koupit, která je pro dnešního důchodce málo představitelná. Bude asi něco takového, říká, jaký je dnes rozdíl mezi minimálním důchodem v Albánii a USA. Hm. To je dobrá zpráva pro budoucí důchodce. Měla by to být i brzda proti panice politiků, že jsme tu (nesrozumitelné) zmeškali. Něco takového jako rozdíl mezi Albánií. No tak určitě s Albánií bychom se neradi srovnávali, to je pochopitelné.

Prezident Klaus tehdy kritizoval i spojování důchodové reformy se zvýšením DPH. Vládou prosazené zvýšení DPH je přílepkem k důchodové reformě. Představuje čistý příjem pro stát a čistý výdaj pro občany, protože se promítne do vyšších cen zboží, které budou občané platit. Exprezident Klaus k tomu říká, že i to je možný projekt a měl by takto být vysvětlován a neměl by být schováván za důchodovou reformu. Právě teď zvýšit daně jistým typem sdělení o důchodové reformě - teď cituji exprezidenta Klause z roku 2011, toto vyjádření - s jistým typem sdělení o důchodové reformě, respektive to sdělení o důchodové nereformě, je to sdělení, že se stát jen dále snaží navzdory demokratickým trendům v posledním desetiletí udržet dosavadní, byť velmi mírně modifikovaný model. Začnu-li důchodovou reformu tím, že zvýším daně, dávám jasný signál - něco vám vezmu, ale pak se mnou můžete i nadále v téměř neztenčené míře počítat.

Takže teď tady pořád ještě budu citovat tehdejší vyjádření exprezidenta Klause k tomu asociálnímu návrhu té vlády ODS a TOP 09, kdy tedy tady říká, to je prostě zajímavé, že důchodový systém se ocitl před dilematem - buď bude třeba radikálně zvýšit daně a platby na důchodový účet, čili razantně zvýšit platby od nedůchodců, nebo každému důrazně říci, že důchody budou v budoucnu proti platům a mzdám nižší než dosud. Prezident preferuje druhou možnost a volá po individuální odpovědnosti za vlastní osud ve stáří. Tak s tím rozhodně úplně nesouhlasím.

To je zajímavé, jak všichni tito politici, kteří jsou z ODS a TOP 09 a takhle, úplně zapomínají na podporu pracujících rodin. To je přece stabilizační prvek. To má být rozhodně z pohledu SPD, a v každé rozumné zemi to tak dělají, to má být ten stabilizační prvek, mít více dětí z pracujících rodin, tím se samozřejmě zásadně posílí ta udržitelnost toho důchodového systému. Toho průběžně financovaného důchodového systému. Ty děti dospějí, se stanou dospělými, jdou pracovat a samozřejmě ty odvody potom se zvyšují do toho systému.

To opravdu jako s tím nemohu souhlasit, že tady Fialova vláda, a tady vidíme, že to tak vidí i někteří další, prostě vidí model jenom v tom, zvýšit daně, to jsem ostatně říkal, jak ten poradce Fialovy vlády Petr Janský říká, že prostě podporujete imigraci, to jste nám ukázali na těch Ukrajincích, my jsme s tím nesouhlasili. Samozřejmě že se vám to vymklo z rukou, lidi si stěžují, prostě je tady je taková ukrajinizace, že lidi už opravdu toho mají dost, a říkám to na rovinu. My to říkáme na rovinu, tak jak to je. Nebo tady tvrdí ten váš poradce - takže imigrace, (nesrozumitelné) v zahraničí, a potom zvyšovat daně, nebo snižovat důchody. No taky vy jste udělali a snižovat důchody. Takže to samozřejmě pro nás je nepřijatelné.

No a tady, když půjdu dál, tak v září 2012 prezident Václav Klaus vrátil Poslanecké sněmovně k novému projednání dva prováděcí zákony k důchodové reformě. Důchodová reforma je podle prezidenta zásadní změnou v sociálním systému, který má dlouhodobý efekt a dotýká se každého občana. Proto její obsah a realizace vyžadují ve společnosti co největší konsenzus. Prezident konstatuje, že takový konsenzus v odborné sféře na politické scéně či ve společnosti neexistuje. No tak dokonce i ten váš bývalý předseda ODS mluví o konsenzu. Ale vy nejste, Fialova vláda není žádného konsenzu schopna, protože vy ani nechcete s opozicí jednat. Přitom jste ve volbách dostali menšinu hlasů. Připomenu, že vás volilo pouze 43 % voličů. Že milion hlasů propadl, to bylo pro ty strany, které se nedostaly do Sněmovny, a pak je tady SPD a hnutí ANO v opozici, a vy jste prostě ani ve volbách nezískali většinu. A chováte se tady jako mistři světa a už vám důvěřuje podle průzkumu pouze něco přes 20 % občanů. Takže vy byste se prostě měli bavit s opozicí a nepředvádět tady tyhlety vaše návrhy na sílu, které jsou proti lidem.

Připomenu, proč tady tak dlouze hovořím. Že Fialova vláda chce okrást všechny příjemce důchodů, včetně invalidních, starobních, vdovských a sirotčích, od června je chcete okrást oproti zákonné valorizaci. Vy je chcete okrást o v průměru tisíc korun měsíčně, ale to je i příští rok. A tady bych ještě rád upozornil, že jak to ponížíte, ty důchody, tak vlastně bude i ta nižší případná valorizace, takže vy ty důchodce ve skutečnosti okradete více než o tisíc korun v průměru měsíčně. Protože i ta valorizace bude ve finále potom nižší, než na kterou by měli potom nárok ti důchodci například v příštím roce. Takže to je ještě horší než ten průměr, o kterém se hovoří v médiích. To je potřeba říct, to tady ještě nezaznělo, že ten základ se sníží pro tu valorizaci, pro výpočet té valorizace, té budoucí. V tuhletu vy už chcete důchodce okrást, ale my tomu tady samozřejmě budeme bránit a bráníme ze všech sil. Tak sil mám zatím dost, vidíte, takže si ještě tady popovídáme. Chtěl jsem jenom říct, že...

Takže prezident Klaus sám tady vybízí ke konsenzu a samozřejmě vy toho ve vládě nejste schopní, toho konsenzu vůbec. Vy nechcete ani jednat o tom prostě. A co tady říká tehdejší prezident Klaus k tomu chování Nečasovy vlády dál? Vládní projekt důchodové reformy, především vytvoření jejího takzvaného druhého pilíře, tedy individuální dobrovolné důchodové spoření v privátních fondech, se navrhuje spustit v době, kdy finanční krize odhalila rizika a podlomila důvěru v dlouhodobé kolektivní investování, kdy se obdobné systémy ve světě a především v zemích okolo nás dostaly do těžké krize a jsou zpětně znárodňovány či podstatně modifikovány, kdy celková ekonomická situace, především její perspektiva, není příznivá, kritizuje prezident. To je přesně ono, kdy přesně je tam ta kritika toho druhého důchodového pilíře, to spoření v těch privátních fondech. A ještě jsme to zrušili. To je to, co jsme zrušili tady potom. Když jste to zavedli, ODS, TOP 09, tak to já jsem v politice ještě nebyl, ale následně už jsem tady byl a já jsem celou dobu i přes volební kampaň už říkal, že to chceme zrušit, a to se nakonec povedlo, ten asociální návrh ODS a TOP 09, a především TOP 09 a Miroslava Kalouska. Ten byl tím hlavním strůjcem. Vyvést peníze občanů do privátních fondů. Prostě to byly opravdu tenkrát obchody, se tady dělaly asi.

Takže samozřejmě to i tehdejší v podstatě velmi řekl bych i prezident Klaus, který byl známý svými velmi liberálními ekonomickými názory, tak tady to evidentně už musel zkritizovat, ty návrhy pana Kalouska, protože to bylo přímo nebezpečí pro peníze občanů. To je potřeba zmínit, co tady vždycky předváděla ODS, TOP 09, protože už by na to mohl někdo zapomenout, ale já si to velmi dobře pamatuji. No vidíte, a dokonce... (Směje se.) Přesně to je ono. Vláda podle rad těch či oněch lobbistů vehementně usiluje o důchodovou reformu, která se opírá o teorii, která v praxi zkrachovala. No tak to jsou přesně ty strany, prorostlé, prostě propojené lobbisty, tak v tom ostatně byla vždycky ODS expertem, že jo, to víme. Už to tady kritizují i ti vaši původní, tady váš původní předseda.

A vládní politické strany dále, když přečtu, pokračuji v tom, v té citaci, jak o tom mluvil exprezident Klaus, přestože on sám byl za ODS, tak kritizoval ODS, už se na to nemohl dívat. Vládní politické strany se tváří jako liberálové, ale jimi předkládané řešení je nesmírně komplikované a má dosáhnout relativně vysokých důchodů nějakým jakoby tajemným tržním zázrakem. Takže to jsou přesně ty experimenty, ony to nebyly experimenty, já myslím, že to bylo domluvené s těmi privátními fondy. Mimořádně nebezpečný návrh tenkrát TOP 09, Kalousek, TOP 09. Ano, to je paní Pekarová dneska.

Pak jsou tady nějaké ještě... Samozřejmě, ještě abych odcitoval pohled na tuhletu činnost ODS a TOP 09, když jste byli předtím ve vládě. Vláda přichystala ve spěchu nedomyšlené kroky, které rozkolísají celý důchodový systém. Takže to je přesně ono. Pardon, to už je komentář ekonomů. To tak prostě je a je vidět, že jste nepoučitelní. Protože prostě když se dostane do vlády znova, tak je to to samé v bleděmodrém.

A pojďme se ještě podívat na situaci dále. Musím říci, když to shrnu, tu situaci kolem toho roku 2010, tu situaci za té vlády, když tady naposled vládla ODS s TOP 09, tak prostě tenkrát Bezděkova komise doporučila povinné spoření v těch privátních fondech. Což je otázkou, proč to ta komise doporučovala a komu ku prospěchu a hlavně, kdo dal to zadání. To už jsme tady ale probrali poměrně podrobně, já si myslím, že to byl pan Kalousek.

Tak to je, protože tam jsou ty asociální návrhy TOP 09, to jsou experti na asociální návrhy. Připomenu teď vyjádření Miroslava Kalouska z TOP 09, který byl dosazen, zvolen tady vládní pětikoalicí, takže všichni jsou, stojí za panem Kalouskem, celá pětikoalice - ODS, TOP 09, Pirátů, STAN a KDU-ČSL. Vy jste ho vašimi hlasy zvolili do Správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny, takže všech pět stran této koalice podporuje Miroslava Kalouska, všech pět stran podporuje Miroslava Kalouska, a zároveň hlasy všech pěti stran vládní pětikoalice, vy jste zvolili Miroslava Kalouska místopředsedou Správní rady VZP. Takže opakovaně v hlasování všichni podporujete Miroslava Kalouska, všech pět stran vládní pětikoalice, a teď Miroslav Kalousek, jak víme, řekl, že chce, aby stomatologická péče byla plně hrazena občany. Ostatně, to už jsem tady citoval.

Takže to je názor v podstatě vládní koalice, celé té vládní pětikoalice. A my to zásadně odmítáme! Zásadně to odmítáme! Takže vy, místo abyste pracovali na tom, aby byla dostupná pro občany stomatologická péče - já jsem tady jeden z našich návrhů řekl, například aby byla povinnost, že všichni zubaři musí mít smlouvu se zdravotní pojišťovnou, což není dneska, a to je jeden z problémů, který by mimochodem podle i odborníků, by to vyřešilo tu situaci poměrně dobře aspoň nějakým základním způsobem už, tak vy ještě naopak říkáte, nejenom že nechcete zajistit lidem dostupnost stomatologické péče, ale vy ještě chcete plně zpoplatnit stomatologickou péči! Vyjmout ji z veřejného pojištění! Jak jsme slyšeli Miroslava Kalouska, zástupce Fialovy vládní pětikoalice. Všech vás.

Vy všichni jste ho tam zvolili a dvakrát, dvakrát za sebou jste ho zvolili teď v loňském roce. Nejdřív do Správní rady VZP a potom vaši zástupci ve Správní radě VZP, což jsou, všeobecně řečeno, do značné míry poslanci za vládní pětikoalici. Ostatně předsedou Správní rady VZP je poslanec KDU-ČSL Tom Philipp. Takže to je plně pod kontrolou vlády pochopitelně, máte tam většinu. Váš klíčový zástupce řekl, že chcete vyjmout stomatologickou péči z veřejného pojištění, neboli aby si ji lidé plně platili. Takže to je absolutně nepřijatelné, tyhlety návrhy pro nás, a je potřeba si to jasně říct. Takže ten, kdo tady způsobuje hrozbu značných hospodářských škod občanům a finančních škod, tak to je právě Fialova vláda.

No ale pojďme dál samozřejmě, protože všímáte si, že mluvím zcela věcně a k věci a mám toho na srdci ještě poměrně hodně. Koukám, že mluvím šest hodin, ale myslím, že času máme ještě dost.

Takže pojďme dál. Když to tedy shrnu, tak v podstatě to, co jste předváděli tenkrát, když jste byli ve vládě, tak Ústavní soud rozhodl, o tom jsem ale už hovořil, já to jenom shrnuji, že občané s vyššími příjmy během pracovní kariéry mají dostávat větší důchody. Vláda reagovala malou novelou zákona o důchodovém pojištění a zároveň prosadila velkou důchodovou reformu, která zavádí opt-out, byť v poměrně skromném měřítku. No tak já jsem si žádné větší důchodové reformy nevšiml. Ale dobře, protože ty problémy naopak přetrvávají. Česká vláda provedla opt-out v okamžiku, kdy od něj okolní státy pomalu ustupují. Lidé dosti citelně vnímají problémy, které jsou s reformou ve střední Evropě spjaté. Chápou to jako fakt, že jim vláda vnucuje něco, co jinde nefunguje. No tak to vidíme i teď, to je pořád dokola. Takže vy chcete teď snížit lidem zákonnou valorizaci. Myslíte, že to bude fungovat? To vám nestačí, že už jste miliony lidí uvedli do chudoby, tady paní Pekarová a spol.? To je vám ještě málo, chcete úplně zruinovat všechny? Vy snižujete, vy lidem berete důchody, když kvůli vaší vládě tady je rekordní inflace. To prostě nebude fungovat a vy to zase opakujete, tyhlety chyby.

No a tady právě v tom závěru je jasně napsáno, že důchodová reforma by se proto měla dělat s větší obezřetnostní a rozvahou. No tak vy jste nepřišli žádnou důchodovou reformou. Takže to samozřejmě tady jenom konstatuji, už se tady zmiňuji o té situaci 2010, 2013. Skutečná důchodová reforma by měla být pro rozpočet neutrální, to je nevytvářet nové důchodové schodky, ať už explicitní, nebo implicitní. No tak jasně, s tím můžeme samozřejmě souhlasit. Proto by se měly postupně upravovat parametry průběžného systému. Samozřejmě tady je ta diskuse jak, že? Tady máme samozřejmě na to zásadně jiný pohled. Protože vláda Petra Fialy říká, že chcete zvyšovat věk odchodu do důchodu na 68 let, na nejvyšší hranici v Evropě chcete zvyšovat odchod do důchodu. S tím SPD zásadně nesouhlasí. Takže vy chcete opravdu odrat občany úplně o všechno. Vy chcete, aby si v 68 letech občan v manuální profesi hledal práci. Jak myslíte, že si bude hledat práci v 68 letech? Paní Pekarová Adamová, předsedkyně TOP 09, tady předsedkyně Sněmovny, ještě na to v televizi Prima řekla v diskusi s předsedou poslaneckého klubu SPD Radimem Fialou, že přece lidé nemusí zůstávat celý život ve stejném zaměstnání. Takže v 68 letech si budou jak hledat práci, kdo jim dá práci? To je šílený, tyhlety výroky předsedkyně TOP 09, šílený úplně! To je úplně neuvěřitelný, neuvěřitelný, jak se chová.

Samozřejmě my říkáme jiný návrh. My říkáme, osekejte zbytné výdaje, už jsem je tady jmenoval stokrát. Ale to vy nechcete, protože jste zaprodaní Bruselu, zaprodaní tamhle. Ukrajina je pro vás na prvním místě. České důchodce hodíte přes palubu, ty tady chcete okrást o peníze, které mají přitom dané zákonem, tu valorizaci. No a s tím my prostě nesouhlasíme. My říkáme, že už to stačilo, tý Ukrajiny! Už je toho dost, říkám na rovinu. A ty vaše kecy, že kdo prostě nepodporuje válku, že je proruskej? Nechte si ty kecy pro vás! To jsou ty vaše lži demagogický. Už toho máme dost prostě, už toho mají lidi dost, tý vaší Ukrajiny pořád dokola. Pořád jenom Ukrajinci, Ukrajinci. Já nic proti žádnému národu nemám, ale ve finále jste hodili přes palubu potřebné české občany a to je ten problém. To je ten hlavní problém.

Takže tohle jsem vlastně shrnul, tu situaci, která byla za té poslední vlády ODS a TOP 09. V podstatě vidíme, že se ta asociální politika tady recykluje, že vy se prostě neměníte. To je pořád dokola s vámi.

Teď se tedy pojďme se podívat na to stárnutí populace. To je ten argument, který tady často slyšíme. Zase to ale chce pojmout tak i onak. Asociální Fialova vláda to bere tak, že chce potrestat všechny důchodce a vzít jim peníze. Proto tady je dneska ta mimořádná schůze, kterou si svolává vláda. Chcete okrást všechny důchodce o peníze. My říkáme, že ne, že je potřeba zajistit důstojné důchody a důstojné stáří. To je zásadní rozdíl mezi politikou Fialovy vlády a SPD.

Takže se pojďme podívat na to stárnutí populace. Jedna z nejviditelnějších společenských a ekonomických změn, které se odehrávají v současném světě, je stárnutí populace. Zatímco někteří odborníci varují před dalekosáhlými dopady tohoto vývoje, není to nový proces. Změna ve střední délce života, kterou pozorujeme za uplynulých 200 let, způsobuje, že více než polovina lidí v rozvinutém světě se dožívá 70 let a výše. Stárnutí se však neomezuje na společnosti jenom v rozvinutém světě, kde je nepokročilejší trend v Japonsku. Obyvatelstvo v řadě rozvojových zemí... Můžu požádat o klid?

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Ano, poprosím kolegy, kdo chce hovořit či se dělit o jídlo, nechť tak učiní v předsálí. Prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Obyvatelstvo v řadě rozvojových zemí rovněž stárne, ačkoliv z nižší hladiny. Věková struktura populace v zemích jako Čína může začít připomínat křivky v rozvinutých zemích během pár desetiletí. Přechod od společnosti s vysokou úmrtností a porodností ke společnosti s nízkou úmrtností a porodností je typický pro všechny rozvíjející se země.

Prodloužení střední délky života a s tím spojený zdravotní standard by mělo být vítáno jako jeden z nejobdivuhodnějších úspěchů lidstva, říká Eich ve své knize z roku 2004. Měl by to být důvod k oslavě, nikoliv ke truchlení. Stárnutí populace však na druhé straně přináší rovněž některé řekl bych faktory, které je potřeba řešit, pozitivně řešit. A tady ekonomové říkají samozřejmě a správně, že o těchto faktorech by měly vědět nejen vlády, ale rovněž veřejnost. Jedině potom může společnost využít všech přínosů těchto změn.

Klade se otázka, jak se budou v budoucnu vyvíjet veřejné finance, protože rostou veřejné výdaje spojené s vyšším průměrným věkem. Zatímco tento problém existuje ve většině zemí se stárnoucí populací, v Evropské unii je výzva ještě citelnější vzhledem ke štědrým sociálním systémům, které narostly po druhé světové válce. S ohledem na demografický vývoj může stávající systém vést k podstatnému zvýšení veřejných výdajů, zejména na důchody. Stárnutí obyvatelstva může přinést i určité úspory, například ve školství nebo v sociální oblasti, u rodičovských dávek kvůli menšímu počtu dětí. Celkově však veřejné finance budou střednědobě zatíženy. Je proto nutné provést reformy, které by státu umožnily přizpůsobit se nové demografické situaci. Tady hovoří ekonomové, já vlastně cituji ekonomy. To nejsou citáty moje.

A jaké jsou příčiny stárnutí populace? Za prvé střední délka života se v uplynulých desetiletích dramaticky zvýšila a lze očekávat, že se bude zvyšovat i nadále, říká Weil ve své knize z roku 1997. Zatímco v roce 1900, to je zajímavé si takhle porovnat, zatímco v roce 1900 žili lidé na světě v průměru 30 let, dnes se dožíváme 67 let. Zatímco někteří tvrdí, že střední délka života se může zvyšovat donekonečna, jiní předpokládají určitou přirozenou hranici, za kterou se dále věk zvyšovat nebude. No, to je otázka. Do poloviny 20. století zvýšení průměrné délky života táhla především klesající dětská úmrtnost. Zatímco na konci středověku byla v Evropě běžná úmrtnost kolem 500 z tisíce živě narozených dětí, dnes kojenecká úmrtnost spadla pod 1 %. Hlavní příčinou toho, že nyní můžeme čekat v průměru mnohem delší život, není to, že všichni žijeme déle, nýbrž skutečnost, že daleko méně lidí brzy zemře. A tohleto si lidi neuvědomují, že to je ten hlavní faktor delší průměrné délky života.

A opět, abych zdůraznil, že jdu k věci, tak o čem tady hovoříme. Hovoříme tady k bodu Potvrzení trvání stavu legislativní nouze v souvislosti s tím, že vláda navrhuje zákon, kterým chcete okrást všechny příjemce důchodů jak starobních, tak sirotčích, tak vdovských, tak invalidních a chcete je okrást od června v průměru o 1 000 korun měsíčně, přestože na tu zákonnou valorizace mají nárok. Chcete účelově změnit retroaktivně zákon, proto SPD chce podat ústavní stížnost také zároveň. Proto tady obstruujeme, hlásím se k tomu, protože ze všech sil bráníme, SPD ze všech sil brání vládní pětikoalici, tomu - je vás přesila na nás, nás je jenom 20, vás je 108 - ale ze všech sil tady SPD bojuje za všechny důchodce, za všechny příjemce invalidních, starobních, vdovských a sirotčích důchodů. Proto už tady hovořím šest hodin a doufám, že ještě budu hovořit déle, protože prostě tomu bráníme ze všech sil. Děláme tady největší obstrukce, které tady zatím byly, a já se k tomu hlásím, že obstruujeme to a bráníme tomu, aby Fialova vládní koalice okradla téměř 3 miliony důchodců o jejich peníze, na které mají ze zákona nárok. A budeme to dělat. Znovu zopakuji, že SPD tady podalo 102 pozměňovacích návrhů, všichni to budeme ještě zdůvodňovat. Budete s námi tady dny, možná i týdny, a sice je to 108 na 20, ale SPD bude bojovat do poslední kapky sil a budeme bojovat za všechny příjemce důchodů v České republice. A bojujeme. My jsme na straně důchodců. Vy jste je hodili přes palubu.

Tak a jsem tady v tom bodu, protože tady máme novou paní předsedající (Olga Richterová), takže já přesně jdu, přesně v souladu se zákonem tady zdůvodňuji ten váš nesmysl. Vy to chcete tady protlačit v legislativní nouzi, to, že chcete okrást důchodce. Už jste tak nadržení, už je chcete okrást co nejrychleji. Proto legislativní nouze. Ještě pospícháte dokonce, to je neuvěřitelné, to vaše chování, té vaší vlády. Vy to tady tlačíte legislativní nouzí, protože prý státu hrozí značné hospodářské škody, když vyplatíte důchodcům to, co jim patří. A já se vám snažím vysvětlit, že lžete, že to není pravda, že důchodci na to mají nárok, na ty peníze, a že ty hospodářské škody jste tady způsobili vy svojí nekompetentností, a teď si berete za rukojmí důchodce jako obětní beránky. Tak proto tady se snažím, celou dobu zdůvodňuji, jakým způsobem je potřeba přistoupit k důchodcům, k důchodům, jaké jsou modely, abych vyvrátil ty vaše nesmysly, že ohledně toho, co tady vy protlačujete ještě navíc v legislativní nouzi. Proto se k tomu vracím, protože už tady je několikátý předsedající, tak aby bylo jasné a aby mi nikdo neskákal do řeči.

Tak a teď, kde jsem to byl? (Hledá v podkladech.) Tady, zde. To znamená, takže ve druhé polovině 20. století táhly zvyšování střední délky života starší věkové kohorty díky proměně životních stylů a vyšší úrovni lékařské péče. Více než 85 % světové populace má naději na život v délce nejméně 60 let, což je dvakrát déle, než co mohli lidé v průměru čekat ještě před sto lety. To znamená, že bude více starších lidí ve společnosti a uvnitř této skupiny počet nejstarších poroste, protože velká část sociálních dávek a zdravotních výdajů je alokována pro starší. Znamená to, že se v této oblasti zvýší veřejné výdaje a za jinak stejných podmínek se bude muset pro starší občany buď vyčleňovat větší podíl zdrojů než dnes, například podíl důchodů na HDP se zvýší, nebo budou starší pobírat menší dávky než dnes. V praxi by životní úroveň důchodců v takovém případě rostla, avšak pomaleji než v produktivní populaci.

Druhou příčinou stárnutí populace je snížení míry porodnosti. No, vidíte, ti experti to tady přesně říkají jako SPD, že je potřeba nastartovat tu demografickou křivku. Váš poradce Fialovy vlády Petr Janský říká, že to chcete řešit imigrací, a už to řešíte. Imigrace, to je víc lidí ze zahraničí, to jste nám předvedli s těmi Ukrajinci, protože každý desátý člověk v České republice cca už je Ukrajinec. Lidi už toho mají dost a já jim úplně rozumím, českým občanům. Jste to prostě přepískli, nezvládli. Ale my říkáme ne imigrací, ale my říkáme, že je potřeba podpořit české pracující páry a pracující rodiny s dětmi, tak abychom je motivovali k tomu a nebáli se mít dvě až tři děti. Ale vy si nedáte říct. Vy prostě tady pořád dokola chcete okrást důchodce. Takže plodnost, počet dětí připadajících na jednu ženu ve věku 15 až 44 let poklesla pod míru prosté reprodukce, za niž se při zanedbání migračních toků považují dvě děti na jednu ženu.

No tak Česká republika je pod dvě děti na jednu ženu, že jo. A už dlouho. Ano, ani Babišova vláda s tím nic neudělala. To je pravda. Ano. Ale tak jako tak je to prostě problém. (Reakce poslankyně Schillerové.) Pravda, u vás to měla na starosti paní Maláčová z ČSSD. (Poslankyně Schillerová: Za nás se to zvedlo o jednu desetinu.) No, o jednu desetinku. (Další reakce poslankyně Schillerové.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Moc prosím - na mikrofon. Děkuji.

 

Poslanec Tomio Okamura: Jasně, ale rodičovský příspěvek byl zvýšen i hlasy SPD. Jasně.

SPD tady taky má návrh zákona na zvýšení rodičáku, ale bohužel ten se nedostává na program, protože jsme v opozici. My to máme z minulosti podané taky. To jako v každém případě. Ale to je shoda. Na dobrých zákonech pojďme spolupracovat. To v každém případě. To je určitě dobře. To je v pořádku. V každém případě i dosavadní vlády měly v tomto rezervy, protože my se potřebujeme dostat přes průměrné dvě děti na matku. To je ta pointa. Ale Fialova vláda naopak vlastně ničí mladé rodiny. Bydlení neřešíte. Nic. Lidi se opravdu bojí mít dítě. Bojí se mít děti.

Vy dáváte desítky miliard na Ukrajince a říkáte, že to jsou matky s dětmi, místo abyste podpořili adekvátními financemi české rodiny s dětmi. To je úplně neuvěřitelné, co předvádí Fialova vláda. To je fakt hnus, tohleto, musím říct! A dokonce tímhletím způsobujete i velké sociální pnutí pochopitelně. Takže tohleto je opravdu problém. My říkáme vždycky, že pomoci skutečně potřebným ano, ale vy jste úplně zapomněli na české občany. No zapomněli. Vy to děláte cíleně. Vy jste si na ně ani nevzpomněli. To vidíme i u toho, že vůbec neřešíte ani drahé potraviny například a lidé jezdí nakupovat do Polska. Ale to můžou jenom ti, co bydlí u hranic.

Zatímco ve Spojených státech udržují vyšší míru porodnosti imigranti, v Evropě poklesla porodnost pod 1,4 dítěte na ženu, včera dokonce na 1,2. My prostě potřebuje nutně podpořit rodiny s dětmi. A kdyby bylo SPD ve vládě, tak to hned uděláme. Existuje řada důvodů, proč porodnost ve vyspělých zemích klesá. Bohatší společnosti mají obecně méně dětí než chudší, říká Loužek, 2004. Nějaký ekonom zřejmě. Ostatně to je ekonomická knížka. Náklady obětované příležitosti dětí jsou v rozvinutých zemích větší než v rozvojových. Lidé více cestují, jsou vzdělanější a úspěch v zaměstnání je pro ně důležitý tak, že nebudují příliš velkou rodinu. Ale právě proto tady musí nastoupit samozřejmě pozitivně stát a pozitivně motivovat. Protože i v zemích, kde je vysoká životní úroveň, tak mladí lidé dřív nebo později dojdou do fáze, kdy chtějí mít děti, a chtějí mít i dvě děti, chtějí, aby to jedno dítě mělo sourozence, ale ekonomicky se na to necítí následně. A to je potíž. A vždycky je lepší podle mého názoru podpořit naše občany než sem v podstatě natahat imigranty, kteří jsou z jiného prostředí. Stojí to taky spoustu peněz, jak vidíme. Vláda už na to dala desítky miliard, jenom na ty Ukrajince. Ale samozřejmě mají jiné zvyky. A kdybychom podpořili naše lidi, tak si myslíme, že je to prostě správné.

Tady tedy dělají ještě závěry, že samozřejmě... no, to nevím, jestli městský člověk už tolik dětí nepotřebuje, to jsou tady nějaké závěry, o kterých by se dalo tedy opravdu polemizovat. Takže jsou tady ty dvě příčiny stárnutí populace, což je v pořádku. My máme plný respekt k seniorům a chceme, aby měli důstojné stáří, důstojné životy. A tady se správně poznamenává v této knize, že stárnutí populace není signálem úpadku, nýbrž bohatství. Máme více volného času, větší bezpečnost, více vzdělání, více civilizačních vymožeností, více potravin, zdravější a delší život. Takže samozřejmě se tady velmi správně píše, že jsou to v podstatě, ve skutečnosti by to měly být problémy menšího významu, to stárnutí populace. A měli bychom to řešit. Měli bychom to řešit. Vláda by to měla řešit.

Co se týče těch demografických projekcí, sami autoři, jsou podle všeho Němci, Dieter a Weizsäcker, z roku 1989, tak tady upozorňují, že by vládám pomohlo, aby se seznámily s těmi demografickými trendy. Tak zatímco analýzy budoucích trendů se staly v průběhu doby celkem sofistikované, tak porozumění dlouhodobým trendům zůstává ze strany vlád omezené. A to je přesně ten problém. To tady vidíme i na Fialově vládě.

Mimochodem jedna z neznámých veličin je budoucí vývoj střední délky života. Bude očekávaná délka života stále růst lineárním způsobem, Jak se to stalo v průběhu 20. století? Bude se zvyšovat navěky? To jsou ty otázky. Nebo bude střední délka života konvergovat k nějakému v uvozovkách přirozenému hornímu biologickému limitu? Někteří tvrdí, že délka života již více či méně dosáhla toho horního limitu.

Někteří odborníci rovněž říkají, že je rovněž obtížné předpovídat budoucí vývoj porodnosti. Bude plodnost klesat donekonečna? Třeba pod jedno dítě na jednu ženu v reprodukčním věku? Nebo se udrží na současné hladině? Nebo se dokonce vrátí nad 1,5? Tady my víme, že je potřeba mít tu porodnost přes dvě děti na matku, abychom nevymírali. Tady odborníci upozorňují - Bezděk, Kreidl, Dybczak - že dokonce malá změna plodnosti může v budoucnu vyvolat velké rozdíly ve struktuře populace, což by změnilo očekávanou fiskální bilanci. Tuto nejistotu zohledňují projekce populace, které vytvářejí demografové, když počítají s nízkou, střední, či vysokou variantou vývoje plodnosti, porodnosti či očekávané délky života.

Populační prognózy z dílny Evropské unie, OSN či OECD jsou často a zásadně revidovány. Například populační projekce OSN se pro jednotlivé země dosti zásadně mění a liší od údajů publikovaných před několika lety. Tabulka IV.1 - já se k té tabulce pochopitelně ještě podrobně vysvětlím - přináší předpoklad OECD o vývoji plodnosti a střední délky života pro muže a ženy do roku 2050. Vzrůst střední délky života se předpokládá u všech pozorovaných zemí. U plodnosti je překvapivé, že se u některých zemí předpokládá růst, u jiných pokles, ale celkově plodnost prognózy roste. Zřejmě sehrají svou roli migranti.

Když se podíváme na předpokládanou plodnost a střední délku života, tak je to zajímavé, protože třeba v Austrálii měli v roce 2000 1,72 dětí na ženu a je tam pokles, že v roce 2050 je predikce pouze 1,56 dětí na ženu. Přičemž zajímavá je i ta střední délka života, kdy v roce 2050 je tam značný nárůst střední délky života, kdy v Austrálii zatímco v roce 2000 byl průměrný věk dožití u mužů 76,7 let, tak v roce 2050 už má být průměrný věk 82,6 let. A u žen v Austrálii, ale hned už se dostanu do Evropy, jenom že to mám od A, tak to mám první v pořadí, tak střední délka života u žen byla v roce 2000 82,2 let, ta průměrná, a průměrná délka života, která se predikuje v roce 2050 u žen v Austrálii, je 87,8 let.

No a teď mě samozřejmě zajímá Japonsko, Česká republika. Rakousko tady mám, ať jsme někde v sousedních zemích. Takže v Rakousku, zatímco v roce 2000 v Rakousku připadalo na jednu matku 1,31 dítěte, takže opravdu hodně málo - mimochodem Česká republika 1,14, což je samozřejmě tristní vizitka těch vlád, toho, jak se tady nepodporuje to, aby se lidi nebáli mít děti, tak v roce 2050 je predikce 1,5 v České republice, no a v Rakousku to má stoupnout taky na 1,5. Takže samozřejmě je to všeobecně problém. A průměrný věk dožití v České republice u mužů v roce 2000 71,5 roku a 2050 to má 75,2, tak to moc nestoupá. No, tak tady vidíme aspoň svoji budoucnost. Ženy mají v České republice průměrný věk dožití - v roce 2000 byl 78,4 roku a ženám to stoupne v roce 2050 na 81,5 roku. Tak v průměru o šest let déle se dožívají české ženy než muži. Takže v podstatě vidíme, že ten trend není nějaký úplně optimální. Samozřejmě já tady mám kompletní tabulku, ale nebudu to tady zbytečně teď předčítat celé.

Předpovídání velikosti populace vyžaduje předpoklady o plodnosti budoucích párů a o jejich délce dožití. Takové předpoklady se v minulosti ukázaly jako mylné. Míra populačního růstu může vzhledem k migračním tokům klesnout, stejně jako stoupnout. I když celková populace ve světě stále roste, může se v některých geografických oblastech, například v Evropě, zmenšovat. Ale na tom není prý nic dramatického ani katastrofického, je to názor nějakého Simona z roku 2006, ekonom. A varováním je, že při určitém populačním vývoji by mohlo být v roce 2050 v České republice například 8 milionů, na Slovensku 4,5 milionu lidí, ale neznamená to tragédii. Strach, že by byl kvůli tomu národ chudší, je zbytečný. Mezi velikostí populace a HDP na obyvatele není žádná přímá úměra. Jednotlivce nemusí až tak zajímat, zda v jeho zemi žije 4, 8 nebo 10 milionů spoluobčanů. Obavy z možného poklesu tempa hospodářského růstu či blahobytu ve stárnoucích společnostech nepramení ani tak z faktu, že přírůstek populace může být záporný, jako spíše z nepříznivě vyvíjejícího se poměru mezi ekonomicky aktivní a neaktivní populací. Je proto žádoucí podívat se blíže na věkovou strukturu populace a dát ji do souvislosti s tvorbou produktů v národním hospodářství.

No a pojďme dál. Země s nižší úrovní porodnosti musí počítat se slabším ekonomickým růstem. A pořád mluvím o důchodech, pořád tady mluvím o důchodech, pořád mluvím o tom, co vy tady navrhujete, že chcete okrást všechny příjemce důchodů. Protože je potřeba se na to podívat kompletně, ne že vy okradete lidi o důchody, legislativní nouze a šlus. To teda ne. S tím my nesouhlasíme. Ani s tím, že okradete důchodce, ani s tou vaší legislativní nouzí, že na to ještě pospícháte navíc, to ne. Takže proto se vám snažím vysvětlit, co k tomu vede, aby byly udržitelné důchody, aby byly důstojné důchody, a pak nemusíte tady předvádět ty vaše návrhy, s tím, že chcete okrást důchodce, a ještě v legislativní nouzi to tlačíte, aby to bylo co nejdříve. Takže mluvím od začátku k věci přesně v souladu s jednacím řádem.

Takže země s nižší úrovní porodnosti musí počítat se slabším ekonomickým růstem. Ve většině evropských zemí dojde k poklesu počtu pracovně aktivních, a proto ke zpomalení hospodářského růstu. Dopad na HDP na hlavu však není jednoznačný. Blahobyt na obyvatele by nemusel klesnout vůbec, pokud veřejná politika nezareaguje prudkým zvýšením daňové zátěže, říká ekonom Prettner, 2013. To znamená nezvyšovat daňovou zátěž, aby ta věta vyzněla správně, nezvyšovat, ale vy chcete zvyšovat daňovou zátěž. Vy chcete snižovat životní úroveň občanů. S tím my taky nesouhlasíme.

Právě z hlediska toho demografického stárnutí se poměrně hodně hovoří o té rozpočtové udržitelnosti, té fiskální udržitelnosti. A tady samozřejmě existuje řada studií předpovídající vývoj důchodových výdajů a jejich podíl na HDP. Ve většině evropských zemí hlavní zdroj příjmů důchodců pochází od vlády. V některých zemích, například ve Spojených státech, v Británii - ale o tom jsem hovořil, když jsem vám tady vysvětloval, jaký je důchodový systém například v Británii, abyste měli porovnání, neříkám, že se tam máme inspirovat, ale aby byla kompletní informace - tak se příjem důchodců odvozuje ze zdrojů veřejných i soukromých. A vzhledem k menšímu spoléhání se na stát pak současná úroveň veřejných penzí by za jinak stejných podmínek byla v těchto zemích menší než v kontinuální Evropě. A my nechceme, aby byly menší penze. Takže to jsem tady dával jenom jako to srovnání, že zrovna ty Spojené státy, Velká Británie, tam je to ta kombinace těch veřejných a soukromých zdrojů, ale to neříkám, že to tak má být, my naopak chceme ty státem garantované důstojné penze, to, co chce SPD. A ty řekl bych pochmurnější prognózy vývoje veřejných financí vychází obvykle z výpočtu takzvaného indexu či poměru závislosti, který ukazuje podíl ekonomicky neaktivních k osobám v produktivním věku, což je 20 až 65 let. A z těchto prognóz vyplývá, že index závislosti starších se ve všech zemích do roku 2050 zvyšuje. Samozřejmě nejvíc je to vidět v Japonsku, kde je tuším dokonce nejvyšší průměrný věk dožití z těch velkých národů, když nepočítáme nějakou zemi jako Andorra a takovéhle, kde je opravdu těch lidí hodně, ale rovněž Španělsko, Itálie, Polsko, Portugalsko, ale i Česká republika.

Celkový počet závislých je širší množina. Když ekonomicky řeknu, co to tady znamenají ti takzvaní závislí, to je ekonomický pojem. To není, že já tady říkám, že je někdo závislý. A vedle té skupiny těch seniorů do toho patří mimochodem i děti do 14 let. A v demografii je závislost odvozená od ekonomické aktivity. Takže index závislosti představuje zatížení ekonomiky primárně vyplývajícího z možnosti či nemožnosti osob určitého věku podílet se na tvorbě produktu. Indexy závislosti vyjadřují věkové rozložení populace, nikoliv skutečnou ekonomickou závislost. Některé děti či důchodci se například podílejí na pracovní síle.

Samotný pojem závislost je však relativní, protože když sedmdesátiletý člověk má vlastní byt, řídí auto, sám si nakupuje a vaří, pomáhá s vnoučaty, angažuje se ve společenských aktivitách, je samozřejmě otázkou, na kom a na čem je vlastně, v uvozovkách, závislý. Ale znova říkám, já to tady nehodnotím, já tady cituji ekonomy. Malé děti se rovněž spoléhají ve všech svých potřebách na ostatní, o nich se ale nemluví. Všechny děti potřebují samozřejmě dlouhodobou péči doma. To je jasné.

A jaký je z toho závěr? To je důležité. Tady jasně konstatují i odborníci, že teze, že stárnoucí populace představuje zátěž, zatímco mladší populace je nadějí pro úspěšný rozvoj, je jednostranná. Takže je potřeba odmítnout tuto tezi. A to jsem slyšel dokonce... to vidím někdy na Facebooku, mně je z toho úplně na zvracení, z toho, jak někteří lidi - tam vidím příspěvky, naštěstí málo - kteří se velmi řekl bych neadekvátně vyjadřují na adresu starých lidí, na adresu seniorů. To ne! Všichni budeme jednou staří. Proto SPD chce, abychom zajistili důstojné životy všem seniorům. Nelze to takhle říct. A vidíte, že i tady to vyplývá z těch odborných analýz, že jsou to jednostranná vyjádření. A my, přesně jsem rád, že to tady můžu citovat, že naopak senioři, důchodci jsou pevnou součástí naší společnosti a SPD je bude podporovat, tak jako všechny slušné občany.

Čísla v tabulce dvě nabízejí jiný pohled. No, tu tabulku, mám ji tady, ale snad jenom ústně. Ačkoli Afrika je kontinentem s nejmladší populací, její celkový index závislosti je poměrně vysoký. Tak ono s nejmladší, to už jsme si řekli, tam je to také otázka věku dožití, samozřejmě, a i té vysoké porodnosti zároveň. Ale to už jsem tady říkal. Její celkový index závislosti je poměrně vysoký, a pohybuje se dokonce nad světovým průměrem. Je tomu tak? proto, že na tomto kontinentě se rodí velké množství dětí, které jsou závislé. To je samozřejmě problém, ta demografická křivka naopak v Africe, protože samozřejmě, když se někdo chová neodpovědně a pak ty děti není schopen uživit, tak to je prostě taky potíž. Je to samozřejmě potíž a říkám to politicky nekorektně na rovinu. A zase už tady budou od nějakých politických neziskovek a sluníčkářů, už zase budou útoky na Okamuru, že jsem něco řekl. A já si za tím stojím. Prostě výsledkem je tady potom taky... ty problémy budou eskalovat i ohledně migrace z afrických a dalších zemí, (nesrozumitelné) rozvojových zemí. Tady se české rodiny chovají odpovědně, pak jim tady vláda vezme peníze ještě, no a tady Evropská unie podporuje neřízenou migraci z Afriky a z Blízkého východu, kde se odpovědně nechovají. Tady česká rodina zvažuje, jestli uživí děti, vláda jim ještě hází klacky pod nohy, no a tam neuvažují nad ničím, a výsledkem je samozřejmě tenhle stav. A je potřeba si to říct. My tady nejsme schopni financovat celý svět, zvlášť když se lidé chovali neodpovědně. Pro nás, SPD, je na prvním místě český občan a podpora českých občanů.

Ve věkové struktuře dochází k substitucím. Zvýšení počtu starších osob je doprovázeno snížením podílu dětí, což sice zvětšuje index závislosti starších, ale za to snižuje index závislosti dětí. Pokládáme za přirozené, že kojenec je bezmocný, prakticky závislý na svých rodičích a jeho závislost se pomalu snižuje. Tento nepoměr mezi zdůrazňováním závislosti starých a podceňováním závislosti mladých je jedním z důvodů strachu ze stárnoucí společnosti. Ale zbytečného strachu. Je to potřeba řešit, ale Fialova vláda to samozřejmě vůbec neřeší.

Výpočty takzvaného indexu závislosti jsou dány konvencí. Když budeme počty aktivních vypočítávat jako podíl například 15 až 68 nebo dokonce 15 až 70, dostaneme jiná čísla. Poměr důchodců a pracovně aktivních je proměnná, kterou se dá hýbat. Ačkoliv poměr závislosti, kde bereme v úvahu děti, hendikepované a nezaměstnané, je daleko vyšší než prostý poměr závislosti starších, ekonomicky se dosud nezhroutili.

No tak teď se pojďme podívat, abychom si to řekli - a pořád tady mluvím o těch důchodech samozřejmě - a co s tím? Vidíte, že tady je potřeba vládu poučit, protože vy to stejně dělat nechcete a nebudete, s vámi to je, jako když hází se hrách na zeď, tak se podívejme na fenomén lidského zdraví z hlediska právě důchodů a z hlediska toho, o čem tady jednáme.

Podle toho, jak se bude vyvíjet střední délka života a zdravotní stav populace, bude se zvyšovat i zaměstnanost, protože lidé budou ochotni a schopni pracovat i v pozdějším věku. Pokud se bude střední délka života zvyšovat a zdravotní stav starších, řekněme sedmdesáti, se bude zdokonalovat, naše hranice toho, kdo je mladý či starý, se může posunout. Ale tady bych důrazně zase zdůraznil, že my rozhodně odmítáme zvyšování věku odchodu do důchodu. Naše představa je taková, že lidé v 65 letech, maximálně 65, dostanou důstojné důchody, no a kdo chce zároveň pracovat a přivydělat si, tak ať si přivydělá a pracuje. Ne jako to děláte vy. Vy chcete, aby šli lidi do důchodu v 68 letech, nejvyšší průměrný věk odchodu do důchodu v Evropě by to byl, no a ještě tady dneska je ten vládní návrh, proto tady stojím, abych tomu bránil, že chcete okrást důchodce. To je šílený! Šílený!

Poslední staletí se zdraví našich občanů samozřejmě postupně zlepšovalo. Jsou léky, je zdravotní péče, předtím nebyla, tak s tím, jak zdravotnictví, hygiena a vyšší životní úroveň poráží infekční choroby, žijí lidé déle a lépe. Kvůli tomu také umíráme mnohem častěji na choroby způsobené stářím a životním stylem, hlavně na rakovinu a kardiovaskulární choroby. Vážnými chorobami trpíme méně a zakoušíme menší nebezpečí smrti. Jak žijeme déle, budeme schopni i déle pracovat, říká Lomborg, rok 2006. No ale znova zdůrazňuji, to neznamená - náš názor je na to ten, který jsem řekl.

Fialova vláda chce, aby lidi pracovali do 68, my říkáme, maximální odchod do důchodu 65, jako je teď, a kdo bude chtít pak pracovat, ať samozřejmě pracuje, ať si přivydělá, ale ať už má taky zároveň důchod. Takže i z hlediska důchodů, z hlediska udržitelnosti důchodového systému, samozřejmě, že jsou výdaje na zdravotnictví velkou výzvou. A samozřejmě ty výdaje na zdravotnictví lze předvídat z ekonomického hlediska o něco obtížněji než výdaje na penze. Závisí to na řadě demografických i nedemografických faktorů, a naše porozumění těmto trendům je omezenější než u těch penzí, protože samozřejmě tam je víc faktorů, takže ty analýzy samozřejmě jsou méně vypovídající.

Předpovídání výdajů na zdravotnictví v tom dlouhodobém horizontu jsou složité, protože jsou taženy faktory primárně nesouvisejícími se stárnutím. A čeho jsme tady byli svědky loni? Fialova vláda vzala zdravotním pojišťovnám 14 miliard korun. My jsme upozorňovali, že se zhorší dostupnost zdravotní péče pro české občany, a je to tady. Takže vy jste vzali českým občanům 14 miliard korun ze zdravotnictví a zhoršili jste ještě i zdravotnictví. To znamená, vy chcete okrást téměř 3 miliony příjemců důchodů o peníze, 14 miliard už jste vzali systému zdravotnictví, takže jste zhoršili dostupnost zdravotní péče, no a už to dávkujete dál a dál, už jsem o tom tady mluvil, zvyšovat daně chcete a tak dále. A my jsme proti, SPD je samozřejmě proti.

Pojďme ještě k těm zdravotním aspektům, protože ty je potřeba z hlediska důchodů pochopitelně znát a je potřeba o nich diskutovat. Výdaje na zdravotnictví souvisí více s HDP na hlavu, technologickou úrovní a jinými proměnnými, které ovlivňují lidi všech věkových kategorií. Náklady na zdraví lidí stoupají, jak se blíží smrt, ale v produktivním věku jsou nízké. Stárnutí populace posouvá náklady na zdravotnictví, na zdravotní péči, do pozdějších let života.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pane předsedo, já se omlouvám, ale přeruším vás na chvíli, abych ztišila levou část sálu. Děkuji. Ať můžete pokračovat dále.

 

Poslanec Tomio Okamura: Děkuji. (Předsedající: Prosím.) Děkuji. No vidíte! To jste mě překvapila. (Pobavení.)

Tak období života nejnákladnější z hlediska čerpání zdravotní péče jsou poslední dva roky života, tedy z toho období života, kdy je nejnákladnější z hlediska čerpání zdravotní péče. Přibližně jednu čtvrtinu nákladů na zdravotní péči člověk spotřebuje v posledním roce života. Samotný věk nelze považovat za významnou determinantu národních zdravotních výdajů. Velké rozdíly v demografické struktuře jsou konzistentní s malým nebo žádným rozdílem ve zdravotních výdajích na hlavu. Tabata a Šimoto, 2010. Evidentně japonská analýza.

Dokonce i kdybychom znali délku života v budoucnosti, tato informace by nám mnoho neřekla o vývoji výdajů na zdraví pro starší občany. Nyní je většina lidí v šedesáti čilá a zdravá, takže žijí aktivním stylem a těší se z důchodu. V minulosti tomu tak nebylo. A teď vzniká ta otázka, proto tady o tom hovořím: Můžeme očekávat, že prodloužení délky života bude probíhat v dobrém zdraví, nebo budou lidé žít v horším zdraví? A to zase je potřeba analyzovat z hlediska těch důchodů a udržitelnosti systému.

Mimochodem když už tady máme paní předsedkyni, ale teď smířlivě, paní předsedkyně, vaším prostřednictvím, doufám, že nebudete navrhovat omezení řečnické doby pro poslance třeba na dvakrát pět minut. To by bylo nemilé překvapení, protože já si myslím, že u tak závažného zákona, nebo někdo z vedení Sněmovny, že to doufám nenavrhne, nebo někdo z vládních poslanců, protože já myslím, že je to tak závažné téma, že je potřeba všem poslancům ve Sněmovně nechat čas na to, aby mohli mluvit, jak chtějí. To je můj názor na to. Takže dokud jsem u mikrofonu, tak jsem ještě chtěl vás k tomu vyzvat, když už tedy se naladila trošku pozitivní atmosféra, tak abychom to dokončili. Takže určitě to je moje prosba, to je moje žádost, aby vládní koalice nenavrhla omezení řečnické doby žádného poslance, protože mluvíme o tom, že chcete ponížit důchody. Vláda chce, my jsme proti, téměř 3 milionům občanů, a to není legrace. To není legrace! A já si myslím, že to je tak vážné téma, že by všichni poslanci měli dostat plný prostor se vyjádřit. A o to jsem vás chtěl požádat. A budu pokračovat. A bude to trvat dlouho. Samozřejmě. Ale také ten návrh se týká skoro 3 milionů lidí, které chcete připravit o zákonem dané peníze. To není jen tak. To není jen tak! Není to jen tak. Takže je potřeba, aby veřejnost se plně dozvěděla o vašem návrhu, tím myslím vládním, protože vy si za ním stojíte, a zase také o tom, jak opozice to vidí, že my nechceme, aby byli důchodci okradeni o ty slíbené peníze. A k tomu je potřeba dát podle mě legitimní prostor, protože se to týká skoro třetiny občanů České republiky a s rodinami téměř všech tím pádem.

Takže budu pokračovat. Existuje dobrý důvod věřit, že čím žijeme déle, tím méně jsme v průměru nemocní. Jak jsme se smrtí bojovali stále úspěšněji, docílili jsme většího rozšíření nemocí bez smrtelných úrazů. Nyní si nemoci mnohem více uvědomujeme a lékařská věda zjišťuje řadu nových, zvlášť nervových chorob, o kterých lidé neměli ani tušení dříve. Celkově však s prodlužováním života v rozvinutých i rozvojových zemích jsou lidé stále zdravější. A znovu říkám, mluvím o těch důchodech. Mluvím, proč ta legislativní nouze, jako je to úplně mimo realitu, i ten váš návrh, ten vládní návrh, myslím tady vlády. Takže prostě já vám říkám, že proto tady už o tom mluvím, teď se blížím, už vlastně mluvím skoro sedm hodin, ale ještě nehodlám končit pochopitelně, ale chtěl jsem jenom říct, že dávám tady kompletní pohled na to, že lze řešit udržitelnost důchodového systému, aniž byste okrádali jako vláda, aniž by vláda okrádala důchodce o slíbené peníze, a naopak můžeme důchodcům ještě přidat. Naopak ještě můžeme důchodcům přidat. A tady je potřeba zhodnotit všechny faktory - zdravotní jsou tam aspekty, jsou tam sociální aspekty. Proto o tom tady hovořím. Takže ne že mluvím tady o nemocích a o zdravotnictví, všechno je to o těch důchodech pochopitelně. Takže samozřejmě čím budou lidé déle žít a mít méně dětí, budou více investovat do vlastního lidského kapitálu, tedy i lidského zdraví, říká Lomborg, 2006. Jak lidé bohatnou, cení si zdraví více a chtějí spotřebovávat více zdravotnických služeb, zatímco rozvoj technologie u některých nemocí pomáhá snížit náklady léčby, například očkování, u jiných však náklady zvyšuje.

Ačkoliv evropská populace stárne, je současně mimořádně zdravá. Tento faktor je klíčový pro konkurenceschopnost, protože dnešní hospodářský růst... Já bych možná poprosil o klid, jestli můžu, kolegové, protože já už nechci moc zvyšovat hlas, víte?

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Já bych také poprosila. Já tedy na to navážu, zrovna kolegy z vašeho klubu, pana poslance prosím jmenovitě. Jeho hlas je takový hřmotný.

 

Poslanec Tomio Okamura: Ano, ano, právě proto jsem to řekl tady sám už.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Tak můžete pokračovat. Prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Teď jste mě trošku doplnila nad rámec. No dobrá. (Pobavení.) Takže dobré.

Ačkoliv evropská populace stárne, je současně mimořádně zdravá. Tento faktor je klíčový pro konkurenceschopnost, protože dnešní hospodářský růst je tažen spíše lidskými než fyzickými zdroji. Střední délka života je vynikající proměnná jak pro obecné zdraví, tak jeho ekonomický potenciál. Vyhlídka na delší život podporuje investice do vzdělání a znalostí, a tak podporuje produktivitu. Zdraví znamená bohatství. Generace dnešních Evropanů je fyzicky robustnější a vzdělanější než kdykoliv předtím. Evropané proměnili získaná léta života ve volný čas. Ve Francii vzrostla střední délka života od roku 1960 o osm let, ale důchodový věk ve stejné době poklesl o sedm. Mezi lety 2070-2004 se délka důchodů zvýšila v Německu o devět let, ve Španělsku o deset let. Z hlediska evropské historie říkají ekonomové Bloom, Köning a Fink, že starší lidé jsou v podstatě historicky nejzdravější a mají vlastně v podstatě nejvyšší životní úroveň, což samozřejmě ve srovnání se středověkem a podobně, ale to znamená, že tu životní úroveň my chceme udržovat a chceme ještě zvyšovat samozřejmě. To neříkám proto, že bychom měli tady stagnovat. Tady jenom cituji ekonomy.

A co by to mělo znamenat pro politiky, tahle situace? Veřejná politika by měla tady podle autorů, taky opět jsou to západní ekonomové, tak by se měla populačnímu vývoji přizpůsobit, nikoliv se jej snažit měnit. Samozřejmě tím, jak se zvyšuje průměrný věk dožití, tak se otázka dlouhodobé rozpočtové udržitelnosti dostala do politické agendy a vlády samozřejmě mohou na stárnutí populace zareagovat různými způsoby. Samozřejmě jednou z variant, ale to v České republice není pro SPD tématem, je zvyšování daní. Ale český rozpočet má, může osekat zbytné výdaje, ale Fialova vláda to prostě nechce udělat. To je ten problém. Takže tady není potřeba zvyšovat daně v České republice. Samozřejmě... A to je tady. Vláda může ušetřit, přesně. Vláda může šetřit, šetřit na zbytných výdajích. To ale vláda nedělá. Otázkou je, a to tady správně říkají ekonomové, že je sporné zvyšovat daně, protože by to znamenalo vyšší daňové zatížení na osobu v produktivním věku, a to i tady ekonomové rozporují, že to nemusí být ten správný model samozřejmě. A my si myslíme, že to právě není ten správný model, že tady jsou v České republice ještě úspory v systému. Ale v systému právě na těch zbytných výdajích. Ale už jsem o tom mluvil asi před pěti šesti hodinami v úvodu svého projevu.

Jinak samozřejmě to stárnutí populace, to je zajímavá pasáž. Že stárnutí populace nemá jen negativní dopady na rozpočty. Protože je zase na druhou stranu méně žáků ve školách, umožňuje to snížit celkové náklady na školství, méně žáků umožní snížit počet tříd a tak dále, a tak dále. Ušetřit provozní investiční výdaje. Ale já si myslím, že bychom měli naopak nastartovat tu prorodinnou politiku, takže to je jenom jako mimochodem, tady to zmiňují. To je vlastně ta situace.

A samozřejmě nejobjemnější v rámci debaty o vlivu stárnutí populace na veřejné finance je důchodová reforma. A o tom tady celou dobu hovoříme. Vy jste ji nepředložili. Jediné, co jste předložili, Fialova vláda, je, že chcete okrást důchodce o slíbenou valorizace. A s tím SPD zásadně nesouhlasí samozřejmě, my chceme, aby důchodci dostali slíbené peníze. Naopak, my chceme ještě zvyšovat důchody. Takže samozřejmě s tím my nesouhlasíme. A platí, že ve většině evropských zemích jsou dnes důchody financovány průběžně. Jsou založeny na principu, že důchody současných penzistů platí průběžně dnešní pracovní síla. To, že samozřejmě s tím proměňujícím se věkem dožití, tak průběžně, logicky nějakým způsobem je potřeba měnit i ty parametry toho důchodového systému. No ale to už je ta debata, jakým způsobem, aby to zajistilo důstojné důchody, nikoliv aby to bylo tak, jak navrhuje Fialova vláda, že chcete okrást o slíbené důchody všechny příjemce důchodů. To je prostě špatně. O tom jsme tady v podstatě už kompletně hovořili.

Teď samozřejmě bych tady mohl rozebrat ještě ten demografický vývoj. Že třeba zastánci fondového systému, to byl třeba pan Kalousek, tak podceňují pozoruhodnou pružnost toho průběžného systému při nepříznivém demografickém vývoji, na což upozornil ekonom Cipriani v roce 2014. Všechny studie správně ukazují, že počet důchodců k produktivnímu obyvatelstvu bude v příštím desetiletí stoupat. Počet důchodců se bude zvyšovat v souvislosti s prodlužováním lidského věku a klesajícím počtem živě narozených dětí. Ale dopad tohoto vývoje na průběžný systém není správně analyticky vyhodnocen. To už jsem hovořil, že tady dokonce správní ekonomové říkají, nebo to je zajímavé, to je potřeba si říct, že demografický problém je zveličován a zneužíván k tlaku na destrukci průběžného důchodového systému. No to přesně předvádí Fialova vláda a někteří komentátoři, kteří jsou na straně Fialovy vlády.

Znovu to přečtu. Demografický problém je zveličován, zneužíván k tlaku na destrukci průběžného důchodového systému. A to je potřeba si zopakovat. Ty důstojné důchody lze udržet samozřejmě, ale je potřeba prostě osekat ty zbytné údaje, které občanům nic nepřináší, což vláda Petra Fialy rozdává od Ameriky po Ukrajinu, po Brusel, platíte nesmysly, a pak nejsou samozřejmě peníze na naše občany. A dostáváme se do rekordního deficitu, to už jsem říkal v úvodu svého projevu, že vláda Petra Fialy je v podstatě ohledně toho zadlužování, toho trendu zadlužování v třetím čtvrtletí loňského roku, to jsou ty poslední údaje Evropského statistického úřadu, Eurostat, tak je nejhorší v celé Evropě, nejhorší v celé EU. To je samozřejmě problém.

A co se týče... zohledníme-li prodlužující se průměrnou délku dožití a posouvání věku odchodu do důchodu, která se v posledních dvaceti letech plynule prodlužuje o tři měsíce za rok, pak by poměr počtu lidí v produktivním věku na jednoho člověka v důchodovém věku klesl v příštích šedesáti letech podle demografických propočtů v České republice jen nepatrně, z 2,9 : 1 na 2,8 : 1. Problémem je, že dosavadní propočty většiny ekonomů z hlediska udržitelnosti průběžného systému vycházely ze zakonzervování věku pro odchod do důchodu v roce 2032, přičemž v prognóze deficitu průběžného systému se pouštěly daleko za tento horizont.

Dále je tady docela zajímavá věta, že řešit důchodový problém pomocí dalšího zavádění druhého pilíře snížením odvodů do prvního pilíře naráží na vážná úskalí. Skutečná reforma by neměla vytvářet důchodové schodky, ať už explicitní, nebo implicitní. Ale o tom už jsem tady asi dvakrát hovořil. To je samozřejmě potřeba mít na zřeteli. A znova říkám, že SPD samozřejmě trvá na tom, aby stát zajistil lidem důstojné důchody, aby to bylo státem garantované.

Když to shrnu, to téma stárnutí populace z hlediska té udržitelnosti důchodů, tak tady i ekonomové jasně píší, že stárnutí populace bychom se neměli bát. Je důsledkem toho, že lidé plodí méně dětí, o tom už jsem hovořil, a dožívají se vyššího věku. Obě tato fakta svědčí o blahobytu, nikoliv o chudobě či hrozící katastrofě. Ale je třeba s těmi informacemi samozřejmě pracovat a důchodové systémy je třeba reformovat. Zdravotní systémy se musí přizpůsobit. Takže dokonce tady i autoři této knihy vyzývají k tomu, doslova říkají - cituji: "Přestaňme to líčit jako nadcházející zkázu." Prostě je to přesně v souladu s tím, co říká SPD. Příjemci důchodů, my si jich vážíme, plně je podporujeme. Ale to, co tady dělá s nimi Fialova vláda, že jste je hodili přes palubu a chcete jim snížit slíbené důchody, to prostě je odporné. Vy děláte z těch důchodců někoho, kdo tady snad překáží nebo co. Já se vám tady snažím vysvětlit, že to tak není. Důchodci jsou důležití, všichni budeme jednou staří, a my je plně podporujeme. Podporujeme jak invalidní, starobní, vdovské, tak sirotčí důchodce. A všem vy chcete vzít peníze teď od června a my jsme proti. Tady dokonce autoři říkají a mluví poměrně otevřeně v tomhletom. Lidé... ale to tady vzbuzuje ten strach, vzbuzují někteří politici, lidé se obávají stárnoucí společnosti, protože je krokem do neznámého a protože žijeme v kultuře posedlé mládím. Obavy jsou však neopodstatněné. Takže je to tak. A soudci neodchází do důchodu před 70. lety a politici, herci, vědci a spisovatelé často plodně pracují až do své smrti. Samozřejmě, není to manuální práce. To je něco úplně jiného. Je tady příklad toho, že není potřeba říct, že někdo je příjemce důchodu a že je snad nějakou přítěží. Není. Není.

Chceme jenom říct, že samozřejmě platí, že penzijní systém je potřeba reformovat, to určitě, ale názory na tu reformu, jak jsem sdělil, tak jsou samozřejmě velmi různé. My chceme důstojné důchody, chceme důstojné stáří, chceme, aby zdravotně postižení spoluobčané měli důstojné důchody, vdovci, sirotci, a vláda chce jim peníze vzít. Takže ona není reforma jako reforma. S tou vaší zásadně nesouhlasíme, no tak to není reforma, ale prostě to jsou úplně asociální, my to prostě nemůžeme. My naopak chceme tu reformu tak, abychom se přibližovali k tomu Německu. To jsme si tady jasně řekli. Tady ekonomové upozorňují, že v případě rozumné obezřetnosti by se v bohaté společnosti mohla individuální finanční situace zlepšit napříč generacemi. Se stacionární populací nemusí HDP růst tak svižně, ale kvalita života HDP na hlavu se přesto zvyšuje. No, tady jsou upřímná slova.

Starší generace bývá téměř obviňována za to, že žije déle, místo abychom jí gratulovali. No to tady bohužel předvádí Fialova vláda. Berete důchody lidem, od června chcete snížit zákonnou valorizaci, kterou mají ze zákona, lidé se na ni těšili, vy je chcete okrást o ty peníze, a tím vlastně říkáte, že důchodci nejsou potřeba. My tomu tady bráníme, my chceme, aby se navyšovaly důchody. Příliš se zdůrazňují ve společnosti náklady stárnutí populace a úplně se přehlížejí možné přínosy. Stárnutí populace by mělo být vnímáno nikoliv jako krize, nýbrž jako proces, který vytváří nové příležitosti. Stárnutí je nevyhnutelné, ale pokud se příliš staráme o stárnutí, ztrácíme čas na jiné věci, říkají tady jasně západní ekonomové.

Takže mimochodem - to je taky hezký závěr - je pozoruhodné, že spokojenost s životem roste s věkem. Spokojenost seniorů s životní úrovní - když opravdu mají na Západě ty důstojné důchody, o tom to je, to tady v Čechách ale není a Fialova vláda to chce ještě zhoršit - tak když senioři mají spokojenost s životní úrovní, zdravím, osobními vztahy a bezpečností, tak ta spokojenost je prý paradoxně vyšší, je tady napsáno, u starších lidí než u lidí ve středním věku. Takže můžeme mít spokojené lidi, když budou mít zajištěné důstojné životy.

Takže znovu, stárnutí populace nemusí být tragédií, ale požehnáním. Starší pracovníci mohou být vysoce motivovaní, v řadě oblastí i produktivnější než mladší. Ale samozřejmě třeba u manuálních profesí není možné, aby si člověk v 68 hledal manuální práci, a kdo ho zaměstná samozřejmě. Takže jasně říkáme, že strop je 65 let pro odchod do důchodu, a odmítáme tyhlety asociální návrhy Fialovy vlády.

Takže starší populace bude mít řadu výhod, které mladší nemá. Bude se u nich vyskytovat méně zločinů, protože nejvíce zločinů páchají mladší podle této studie, této knížky. Společnost bude politicky stabilnější, protože staří s životní moudrostí jsou méně náchylní k revolucím. No to jsou tady nějaké závěry, ale já jenom cituju obsah té knihy. To nejsou názory Okamury, ale je pozoruhodné si takhle tady říct závěry odborníků. Lidé budou žít déle než v minulosti, budou mít zdravější život, budou vzdělanější ze svých zkušeností, s vyšší produktivitou, budou se těšit lepší technologii. Stárnutí nemůže tento základní pozitivní trend zvrátit, spíše paradoxně naplnit. Takže prodloužení střední délky života ve většině společností v průběhu posledního století je nejúspěšnější pokrok, jaký naše planeta zažila, a měli bychom si ho vážit.

Proč vám to říkám? Abyste neházeli důchodce přes palubu, jako jste to udělali. Ještě máte šanci stáhnout ten váš zákon. Já jsem navrhl už tady zrušit legislativní nouzi. Bude se o mém návrhu hlasovat po obecné rozpravě. Vyzývám vládu, ať stáhne tenhle asociální návrh zákona, kterým chce okrást všechny důchodce v České republice. Snažím se vám vysvětlit všechny tyhle aspekty.

Takže krátce řečeno, stárnutí populace nepředstavuje nějaký důvod pro nějakou paniku, pro nějaké špatné nálady. Naopak, prodloužení střední délky života a s tím spojený zdravotní standard by se měl vítat jako jeden z nejobdivuhodnějších úspěchů lidstva. Takže takhle my bychom chtěli, aby to vláda viděla pozitivně. Ale vy to vidíte naopak, vy naopak důchodcům berete peníze. Ale i těm sirotkům, i těm vdovám, prostě všem, invalidům, nejenom starobním důchodcům. To je prostě úplně neuvěřitelné, co tady vláda předvádí. Takže já jsem chtěl říct, že v podstatě to, co vy tady navrhujete, tak si myslím, že je opravdu mimořádně asociální. Je to samozřejmě mimořádně nepřijatelné, že navrhujete okrást téměř 3 miliony příjemců důchodů, všech důchodů v České republice, o zákonem garantované peníze. Retroaktivně dokonce, poté, co 10. února Český statistický úřad vyhlásil míru inflace, tak podle stávajícího zákona měli všichni příjemci důchodů automatický nárok na valorizaci. Vy jste si 15. února udělali vládu, takže retroaktivně jste rozhodli o tom, že okradete důchodce o jejich důchody. Přičemž znovu zdůrazňuji, že už predikce té inflace už vloni na podzim, vloni v zimě před tím únorem, byly jasné, že ta inflace bude vyšší. Takže vy jste to mohli dát do státního rozpočtu na letošní rok, ale nedali. Takže to je série chyb a pochybení na straně vlády Petra Fialy. Teď ve finále jste si vzali jako rukojmí všechny důchodce v České republice a chcete je okrást o peníze. Je to pro nás nepřijatelné a SPD a celý náš poslanecký klub budeme dělat všechno pro to, aby ten váš asociální návrh neprošel.

Děkuju za pozornost a samozřejmě jsem se svými vystoupeními neskončil, protože když se podívám tady do rozpisů, tak to je vlastně teprve první moment, kde vystupuju. A následně zde vidím jedna, dva, minimálně dalších pět až šest prostorů, abych vystoupil. Takže si myslím, že si ještě mé vystoupení zrecyklujeme a já budu dál ze všech sil hájit všechny příjemce důchodů proti asociální Fialově vládě. Takže jsem mluvil něco přes sedm hodin, ale ještě jsem neskončil. Děkuju. (Potlesk v celém sále - i z pravé strany.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Nyní je s faktickou poznámkou v reakci na dané vystoupení přihlášen pan ministr Jurečka, ale nevidím, že by byl přítomen. Takže jeho přihlášení k faktické propadá. Pan poslanec Nacher je přihlášený taktéž s faktickou, ale opět jej nevidím v sále. Proto se dostáváme k přihlášeným. S přednostním právem je přihlášena paní místopředsedkyně Dostálová.

Než se dostaví k pultíku, zkusím načíst všechny omluvy, které mezitím došly. Cogan Josef od 14 do 15 hodin bez udání důvodu, Jakob Jan od 14 do 15 hodin z pracovních důvodů, Kohajda Michal od 15 do 17.30 hodin z pracovních důvodů, Mračková Vildumetzová Jana od 18 do 22 hodin z rodinných důvodů, Oulehlová Renata od 15.40 hodin z rodinných důvodů, Rais Karel od 13 hodin ze zdravotních důvodů, Špičák Julius z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Válková Helena od 16 hodin ze zdravotních důvodů, Černochová Jana od 19 hodin z pracovních důvodů, Rakušan Vít od 12 do 16 hodin z pracovních důvodů a Šalomoun Michal od 20 hodin do šesti hodin ráno z osobních důvodů.

Nyní tedy vystoupí paní místopředsedkyně Dostálová a následuje pan poslanec Radim Fiala, s přednostními právy. Prosím, máte slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, nacházíme se ve stadiu potvrzení trvání stavu legislativní nouze. Já jsem přesvědčená o tom, že za vládu České republiky je odpovědný pan premiér. Proto bych velmi ráda požádala pana premiéra, aby vystoupil a zdůvodnil vyhlášení stavu legislativní nouze. Samotná legislativní nouze může být vyhlášena za mimořádných okolností, kterými jsou, když jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu, nebo když státu hrozí značné hospodářské škody. Pane premiére, mě by zajímalo, která z těchto tří situací podle vás nastala.

Dovolte mi, abych Sněmovně připomněla jednu věc, a to je to, že tento případ vyhlašování stavu legislativní nouze se liší od těch, které jsme tady měli v minulosti, a liší se zcela zásadním způsobem. Dovolte, abych vám připomněla, že když jsme ve stavu legislativní nouze schvalovali například takzvané covidové zákony, tak to schválení tehdy bylo napříč politickým spektrem ve Sněmovně. To znamená, je evidentní, že při rozhodování o stavech legislativní nouze existovala ve Sněmovně široká shoda na tom, že se prostě uznaly ty důvody, proč mimořádný režim projednávání zákonů zvolit. To je samozřejmě pochopitelné, protože jsou situace, jako jsou povodně nebo pandemie a podobně, kdy Sněmovna žádnou velkou debatu nemusí provádět a existuje široká shoda mezi opozicí a koalicí, že je možné zásadně zredukovat proces přijímání některých rozhodnutí zákonů, protože vidíme, že se na nás něco valí a že tady skutečně hrozí nebezpečí z prodlení.

Ústavní soud říká, že to, co je pro něj zcela zásadní, je to, aby o stavu legislativní nouze rozhodovala v konsenzu koalice i opozice a aby ve Sněmovně nebyla žádná výrazná majorita poslanců, jejichž názor by byl nějakým způsobem omezen.

Zatímco v těch minulých situacích jsme měli shodu, že je dobré se s tím vypořádat rychle a že to bude třeba pro zdraví lidí prospěšné, tak tady dnes o tom vedeme spor. Já si myslím, že proto také i z ústavního hlediska je nesmírně nebezpečné v takové situaci, kdy tu není široká shoda, že něco hrozí, kdy si naopak můžeme myslet, že nějakou reformou, změnou zákona, který se snažíte prosadit v režimu legislativní nouze, se vytváří v podstatě hrozba, přesný opak toho, k čemu by to mělo být. A ta hrozba tady je pro dva a půl milionu lidí, dva a půl milionu seniorů a jejich rodin.

Já vám řeknu jeden příklad. Ministerstvo financí se vyjadřuje, že ekonomice státu hrozí v příštím roce recese. Ale to je přece věcí probíhající ekonomické debaty, která se vede všude v Evropě, že příliš rychlé škrty ve státních rozpočtech mohou vést ke zmrazení, zakonzervování, zmrznutí ekonomik. Zároveň se pan ministr Stanjura v Otázkách Václava Moravce vyjádřil, že státní rozpočet valorizaci důchodů v nezměněné podobě unese. To znamená, že je legitimní debata, že tady nejde o žádnou pohromu, natož živelní. To je otázka, že jedním pohybem můžete situaci zkomplikovat, nebo jí naopak pomoci. A to je debata, kterou my potřebujeme vést, a na to nepotřebujeme legislativní nouzi. Ta totiž spíše zabrání tomu, aby se říkaly jiné názory, aby se říkaly alternativy, což je podle mě role parlamentu. Proto já i apeluji na koalici a také na pana premiéra, aby potřebu legislativní nouze řádně vysvětlil. Tady jsme poprvé v jiné situaci, než byly ty minulé. My tady říkáme jasné argumenty. To není jenom o tom, že bychom se tady chtěli vypovídávat na mikrofon. My máme prostě skutečné obavy, formulujeme je i za jiné, jako například za ekonomy, za odbory, za občany této země, a chceme o tom mluvit. My tady zastupujeme velkou část voličů. Nechceme, aby prostor na takovouto zásadní debatu se redukoval, protože důsledky toho poneseme příští roky. Takže já budu doufat, že nám pan premiér odpoví.

Pan ministr financí argumentuje dopadem do veřejných financí. Ale že ho vůbec nezajímá a vůbec se nezabývá tím ani ten předkládaný materiál, jaké dopady má pokus ušetřit nějakých 20 miliard korun do domácností, do některých skupin sociálně nejslabších, do těch, kteří vlastním úsilím svou situaci již nezlepší. A to není jenom rétorika. Tady máme nějakých, jak už jsem říkala, dva a půl milionu důchodců, kteří tímto rozhodnutím budou postiženi. Ví někdo, jak to na tyto osoby, tyto rodiny dopadne? Já vás ujišťuji, že v celé řadě zemí západní Evropy podobně předkládané návrhy dokonce i v dnešní době jsou doprovázeny analýzou toho, jak tyto úspory dopadnou do života těchto lidí. A já jsem se tady ptala pana ministra, říkala jsem mu: pořád mluvíte o stabilitě v rozpočtu, ale v textech, které předkládáte, není žádný ani náznak, ani náznak analýzy, jak toto opatření dopadne do života lidí, kterých se to týká. Ptala jsem se pana ministra, jaká opatření jste už přijali, co jste pro to všechno udělali, že jako první návrh toho, abyste si sanovali deficit státního rozpočtu, saháte na peníze těm nejslabším a nejzranitelnějším.

V té vaší koalici je dokonce jedna strana, která si říká KDU a která říká, že by chtěla být stranou sociální a že by chtěla ve vládě být dokonce stranou, která by byla i sociálně citlivá. Alespoň takto to měli mnozí z vás na billboardech, ať už do Senátu, nebo do Poslanecké sněmovny. Tak já se ptám, jak je tedy možné, že vás nezajímá, že se tady má ušetřit 20 miliard a my to máme ve zrychleném režimu schválit a nikdo netuší, co to s lidmi udělá? Žádná analýza neexistuje. Na analýzu jste si nechali dát výjimku. Takže my se tady bavíme opravdu jako hypoteticky, co všechno, jaké to dopady může mít do těchto sociálních vrstev. Tyto návrhy podobných zákonů v západní Evropě jsou standardně doprovázeny právě analýzami dopadů. Tady prostě nejsou. Znovu opakuji, vy si tady dovolujete předložit Sněmovně zákon, který vůbec nemá vyčísleny tyto dopady. Takže se logicky musím ptát, jestli tedy má vláda vůbec nějakou ambici se zabývat tím, jak to do života těchto lidí dopadne. Znovu se tedy ptám, velmi zdvořile, poslanců za KDU: vy souhlasíte s tím, vy souhlasíte s tím, abychom to skutečně prohnali tímto způsobem, že se tady v podstatě o tom nebudeme bavit, 20 miliard jenom tak, prolétne to tady komínem? A co dál?

Já bych na vás apelovala, že pokud chcete souhlasit s tímto postupem, abyste si dobře zvážili, že jsou tisíce lidí, kterých se tyto zákony týkají. To není jenom text. Není to jenom cár papíru. To jsou věci, které skutečně dopadnou do života našich rodičů. Našich rodičů. Do života seniorů. Každá strana je stranou, která má určitý program, určité ideje, určitá přesvědčení. Ale žádná strana si nemůže myslet, že má pravdu celou a že ji má ve své kapse. Je možné, že se podaří sestavit politickou koalici, která vládne, ale ta koalice by si vždycky měla být vědoma toho, že se pohybuje v politickém prostředí, kde existují také jiné názory. A parlament je místo, kde je právě třeba ty jiné názory slyšet. A u zásadních zákonů, jako je tento, nalézt dohodu napříč politickým spektrem.

Vás tady v koalici sedí 108 a vy všichni nesete a ponesete odpovědnost za to, co odhlasujete. Kdyby byl řádný legislativní proces, kdyby se konaly řádné výbory, protože kdyby bylo první čtení, bylo by to přikázáno výborům, mohlo by se to projednat více, vícero výborů. Vy všichni jste tady mohli polemizovat s tím, co by tam na těch výborech zaznělo jak ze strany koalice, tak ze strany opozice. Kolikrát jsme se už tady přesvědčovali o tom, že výbory jsou skutečně tou platformou, kde se mají příslušné zákony komunikovat. Mohli jste slyšet argumenty, mohli jste slyšet pochybnosti a měli jste možnost se s tím nějak vyrovnat svými argumenty a dokázat, že víte, co děláte, že máte analýzy, které řekněme potvrzují to, proč to navrhujete a co navrhujete. Místo toho volíte cestu omezit tuto debatu, a to tím, že ten zákon proženete v takzvaném stavu legislativní nouze. To znamená, připravíte tento zákon o možnost konání prvního čtení. Je to o tom, že bude pouze druhé a třetí čtení.

Strany pětikoalice šly do voleb s heslem demokracie. To jsme slyšeli opravdu na každém rohu. Vám šlo o to, aspoň jste to říkali, aby v této zemi byla svoboda vyjadřovat se, mluvit, debatovat. Demokracie je diskuse. A parlament je výsostným místem této diskuse. Ale vás podle kroků, které činíte, tato diskuse nezajímá. Já vám chci jenom připomenout, co jste říkali voličům a za co jste dostali hlasy. Vy sami jste říkali, že chcete být ve své politice sociálně citliví. Ve svých programech máte starost o ty nejslabší. Dokonce i pravicové strany říkají, že se chtějí starat o ty nejslabší. A dneska tady navrhujete zákon, který dopadne na dva a půl milionu až tři miliony seniorů, v podstatě na nejchudší rodiny. A nejste ani ochotni to zdůvodnit. Nejste ochotni se ani zamyslet nad tím, co ti lidé budou dělat, jestli máte představu o tom, co je čeká.

Já jenom takovou malou ukázku toho, protože věřím, že i vy máte doslova zaplevelené a zaplavené vaše mailové schránky dopisy od zoufalých seniorů. Mně napsala jedna paní, která říkala, že mnoho let si s manželem šetří, a protože byli ujištěni v tom, že se důchodcům přidá, a dokonce samozřejmě byli i v médiích ujišťováni, že vysoká inflace povede k mimořádné valorizaci, a toto tady slyšíme od podzimu, tak si dovolili s manželem pořídit léčebné lázně. A paní, zcela zoufalá, mi píše, že vzhledem k tomu, kdyby věděla, co se tady může vůbec odehrát, a že opravdu pochybuje o tom, že žije v právním státě, ale kdyby to věděla, že by si žádný takový pobyt s manželem nepořídili, protože se obává toho vzhledem k svému věku, aby žili bez jakékoliv rezervy.

Takže ještě jednou. Strany vládní koalice dnes ve Sněmovně ve stavu legislativní nouze chtějí zrušit zákonnou valorizaci důchodů, a to retroaktivně. A názor opozice vás nezajímá. Je dobré si to opakovat. Je dobré, aby to všichni v této zemi slyšeli, aby všichni věděli, jak se projednávají zákony v této zemi, zákony, které budou mít dopad na miliony lidí.

Dovolte mi takovou malou rekapitulaci. Vláda tímto dnešním postupem řeší deficit státního rozpočtu. Deficit. A teď je potřeba si říci, zda skutečně jsme si všichni vědomi tady v Poslanecké sněmovně, že pravděpodobně nastala chyba. A bylo by asi legitimní tu chybu přiznat. Jak je možné, že pan ministr financí nedal peníze do státního rozpočtu ani na tu řádnou valorizaci, natožpak na tu mimořádnou? Já chápu, že z jeho pohledu dnes, když mu tam chybí 35 miliard, že to je velká částka, že už to není úplně zanedbatelné. O to více mě zarazilo jeho vystoupení v nedělních Otázkách, když řekl, že si s tím ale robustní rozpočet poradí. Takže proč to tedy děláme ve stavu legislativní nouze? Proč nevezmete tento krok zpátky? Proč neotevřeme legitimní parlamentní debatu nad tímto zákonem?

My už jsme několikrát nabídli, a já bych tady chtěla ocenit i slova pana ministra Jurečky, který reagoval ve faktické poznámce, že je rád, že chceme debatovat. No tak pojďte debatovat. Pojďte debatovat! Přece si musíte být vědomi toho, že pokud byste chtěli zrušit v letošním roce mimořádnou valorizaci, že jde o retroaktivitu. Pojďme se bavit zcela legitimně o tom, že se musí upravit tento valorizační vzorec pro rok 2024, 2025, 2026 a tak dále. Zároveň nerozumím slovům pana ministra Stanjury, který říká, že by to mělo obrovské dopady do rozpočtu. Musím se tedy logicky zeptat: očekává vláda takovouto inflaci i v roce 2024, 2025 a 2026? To opravdu vláda nehodlá s takto vysokou inflací vůbec nic dělat? Protože pokud si vláda odpoví, že s tím samozřejmě chce něco dělat a že cílem vlády bude snížit takto vysokou inflaci, tak se tady nemůžeme bavit o obrovských dopadech v roce 2024, 2025 a 2026. Ten dopad by byl jenom o tom, že by se to vázalo na ten zvýšený základ o 1 700 korun. Ale nic víc. To znamená, vláda musí mít hlavní cíl, aby snížila takto mimořádnou valorizaci.

Také jsme se bavili o tom, že bychom měli asi odpovědět našim seniorům, proč vláda toto dělá jako první krok úplně ze všeho. Proč vláda nepřipraví balíček opatření, aby si pomohla do státního rozpočtu? Ale v tom balíčku opatření přece nemohou být jenom senioři. Jak to, že vás netrápí restituce? Proč to nevezmeme v jednom bloku? Proč si nesedneme s opozicí - koalice, opozice - a řekneme (neřekneme): musíme upravit více věcí? Pojďme se bavit o valorizačním schématu jak pro restituenty, tak třeba pro důchodce od roku 2024. Ale nemůžeme to přece dělat retroaktivně.

Další kroky, které jsou a na které jsem nedostala odpověď. Pan ministr přiznal, že zapomněl požádat Evropskou unii o 53 miliard nebo 54 miliard korun. Tak požádal už pan ministr Evropskou unii o 54 miliard? Pokud ano, tak si navýšil rozpočet v roce 2023. A já se ptám: 54 minus 35 miliard - ještě panu ministrovi zbude. Tak proč se tady o prvním kroku bavíme, že sebereme peníze našim důchodcům?

Zároveň je další možnost, kterou je moc potřeba udělat. A také už jsem to tady naznačovala. Pojďme jít příkladem. Pojďme se pobavit o platech, o zmrazení platů politiků v takto těžké době. A pojďme být my ti první, kteří půjdou příkladem. A ne že my si tady přidáme peníze, protože prostě už jeden rok jsme to měli zmrazené. A logicky ta procenta jsou samozřejmě velmi navýšená. A když to porovnáte k těm seniorům, kteří opravdu mají velmi nízké důchody, tak musíte přece i vy sami uznat, že to je nefér. Proč tady nepřipravíte opatření na to, že je potřeba zredukovat počet členů vlády? Že prostě pan ministr pro evropské záležitosti určitě možná měl opodstatnění pro předsednictví. Ale teď? Vidíte ho někdo ve Sněmovně? Vidíte ho někdo nějak aktivně pracovat na nějakých úkolech? No, není tomu tak. A přece sháníme každou korunu. Ale nemůžeme začít tím, že se opravdu pustíme do těch nejslabších v naší společnosti.

Kdybych to měla shrnout, je potřeba, abychom si tady znovu připomínali a znovu si uvědomili, co všechno jsme navalili na naše seniory. Tak nejprve začnu, že od 1. 1. 2023 se zvedly úhrady za sociální služby. Kdo využívá ty sociální služby? Naši senioři. A my jim vezmeme peníze. My jim zvedneme sociální služby, ale vezmeme jim peníze na jejich úhradu. Zároveň se tady bavíme o tom, že naši senioři, samozřejmě ten jejich spotřební koš, těch důchodců, i díky inflaci na ně dopadá nejvíce. Zdražily se potraviny, zdražily se léky, zdražily se náklady na bydlení včetně energií, ale zdražily se samozřejmě například náklady na dopravu. Senioři musejí dojíždět za lékaři, za nějakou sociální službou nebo za některými aktivitami. My druhým dechem ústy pana ministra Válka říkáme, že prevence je základ, že přece chceme, aby naši senioři se dožívali co nejvyššího věku, pokud možno ve zdraví. Jak mají proboha dělat tu prevenci, když si dneska nemůžou dovolit ani obyčejnou turistiku, natož aby jeli do nějakých léčebných lázní?

Prosím vás znovu, abychom se zamysleli nad tím, co tady děláme, abychom ukončili tuto nedůstojnou debatu, abychom skutečně budovali nějaké systémové opatření na boj proti takto vysoké inflaci, aby nám ta valorizace v dalších letech nebobtnala, ale aby zůstala tou zákonnou. A prosím, nejděme na to cestou, že prostě zaútočíme na ty nejslabší. To totiž hovoří o charakteru nás všech. Protože zaútočit na toho nejslabšího je snadná cesta, ale z mého pohledu ta nejhorší.

Jak máme debatovat s vámi o stavu legislativní nouze, když z našeho pohledu o žádný stav legislativní nouze nejde? Není splněno ani jedno z těch kritérií. A já se obávám, že takováto debata skutečně nemá našlápnuto k lepší politické kultuře, o které vy tady hovoříte. Pojďme se směle podívat našim seniorům do očí a řekněme ano, přehodnotili jsme to, sedneme k jednomu stolu. Vzhledem ke státnímu rozpočtu to musíme upravit pro další roky. Ale nevyvolávejme v nich nejistotu. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Další přihlášený s přednostním právem je pan předseda Radim Fiala, následuje pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, psali mi lidé, že je velmi zaujala pasáž, kterou tady říkal pan předseda Okamura mezi 17.20 a 18.35, a že by ji rádi slyšeli znovu. Ale nebojte se, já jim napíšu, kde ji mají hledat. Nebudu to už opakovat.

Protože se jedná o legislativní nouzi, nebudu hovořit přímo o důchodech a o věcech, o kterých se budeme bavit, až otevřeme tuto schůzi. Ale dovolte mi krátký exkurz právě do přijímání zákonů v legislativní nouzi, do používání legislativní nouze v české Poslanecké sněmovně, a to, jak by se pravděpodobně měla či neměla legislativní nouze používat.

Úvodem mi dovolte jeden pokus o bonmot. Vláda v návrhu novely zákona o důchodovém pojištění týkajícím se účelové a sociální změny valorizačního schématu u důchodů argumentovala tím, že údajně neočekávané zvýšení inflace a z toho vyplývající zvýšený nárok na pokrytí zákonné valorizace by způsobily značné hospodářské škody.

Nevím. Ministr financí Zbyněk Stanjura poté v nedělních Otázkách Václava Moravce veřejně prohlásil, že i v nynějším státním rozpočtu se peníze na valorizaci důchodů najdou, a to i v případě nepřijetí této vládní novely, tedy že se v rozpočtu bez toho, aby se novelizoval, najdou peníze na valorizace důchodů dle současně platného a účinného zákona o důchodovém pojištění. Lze tedy říci, že zatím nejzásadnější argument pro odmítnutí využití stavu legislativní nouze pro projednání vládní novely důchodového zákona i pro zamítnutí novely jako takové předložil právě ministr financí současné vlády, a já mu chci za to veřejně poděkovat. Protože toto jeho vyjádření určitě využijeme v naší případné ústavní stížnosti na tuto novelu, pokud by ji náhodou vládní koalice protlačila legislativním procesem.

A teď k podstatě věci, k otázce problematiky stavu legislativní nouze. Tuto problematiku logicky nelze oddělit od jejích širších ústavních souvislostí. Základem ústavního práva každého státu je vymezení základních práv a svobod občanů, přičemž ústavní regulace základních práv a svobod je determinována především faktickými možnostmi této státní regulace a zdroji, které má daný stát k dispozici. Ústavní úprava základních práv a svobod musí navíc působit v souladu s dalšími normativními systémy, například s morálkou, etikou, spravedlností, společenskými tradicemi atd.

Jádro naprosté většiny ústav tvoří ústavní úprava vztahu veřejné moci a jednotlivce. Naše ústava tento vztah přímo nespecifikuje, zejména proto, že se při jejím utváření nepodařilo dosáhnout shody ve věci případných příslušných úprav Listiny základních práv a svobod. Proto bylo přijato kompromisní řešení, podle kterého není tato Listina přímo součástí ústavy, nýbrž je součástí takzvaného ústavního pořádku. Na právní povaze úpravy základních práv a svobod to však nic nemění. Listina je tedy nejen listinou základních práv, nýbrž současně i svobod. Jsou v ní také často zaměňovány pojmy právo a svoboda. V Listině je proto třeba právě rozumět ustanovením, ze kterých plynou určitá oprávnění občanů vůči státu. Svobody jsou pak spjaty s vymezením autonomních prostorů, do kterých nemá stát, respektive veřejná moc zasahovat, například majetek, soukromí a podobně.

Další rozdíl mezi právy a svobodami spočívá v tom, že v případě základních práv je potřeba ukázat na jejich zakotvení v ústavním předpise, kdežto v případě svobod to není nutné. Jednotlivá práva pak mají svůj základ v právních předpisech a k jejich uplatnění vůči orgánům veřejné moci je třeba jejich existenci prokázat. V případě svobody by pak naopak měl orgán veřejné moci prokázat, že zákon jedinci určité jednání zakazuje, nebo naopak přikazuje. Listina základních práv a svobod je vytvářena na přirozenoprávním pojetí základních práv, jak o tom svědčí její preambule, která výslovně zdůrazňuje uznání neporušitelnosti přirozených práv člověka a práv občana. Zmiňuje se také o obecně sdílených hodnotách lidství.

A teď přejdeme k ústavněprávní deskripci, analýze předpokladů a podmínek takzvaného stavu legislativní nouze, o kterém se tady bavíme právě v souvislosti s novelou zákona o důchodech, a takzvaného zkráceného legislativního procesu, který svým rozhodnutím stanovila pro projednání novely zákona o důchodovém pojištění předsedkyně Sněmovny, paní Markéta Pekarová Adamová.

Projednání návrhu zákona nebo jeho změny ve zkráceném jednání ve stavu legislativní nouze představuje zákonem stanovenou výjimku z řádné zákonodárné procedury, jejíž důvodnost je založena výhradně na závažnosti situace, na kterou je podle názoru vlády třeba bezprostředně reagovat přijetím zákona nebo jeho změnou. Tedy nikoliv na pouhém názoru vlády, ba ani na hlasování aktuální sněmovní většiny. Takové okolnosti a důvody ovšem ve vztahu k předkládané novele zákona o důchodovém pojištění nenastaly. A možná nezamýšleně to potvrdil i pan ministr Stanjura v už zmiňovaných Otázkách Václava Moravce, tak jak jsem to dokladoval v začátku tohoto svého projevu.

Ustanovení § 99 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny vymezením důvodů pro vyhlášení stavu legislativní nouze neomezilo aplikaci tohoto postupu na určité konkretizované okolnosti, nýbrž stanovilo intenzitu jejich závažnosti. Toto zkrácené jednání je tak podmíněno existencí mimořádné okolnosti a intenzitou možného negativního důsledku v případě standardního projednání určitého návrhu zákona na jednu z obecně vymezených chráněných hodnot, tedy práva a svobody občanů, bezpečnost státu nebo ochrany majetku. Za mimořádnou okolnost ve smyslu nálezu Ústavního soudu je možno považovat jenom takovou okolnost, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních a vnějších, anebo může jít o okolnost, jakou představují přírodní katastrofy nebo třeba epidemie, dodávám já. A dobře víte, že hnutí SPD nikdy nezpochybňovalo použití institutu stavu legislativní nouze, kdykoliv bylo potřeba v případě epidemie covid-19 urychleně schválit jakékoliv opatření na pomoc občanům, živnostníkům nebo firmám. Tam to mělo jasné opodstatnění a rozhodoval každý den. V případě vládní snahy snížit mimořádnou valorizaci důchodů to žádný rozumný ani zákonný důvod prostě nemá. Myslí si snad vláda, že zvýšení důchodů je nějaká přírodní nebo jiná katastrofa? Považuje snad pomoc občanům, z nichž velká část dle posledních sociologických průzkumů žije pod hranicí příjmové chudoby nebo poblíž ní, za škodu pro státní rozpočet? Pokud ano, to je pro mě až hrozivé.

Samotnou důvodnost vyhlášení stavu legislativní nouze je pak nezbytné posuzovat také s ohledem na dobu rozhodování a rozsah informací, jež byly v této době k dispozici. Dále je nutné poměřovat též intenzitu důvodů stavu legislativní nouze ve vztahu k omezení dotčených ústavních principů. Musí být jednoznačně a bez jakékoliv pochybnosti zřejmé, jaké konkrétní důsledky podle vlády hrozí pro hodnoty vymezené v tomto ustanovení. Tedy v našem konkrétním případě jde o sdělení, co konkrétně odůvodňuje závěr o hrozbě značných hospodářských škod, jestli bychom našim důchodcům kompenzovali rostoucí ceny tak, jak říká dosud platný zákon. Já mám pocit, že žádná hospodářská škoda by nevznikla, naopak že spousta důchodců, spousta seniorů by prostě měla peníze buď na jídlo, na léky nebo na nájem. A to je podstatné. Nic z toho nám vláda neřekla a vyhlášení stavu legislativní nouze je tak jen výsměchem ústavě, zákonu a podle nás i naprostou nehoráznosti. Ústavní soud ve svých nálezech jasně říká, že za dostatečný důvod k omezení ústavních principů vztahujících se k legislativnímu procesu nelze bez dalšího považovat pouhý odkaz na obecné a hypotetické riziko nepodložené žádnými konkrétními daty, například odkaz typu, že by případné nepřijetí určitého návrhu zákona mohlo mít negativní dopad na rozpočtový deficit, na hodnocení ratingových agentur či mezinárodních finančních trhů. A já doplňuji, že vláda není žádným bezmocným svědkem rozpočtových dějů, které nejsou přírodními zákony, ale že je institucí, která má v rukou veškeré nástroje k tomu, jak na straně veřejných příjmů i veřejných výdajů efektivně bojovat proti rostoucímu rozpočtovému deficitu, a to bez toho, aby musela okrást naše seniory, invalidy, vdovy, vdovce či sirotky.

Každý legislativní proces vyžaduje určitý čas. Parlament však musí být připraven na situaci, kdy je nutné legislativní proces urychlit. To nikdo z nás nezpochybňuje. Ale zároveň jsme tvrdě proti zneužívání tohoto nástroje, jak to právě pětikoaliční vláda dělá. A nedělá to tak poprvé.

Institut legislativní nouze byl zaveden do jednacího řádu Sněmovny už při jeho samotném prvním přijetí v roce 1995, protože všem bylo jasné, že může nastat situace, která je jasně dána, jasně determinována třemi základními věcmi, kdy ve zrychleném procesu bude nutné přijmout novelu zákona, tak aby se předešlo značným škodám. Ústava neobsahuje žádné podrobnosti týkající se délky a postupu legislativního procesu v Poslanecké sněmovně. Ústava neupravuje ani počet čtení, ani lhůtu na projednávání návrhu zákona ve výborech. Jediným detailem parlamentního legislativního procesu, který ústava upravuje, je třicetidenní prekluzivní propadná lhůta, ve které musí zákon projednat Senát. Z tohoto důvodu ústava neobsahovala ani žádné instituty pro zkrácení legislativního procesu, neboť by tak předcházela budoucí zákonnou regulaci. V době schválení ústavy v roce 1992 neexistoval ani zákon o bezpečnosti České republiky, který institut zkráceného jednání převzal pro inspiraci z jednacího řádu Sněmovny do ústavního textu s tím, že v případě uvedeném v ústavním zákoně o bezpečnosti, kdy je vyhlášen mimořádný stav, nemusela být vyhlašována legislativní nouze, a přesto se mohlo konat zkrácené jednání o návrhu zákona.

Zkrácené legislativní jednání bylo zavedeno v rámci mimořádných stavů - jde o válečný stav a o stav ohrožení státu - přímo ústavou, a to proto, že obsahuje zkrácení oné ústavní, senátní třicetidenní lhůty. Tato regulace zkráceného jednání na ústavní úrovni neměla žádnou souvislost s tím, jak má vypadat legislativní proces v jiných případech. Neupravovala ustanovení, ze kterých by vyplývalo, že by v ostatních, běžných případech nemohl či mohl být legislativní proces zkrácen. Novelizací ústavy v roce 1999 byly koncipovány mimořádné stavy, které upravovaly zkrácené jednání tak, aby nebylo v těchto případech nezbytné předem vyhlašovat legislativní nouzi. Tím ve skutečnosti dosavadní obecná procedurální úprava zkráceného jednání byla zjednodušena na případy vnější bezpečnosti. Přitom byla brána v úvahu dosavadní praxe, která vycházela z toho, že pokud je přijat velmi rigidně procesně upravený stav legislativní nouze, bylo možno zkrácené jednání v mimořádných situacích aplikovat i pro účel bezpečnosti státu. Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky tak využil znalostí s aplikováním stavu legislativní nouze a zkráceného jednání a zakotvil jej v modifikované podobě do ústavní novely.

Stav legislativní nouze po přijetí zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, a to v roce 1995, byl tedy jediným nástrojem pro zrychlený proces, s výjimkou případu přijetí zákona na základě rozhodnutí rady bezpečnosti, kdy nebylo potřeba stav legislativní nouze vůbec vyhlašovat. Je třeba si také uvědomit, že jednací řád v roce 1995 zcela nově zavedl trojí čtení zákonů, a tím se legislativní proces značně prodloužil. Dnes víme, že legislativní proces přijetí zákona, včetně schválení Senátem a podpisem prezidenta, může trvat i třeba jedenáct měsíců.

V té době však neexistoval Senát. Tak velké potíže délka legislativního procesu nepřinášela, protože zákony z Poslanecké sněmovny se postupovaly přímo prezidentu republiky. Přesto už byl v roce 1995 stav legislativní nouze využit. Kromě stavu legislativní nouze bylo možno zkrátit legislativní proces i jiným způsobem, který po vzniku Senátu má omezené možnosti. Bylo možné stejně jako dnes zkrátit šedesátidenní lhůtu na projednání návrhů ve výborech se souhlasem navrhovatele na jeden den. Bylo možné i projednat návrh zákona ve třech čteních na jediné schůzi Sněmovny. Dokud neexistoval Senát, bylo možné projednat, schválit vládní návrh zákona během několika dní.

V roce 2000 byl přijat institut vyslovení souhlasu s návrhem zákona v prvním čtení prostřednictvím novelizace § 90 jednacího řádu Sněmovny, který v odstavci 2 stanoví: Navrhovatel může současně s návrhem zákona navrhnout Sněmovně, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení. Odůvodnění takového návrhu zákona musí být uvedeno v důvodové zprávě. V případě, že důvodem je provedení závazků vyplývajících ze smluv, kterými je Česká republika vázána, předloží předkladatel k návrhu český překlad úplného znění těch právních norem, které mají být provedeny.

Ovšem tento institut, je-li navržen, lze na rozdíl od stavu legislativní nouze vetovat dvěma poslaneckými kluby. To je zásadní rozdíl a také zásadní nástroj na ochranu parlamentní menšiny a občanů, které zastupuje před zvůlí parlamentní většiny. Takový obranný nástroj stav legislativní nouze neobsahuje, a proto je nutné s ním nakládat výsostně obezřetně a nezneužívat jej. Některé parlamenty v Evropě, například Německo, mají stav legislativní nouze omezen jen na několik pokusů během volebního období, například dva nebo tři.

Podle jednacího řádu Sněmovny vyzve vláda předsedu Sněmovny k vyhlášení stavu legislativní nouze na určitou dobu. Poslanecká sněmovna musí stav legislativní nouze potvrdit, zrušit nebo omezit. Předseda Sněmovny však může odmítnout návrh vlády na projednání předložených vládních návrhů ve zrychleném jednání a také nemusí připustit projednávání zákonů ve stavu legislativní nouze. Takže je to částečně také na paní předsedkyni, jestli připustí projednávání zákonů v legislativní nouzi - to už připustila - takže to bude hlasovat Sněmovna. (Otáčí se k předsedající.) A já říkám, paní předsedkyně Pekarová Adamová, to je i pro vás výzva. Nechcete se takto pozitivně zapsat do dějin českého parlamentarismu?

Také Sněmovna může odmítnout projednávání zákona v legislativní nouzi tím, že poslanci na počátku schůze nepotvrdí v hlasování, že uvedený stav trvá. K tomuto bodu předseda Sněmovny otevře rozpravu, ve které se poslanci mohou vyjádřit, mohou podávat různé procedurální návrhy, o všech těchto návrzích Sněmovna hlasuje. Před projednáváním každého návrhu zákona Sněmovna v hlasování rozhodne, zda jsou podmínky pro projednávání ve zkráceném jednání. Pokud by shledala, že podmínky pominuly, nemůže být takto návrh zákona projednán. Také k tomuto bodu je otevřena rozprava.

Ve stavu legislativní nouze může být projednán pouze návrh vlády, který vychází z legislativních pravidel vlády, a tomuto návrhu musí předcházet podrobná analýza právního a skutkového stavu. Bylo toto vše v případě novely zákona o důchodovém pojištění dodrženo? No, zatím to tak nevypadá. Ohromným rizikem stavu legislativní nouze, jak vidíme doslova v přímém přenosu, je snadná zneužitelnost tohoto institutu, protože nedává možnost parlamentní opozici, tedy poslancům, kteří jsou momentálně v menšině, zablokovat jednání o návrhu zákona, jako je tomu u řádného projednávání návrhu zákona v prvním čtení.

Stav legislativní nouze byl totiž původně koncipován k úplně jinému účelu, než je silové vládní protlačování sporných a diskutabilních návrhů, totiž pro přijímání nekonfliktních návrhů zákonů za mimořádných okolností, kdy bylo třeba konat rychle - ano, správně, za mimořádných okolností -, návrhů, na kterých panuje politická i společenská shoda. Je tohle případ návrhu na snížení valorizace důchodu? No to ani omylem. Každý soudný člověk musí uznat, že drakonické omezující podmínky stavu legislativní nouze pro projednání návrhu zákona, který má zásadním způsobem omezit sociální práva našich seniorů a jejich životní úroveň, je daleko za hranou principů demokracie a právního státu.

Ústavní konformitou legislativního procesu s ohledem na vyhlášení stavu legislativní nouze se již několikrát zabýval náš Ústavní soud. Navrhovatelé jednotlivých ústavních stížností nejčastěji spatřovali zneužití institutu legislativní nouze v tom, že nebyly splněny podmínky pro jeho vyhlášení podle příslušných ustanovení jednacího řádu Poslanecké sněmovny, což považovali nejen za porušení tohoto zákona, nýbrž i za porušení parlamentní procedury zakládající protiústavní způsob přijetí zákona. Vyhlášení stavu legislativní nouze pak v příslušných stížnostech bylo označeno za politický, nikoliv neutrální právní nástroj a omezení obecné, respektive podrobné rozpravy za značné omezení svobody projevu poslanců a svobody parlamentní rozpravy. V nálezu, kterým Ústavní soud v roce 2011 zrušil novelizující zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, bylo poukazováno i na zahraniční judikaturu zabývající se celou řadou ústavních demokratických principů legislativního procesu, které musí zákonodárný sbor dodržovat.

V nálezu Ústavní soud opět uvedl zásady, které musí zákonodárný sbor respektovat při projednávání návrhů zákonů. Patří k nim především respekt k procesním, nebo chcete-li procedurálním pravidlům. Ústavní soud uvádí - cituji: "Jen v procesně bezchybném procesu, v ústavně souladném řízení lze dospět k zákonnému a ústavně souladnému výsledku, tedy rozhodnutí, a proto procesní čistotě rozhodovacího procesu řízení je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost a poskytnout jí důraznou ochranu." Proto si dovoluji tady s tím přijít a vlastně to tady takhle důkladně rozebírat, protože je patrné, že pokud by došlo ke zneužití institutu legislativní nouze, tak bychom se u toho Ústavního soudu pravděpodobně setkali, pravděpodobně určitě setkali, a z toho důvodu upozorňuji už i na judikáty Ústavního soudu, který říká, co v případě porušení legislativní nouze bude posuzovat.

"Vystupuje zde tedy v zákonodárném procesu do popředí požadavek stálosti, přesvědčivosti a nezbytnosti právních aktů, na nichž právní stát a souvztažně také život občanů v něm spočívá. Takovýchto aktů a také dosažení potřebné autority zákonodárných sborů nelze však dosíci jinak než respektem k pravidlům, tedy zásadám legislativní činnosti, která si ostatně Poslanecká sněmovna jako významný nositel zákonodárné moci pro tuto svou činnost zákonem sama stanovila." Konec citace. Mějme toto tedy na paměti i dnes a vyhněme se riziku pozdějšího zrušení dnes projednávané novely Ústavním soudem, a to i kromě těch důvodů obsahových z procedurálních důvodů, tedy z důvodů, o kterých se dnes bavíme, to znamená o využití institutu legislativní nouze.

Parlamentní opozici, která se na výkonu státní moci přímo nepodílí a je v parlamentu v menšině, musí být s ohledem na ústavou garantovaný princip ochrany menšin umožněno vykonávání jejích ústavně garantovaných práv. Nesmí jí být znemožněn výkon funkce parlamentní opozice. Jak říká nález Ústavního soudu, přítomnost - a teď cituji - přítomnost opozice nutí i koherentní vládní většinu vysvětlovat a zdůvodňovat svá rozhodnutí vycházející ze svobodné výměny názorů a stanovisek za účelem hledání širší shody a případně odstraňování nedostatků navrhovaného zákona. A o to tady přece jde. Na to se nás ptali i novináři: Proč tady budete tak dlouho řečnit? Protože chceme přesvědčit vládní koalici, že ten zákon lze přijmout i jinak, že můžeme dosáhnout jakéhosi kompromisu a že nemusíme snižovat nebo zpomalovat valorizaci důchodů našich seniorů, protože přijdou o poměrně dost peněz, o jednu třetinu, a to samozřejmě podle nás v pořádku není.

Opozice má také právo blokovat či oddalovat rozhodnutí přijatá většinou, jakož i právo domáhat se ústavního přezkoumání přijatých rozhodnutí a zákonů. To pravděpodobně uděláme. Jestli vládní většina protlačí tento zákon, tak ho samozřejmě dáme Ústavnímu soudu, aby prozkoumal, zda nedošlo ke zneužití například i toho stavu legislativní nouze. Míra ochrany práv opozice, ať ji momentálně politicky tvoří jakékoliv subjekty, aby mohla plnit svou nezastupitelnou funkci, je ukazatelem úrovně politické a parlamentní kultury a je také vyjádřením míry demokratičnosti daného politického systému. Ano, to, že tady můžeme dnes hovořit a že tady můžeme hovořit tak dlouho, je dáno zákonem o jednacím řádu a je to, jak přímo říká Ústavní soud, vyjádření míry demokratičnosti daného politického systému. Tak jenom chci upozornit, že už dnes zase vládní koalice se svolávala na tom, aby změnila zákon o jednacím řádu, aby znemožnila opozici tady diskutovat a znemožnila to, co jsem tady teď před chvílí všecko citoval z nálezu Ústavního soudu. Takže ještě jednou pro vládní koalici: je také vyjádřením míry demokratičnosti daného politického systému.

Součástí práv parlamentní opozice je tedy i garance práva aktivního vystupování v rozpravě a garance možnosti ovlivnit projednávanou agendu parlamentní schůze, což by nemělo být jen a pouze v rukou vládní většiny. To je důležité. Já si myslím, že opravdu je důležité, že tady ty judikáty Ústavního soudu čtu, aby i vládnoucí pětikoalice věděla, že opozice má v Poslanecké sněmovně svoje místo a že je důležitá, a znovu opakuji, je vyjádřením úrovně politické parlamentní kultury a míry demokratičnosti daného politického systému.

Při uplatnění institutu legislativní nouze dochází vždy k omezení nebo zkrácení práv parlamentní opozice. To je taky důležité. Ještě jednou: Při uplatnění institutu legislativní nouze dochází vždy k omezení nebo zkrácení práv parlamentní opozice. Tyto skutečnosti, které užití institutu legislativní nouze s sebou nesou, jsou o to závažnější, jestliže se jedná o návrh s tak dalekosáhlými dopady na životní situaci milionů občanů, jako je novela valorizací důchodů. Ústavodárce, se proto rozhodl, a strážce ústavnosti Ústavní soud to potvrzuje, tuto možnost připustit jen v extrémních, opravdu mimořádných situacích. Ústavní soud proto nabádá k velmi restriktivní interpretaci podmínek a okolností vedoucích k užití institutu legislativní nouze při projednávání návrhů zákonů. Návrh zákona, jehož projednání ve zkráceném legislativním procesu vláda požaduje, musí být proto vhodným prostředkem k odvrácení hrozících škod či ohrožení veřejného zájmu. Já jsem přesvědčen o tom, že naši senioři nepředstavují ani hrozící škodu, ani ohrožení veřejného zájmu, což v případě novely zákona o důchodovém pojištění absolutně neplatí. Absolutně neplatí! Naopak. Jeho schválení jde proti veřejnému zájmu, proti principu předvídatelnosti práva a proti principu právní a ekonomické ochrany sociálně ohrožených skupin občanů, kterými senioři bezpochyby jsou.

Překážkou zneužití institutu legislativní nouze je pouze zákonné vymezení důvodů, na jejichž základě lze tento stav vyhlásit. Tyto důvody musí být podle Ústavního soudu v souladu s ústavou a musí být přezkoumatelné. Ústavní soud také mimochodem neuznal potenciální hrozbu obstrukcí opozičních poslanců za mimořádnou podmínku ve smyslu jednacího řádu Sněmovny, která ospravedlňuje použití stavu legislativní nouze. Čili jinými slovy, pokud by vládnoucí koalice použila institut legislativní nouze, protože se obává, že bude opozice obstruovat, což se v minulosti už také stalo, tak to u Ústavního soudu neuspělo. Neuspělo. Opozice má svoje právo, svoje práva a Ústavní soud to uznal.

Pokud opozice vznáší námitky proti nedodržování standardní zákonodárné procedury při přijímání nových zákonů, nelze v těchto námitkách spatřovat žádný prvek mimořádnosti. To znamená to, co děláme teď. My tady dáváme námitky, vysvětlujeme, proč je podle nás legislativní nouze špatně při použití tohoto zákona, já to tady dlouze, při schvalování tohoto zákona to tady dlouze vysvětluji. A Ústavní soud to jasně říká. Ještě jednou: Pokud opozice vznáší námitky proti nedodržování standardní zákonodárné procedury při přijímání nových zákonů, to znamená normální legislativní proces, který má tři čtení, nelze v těchto námitkách spatřovat žádný prvek mimořádnosti. Opozice podle Ústavního soudu v tomto případě jen využila svoje právo k ochraně svých práv v souladu s jednacím řádem. Protože ta opozice, pokud to chcete přijmout v legislativní nouzi, podle nás k tomu není, podle nás k tomu není důvod, a pokud zkrátíte ten proces, tak opozice podle Ústavního soudu přichází o svoje práva intervenovat a diskutovat v jednotlivých čteních legislativního procesu.

U vědomí výše uvedených argumentů je zjevné, že projednávání novely zákona o důchodovém pojištění v režimu legislativní nouze je v rozporu s ústavními principy, s ústavní praxí i s judikaturou Ústavního soudu, což považuji za mimořádně závažné. Nejlepším řešením této neudržitelné situace je tedy tento vládní návrh projednat řádně ve třech čteních, anebo jej nejraději rovnou zamítnout.

Jak opakovaně uvádí Ústavní soud, při posuzování toho, zda byl právní předpis přijat zákonem předepsaným způsobem, nestačí prozkoumat jen to, zda nedošlo k porušení jednacích řádů obou komor Parlamentu nebo jiných procesních předpisů. Funkcí Ústavního soudu je totiž hlavně ochrana ústavnosti, a proto musí posoudit, zda v procesu přijímání právního předpisu byly dodrženy i Ústavou České republiky stanovené požadavky pro přijetí zákona. A to je v tomto případě otázka retroaktivity projednávaného zákona, princip právní jistoty a legitimního očekávání adresátů právních norem, ale také ochrana sociálních práv důchodců, což jsou základní lidská práva, o kterých jsem tady mluvil na začátku svého projevu, a ochrana práv výkonu poslaneckého mandátu každého poslance, ať už je v koalici, nebo v opozici.

Výkon legislativní procedury musí zohledňovat celou řadu ústavních principů, zejména principy dělby moci, pluralismu, svobodné soutěže politických sil, princip reprezentativní demokracie založené na svobodném výkonu mandátu a rovnosti členů parlamentu, na svobodě projevu a na svobodné parlamentní rozpravě, princip většinového rozhodování a od něj neoddělitelný princip ochrany menšin, které jsou na parlamentní půdě představovány právě námi, parlamentní opozicí. Mezi tyto stěžejní principy náleží též původně přirozenoprávní zásada slyšet všechny strany, a konečně i požadavek veřejného a transparentního projednání zákona. Institut vyhlášení stavu legislativní nouze omezuje či relativizuje všechny tyto ústavní principy, a proto musí být podmínky jeho použití vykládány velmi přísně. Stav legislativní nouze může být proto použit jen pro situace, které se zjevně a výrazně na první pohled vymykají běžnému průběhu politických procesů a politických sporů mezi vládou a opozicí. Existence takto mimořádné závažné situace musí mít rozumný základ a musí být podložena jednoznačnými skutkovými okolnostmi.

Dámy a pánové, naše hnutí nemá v názvu svobodu a demokracii náhodou. Jsou to pro nás zásadní hodnoty, stejně tak jako úcta k ústavě. Opakovaně jsem zde citoval z nálezů Ústavního soudu, které jsou závazným pramenem práva, a jsem bytostně přesvědčen, že to nejrozumnější, co bychom měli nyní udělat, je proto stav legislativní nouze zrušit. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji vám, pane předsedo. Dámy a pánové, přeji hezký večer. Pokračujeme nyní s přednostními právy. Přihlášena je paní předsedkyně Schillerová. Ano. Pan ministr tu není, takže jste na řadě vy zatím. Ještě než dám slovo paní předsedkyni, omlouvá se Josef Kott od 22.00 do 6.00 hodin ze zdravotních důvodů, a po paní předsedkyni s přednostním právem následuje pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: No to je neuvěřitelné! Já samozřejmě mám připravené své vystoupení, ale je neuvěřitelné, že ministr práce a sociálních věcí, vicepremiér této vlády, který je předkladatelem za vládu tohoto paskvilu protiústavního, tak ani se nedostaví, aby prostě nás s tímto zákonem seznámil? Aby nám ho předložil? (Potlesk části poslanců.) Děláte si legraci? Děláte si skutečně legraci? Nezlobte se na mě, paní místopředsedkyně, ale já vím, že jsem teď na řadě, nicméně já prostě si myslím, že by měl vystoupit ministr práce a sociálních věcí, který byl v pořadí. Nechápu, proč tu není. Nezaznamenala jsem omluvu. Pokud jsem ji přeslechla, tak se omlouvám, ale to je neuvěřitelné. Přece on tady předstoupí před Poslaneckou sněmovnu. Já vím, že vystoupil s faktickými poznámkami během dopoledne, ale to není to samé. On má předložit a zdůvodnit tento zákon. Takže já prosím, jestli byste prostě zjednala nápravu a on tady přestoupil před Poslaneckou sněmovnu a měl prostě pro nás ucelenou informaci o tomto zákoně. Já prostě nechápu, že mi jen tak řeknete, on tu není a pojďte mluvit. Ale my chceme mluvit s ním. (Potlesk části poslanců.) My chceme slyšet jeho názory. Takže jestli se nějak domluvíme, abych tady nedávala zbytečně procesní návrhy, jestli se nějak domluvíme, že zavoláte pana ministra, aby řádně vystoupil?

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pokud vím, tak pan ministr počítá s vystoupením. Je to tak, kolegyně a kolegové kývají. A probíhá to většinou tak, že pokud je někdo přihlášen a není přítomen, přihláška se posouvá na konec přednostních práv. Paní předsedkyně, my se pokusíme pana ministra sehnat. Poprosím tedy kolegy, aby tak učinili. Jestli vám tedy mohu dát prostor, že byste přednesla svůj příspěvek, a poté je do rozpravy přihlášen... Pan ministr už doběhl.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Pan ministr už je tady, takže já ho určitě pustím před sebe, protože mě zajímá, co nám řekne, jestli je to takto možné, když ho vidím teď v sále?

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: V pořádku. Pane ministře, jste přihlášen, prosím, s přednostním právem do rozpravy. Máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Děkuji moc. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, já jsem rád, že konečně ta debata se dostává do nějaké roviny nejenom faktických nebo extrémně dlouhých projevů, ale i do té roviny, která se týká jak otázky legislativní nouze, tak i té věcné roviny návrhu tohoto zákona. Já jsem tady dneska už dopoledne jasně říkal, jaký byl ten postup a důvody, a tak to tady zrekapituluji a zároveň také doplním, jaké jsou odlišnosti oproti stavu, který tady byl v roce 2011, a s tím související nález Ústavního soudu. Protože když jsme 10. února tohoto roku obdrželi informaci Českého statistického úřadu, tak bylo zjevné, že ta původní očekávání a předpoklady a predikce se výrazným způsobem proměnily.

Já jsem tady uváděl a i do veřejných sdělovacích prostředků jsem říkal v průběhu listopadu, prosince i ledna, že počítáme s mimořádnou valorizací v roce 2023, že ten odhad zvýšení důchodů bude někde mezi 700 a 1 000 korunami. Říkal jsem také, že ten odhadovaný dopad do státního rozpočtu bude někde do 20 miliard korun. Nicméně to zveřejněné číslo ČSÚ za inflaci za leden, to znamená ten výrazný nárůst inflace mezi prosincem a lednem, nás dostal do situace, kdy ty nároky na státní rozpočet jsou opravdu s velkým dopadem nejenom pro rok 2023, ale právě i pro ty roky příští.

A u toho se chci pozastavit, protože to je opravdu jako i velmi důležité pro to pochopení, proč je tak důležité upravit ty parametry pro červen, proč je tak důležité, abychom toto dokázali projednat a tento návrh novely zákona vyšel ve Sbírce zákonů nejpozději 22. března. Protože my se opravdu tady nebavíme o tom dopadu 34,4 miliardy korun v letošním roce, ale v okamžiku, kdy toto rozhodnutí bude provedeno, budou o to zvýšeny důchody v této částce, tak je to moment, který znamená, že už na příští roky u všech těchto lidí to je mandatorní výdaj, který ročně v roce 2024 je na úrovni 58,8 miliardy korun. Tato částka se bude v budoucnu určitě také valorizovat a vytváříme tady na příštích zhruba 21,5 roku podle té průměrné doby, kdy je vyplácen starobní důchod, mandatorní výdaj, s kterým nikdo už neudělá žádnou parametrickou úpravu.

Já jsem slyšel i některé kolegy z řad opozice, kteří se mě jak dnes, tak v posledních dnech ptali a říkali: Není možné ten červen nechat proběhnout a pak ty finanční prostředky pro ten státní rozpočet nějakým způsobem dokázat aspoň částečně získat zpět tím, že upravíme ty budoucí valorizace? To prostě možné není. A to je ten dopad na ty veřejné finance, který je opravdu v tom rozměru té významné hospodářské situace, tak jak to legislativní nouze pojmenovává, stav významné hospodářské škody ve vztahu k tomu dopadu na státní rozpočet. Nikdy to nebylo, nikdy to nebylo míněno tak, že otázka výplaty důchodů a lidé, kteří pobírají, že toto je nějakou hospodářskou škodou. To v žádném případě. Ale když se podíváme na ty výdaje, které tím jednou provždy z toho státního rozpočtu už vezmeme, nemáme je kryté příjmy na odvodech sociálního pojištění, tak ten deficit opravdu budeme zatěžovat obrovským způsobem.

Nicméně tento návrh ale jasně také říká, že důchody budou v červnu zvýšeny, budou zvýšeny o 760 korun, a na co je velmi důležité upozornit, že to zvýšení v sobě zahrnuje taky ten důležitý prvek, kdy je tam fixní částka 400 korun pro všechny bez rozdílu předchozí výše přiznaného důchodu. To znamená, je to ten solidární prvek, který pomáhá zastavit to rozevírání nůžek mezi nízko- a vysokopříjmovými důchodci, a pak zůstává to zvýšení o 2,3 %, které ponechává ještě i tu část, zásluhovou. Je to kombinace obou dvou těchto prvků. To znamená, u lidí, kteří mají důchod zhruba pod 8 150 korun, ano, je to velmi malá množina, tak u nich dochází opravdu k vyššímu zvýšení důchodů, než by bylo platné valorizační schéma dnes, a u těch lidí s nižšími podprůměrnými důchody dochází k vyššímu procentickému nárůstu těch důchodů než u těch lidí s těmi výše a nejvýše příjmovými důchod. To je v tomto návrhu evidentní.

Pokud jde ještě také i o nějaké srovnání dat, já jsem tady dneska graf zveřejňoval, ale myslím si, že je dobré si opravdu připomenout ten vývoj. (Ukazuje graf.) Když se na to podíváme, tak v roce 2018 byla ta výše průměrného důchodu vůči průměrné mzdě v této zemi na úrovni 39 %. A tady vidíme roky 2019, 2020, 2021, 2022, a tady vidíme 2023. V okamžiku, kdy proběhne i ta snížená, upravená valorizace, tak se dostáváme nad 50 %, a je to vidět, že toto je velmi vysoký nárůst důchodů, je to těch 31 % za rok a půl, je to zvýšení o 31 %. Když se na to podíváme, i o tom, o čem hovořil pan ministr Stanjura, tak zase, můžeme to porovnat, tady je to vztaženo nikoliv k průměrné, ale tady už je to k čisté mzdě. Tady vidíme, že se dostáváme na hranici 62 %, a tady opravdu ten nárůst od roku 2021 do roku 2032 je opravdu enormní, vidíte tady tento nárůst, který tady je vlastně po těch čtyřech valorizacích, které už proběhly, plus tou pátou, která nás čeká.

Já samozřejmě také jsem se díval třeba i na některé sousední státy. Když se podíváme třeba na výši vývoje průměrného důchodu na Slovensku, stojí to za to také se na to podívat. Tak tady je evidentní, že Slovensko je v tomto ohledu a v tomto srovnání docela výrazně za námi, to znamená, v roce 2021 ta výše průměrného slovenského důchodu vůči průměrné mzdě, tak to bylo 41 %, kleslo to na Slovensku na 40 % a teď to mají na úrovni, budou mít na úrovni 45 %. To je ještě také možné si porovnat.

Tady jsem se díval na absolutní srovnání výše důchodů z dat, která samozřejmě nejsou aktuálně za poslední měsíce, tak třeba potom Česká republika v tom vychází třeba velmi zajímavě, když to vztahujeme k té průměrné mzdě, tam jsme na tom ještě o něco malinko lépe než v Německu, byť ten systém německých důchodů je opravdu jako výrazně nastaven jinak, tam ty mechanismy nějaké řekněme solidarity fungují významně, ale významně méně, než fungují v našem systému důchodů.

Co si tady ještě dovolím také uvést pro to určité podpoření faktů, aniž bych stavěl kohokoliv proti komukoliv jinému, ale to je něco, co nám vyjadřuje i tu mezigenerační solidaritu, tak je to srovnání průměrného důchodu vůči průměrnému čistému příjmu na hlavu v rodině, v domácnosti, tam, kde mám domácnost, která má dvě děti. (Ukazuje další graf.) Když se na to podíváme, tak ta oranžová část těch sloupců, to je výše toho průměrného důchodu a to modré je ten čistý příjem na hlavu v domácnosti, která má ty dvě děti. Tak tady vidíme, že opravdu od roku 2022 ty důchody nám opravdu převyšují v dopadech do té domácnosti ty domácnosti, které mají rodiče a rodiče dvou dětí.

Když se vrátíme znovu ještě zpátky k té rekapitulaci z hlediska těch dopadů a toho, jak tady zaznívalo, já si myslím, že opravdu neférově, nepřiměřeně, když tady zaznívala slova o tom, že někoho okrádáme a podobně, tak je to něco, co je opravdu mimo to, co se tady vlastně reálně děje. Já jsem tady říkal, že za rok a půl dojde ke zvýšení o 31 %. Když se na to podíváme v absolutních částkách, tak to zvýšení za rok a půl je zhruba o těsně necelých 5 000 korun, překonáme hranici 20 000 korun průměrné výše důchodů. Když jsem ukazoval i to rozdělení výše důchodů do té české společnosti, nejčastěji pobíraný důchod 21 000 korun nám ukazuje, a byl vidět i ten poměrně vyrovnaný rozptyl ať už těch důchodů, které jsou pod 21 000 korunami, těch, které jsou nad, že je to velmi rovnoměrně rozděleno v té společnosti, že to jsou všechno argumenty, které vlastně musíme posuzovat v kontextu toho, že tady dneska stojíme s návrhem, který nám tady dneska leží na stole v jednacím sále Poslanecké sněmovny, s návrhem, který má primární ambici reflektovat situaci veřejných financí, jejích dopadů nejenom pro letošní rok, ale pro ty roky budoucí. Ale zároveň je to návrh, který je, já si myslím, vyváženým kompromisem, kdy dochází k nárůstu zvýšení důchodů, podporujeme ty seniory, kteří mají ty průměrné a opravdu velmi nízké důchody. Měníme tam ten princip, a já samozřejmě budu velmi rád s opozicí v příštích dnech nebo dvou třech týdnech jednat nejenom o důchodové reformě, což jsem avizoval, že rozhodně v březnu proběhne, ale ještě samozřejmě i separátně o té úpravě, která se má týkat úpravy valorizací, protože opravdu ty současné valorizace jednak jsou rozpočtově neudržitelné, pokud by byly takto vysoké inflace i někdy v budoucnu, a především vedou opravdu k tomu, že v době vysoké inflace velmi rychle tímto valorizačním schématem rozevíráme ty nůžky mezi těmi vysoko- a nízkopříjmovými seniory z hlediska jejich životní úrovně a toho, jak jsou schopni potom pokrýt ty základní životní potřeby.

Co chci tady zmínit z hlediska legislativní nouze? Tady dneska několikrát ze strany opozice zaznělo, byly tady judikáty, které tady byly v době vlády Petra Nečase, v době, kdy Ústavní soud v roce 2011 rozhodl o tom, že tenkrát svým nálezem jasně řekl, že ta legislativní nouze tehdy byla nepřípustná. Jenomže tady nikdo z vás neřekl jednu podstatnou věc. Tehdejší vláda měla možnost ten reformní balíček udělat v řádných termínech a stihla by to, ale oni se tenkrát rozhodli bez ohledu na to, že by byli pod nějakým velkým časovým tlakem, jít cestou legislativní nouze. A proto ten nález Ústavního soudu to takto vyhodnotil. Já jsem mluvil i s lidmi, kteří byli velmi řekněme zblízka tenkrát u toho projednávání Ústavního soudu, a ta situace je neporovnatelná, protože my tady jsme v situaci, kdy ta významná změna nastala 10. února, od té doby vlastně vláda koná a máme ten čas do 23. března. Kdybych já tady měl prostor daleko většího času, tak samozřejmě budu velmi rád, když to nebudu muset předkládat ve stavu legislativní nouze a vést tady tuto debatu s těmi obrovskými obstrukcemi. Ale bohužel takový prostor tady nemáme. A já jsem tady jasně deklaroval, že v letošním roce jsme měli ambici a cíl upravit valorizační schéma trvale, dlouhodobě, aby bylo valorizační schéma nastaveno lépe i s poučením z roku 2022. Počítali jsme s tou mimořádnou valorizací, ale v jiných částkách a s jinými dopady na státní rozpočet. A ta změna opravdu nastala s výstupy o inflaci za leden roku 2023.

Já myslím, že to jsou celkem jako srozumitelné postupy, kroky, které tady prezentuji. Mrzí mě, že některé výpady, které tady byly řečeny, opravdu už šly nad rámec nějaké racionality a toho, jak jsme jako vláda komunikovali ať už v době prezidentské kampaně, i po ní. Já jsem se tématům, která nejsou úplně příjemná, ale která je nutná sdělovat, nevyhýbal. Mluvil jsem tady v průběhu celého podzimu o principech důchodové reformy, o tom, kam to má směřovat, že prostě když neuděláme důchodovou reformu, tak po roce 2035 budeme směřovat k deficitům v důchodovém systému, které budou znamenat finanční náročnost dalších zhruba víc jak 300 miliard korun, které prostě na tom pojištění nevybereme, budeme je muset doplnit ze státního rozpočtu, nebo budeme muset ze státního rozpočtu logicky omezovat výdaje na jiné části, ať už je to třeba oblast sociální, zdravotní, nebo investice do dopravní infrastruktury. A prostě je nutné udělat ty reformní zásahy, i když to není příjemné. Ale prostě holt nemůžeme jako politici, kteří vidí tu realitu, vidí to, kam se to do budoucna posune, říkat, že to prostě dělat nebudeme, že to prostě ještě počká. Ono to nepočká. Já si myslím, že je férové říct vůči generaci dnešních čtyřicátníků, třicátníků, dvacátníků a mladších, jsou prostě věci, které i když nejsou úplně na první poslech příjemné, ale jsou důležité pro to, aby tady byla v budoucnu férovost, předvídatelnost toho systému, zajištění důstojné penze, a to si myslím, že je nutné prostě tyto kroky udělat.

Budu velmi rád, když v tomto ta debata bude opravdu racionální. Bude výrazně méně emoční. Já jsem se také díval na zápisy z jednání toho týmu, který vedla za minulé vlády Danuše Nerudová, díval jsem se také na pozice, které tam hájili jednotliví experti i z tehdejších koaličních stran, jak za ANO, tak za ČSSD, nebo za SPD, tak abychom opravdu měli nějakou kontinuitu. Myslím si, že v zásadě ty principy, na kterých chceme ty parametry toho návrhu důchodové reformy rozvíjet, vlastně vycházejí z toho, na čem už tehdy byla shoda.

Tolik za mne to mé vystoupení. Je to, na co jsem se snažil v jedné části soustředit, a to je ta otázka, proč legislativní nouze, proč je to jiné, než to bylo za vlády Petra Nečase. Jsme v jiném časovém rámci a vlastně nemáme potom ani jiné alternativy. Ale hlavně jsem se snažil tady dát do souvislostí ten dopad na veřejné finance, na to, že neřešíme opravdu jenom rok 2023 a řešíme opravdu dlouhé roky dopředu, které prostě v ten okamžik už nedokáže parametricky nikdo žádnou úpravou nějakým způsobem změnit v to, aby dokázal snížit ten mandatorní výdaj na státní rozpočet. Takže pokud opravdu myslíme vážně, že nám leží na srdci blaho obyvatel České republiky, tak prosím neříkejte, že tady někdo někoho okrádá. Protože ano, každému z nás záleží na tom, aby se naši senioři měli dobře. Myslím, že prakticky každý z nás máme někoho z našich rodičů nebo prarodičů, kdo je v důchodu. A také se musíme podívat na to, aby se také měly jednou dobře i jejich děti, i jejich vnoučata, a ti na to musí buďto dneska vydělávat a mít ty odvody v sociálním systému, nebo to budou muset dělat jednou v budoucnu, a rozhodně budou muset zaplatit tyto výdaje, a budou je muset zaplatit i s úroky. Kdyby tady byl stav, že tato země má půl bilionu korun někde rezervy z předchozích let, tak se můžeme bavit, že úplně dáme rozhodnutí, že prostě tuhle částku do toho systému dáme, dáme i do budoucna, ale takovou situaci tady v této zemi dneska nemáme. Bohužel ji nemáme. Ale nemůžeme ten schodek a ten deficit dál prodlužovat a ten problém ještě zvětšovat. Je potřeba opravdu udělat racionální krok.

A také chci ještě říci a doplnit, když tady zaznívaly různé zkazky, co říkají senioři, tak já musím říct, já mám také spoustu reakcí, samozřejmě mám reakce negativní, mám reakce neutrální, ale mám i reakce lidí, kteří mně píšou, že jsou oni, kteří jsou starobními důchodci, a říkají, máme dokonce podprůměrný důchod. Nemůžeme si vyskakovat, ale zajímá nás to, co po nás jednou budou muset platit naše děti a naše vnoučata, a není nám to jedno. A jestli můžete udělat racionální opatření, tak ho teď udělejte. Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Vystoupení pana ministra vyvolalo řadu faktických poznámek. Jako první vystoupí paní poslankyně Peštová, poté pan poslanec Nacher. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Tak já děkuji za slovo, paní předsedající. Pane ministře, to, jak jste tady citoval ten nález Ústavního soudu v roce 2011, tak vláda byla pod velkým tlakem. (Ministr ze sálu: To jsem necitoval.) Ne, říkám, že jste ho tady zmiňoval. Zmiňoval. Vláda byla pod velkým tlakem, za prvé měnila mnohem víc zákonů a bylo to spojeno samozřejmě s tím, že sestavila rozpočet a v tom rozpočtu už počítala s tím, že ty nové zákony budou v platnosti. A bavíme se tady o nějakém listopadu 2010, kdy vlastně už měla necelé dva měsíce do konce roku a měla přijmout všechny ty novely zákonů, s kterými ona počítala. Takže ona už jenom tím, že sestavovala rozpočet na zákony, které neexistují, a nepočítala s platnou legislativou, tak už tím porušovala tu ústavu a další a další, a to říkám, to je potom v tom mém projevu, kdy si budeme povídat o tom, co v tom ústavním nálezu bylo.

Ale já se vrátím k tomu vašemu vystoupení, které jste tady měl. Když už jste tady vyprávěl to, co jste vyprávěl, tak proč jste v rozpočtu měl nulu na tu valorizaci? To by byla jedna otázka, která by mě docela zajímala, protože to ve mně zakládá pochybnosti o tom, že to byl čistý úmysl, že jste žádnou valorizaci vyplácet nechtěli.

Další, s jakou inflací počítáte v příštím roce, když tedy má vzniknout ta hospodářská škoda? Vy už tedy predikujete, že ta inflace bude tak vysoká, že vám to způsobí tu hospodářskou škodu, kterou vy tady říkáte.

A potom další věc, co mě zajímá, když jste to dali do mezirezortního připomínkového řízení na dva dny, to znamená, že se vám musely vrátit nějaké zásadní připomínky, a vy jste to vypořádali všechno za sobotu, neděli, abyste v pondělí mohli hlasovat per rollam? Zajímalo by mě, jak jste se s tím vypořádali. Děkuji mockrát.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Další vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Nacher, připraví se paní poslankyně Balaštíková. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Patrik Nacher: Tak děkuji, paní místopředsedkyně. Já tedy bez těch emocí, jak jsme byli vyzváni panem ministrem. Já jsem si dělal poznámky. Řádný termín, časový tlak, předvídatelnost systému. Tak já jsem se chtěl zeptat bez těch emocí, za prvé to, co už tady říkal moje kolegyně, v rozpočtu na rok 2023 na valorizaci důchodů nebyla ani koruna a my jsme na to upozorňovali tady ve svých příspěvcích. To znamená, váš předpoklad byl, že za ten rok bude nižší než pěti- respektive desetiprocentní inflace? To přece bylo úplně jasné dopředu, že takhle to nedopadne. To znamená, že vy jste tady říkal, že jste se to dozvěděl až 10. února. Ale přece to, že ta inflace se vyvíjí tak, jak se vyvíjí, bylo jasné už od září, od října. To znamená, že to je ta předvídatelnost toho systému, o kterém vy jste mluvil, jsem si to napsal. To, co teď se děje, to využití stavu legislativní nouze, je nepředvídatelnost, protože kdyby to bylo předvídatelné, tak vy tu změnu valorizačního schématu navrhnete na konci roku, protože už víte, jak se bude vyvíjet ta inflace na příští rok. To bylo přece úplně jasné. Ten benchmark byl daný. Ale tím, že se to řeší až teď, tím vznikl ten časový stres. A ten časový stres vznikl tím, že jste to sem dali pozdě, že jste to nechtěli řešit už včas. To je ten problém, na kterém my se lišíme. My přece jsme tady opakovaně řekli, pojďme se bavit do budoucna o tom valorizačním mechanismu, protože byl tvořen někdy v době, kdy byla inflace kolem jednoho procenta, teď je někde úplně jinde. Ale to je o jednání koalice - opozice, je to o nějakém trvalém řešení. Tady bych poprosil o tu odpověď, proč jste to neřešili v listopadu a prosinci? To je úplně jednoduchá otázka, já bych poprosil o jednoduchou odpověď. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Balaštíková, připraví se paní předsedkyně Schillerová. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Margita Balaštíková: Dobrý večer, kolegyně a kolegové. Děkuji panu ministrovi za prezentaci těch tabulek o růstu výší důchodů v České republice v porovnání se Slovenskem. Ale mně pořád chybí jedna věc, abychom se někde podívali, co si za ty peníze dnešní důchodce, anebo kdokoliv, vůbec koupí, jak vůbec on s tím všechno vyjde. Já chápu, že to není ani úkolem ministra práce a sociálních věcí hledat peníze, že to mají dělat jiní ministři, ale my se pořád vracíme k tomu, že to tady zkrátka nikdo, někdo nezvládl.

A pane ministře, 30. 11. 2022 jsem hovořila o církevních restitucích, o tom, že tam máme inflační doložku u církevních restitucí, a církve si cca o 7 miliard polepší oproti tomu, co očekávaly. Já myslím, že ony mají to legitimní očekávání tak jako ti důchodci. Já chápu, z jaké jste strany, a mě by zajímalo, proč se třeba, a já jsem to tam navrhovala, abyste se s nimi slušnou formou zkusili dohodnout, že přece ony jsou sociální a jsou tu pro lidi, ony tu nejsou pro peníze, aby se nějakým způsobem této inflační doložky po dobu, kdy nebude na tomto území tak hrozná bída, třeba zřekli. Proč jste k tomu ještě nepřistoupili? Já bych to tedy očekávala.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou vystoupí paní předsedkyně Schillerová, připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. No, já shrnu fakta. V listopadu roku 2022 byl vydán fiskální výhled Ministerstva financí, oficiální dokument dostupný na stránkách Ministerstva financí, který počítá s tím, že mimořádná valorizace důchodů v roce 2023 bude ve výši zhruba 20 miliard, protože počítal s šestiprocentní meziměsíční inflací. V prosinci roku 2022 vystoupil zástupce Národní rozpočtové rady, dokument je dohledatelný na stránkách Národní rozpočtové rady, a upozornil, že oněch 20 miliard, také došli ke stejnému číslu jako Ministerstvo financí, není v rozpočtu. A já se ptám, když jste tady tak dojemně, pane ministře, málem jste mě rozbrečel, mluvil o tom srovnání roku 2011, jak tehdy oni tam měli dost času a pak to tam dávali na poslední chvíli. A vy jste neměli dost času? Vy jste neměli dost času, abyste o tom jednali? Abyste jednali případně o valorizačním schématu? Ne, vy jste měli dostatek času, akorát prostě jste měli takovou maličkost v programu a to byly volby a to vám nepasovalo, lidově řečeno, do vašich plánů. Takže já se ptám, 20 miliard, fiskální výhled hovoří o tom, že těch 20 miliard vlastně v tom rozpočtu je, když to tam čtu, tak tam je. Národní rozpočtová rada říká, že tam není. Takže jestli tam jsou, já vím, že nejsou, ale jestli tam jsou, tak se bavíme o 14 miliardách a to je to, o co tady běží.

No a co se týče toho porovnávání, radši nešermujte tím poměrem 61 celých, hned se dívám na to, 61,5 %. Já už jsem dneska odeslala žádost na Ministerstvo financí podle § 11 jednacího řádu a žádám naprosto jasné vysvětlení. Položila jsem x otázek panu ministrovi, jak se toto mohlo stát v rozporu, v rozporu s fiskální makroekonomickou predikcí. (Předsedající: Čas.) A já se přihlásím ještě jednou. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Další s faktickou je přihlášena paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Připraví se pan poslanec Králíček. Máte slovo.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. My v tuto chvíli projednáváme potvrzení trvání stavu legislativní nouze. Vystoupil pan ministr práce a sociálních věcí, který je předkladatelem. Já jsem předpokládala, pane ministře, prostřednictvím paní předsedající, že tady budete zdůvodňovat, proč projednáváme zákon o důchodovém pojištění ve stavu legislativní nouze. Prakticky jsem to od vás neslyšela. Vyjadřoval jste se tedy k bodu o důchodovém pojištění. Tak já se ptám - jsme teď, paní místopředsedkyně v bodu, nebo co tedy projednáváme? Já už se v tom ztrácím a absolutně se v tom nevyznám.

Zároveň bych se tedy chtěla zeptat, když teď tedy projednáváme potvrzení trvání stavu legislativní nouze, jestli ještě pořád jedná stálá komise pro ústavu v Senátu, že tady není přítomen ministr pro legislativu? Proč tady není? Tak paní ministryně obrany nám řekla, že je to velmi důležité, že je na stálé komisi. Já jsem se teď schválně koukala ještě na stránky Senátu, tak tam je jasně uvedeno, že pracovní doba je do tří hodin. Ale možná ve 22.36 ještě jedná. Ale já jsem tady toho ministra od té doby opravdu neviděla. Tak já si myslím, že jestli tady projednáváme to, co se velmi dotýká legislativy, a to potvrzení stavu legislativní nouze, kde tedy musím zdůraznit, že jestli tedy dneska byla stálá komise pro ústavu, tak zrovna pan Canov jasně říká, jak je to protiústavní, říká to i pan Čunek a další. Já si samozřejmě dovolím ještě vystoupit, ale chtěla bych požádat, ať je tady přítomen pan ministr pro legislativu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Králíček, připraví se pan poslanec Vondráček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážená paní místopředsedkyně, páni ministři, kolegyně, kolegové, drazí pozůstalí, já bych chtěl navázat těmi otázkami na kolegu Nachera a chtěl bych se zdvořile pana ministra Jurečky zeptat, protože on tu zmínil, že to magické datum 10. února bylo pro ně překvapivé, že je překvapila ta míra inflace a že to vlastně nemohli dát dřív na plénum Sněmovny, a proto čistě náhodou po těch volbách je to ve stavu legislativní nouze. A že tady chtěl s námi jednat, ale vlastně to nešlo. Já bych se tedy chtěl zeptat slušně, jestli by nám mohl sdělit ten harmonogram, kdy se tím zabývali, protože tak jak zde bylo zmíněno, tak ty predikce vycházely někdy v září, v říjnu i v listopadu a pohybovaly se někde kolem 15 %, nebo do 15 % té předpokládané inflace. A tam se domnívám, laicky samozřejmě, že mohlo dojít k nějakému jednání mezi vámi a opozicí na tom, jak by se případně mohlo vyvíjet to valorizační schéma, kdyby se naplnila ta predikce 15 %, která potom se naplnila toho 10. 2., protože tak jak jste to popsal vy, tak se na mě nezlobte, tak to vypadá opravdu, že jste to dali po prezidentských volbách ve stavu legislativní nouze a ta snaha o to jednání tu nebyla.

A když jste tu zmínil na závěr to Slovensko, tak bych chtěl jenom zmínit, že na Slovensku mají taky předčasné volby. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou je připraven pan poslanec Vondráček, připraví se pan poslanec Foldyna. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, tož já to zkusím taky bez emocí. Za prvé chci ocenit, že jste vystoupil, prostě aspoň se tady s námi někdo baví, tak to máte plus u mě, říkám to fér. Ale pak vám chci říct, že se pohybujeme tady v tomto nebodu, kde máme řešit potvrzení trvání stavu legislativní nouze, a já jsem přesvědčen, že 90 % vašeho projevu nesměřovalo tímto směrem. Váš projev patří až do druhého a třetího čtení toho. Protože opravdu, nezlobte se, a všichni, jak tady sedíte, situace dnešních čtyřicátníků se nemá řešit v rámci stavu legislativní nouze. Já netvrdím, že my jsme třeba to vymysleli, nebo ty vlády ještě před námi, a je to prostě dlouhá debata, ale to přece nemůžeme řešit ve stavu legislativní nouze.

Existuje spousta právních analýz, nálezů Ústavního soudu. Může, každý právník má dva tři názory. Já to zkusím opravdu po selsku a jednoduše. Přece čistě materiálně, obsahově nemůžete říct, že vyplacení důchodu je hospodářská škoda. My jsme se přece na škole učili, že škoda je, buď když se sníží váš majetek, to je takzvaná skutečná škoda, anebo ušlý zisk, když ten majetek nenaroste, jak jsme předpokládali. Ale co je tato škoda? Když to budu argumentovat ad absurdum, tak podle vás je tedy škoda vlastně každý důchod, který vyplatíte, byť ten nevalorizovaný. Prostě škoda je všechno, co musí zaplatit pan ministr Stanjura ze svého rozpočtu? Tak to je přece absurdní.

A druhá věc. Je tady někdo, kdo to ještě nechápe, že prostě nemůžete říkat, že je škoda něco, když to vyplácíte podle zákona? Protože škoda předpokládá nějaké protiprávní jednání nebo protiprávní stav. Tady musí dojít k porušení zákona nebo musí dojít k nějaké živelní pohromě, na což pamatuje zákon 110 o bezpečnosti v článku 8 a na co navazují všechny ty ústavní nálezy a říkají, že to musí být stejné intenzity, nějaká zásadní přírodní katastrofa. Ale té svědky nejsme. Já to říkám opravdu po selsku. Kde je ta škoda? Můžete nám definovat v tomto nebodu, co je tedy hospodářskou škodou, jak k ní došlo?

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou pan poslanec Foldyna, poté pan poslanec Brož. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji vám za slovo. Já jsem pečlivě poslouchal také pana ministra práce a sociálních věcí, když vysvětloval ta čísla kolem těch důchodů, a vlastně pan ministr nám v zásadě nevysvětloval nic o té legislativní nouzi, o čem je dneska vlastně ta řeč. My všichni dobře víme, kdy ta legislativní nouze má své opodstatnění, a asi bych se opakoval, to ohrožení státu a já nevím co všechno. Máte pocit, že něco takového existuje v této chvíli? Já mám pocit, že legislativní nouze nastane tehdy, až vy ty důchodce okradete o těch 20 miliard. Až se půjdou napást místo do sámošky, protože oni už ani teď nemají peníze! Já bych chtěl vidět ty důchodce, ty uvědomělé důchodce, co píšou, že jim to nevadí. Já je moc neznám tedy, fakt mně píše ta jiná strana.

A legislativní nouze by asi byla, kdybyste zasedli týden dopředu, nahlásili, že si půjdete sednout do Ústí do hospody a že to tam proberete s těmi lidmi. Pak by byla legislativní nouze, to bychom asi chvíli neměli s kým mluvit, protože tam já po těch hospodách chodím, já se k tomu přiznám. Nejenom v Ústí nad Labem, v Děčíně sedím s těma klukama, to bych vám přál poslouchat, o té legislativní nouzi, co říkají a co musejí dělat všechno, aby udrželi rodiče na nějaké úrovni. Protože ty lidi fakt nemají na to, aby si pustili navíc to topení. Oni to nešetří (?), že chtějí porazit Putina. Oni tu vaši válku, kterou jste nám vnutili, že to je naše válka - to je vaše válka, ne naše! Naše válka tady žádná není! My válčíme s vámi za ty důchodce, protože vy jste se rozhodli, že nakoupíte F-35 za 200 miliard! To jsou jejich prachy a to budou všechno ti důchodci platit. (Předsedající: Čas.) Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou pan poslanec Brož, poté pan poslanec Lang. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji za slovo. Mě také zaujalo hodně jako některé kolegy to, že vlastně většina toho času, který pan ministr nám říkal, nebylo to odůvodnění té legislativní nouze, o kterém tady teď celou dobu vlastně mluvíme, a ptáme se na tu její nutnost. To, jak kolega Vondráček, prostřednictvím paní předsedající, říkal, jak to může být škoda vyplácení důchodů.

Pan ministr Jurečka v závěru říkal, abych to řekl přesně, přesně férovost a předvídatelnost, že by si přál, aby do budoucna byla, aby fungovala. Ale to je přesně to, co tímto krokem naprosto pošlapáváte. To není absolutně žádná předvídatelnost. Co příště prohlásíme za tu škodu? To, že se nezvýšily daně, nebo nějaké jiné státní výdaje? To prostě vůbec selský rozum nebere a lidi to nemůžou chápat. Vy to balíte do nejrůznějších právnických kliček.

A potom samozřejmě zase my jsme tady osočováni z toho, že vytváříme nějaké generace mezi sebou. Zase pan ministr tady máchá grafem a tím, co má rodina s dvěma dětmi a podobně. Ale to je přesně to, co vy vytváříte. Vy zase stavíte tedy rodinu s dvěma dětmi proti důchodci. Tady existuje nějaký solidární systém, a ti současní důchodci celý život platili to, co po nich stát chtěl, jiným důchodcům v tu chvíli. Prostě tak to je. A jestli něco v tomto systému chceme změnit, tak se to musí změnit systémově. Ne tak, jak vy to děláte. A ještě ve stavu legislativní nouze.

Kromě těch prezidentských voleb tak samozřejmě se nabízí jeden z dalších argumentů, že pokud byste to chtěli řešit seriózně, opravdu odpovědně dlouhodobě, tak byste v té diskusi mohli narazit opravdu na to, že tohle jste si vybrali špatnou cestu. Zrušili jste EET, tak mohl bych říct, takže výpadek z EET vy si chcete nahradit tím, že vezmete důchodcům zákonnou valorizaci. (Předsedající: Čas.) Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou vystoupí pan poslanec Lang, připraví se pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji, paní předsedající. Já bych chtěl také reagovat na pana Jurečku. Máme každý nějaký materiál. Já mám taky připravený samozřejmě nějaký delší proslov, ale chtěl bych tady říci na ten jeho tlak, že prostě to řeší v současné době. Přečtu jenom pár vět: Od konce loňského roku Národní rozpočtová rada upozorňovala stávající vládu, že pokud s parametry mimořádné valorizace nic neudělá na úrovni zákona, bude to rozpočet velmi bolet. Vláda přitom udělala ještě méně než nic. Nejenže včas nezměnila parametry mimořádné valorizace, ale v rozpočtu roku 2023 raději s žádnou mimořádnou valorizací ani nepočítala, takže již tak výrazně slabý rozpočet dostal delší ránu v podobě přibližně 20 miliard korun, a to ještě více.

A potom mě tady zaujalo ještě u pana Jurečky jedno v jeho vyjádření o tom, jak mu píší ti penzisté, kteří počítají s tím, že prostě jsou zodpovědní a vědí, že vlastně nechtějí vlastně ani ty peníze. Já nevím, kdo píše vám, ale já mám zahlcenou mailovou schránku od seniorů, kteří říkají: bojujte za nás, prostě každá koruna pro nás je dobrá.

A v té souvislosti jsem si vzpomněl na takový socialistický plakát, který možná někteří z vás starších taky budete znát, kdy je taková hospoda a tam je prostě ten alkoholik, který pije ten alkohol, a tam je taková ruka a říká: Alkohol ne, raději knihu. Takže já bych to zmodernizoval. Když pan Jurečka nám tady ukazuje neustále nějaké plakátky, tak bych tam dal pana Jurečku, dal bych tam domov seniorů, kde bych napsal: Ne tisíc korun, raději knihu. Domov seniorů. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou vystoupí pan ministr Jurečka, připraví se paní poslankyně Pastuchová. Máte slovo, pane ministře.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, já si dovolím zareagovat a dovolím si tady položit prostřednictvím paní předsedající otázku, nemusí mi na ni paní bývalá ministryně financí odpovědět, ale když sestavovala rozpočet na rok 2022, tak kolik predikovala inflaci na rok 2022? A když se sestavoval rozpočet v roce 2021 pro rok 2022, kolik Ministerstvo financí predikovalo inflaci v roce 2022 a kolik narozpočtovala peněz na mimořádné valorizace do toho návrhu rozpočtu? Budu rád, když na to odpoví, řekne to číslo té inflace, pak to porovnáme s tím, já jsem se díval, co Ministerstvo financí predikovalo. Nebylo to pokryto, přesto to ten státní rozpočet, ty dvě mimořádné valorizace, v loňském roce prostě pokryl.

A stejně to je tak jako... v tak v extrémně vypjaté době říkat, že máme v srpnu, kdy vláda finalizuje rozpočet, dostala ho do Sněmovny začátkem září, kdy máme přesně definovat inflaci následujícího roku v tak turbulentní době, to prostě není realistické. Tak jako jsme pokryli, když to nebylo v rozpočtu, mimořádnou valorizaci roku 2022, která byla dvakrát, tak úplně stejně, a říkali jsme to oba dva s panem ministrem financí, že jsme připraveni to stejné udělat i v roce 2023. Já jsem ve veřejném prostoru, je to dohledatelné, řekl před koncem loňského roku opakovaně, počítáme s tím, bude to částka zhruba do 20 miliard. Ano, s tím bylo počítáno. Ale ta změna nastala opravdu v tom výrazném nárůstu mezi měsíci prosinec a leden a v tom čísle, které bylo zveřejněno.

A poslední, tady to čtu třeba, e-mailů mi přišlo spoustu: Chtěli bychom vám sdělit, že my, já se svojí manželkou, podporujeme váš záměr, pokud jde o valorizaci důchodů. Náš věk se blíží osmdesátce, nemáme na rozhazování, přesto nechceme (Předsedající: Čas.), aby se stát kvůli nám důchodcům ještě více zadlužoval. Ten jedna z mnoha reakcí.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou paní poslankyně Pastuchová, poté pan poslanec Kubíček a poté pan poslanec Nacher. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Tak pane ministře, prostřednictvím paní místopředsedkyně, tak já můžu teď dávat si faktické poznámky po dvou minutách a budu číst reakce voličů, kteří píšou mně. Takže on si každý vybírá maily, které zrovna potřebuje, které se mu hodí.

Já jsem ráda, že jste vystoupil. Aspoň někdo tu sedí. Divím se, že tu není pan ministr financí, ale budiž. A jenom kdybyste nevěděli, tak pan ministr legislativy je do šesti do rána omluven z osobních důvodů. Máte to, můžete se všichni podívat v omluvenkách. Takže kdybyste mu chtěli klást, tak se musíte do šesti do rána počkat.

A mě jenom dojímá tady, jak pořád, pane ministře, i zmiňujete, jak naše vláda něco nezvládla, vy teď děláte všechno úžasně, všechno je zalité sluncem. Ale vzpomeňte si na to, vždyť jste v té vládě s námi byl také. Nebyl jste v té minulé, ale v té předtím jste s námi byl. Tak jste taky mohl trochu zapracovat na tom, aby ta důchodová reforma vznikla už před těmi šesti lety.

Na rozdíl od vás, pořád říkáte, jak... Já nevím, pane ministře, vy máte na mě, asi mě máte tak rád, že vždycky když mluvím, tak vy furt hučíte. (Smích.) Ale to je pořád první vystoupení, teď, prostě pořád.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Já se omlouvám.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, já už budu pokračovat, pan ministr už nehučí.

Takže jak všechno děláte skvěle, jak jste všechno připravili, ale tady vůbec nesedíme a nebudeme sedět třeba do soboty, do neděle, nám je to opravdu úplně jedno. Tady jde úplně o jinou věc. (Předsedající: Čas.) Už? Já to řeknu zase za ty dvě minuty a připravím si ty maily, co mi píšou ti vaši voliči.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, na to máte právo. Prosím nyní pan poslanec Kubíček a s faktickou, poté je přihlášen pan poslanec Nacher. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuju za slovo, paní předsedající. Já vám něco přečtu. Můj kamarád právník, který tady pozdravuje některé své studenty, se také díval. Nevím, proč si trápí hlavu až tolik. A napsal mi toto: Na valorizaci důchodů v rámci stávajícího valorizačního schématu už vznikl důchodcům právní nárok. Už vznikl, protože hmotněprávní předpoklady pro její provedení, výše inflace a růstu mezd a platů, již byly naplněny. A proto by vláda měla a vlastně musí dodržet stávající pravidla pro valorizaci a postupovat podle ní. Postup vlády je tedy v tomto případě flagrantním porušením základního právního principu, a to zákazu retroaktivní účinnosti právní normy, a narušuje princip legitimního očekávání adresátů této právní normy. Takže ono podle něj v globálu se v legislativní nouzi nemá projednávat co.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Na řadu s faktickou přichází pan poslanec Nacher, poté paní poslankyně Peštová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Tak děkuji, já navážu na Romana Kubíčka, protože o tom, to je ta podstata, to je ta podstata toho problému. Já to řeknu naplacato. Kdyby vládní koalice za námi jako za největší opoziční stranou přišla v říjnu a řekla, chceme změnit valorizační schéma, protože to je neufinancovatelné, a my bychom vás odmítli, tak vy byste od listopadu začali na tom kutat, nečekali byste do 10. února, protože bylo jasné, jak ta inflace se bude vyvíjet, tak by se to stihlo tím řádným procesem legislativním, tudíž by na to nevznikl nárok, jak o tom teď mluvil Roman Kubíček.

To, co nám vadí, je, že se od listopadu do února v zásadě o tom vůbec nemluvilo a vy jste to otevřeli až po tom 10. únoru, to je ta podstata. A teď vy tady říkáte, abychom nestavěli ty lidi proti sobě. Nezlobte se na mě, pane ministře, vy jste tím, že jste řekl, že za ministryně Schillerové byl průměrný důchod ve vztahu k průměrné mzdě 39 % a teď je 49 %, a co si má kdo stěžovat, tak je vlastně stavíte, protože já už jsem tady vysvětlil panu ministrovi financí, to je nefér. Těch 39 % bylo v době, kdy byla nízká inflace, reálné mzdy šly nahoru, zatímco v této chvíli inflace je 15procentní, řekněme, reálné mzdy jdou dolů, valorizační schéma funguje jako automat, a v té chvíli samozřejmě to procento se vůči tomu mění. Ale to přece musíte dát do toho kontextu. To není tak, že to je plus 10 procentních bodů díky této vládě nebo ekonomickému růstu, ale to je díky té inflaci, protože ta inflace dopadá na ty seniory dvojnásob. To znamená, že tím procentem pro lidi, kteří tomu nerozumí, 39, 49, se staví ta mladší generace vůči těm seniorům, jako že oni prožírají tu jejich budoucnost. Ale ve skutečnosti to tak opravdu není. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou je přihlášena paní poslankyně Berenika Peštová, připraví se paní poslankyně Balaštíková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Pane ministře, to je to, co jsem tady říkala celou dobu. Tím, že nebyla zpracovaná RIA, studie dopadů, tak vlastně jak my máme vyhodnotit tu hrozbu, nebo respektive tu hrozbu značných hospodářských škod, které by to mělo způsobit naší zemi, respektive našemu státnímu rozpočtu? To je přesně to a točíme se kolem toho. Zase bych se opakovala, kdybych řekla, dali jste to do toho mezirezortu, aniž byste měli všechny náležitosti, dostali jste výjimku. Ale to je přesně to, co my potřebujeme vědět. Jestliže není tato studie dopadů zpracovaná, tak my nejsme schopni vyhodnotit. Anebo mám tomu rozumět tak, že ta hrozba značných hospodářských škod by nenastala, kdybychom přijali tuto novelu zákona, protože jste s ní už počítali, a proto jste měli v tom rozpočtu nula na valorizaci? To znamená, že jsme zpátky u toho nálezu Ústavního soudu, který říkal, že přesně na tom ta vláda dojela, který to vlastně, ten Ústavní soud, potom shodil, protože počítala s něčím, co vlastně ve finále nebylo, a místo toho, aby ten rozpočet postavila na stávající zákony, což je povinnost to dělat, to je, tak to má být, a ne počítat s tím, že něco změním v budoucnu, a proto na to budu ten rozpočet stavět. Tak vlastně jste porušili všechno, co jste mohli porušit. A já bych docela ráda na toto věděla odpověď.

A ještě jsem se vás ptala, s jakou inflací tedy počítáte v roce 2024, když by to měla být ta velká hrozba těch škod hospodářských, které by měly nastat? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou vystoupí paní poslankyně Balaštíková, připraví se paní předsedkyně Schillerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Margita Balaštíková: Při pěkném večeru vás zdravím a reaguji na pana ministra. A vyprovokoval mě k tomu kolega Králíček, který zde vystoupil, a udělala jsem si takový časový sled. Takže vláda se teprve 10. února 2023 dozvěděla, jaká byla za uplynulý rok inflace. Znamená to tedy, že 9. února 2023 večer to tedy ještě nevěděla. Ale v novinách se o tom živě diskutovalo od měsíce června a v červenci, kdy nastoupila nová Bankovní rada České národní banky, predikovala, že inflace vystřelí na úroveň nad 15 %. Na to reagují noví členové Národní rozpočtové rady a dávají doporučení, jak se má vláda chovat. Nicméně 10. února 2023 se pouze oficiálně potvrzuje, že ta 15procentní inflace je. No a vláda zasedne a v rekordním čase za pět dnů stihne připravit novelu zákona. Já jsem se podívala do kalendáře, a prosím, z těch pěti dnů byly jenom tři pracovní. No to jsou mi tedy věci!

A právě proto nyní máme tady zkrácený režim, protože vlastně se to nestíhá. A vy nám chcete, pane ministře, říct, že jste férový a že jste nemohli dostatečně předvídat, co se stane, když NERV i nová Bankovní rada vám to říkali už prosím v červenci 2023? A to jsem našla v novinových titulcích. Můžu se vrátit do zasedání rozpočtového výboru, kde jsme o tom mluvili. Takže mě by opravdu zajímalo, zda opravdu tady chcete říkat, že jste to neměli dávno připravené a stihli jste to za ty tři pracovní dny. (Předsedající: Čas.) Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou vystoupí paní předsedkyně Schillerová, připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. No pane ministře, já vím samozřejmě, kolik v predikci poslední v srpnu 2021, která byla základnou pro státní rozpočet na rok 2022, poslední rozpočet naší vlády, ten návrh, tak vím, jaká tam byla inflace průměrná. Kolem 3,8 %. Víte, to byla, a když jsme končili, byla 5,4. To byla ta Babišova drahota, kterou jste tak rádi zmiňovali. Pana premiéra vidím, to byl jeho slogan, s kterým šel do voleb. No a pak vystřelila ta inflace, samozřejmě mělo to x různých vlivů. My jsme nikdy neřekli, že můžete za to, že vystřelila. My jsme vždycky řekli, že můžete za to, že jste nedělali nic tím, abyste dostatečně těmto lidem pomáhali. No a teď tedy to úplně korunujete tím, že jim ještě snížíte zákonnou valorizaci tímto absolutně protiústavním způsobem.

Já chci upozornit, že ministr financí dnes na stránkách Ministerstva financí, a on to obhajoval, stáli jste vedle sebe na tiskové konferenci, (zveřejnil) velmi nestandardní tabulku, která je v rozporu s predikcí z ledna Ministerstva financí. Já už dnes jsem odeslala ministrovi financí žádost podle § 11 jednacího řádu a tam budu chtít vědět - protože to je skandál, co se dneska stalo. To je naprostý skandál! Já pokud to nestihnu, přihlásím se ještě jednou. Já budu chtít vědět, ze kterých se vycházelo dat, jaká časová řada, který odbor Ministerstva financí predikoval tento odhad, pokud zdrojem není odbor, chci uvést jméno poradce, důvod, který vedl ke změně tempa predikovaného růstu pro rok 2023 oproti lednové predikci, promítne se tento nový údaj v zákoně o státním rozpočtu a tak dále. Už to asi nestíhám.

Čili já jenom opakuji, buďte velmi opatrní s tou tabulkou, kterou dnes na twitterový účet dalo Ministerstvo financí. (Předsedající: Čas.) Neodpovídá lednové predikci. A skutečně ty rozdíly, ta čísla jsou tam skandální. Já se ještě jednou přihlásím. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, děkuji. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Mračková Vildumetzová, přihlášená je dále paní poslankyně Malá. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Tak já děkuji za slovo. Já bych opravdu chtěla vědět, proč tady není přítomen pan ministr pro legislativu. Koukala jsem se do omluv. Byl omluven od 12.00 do 16. 30 a od 20.00 hodin do 6.00 hodin z osobních důvodů. Samozřejmě každý můžeme mít nějaké důležité důvody, ale musím říct, že tahle vláda si naplánovala, že dnes bude mimořádná schůze, že se bude potvrzovat stav legislativní nouze. Využiji, že je tady přítomen pan premiér nebo pan první místopředseda vlády, ministr vnitra Vít Rakušan, tak mi určitě odpoví na to, proč tady není přítomen pan ministr pro legislativu.

Zároveň bych chtěla připomenout vystoupení pana Michálka, které bylo v ranních hodinách. Při těch faktických poznámkách, kdy pan Michálek nás tady vyzýval, abychom nevystupovali v rozpravě s faktickými poznámkami a abychom nechali vystoupit pana ministra pro legislativu, že nám chce vysvětlit, proč je vyhlášen stav legislativní nouze. Ale pan ministr pro legislativu do současné chvíle vůbec nevystoupil. Neslyšela jsem, že by byl přihlášen s přednostním právem. Tak jste to tady, pane Michálku, prostřednictvím paní předsedající, říkal. Koukněte se do stenozáznamu. Předpokládal, vystoupil s faktickou poznámkou dvě minuty, dvě minuty, nevystoupil s přednostním právem. Prosím, nepokřikujte na mě. Myslím si, že by si měla zjednat nápravu paní předsedající. A myslím si, že jestliže tady potvrzujeme stav legislativní nouze, tak že by k tomu měl příslušný ministr, kterého jste si rezortně schválili, tak by tady k tomu měl opravdu kompetentně vystoupit. Nezlobte se na mě.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Malá s faktickou poznámkou. Dále je připravena, jak vidím, paní poslankyně Adámková, také je přihlášena. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo paní předsedající. Jsem moc ráda, že je tady mezi námi pan premiér. Já bych ho chtěla poprosit, mně je pana ministra Jurečky fakt líto, on je tady jako v menšině. Bylo by fajn, jestli byste nechtěli zvážit, abyste si vzali třeba přestávku na to, aby sem dorazil ministr pro legislativu a pan ministr spravedlnosti, nebo aby se aspoň za pana ministra tady postavili třeba členové ústavněprávního výboru, protože vy taháte - prosím, nepokřikujte na mě, pane kolego - vy taháte za kratší provaz.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pardon, paní poslankyně, abychom se dohodli, že tady nepokřikujeme.

 

Poslankyně Taťána Malá: A vy jste dosud nebyli schopni vysvětlit, proč bychom měli hlasovat pro potvrzení stavu legislativní nouze. To, že tady pan kolega Jurečka hovoří o tom, kdy vznikl právní nárok nebo nevznikl těm důchodcům na tu valorizaci, to budeme probírat v tom dalším bodu. My máme řadu analýz, kde vám vyvrátíme, že to opravdu není tak, jak říkáte, a nejhorší na tom je to, že vy to moc dobře víte. Vy to moc dobře víte, a stejně tak víte, že v této chvíli nejsou splněny ty podmínky pro potvrzení stavu trvání legislativní nouze. Víte to moc dobře. Anebo proč jste nám to tady nevysvětlili do této chvíle, my jsme se vás několikrát ptali? Jsou porušeny prostě principy demokratického právního státu od začátku do konce, pokud to tady na sílu protlačíte, a my se skutečně, pokud se to stane, budeme domáhat nápravy u Ústavního soudu.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Adámková, připraví se pan poslanec Vondráček. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážení páni ministři, vážený pane premiére, dámy a pánové, já musím říci, že je mi líto pana ministra Jurečky, protože práce a sociální věci je velmi těžké ministerstvo a málokdo zná sociální práci. A on to tedy tady hrdinně obhajuje, byť občas neví, o čem mluví. Ale já musím říct, že mně to je sympatické. Takže pane ministře, opravdu se snažíte, jenom občas tedy to je někde vedle.

Ale dovolte mi, abych tady zareagovala, protože mně teď psal ve 22.18 nějaký občan - vážený pane, děkuji za tu poslední poznámku. Ale možná že lepší je v zájmu duševního zdraví jít spát, ale je to na vás, my vám děkujeme, že nás sledujete - kde chce říct, chce, abych vám řekla, že máte to, co jste předvedl, že neasociální chování, že to je lumpárna. Já samozřejmě to pouze cituji.

Já bych tady měla jednu otázku, některou asi budete moci zodpovědět, některé ne. Protože 16. ledna tohoto roku pan ministr Jurečka v pořadu, a je to dohledatelné na všech sítích, jasně říká o té valorizaci, že tedy bude, že samozřejmě je to nutné, protože to zákon tak říká. Já vám nevyčítám jednu věc, a to že jste nevěděl přesně, jaká bude inflace. To vám ani vyčítat nemohu. Ale že bude větší než 5 %, to tedy věděl tady v té zemi každý, takže tím spíše to musel vědět ministr. A já se opravdu domnívám, že byste tady měl mít pro validní odpovědi na ty otázky nějakou oporu, protože se domnívám, že se snažíte, ale vaříte z vody. A ty odpovědi někdy opravdu jsou velmi těžké. Ale to je vlastně na vaši obranu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Vondráček s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Janulík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Já jsem v té předchozí faktické poznámce nestihl položit kompletní dotaz, tak jak jsem měl v plánu, shodou okolností mi pan ministr neodpověděl na tu předchozí, jistě nedopatřením. Já jsem se snažil opravdu zbavit těch právních frází a mluvit jednoduše, a vlastně chci odpovědět na otázku ano, nebo ne. Já jsem pochopil ten předložený návrh, že vy tvrdíte, že dodržením standardní právní úpravy v zákonu 155 z roku 1995 vzniká škoda České republice. Ta podotázka byla - tak je to skutečná škoda, nebo je to ušlý zisk? Protože skutečně když to domyslím ad absurdum, tak potom každé vyplacení důchodu ze státního rozpočtu je de facto škoda. Když budu vycházet tady z tohoto myšlenkového pochodu.

A moje další podotázka je: Dokážete se zamyslet, kdo je potom škůdce? To potom škůdci jsou všichni ti příjemci starobních důchodů, o kterých se tady bavíme. To znamená, moje otázka je opravdu tedy: Škoda byla způsobena, by měla být způsobena tím, že se dodrží zákon? To je něco, co já nemohu přijmout vzhledem ke svému vzdělání a k nějakému logickému myšlení. A děkuji za odpověď.

Ve zbývajícím čase chci poděkovat pracovníkům traumatologie Fakultní nemocnice Olomouc, že mi umožnili účastnit se této obohacující večerní směny. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Tak faktické poznámky slouží občas i k poděkování. To chápu, ale toleruji takovéto vyjádření, protože jsme rádi, že tady můžete, pane poslanče, býti s námi.

Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Janulík, připraví se pan poslanec Michálek.

Možná bych si jenom dovolila takovou krátkou poznámku. Pánové ministři vám rádi zodpovědí dotazy. Ale vzhledem k tomu, že je poměrně hodně faktických poznámek a ty mají přednost, tak prosím buďte trpěliví. Můžete sledovat i počet faktických poznámek. To je to modré číslo vedle nápisu Rozprava. Takže nejprve jsou faktické, teprve potom mohou být reakce na vaše faktické poznámky.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo. Já si dovolím na vystoupení pana ministra Jurečky dva pohledy. Ten první jako samozřejmě logický, doktorský, ale já ho před to předsunu, protože on je muzikant, je muzikantský. Pane ministře, je to falešné a na špatný instrument hrajete, takže do kapely ne. To prostě to, co tady předvádíte, já to chápu, že holt tak to je, ale prostě není to dobré. A ten doktorský je ten, že vám ocituji svého ctěného kolegu, slovutného psychiatra, který mně teď píše, že by vám s chutí všem vystavil kartu. Protože takový rozpor jako mentální, který prostě tady sleduje online, je opravdu už skoro na psychiatrickou diagnózu, a samozřejmě mnozí z vás, a vy se tím dokonce tak jako nějak prezentujete, jste věřící, čili osmé přikázání bych vám připomněl, a já věřím, že pro vás bude v pekle speciální kotel. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan předseda Michálek s faktickou, poté paní poslankyně Fialová. Prosím, máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych rád reagoval na pana kolegu Vondráčka, který zde mluvil o výkladu pojmu hospodářských škod. Vzhledem k tomu, že je předsedou ústavně-právního výboru -

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Omlouvám se, že vás přerušuji. Prosím o klid. Děkuji. Pokračujte.

 

Poslanec Jakub Michálek: Tak jsem se trochu domníval, že by se měl seznámit s tou problematikou legislativní nouze a výkladem § 99, tak jak je obsažen mimo jiné v komentáři paní doktorky Silové a dalších, kde jsou citována i příslušná rozhodnutí Ústavního soudu. A tam se uvádí: Rozhodnutí o tom, zda hrozí hospodářské škody, není rozhodováním o škodách v právním slova smyslu, ale vychází z úvah o širších politických konsekvencích. To je nález č. 269/2010 Sb. Takže nemá smysl na to aplikovat standardní právní teorii, která se týká pojmů škoda, nikoliv hospodářská škoda ve smyslu jednacího řádu, to není totéž jako škoda v občanskoprávním smyslu. Takže rozdělovat to na škodu skutečnou a ušlý zisk nedává v tomto ohledu žádný smysl.

A druhý bod, to je nález Ústavního soudu č. 80/2011. Tam uvádí Ústavní soud, že posouzení povahy hrozících škod není exaktně kontrolovatelné. Jejich vznik a rozsah se pohybuje jen v rovině pravděpodobných tendencí a vyžaduje vážení řady skutečností nebo souvislostí, například zájmu jednotlivých dotčených subjektů, dopady hlediska veřejných financí, vnitropolitické a zahraničněpolitické souvislosti a tak dále.

Takže doporučuji určitě seznámit se s tím výkladem. A možná, že kdybyste umožnili panu ministru pro legislativu, aby standardně vystoupil v rozpravě s přednostním právem na začátku tohoto bodu, kde se to slušelo, a nezablokovali jste to faktickými poznámkami, tak jste si to jeho vyjádření vyslechli v době, kdy tady byl. Myslím, že to bylo asi šest hodin a času na to bylo dost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Fialová s faktickou, poté pan ministr Jurečka. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Nedá mi to, pokusím se na pana Michálka reagovat posléze, ale prosila bych, aby nás tu neškolil.

A já bych, já jsem se přihlásila v době, a chtěla bych reagovat na pana ministra Jurečku, který nám tady říkal, že nebylo možné dát do rozpočtu zmíněnou valorizaci, což ještě z nějakého důvodu dokážu pochopit, ale pak říkal, že nebylo také možné predikovat, co se stane. Tak já jenom, pane ministře, před zhruba dvěma hodinami jste na svém facebookovém profilu sdílel příspěvek, který tři hodiny předtím uvedlo KDU-ČSL, kde děkujete, nebo dáváte palec nahoru Zdeňkovi Nekulovi, kde vyzýváte občany, aby posílali podněty k nemorálnímu chování obchodních řetězců. Přičemž ten článek je uveden z 27. 2., což je včera, a částečně v tom článku se píše přímo od pana ministra, je to vaše tisková zpráva, že ze Svazu obchodu a cestovního ruchu ani ze strany zástupců řetězců podle ministra Nekuly nebyla minimální shoda o konstruktivní diskusi nad cenou cukru v době, kdy jen za poslední čtyři měsíce roku 2022 stoupla o 77 %, zatímco zpracovatelé kvůli cenám energií navýšili své ceny pouze o 51 %. Tak buďto nevíte, co sdílíte a co uvádíte za informace, nebo nás tady cíleně uvádíte v omyl.

A já se možná přihlásím ještě jednou, protože mám vzkaz potom pro svého kamaráda, ten už v těch 15 vteřinách nestihnu.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Jenom opakuji, že faktické slouží jako reakce. (Odpověď ze sálu.) Promiňte, jestli jsem přehlédla, že hovořil o potravinách, tak to se omlouvám. (Potlesk.) Omlouvám se, jenom prosím, držme se toho, že reagujeme na faktické, na vystoupení, která zazněla v rozpravě.

Nyní prosím pana ministra Jurečku s faktickou poznámkou a poté paní předsedkyně Schillerová. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Já moc děkuji. Mě, musím říct, fascinuje to, že tady vystoupí poslanci, kteří kritizují, že já ve svém projevu, kdy obhajuji stav legislativní nouze, o kterém jsem také hovořil, dám do souvislosti i ty rozpočtové, ekonomické dopady, a pak tady vystupují poslankyně a poslanci, kteří tady mluví úplně mimo to, co tady nebylo vůbec obsahem dnešní debaty, viz teď moje předchůdkyně, která tady před chviličkou mluvila o nějakém statusu na Facebooku, který vůbec nesouvisí s tématem, které tady teď projednáváme k legislativní nouzi.

Ale protože mnoho z vás nečte, nečtete důvodovou zprávu návrhu tohoto zákona, tak já vám ocituji. Je to bod číslo 11 - Způsob projednání návrhu zákona. Důvody pro tento výjimečný postup jsou spatřovány zejména ve značných hospodářských škodách, které státu bez přijetí návrhu zákona hrozí. Předkladatel má za to, že v daném případě jsou naplněny podmínky pro projednání návrhu ve stavu legislativní nouze, tak jak je definoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 1. března 2011. Z výkladu podaného v předchozích částech důvodové zprávy je zřejmé, že postup podle § 67 odst. 10 zákona o důchodovém pojištění by v důsledku nepříznivé ekonomické situace projevující se skokovým nárůstem inflace v lednu 2023 o 8,6 % přinesl závažné negativní dopady na bilanci státního důchodového účtu v roce 2023 o 34,4 miliardy korun, v roce 2024, o dalších pak o 58,8 miliardy korun, což lze subsumovat pod situaci, kdy státu hrozí značné hospodářské škody ve smyslu § 99 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Inflace vzrostla způsobem, který se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních i vnějších. Bod nálezu 84. Urychlené a včasné přijetí zákona má potenciál tyto dopady výrazně zmírnit, to je přinést finanční úsporu na výdajové straně státního rozpočtu. A dále, pokračuje ještě tento výčet odůvodnění. Děkuju za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí s faktickou paní předsedkyně Schillerová, poté vystoupí pan poslanec Brož a bude následovat teprve poté pan poslanec Lang. Prosím, paní předsedkyně, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo. Pane ministře, nechte si své poučování, jestli někdo čte, nebo nečte důvodovou zprávu. Věřte, že ji čteme. Ono to není moc dlouhé čtení a nic se tam pořádného nedočteme. Takže o tom to asi celé je.

Takže 20 miliard jste řekl, že v rozpočtu máte na důchody. Národní rozpočtová rada říkala něco jiného. Takže vám vlastně chybí 14,4. Čtrnáct celých čtyři. A ministr financí Zbyněk Stanjura řekl dnes na tiskové konferenci, myslím si, že to bylo dnes: Kdybychom důchodce nezkrátili, museli bychom prohloubit schodek. A v neděli řekl v diskusním pořadu: Když nás donutí důchodce nezkrátit, nebudeme ho muset prohloubit. Fakt pecka!

A teď se vrátím pořád ještě k té tabulce, kterou dnes prezentovalo Ministerstvo financí. Ministr Stanjura se o ni tak velice opíral na tiskové konferenci. Vy jste stál vedle něho. Když jsem se na to ptala, tak mi neodpověděl. Říkal mým kolegům, že vůbec neví, co by mně měl odpovědět, že on za to vlastně nemůže, že to tam dali, že to tam dal asi zřejmě někdo, že on o tom ani nic neví. Takže já věřím, že dostanu odpověď a dostanu vysvětlení.

Ale chci jenom říct, že z té tabulky vyplývá, co tam dneska jen tak pověsili mírnix týrnix, že pokud počítá v letošním roce s růstem nominálních mezd o 2,9 %, bude to znamenat propad těch reálných o 7 %. Takže patrně podle té dnešní tabulky si zopakujeme loňský scénář, kdy jsme zchudli nejvíce v historii. Takže nás posílá tím pádem na chvost zemí OECD. Já se tam ptám v tom svém tweetu, co na to odbory. Zatím mlčí. Ale každopádně je to v naprosto, naprosto diametrálním rozporu s predikcí z ledna tohoto roku. (Předsedající: Čas.) Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Brož s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Lang. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji za slovo. Já jsem nestačil dokončit tu svoji faktickou, tak jsem si přihlásil ještě jednou. Mezitím ale si dovolím reagovat na pana poslance Michálka, vaším prostřednictvím, paní předsedající, protože to, co jsme tady viděli, od něho byla naprosto manipulace, kterou vidíme, jako jo. My jsme znemožnili panu ministru legislativy vystoupit svými faktickými poznámkami. Protože, jestli si to dobře pamatuju, tam padlo, že šest hodin na to čekal. Mluvil v 11 hodin 56 minut. On tady nebyl ani dvě hodiny. V něčem, v takovém bodě vyhlášení stavu legislativní nouze, kdy vláda by teď potřebovala právě jeho, právě to jeho vysvětlení a zastání se. A jestli si dobře vzpomenete, to je to, co jsem chtěl říct už v tom prvním příspěvku, a pustíte si to jeho krátké vystoupení, tak on nevypadal jako největší horlivý zastánce tohoto úkonu. Takže to jsem chtěl říct také, připojit se k tomu, co říkalo hrozně kolegů, že on tady není, protože on by měl teď panu Jurečkovi, panu Stanjurovi a celé vládě vlastně krýt záda. Teď je ta chvíle, kdyby si měl zasloužit to ministerské křeslo. A tady to nebylo. Takže to k tomu mému. A jenom, pane Michálku, prostřednictvím paní předsedající, nemanipulujte takhle s fakty. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou pan poslanec Lang, připraví se pan poslanec Nacher. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji. Tak já bych napřed zareagoval na pana Jurečku. Já nevím, pane ministře, kde berete tu aroganci, proč si myslíte, že nečteme důvodové zprávy. Nevím, co vás k tomu vede, že tady takhle v půl dvanácté nás tady napadáte.

A potom bych chtěl pokračovat k té věci, kterou tady řešíme. Chtěl bych uvést jeden citát a prosím, abyste si to poslechli: Co můžeme říci a co má platit, že když někdo ubližuje bezbrannému, ubližuje ženám, ubližuje dětem, ubližuje starým lidem, tak my s tím nemůžeme souhlasit, musíme si vyhrnout ty rukávy a dát někomu do držky. To je prostě normální. A následuje potlesk. Víte, kdo toto řekl? Toto řekl pan Jurečka na jakémsi sjezdu KDU-ČSL, asi v rámci nějakého svého nominačního projevu. Já se ptám, kdo z pětikoalice to, co jste tady spáchali, to, co tady předkládáte ve stavu legislativní nouze, vlastně vymyslel, a kdo tedy dostane do té držky, se ptám, a kdy? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Nacher, poté paní poslankyně Pastuchová.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já to zjednoduším úplně nejvíc, jak to jde, prosím pěkně. Změna parametrů valorizačního schématu je legitimní politická debata. Ještě jednou. Odezírejte mi ze rtů. Změna - (Před řečníka předstupuje jeden z poslanců a odezírá. Pobavení.) Ano, děkuji, pane kolego.

Změna parametrů valorizačního schématu je legitimní politická debata mezi koalicí a opozicí. Ale je to systémová změna. A z principu systémová změna nemůže být schvalována systémem ve stavu legislativní nouze. To je ten problém, protože to je systémová změna. To prostě není možné takhle tímhle způsobem schvalovat, ale je legitimní se o tom bavit. Vy nás furt posouváte někam, že my se nechceme o těch věcech bavit. My se chceme bavit. Tudíž já to řeknu, aby to bylo úplně jednoduché, jak říkám, že to je jednoduché jak žebřík. Ta otázka je úplně prostá: Proč vláda nevyzvala opozici a nebavili jsme se o změnách parametrů valorizačního mechanismu v listopadu, v říjnu loňského roku? To je úplně jednoduchá otázka. Jestli mi na to můžete odpovědět? Bez emocí, bez ničeho. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Pastuchová s faktickou poznámkou. Dále vystoupí paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Tak já, jak jsem slíbila, také začnu číst tady ty emaily, které mně přišly, a snad to stihnu.

Dobrý den, vážená paní poslankyně Pastuchová. Jako občanka této země, která se zajímá o politické dění, dovolte, prosím, několik otázek a velkou prosbu. Chystáte se projednávat ve zkráceném jednání sněmovní tisk o důchodovém pojištění, čímž seberete důchodcům, kteří celý život pracovali a odváděli daně, velkou část peněz, kterou jim zaručuje zákonné právo na valorizaci důchodu dle vzniklé inflace. Myslíte to vážně? - Asi si mě spletla s koaličním poslancem. - Poté co jste sobě od ledna 23 přidali? Prý jste museli, protože to bylo ze zákona. A nyní důchodcům, kteří mají nárok na zvýšení ze zákona, tento zákon změníte dokonce ve zrychleném jednání v legislativní nouzi, která je mimochodem navržena pravděpodobně nezákonně. Současně si odmítáte dále zmrazit své nově zvýšené platy. To už je snad vtip. Domníváte se snad, že se lidé nezajímají o ty vaše kulišárny a podivné nespravedlivé praktiky? Loni, když jste radili občanům, jak ušetřit, najít si dvě zaměstnání, vzít si dva svetry, a zároveň si přidali svoje platy, zvýšili počet vašich poradců, počet ministerstev. Kam se poděl váš selský rozum a máte vůbec svědomí? Čekám, že budete namítat něco o zhoršení ekonomické situace, inflaci a cenách energií. Na to rovnou zapomeňte. Spirálu inflace jste roztočili doslova vaší neschopností a arogantní ignorací rad opravdových odborníků. Cenu elektřiny jste nechali zvednout zcela uměle. Pokud jste si nevšimli jsme její výrobci a distributoři. (Předsedající: Čas.) Já to dočtu, až se přihlásím dál. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Prosím. Nyní vystoupí paní poslankyně Mračková Vildumetzová s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Vondráček.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Tak já děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych si dovolila reagovat nejdříve na pana Michálka, prostřednictvím paní předsedající, kdy tady můj kolega poslanec řekl, že pan Michálek tady mystifikoval. Já bych především ze svého pohledu řekla, že byl velmi arogantní, protože nám prakticky řekl, že tím, že jsme vystupovali v rámci faktických poznámek, tak co bychom vlastně chtěli, aby tady byl pan ministr pro legislativu? Tak já bych jenom znovu chtěla zopakovat: Zákon o důchodovém pojištění vláda schválila per rollam, to znamená, že se nesešla. Pouze každý odkliknul a poslal e-mailem: jsem pro. Stav legislativní nouze schválila per rollam, ano? Zákon, který se dotýká, 2,7 milionu lidí.

Pak si tato vláda svolá mimořádnou schůzi, kde se má potvrdit stav legislativní nouze, a není tady přítomen ministr pro legislativu a nikdo mi nechce říct, proč tady není. Samozřejmě, pokud k tomu má vážné důvody, tak to dokážu pochopit. Pan primátor (Svoboda) tady taky sedí. Ale ministr pro legislativu tady prostě má být, nezlobte se na mě.

A teď si řekněme prosím fakta k inflaci. Tak jaká jsou fakta? Česká republika je třetí nejhorší v rámci inflace. Průměrná inflace v rámci EU je 8,5 %. Tak proč Česká republika má 17,5 %? Tato vláda pořád říká, jak se to bude zlepšovat, a pořád je to horší. Čím to je? Je to tím, že nezvládla absolutně energetickou krizi, protože se schvaloval úsporný balíček, pak se to měnilo na zastropování, a proto jsme se dostali na ta čísla, na která jsme se dostali. A teď to mají tedy odnést ti nejzranitelnější? Myslím si, že opravdu ten váš postup je absolutně nelogický a velmi nefér. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za dodržení času. Přeji vám všem hezký večer ještě jednou a poprosím dalšího s faktickou a to je pan Radek Vondráček, připraví se Berenika Peštová.

 

Poslanec Radek Vondráček: Tak já děkuji za probíhající debatu. Pokusím se kombinovaně reagovat na pana kolegu Michálka a na pana ministra Jurečku. Pan Michálek citoval komentář, ten komentář vychází z nálezu Ústavního soudu a ten stejný Ústavní soud v těch svých nálezech konstatuje, že ústavní pořádek výslovně připouští zkrácené jednání, zkrácené řízení jenom v rozsahu článku 8 zákona o bezpečnosti České republiky, a to je, pokud se nemýlím, ohrožení státu nebo válečný stav. To je v ústavním pořádku. Že my máme v jednacím řádu ještě potom nějaké další ustanovení, které potom je nějakým způsobem využíváno v rámci tohoto projednávání, tak ten soud výslovně uvádí, že jestliže je uvažováno ještě o jiných důvodech, tak musí být stejné intenzity, stejné povahy, musí být typově stejné jako ty dva, které jsou v zákoně o bezpečnosti státu, a to je ohrožení státu nebo válečný stav. Poté můžeme uvažovat v těch mantinelech, o kterých tady mluvil pan Michálek, a o tom, co je tedy škoda v širším politickém smyslu. Já jsem se ptal na konkrétní škodu, protože já nespatřuji ohrožení státu ani válečný stav v tom a v těch hospodářských škodách, co tady předkládá vládní koalice.

Pan ministr přečetl část důvodové zprávy, mimochodem ta zpráva se velmi podobá důvodové zprávě energetického zákona, který jsme tu taky projednávali ve stavu legislativní nouze a kde jsem se tenkrát ptal ministra průmyslu a obchodu úplně stejně, v čem tedy spočívá ta škoda. Taky mi nedokázal odpovědět. A já jsem laik, co se týče důchodové reformy a důchodu, ale opravdu je tedy fér argumentovat v rámci toho vyčíslení i rokem 2024, když se tady všichni bavíme o tom, že je vůle měnit případně valorizační schéma nebo se aspoň férově nedohodnout?

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Čas prosím. Děkuji a poprosím paní poslankyni Bereniku Peštovou. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. Tak já zase vycházím z ústavního nálezu 53/10, kde - cituji: Hrozba značných hospodářských škod státu tedy měla spočívat v tom, že státní rozpočet by vycházel z neexistujícího právního stavu, v důsledku čehož by došlo k prohloubení deficitu veřejných inflací. Podobnost čistě náhodná s tímto problémem. A dále - cituji: Je zodpovědností každé vlády, aby při sestavování návrhu zákona o státním rozpočtu vycházela z platných právních předpisů a v případě, že požaduje za účelné dosáhnout jejich změny, aby včas realizovala své oprávnění podat odpovídající návrh zákona, jehož prostřednictvím by dosáhla požadovaných změn.

A to je přesně, o čem se tady bavíme. Bavíme se o tom, jestli legislativní stav trvá, nebo netrvá. A já jsem se na toto ptala. Mám to tedy chápat tak, že ten rozpočet jste sestavovali na neexistující zákon, novelu zákona, a teď se snažíte tu novelu prosadit, abyste se dostali na tu nulu, v uvozovkách, co tam máte v rozpočtu? Protože kdybyste počítali s existujícím zákonem, měli byste v rozpočtu minimálně 20 miliard.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Další přihlášenou je paní poslankyně Eva Fialová. Připraví se paní předsedkyně Schillerová, poté pan poslanec Babka. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Eva Fialová: Tak já děkuji za slovo. Já jsem tu byla nařčena, že nereaguji na legislativní stav nouze. Já jsem chtěla panu ministrovi vysvětlit, který nám tady odůvodňoval, že nemohl vědět o tom, proč to nelze v klasickém legislativním procesu, protože to nevěděl, takže ceny potravin evidentně podle jeho ministerstva, nebo ministerstva, který řídí KDU-ČSL, věděli čtyři měsíce, na konci roku, že enormně stoupají ceny potravin. Inflace se, pokud se nemýlím, tvoří z nějakého spotřebitelského koše, kam určitě některé druhy potravin a například cukr patří. Takže to s tím souvisí. A pan ministr o tom bezpochyby musel vědět a vědět, že ta inflace bude vyšší než 5 %. To nám tady nikdo nevymluví. Proto my se tady bráníme tomu, že trvá stav legislativní nouze. A věděli jste to dávno dopředu a mohli jste připravit tento valorizační mechanismus, který vám tady všichni říkáme, že jsme ochotni se o něm bavit, dávno předtím a mohli jsme se tu o něm bavit na konci roku a pro další rozpočet mohl být připraven úplně nový valorizační mechanismus. Tady o to celé jde. Netvrďte nám o tom, že jste o tom nevěděli. Pokud chcete ušetřit ve státním rozpočtu, tak tady vzniká nehorázný precedens, velice nebezpečný, že do budoucna, až budete chtít cokoliv šetřit, budete postupovat stejným způsobem.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Další přihlášenou je paní předsedkyně Schillerová, poté pan poslanec Babka, paní poslankyně Ivana Mádlová.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Tak já bych zareagovala na to, jak nám tady pan ministr četl, nebo říkal ten příběh těch důchodců, kteří mu říkají, že to tak je správně a že klidně, jim to nevadí. Já musím přečíst, mně píše paní Simona z Opavy, teď, teď mi napsala na Instagram do zpráv a prosí mě, abych to tu přečetla. Takže já, i když bych mohla přečíst x různých, tak toto musím, protože teď mi to napsala: Paní Alenko, řekněte prosím na mikrofon, že Jurečka - čtu to, jo, já bych jinak řekla pan ministr, ale ona že Jurečka čte ty důchodce, co mu píší a souhlasí s tím okrádáním. Ale já jsem mu psala samozřejmě, že jsem proti tomu, a on ty, co jsou proti vládě, zablokoval komentáře na Facebooku. Klidně řekněte paní z Opavy. Psala jsem mu po zablokování na Messenger. Držte se, stejně si to ti namyšlenci arogantní prosadí. Tak paní Simono, splnila jsem, o co jste mě prosila. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Poprosil bych dalšího z přihlášených, a to je pan poslanec Babka. Poté paní poslankyně Mádlová a pan ministr Jurečka. Stále jsme v režimu faktických poznámek. Máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych si dovolil reagovat na pana kolegu Michálka, který tedy obhajoval nepřítomného pana ministra pro legislativu, pana ministra Šalomouna. Já jsem tady o tom hovořil někdy po poledni, kolem jedné hodiny, že se mi zdá nepatřičné, aby zde ministr pro legislativu nebyl přítomen a nikterak se nevyjádřil k tomu, že potvrzujeme trvání stavu legislativní nouze. Koukal jsem do systému. Pan ministr je řádně omluven z osobních důvodů od 20 hodin do šesté hodiny ranní.

Nicméně tady několikrát padlo to, co on zde ve své krátké faktické poznámce řekl. A on se tady věnoval tomu, že samozřejmě nejsou nějakým způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů, že není ohrožena bezpečnost státu, a pouze citoval to, respektive vysvětloval, že ten stav legislativní nouze trvá ve chvíli, kdy hrozí státu značné hospodářské škody. A tady budu citovat pana ministra, který zde krátce vystoupil, tedy cituji: A je tady otázka, jestli tedy tu zákonnou valorizaci posoudit jako značnou hospodářskou škodu, či nikoliv. Judikát, který by se k tomu jakžtakž přibližoval, je jeden, který se týká platu soudců, kde tam Ústavní soud vyvodil, že tu škodu v tomhle smyslu jednacího řádu Poslanecké sněmovny není možné považovat v tom úzce civilistickém smyslu, ale je třeba to zvažovat v nějakých širších politických souvislostech. Pokoušel jsem se opravdu najít judikát na to, jestli šetření nějakých mandatorních výdajů státu je, nebo není tady touto škodou, se kterou se operuje v rámci toho stavu legislativní nouze - a pozor! - ale nic takhle explicitního jsem rozhodně nenašel. - A to je jediné, co tady zaznělo od ministra pro legislativu nějak ve 12 hodin dnešního dne.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Ivana Mádlová, poté pan ministr a poté paní poslankyně Balaštíková. Máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji, děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěla reagovat na pana ministra. Nicméně ještě taková drobná poznámka. Všimla jsem si, jak se tady pan premiér velmi dobře baví, opravdu úsměv na tváři. Možná je to z prohlášení, které vydal. Jsme hrdí, že se za naší vlády rekordně zvýšily důchody. To jistě je důvod k úsměvu. V podstatě to koresponduje s vaším grafem, pane ministře (Jurečko), u kterého jste se vyfotil, nicméně nevím, jestli jste nezapomněli na to, že vám to dává zákon, to znamená, že to skutečně není dílem vaší vlády, a vy se tím na jedné straně chlubíte, a na druhé straně chcete vlastně rozcupovat úplně zákon a danou valorizaci.

Moje druhá poznámka je, že mluvíte i v tisku a všude o mezigenerační solidaritě, ale nicméně vy tady vykopáváte příkopy mezi mladými rodinami a seniory, protože v podstatě říkáte, a říkáte to i v tisku, že nebude na zvýšení rodičovského příspěvku, pokud se ponechá tato zákonná valorizace. To je ale opravdu nefér. Já si myslím, že by bylo lepší, kdybyste dokázal přiznat, že nejste schopen řídit rozpočet vašeho rezortu, a neměl byste vykopávat příkopy mezi mladými a seniory, kteří vlastně mají nárok a zákonem už danou tu valorizaci.

Pak bych chtěla tady přečíst taky to, co mi napsal občan z Plzeňského kraje, protože ho zastupuji, ale už nemám čas, čili se přihlásím v další faktické poznámce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za dodržení času. Pan ministr Jurečka a poté... Paní poslankyně (Balaštíková), ještě byl pan ministr Jurečka. Já jsem myslel, že jste si dali přednost. Tak máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já jsem rád, že v rámci, byť je to v rámci faktických, ale běží nám, tady teď v posledních minutách je poměrně jako věcná debata, která se snaží tu a tam dotýkat té problematiky legislativní nouze. To je poměrně výrazný posun od toho, co tady bylo dneska v úvodu toho jednacího dne.

Ale já si dovolím jenom stručně zareagovat. Pan ministr Šalomoun tady byl v úvodu, pak tady byl mezi 16. hodinou a 20. hodinou. Že mezitím probíhalo víc jak - kolik?, šest nebo sedm hodin, teď nevím, jak padal tady ten rekord délky blábolení, který nebyl orientován, ten projev, na tuto problematiku legislativní nouze. Chtěl tady vystoupit. A teď je opravdu řádně omluven, tak si myslím, že to je celkem věc, která se dá pochopit. Až se podívám i do řad opozičních poslanců, tak zase z logických důvodů, které chápeme, část lidí prostě v tento okamžik je třeba někde buďto doma, pokud jsou pražští nebo středočeští, část je tady ve Sněmovně, takže tady taky nejsou všichni. Tak já bych prosil, aby tady do určité míry byly vnímány i tyto věci, které řekněme gentlemansky tady v nějaké komunikaci Sněmovny fungují.

Ale vracím se ještě opravdu i k té části důvodové zprávy, kde jsou popsány, je to odůvodnění jasně napsáno, kdy je ta otázka toho opravdu nabytého legitimního očekávání, protože zákon odkazuje na následné nařízení vlády, které v ten okamžik potom opravdu přiznává tu jasnou výši důchodů. A teď jsme v tom mezidobí, kdy se zveřejnila data Českého statického úřadu, a do doby, než bude vydáno nařízení vlády, tak není jasná opora pro to, jak Česká správa sociálního zabezpečení bude následně postupovat v případě důchodů. A tam v tom odůvodnění jasně popisujeme, že to je ten prostor, kdy ještě může dojít k úpravě změny zákona.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A nyní už paní poslankyně Balaštíková, poté paní poslankyně Pastuchová a pan poslanec Hubert Lang. Máte slovo.

 

Poslankyně Margita Balaštíková: Takže se nám blíží půlnoc. Já bych se tedy chtěla zeptat pana ministra Jurečky, jaký je rozdíl mezi tím legitimním očekáváním u církevních restitucí a legitimním očekáváním našich důchodců? Proč tam se nám to hodilo, tady se nám to nehodí, proč tedy potom musíme jít do toho legislativního stavu nouze? A ještě bych se opravdu chtěla dozvědět odpověď, zda jste skutečně pracovali na tom zákoně ty tři dny pracovní plus dva dny pracovního volna a klidu.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Jana Pastuchová.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem slíbila, že dočtu e-mail, ale všimla jsem si poznámky, vaším prostřednictvím, pana předsedy Výborného, že to sem nepatří, číst maily. Ale patří, protože my tady zastupujeme ty seniory, kteří nám píšou a chtějí, abychom to tady řekli, takže já si myslím, že když to tady budeme číst, že při přinášíme jenom jejich názor vám.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano, prosím, ale mělo by to být vždycky navázáno na tu faktickou poznámku, což je třeba do toho vložit a ukončit tu faktickou.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Ano, pane předsedající, ale ten začátek toho e-mailu byl, že ta paní si stěžuje, že to chceme schválit v legislativním stavu nouze a to se jí nelíbí. A já můžu říct tedy, tak se můžu ptát, protože já jsem poslouchala pořad, kdy pan ministr Jurečka řekl, proč vlastně ten legislativní stav nouze je, protože řekl někde, a dneska jsem četla i jiné příspěvky, že jste se chtěli dohodnout a že žádné jednání, nic nebude. Nechceme s vámi mluvit. Vždyť to není pravda vůbec. A řekl jste, že bychom vám to zablokovali, a proto jste si vzal, nebo proto jste dal legislativní nouzi. A teď tady říkáte, že to je z nějakých hospodářských důvodů. Takže si v tom taky udělejte pořádek.

Ale já to musím dočíst. Závěry e-mailu: Chci apelovat na váš zdravý rozum a srdce při zítřejším hlasování. - Paní neví, že tu budeme hlasovat třeba v sobotu nebo v neděli. - Jednou budete také staří a prosím, nerozdmýchávejte stále oheň mezi generacemi. Omlouvám se za upřímná a rozhořčená slova. Jsem jen obyčejná žena, která poctivě pracuje, stará se o děti i svou maminku. S úctou podepsaná paní z Mýta.

Takže to je jenom ten e-mail. Další číst nebudu, i když bych mohla, protože opravdu říkám, my tady budeme bojovat za důchodce, jak jsme řekli, dokud to bude možné, dokud nám to nezarazíte nějakým svým rozhodnutím, ale i ty maily tady budete poslouchat.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Další z přihlášených je pan poslanec Hubert Lang a poté pan poslanec Petr Sadovský.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane předsedající. Já bych své vystoupení, což je zajímavé opravdu, kam se můžeme dostat při potazování stavu legislativní nouze, nazval "akce lečo". Akce lečo je úplně jednoduchý, sociální sítě jsou plný různých výroků různých lidí. A já jsem rád, že tady máme velký STAN, což je pan ministr vnitra, a malá skupinka rozvitých stanařů tam na té pravé straně, kde je taky moje ctěná kolegyně, paní Barbora Urbanová, která se vyjádřila něco v tom smyslu k panu Havlíčkovi, který předsedá, prostřednictvím pana Havlíčka, něco o tom, že lečo je sezónní jídlo. V zimě ho vaří jenom idiot. Představte si, že takové lečo pro běžného člověka je vajíčko, cibule, paprika, rajče a olej. Ti bohatší, kteří na to mají, a proto chceme zvýšit tu valorizaci penzí, si do toho dají možná i salám. Čtyři porce, jak pan Havlíček správně zmínil, za našich vlád předchozích, těch šílených vlád, které jenom ubližovaly lidem a nemyslely ani na to lečo, tak stály řádově 80 korun za čtyři porce. V současné době se to pohybuje kolem 240 korun, to znamená, při valorizaci pravé strany spektra je to 1,5 leča, a máme vymalováno.

Já si nepřipadám jako idiot. Možná že takto tady dneska hovoříme, protože co nám taky zbývá ve dvanáct hodin vzhledem k tomu, co tady probíráme? A nepřipadá mi, že by lidé nemohli jíst v zimě lečo. My se tady dostáváme do stavu, že budeme za chviličku tady jíst podle sezóny. Když bude na jaře, budou kopřivy, tak se půjdeme pást. Potom bude něco v létě, něco bude v zimě zase drahé podle pravé strany spektra. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, pane poslanče. Ale jakkoliv se mě lečo týká osobně, tak bych fakt poprosil, držme se faktických poznámek. Já tomu rozumím, že tam určitá vazba může být přes tu inflaci. Ale ať se držíme opravdu faktických poznámek, a jeďme k tomu, ať se to týká rozpravy. Prosím o to a lečo nechme klidně někdy na jindy. Děkuji. Tak další, prosím, pan poslanec Sadovský.

 

Poslanec Petr Sadovský: Děkuji, pane předsedající. Já bych snad jenom připomněl na začátek, podmínky vyhlášení legislativní nouze jsou upraveny v čl. 99 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, a to následujícím způsobem. Já se budu opakovat. Vím to, ale i přesto vám to řeknu. Za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu, nebo když státu hrozí značné hospodářské škody. A je to - za dodržení dalších rigidních procedurálních podmínek spočívajících ve dvojím plenárním hlasování potvrzujícím nezbytnost zkrácení jednání je možno návrh zákona v rámci stavu legislativní nouze projednat zkráceným postupem. A tady dodávám, že ještě Ústavní soud ve svém odůvodnění k podobným případům již v podstatě k těmto podmínkám přidal další, a tou podmínkou je to, že i když má příslušná zákonem stanovená většina v Poslanecké sněmovně za to, že jsou podmínky splněny, musí se ohlížet ještě na to, zda si totéž myslí i Ústavním soudem stanovená relevantní část opozice Poslanecké sněmovny. A ta si to určitě nemyslí.

A co se vlastně stalo? Vzpomeňme si, nedávno tady kolega Skopeček, prostřednictvím pana předsedajícího, chodil a hřímal tady svoje naučené fráze, jak je EET špatné, jak nám to všechno pomůže, jak nám pomůžou kreditní karty, když se zruší EET. A co se dneska stalo? Vláda tady brečí, že nemá peníze vlastně na valorizace důchodcům. A co, chybí 14 miliard, chybí daleko víc. A co udělala? Upravila si zákon. A co to bude příště? Bude to upravená ústava nebo Listina lidských práv a svobod? (Předsedající: Čas.) Jsem na to zvědavý. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, děkuji za dodržení. Dále máme pana poslance Aleše Dufka a prosím, aby se připravil pan poslanec Vondráček, poté pan předseda Marek Výborný. Tak máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Aleš Dufek: Já se přiznám, vážení přítomní, kteří ještě vnímáte, mám jenom drobnou poznámku. Já bych navrhoval tomu, kdo bude nějakým způsobem pak tento zákon obhajovat u Ústavního soudu, aby jako důkaz navrhl, aby si ústavní soudci přehráli od samého začátku do konce stenozáznamem naše jednání, které začalo v deset hodin dopoledne, máme půlnoc. Bude trvat možná několik dní. Aby si prostě ti ústavní soudci uvědomili, jaká je úroveň parlamentní demokracie v České republice a za jakých okolností se vlastně jakoby ti poslanci rozhodují o tom, když o nějakém zákonu prostě hlasují. Ten subjektivní pocit toho poslance si myslím, že je poměrně důležitý. Já si fakt nehraji na žádného obhájce tohoto zákona, na žádného jakoby obhájce důvodů, které dává opozice. Já fakt jenom říkám, že to je taková bída, za jaké tady jako my se tady mezi sebou jakoby takhle bavíme, že navrhuji, aby Ústavní soud posoudil tohle jako celek. Jako celek tu úroveň toho jednání, jakou my jsme někdy před rokem a něco tady v této Poslanecké sněmovně nastavili. Tečka. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Poprosím pana poslance Radka Vondráčka.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Já jsem se přihlásil v okamžiku, kdy vystupoval pan ministr Jurečka, když říkal, že je rád, že diskutujeme v rámci faktických poznámek, a chtěl jsem nějakým způsobem shrnout ten náš postoj. Na chviličku odbočím a budu reagovat na svého ctěného kolegu. No bylo by naivní se domnívat, že Ústavní soud se s něčím takovým ještě nesetkal. Bylo by naivní si myslet, že jsme tyto debaty neabsolvovali v opačném gardu. A před pěti lety takováto stejná debata, z mého pohledu ještě horší, ale to je prostě subjektivní vnímání, byla označována vaší stranou, vašimi zástupci, jako důkaz demokracie a té demokratické debaty. A že my jsme se neúčastnili a že my jsme to shazovali úplně stejně, tak my jsme byli ti špatní. Tak prosím vás, ono se to zase otočí, pak se to zase otočí. A ti ústavní soudci jsou seznámeni se všemi stenozáznamy.

Já jsem jenom chtěl znova shrnout, o co tady jde. Nevychází bilance státního rozpočtu. Existuje platný zákon, standardní právní úprava, která stanoví povinnost státu vyplácet nějakou dávku, respektive důchod, jestliže jsou splněny veškeré podmínky. To nemůže být za žádných okolností označeno jako škoda. Že to můžete změnit jako koalice, protože je to dlouhodobě neudržitelné, to je vaše svaté právo, vy máte většinu, vy jste převzali odpovědnost v tomhle státě a vy za to nesete, vlastně dáváte do toho své jméno. Ale nemůžete to dělat ve zkráceném řízení. O tom je celá tahle debata. Protože zkrácené řízení znamená výrazný zásah do principu ochrany parlamentní menšiny, který je stejně tak dobrý jako právo parlamentní většiny přijímat rozhodnutí a rozhodovat většinou. Vy to můžete udělat, ale nemůžete to udělat takhle, protože stav legislativní nouze musí být výjimkou, nikoliv výjimkou z pravidla. A já už tady takhle řečním popáté v tomhle volebním období, úplně stejně u toho energetického zákona, u pandemického zákona, kdy jsme si mrazili platy, prostě už je to poněkolikáté. (Předsedající: Čas prosím.) Prostě vždycky řeknete akorát, že z toho nemáte radost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan předseda Výborný, poté paní poslankyně Ivana Mádlová, poté pan poslanec Babka. Máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená vládo, kolegyně, kolegové, já bych chtěl moc poprosit a svou faktickou poznámkou reagovat na řadu zde vystoupivších předřečníků. Prosím, podívejte se do jednacího řádu, § 60 odst. 1, který jasně popisuje, co je faktickou poznámkou. A vezměte si příklad z pana předsedy Vondráčka, ten to zná a také tak podle toho vystupuje. Sice tady řekl ten svůj výklad, který má, já ho nerozporuji, asi počtvrté dneska, dobře. Ale prosím, reaguje tím na někoho, kdo předtím vystoupil. Ale faktické poznámky opravdu nejsou od toho, abychom si tady sdělovali, co nám píšou naši voliči na sociálních sítích, v mailech, esemeskách a podobně. To zahrňte, kolegyně, kolegové, do obecné rozpravy. Tam to patří. Opravdu to nepatří do faktických poznámek. Protože tady se jasně říká: Poslanec se může přihlásit k faktické poznámce, kterou reaguje na průběh rozpravy. Za faktickou poznámku se považuje i procedurální návrh týkající způsobu projednávání pořadu schůze. Nelze však uplatňovat věcná stanoviska k projednávané otázce.

Čili reagujeme na ty předřečníky. Opravdu, povídat zde to, co vám - to, co nám kde píší voliči, jako bych tady taky mohl citovat, tak to opravdu nepatří do faktických poznámek. Prosím, respektujme jednací řád. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Souhlasím s tím, abychom se opravdu drželi faktických poznámek, ale prosím, je to na obou stranách. I zde byly třeba některé faktické poznámky týkající se toho, jak by se měl chovat Ústavní soud, a tak dále. Také jsem tomu nechal. Tak držme se teď skutečně merita věci, a pokud tam třeba někoho odcitujeme, tak na to hned navažme tak, aby bylo zřejmé, že to je součástí té faktické poznámky. Tak.

A poprosil bych teď paní poslankyni Ivanu Mádlovou.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo. Já bych dokončila to, co jsem vlastně načala. Souvisí to s tím, že je tady argumentováno, jak nekřesťansky v podstatě rostly důchody, a to ze zákona. To znamená, že to není z žádného plezíru, ale je to skutečně dáno ze zákona. Výdaje průměrného důchodce jdou především na základní potraviny, energie, bydlení, zdravotní péči, případně sociální služby. Dle Českého statistického úřadu ceny potravin vzrostly meziročně o 27 %, ceny základních potravin o 30 % až 80 %, což jsou třeba vejce, ceny elektřiny meziročně vzrostly o 36 %, zemního plynu o 87 %, vodného o 16 %, stočného o 30 % a tepla a teplé vody o 44 %. Nic moc dalšího si asi senior dovolit nemůže. Nemůže ani spoléhat na úspory, pokud nejsou opravdu významné. Ovšem ty ztrácejí na hodnotě v podobném poměru, tedy rychleji než běžná inflace, a v důsledku toho je dopad inflace na slabší skupinu obyvatel, čili seniorů, o kterých se bavíme, podstatně horší než u ostatní populace, protože oni totiž nemají už možnosti, kde si odříct, kde ušetřit, natož se nechat plně zaměstnat. A je pravda, že jste tady, pane ministře, vlastně pořádně nevysvětlil, proč ve stavu legislativní nouze, proč jste to nezačal řešit už v listopadu, v prosinci, to, na co se vás tady dokola ptáme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za dodržení času. A nyní pan poslanec Babka, poté paní poslankyně Berenika Peštová, poté paní poslankyně Pokorná Jermanová a poté paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Babka: Vážený pane místopředsedo, děkuji vám za slovo. Já budu jednak reagovat na pana předsedu Výborného, který nás tady v uvozovkách vedl k pořádku v rámci § 60 odst. 1 k faktickým poznámkám. Já bych jenom doplnil, že číst dopisy voličů tady začal pan ministr Jurečka, takže jsme rádi, že jste ho uvedl v pořádek. Já se samozřejmě budu držet toho, co mi faktická poznámka umožňuje, a budu reagovat na slova pana ministra Jurečky, který se tady snažil omluvit nepřítomnost pana ministra Šalomouna, pana ministra pro legislativu.

Já zde dnes potřetí zopakuji: Pan ministr byl omluven v dnešní den od 12 hodin do 16.30 hodin z pracovních důvodů a od 20 hodin do šesté hodiny ranní z osobních důvodů. My dnes na mimořádné schůzi svolané vaší vládou k potvrzení trvání stavu legislativní nouze, což se týká primárně pana ministra Šalomouna, tak zde jsme měli možnost a měli jsme tu čest, že pan ministr Šalomoun zde byl přítomen z těch 20 hodin, které dneska budeme od deseti do šesti projednávat, tak zde byl přítomen 5,5 hodiny. A za těch 5,5 hodiny, kdy zde byl přítomen z těch 20 hodin, jsme se dozvěděli, že se pokoušel opravdu najít judikát na to, jestli nějaké mandatorní výdaje státu jsou, nebo nejsou hospodářskou škodou, se kterou operujete v rámci tohoto stavu legislativní nouze, a nic takového explicitního rozhodně nenašel. Takže to je výsledek toho, že tady byl pan ministr 5,5 hodiny z 20 hodin, co my tady strávíme při dnešním potvrzení trvání stavu legislativní nouze! Děkujeme.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím paní poslankyni Bereniku Peštovou. Máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěla reagovat na pana ministra Jurečku ohledně toho legitimního očekávání. Stále budu citovat nález Ústavního soudu 53/10. Pojem legitimního očekávání, jehož relevantní podstatou je majetkový zájem, který spadá pod ochranu čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 dodatkového protokolu, nález ze dne 1. července 2010, spisová značka Plénum Ústavní soud 9/07. Toto ustanovení stanoví právo každého pokojně užívat svůj majetek. Podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva je přitom pojem majetek obsažený v tomto ustanovení třeba vykládat tak, že má autonomní rozsah, který není omezen vlastnictvím hmotného jmění a nezávisí na formální kvalifikaci vnitrostátního práva. Můžeme zahrnout jak existující majetek, tak majetkové hodnoty včetně pohledávek, na jejichž základě stěžovatel může tvrdit, že má přinejmenším legitimní očekávání dosáhnout určitého užívání vlastnického práva. Ústavní soud k tomuto principu v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva uvedl, že - cituji: z ní zřetelně vystupuje pojetí ochrany legitimního očekávání jako majetkového nároku, který byl již individualizován právním aktem nebo je individualizovatelný přímo na základě právní úpravy. Konec citátu. K porušení čl 1 dodatkového protokolu může přitom dojít i ze strany zákonodárce, pokud by změnou zákona došlo ke znemožnění nabytí majetku, k němuž určitým subjektům svěřilo legitimní očekávání. Takže zde máte vysvětleno to legitimní očekávání.

A stále jsem od vás ještě nedostala odpověď na to, co jsem se vás ptala, jestli jste, když jste dělali ten rozpočet, počítali s tím, že uděláte úpravu zákona, tudíž jste vlastně porušili to, co jsem tady říkala.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím paní poslankyni Pokornou Jermanovou, poté paní poslankyně Mračková Vildumetzová, poté paní poslankyně Monika Oborná a paní poslankyně Margita Balaštíková. Máte slovo.

 

Poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová: Teď nevím, jestli mám říct dobrý večer, nebo dobré ráno. Ale vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře Jurečko, já budu úplně v klidu, nebudu na vás křičet, ale musím říct, že jsem velmi, velmi zklamaná, protože jsem čekala, že tady přijdete a předložíte naprosto neprůstřelné argumenty, proč máme ten zákon, který máme před sebou, schvalovat ve stavu legislativní nouze. A bohužel musím říct, že jste mě zklamal, protože to, že tady používáte, že by mohly vzniknout hospodářské škody, že to bude, nebo že to je mimořádná událost, tak tento argument já přijmout prostě nemohu. Vzhledem k tomu, jak se minulý rok vyvíjely ceny, jak rostla inflace, jak se této vládě nedařilo s touto inflací bojovat, jste museli vědět, že nějaký takovýto zásah v důchodech prostě přijít musí. Já dokonce dokážu pochopit i to, že jste s námi nechtěli o tom hovořit. Já to chápu. Dokonce bych dokázala možná i pochopit to, že dalším důvodem byly prezidentské volby, protože by to úplně nenahrávalo vaší strategii. Ale to, že předkládáte takto důležitý zákon ve stavu legislativní nouze, tak já to považuju za absolutní drzost vůči seniorům, jejichž život nebyl jednoduchý. Protože si musíme uvědomit, že se jedná lidi, kteří velkou část svého života pracovali v nesvobodě a přispívali do průběžného pilíře, ze kterého brali důchody jejich předchůdci. Já si myslím, že každý důchodce si to umí spočítat. Já to považuji za retroaktivní zásah a nepřesvědčil jste ani mě, ani odborníky a ani své kolegy v Senátu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za přesné dodržení času. Paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Máte slovo.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Já děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, já si dovolím reagovat na tu obhajobu pana ministra práce a sociálních věcí, pana Jurečky, který tady obhajoval, že tady není přítomen pan ministr pro legislativu.

Vážený pane ministře, já jsem v tom minulém funkčním období měla tu čest, že jsem seděla zde napřímo tomu řečnickému pultu, a také vím, že když se tady schvalovaly některé věci, jako je například EET, tak paní v tu (tuto) chvíli exministryně financí a v tu dobu paní ministryně financí tady musela po celou dobu, po celou dobu, a musím říct, že to bylo několik hodin, ne-li desítek hodin, musela tady sedět a prakticky vy jako opozice jste jí nechtěli pomalu ani dovolit, aby měla nějakou hygienickou přestávku. Opravdu to tak bylo!

A teď vy přijdete s tímto zákonem. A já to fakt nechci pořád opakovat. Mně to připadá úplně strašné, že jste to schválili per rollam, to znamená, že se ta vláda k tomu nesešla, že jste si to prakticky poslali e-mailem, odsouhlasili. Ještě jste si odsouhlasili tímto způsobem stav legislativní nouze, který potvrdila paní předsedkyně. Já bych opravdu od vás očekávala v tuto chvíli jako férové, jestli je pan ministr pro legislativu omluven z osobních důvodů do šesti hodin, přerušte schůzi z vaší strany, protože to je vaše chyba, že tu není. Přerušte ji do šesti hodin, až bude přítomen, aby se nám k tomu on jako ministr pro legislativu, protože on má největší kompetenci, největší odbornost, aby se nám k tomu vyjádřil. A já očekávám, jakým způsobem se k tomu teď jako koalice opravdu postavíte, protože si vzpomeňte, jak jste se chovali v minulém funkčním období, a chovejte se stejně! Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za přesné dodržení času. Paní poslankyně Oborná, poté paní poslankyně Balaštíková, poté paní předsedkyně Schillerová a zatím poslední je přihlášen pan poslanec Vondráček. Máte slovo.

 

Poslankyně Monika Oborná: Dobrý večer. Kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, já bych zde ráda navázala na kolegyni Balaštíkovou, která se vás, pane ministře, už dvakrát dotazovala k věci valorizace církevních restitucí. Já jsem pořád čekala na vaši odpověď, bohužel jste se k tomu nijak nevyjádřil. Kolegyně Balaštíková se vás ptala vlastně, jaký je ten důvod, že vláda hledá úspory na valorizaci důchodů, zatímco u církevních restitucí se částka bude dál zvyšovat o inflaci. Já se na to ptám z jednoho jediného důvodu. Většinu svého času trávím na Vysočině. Všichni určitě víte, že je to kraj, který demograficky stárne, a většina obyvatel našeho kraje je seniorního věku. Většina z nich je věřících. A to není o mně, o kolegyni Balaštíkové. To je o tom, že ti lidé se na to ptají. A věřte tomu, nebo ne, opravdu se na to ptají. A já bych jim na to chtěla umět dát odpověď. Neberte to jako nějaký útok na vás. Mě to opravdu upřímně zajímá a budu moc ráda, když tady vystoupíte a vyjádříte se k tomu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím, abychom se drželi stále toho tématu, to znamená, aby tam stále byla ta legislativní nouze. Děkuji. Paní poslankyně Balaštíková. Máte slovo.

 

Poslankyně Margita Balaštíková: Ještě jednou brzké ráno. Takže už samotná snaha protlačit omezení červnové valorizace v legislativní nouzi je neuvěřitelně nevkusná. Na vládu určitě nepřišla žádná nečekaná pohroma, která by využití tohoto institutu ospravedlňovala. Legislativní nouze se má vyhlašovat podle jednacího řádu Sněmovny za mimořádných okolností, když jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů, a tak dále, a tak dále. Nic z toho se nestalo. Značné hospodářské škody sice v jistém smyslu mohou hrozit, ale příčinou této hrozby není nějaký mimořádný a nepředvídatelný vývoj a její příčinou bych řekla je pouze bohorovnost ministra financí pana Stanjury. Ten se do státního rozpočtu na letošní rok neobtěžoval zanést ani korunu výdajů na mimořádnou valorizaci, ačkoliv mu muselo být jasné, jak jsem tady ukazovala na tom časovém sledu, že to mohl už v tom červenci predikovat, když nám nastoupila nová Bankovní rada, a místo toho on i předseda vlády ještě na sklonku loňského roku ujišťovali prosím penzisty, že na valorizační mechanismus se nesáhne. Tím pádem opravdu to legitimní očekávání v těch lidech vyvolali.

Kolegyně tady hovořila k tomu, co já, ty církevní restituce. Takže já jsem se dříve domnívala, že církev je tu proto, aby nám dali duchovní útěchu, a teď mi to spíš připadá, že je to nějaký velký boj o velké peníze. Takže znovu se ptám, proč jste s nimi nehovořili? Protože tam bych očekávala, že tam bude ta lidskost a přístup k tomu a třeba po nějaké období se skutečně zřeknou té vysoké valorizační částky.

Samozřejmě netušila jsem ani, že se bude tady při projednávání stavu legislativní nouze projednávat cena leča, ale musím říct, že jsem ze staré školy, takže jsem si lečo zavařila (upozornění na čas) ještě za staré ceny, protože jsem nevěřila slovům pana ministra zemědělství.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Stále končíme tím lečem.

Paní předsedkyně Schillerová, poté pan poslanec Vondráček, poté pan poslanec Aleš Dufek a poté pan poslanec Kobza.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já budu reagovat na předřečníky, ale než na mě dojde řada, tak to není ten bezprostřední, což bohužel asi se nedá zajistit. Chtěla bych reagovat na pana poslance Dufka, prostřednictvím pana místopředsedy. Vy jste, pokud se nemýlím, právník, jste advokát, sedíme spolu v ústavně-právním výboru, takže už jsem tam pár vašich vystoupení, podle mě fundovaných, zažila, a jste, jak jsem se informovala, poprvé v Poslanecké sněmovně jako poslanec, já také jsem tu poprvé. V minulém období jsem byla jenom ministryně. A já prostě bych čekala, víte, kromě toho, že nás tady přijdete mentorovat a poučovat tak dále a něco o kultuře, tak bych čekala právě proto, že jste advokát, fundovaný právník, že se zaměříte na ten stav legislativní nouze a poctivě nám tady řeknete, poctivě nám tady pěkně řeknete, jak to vidíte vy, jestli to je v pořádku, jestli to vidíte v souladu s ústavou, nebo jestli nevidíte. To bych od vás čekala. A možná se ještě dočkám. Děkuju. (Potlesk poslanců ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Mám tu tři body v reakci na vystoupení pana předsedy Výborného, který mě pochválil v rámci svého vystoupení.

Za prvé. Vy jste říkal, prostřednictvím pana místopředsedy, že jsem se opakoval několikrát. Já se to zkrátka snažím říkat čím dál tím víc polopatě, protože já jsem frustrován. Mám pocit, že si nerozumíme, že mi nerozumíte. Já se vám prostě snažím vysvětlit, že ten stav legislativní nouze opravdu v tomto případě už je za hranou. A jsem rád, že se tady se mnou někdo baví, protože já na to už mám smůlu. Když byl pandemický zákon, tak jsem přišel na řadu ve čtyři ráno, u nedůvěry vládě v šest ráno. To je osud těch poslanců, kteří nemají přednostní právo. Teď jsem nahlášen dvacátý třetí, ještě nepřišel první na řadu. Tak po těch zkušenostech v tomto volebním období jsem začal mluvit už v rámci faktických poznámek a snažím se komunikovat se svými protějšky.

Co se týče faktických poznámek, vy jste to tady přečetl. Tady se reaguje na průběh rozpravy, v podstatě na rozpravu jako celek, nikoliv na konkrétního řečníka. A já už jsem to tady říkal dopoledne. Je to velký rozdíl třeba oproti rokovaciemu poriadku, co mají na Slovensku, kde mají přímo napsáno, že reagují na konkrétního řečníka. Tady se dá - my to máme velmi široké, já si myslím, že to máme nejvíc benevolentní v Evropě, ne-li všude, ale i zástupci vaší strany v minulosti, když to bylo v opačném gardu, to bylo v podstatě vynucováno, že prostě reakce - a my to tady už máme prostě tak zvyklostně zavedené, že je to poměrně široce vnímané, co je to reakce na faktickou poznámku. Opakovaně jsme se k tomu vraceli.

Mám 14 vteřin. A nakonec tedy ještě, já jsem reagoval na pana kolegu Dufka a pak jsem zapomněl říct, co jsem chtěl říct úplně předtím. Podle mě jediná seriózní varianta je opravdu, kdybyste ten návrh vzali zpět jako navrhovatelé. (Předsedající: Čas máme.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím pana poslance Dufka, poté pan poslanec Kobza, poté paní poslankyně Berenika Peštová. Máte slovo.

 

Poslanec Aleš Dufek: Já mám dvě připomínky. Jednak chci reagovat tady na paní předsedkyni, na tu její výzvu. Já si myslím, abych byl upřímný, že kterýkoliv právník, který řekne, že stoprocentně je dán stav legislativní nouze, nebo stoprocentně není dán stav legislativní nouze, tak kecá. Vždycky prostě záleží na tom, jaký zájem se posoudí jako ten zájem převažující. Takhle. Takže to je jakoby ta první odpověď na tu první otázku.

Pokud se týká té poznámky, pro kterou jsem se původně přihlásil, tady se strašně zmiňuje výraz "legitimní očekávání". Já bych tedy asi volil češtější výraz "právní jistota", to znamená, to je něco, co si myslím, že asi bude. A v tom případě - a zase jakoby téměř radím tomu, kdo bude před Ústavní soudem, aby se vrátil k roku 2007 nebo 2008, kdy to bylo nastavené tady, tyto podmínky, jaká byla ta právní jistota. To znamená, tady byla inflace max. do 5 % a nikdo v očekávání zářných, budoucích, optimistických zisků nepředpokládal, že bude 15, 16 a 17 %. To znamená, že se musíme vrátit tady k tomu momentu, kdy to bylo takhle nastaveno. To znamená, že my pouze reagujeme na to, co nastalo a co nikdo neočekával v roce 2007, 2008, nikoli loni.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Kobza. Máte slovo.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové dosud bdící, já bych chtěl reagovat na celou diskusi, která tady zazněla. Tuším, že to byl Machiavelli, který řekl, že když chce mít vládce šťastné poddané, má udělat dvě věci. V té první, že jim má všechno sebrat, a druhou, po nějaké době jim polovičku vrátit. Oni mu budou vděční a budou ho milovat, on si pomůže k majetku.

Druhý klasik nám říká, že když stát potřebuje peníze, tak je bere chudým lidem. Oni jich sice moc nemají, ale zato jich je hodně. A to je přesně to, co se děje s tímto zákonem, a to je přesně to, jak to vnímají lidi, kteří mně píšou a posílají mi desítky a desítky mailů a vzkazů. Ten stav legislativní nouze lidi chápou jako další bič, který má tento akt bezpráví vůči těm nejslabším lidem, kteří nemají možnost se bránit, protože samozřejmě na velké korporace si vláda netroufne, tam by narazila na týmy auditorů, právníků, které by ty jejich ministry, asistenty, kamarády, které si tam natahali, rozebrali na atomy, tak tito nejchudší samozřejmě jsou bezbranní a nezbývá jim nic jiného než zaplatit. Ale oni si to pamatují.

Takže to, co se děje teď, není v podstatě nic nového, co by tady dosud kdysi dávno nebylo v jakékoliv říši u jakéhokoliv vládce, ale v zemi, která se nazývá demokratickou, je to naprosto ostudné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji rovněž za dodržení časového limitu a paní poslankyně Berenika Peštová je další přihlášenou, poté pan poslanec Babka, poté pan poslanec Karel Haas a jako poslední zatím pan poslanec Radek Vondráček. Děkuji a já ještě tedy využiji rychle na jednu omluvu. Pan premiér Petr Fiala od půlnoci do osmi hodin z osobních důvodů. Máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. Já bych chtěla reagovat na pana ministra i na pana poslance Dufka. Já samozřejmě cituji z nálezu Ústavního soudu. Vy jste právník, takže jste určitě pochopil, že to nejsem já, co by toto napsala, nejsem ústavním právníkem. Takže říkám, cituji z nálezu Ústavního soudu, plénum Ústavního soudu 53/10. Odkazuji se na to celou dobu. A zde se píše - ale když jste tady mluvil o tom, že se tady snažíme... já se snažím dostat, já se držím meritu věci, jo? Stále se držím, proč ten nouzový stav trvá nebo netrvá.

Chci vědět ty odpovědi na to legitimní očekávání, které jsou tam zdůvodněny. Chci vědět to, co jsem se ptala, jestli opravdu počítali s tím - furt mi nebylo odpovězeno - jestli počítali s tím, že udělají novelu zákona nebo neudělají novelu zákona. Proto tam v tom rozpočtu byla ta velká nula. I v tom nálezu se o tom píše, protože tento nález, nebo respektive toto se týká stavebního spoření a je to retroaktivní snížení a zdanění státní podpory, problematika legislativní nouze. To je ten nález. Takže já z něho akorát čerpám, nic jiného.

A když jste tady zmínil, že v tom roce, když to vznikalo, se nepočítalo s tou valorizací - ale já jsem to tady říkala, kdo to tady nejvíc prosazoval, to byli poslanci KDU-ČSL. A opět to tady zopakuji - hovořili jako o pojistce proti budoucím vládám, které by špatně hospodařily, s vysokou inflací. Oni to takhle zdůvodňovali tady. Takže oni - samozřejmě nikdo nepočítal, že to bude nějakých 17,5 %, ale oni právě říkali, že to je proti těm budoucím vládám, které můžou to dotáhnout tam, kam to dotáhla tahle vláda.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a prosím pana poslance Babku. Já už jsem vám to mezitím pustil, tak vám přidám šest sekund, sedm. Máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji, pane místopředsedo. Já si myslím, že to stihnu, protože budu reagovat na pana poslance Dufka, vaším prostřednictvím. On zde ve svém předchozím vystoupení mluvil o jakési úrovni jednání a o tom, aby ústavní soudci, kteří do budoucna budou tuto legislativní nouzi a tento proces schvalování tohoto zákona posuzovat, tak aby vnímali to, jakým způsobem a jakou úrovní jednání to bylo přijímáno. A to je právě ono, pane poslanče Dufku, prostřednictvím pana místopředsedajícího. To je právě ta retroaktivita, kterou tady zavádíte. To je právě ta legislativní nouze, skrz kterou se to snažíte prosadit. To je přesně ta úroveň vašeho jednání, o tomto celé je. To je úroveň jednání pětikoaliční vlády, která se na to vykašlala, věděla o tom problému. A vy jste to věděli. Vy jste věděli a vy jste tady mluvil o tom očekávání. Vždyť ta inflace byla, meziroční růst inflace už byl v říjnu 2021 přes 5 %. To legitimní očekávání prostě bylo a to očekávání té vysoké inflace.

Pak jste tady mluvil o názoru právníků, že - samozřejmě jsou právníci, kteří se v těch názorech budou lišit, a vy jste říkal, že vždycky to je o tom, který názor je převažující. Tak mi prosím, prosím, řekněte mi tady, jestli sledujete sdělovací prostředky, jestli vůbec žijete v tomto státě a v tomto čase, minulý týden, minulých čtrnáct dní, jaký právník, ústavní nebo jakýkoliv jiný, se vyslovil pro to, že trvá stav legislativní nouze, že to je oprávněné, to, jakým způsobem to tady prosazujete! (Zvýšeným hlasem. - Předsedající: Čas.) Rozhodně to není převažující názor. Ani právní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Karel Haas, poté pan poslanec Vondráček a pan poslanec Kohajda.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát za slovo, vážený pane předsedající. Já se pak přihlásím i samozřejmě do řádné rozpravy, protože ta právní debata, pokusím se opravdu reagovat na ctěné kolegy Radka Vondráčka a paní kolegyni Schillerovou, vaším prostřednictvím, jsme byli vyzváni jako členové ústavně-právního výboru z koalice k nějaké relevantní věcné obhajobě. Takže já se o tu obhajobu pokusím i teď ve faktické.

Za prvé, z těch vystoupení kolegů z opozice jsem pochopil, že ty nosné argumenty vycházejí zejména ze dvou rozhodnutí, plenárních rozhodnutí Ústavního soudu, odhaduji, že citují nejčastěji z 53/10 a z 55/10 - odhaduji.

Druhá poznámka, kterou k tomu říkám, že judikatura Ústavního soudu ke stavu legislativní nouze se samozřejmě vyvinula v čase od roku 2010. Uvádím celou řadu velmi podstatných rozhodnutí, 7/22, 20/21, 6/21, 87/20. Těch rozhodnutí je celá řada.

Za třetí, z těch rozhodnutí, která cituji já, vyplývá to, že Ústavní soud ctí - a teď odcituji: Ústavní soud není odvolací instancí ve vztahu k posuzování důvodnosti institutu vyhlášení legislativní nouze, ale ochráncem ústavních principů vztahujících se k legislativnímu procesu. Ty ústavní principy spatřuje Ústavní soud zejména v ochraně parlamentní menšiny. Zejména v ochraně parlamentní menšiny.

A zdůrazním, ty dva judikáty Ústavního soudu, na které se odvolává opozice - 53/10 a 55/10, oba dva plenární - měly úplně jiné okolnosti. A ty čtyři podstatné okolnosti jsou následující. Za prvé, tehdy svolání mimořádné schůze v době Nečasovy vlády - a nijak to nechválím - bylo v řádu, prosím vás, jednotek minut, jestli se nepletu, mezi svoláním mimořádné schůze a jejím zahájením uplynula doba 40 minut. Nebudu porušovat a ty tři další okolnosti řeknu při dalším přihlášení.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vás, ač nerad, musím přerušit, i když to bylo zajímavé, tak poprosil bych případně si potom dát ještě jednu faktickou, abyste to mohl doříct. A pan Radek Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Já tady v kontextu toho nálezu 53 tu mám nějaké podklady. A když to přečtu, tak je to možná částečně odpověď na příspěvek kolegy Dufka. Tady se v tom podkladu píše: S ohledem na ekonomický vývoj v několika posledních měsících, respektive cca dvou letech, lze s jistotou dovodit, že růst inflace v rozsahu srovnatelném z období několika let po změně politického režimu v roce 1989 musel být bez pochybností předvídatelný a zřejmý již delší dobu. Je-li pak míra inflace základním zákonným parametrem pro růst důchodů, muselo být bez dalšího zřejmé, že při dodržení standardní zákonné úpravy bude muset ke zvýšení důchodů s ohledem na inflaci dojít.

Tady je odkaz na vývoj po roce 1989. Vy říkáte, že v tom roce 2007, 2008 asi měli jiné představy, ale v těch ústavních nálezech se kromě jiného píše, že se také musí opravdu zohledňovat ta výjimečnost, kdy se to vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních i vnějších, a že dochází i k vyšší inflaci. To prostě se musí předpokládat i s ohledem na nějaké zahraniční zkušenosti.

Já si pamatuji pana předsedu Jaroslava Kuberu, který o tom, že Green Deal a elektromobilita je strašný průšvih a všechno bude drahé, mluvil už před spoustou let. Takže zkušený ekonom, který dokáže predikovat, musí samozřejmě pracovat i s takovou myšlenkou. Koneckonců vy sám byste dokázal do toho zákona napsat, prostřednictvím pana předsedajícího, třeba nějakou horní hranici, horní limit, že se budou zvyšovat, valorizovat, nejvýše však do výše 10 %. Ale takový úmysl zákonodárce, o žádném takovém úmyslu nevím. Takže to vám reaguji na ty roky 2007, 2008. Předvídat to lze, mělo by se to nějakým způsobem předvídat, ten zákon by byl jinak formulovaný.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Přesně na čas. Pan poslanec Kohajda, poté opět pan poslanec Haas a paní poslankyně Peštová. Máte slovo.

 

Poslanec Michael Kohajda: Vážené dámy, vážení pánové, dobré ráno. Já tady nemluvím často, jenom bych chtěl se odvolat v tom prvním na pana kolegu Haase, vaším prostřednictvím. Já si myslím, že je to právě Sněmovna, která rozhoduje, zda trvá, nebo netrvá stav legislativní nouze, a Ústavní soud jako takový tuto skutečnost sám neposuzuje. On se samozřejmě zabývá tou materií, jestli opozice měla dostatečně možnost přednést svoje argumenty a jestli nebyla krácena na svých právech. A já si myslím, tím, jak - ač jsme ve stavu legislativní nouze a ten legislativní proces je podstatně zkrácen, neodehrává se v tom standardním procesu, tak díky tomu, že celé toto jednání dnes trvá už x hodin a bude trvat možná několik dní, tak je jasné, že materiálně tady zkrácení ani opozice, ani koalice, nikdo z nás není. Tady se opakují podle mě čtyři základní argumenty, které jsme už slyšeli několikrát dokola, možná více polopaticky, ale my s těmi argumenty nesouhlasíme a bylo by fér, kdybyste přinášeli nové a další argumenty, jinak podle mého názoru nejste zkráceni na svých právech opozice.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A poprosím nyní pana poslance Haase.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát. Já teď dokončím ty věcné aspekty, které se týkaly těch dvou derogačních, to znamená zrušujících, nálezů Ústavního soudu. Ta derogace tam byla provázena opravdu mimořádnými okolnostmi. Já shrnu, jak to tehdy probíhalo. Nebyl jsem tehdy poslancem, ale opravdu na dnešní schůzi jsem se s těmi nálezy seznámil, včetně kontroly v tehdejších sněmovních tiscích.

29. 10. 2010 byl v rámci tehdejšího úsporného balíčku doručen ten předmětný nález zákona Poslanecké sněmovně. 2. 11. v 15.19 byla tehdy svolána mimořádná schůze Poslanecké sněmovny. 2. 11. v 16.01, za 41 minut, byla ta mimořádná schůze zahájena. 2. 11., téhož dne, ve 20.45 bylo závěrečné, finální hlasování. Jinými slovy, tam já naprosto souhlasím s tím derogačním nálezem Ústavního soudu, protože to nebyl normální demokratický proces a práva tehdejší opozice nepochybně nebyla zachována.

Zdůrazňuji ten třetí aspekt. Kromě toho, že to probíhalo takto v rámci čtyř hodin a čtyřiceti pěti minut, celá legislativní procedura na straně Poslanecké sněmovny - odhlížím teď od Senátu - byla zrušena obecná rozprava o tom zákonu a tehdy mohla vystupovat pouze přednostní práva, to znamená, běžní poslanci, na rozdíl - a vidíte ten dnešní průběh - se tehdy obecné rozpravy vůbec nemohli účastnit.

A finalizuji, ten poslední aspekt tehdy byl na straně legislativní procedury v Senátu, kde v Senátu, protože to tehdy spadalo přesně do období senátních voleb a nástupu nových senátorů nebo té třetiny nových senátorů do jejich senátorských mandátů, tak tehdy ti zvolení, nově zvolení senátoři byli v zásadě vyloučeni nebo - řeknu - vyšachováni, to slovo používám v uvozovkách, z rozhodování o tom tehdejším Ústavním soudem zrušeném zákonu. To znamená, myslím, že ty okolnosti byly podstatně rozdílné od dnešního dne. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím paní poslankyni Bereniku Peštovou.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Děkuji panu kolegu Haasovi, že aspoň tedy někdo konečně začal komunikovat věcně a můžeme se o tom bavit. V každém případě já si myslím, že ten scénář je úplně stejný. Rozdíl je v tom, že tam to chtěli udělat tím § 90 a neprošlo jim to, a proto zvolili - a zkrácené lhůty - a proto zvolili jiný způsob, za pár minut, jak jste říkal, a přišli s tím nouzovým stavem.

Vy jste ten princip chtěli udělat stejný, akorát že právě jste se nedomluvili s opozicí. Když opozice řekla, že nepřistoupí na zkrácené lhůty v tom § 90, tak jste přišli s tím, že máte nouzový stav. A najednou jste si vymysleli, že by to způsobilo hospodářskou škodu. Takže ten scénář bych řekla je úplně stejný, akorát že možná trošičku jinak komunikovaný. Z mého pohledu. Možná že mi to vyvrátíte.

Když si vezmu, jak rychle šel ten váš nebo... ty zákony ve své podstatě šly nějak obdobně rychle. Tam jste jmenoval, že to šlo v říjnu, pak se to dostalo na plénum, nebo respektive než to dostalo plénum, tak jsme byli někde v listopadu. Tady je to obdoba - 15. až 17. února, mezirezort, 18. 2. to schvaluje per rollam vláda, vůbec nechápu, jak se vypořádali s mezirezortem, o víkendu, asi jsou supermani, nevím, jak to... nebo opomenuli ta připomínková místa, která by jim dala zásadní připomínky. To bohužel nejsem schopná hodnotit, musela bych se podívat do nějaké vypořádací tabulky. Ale v každém případě hned nato je vyhlášen nouzový stav legislativní, právě proto, že nedošlo k té domluvě, to znamená na té devadesátce a zkrácených lhůtách, no a už jsme tady v tom nouzovém stavu. Takže já si myslím, že ten scénář je úplně stejný.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A další přihlášenou je paní poslankyně Margita Balaštíková, poté pan poslanec Nacher a poté paní předsedkyně Schillerová.

 

Poslankyně Margita Balaštíková: Ještě, snad už naposledy, kolegové. Já jsem ráda, že se teď začínají zúčastňovat kolegové, kteří po právní stránce k tomu mají co říct. A já si tedy dovolím říct jednu věc. Tím, že pan ministr práce a sociálních věcí a pan premiér neustále ještě v prosinci, bohužel i v lednu hovořili a svým vystupováním vyvolali ve starších občanech to legitimní očekávání, nezlobte se na mě, tak to zkrátka je, oni to pokazili. To je jedna věc. Takže to legitimní očekávání naplněno je a předvídatelnost - já jsem to tady ukazovala na té časové ose. Vy jste mohli předpokládat, a pan kolega, pan doktor Kohajda, je členem i rozpočtového výboru. Já jsem tady na té časové ose ukazovala, kdy jsme jako členové rozpočtového výboru byli i seznámení s tou předpokládanou inflací a tím vším. Takže vy jste tohle, pokud byste o tom uvnitř vaší koalice hovořili, vy jste to předpokládat mohli. A teď, nezlobte se na mě, teď to zakrýváte za něco úplně jiného. Vyjadřuji se pouze tady k této věci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Patrik Nacher.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Já už jsem tedy hovořit nechtěl, ale musím reagovat na kolegu Kohajdu, s tím, že za prvé bych chtěl poděkovat, že reagujete a že to je na té věcné rovině a že si tady vyjasňujeme i s kolegou Haasem tu právní stránku věci. Ale vy jste řekl, že my se v těch argumentech opakujeme. No, my bychom se neopakovali, kdybychom na ně dostávali odpověď. Já jsem tady dal úplně nejbazálnější otázku, a to jest, proč se ty mechanismy valorizačního schématu neprojednávaly od září, od října, a stihl by se normálně legislativní proces. A třeba bychom byli proti, to já neříkám, a vy byste to prohlasovali. Ale proč to nebylo zahájeno už předtím, kdy bylo jasné, jak se bude vyvíjet ta inflace? A na tuhle jsem já nedostal odpověď, a proto se na to ptám neustále dokola.

Pokud jde o tu právní rovinu, ono to má právní a politickou, tu politickou jsem tady vysvětlil přece, tady se bavíme o systémové změně, o systémové změně, ta podle mého názoru není možná, aby se řešila ve stavu legislativní nouze. To prostě není možné. My nejsme ve válečném stavu nebo ve stavu, kdy by byly plné nemocnice a muselo se okamžitě něco řešit. Protože to je systémová změna. To není změna, která by měla platit od příštího týdne.

A ta rovina právní. Vy jste říkal, že opozice není krácena na svých právech. No, pokud jde o to vystupování, tak ne, ale to přece není jenom, pouze o tom vystupování. Opozice má přece právo dávat i pozměňovací návrhy, pracovat ve výborech a podobně. A tam už to krácení je zcela zjevné tím, jakým způsobem je to zkráceno. Kdyby ne - vy kýváte hlavu, že ne, no tak v té chvíli můžeme mít v legislativní nouzi úplně všechny zákony, rozpusťme výbory a pojďme to tedy dělat na rychlovku. V tom je ten precedens. V tom je to nebezpečné, to, co se teď tady děje. Takže nejde jenom o to vystupování tady před mikrofonem, ale i o tu práci kolem. (Předsedající: Čas.) Pozměňovací návrhy a tak dále.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Paní předsedkyně Schillerová. Je to dobré.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jdu reagovat na svého ctěného kolegu Michaela Kohajdu, se kterým se znám dlouho z odborné komunity. No, já nesdílím ten názor co pan kolega Kohajda, prostřednictvím pana místopředsedy, že nejsme zkráceni na svých právech, protože nepřinášíme žádné nové poznatky, žádné nové podněty, žádné nové dotazy. Teprve teď - a to už tady řekl někdo z mých kolegů - teprve teď jsme se dočkali reakcí, byla to reakce především pana kolegy poslance Haase, i když zase samozřejmě spíš je to takové retrospektivní, analýza stávající judikatury Ústavního soudu, ale zaplať pánbůh za to, konečně s námi někdo na toto téma mluví. Takže já si vůbec nemyslím, že bychom celý den - a máme už přes půlnoc - dostávali zpětnou vazbu a bylo reagováno na naše podněty. Takže jenom to jsem k tomu chtěla dodat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Karel Haas, poté pan poslanec Vondráček, poté paní poslankyně Berenika Peštová a poté pan poslanec Babka. Máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Já myslím, že teď už po půlnoci naposled, protože rozdrobuji svoje vystoupení pak v řádné rozpravě, ale přesto se pokusím ještě, když jsem tady - a děkuji za ta slova, že snažím o věcnou komunikaci - tak zdůrazním ještě tři aspekty.

Za prvé, rozdíl v meritorním odůvodnění právě těch zákonů z roku 2010. To meritorní odůvodnění tehdy bylo odůvodněno, za prvé úsporou ve státním rozpočtu na rok 2011, ale v řádu v zásadě jednoho měsíce a v částce zhruba 1,9 miliardy korun, a za b), potenciální hrozbou snížení ratingu České republiky od ratingových agentur. A to opravdu Ústavní soud tehdy úplně nepochválil, budu-li kulantní k tehdejší vládě. Oproti tomu odůvodnění, které je v dnes projednávaném sněmovním tisku 392, je v řádu desítek miliard nejen v letošním roce, ale i v příštím roce a v zásadě ve všech letech do budoucna, protože pokud se mimořádná valorizace provede jednou, tak se nepochybně - to je jednoduchá aritmetika - projevuje ve všech letech do budoucna.

Za druhé, odůvodnění stavu legislativní nouze musí být podle ustálené judikatury Ústavního soudu nesvévolné, musí být popsané vládou a musí být přezkoumatelné. A rozdíl v odůvodnění Ústavního soudu v tehdejším sněmovním tisku 155 a v dnešní 392 je úplně diametrálně odlišné, podívejte se do těch sněmovních tisků. Odkazuji na sněmovní tisk 155 z roku 2010.

A za třetí, pokusím se i odpovědět na ty výhrady k otázce legitimního očekávání. Je to hrozně jednoduché. Podívejte se na § 67 odst. 16 zákona o důchodovém pojištění, mám na mysli zejména část věty před středníkem. A do toho ustanovení nijak sněmovní tisk 392 nezasahuje - krásně to stihnu - zvýšení důchodů stanoví prováděcí právní předpis. Jinými slovy, až tím prováděcím právním předpisem může být navozeno konkrétní stanovení jak řádného, nebo mimořádného zvýšení důchodů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A nyní pan poslanec Radek Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Já už možná dnes taky naposled, doufám. Já jenom k těm... Taková poznámka na úvod. Argumentujete těmi zrušujícími ústavními nálezy z roku 2011 a týká se to událostí v roce 2010. Tenkrát byl premiér z ODS, dnes máme zase premiéra z ODS. Já říkám, že to není náhoda. To je prostě výrobní postup, který opakujete. (Smích v sále.) Samozřejmě že to není úplně stejné, ty okolnosti, ale na základě těch tehdejších okolností, tady nikdy nebudou stejné, život je pestrý, tak Ústavní soud stanovil určitá kritéria. Kritéria o tom, co to je výjimečnost těch událostí, v čem spočívá ta mimořádnost, aby se mohlo uvažovat o naplnění podmínek pro zkrácené řízení a omezení práv parlamentní menšiny. Já s tím nesouhlasím. Já jsem přesvědčený, že ta kritéria naplněna nejsou. Koneckonců o tom je teď ta popůlnoční debata, která možná je nejvíce plodná za celý den. Nečteme tu knížky, bavíme se konkrétně.

Padl tu už návrh na zrušení stavu legislativní nouze. § 99 ještě připouští omezení stavu legislativní nouze. Abych zpestřil závěrečné hlasování, navrhuji omezení stavu legislativní nouze do 1. 3. 2023, to znamená do půlnoci už dnešního dne. O tom bude hlasováno po skončení rozpravy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Takže jenom připomínám, že to bude až po skončení rozpravy, a navrhujete přerušení do... (Hlas z pléna.) Ne přerušení... omezení, píšu si, já si to potom ještě přesně... Děkuji. A nyní paní poslankyně Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já bych tedy opět chtěla reagovat na pana poslance Haase. Ta úspora, jak jste říkal, spočívala v tom, že ten rozpočet právě byl dělaný nebo stavěný na neplatných zákonech, protože ty zákony, které oni chtěli, teprve měly vejít v účinnost. Takže ten rozpočet byl sestavený na neplatných zákonech. No a to mně právě navozuje, z toho, co se teď děje, že to je taková obdoba, protože my tady máme nějaký zákon, který říká nějakou valorizaci, nebo respektive valorizační kalkulačku, která se má spustit poté, co budou vydána, nebo co byla vydána data ČSÚ, to bylo toho 10. 2. Pak samozřejmě ano, máte pravdu, 22. 2. by mělo vyjít to nařízení. A potom tam běží těch 50 dní. Ale právě mně to navozuje to, že v tom rozpočtu byla ta nula. Když tam byla ta nula, to znamená, že tady nikdo nepočítal s tím - nebo naopak počítal s tím, že ten zákon bude novelizován a bude tam změna. Proč bych si dávala do rozpočtu nula, když vím, předběžně, i kdybych nepočítala s těmi 15 %, nebo 15,7, kolik to bylo, nebo 17 celých... pardon... 17,5, tak kdybych s tím nepočítala, tak tam přece nebudu mít nulu?

Takže mně to připadá, že to je úplně jak přes kopírák. Počítalo se s tím, ano, je to hypotetické ode mě. Ale já musím pracovat s tím, co mám, protože nemám žádná data. Tím, že nebyla zpracována studie dopadů, tak já vůbec nemám se čeho držet. Takže to není, že bychom tady nějak hypoteticky se bavili. Já počítám s tím, co mám, a jelikož nemám studii dopadů, tak si nemůžu ověřit, jestli by to mělo vliv, nemělo vliv, jaký by to mělo vliv v rozpočtu a další věci, protože ta studie dopadů neřeší jenom ten rozpočet (Předsedající: Čas.), tam samozřejmě se kouká na všechno.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. Pan poslanec Babka, poté pan ministr Jurečka a poté pan poslanec Kohajda.

 

Poslanec Ondřej Babka: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já moc poděkuji za to, že jsme se dostali do té věcné debaty, že si tady vyměňujeme názory na to, jestli trvá, nebo netrvá stav legislativní nouze, jestli tento zákon máme v této legislativní nouzi probírat. Děkuji za to kolegům Kohajdovi a Haasovi, že se zapojili do té debaty. Ale já se tady budu opakovat. My probíráme potvrzení trvání stavu legislativní nouze na mimořádné schůzi, dnes už je tedy druhý den, 1. 3., jsme tady od 10 hodin od rána, ale není zde přítomen ministr pro legislativu. Ministr, které máte... Ministerstvo, které máte zřízené kvůli tomu, aby tady obhajoval to, co dnes chcete prosadit.

My tady budeme do šesti do rána od 10 hodin, 20 hodin dnes jednací den, debatovat o potvrzení trvání stavu legislativní nouze. Pan ministr byl omluven od 12 hodin do 16.30 z pracovních důvodů, od 20 hodin do šesti do rána z osobních důvodů a my jsme měli možnost ho tu spatřit 5,5 hodiny z těch 20 hodin, které... Tady se bavíme o tom nejzásadnějším a vy jste u vlády rok a čtvrt a máte tady nejzásadnější materiál, kde tedy on mohl nám tady říci, co si o tom myslí, a my jsme měli možnost dvě minuty ho tady vyslechnout. A za ty dvě minuty - a já to tady znova zopakuji - on tady řekl, pokoušel jsem se najít, co se týče mandatorních výdajů, ze kterých tady... hospodářské škody, s tím, čím se operuje v rámci tohoto stavu legislativní nouze, a nic takového explicitního jsem rozhodně nenašel. (Předsedající: Čas. Čas máme.) To tady řekl ministr pro legislativu, nic víc. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A poprosím pana ministra Jurečku.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Mně se moc líbila paní kolegyně poslankyně Peštová, když tady říkala, řekla to asi třikrát, byť v jiné rovině, ale řekla: já se snažím pracovat s tím, co mám, držím se toho, co ho mám. To tady zaznělo několikrát. Tak když to vztáhnu k té problematice, o které tady mluvíme, tak my se snažíme pracovat s penězi, které máme, a dělat kroky, které vedou k zodpovědnosti toho, abychom i v budoucnu měli v tom systému peníze, které bychom měli mít, a nepracovat s penězi, které nemáme.

A já jenom chci říct, ať si uvědomí, kam to směřuje, a opravdu, kde je ten obrovský dopad. Toto je vývoj deficitu důchodového systému této země. Pokud neprovedeme úpravu té valorizace v červnu, tak to, co vidíte, ještě prohloubíme, ještě dojde ke zhoršení. Jestli někdo nechápe, že když budeme směřovat někde k minus 5 % HDP ze systému, který se pohyboval roky někde kolem rozptylu do minus 1 % HDP, někdy byl v plusu, a nevnímáte, že toto je opravdu ten výrazný důvod, proč je nutné, abychom toto tempo minimálně přibrzdili, tak si myslím, že pak opravdu se tady neposloucháme.

Já jsem tady dnes několikrát, jak v té dopolední a těsně odpolední části, tak i teď v průběhu večera, a možná tady někteří občas nejste, teď tady zase někteří z těch, kteří tady ještě před deseti minutami říkali, že něco neslyšeli, já jsem na to několikrát reagoval, jak na ty důvody legislativní nouze, jejího odůvodnění, citoval jsem z důvodové zprávy, uváděl jsem kontext kroků vlády v roce 2010, citoval jsem souvislosti nálezu Ústavního soudu z roku 2011, to tady bylo dneska několikrát i z mých úst řečeno a vysvětleno a dáno do těch souvislostí, proč jsou tady ty vážné důvody, které vládu k tomuto kroku vedly.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za dodržení času. Pan poslanec Kohajda, poté pan poslanec Patrik Nacher.

 

Poslanec Michael Kohajda: Děkuji za slovo. Já bych si jenom krátce dovolil možná trošku přispět ke strukturování debaty, kterou tady vedeme. Aktuálně bychom měli podle našeho jednacího řádu rozhodnout o tom, zda stav legislativní nouze trvá, či nikoliv. To je to, na co se máme tady zaměřit. Argument, proč by měl trvat, je, že tady hrozí značné hospodářské škody. Pokud tady někdo argumentuje tím, zda tady je nebo není legislativní očekávání, zda tady byla nebo nebyla inflace, která přesahuje nějakou hranici, tak to jsou informace, které jsou irelevantní k rozhodnutí ohledně toho, zda jsou naplněny podmínky tohoto specifického legislativního procesu. Legitimní očekávání nemá žádný vztah podle mě k tomu.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Patrik Nacher.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo, já to zkusím jinak. Já vám přečtu příklady toho, co my jsme schvalovali ve stavu legislativní nouze, abychom tedy věděli ten kontext. Například změna zákona o úpravách poskytování ošetřovného. Například. Nebo novela zákona o státní sociální podpoře. Nebo novela o mimořádných opatřeních při epidemii covid-19. Pokud jde o Ukrajinu, například opatření v oblasti zaměstnanosti a zaměstnávání a sociálních věcí, opatření v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině nebo novela zákona, opatření v oblasti školství.

Proč to tady čtu? Protože tam odpovídám i na tu právní rovinu, že tam byl vyhlášen stav legislativní nouze, protože došlo k nějakému změnovému stavu, který nebyl očekáván. To je to, na co my tady neustále upozorňujeme. Konflikt na Ukrajině, covid, plné nemocnice. Tam přece jsme v tomhle byli zajedno koalice, opozice. A co říkáme my tady - že tady žádný změnový stav nenastal. A pokud ano, tak mi prosím sdělte na mikrofon, jaký byl ten změnový stav. To, že 10. února jsme se dozvěděli oficiálně o výši inflace, kterou jsme ale věděli už tři čtyři měsíce předtím, že se bude takhle pohybovat? To přece není změnový stav.

Takže za mě tady ke změnovému stavu nedošlo, čímž nezpochybňuji debatu, která je legitimní, o změnách nastavení toho valorizačního mechanismu. To tady říkáme od rána. Já to říkám týden, čtrnáct dní v televizních debatách. To se můžeme bavit, ale ne v rámci stavu legislativní nouze. Taky jestli mi můžete odpovědět, jaká změnová věc nastala (Předsedající: Čas. Čas, čas.), aby odůvodnila toto trvání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Kubíček.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já budu velmi stručný. Už tady vedeme trošku polemiku mezi právníky, a co dva právníci, to tři názory. A právě proto tady pan předseda Legislativní rady vlády velmi chybí. Já jsem ho tady viděl v 15.30, on se vrátil zpátky, takže není úplně pravdou, že nemohl vystoupit, protože pokud jsem registroval, vystupoval pan místopředseda Havlíček, Klára Dostálová, pan Okamura, pan Fiala a další. Mezi to by se vešel, určitě by nám k tomu něco řekl. Takže začínám nabývat toho dojmu, protože to je poměrně renomovaný a uznávaný právník, že vystoupit nechtěl. Z pragmatických důvodů, protože nechtěl říkat nepravdy.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Vondráček. A protože budu předávat řízení, tak bych i využil toho, abych to správně ještě napsal pro kolegy, pana Vondráčka. Bylo to k 21. 3. (Poslanec Vondráček mimo mikrofon: Ne, k 1. 3., do zítřka.) K 1. 3., ano. Takže k 1. 3. A bylo to přesně - jak se to nazývá? (Poslanec Vondráček mimo mikrofon: Omezení stavu legislativní nouze, § 99 odst. 1.) Omezení stavu... ještě vydržte prosím... legislativní nouze. A toto se bude hlasovat v závěru... (Poslanec Vondráček mimo mikrofon: Na konci.) Na konci v potvrzení trvání stavu legislativní nouze... (Poslanec Vondráček mimo mikrofon: Ještě na zrušení ze strany pana Okamury, tak ten se bude hlasovat první.) A poté toto. Dobře. To už je jiné, takže tenhle já si sem píšu. Děkuji a máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Zjišťuji, že faktické poznámky jsou zřejmě návykové, zvlášť kolem jedné hodiny v noci. Stalo se mi to poprvé, budu s tím nějak bojovat. Ale teď mám jednu klasickou faktickou poznámku na pana ministra, který říká... Dobře, říkáte, že pracujete s penězi, co máte. A já vás prosím, pracujte i se zákony, které máte, a neměňte zákony retroaktivně, zpětně. Tady už vznikl hmotněprávně nárok na navýšení penzí. Teď to ohýbáte přes stav legislativní nouze, chcete měnit zákon v podstatě, i když už ten nárok vznikl i podle řekl bych většinového názoru právního ve veřejnosti. A uznávám plně to, co řekl kolega Dufek. Jestli si někdo myslí, že to ví, jak by rozhodoval Ústavní soud, to neví nikdo. Já jsem si taky myslel, že platí u Ústavního soudu res iudicata, než přišel ústavní nález týkající se volebního zákona. Když se chce, tak všechno jde.

Nicméně tento proces, který říkáte... Prostě respektujte zákony tak, jak jsou. A my jsme se tak neformálně bavili s panem předsedou Výborným, který vyčíslil ty hrozící výdaje státu až na 100 miliard. Ale tam nezohledňujete právě změnu toho rámce, o čem mluví tady Patrik. Kdyby se nedělalo nic, tak bychom se bavili o takovýchto penězích. Ale přece tady je spousta prostoru a tady od toho ta Sněmovna je, abychom tu vedli standardní demokratickou diskusi ve standardním legislativním procesu. Můžou se zkrátit lhůty, když byste to chtěli rychleji, ale určitě by se dalo spoustě těch věcí předejít. Ale prosím ne takto. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak. Dobrý večer, noc nebo ráno, ať už chcete jakkoli. Vystřídali jsme se v řízení schůze a s faktickou poznámkou bude pokračovat paní předsedkyně Schillerová. Tak prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Tak prosím, ujasněme si to, pane ministře. Říkáte, že musíme pracovat s tím, co máme. Tak máte to tam na ty důchody, nebo to tam nemáte? Já jsem vám četla tady vyjádření pana ministra Stanjury. Teď vyberu tu druhou část, protože on je trošku v rozporu, tak vyberu tu druhou: Když nás donutí důchodce nezkrátit, nebudeme muset schodek prohloubit. Takže to tam máte. Takže ne že to tam nemáte. A oddělme tu debatu. Tu debatu od toho, co musíte teď ze zákona vyplatit, na co už vznikl nárok, a potom vlastně na to, co se bude týkat případné valorizace od 1. ledna 2024, o čemž my jsme ochotni se s vámi bavit. Ale nejsme ochotni se s vámi bavit o tom, že prostě tady zkrátíte nebo snížíte zákonný nárok v době, kdy běží lhůta pro jeho výplatu. A ještě to uděláte ve stavu legislativní nouze. No a pak samozřejmě bychom se měli bavit, my pořád čekáme, že budeme přizváni, rok a čtvrt se nic neděje... O čem bychom se dále měli bavit, tak je důchodová reforma, případně její parametrické změny. Ale to jsou dvě věci, které spolu vůbec nesouvisí. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další vystoupí pan poslanec Bžoch s faktickou poznámkou, připraví se paní poslankyně Fialová.

 

Poslanec Jaroslav Bžoch: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych si dovolil reagovat svou faktickou poznámkou na pana ministra.

Pane ministře, my se posloucháme. Já myslím, že se posloucháme celou dobu. Ale já myslím, že byste si měl uvědomit, proč tady dneska jsme a proč tady řešíme trvání stavu legislativní nouze. To je vaše vina. To není naše vina. Vy nás poslouchejte. Všichni experti vám říkali už před rokem, že se s tím musí něco udělat. A my to chápeme, že ta diskuse má být. Všichni chápeme, že se bavíme o financích ve státní kase. Všichni tomu rozumíme, ale měli jste to dělat před rokem a ne touhle cestou. Vy jste čekali celou dobu, až bude po volbách, a teď jste přišli s tímhletím. A potřebujete to schválit takhle rychle a takhle špatně. Nejenom tohleto. My se můžeme bavit o dalších věcech, s kterými jste přišli po volbách. Ať už je to výchovné, ať už je to oddálení věku odchodu do důchodu nebo zrušení zvýhodnění stavebního spoření a další a další věci, které najednou vy vypouštíte do éteru. To je proto, proč se tady bavíme. Jak si můžeme být jistí tím, že vy nepřijdete s nějakým takovýmhle dalším návrhem a nezačnete si všechno schvalovat ve stavu legislativní nouze, protože to bude mít nějaký dopad na státní kasu? To je přece absurdní! A jsme tady jenom kvůli vám, ne kvůli nám. My jsme tady kvůli tomu, že vy jste s tím takhle dlouho otáleli, že jste s tím takhle dlouho čekali, a teď nám tu debatu chcete zkrátit do jednoho dne. No tak s tím my nesouhlasíme.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Fialová, připraví se paní poslankyně Balaštíková. Tak, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Eva Fialová: Já děkuji za slovo. No, stenoprotokoly jsou někdy peklo. Tak já si dovolím ocitovat - v osmém volebním období schůze 18. 2. 2021 k novele státního rozpočtu, na 86. schůzi projednávání trvání stavu legislativní nouze, pana Mariana Jurečku: A prosím pěkně, opravdu tady nevidím žádný racionální důvod, nikdo ho nepředložil, neřekl, nedal do těch materiálů, proč je nutné teď to dělat ve stavu legislativní nouze. Je schválen deficit na letošní rok minus 320 miliard korun. Za leden vznikl deficit minus 35 miliard korun. Na přímou pomoc bylo vyplaceno 15 miliard korun. - A teď to podstatné. - Vláda má nástroje, jak využít rozpočtový výbor Sněmovny, pokud by neměla finanční prostředky, úpravou převodů finančních prostředků mezi kapitolami. Tečka. Konec citace.

A já se, pane ministře, ptám - hledali jste vůbec některé převody? Hledali jste v jiných kapitolách? To nám tady nikdo zatím neřekl. Využili jste tenhle nástroj? Proč tedy legislativní nouze?

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: bude paní poslankyně Balaštíková, připraví se pan poslanec Výborný. Tak. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Margita Balaštíková: No tak, kolegové, doufám, že se neprokecám až do rána. Takže já bych chtěla reagovat na kolegu Kohajdu prostřednictvím vás, pane předsedající. Samozřejmě to legitimní očekávání se váže k tomu zákonu o důchodovém pojištění. Ale já říkám, že tu predikci inflace, kvůli které chcete prodloužit stav legislativní nouze, tu jste věděl, a jako členové rozpočtového výboru jsme o tom mluvili už v červenci 2022. Takže vy jste to slyšel, svým koaličním partnerům jste to tedy nesdělovali, na výbor jste to nevzali. A mohli jsme to tam probírat. Vždyť tohle všechno vám říkal NERV a říkala to nová Bankovní rada. Vy jste to slyšel několikrát. Teď tady vlastně říkáte, že to tak není. A to legislativní (legitimní) očekávání, proč jste, pane ministře, u církevních restitucí vlastně takto využívali, že to musí být, že to bylo? A tady se to nehodí? Jak je to možné? Proč jste mi na to pořád neodpověděl? V čem je rozdíl u nich a v čem je rozdíl tady u našich důchodců?

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Výborný. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych chtěl jenom... První poznámka. Legitimní očekávání. V legislativním očekávání jsme tady my a vláda a pan ministr, že ten zákon schválíme, ale jinak se bavíme o legitimním očekávání.

Ale já jsem chtěl reagovat vaším prostřednictvím na kolegu Patrika Nachera. Já teda jsem na základě toho vystoupení znovu si přečetl velmi podrobně ten § 99 odst. 1 a nic o změnovém stavu, který by měl býti podmínkou, tak jak tady z vašich ústa zaznělo, pane poslanče, podmínkou projednávání ve stavu legislativní nouze toho návrhu, tam není opravdu ani slovo. Naopak je tam několikrát uvedena spojka "nebo", tedy nikoli "a". A za tím třetím "nebo" je uvedeno: kdy státu hrozí značné hospodářské škody. A přesně tento důvod a pouze tento důvod, právě proto, že tam je použita spojka "nebo", tak je zdůvodněn i v návrhu tohoto zákona. To je rozdíl od těch jiných předloh, které tady byly z historie přednášeny, a je to tam řádně odůvodněno. Můžeme se bavit o tom legitimně, jestli špatně, nebo dobře, jestli s tím zdůvodněním, pane kolego, souhlasíte, nebo nesouhlasíte, to je v pořádku. Ale já tady opravdu nic o žádném změnovém stavu jako podmínce vyhlášení stavu legislativní nouze nikde nic nečtu.

K tomu, co říkal kolega Radek Vondráček. No já jsem tady taky slyšel takové ty návrhy, pojďme se na to vykašlat, vyplaťme plnou valorizaci a stopneme to, k 1. lednu dáme nula. Ale já vám můžu garantovat, že to je přesně ten postup, který by s vysokou mírou pravděpodobnosti, protože jistotu nemáme nikdy, u toho ústavního soudu skutečně narazil. Protože ta představa, jako že bychom vypnuli, to ví, předpokládám, i paní předsedkyně Schillerová jako ministryně financí, tak je opravdu právně neakceptovatelné. Tam jsou skutečně legitimní očekávání, která musíme respektovat. Třeba i u těch, kteří do toho důchodu teprve nastupují. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Pan poslanec Dufek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Dufek: Ta diskuse je tak zajímavá, že člověku se ani nechce spát asi po roce tady ve Sněmovně. Takže já mám v podstatě dvě poznámky. A reaguji na spoustu předřečníků, kteří tady přede mnou mluvili. V mnohém mají pravdu. Pan kolega Vondráček, prostřednictvím pana předsedajícího, tou mentalitou je mi relativně blízký, tady tím svým úhlem pohledu z advokátní praxe. Ale v podstatě dvě myšlenky. Jednak já jsem si za ten rok všiml čtyř úrovní diskusí. Jedna je taková ta nejčastější, takové to tlachání obecné. Pak tedy přeskočíme do té druhé úrovně a to už je takzvaně právní diskuse, kdy se tady háže nějakými citacemi paragrafů a různých zákonů. Pak máme jakoby ještě vyšší level, a to že se odvoláváme na nějaké autority, to znamená nějaké judikáty, nějaké ministry, nějaké v podstatě soudce. Ale já si myslím, že ta nejvyšší úroveň - a jsme v České republice, která se řídí kontinentálním právem, která pořád ještě vnímá přirozené právo jako něco, s čím se počítá, a to je prostě otázka jakési pravdivosti, to znamená objektivní pravdy. A strašně se mi líbí, že se už tady blížíme tady k tomu úplně nejvyššímu levelu nějakých právních diskusí, které skutečně rozhodují i ty soudní procesy. To znamená, tam nerozhoduje to, jaká kdo dá nějaká právní stanoviska, ale tam skutečně, a vážím si našich soudů, rozhoduje často ta objektivní pravda.

A kromě tohoto filozofického entrée chci zdůraznit jednu myšlenku. Ta objektivní pravda skutečně nastala až toho 10. února, kdy prostě vyšla nějaká čísla, jak to nějakým způsobem vypadá. Ten minulý rok byl mimořádný, to prostě nikdo z nás nečekal, co všechno nás čeká. A skutečně až 10. února se nějak ta čísla objevila. (Předsedající: Čas.) Tečka.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Ratiborský. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Michal Ratiborský: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já si dovolím reagovat na pana kolegu Výborného. Stav legislativní nouze je nástrojem, který by neměl být zneužíván a jehož použití by mělo být opravdu po důkladném zvážení a odůvodnění. Existenci seniorů, kteří si poctivě celý život platili důchodové pojištění, určitě nemůžeme považovat za velké hospodářské riziko. O tom jsme věděli dopředu, víme o tom samozřejmě celou dobu. Valorizace byla naplánována celou dobu. A nelze toto svádět na značné hospodářské riziko. Rozhodně jsme na to měli podstatně více času, věděli jsme to minimálně čtyři měsíce, jaké jsou predikce, jak se vyvíjí ekonomika, jaká bude inflace. Dalo se na to reagovat mnohem, mnohem dříve. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Další vystoupí s faktickou poznámkou pan ministr Jurečka, připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Dovolím si reagovat na několik kolegyň, kolegů, kteří tady před chvílí vystupovali. Kdybych měl přistoupit na logiku některých poslankyň z hnutí ANO, které tedy hovořily o té otázce, zdali ty peníze byly přímo v rozpočtové kapitole mého ministerstva naalokovány, na otázku mimořádné valorizace, kdybych v této optice na to pohlížel, tak jsem vlastně v roce 2022 nemohl vyplatit žádnou mimořádnou valorizaci, a přesto jsme ji vyplatili. Ano, udělali jsme ty vnitřní převody v jednom případě, v druhém případě jsme si k tomu našli cestu potom v rámci novelizace zákona o státním rozpočtu. Takže to jsme vyřešili. A stejně tak jsme jasně obecně říkali, že s mimořádnou valorizací v roce 2023 počítáme, nelze ji přesně kvantifikovat a očekáváme, že to bude v rozsahu v dopadech do státního rozpočtu do částky 20 miliard korun. A já jsem říkal, i kolik může být to průměrné navýšení důchodu. Říkal jsem, že to může být někde mezi 700 a maximálně 1 000 korunami. To jsme takto jasně deklarovali já i pan ministr financí. Takže už prosím nepoužívejte tuto argumentaci, že to tam nebylo, že jsme s tím nepočítali. Mimo jiné ta argumentace kulhá na obě nohy, protože teď tady navrhujeme jako vláda, že tady má být ta valorizace, která bude mít dopad 15 miliard korun do státního rozpočtu, a to taky logicky zabezpečíme. Takže tato linka argumentace je prostě slepá cesta.

Druhá argumentace, která tady zaznívá, je zmiňována opakovaně otázka prezidentských voleb. No tak kdybych čekal, až proběhnou prezidentské volby, tak jsem po 28. lednu, nejpozději v pondělí, tento návrh už tady předkládal.

Ale to, proč se spustil řetězec těchto událostí, bylo to, co jsem tady říkal dneska už asi patnáctkrát, to bylo to výrazné zvýšení inflace mezi prosincem a lednem, které to opravdu vystřelilo do částek, které jsou opravdu výrazné a vážné z hlediska dopadu na státní rozpočet. Pro představu toho kumulovaného navýšení těch mandatorních výdajů v příštích deseti letech, nepočítám do toho valorizaci, která se tam promítne, tak v příštích deseti letech to bude rozhodnutí o tom, že bude to mandatorní výdaj ve výši 316,2 miliardy korun, pokud necháme tu současnou platnou valorizaci, nebo uděláme tu valorizaci, kterou navrhujeme my. Ten rozdíl v těchto dvou krocích je 316 miliard korun bez valorizace. To si myslím, že každý vidí, že to je evidentně obrovský finanční objem prostředků, o kterém se tady bavíme.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další vystoupí paní poslankyně Mračková Vildumetzová s faktickou poznámkou, připraví se paní poslankyně Peštová. Tak prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Já děkuji za slovo. Bezprostřední reakce v tuto chvíli na pana ministra práce a sociálních věcí, prostřednictvím pana předsedajícího. Buď peníze v rozpočtu na rok 2023 mám, anebo nemám. Vy jste finanční prostředky na valorizaci v rozpočtu neměli a nemáte. To je prostě fakt, který je. Vy jste tam neměli další prostředky na dopravní infrastrukturu, nemáte tam prostředky na zastropování cen energií a tak dále. Takže ten rozpočet je z vaší strany velmi nezodpovědný. Já si nedokážu představit, že bych sestavovala rozpočet a neměla tam uvedené věci, které vychází ze zákona. Jasně to tam je dané, mají na to ti senioři nárok.

Ale já jsem chtěla poděkovat panu poslanci Haasovi, který tady opravdu velmi erudovaně, odborně vystupoval ke stavu legislativní nouze. O to více mě opravdu mrzí, že tady není ministr pro legislativu. Já to opravdu považuju za neskutečný faul, že my tady toto projednáváme a on tu není. Mrzí mne hrozně moc, že tady teď není přítomen Marek Benda. Víte sami, že Marek Benda je předseda poslaneckého klubu ODS. Je tady nejdéle z nás. A já bych mu jenom chtěla připomenout, co ke stavu legislativní nouze řekl 25. května roku 2021, kdy se tady schvalovaly covid pasy. Ano?

Předseda Sněmovny může na žádost vlády rozhodnout, že předložený vládní návrh zákona bude projednán ve stavu legislativní nouze. Vím, že pan předseda tohle drží, že to tak říká, ale přesto je jeho kompetencí říct vládě nedělejte to, vezměte si to zpátky. (Předsedající: Čas.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další vystoupí paní poslankyně Peštová. Tak prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla poděkovat nejenom panu poslanci Haasovi, ale i panu poslanci Dufkovi. Teď ho nevidím, asi si odskočil, jako jsem si odskočila já. A tady pan ministr toho využil. Hned tady musel říci, že někdo tady sedí a někdo tady nesedí. Takže se omlouvám, že jsem si na chvilku odskočila.

V každém případě jsem chtěla reagovat na pana poslance Dufka, jak tady mluvil o té objektivní pravdě, že nastala toho 10. 2. Já si myslím, že ta objektivní pravda už nastala dávno předtím. To není... Ano, 10. 2. jste dostali data a od té doby vám běží nějaký čas. Samozřejmě 22. 2. musíte vydat nařízení. A tak dále a tak dále. Ale říkám, teď nechci do tohoto detailu.

Já jenom prostě říkám, že kdybych jednala s tou předběžnou opatrností, tak ta objektivní pravda, která už byla známá v tom prosinci nebo možná ještě déle, protože ty predikce tady byly, tak s tou předběžnou opatrností bych právě pracovala na novele toho zákona. A už potom to vypadá mnohem líp. Mnohem líp pro skousnutí pro opozici. Protože kdybyste šli do toho mezirezortního připomínkového řízení ne na dva dny, ne na dva dny, ale je to zákon, tak počítám, že byste tam aspoň na těch 15 dní měli jít, s tím, že byste měli všechny podklady, které jsou ty doprovodné k tomu... Ano, dali jste důvodovou zprávu, dali jste předkládací zprávu. Studie dopadů nebyla, opět jste si vyžádali výjimku. A pak už jste to jenom začali válcovat, to, co tady děláte, a to, co tady my jsme vlastně svědkem všeho, všech těch zákonů. Prostě neustále máte nějaké výjimky, děláte si paskvily, dáváte to sem přes poslanecké návrhy, nejde to řádnou legislativní cestou. To jsou ty věci, které vám neustále vytýkáme. Ale nejhorší na tom je, že vy jste je vytýkali nám dřív! (Předsedající: Čas.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další vystoupí pan poslanec Kohajda.

 

Poslanec Michael Kohajda: Tak děkuji za slovo. Já bych v prvé řadě zareagoval vaším prostřednictvím, pane předsedající, na paní kolegyni Balaštíkovou, ale myslím si, že i na moji předřečnici.

Já nijak nechci zpochybňovat to, že tady můžeme debatovat o tom, jestli nastala inflace, jestli inflace nastává v nějaký okamžik, nebo jestli je to srovnání stavu měsíc dopředu, měsíc dozadu. Na to přijde čas. Já jsem jenom poukazoval na to, že pakliže se chceme někam posunout, tak v tomto bodu podle našeho jednacího řádu před projednáním návrhu pořadu schůze máme rozhodnout, zda nouzový stav trvá, či nikoli. Na to je irelevantní, jestli to je legitimní očekávání, jestli byla, nebyla inflace nebo jestli v rozpočtu byly nebo nebyly připraveny peníze. To je až v té fázi, až se dostaneme po potvrzení, že trvá tento stav. Takže kdybychom teď se zaměřili na ty argumenty vztahující se pouze k trvání či netrvání stavu legislativní nouze, pak bychom to mohli odhlasovat. Pak ideálně, kdybychom si chviličku odpočinuli, a můžeme se vrhnout na debatu ohledně inflace, kdy se počítá, jak se počítá, k jakému okamžiku nastává, k jakému okamžiku nastala ta objektivní pravda, jak tady řekl můj ctihodný kolega, pan Aleš Dufek, prostřednictvím pana předsedajícího. Ale v této fázi teď nejsme. Tak zkusme to někam posunout. Buď opravdu chceme tady něco dělat a jít podle jednacího řádu, anebo chceme to jednání jenom prodlužovat. A pokud ho teď nechceme prodlužovat, teď pojďme jednat o tom, zda jsou tady podmínky pro stav legislativní nouze, či nikoli. To ostatní můžeme projednávat v další části tohoto procesu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další vystoupí pan poslanec Nacher, připraví se pan poslanec Vondráček. Tak prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Já zareaguju na svého kolegu Marka Výborného, vaším prostřednictvím, který mě k tomu vyzval, že tam nic nenašel o té změnové věci. Já vám to přečtu, a vy to pochopíte z toho kontextu.

Podle § 99 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu, platí, že za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena - a teď je tam a) základní práva svobody občanů, b) bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Tak.

A ta změnová věc, o které já jsem mluvil, byť tam explicitně není, tak je samozřejmě míněná implicitně. Protože to by totiž znamenalo, že by tady byla permanentně ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu anebo permanentně by tady hrozily značné hospodářské škody. To je přece míněno v momentě, kdy se něco změní, a najednou jsou ohrožena základní práva a svobody občanů. To byl třeba ten covid. Nebo bezpečnost státu. To byla válka na Ukrajině. To je ten změnový impuls, který toto nastartuje. A značné hospodářské škody. A já se ptám, kde byl ten impuls, ta změnová věc, která by nastartovala to písmeno c)? Teď se nebudu pouštět do té teorie, jestli výplata důchodů ze zákona je značná hospodářská škoda. To si řekneme v tom bodě. To má kolega Kohajda pravdu. Teď se bavím o té změnové věci. A já tvrdím, že ta inflace, která to spustila 10. února, tak už byla známa její výše už dávno předtím. Bavili jsme se o tom. Ty predikce byly jasné minimálně od září. To je to, že tam ta žádná změnová fáze, nic změnového tam nebylo, co by naplnilo bod c) státu hrozí značné hospodářské škody. Patnáctiprocentní inflace, o té se tady bavíme minimálně od září. (Předsedající: Čas.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Omlouvám se, že opět vystupuji, ale mně to dává větší smysl, než když tady potom zítra dopoledne povedu nějaký monolog. Já slibuji, že třeba o určitou pasáž zkrátím potom ten svůj příspěvek, ke kterému jsem přihlášen.

Kolega Dufek tu teď momentálně není. Já jsem chtěl reagovat převážně na něj. Chtěl jsem ho ujistit, že jsem také zastáncem přirozenoprávní školy. Jsem absolventem brněnských práv. Koneckonců pan ministr spravedlnosti současný mě učil. Tak snad mě to učil dobře.

Pak by mě zajímalo, do jaké kategorie by zařadil kolega Dufek tu debatu, jak on měl ty čtyři kategorie, tu, co se děje právě teď.

A za třetí bych chtěl navázat na tu faktickou, kterou měl už řekněme kolem půlnoci, kdy zmiňoval to, že by přál těm ústavním soudcům, aby to tady museli si celé poslechnout s námi. A já nevím, který konkrétně to byl ústavní nález, kde se vysloveně uvádí, že je to právě ta debata, ta parlamentní diskuse, která je vůbec základem legitimity jakéhokoli právního předpisu. Že to musí být prostě řádně vydiskutováno, musí být známy názory nejen většiny, ale i menšiny. A vzpomněl jsem si také, a proto je důležité to, co tady dneska říkáme - aspoň věřím, že potom to třeba nějaký ústavní soudce bude číst a bude vědět, že už v době projednávání tady ty námitky existovaly - vzpomněl jsem si na to slovo, které se používá i v judikatuře Ústavního soudu. Kolega Haas zmiňoval svévole, svévolnost, ale používá se také kategorie libovůle. Já tedy tady na ten stenozáznam říkám, že z mého pohledu využití stavu legislativní nouze je libovůlí současné parlamentní většiny a vládní koalice, a z takovéhoto důvodu bychom neměli tímto způsobem postupovat. Libovůle bylo to správné slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji dodržení času. Další vystoupí paní předsedkyně Schillerová s faktickou poznámkou, připraví se pan vicepremiér Jurečka. Tak prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. No, já si nemyslím, stejně jako můj ctěný kolega, pan poslanec Kohajda, že jsme od tématu. Ono se to nedá úplně oddělit. Ony se nedají oddělit podmínky pro stav legislativní nouze, aniž bychom hodnotili ten samotný zákon a tu samotnou skutkovou podstatu. Ale já jsem chtěla reagovat především na pana ministra Jurečku.

Promiňte, pane ministře, nemluvíte pravdu. Nemluvíte pravdu, když tady poučujete mou kolegyni, že kulhají její argumenty na obě nohy. Já vám prostě podložím argumenty a čísly a podklady Ministerstva financí, tak jak jsem to podložila v diskusním pořadu panu ministrovi financí.

V roce 2022 ve státním rozpočtu kapitola I.3 Hlavní priority státního rozpočtu explicitně uvádíte, že nově jsou ve státním rozpočtu zahrnuty výdaje v celkové výši 42 miliard. Jde zejména o výdaje na mimořádnou valorizaci důchodů 21 miliard a tak dále. Ve stejném materiálu, Státní rozpočet 2023, stejné kapitole, nemáte ani zmínku, že je to tam zahrnuto. Říkáte, bude to vycházet asi 864 korun a tak dále, bude činit průměrný důchod, ale ta zmínka je to v rozpočtu - nemáte.

Tady vám to říká Národní rozpočtová rada v prosinci 2022. Na základě očekávaného vývoje inflace lze odhadovat, že překročí 5% hranici a tak dále. Bude kolem 6 %. Dojde v lednu 2023. To si vyžádá dodatečné výdaje okolo 20 miliard, které nejsou v aktuálním rozpočtu předkládány. Tak asi Národní rozpočtové radě budete věřit.

A poslední, ještě mám 11 sekund, fiskální výhled Ministerstva financí, strana 13, listopad 2022. Dle aktuální predikce by inflace mohla v lednu 2023 v relaci s červnovým indexem překonat hranici 6 %. (Předsedající: Čas.) To si vyžádá dodatečných 14 miliard. Takže prosím, tady jsou jasné důkazy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Pan Jurečka vystoupí. Paní poslankyně, prosím, dodržujme časový limit. Tak. Pan vicepremiér.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Děkuju moc. Já jsem velmi rád, že paní předsedkyně teď vystoupila, protože vlastně potvrdila to, co já jsem tady už dneska řekl několikrát a opakovaně. Že v roce 2022 nebyly v plné výši narozpočtovány finanční prostředky na obě dvě mimořádné valorizace. Ty se tam doplnily. A pro rok 2023 jsme počítali, tady dokonce i citovala, že tyto finanční prostředky budou doplněny, protože nešlo predikovat, jak přesně se tato situace bude vyvíjet, stejně jako to nešlo predikovat rok předtím.

To stejné platí i u jiných mandatorních výdajů, které, pokud nezměníme zákonná pravidla a parametry, tak je musíme uspokojit, například v oblasti dávek státní sociální podpory nebo hmotné nouze, kdy dopředu například v roce 2022 jsme neměli naalokované finanční prostředky třeba na pokrytí například navýšeného upraveného parametricky příspěvku na bydlení, to jsme tam doplnili, stejně tak jako v rozpočtu jsme neměli finanční prostředky pro letošní rok na to, abychom byli schopni zabezpečit kompletní vyplácení například příspěvku pro solidární domácnost nebo v rámci humanitární dávky, protože nelze přesně logicky predikovat, jaká částka bude potřeba. To vy sama moc dobře víte, že se potom dělá v průběhu roku v rámci řízení cash flow jednotlivých rozpočtových kapitol buď přes vládu a rozpočtový výbor, pokud to nestačí a je to mimo parametry zákona o způsobu nakládání s finančními prostředky, tak potom musíme jít a udělat novelizaci. Ale vy jste nerozporovala nic z toho, co já jsem tady opakovaně popisoval, co jsme dělali a co jsme deklarovali a byli připraveni udělat. Ostatně i teď se bavíme o tom, že tato mimořádná valorizace, kterou my navrhujeme, těch 760 korun v průměru, nás bude stát 15 miliard korun, které tam musíme doplnit.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Jako další paní poslankyně Peštová vystoupí s faktickou poznámkou, připraví se paní poslankyně Fialová. Poprosím paní poslankyni Peštovou.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěla bych zareagovat na pana poslance Kohajdu. Bavíme se o tom, že máte legislativní stav nouze podložený nebo opřený o hospodářské škody, které by nastaly. Je to tak? Děkuji. Je to pro mě obecné hypotetické riziko, které není podloženo žádnými daty, a to z jednoho prostého důvodu, a jsme zase zpátky u toho - není tady studie dopadů. Prostě bavíme se tady hypoteticky. A ta vaše hypotéza spočívá v tom, že musíte naplnit literu zákona, která říká, že když data, tak nastane plnění tím, že bude vydáno nařízení. Takže my se tady neustále točíme v kruhu. Prostě hypoteticky jste nám tady něco sdělili, na základě toho jste si udělali legislativní stav nouze a teď nás tlačíte do něčeho, do čeho my nechceme. A už jsme zase zpátky u toho. Děkuji za pana poslance Haase, prostřednictvím pana předsedajícího, že jsme si to tady začali vyříkávat. Ale to jsme si měli začít vyříkávat třeba na začátku a nemuseli jsme se dostat až sem. Ale říkám opět, kdyby tady byl pan ministr Šalomoun, tak by tady stál a odpovídal by na dotazy. Možná že si držíte hlavu, já už si ji držím pěkně dlouho. Taky jsem se dozvěděla spoustu věcí, jak jste zesinali a tak dále.

Ale v každém případě my chceme odpovědi, nic jiného. Já říkám, já se stále nemůžu zbavit dojmu, že už jste měli s předběžnou opatrností na tom zákoně pracovat už v loňském roce, abyste ho do mezirezortního připomínkového řízení dali v prosinci, a potom už by tady tato diskuse třeba nebyla takhle živá a už by to bylo úplně o něčem jiném. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další vystoupí paní poslankyně Fialová s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Babka. Prosím.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji. Já bych také chtěla reagovat na pana poslance Kohajdu, prostřednictvím vás, pane předsedající. Já bych ráda s vámi diskutovala k meritu věci u toho bodu. Hrozně ráda, ale my to oddělit moc nemůžeme. Víte proč? Protože vaše paní předsedkyně Poslanecké sněmovny avizovala do médií, že nás už utnete za pět minut! Avizovala to do médií. A vy to použijete, vy prostě válcovací technikou tady jedete s tou svojí stoosmičkou, což je legitimní, já to naprosto přiznávám, tak nám nechte právo opozice dělat obstrukce, což je také legitimní. Úplně na férovku vám to tu říkám. Mohli jste se na to připravit!

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Babka.

 

Poslanec Ondřej Babka: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Zaujala mě ta debata, která tady probíhala mezi Patrikem Nacherem a panem předsedou Výborným. Já jsem si také otevřel jednací řád, § 99, který se týká vyhlášení legislativního stavu nouze, a opravdu se domnívám, že Patrik Nacher v tomto případě má pravdu, že se jedná o ten změnový stav. Je tam slovíčko "kdy", to znamená, když my chceme odpovědět na otázku když, kdy, kdy se to stane, to znamená, že se něco musí stát, kdy se to stane, když se něco stane. Takže tady v tom případě bych opravdu dal za pravdu tomu výkladu, který zde přednesl kolega Nacher.

Vrátil bych se možná k tomu, že bohužel jsme tady vedli, jak zde již několikrát bylo řečeno i z koaličních lavic, velice konstruktivní debatu. Sice je to v pozdních hodinách, v hodinách řekněme až ranních, teď je půl druhé ráno, ale ta debata se týkala přesně toho, o čem jsme se tady měli bavit celou dobu, to znamená potvrzení trvání stavu legislativní nouze. A my jsme se tady o tom chtěli bavit. My jsme měli možnost vyslechnout předsedu Legislativní rady vlády, pana ministra Šalomouna, pouze dvě minuty při jeho faktické poznámce. My jsme se dozvěděli dokonce, že nebyl ani přihlášen k řádné rozpravě, tudíž vůbec neplánoval na začátku schůze vystoupit. A mně to přijde škoda, že tady není. Já jsem to tady už několikrát říkal, že je omluven do šesté hodiny ranní, a já se, pane místopředsedo, domnívám, jak jsem studoval ten § 99, že můžu navrhnout omezení doby, kdy je legislativní stav...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, pane poslanče. Vypršel čas vaší faktické poznámky. Poprosil bych pana poslance Vondráčka.

 

Poslanec Radek Vondráček: Tak jsem si vystál frontu ve faktických poznámkách, abych reagoval na kolegu Kohajdu. Chtěl bych ho ujistit, že já jsem striktně vystupoval k potvrzení trvání stavu legislativní nouze, protože jak o inflaci, tak o valorizaci důchodů mám představy řekněme laické. Nejsem odborník. Ale že ta témata jdou velice těžko oddělit, vám tady můžu ukázat na jednom příkladu, na kousku toho, co jsem chtěl říkat zítra, teď vám to říkat nebudu, slibuji zítra, až přijdu na řadu.

V případě valorizace důchodů jde o naplnění ústavního práva, že občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci dle článku 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i při ztrátě živitele a toto právo se v Čechách, na Moravě a ve Slezsku realizuje právě prostřednictvím valorizace. A když budu tady uvažovat tímto směrem, tak valorizace důchodů je projevem materiálního pojetí aplikace základních práv a svobod. Valorizace důchodů je vlastně, ten dlouhodobě známý valorizační mechanismus vázaný na inflaci, je vlastně naplněním základního práva, ne jeho porušením. Nelze tedy pro vyhlášení stavu nouze použít důvod ohrožení základních práv a svobod, a už vůbec ne zásadním způsobem. A tady jsem vám zmixoval ta dvě témata dohromady, jak valorizace, tak důvody pro vyhlášení stavu legislativní nouze a jeho využití pro zkrácené řízení. Děkuji. Jenom ilustrační příklad.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Schillerová. Tak prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane ministře, jde to ztuha, ale já jsem ráda, že se posouváme. Znovu to zopakuji. V dokumentech ke státnímu rozpočtu na rok 2022, k tomu vašemu, máte explicitně v příslušné příloze přímo ocitováno, kolik v rozpočtu dělá mimořádná valorizace na ten rok 2022, kdežto ve stejném dokumentu na rok 2023 to nemáte. Ale já jsem radši, to je prostě základní věc. To není tak, co tady říkáte, dovozujete. Nechci vás tady nějak poučovat, ale prostě přece jenom jsem čtyři roky na tom Ministerstvu financí byla ve funkci ministryně a předtím samozřejmě hromadu let v jiných funkcích.

Ale vy jste teď řekl zásadní větu. Na závěr jste řekl, bude to stát 15 miliard. To máte na mysli samozřejmě tu sníženou valorizaci, jinak by to stálo 34,4. 20 jsem předpokládala, že tam máte, takže vy jste byli teď v pohodě. Ještě 5 jste v plusu. Ale vy jste řekl, když jste končil ve svém vystoupení, 15 se tam bude muset dodat. Takže byla tam ta nula. Protože kdybyste vycházeli ze všech dostupných predikcí, z fiskálního výhledu Ministerstva financí, máte tam teď 20. Nemáte, protože to nemáte v příslušných dokumentech. Řekla to Národní rozpočtová rada. Takže tam vlastně nemáte nic, což jste tady za mě potvrdil. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Bude pokračovat pan poslanec Babka s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Babka: Vážený pane místopředsedo, děkuji vám za slovo. Vrátím se k tomu, co jsem tady zmiňoval ve své předchozí faktické poznámce. Já jsem se dnes celý den zde věnoval tomu, nebo respektive litoval jsem toho, že zde bohužel není přítomen pan ministr pro legislativu, který by se mohl zapojit do té naší debaty, která si myslím, že i v těchto hodinách byla plodná.

Myslím si, že tak jak uvádí § 99 odst. 1 našeho jednacího řádu, tak můžeme navrhnout omezit dobu, na niž byl stav legislativní nouze vyhlášen. Já to říkám proto, že se mi prostě nelíbí, že pan ministr zde přítomen není a že se nám k tomu žádným způsobem nevyjádřil. Proto prosím, kdybyste po skončení rozpravy o tomto bodu nechal hlasovat. Dávám tedy návrh, abychom omezili tu dobu, na niž byl stav legislativní nouze vyhlášen, do 1. 3. do 13 hodin. Myslím si, že třeba stihneme slyšet to vyjádření pana ministra. Chápu, že kdybychom to do té doby nestihli, tak samozřejmě můj návrh bude po skončení rozpravy nehlasovatelný, nicméně tímto svým návrhem chci dát hlavně najevo to, že se nám prostě nelíbí, že se v tuto chvíli v již nějakých 16 hodin probíhající debatě prostě ministr, který má na starosti ve vaší vládě legislativní práce, k tomuto návrhu ještě nevyjádřil. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Kohajda. Jenom pana Babku ještě poprosím o ten termín, dokdy to navrhoval, abych si to zapsal.

 

Poslanec Ondřej Babka: Já se domnívám, že to je obdobný návrh, který zde přednesl kolega Vondráček. Já ho dávám samozřejmě z jiného důvodu, který jsem tady popsal, a navrhuji ho do 1. 3. do 13 hodin. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Kohajda. Prosím.

 

Poslanec Michael Kohajda: Na počátku bych určitě rád vaším prostřednictvím, pane předsedající, pochválil pana kolegu Vondráčka, pana kolegu Nachera, protože tam si myslím, že opravdu debatujeme o tom, zda jsou, nebo nejsou splněny podmínky toho stavu legislativní nouze. Stejně tak, a to budu rád, když mě kdokoliv z pánů či dam opraví, bych si chtěl ujasnit, v jaké vlastně procesní pozici tady jsme. Na žádost, na návrh vlády předsedkyně Sněmovny vyhlásila stav legislativní nouze a my teď máme možnost to omezit, máme možnost to zrušit, anebo ten stav legislativní nouze bude pokračovat.

Tam, kde si myslím, že by Ústavní soud mohl zasáhnout, a zmiňoval to tady, vaším prostřednictvím, pan kolega Haas, je, že bychom zkrátili možnost této debaty, že bychom zkrátili možnost přednášet argumenty, že bychom zkrátili možnost, právo každého z poslanců vystoupit proti tomu, zda tady ten stav je, či není. Vzhledem k tomu, že tato debata už tady probíhá mnoho hodin, osobně se nedomnívám, že k něčemu takovému dochází. Osobně se domnívám, že tady Ústavní soud nemůže shledat, že toto nastává. Proto jediným suverénem, který má právo rozhodnout, zda stav legislativní nouze trvá, či nikoliv, je tato Sněmovna.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Mračková Vildumetzová bude pokračovat s faktickou poznámkou, připraví se paní poslankyně Adámková. Prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Můj kolega pan poslanec Babka se tady neustále domáhá a snaží se nějakým způsobem vyzvednout, že by tady měl být přítomen ministr pro legislativu. Říká, že to je velká škoda. Já to spíše považuji za nehorázné a neskutečné jednání. Opravdu si vůbec nedokážu představit, kdyby to bylo opačně, tak tady vidím, jak tady stojí paní Černochová nebo jiní, kteří říkají, nebudeme dál pokračovat, pokud tady prostě ten příslušný ministr nebude. My tady máme potvrzovat stav legislativní nouze a ten, kdo je k tomu určený a kompetentní a kdo by k tomu měl nejvíc vystupovat i v rámci té odborné části, kdy tady vystupuje pan Haas, Radek Vondráček, lidé z ústavně-právního výboru, kteří tady říkají jasné argumenty, tak tady prostě není.

To, že tady vystupuje velmi bych řekla bojovně ministr práce a sociálních věcí, to určitě oceňuji. Z druhé strany považuji za druhou nehoráznost, že v rozpočtu na rok 2023 prostě ty finanční prostředky na valorizaci důchodů nejsou, nebyly. Tak si prostě nalijme čistého vína. Když Zbyněk Stanjura sestavoval ten rozpočet, tak potřeboval ten schodek mít pod 300 miliard, takže udělal 295, aby to moc hezky vypadalo. Ale věděl sám, že tam ty finanční prostředky nemá. Já to považuji vůči těm lidem jako za strašně nezodpovědné a vůbec si nedokážu představit, že bych takhle sestavovala rozpočet. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Adámková.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já jsem daleka toho polemizovat s jinými kolegy právníky. Ponechám to na nich, protože to skutečně není moje parketa. Ale ono jak to tak bývá, v lidském životě se to většinou všechno zacyklí a pak stejně skončíte u toho mého oboru, a to je zdravotnictví. Já bych opravdu velmi ráda věděla tak jakože neochvějně, neotřesitelně, abych to mohla samozřejmě těm lidem, kteří se mě ptají, jasně říkat, že na tom je shoda, legislativní nouzi. Protože rozhodnutí, které uděláte dnes, protože stoosmičku máte, my to nezpochybňujeme, prosím, o tom to není, my chceme pouze informace - ono se vrátí samozřejmě těm lidem později. Já musím upozornit, že mnozí z nich velmi rádi s těmi tabulkami očekávali nějaké příjmy, které míti nebudou, tak život jim ukáže, jak to bude. Ale oni začínají mít strach o to, že si nebudou moci dovolit různé příplatky. Já bych velmi ráda věděla, proč tedy toto musíme řešit v legislativní nouzi, protože ono to na ně bude mít negativní dopad. Prostě to tak je. Protože já se domnívám, že zatím jsme se opravdu neochvějně nedozvěděli, že to jinak nejde. Proto se domnívám, že tyto opravdu velmi důležité věci pro ty lidi, a jak říkám, vůbec nezpochybňuji tady kolegy právníky, oni vědí, o čem hovoří, já prostě nejsem právník, vycházím z toho, na co se mě ptají ti lidé - domnívám se, že by to chtělo řádný proces, kde bychom opravdu o tom mohli hovořit nikoliv ve stavu legislativní nouze, ale tedy v řádném procesu. Protože oni mají strach, že to negativně, opravdu negativně dopadne na jejich život. Myslím si, že je to jejich legitimní obava. Já proto prosím, tedy opravdu by bylo třeba toto projednávat jinak než ve stavu legislativní nouze. Z těchto důvodů nezpochybňuji nic, co řekli právníci, nejsem právník, čili nepolemizuji s vašimi definicemi vůbec, vycházím z toho, o čem samozřejmě denně se dozvídám od svých pacientů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí paní poslankyně Malá s faktickou poznámkou a připraví se pan poslanec Brož. Tak prosím.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych si dovolila zareagovat na kolegu Kohajdu, který hovořil o tom, že nám vlastně nejsou krácena ta práva. Tak já si myslím, že pokud dojde k potvrzení trvání stavu legislativní nouze, tak ta práva krácena budou, protože nejsme schopni projednat ten zákon v běžném legislativním procesu, nebudeme jej moct projednat ve všech výborech, tak jako je zvykem. A je to skutečně subjektivní věc.

Druhá věc. Pokud se tady bavíme o stavu legislativní nouze a o těch podmínkách, které mají být naplněny, tak pokud jde o to vyhlášení stavu legislativní nouze jinak než podle toho zákona o bezpečnosti článku 8, tedy podle... obyčejným zákonem, jako je jednací řád Poslanecké sněmovny, tak už to tady padlo několikrát, ale vy se k tomu nechcete vyjádřit. Podle judikatury Ústavního soudu musí být většinová shoda v Poslanecké sněmovně alespoň na úrovni ústavní většiny. Tak mě by zajímalo, jak na toto budete argumentovat.

A potom ještě - stihnu to, poslední poznámka. Vy jste nás tady tak trošku kritizoval, nebo kolegy, za to, za tu diskusi k tomu legitimnímu očekávání. Já se domnívám, že většina z kolegů, já s vámi vlastně téměř souhlasím, že se máme teď bavit o stavu legislativní nouze, ale většina kolegů reagovala na argumenty pana ministra Jurečky. Takže tolik.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Brož, připraví se pan poslanec Vondráček. Prosím.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji za slovo. Já tady tak poslouchám a podobně jako moje kolegyně předchozí. Ta debata se dostala hodně do té právnické roviny, což je naprosto v pořádku, protože kvůli tady tomu jsme. Ale zase někdy abychom v tom kličkování mezi paragrafy nezapomněli na to, co je podstatné, a to jsou i lidé, protože samozřejmě jde o ty právní věci legislativní, ale ti lidé jsou v tom podstatní.

Nicméně abych se vrátil zase k tomu... podstatu té věci, to vyhlášení stavu legislativní nouze, tak mně tady také chybí pan ministr pro legislativu. A jde i o to, že například, když bychom se... odvoláváme se na nejrůznější vyjádření odborníků, myslím, že tady padlo už i jméno pana Marka Antoše, ústavního právníka, který se k té věci vyjadřoval, on k tomu má poměrně rozsáhlé vyjádření, a mě by zajímalo právě i třeba to jeho vyjádření, ta oponentura, ten rozbor. Já to tady nebudu číst samozřejmě celé, protože ten čas na to není v té faktické, ale jenom proč já se přikláním k tomu, že stav legislativní nouze není potřebný. On třeba říká: Pokud vláda opravdu prosadí změnu důchodů ve stavu legislativní nouze, zdá se mi velmi pravděpodobné, že u Ústavního soudu narazí, což může přinést i další škody, zpětné doplácení a podobně. Vydat se po této cestě se mi tedy z nejrůznějších důvodů zdá jako hazardérství.

Já si myslím, že bychom jako Sněmovna neměli podporovat toto hazardérství a přistupovat k němu a podporovat jej. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Pan poslanec Vondráček vystoupí s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Haas. Tak prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Já bych chtěl reagovat na kolegu Kohajdu. Jestli jsem to správně pochopil, ten příspěvek, že tady mluvil o tom, že je Poslanecká sněmovna suverénem, co se týče toho stavu legislativní nouze. Já si myslím, že Poslanecká - ne myslím, já jsem přesvědčen, já to vím - Poslanecká sněmovna je suverénem, co se týče svých vnitřních poměrů. Jak se tady k sobě chováme, jak tady hlasujeme. To, co se týká prostě Poslanecké sněmovny. Ale v žádném případě není správné, nebo nemůžeme mluvit o Poslanecké sněmovně jako suverénu v případě právě legislativního procesu. Právě proto tady máme ty ústavní nálezy, které tady citoval i kolega Haas, ten 53 a 55 z roku 2010. Protože právě v těchto ústavních nálezech konstatoval Ústavní soud, že samotný výkon legislativní procedury musí zohledňovat principy dělby moci, pluralismu, svobodné soutěže politických sil, princip reprezentativní demokracie založené na svobodném výkonu mandátu a rovnosti členů Parlamentu, na svobodě projevu a svobodné parlamentní rozpravě, princip většinového rozhodování a od něj neoddělitelný princip ochrany menšin, které jsou na parlamentní půdě představovány parlamentní opozicí. Mezi ty stěžejní principy patří zásada slyšet všechny strany. A konečně i požadavek veřejného a transparentního projednání zákona. A onen institut vyhlášení stavu legislativní nouze omezuje či relativizuje shora uvedené ústavní principy, a proto musí být podmínky jeho použití vykládány velmi restriktivně. Podmínkou vyhlášení stavu legislativní nouze je existence mimořádné okolnosti, která má potenciál ohrozit základní práva a svobody zásadním způsobem, anebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Takovou okolností může být jen situace, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních či vnějších (Předsedající. Čas, pane poslanče.), nebo může jít o situaci přírodní katastrofy. To jsou ty limity.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Bude pokračovat pan poslanec Haas. S faktickou poznámkou se připraví pan vicepremiér Jurečka.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát za slovo, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, slibuji, že už vás nezdržím ani minutku. Dneska. Do rozpravy jsem přihlášen pak s čísly judikátu Ústavního soudu anebo s citacemi. Teď opravdu budu reagovat na předchozí průběh debaty.

Za prvé tady padla slova o libovůli nebo svévoli vlády. V právu, kdo jste právník, tak potvrdíte, že libovůle nebo svévole je takový postup, kdy pro něj nemáte objektivní fakta. Pokud se podíváte na stranu 11 sněmovního tisku 392, tak ten obsahuje odůvodnění konkrétními částkami dopadu do bilance důchodového účtu, konkrétními částkami meziměsíčního nárůstu inflace a tak dále. To znamená, můžeme debatovat o tom, jak se na ty mimořádné okolnosti popsané v tom odůvodnění díváme. To je nepochybně subjektivní úhel pohledu. Ale ta data, ty tvrdé cifry jsou přezkoumatelné, budou přezkoumatelné v případě ústavního přezkumu. Popírám tady z mého úhlu pohledu slova o svévoli nebo libovůli vlády tady z toho důvodu.

Za druhé odpověď na kolegu Patrika Nachera, prostřednictvím pana předsedajícího, co je tou skutečností. Dovolím si citovat jenom dvě věty z tiskové zprávy Českého statistického úřadu ze 14. února 2022: Spotřebitelské ceny v lednu se meziměsíčně zvýšily o 4,4 %. Meziměsíčně. A teď ta podstatná věta: Vyšší meziměsíční růst byl v novodobé historii České republiky zaznamenán jen v lednu 1993 v důsledku zavedení DPH. Jinými slovy na 360 měsících v historii České republiky do konce loňského roku se pouze dvakrát stal vyšší meziměsíční nárůst. Nikde v makroekonomické predikci Ministerstva financí z listopadu, pak byla zveřejněna až lednová, tak jak jsou standardní termíny, nebyl tento meziměsíční nárůst, a ten je jádrem toho pudla, co se událo, nebyl nikdy indikován v historii České republiky. (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Pan poslanec Nacher vystoupí, připraví se paní předsedkyně Schillerová.

 

Poslanec Patrik Nacher: Tak já bych chtěl nejdřív reagovat na kolegu Kohajdu, jestli tady je, teď ho nevidím, je tam, ano, zdravím. Tak říkal, já děkuju za tu pochvalu, že jsem jeden z těch, kteří se striktně věnují tomu potvrzení trvání stavu legislativní nouze. A kdybychom tedy byli striktní, velmi striktní, tak by to mělo vypadat tak, že u potvrzení trvání stavu legislativní nouze by tady primárně měl být ministr pro legislativu. V tom dalším bodě, kdy budeme zkracovat ty lhůty, taktéž. A teprve v tom třetím bodě ministr práce a sociální věcí, striktně, striktním (nesrozumitelné) pohledem. Já jsem rád, že tady pan ministr vystupuje, protože ono to právě je spojené, pane kolego. To znamená, že buď to spojené je, anebo není. A kdybychom to brali striktně, tak jak vy to popisujete, tak by tady primárně, primárně měl být ministr pro legislativu, protože se bavíme o trvání stavu legislativní nouze. A on tu není.

Takže kam máme směřovat ty otázky? Na ministra práce a sociálních věcí? Ale pak už se tedy bavíme často o té materii, protože ten, kdo to má na zodpovědnost ve vládě, tady není celý den. To znamená, to se na mě nezlobte, to si musíte udělat pořádek ve svých řadách. I přesto jsme se snažili držet toho tématu stav legislativní nouze.

A na kolegu Haase o té meziměsíční inflaci. Ano, já jsem zaznamenal, ale já klidně do zítřka, zítra se můžeme podívat na všechny odborné texty i některá naše vystoupení kolem rozpočtu, druhé čtení, třetí čtení, kde se ta inflace predikovala. Já neříkám, že meziměsíčně o 4 nebo o 5 %, ale predikovala se, jak jsem tady řekl, ten benchmark byl mezi 10 až 15 %. To znamená, ten údiv, že zrovna v lednu to takhle vyskočí, když začalo to zastropování, což bylo úplně jasné, že to vyskočí i z hlediska cen energií, tak bylo jasné, to bylo jasné, že to vyskočí, nevědělo se o kolik, ale že to vyskočí, to bylo jasné. Tam žádná změnová věc nebyla. Nezlobte se na mě.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Schillerová s faktickou poznámkou a pan předseda. Ještě je tam pan poslanec Haas.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Myslím, že bychom měli jít o tom přemýšlet, o těchto věcech, uležet si je, domyslet, protože příliš argumentace nezaznělo ze strany pětikoalice právě na téma legislativního stavu nouze. Chyběl nám tady především pan ministr Šalomoun, a proto já beru v tuto chvíli pauzu, nebudu tady říkat na jednání klubu hnutí ANO, to by bylo ode mě asi nepoctivé, na odpočinek a hygienu poslanců za hnutí ANO. A předpokládám, že na mě naváže můj kolega, ale to za něj říkat nebudu, ale pevně věřím, že v šest hodin ráno, až se tu sejdeme, tak že tu bude hlavně pan ministr Šalomoun, ať můžeme právě v té odborné debatě pokračovat. Děkuju. Takže já beru teď pauzu na dvě hodiny. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, dvě hodiny. Jsou ještě přihlášeni s faktickou poznámkou pan Haas a pan Kolovratník, ale necháme to tedy po přestávce, jestli oni dovolí. Ještě dám slovo panu předsedovi klubu SPD, protože asi bude chtít navázat.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Ano, já budu chtít navázat na paní předsedkyni Schillerovou. Protože tady nebyl pan ministr pro legislativu Šalomoun, tak já žádám také o přestávku na jednání poslaneckého klubu, tak je to v zákonu o jednacím řádu, jako předseda klubu, a samozřejmě využijeme tuto přestávku i na hygienu pro zaměstnance Sněmovny.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: A také to je dvě hodiny z vaší strany?

 

Poslanec Radim Fiala: Také to budou dvě hodiny. Takže pane předsedající, klidně můžete říct, že jsem požádal o přestávku na dvě hodiny, a ono to bude tedy celkem do šesti hodin a tří minut. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, přesně tak. Čtyři hodiny celkem. Čili já přerušuji jednání na přestávku klubu SPD a klubu hnutí ANO v délce čtyř hodin, tak jak požádali, a my se sejdeme v šest hodin ráno a ve tři minuty. V šest hodin a tři minuty. Do té doby přerušuji schůzi a přeji vám pokud možno krátkou dobrou noc.

 

(Jednání přerušeno ve 2.03 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 6.03 hodin.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Dobré jitro, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády. Je 6.03, budeme tedy pokračovat v projednávání stavu legislativní nouze, respektive potvrzení stavu legislativní nouze. Eviduji zájem o vaše odhlášení, i když nebudeme nic hlasovat. Tak vás tedy prosím, abyste se opětovně přihlásili svými identifikačními kartami, protože jsem vás právě odhlásila.

S faktickými poznámkami je nyní přihlášená paní předsedkyně Schillerová, kterou tady ale nevidím, takže jí faktická poznámka propadá. Nyní je přihlášen pan poslanec Haas, kterého ale také nevidím. A pan poslanec Kolovratník. Ani ten není přítomen.

Protože se nacházíme v rozpravě, nikdo není přihlášen s přednostním právem, nyní by měl tedy vystoupit přihlášený pan poslanec Koten, který tady je přítomen. Prosím o ztišení. A předávám vám slovo.

 

Poslanec Radek Koten: Dobré ráno. Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážení páni ministři, nebo ministře spíš...

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Ministři. Jsou tady dva.

 

Poslanec Radek Koten: Jsou? Tak pardon. Tak ministři. Dámy a pánové, já se budu tedy vyjadřovat ke stavu legislativní nouze. Je to tedy stav ustanovený § 99 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Já tady nyní tedy ještě pro jistotu zopakuji, jak je možné ho vyhlásit a za jakých mimořádných okolností. Kdy jsou tedy zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody.

Stav legislativní nouze vyhlašuje předseda Sněmovny na návrh vlády, a to podle jednacího řádu, a může být vyhlášen na dobu určitou. Při vyhlášeném stavu legislativní nouze může předseda Sněmovny rozhodnout na žádost vlády, že předložený vládní návrh zákona bude projednáván ve zkráceném jednání. Ve stavu legislativní nouze posoudí Sněmovna před projednáním pořadu schůze, zda stav legislativní nouze trvá. Dále znovu ještě před projednáním návrhu zákona hlasuje, zda stav legislativní nouze trvá a zda jsou dány podmínky pro zkrácené jednání konkrétního zákona. Tato procedura projednávání návrhu zákona ve zkráceném jednání nemá první čtení. Předseda přikáže návrh přímo výboru a určí nepřekročitelnou lhůtu, do níž musí výbor předložit usnesení. Poté se koná rovnou druhé čtení návrhu zákona, přičemž může být upuštěno od obecné rozpravy, o čemž se usnese Sněmovna. Řečnická doba může být zkrácena na pět minut. Třetí čtení návrhu zákona se může konat bezprostředně po druhém čtení.

Přesnější vymezení podmínek vyhlášení stavu legislativní nouze je možné nalézt v nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2011. Je to tedy nález Pl. ÚS 55/10 č. 80/2011 Sb.

Proč jsem to tady zopakoval? No protože je to důležité. Já jsem si tady totiž nálezy Ústavního soudu týkající se legislativní nouze vytáhl, a protože opakování je matka moudrosti, tak nyní si je tedy zopakujeme.

K nálezům Ústavního soudu týkajícím se legislativní nouze Ústavní soud rozhodl dne 1. března 2011 nálezem spisová značka Pl. ÚS 55/10 v závorce (80/2011 Sb.) o zrušení zákona č. 347 2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Důvodem pro zrušení zákona bylo neústavní použití institutu legislativní nouze Poslaneckou sněmovnou. Posléze ze stejných důvodů Ústavní soud zrušil i novelu zákona o stavebním spoření. Je to tedy Pl. ÚS. 53/10 č. 119/2011 Sb. Oba tyto nálezy rozšiřují zvláštní kostrbatou řadu rozhodnutí Ústavního soudu, která vytváří jeden z pilířů vzájemného vztahu Parlamentu České republiky a Ústavního soudu. Kromě toho jsou oba nálezy zajímavým případem použití některých doktrín Ústavního soudu. Dále jsou tyto nálezy nepominutelné tím, že v nich byla prozatím asi nejvíce narušena dominantní doktrína Ústavního soudu, kterou je doktrína materiálního pojetí právního státu.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Pane poslanče, já poprosím kolegyně a kolegy o ztišení.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji. Kdy je tedy legislativní nouze ústavně konformní? Ústavní soud se při posuzování obou případů nejdříve vyrovnával se svým tvrzením obsaženým v nálezu týkajícím se snížení platů soudců. Tady jsme zase opět u nějakých příjmů. Tedy za prvé, jednalo se v podstatě o shodný případ procesního jednání Poslanecké sněmovny jako v níže analyzovaných případech. Vláda iniciovala urychlení legislativního procesu novely zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. Dále, za druhé, prostřednictvím návrhu na vyhlášení stavu legislativní nouze snížení svých platů poté napadli sami soudci, mimo jiné namítli i nesprávné použití procedury legislativní nouze. Ústavní soud aplikoval v předmětném nálezu ohledně stavu legislativní nouze v rámci svého předporozumění zásadu či doktrínu minimalizace zásahu vyslovenou již dříve, například v nálezu Pl. ÚS 7/03 č. 512/2004 Sb. Není-li úprava legislativního procesu, jež je součástí jednoduchého práva, vyjádřením ústavního principu i její případné porušení degradační důvod - tři tečky - pro nedodržení ústavně předepsaného způsobu přijetí zákona nebo jiného právního předpisu nezakládá. V nálezu tedy týkajícím se zrušení snížení platů soudců Ústavní soud konstatoval, že nebude vzhledem k uvedené zásadě zasahovat do procesních postupů Poslanecké sněmovny, pokud postupy neporušují některý z ústavních principů.

Pokud se týká přímo legislativní nouze, nebude Ústavní soud zasahovat zejména tehdy, pokud se pro legislativní nouzi vyslovila výrazná většina poslanců a zároveň se nezformovala výrazná menšina proti.

Jinak řečeno, Ústavní soud bude akceptovat procesní autonomii Poslanecké sněmovny ohledně legislativní nouze jen tehdy, pokud je aplikována určitým způsobem. Ústavní soud tím nálezem zrušil snížení platů jen u soudců. Pokud by býval prohlásil neústavnost postupů s legislativní nouzí, musel by pro procesní vadu zrušit snížení platů všech představitelů státní moci, jichž by se novela týkala. Podmínky vyhlášení legislativní nouze jsou upraveny v článku (paragrafu?) 99 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny následujícím způsobem. Cituji: "Za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu, nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody, vyhlásí předseda Sněmovny na návrh vlády stav legislativní nouze."

Za dodržení dalších rigidních procedurálních podmínek spočívajících ve dvojím plenárním hlasování potvrzujícím nezbytnost krácení jednání je možno návrh zákona v rámci stavu legislativní nouze projednat zkráceným postupem. Ústavní soud výše uvedeným způsobem ve svém odůvodnění v podstatě k těmto podmínkám přidal další podmínku. Touto podmínkou je to, že i když má příslušná zákonem stanovená většina v Poslanecké sněmovny za to, že jsou podmínky splněny, musí se ohlížet ještě na to, zda si totéž myslí i Ústavním soudem stanovená relevantní část opozice Poslanecké sněmovny. To je velmi důležité. Pokud se však zformuje opoziční názor proti názoru, že jsou podmínky pro vyhlášení, popřípadě trvání legislativní nouze splněny, je potřeba přistupovat podle Ústavního soudu k podmínkám restriktivním způsobem.

Tímto přístupem byla legislativní nouze Ústavním soudem v nálezu týkajícím se snížení soudcovských platů modifikována. Podle Ústavního soudu nestačí, aby Poslanecká sněmovna o existenci legislativní nouze dvakrát hlasovala. I když bude existence legislativní nouze hlasováním, tedy většinově, potvrzena, pak pokud bude zformována relevantní opozice, nestačí dodržení procedury k tomu, aby byl zákon ve zkráceném jednání přijat.

Jinými slovy, Ústavní soud říká, dosavadní zákonná úprava není správná. To, zda se má jednat zkráceně, musí potvrdit nějaká více kvalifikovaná většina, a to bez ohledu na skutečné důvody legislativní nouze. Ústavní soud se tak vyjádřil de lege ferenda v tom smyslu, že zrychlený legislativní proces by měl být upraven jiným způsobem. Pravděpodobně nejlépe tak, jak je už upravena procedura vyslovení souhlasu v prvém čtení: Pokud nesouhlasí dva kluby nebo alespoň 50 poslanců, není možno postupu použít. Vyjádřil tedy názor, že zrychlení legislativního procesu je možné jen v mimořádných případech, které se vyznačují zejména tím, že s mimořádností souhlasí i opozice, jinak se musí jednat běžným způsobem, bez ohledu na to, jaké škody opozice obstrukcemi nebo jiným zdržováním způsobí.

Ještě bychom se tedy dostali k tomu účelu stavu legislativní nouze. Je třeba vycházet z toho, že institut stavu legislativní nouze byl zaveden do jednacího řádu Poslanecké sněmovny už při jeho originálním přijetí v roce 1995. Tento institut byl tehdy jediným nástrojem pro zrychlení legislativního procesu. Ústava neobsahuje žádné podrobnosti týkající se délky a postupu legislativního procesu v Poslanecké sněmovně, nicméně ústava neupravuje ani počet plenárních čtení, ani lhůtu na projednávání návrhu zákona ve výborech, ani druhy legislativních rozprav v plénu či výborech. Jediným detailem parlamentního legislativního procesu, který ústava reguluje, je třicetidenní propadlá lhůta, ve které musí zákon projednat Senát. Z tohoto důvodu ústava neobsahovala ani žádné instituty pro zkrácení legislativního procesu, neboť by tak předcházela budoucí zákonnou regulaci.

V době schválení ústavy v roce 1992 samozřejmě neexistoval ústavní zákon o bezpečnosti České republiky, který institut zkráceného jednání posléze převzal po inspiraci z jednacího řádu Sněmovny do ústavního textu s tím, že v případě uvedeném v ústavním zákoně o bezpečnosti, to je v případě, kdy je vyhlášen mimořádný stav, nemusela být vyhlašována legislativní nouze, a přesto se mohlo konat zkrácené jednání o návrhu zákona. Zkrácené jednání se muselo zavést v rámci mimořádných stavů, tedy buď válečný stav, nebo stav ohrožení, přímo Ústavou, a to proto, že obsahuje speciální zkrácení ústavní senátní třicetidenní lhůty. Tato ústavní regulace zkráceného jednání neměla žádnou souvislost s tím, jak má vypadat legislativní proces v případech jiných. Nijak nesvědčila pro to, že by v ostatních běžných případech, mimo tedy vnější bezpečnost státu, nemohl či mohl být legislativní proces zkrácen. Z toho vyplývá, že argument Ústavního soudu, který tvrdí, že ústavodárce považoval za potřebné zkrátit legislativní proces jen v případě mimořádných stavů a jinak je zkrácené jednání zavedeno jen obyčejným zákonem, a tím snad méně legitimně, neodpovídá skutečnosti.

Ústavodárce v roce 1999 novelizoval ústavu pro účely mimořádných stavů a koncipoval zkrácené jednání tak, aby nebylo v tomto případě nezbytné předem vyhlašovat stav legislativní nouze. Tím ve skutečnosti dosavadní obecnou procedurální úpravu o zkráceném jednání zjednodušil pro případy vnější bezpečnosti. Přitom bral v úvahu dosavadní praxi, která vycházela z toho, že pokud je přijat velmi rigidně procesně upravený stav legislativní nouze, bylo dosud možné zkrácené jednání v mimořádných situacích aplikovat i pro účel bezpečnosti státu. Zkráceně řečeno, Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky využil znalostí z aplikování stavu legislativní nouze a zkráceného jednání a zakotvil jej v modifikované podobě do ústavní novely.

Nyní zde tedy máme vznik toho institutu stavu legislativní nouze. Ten byl tedy před přijetím ústavního zákona o bezpečnosti České republiky jedinou zákonem upravenou možností, jak zkrátit, alespoň tedy v Poslanecké sněmovně, legislativní proces v rámci jednacího řádu z roku 1995, s výjimkou případů přijetí zákona na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti, kdy nebylo potřeba vůbec vyhlašovat stav legislativní nouze. Je potřeba si uvědomit, že jednací řád z roku 1995 zcela nově zavedl trojí plenární čtení a tím se legislativní proces značně prodloužil.

Nepřinášelo to však přílišné potíže, neboť prozatím nebyl vytvořen Senát, ten vznikl až v roce 1996. Takže se zákony sice projednávaly v trojím čtení, ale z Poslanecké sněmovny se postupovaly přímo prezidentu republiky. Přesto už v roce 1995 byl legislativní stav legislativní nouze využit.

Kromě něj bylo možno legislativní proces zkrátit i jiným způsobem, který však má po vzniku Senátu jen omezené účinky. Bylo možné stejně tedy jako dnes zkrátit šedesátidenní lhůtu na projednání návrhu ve výborech na jeden den, samozřejmě se souhlasem navrhovatele, a tím bylo umožněno, aby se návrh projednal na téže plenární schůzi ve třech čteních. Dokud neexistoval Senát, bylo tak možno v podstatě schválit vládní návrh za několik dní. Deset dní tedy byla lhůta na seznámení, poté jeden den první čtení, výbor, druhé čtení, čtení 24 hodin po doručení usnesení a třetí čtení, které tehdy mělo opět jen čtyřiadvacetihodinovou lhůtu pro doručení návrhu z druhého čtení. Až poté, kdy byl vytvořen Senát, začaly vznikat praktické problémy s tím, že zákon byl schválen později, než vláda původně předpokládala.

K podstatné reformě však došlo až poté, kdy bylo nezbytné přijmout řadu návrhů v rámci přípravy přistoupení České republiky k Evropské unii. V roce 2000 byl přijat institut vyslovení souhlasu s návrhem zákona v prvním čtení prostřednictvím novelizace § 90 jednacího řádu, a dále pak vyslovení souhlasu v prvním čtení je v podstatě radikálnější omezení řádného legislativního procesu než legislativní nouze. Legislativní nouze omezuje jednání a rozpravu mírným způsobem spočívajícím ve zkrácení procedur a lhůt a neruší plenární ani výborovou rozpravu, ani plenární, ani výborové podání pozměňovacích návrhů a jednání o nich. Institut přijetí zákona v prvním čtení znamená významné omezení všech řádných postupů legislativního procesu. Poslanci v něm zcela ztrácejí možnost podávat pozměňovací návrhy, a to jak ve výborech, tak v plénu. Tento institut zcela eliminuje výbory, druhé i třetí čtení v Poslanecké sněmovně. Existuje jen obecná rozprava v prvním čtení a hlasování o tom, že bude institut využit, a poté podrobná rozprava, oprava legislativních chyb a hlasování o zákonu jako celku. Tím je celé projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně skončeno s výjimkou možného návratu zákona ze Senátu nebo od prezidenta republiky. Institut vyslovení souhlasu s návrhem zákona v prvním čtení je omezením hlasů opozičních menšin, i když tyto musí být menší než 50 poslanců a musí zahrnovat méně než dva poslanecké kluby. Sněmovní menšiny jsou chráněny právem odmítnout použití tohoto institutu alespoň 50 poslanci nebo alespoň dvěma politickými kluby.

Tento urychlovací nástroj měl umožnit snadnější implementaci unijního práva. Měl v podstatě nahradit institut nařízení vlády s mocí zákona, který poslanci odmítli a který byl využit v předvstupním období na Slovensku i v jiných přistupujících státech. Ovšem ochrana institutu vyslovení souhlasu v prvním čtení před zneužívání se ukázala jako dostatečná a práva opozice byla v podstatě zachována. Velmi často se stávalo a dodnes stává, že vyslovení souhlasu v prvním čtení je příslušnou menšinou zablokováno, po většině tedy dvěma poslaneckými kluby, a návrh musí projít řádným legislativním procesem.

Institut vyslovení souhlasu v prvním čtení nemá žádné materiální podmínky. Může být využit vždy a u všech návrhů zákona, nejen tedy u návrhů vládních. Na rozdíl od legislativní nouze je závislý jen na jediném hlasování v plénu, u legislativní nouze se o její aplikaci hlasuje v plénu dvakrát. Jedná se o podstatně silnější omezení práv poslanců a problematičtější proceduru, která má silné ústavní konotace. Ovšem není nazvána odstrašujícím názvem stav legislativní nouze, a tím zůstává do značné míry skryta.

Tady je ještě statistika, kdy tedy v různých volebních obdobích, ať tedy ve třetím volebním období mezi lety 1998 až 2002, bylo z 32 nakonec schváleno 20 zákonů, ve čtvrtém volebním období 2002 až 2006 z 66 38 zákonů a v pátém volebním období od roku 2006 do roku 2010 z 95 40 zákonů.

Aplikace institutu stavu legislativní nouze. Jak tedy ukazovala tato statistika legislativní nouze, byla v nadpoloviční většině případů použita tehdy, kdy došlo k naprosto mimořádným okolnostem, pokud tedy za mimořádné okolnosti považujeme třikrát se opakující povodně či dodávky pro elektrárnu Búšehr, když se o připravované dodávce vědělo řadu měsíců předem. V ostatních případech šlo o záležitosti typově podobné situaci, kterou posuzoval Ústavní soud v komentovaných nálezech, tedy o situaci, kdy z nějakého důvodu bylo potřeba zkrátit legislativní proces a vládě se nepodařilo podat a projednat návrh zákona včas. Nikoliv však z objektivních důvodů. Tak a teď jsem se ztratil...

Vláda se dostala do kritické situace a hrozilo, že nepřijatý zákon způsobí hospodářské potíže nebo nebude přijat včas před nadcházejícími volbami. Obvykle i v takovém případě panoval ve Sněmovně všeobecný souhlas se zkrácením jednání a při potvrzení trvání legislativní nouze ke specifickému zákonu poslanci hlasovali z velké většiny tak, že nedostatek skutečné mimořádnosti svými hlasy takzvaně pokryli. Tato praxe vedla k tomu, že se podobný postup opakoval i ve všech obdobných situacích, i když existovala určitá zformovaná opozice proti zkrácenému jednání o zákonu. Je zajímavé, že se do situace zformované opozice proti legislativní nouzi dostaly v různých obdobích všechny naše dlouhodoběji činné politické strany. Nicméně odpor proti legislativní nouzi byl vždy jen slovní. Z případu všeobecného souhlasu si byli poslanci vědomi toho, že je zvykem, že není tak důležitý věcný důvod legislativní nouze, nýbrž je důležitý souhlas v hlasováních, která navíc nebyla časově po sobě jdoucí.

Častými odpůrci extenzivního výkladu institutu legislativní nouze byli například poslanci Marek Benda a Cyril Svoboda. Do stejné situace se však dostal i Miloslav Výborný a někteří poslanci sociální demokracie, kteří naopak, a v jiných politických konstelacích, energicky bránili existenci mimořádnosti situace a nezbytnost legislativní nouze.

Tabulka obsahuje všechny zákonné (zákony) projednávané v legislativní nouzi za dobu fungování Poslanecké sněmovny od nabytí účinnosti nového jednacího řádu v roce 1995 do konce volebního období v roce 2011. Ani v jednom případě nebyla existence stavu legislativní nouze plénem odmítnuta. Pokud nešlo o spornou věc, neuvádí se počty hlasujících, uvádí se pouze to, že se trvání legislativní nouze potvrzuje všeobecným souhlasem. Pokud se politické strany dostaly do sporu, je uveden výsledek hlasování o potvrzení legislativní nouze před rozpravou o návrhu zákona a dále je pak uveden i počet poslanců, kteří se přímo hlasování zdrželi. Další číslo je výsledek hlasování o přijetí návrhu téhož zákona jako celku.

To srovnání rovněž obsahuje skutečnou okolnost, která způsobila nezbytnost zkráceného jednání, například povodeň, pokud tedy nějaká byla. Dále je uvedeno... Už mám budíček na hodinkách. Dále je uvedeno, která politická strana se postavila proti extenzivnímu výkladu legislativní nouze. V některých případech jsou uvedeny zajímavé citáty ze stenoprotokolu. (Pobavení v sále.) No tak zvoní mně hodinky, že už mám být vzhůru, tak jsem předběhl zase dobu. Ne, mám to v hodinkách.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Prosím, abyste dodržovali - v jednacím řádu máme jasně dáno, že bychom se neměli oslovovat z místa. Prosím, pokračujte, pane poslanče.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji. Celkem bylo do doby přijetí komentovaných nálezů Ústavního soudu přijato celkem 34 zákonů ve stavu legislativní nouze, jediný ze zákonů projednávaných v rámci legislativní nouze byl prozatím Sněmovnou při hlasování o zákonu jako celku zamítnut. V některých případech bylo několik zákonů soustředěno do jediného vyhlášení stavu legislativní nouze. Tento institut totiž umožňuje přijmout více zákonů, pokud už je stav nouze vyhlášen. Naproti tomu v některých případech byla legislativní nouze vyhlášena kvůli jedinému návrhu zákona. Před projednáním každého zákona ve zkráceném řízení musí být trvání legislativní nouze vždy znovu potvrzeno. Je to tedy interpretace obligatorního dvojího potvrzení legislativní nouze před jednáním. O každém ze zákonů byla vytvořena až postupně na nátlak opozičních stran a znamenala zvýšenou rigiditu aplikace institutu.

Co z toho tedy vyplývá? První dojem je ten, že četnost použití zkráceného jednání v rámci stavu legislativní nouze je ve srovnání s normální procedurou zanedbatelná. Během čtyřletého volebního období přijme parlament okolo 400 zákonů. A za těch 15 let, které předcházely tomu roku 2011 od účinnosti současného jednacího řádu, bylo tedy schváleno okolo 1 500 zákonů, z toho tedy jen 34 bylo schváleno v době trvání stavu legislativní nouze ve zkráceném jednání. Je to tedy oproti tomu celkovému počtu přijatých zákonů zanedbatelné číslo, které by mohlo svědčit o tom, že legislativní nouze je přijímána opravdu jen za velmi mimořádných okolností, tak jak to předpokládá jednací řád. Pokud se však podíváme na další čísla, je zřejmé, že skoro polovina návrhů zákonů nesplňuje žádnou zvláštní mimořádnost a byla zkráceným způsobem schválena pro určité subjektivní zaváhání na straně vlády vzniklé při přípravě zákona nebo při řešení určité problematiky. Ta další část návrhu splňuje podmínku mimořádnosti alespoň v tom, že se jedná, jednoduše řečeno, o povodně, o nenadálou změnu situace, například na Balkáně. A je to zřetelně viditelné, že je převažující rezignace Poslanecké sněmovny na to, aby trvala na mimořádnosti situace i za podmínek, kdy se celá Sněmovna v podstatě shodne na tom, že návrh zákona je potřebný, včetně jeho urychleného přijetí.

Postupem doby se stalo zřejmým, že pokud je splněna jedna ze tří věcných zákonných podmínek, je to tedy ohrožení základních práv občanů, bezpečnosti státu, hrozba značných hospodářských škod, netrvá Poslanecká sněmovna na mimořádnosti situace. Zkráceně řečeno, pokud hrozí České republice značné hospodářské škody nebo pokud je třeba přijmout změnu volebního zákona, nevyžaduje Sněmovna, aby jejich ohrožení bylo způsobeno mimořádností situace. Zvyková interpretace se postupem času posunula tak, že postačí, pokud je zde objektivní hrozba vzniku jedné ze tří věcných zákonných podmínek. Mimořádnost situace nebyla až tak vyžadována.

Tento myšlenkový posun byl způsoben zejména praxí v devadesátých letech, dokud neexistoval institut souhlasu v prvním čtení. Poté v konfrontaci s drastickými omezeními poslaneckých práv v institutu souhlasu v prvním čtení, je to tedy asi 20 % všech zákonů, má být podle navrhovatele schválena už v prvním čtení. Ve velké části případů je to však zablokováno. Nebyl stav legislativní nouze považován za žádnou krizovou variantu, která by významným způsobem tehdy omezovala opozici. Musíme si také uvědomit, že v těch několika volebních obdobích, která do té doby byla, tak většinou se jednalo pouze o mírný rozdíl mezi koalicí a takzvanou opozicí. Vedle toho byla v praxi Poslanecké sněmovny používána i možnost extrémního zkrácení projednávání zákona ve výboru, která měla podobné účinky jako zkrácené jednání ve stavu legislativní nouze. Obecně řečeno při složitosti a délce legislativního procesu mezi Poslaneckou sněmovnou, Senátem a prezidentem republiky vláda kterékoliv koalice do toho roku 2011 používala střídavě všechny možnosti, jak v případě naléhavé potřeby legislativní proces zkrátit a zajistit snazší prostupnost návrhu zákona Parlamentem. Cílem nebylo omezit opozici, ale všeobecně překonat chronické procedurální překážky vládnutí, které byly ještě znásobeny nepříznivými politickými poměry, nedostatečnou nebo nestabilní vládní většinou, což významně prodlužovalo délku legislativních rozprav, a to i ve výborech, a vázalo členy vlády na dlouhé hodiny v Poslanecké sněmovně. Z rozboru legislativní praxe toto vyplývá více než zřetelně, zejména v konfrontaci s údajem, jak dlouho v průměru trvá v České republice legislativní proces, což je doba okolo osmi měsíců.

Všechny tři výše uvedené možnosti zkrácení legislativního procesu se tak postupně stabilizovaly jako běžné, ovšem nikoliv mimořádné nástroje racionalizace parlamentních procedur v časově naléhavých případech, a to bez ohledu na původní účely jejich zákonné úpravy, což bylo akceptováno i ze strany každé opozice. To však neznamená, že se momentální opozice proti některým použitím slovně nebránila. Ostatně sofistikované řečnické souboje mezi renomovanými interprety jednacích pravidel jsou stabilním průvodcem fungování každého parlamentu.

Pro srovnání ještě uvedu... Legislativní nouze v jiných státech, je to tedy parciální komparace institutů nazvaných podobně jako v českém jednacím řádu, obsahuje už první odůvodnění nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 55/10 v bodě 88 a 89. Ačkoliv se v odůvodnění jasně říká, že jejich účel, úprava, využití, ústavněprávní limity i četnost aplikace se od institutu legislativní nouze upraveného v jednacím řádu Poslanecké sněmovny značně odlišují, přesto je komparace použita v odůvodnění k navození a posílení dojmu, že se takové instituty mohou používat pokud možno co nejméně.

V Německu a Rakousku se ovšem nejedná vůbec o podobné instituty jako v České republice. V obou německy mluvících státech jde o ústavou zakotvený naléhavý režim mimořádného charakteru, který zcela vylučuje plénum parlamentu dolní komory z přijetí rozhodnutí v legislativním procesu. Pak je samozřejmě závěr o tom, že se taková procedura má použít co nejméně, nezpochybnitelný. Rovněž správné je přezkoumání jeho použití ústavním soudem, neboť se jedná o ústavní institut. V Rakousku tedy upravuje urgentní legislativní proces článek 18 ústavy. Pokud je to nezbytné k tomu, aby se zabránilo zjevným a nenapravitelným škodám pro společnost, je možno přijmout opatření, která podle ústavy vyžadují usnesení Národní rady, jež právě nezasedá nebo se nemůže včas sejít nebo brání-li její činnosti vyšší moc.

Prozatímní opatření měnící zákon přijímá spolkový prezident na návrh vlády. Národní rada, je to tedy jako dolní komora, jako celek se o existenci urgentního režimu ani o konkrétním opatření s mocí zákona vůbec neusnáší. Předběžný souhlas musí vyslovit jen podvýbor hlavního výboru Národní rady. Je to tedy řídící orgán srovnatelný s organizačním výborem Poslanecké sněmovny. Nouzové opatření musí být Národní radou ratihabováno, respektive Národní rada jej musí přijmout jako zákon do čtyř týdnů od jeho přijetí, nebo musí být nařízení vládou ve stejné lhůtě zrušeno. Například německá ústavní úprava stanoví, že o existenci nouzového stavu zákonodárství... Gesetzgebung... Já to snad ani nevyslovím, teď jsem se tedy do toho zamotal... No, nebudu to číst německy, protože to nám tady stejně nic nepřinese, žádnou novou informaci... rozhoduje spolkový prezident na návrh vlády s předchozím souhlasem Spolkové rady, tedy nikoliv bez jakékoliv účasti pléna poslaneckého spolkového sněmu.

Nouzový stav zákonodárství slouží k překonání zamítnutí naléhavého návrhu zákona Spolkovým sněmem, tedy pouze za určité ústavní situace. Návrh zákona v nouzovém stavu zákonodárství schvaluje jen Spolková rada. Obě ústavní úpravy jsou s českým institutem stavu legislativní nouze co do míry, demokratičnosti a účasti parlamentu nepoměřitelné a jejich použití by ve skutečnosti suspendovalo řádné fungování dolní komory Parlamentu. Přitom dolní komory v obou státech jsou na rozdíl od komor horních jediné přímo volené. O jakýkoliv právech opozice vyjádřit svůj názor, nebo snad dokonce navržený předpis pozměnit se v tomto případě vůbec nedá hovořit. To je důvod, proč se těchto režimů ani v jedné zemi vůbec nepoužívá. Pro komparativní posouzení se tedy tyto instituty vůbec nehodí, neboť materiálně se jedná o věc úplně a zcela rozdílnou.

Naproti tomu materiálně srovnatelné s českou legislativní nouzí jsou například procedury používané ve francouzském nebo italském parlamentu pro zrychlení legislativního procesu v naléhavých případech. Ve francouzském Národním shromáždění nesmí být zrychlená procedura namítána předsedou jediného klubu, v italské dolní komoře vyžaduje zrychlená naléhavá procedura souhlas kvalifikované většiny konference předsedů zastupujících tři čtvrtiny členů sněmovny. Jsou to články 69 a 81 jednacího řádu Sněmovny reprezentantů. Podobné instituty mají i další, zejména dolní, parlamentní komory, a to buď zvykového, nebo reglementovaného charakteru. Je ovšem pravda, že jejich úprava neobsahuje věcné podmínky naléhavosti. Úpravy vycházejí povětšině z toho, že o naléhavosti rozhodne autonomně plénum komory na návrh vlády. V Německu taková úprava neexistuje. Zde je zakotvena obdoba českého institutu schválení zákona v prvém čtení, která může být zablokována jedinou frakcí nebo alespoň pěti procenty poslanců Spolkového sněmu.

Závěrem. Ústavní soud shledal, že porušení jednacích pravidel v Poslanecké sněmovně bylo tak závažné, že narušilo ústavní principy. Já se domnívám, že natolik závažné nebylo, došlo-li vůbec k nějakému. Poslanecká sněmovna použila psané zákonné pravidlo takovým způsobem, jak se postupem doby vyvinula parlamentní praxe. Popsané pravidlo sice nebylo výslovně změněno ani nebylo vyloženo prostřednictvím kvalifikovaně přijatého usnesení komory, ale je zřejmé, že parlamentní právo bylo už v roce 2011 v jiném stavu, než tomu bylo v roce 1995 v době jeho přijímání. Pokud by se tedy jednalo o normy, které jsou určeny občanům nebo by pravděpodobně nezbytně pravidlo vysloveně by se nemělo měnit. (?) Parlamentní procesní právo se však obvykle vyvíjí poněkud odlišným způsobem než právo obecné.

Parlamentní jednací autonomie je hodnotou, na které je postaven vývoj britského parlamentarismu a která byla přenesena i do kontinentálního pojetí parlamentních pravidel. Pokud dlouhodobě užívaná procedura nenarušuje demokratická pravidla, ale pouze urychluje legislativní proces za situace, kdy se poslanci opozice mohli k věci vyjádřit a měli neomezenou svobodu hlasování, měli reálnou a nezatíženou možnost do Sněmovny včas přijet a hlasovat o zákonu, kterému mohli porozumět, není možno zcela jednoznačně a bez pochybnosti přijmout i závěr o tom, že Ústavní soud měl do zavedené interpretace zákonné, nikoliv ústavní, parlamentní procedury zasáhnout. Svědčí o tom nejen dosavadní judikatura Ústavního soudu České republiky aplikující doktrínu minimalizace zásahů (nesrozumitelné) zahraničních ústavních soudů skeptických a zdrženlivých vůči zasahování do relativně ustálených místních parlamentních pravidel.

I když je pravda, že parlamentarismus je možné považovat za formu vlády otevřenou argumentativní diskusí, neznamená to, že každé marginální posunutí autonomních procedurálních pravidel ve Sněmovně je porušením uvedené teze. Materiální právní stát by měl v duchu sociologického pojetí práva vycházet z práva, které existuje, nikoliv z jeho papírového pojetí. Pokud je doktrína materiálního právního státu přijímána Ústavním soudem se vší vážností, je třeba dokázat, jak fakticky byly ústavněprávní zásady v případě přijetí zákona ve stavu legislativní nouze porušeny. To se Ústavnímu soudu přes mnohanásobné poukazování na teoretické zásady parlamentarismu mnohdy nepodařilo. Většina Ústavního soudu si toho byla vědoma a tato skutečnost se stala skrytým důvodem pro odložení vykonatelnosti obou nálezů.

Zde obě komentovaná rozhodnutí vedla bohužel k uvažování o omezení pravomocí Ústavního soudu, tedy k podobným reakcím, které se objevují v některých excesech Spolkového ústavního soudu v Německu. Zda komentované nálezy ovlivnilo i to, jaký byl věcný obsah zákonů, a problém práva Ústavního soudu rozhodovat o politických otázkách musí být předmětem jiné stati, stejně jako otázka retroaktivity novely některých zákonů.

Dá se říci, že tedy v té minulosti, tak jak byl ten stav legislativní nouze popsán, tak samozřejmě nebyl nikdy nadužíván takovým způsobem, jako je to nyní. Takže doufám, že nakonec zvítězí zdravý rozum. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Další v pořadí přihlášených je paní poslankyně Karla Maříková a následuje pan poslanec Bašta. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážení kolegové, vážené kolegyně, vláda Petra Fialy zaspala a nestihla by ve Sněmovně schválit snížení valorizace důchodů, a tak sahá ke stavu legislativní nouze, tedy v zrychleném procesu. Vláda zcela účelově využívá ustanovení zákona o stavu legislativní nouze k tomu, aby omezila práva opozice při projednání tohoto vládního návrhu zákona. Stav legislativní nouze lze vyhlásit jen za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Taková mimořádná situace však nenastala, v uplynulých a týdnech nedošlo k žádné živelní katastrofě či jiné mimořádné události, která by podstatným způsobem narušila chod státu.

Doposud probíhal zcela standardní legislativní proces. Pokud vláda tvrdí, že se při projednání zákona dostala do časové tísně, způsobila si ji výhradně sama tím, že zákon předložila velmi pozdě. Úpravu stavu legislativní nouze najdeme jak v § 99 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, tak v čl. 17 legislativních pravidel vlády. V § 99 jednacího řádu Poslanecké sněmovny se říká, že stav legislativní nouze je možno vyhlásit za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Vláda používá právě argument, že státu hrozí velké hospodářské škody, pokud tato úprava nebude přijata.

Podle nynějších pravidel průměrná starobní penze měla vzrůst od června o 1 770 korun. Vládní návrh počítá s růstem o 760 korun. Vláda má na jednu stranu dostatek finančních prostředků, aby poslala na Ukrajinu zbraně v hodnotě 40 miliard, z logiky věci budeme muset nakoupit nové zbraně, což není zadarmo. Podle vlády je v pořádku navýšení platů ústavních činitelů, ale navýšení důchodů, které plyne z vysoké inflace, podle vlády v pořádku není, tuto skupinu chce vláda okrást, a to ještě v legislativní nouzi. Vláda má peníze na uprchlickou krizi z Ukrajiny, ale nemá peníze pro důchodce. Nemám nic proti pomoci lidem v nouzi, ale nesmí být na úkor našich občanů. Výdaje státu a samospráv spojené s příchodem uprchlíků z Ukrajiny před válkou dosáhly do konce ledna 28,5 miliardy korun, z toho šlo 20,6 miliardy ze státního rozpočtu. Pokud tedy máme finanční prostředky pro občany Ukrajiny, tak musíme mít pro naše občany.

To, že máme dostatek finančních prostředků ve státním rozpočtu pro valorizaci důchodů a nedojde k hospodářským škodám, jasně řekl v nedělních Otázkách Václava Moravce sám ministr financí Zbyněk Stanjura. Už tímto jasně všechny utvrdil, že nejsou podmínky pro to, projednávat tento zákon v legislativní nouzi.

Zbrzdění červnové, a tím i následných valorizací penzí je podle vlády nutné pro stabilizaci veřejných financí. Proč tedy vláda nestabilizuje veřejné finance zmrazením platů politiků? Proč vláda nehledá úspory též kdekoliv jinde, kam sype peníze daňových poplatníků? Proč konečně nezačne redukovat nenasytný státní aparát? Proč podporuje politické neziskovky a dává dávky těm, kteří systém zneužívají? A co začít šetřit na zbytečných výdajích? Co předražené armádní zakázky? Proč vláda nešetří zde? Pokud tak vláda neučiní a chce šetřit na občanech, kteří celý život pracovali a podíleli se na chodu státu, tak nemá ve vedení naší země co pohledávat.

Stav legislativní nouze vyhlašuje předseda Sněmovny na návrh vlády, podle jednacího řádu může být vyhlášen na určitou dobu. Při vyhlášeném stavu legislativní nouze může předseda Sněmovny rozhodnout na žádost vlády, že předložený vládní návrh zákona bude projednán ve zkráceném jednání...

Já se omlouvám, paní předsedkyně, ale mohla byste požádat pány ministry, aby si šli tedy povídat ven, protože je to nepříjemné, když slyšíte za zády, jak někdo hovoří.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Ano, děkuji. Už se ztišili a učinili tak bez mé výzvy. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Karla Maříková: Ve stavu legislativní nouze posoudí Sněmovna před projednáním pořadu schůze, zda stav legislativní nouze trvá. Dále znovu, ještě před projednáním návrhu zákona, hlasuje, zda stav legislativní nouze trvá a zda jsou dány podmínky pro zkrácené jednání u konkrétního zákona. Procedura projednání návrhu zákona ve zkráceném jednání nemá první čtení, předseda přikáže návrh přímo výboru a určí nepřekročitelnou lhůtu, do níž musí výbor předložit usnesení. Poté se koná rovnou druhé čtení návrhu zákona, přičemž může být upuštěno od obecné rozpravy, o čemž se usnese Sněmovna. Třetí čtení návrhu zákona se může konat bezprostředně po druhém čtení.

Přichází na řadu úprava čl. 17 legislativních pravidel vlády. Prvně si to pojďme ujasnit, k čemu nám legislativní pravidla vlády vlastně jsou. Tato pravidla, jak vychází z jejich názvu, mají za úkol sjednotit postup ministerstev a jejich ústředních orgánů státní správy při přípravě právních předpisů a přispět ke zvýšení úrovně tvorby právního řádu. Jsou to vlastně taková pravidla hry při přípravě vládních návrhů zákona, nicméně jimi se, byť nezávazně, řídí, nebo by se měly řídit - je to pak přece jen krapet jednodušší, když dodržují všichni stejnou štábní kulturu - i návrhy zákonů ostatních, jako poslanecké i senátní.

Ve zmiňovaném čl. 17 těchto legislativních pravidel vlády se říká, že je-li vyhlášen stav legislativní nouze a návrh zákona má být projednán ve zkráceném jednání, to je dle § 99 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, platí pro přípravu tohoto zákona následující výjimky. Za prvé, návrh zákona se vypracovává bez předchozího věcného záměru. Za druhé, návrh zákona vypracovává v případě, kdy je jinak k tomu příslušný ústřední orgán státní správy, vládou určené ministerstvo. Za třetí, návrh zákona se zašle k připomínkám hlavním připomínkovým místům, a považuje-li tento orgán, který návrh zákona vypracoval, za potřebné, zašle návrh zákona k připomínkám i dalším připomínkovým místům. Lhůtu pro sdělení připomínek stanoví člen vlády, který návrh zákona k připomínkám zašle. Za čtvrté, k návrhu zákona předloženému vládě zaujímá stanovisko předseda Legislativní rady. Současně vládní návrh zákona zasílá předseda vlády předsedovi Poslanecké sněmovny a k informaci předsedovi Senátu a prezidentovi republiky.

Takže když si to zkrátíme a zjednodušíme co nejvíce, stav legislativní nouze má za cíl za mimořádných okolností urychlit projednání vládních návrhů zákona ve zkráceném jednání. Je možné jej využít pouze tehdy, pokud je třeba zabránit nenávratným nebo obtížným, nenapravitelným škodám na základních zájmech společnosti nebo zabránit reálným značným škodám na majetku. Prostě a jednoduše tehdy, když hrozí nebezpečí či v nebezpečí už jsme a je třeba urychleně jednat bez zbytečných průtahů.

Moc zákonodárná by měla s aktivací režimu legislativní nouze souhlasit jen s největší zdrženlivostí, nejen proto, že tento režim dramaticky omezuje parlamentní debatu nad vládními návrhy zákonů, ale i proto, že tento režim zpětně legitimizuje stav, v němž vláda předkládá Parlamentu návrhy zákonů, které nebyly dostatečně diskutovány a jejichž dopady a souvislosti nebyly dostatečně vyhodnoceny.

Vyhlášení stavu legislativní nouze a projednání návrhu zákona ve zkráceném jednání zásadně mění strukturu zákonodárného procesu a omezuje jeho podstatu na pouhé vyslovení souhlasu nebo nesouhlasu. Tento postup lze akceptovat jen jako výjimku, a to za předpokladu zvlášť závažných důvodů, kdy zájem na bezprostředním přijetí zákona v kontextu konkrétních okolností převáží nad obecnými požadavky, které ve vztahu k zákonodárnému procesu vyplývají z ústavního pořádku. Nelze akceptovat využití tohoto mimořádného institutu jako běžného nástroje omezení zákonodárné procedury parlamentní většinou, kdykoliv opozice vysloví nesouhlasný postoj s návrhem zákona a k zabránění nebo oddálení jeho přijetí využije jednacím řádem stanovené prostředky.

Z hlediska zákonných podmínek změna zákona pro snížení valorizace důchodů nesplňuje podmínky přijetí v režimu legislativní nouze.

K institutu legislativní nouze se vyjádřil v minulosti i Ústavní soud. Nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2011. Podmínkou vyhlášení stavu legislativní nouze není jen hrozba určitých negativních důsledků, ale především existence mimořádné okolnosti, která má potenciál ohrozit základní práva a svobody zásadním způsobem anebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody.

§ 99 odst. 1 (zákona) č. 90/199 (1995) Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny: Za mimořádnou okolnost, posuzováno prizmatem ústavních principů, je možno považovat jen takovou okolnost, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů, vnitřních i vnějších, anebo může jít o okolnost, kterou představují přírodní katastrofy.

Právě ona mimořádnost odůvodnění, nezbytnost bezprostřední reakce ze strany zákonodárce a s tím související omezení ústavních principů jež se vztahují k parlamentní proceduře. Závěr o existenci této mimořádné okolnosti tak musí mít rozumný základ a musí být předložen (podložen?) skutkovými okolnostmi. Její typová závažnost musí být přitom srovnatelná s čl. 8 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky. Za mimořádnou okolnost nelze považovat, že vláda byla do této doby nečinná a nevyužila klasického legislativního procesu. Praxe Poslanecké sněmovny je nicméně taková, že důvody pro vyhlášení stavu legislativní nouze jsou formulovány velmi obecně a vykládány poměrně široce. Samotný stav legislativní nouze není rozhodně užíván výjimečně a s respektem jak k právům opozice, tak k základním demokratickým principům ovládajícím legislativní proces. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Děkuji. Nyní je přihlášen pan poslanec Bašta, není však přítomen, v tom případě následuje vystoupení pana poslance Kettnera, který přítomen je, a připraví se pan poslanec Síla. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Dobré ráno. Děkuji, paní předsedající. Já jsem nějaké věci už říkal včera. I když to není tak dávno, takže znova některé věci si zopakujeme. Opakování, matka moudrosti. Definice stavu legislativní nouze: pokud jsou ohrožena občanská práva, ohrožení bezpečnosti České republiky, pokud hrozí vážné hospodářské škody. To jsou všechno fakta, která nejdou zpochybnit. Pokud se jedná o ty různé právní výklady, když si to vezmeme takhle zkráceně, nemyslím si, že těch slov tam není (je) zase tolik, abychom se v nich ztratili, to znamená, je to jasně taxativně vymezeno. A ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak opravdu ani jedna z těchto variant za mě nenastává. Je prostě skandální, že v okamžiku a v době, kdy je téměř 20% inflace a ještě mnohem vyšší inflace u základních životních potřeb, jako jsou energie, potraviny, tak vláda považuje navýšení důchodů dle platného zákona asi za tu vážnou hospodářskou škodu.

Co se týká vyhlášení toho stavu legislativní nouze, tak se podívejme na situaci, která nastala asi před šestnácti měsíci v listopadu 2021. A na internetu se objevil následující text: Vážená paní Maláčová, opravdu se domnívám, že zdůvodnění nutné je. Nechci pokračovat v trendu nastoleném současnou vládou, kdy bylo právo obcházeno a zároveň s tím nález Ústavního soudu, který podmínky vyhlášení legislativní nouze jasně vymezí. Pro mě není právní stát jen slovo. Jen pro připomenutí, padlo to ze strany současné pětikoalice.

Myslím si, že už to tady dnes a včera jednou zaznělo. Za mě je to neuvěřitelné ohýbání práva a jasná ukázka toho, že se jedná o pohrdání, překrucování, výklad tak, jak se mi to zrovna hodí. Neustále mluvíme o tom, jak občané našeho státu, jak jsou čím dál více negativní vůči jednání, chování politických špiček, politických stran, a každý takový případ jen přikládá polínko do ohně nespokojenosti občanů. A tohle je taková typická ukázka. Pokud jeden den řekneme, že slunce je žluté, druhý den řekneme, že je slunce červené, a jestliže to někdo zpochybní, tak ještě ho začneme dehonestovat a podobně, no tak nemůžeme čekat žádnou pozitivní reakci. My z té politiky děláme neuvěřitelný guláš. A pokud člověk není zkušený politolog, což většina občanů České republiky není, tak se v tom nemají šanci vyznat, nehledě na to, že opravdu podobné přesmyčky a názorová salta občany skutečně vůbec nezajímají. Občané chtějí mít jistotu a my jim tu jistotu v žádném případě nedáváme. Současná vláda o sobě tvrdí, že je takzvaně hodnotová, jenže tady je problém, ty hodnoty jsou pokaždé jiné. A jak se v tom občané mají vyznat?

Když se vrátíme zpět k těm podmínkám vyhlášení stavu legislativní nouze a snížení důchodů prostřednictvím zrychleného legislativního procesu a navléknutí na ten třetí bod, že hrozí vážné hospodářské škody, tak pan ministr Stanjura řekl výrok, který je jasně dohledatelný, že i kdyby snížení valorizace neprošlo, státní rozpočet to stejně unese. To znamená, to vládní zdůvodnění, kterému já osobně říkám laciné navléknutí, vlastně sám popřel. Takže jediné, ono to celé stojí na vodě, ale jediné, co ještě jakžtakž udrželo ten návrh šošolkou těsně nad hladinou, tak vlastně popřel sám pan ministr. Ono se to v tom rozpočtu najde, nebude to takový problém. Tak kde jsou ty vážné hospodářské škody, když to problém není?

Pokud tedy České republice hrozí kvůli důchodcům vážné hospodářské škody, jedná se podle různých zdrojů o 20 až nějakých 30 miliard ročně, tak je zajímavé, že ty samé miliardy, které se vydávají každoročně solárním baronům, kteří hyzdí krajinu, vesele si to staví na orné půdě, ty problém nejsou? Tam nehrozí vážné hospodářské škody? (Hlas z pléna.) Paní předsedající...

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Ano. Prosím, abyste na sebe nepokřikovali vzájemně. Prosím, jenom na mikrofon. Můžete pokračovat. Děkuji.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Není problém financovat válku na Ukrajině mnohonásobně vyššími částkami, není problém Spojeným státům přislíbit nákup letounů F-35. Já jsem od mládí velký fanda do letectví, mně se letadla líbí, ale třeba taky se mi líbí Rolls Royce a v životě bych si ho nekoupil do garáže. Proč? Protože na něj nemám. A pokud vláda nemá ani na to, aby valorizovala dle zákona důchody, no tak to je podobný příklad, tak na tento typ letounů prostě nemáme. Tak bychom asi měli... (Hlas z pléna.)

Paní předsedající, už tady slyším: jak tohleto může učit? Tak je mi jasné, že to je směřováno na moji osobu, a nepřijde mi to úplně jaksi solidní jednání vůči kolegovi v Poslanecké sněmovně, a to je přesně opět ten důvod, proč potom lidé na nás pohlížejí tak, jak pohlížejí. My bychom měli jít příkladem, i co se týká chování a základů slušného chování. Ale tak... každý jsme nějaký.

A mohl bych jmenovat další věci, jako je valorizace platů politiků, političtí náměstci na ministerstvech, nárůst státní byrokracie, oblastí, kde by se dalo ušetřit a kde se to rozjíždí, je mnohem více. Ale to není problém, tady asi tedy vážné hospodářské škody nehrozí. Problém a vážné hospodářské škody znamenají důchodci, kteří desítky let pracovali a budovali tento stát. A skutečně oni se nemají jak bránit, oni jsou asi nejsnadnější oběť. Je to neuvěřitelná ostuda. A jen tak mimochodem, i někteří senátoři z pětikoalice se nechali veřejně slyšet, že s tímto pojetím výkladu legislativní nouze mají skutečně vážný problém. Dokonce i pan Kalousek se nechal veřejně slyšet, že z toho pro vládu kouká ostuda. To znamená... Je to váš člověk a taky s tím rozhodně nesouzní.

Je také zajímavé, proč tohle všechno přichází jenom pár dní po prezidentských volbách. Zvýšení nejrůznějších daní, výrazné zvýšení odvodů pro osoby samostatně výdělečně činné a nyní snížení důchodů. Celý prosinec a leden jsme slyšeli o hodnotách a o férovosti, přímosti, jak se ukončí chaos a lži. A teď mám pocit, že jaksi se ty... že to tak není, a teď najednou bác.

Ještě bych se rád zmínil i na téma obstrukcí ve Sněmovně. To, že my se teď vyjadřujeme ke stavu legislativní nouze, opět slyším, že to jsou nějaké obstrukce, že by se dalo pracovat smysluplněji. Zrovna tady je vidět při vyhlášení stavu té legislativní nouze, že hodnoty se mění tak, jak je potřeba. Když současná pětikoalice byla v opozici, tak v médiích... a já jsem s nimi v tu dobu souhlasil, že obstrukce jsou svatým právem opozice, že omezení by bylo narušením demokracie a že obstruovat je potřeba, dokud to bude potřeba. A teď po roce a půl slyšíme, že to je bezúčelné blokování a že by to opozice dělat neměla a podobné věci.

Vláda velice dobře věděla, že k letní valorizaci důchodů musí kvůli obrovské míře inflace dojít, ty predikce tady byly, ta situace se měla řešit s předstihem a k těm jednáním mělo dojít a nedošlo. Využití stavu legislativní nouze, to je hašení požáru, který už ale se rozjel plnou měrou. A za mě to bylo z naprosto zcela zištných důvodů, protože šlo o to, mít svého prezidenta, to znamená, ty nepopulární kroky odložit a pak si nějakým způsobem zase podle svého ohnout legislativní proces a vlastně napálit občany, ale nejenom občany, kteří volili opozici, ale i své vlastní voliče.

Je naprosto šokující argumentovat tím, že schválená valorizace důchodů povede k vážným hospodářským škodám. Pokud skutečně přistoupíme na to, že valorizace důchodů jsou vážné hospodářsky, že důchodci jsou vlastně původci vážných hospodářských škod, už jsem to tady jednou řekl, máme zaděláno na mezigenerační konflikt, který už se tady ale rozhořel a prostě tady je. A je to opět přilívání oleje do ohně. A skutečně, na sociálních sítích některé příspěvky od mladší generace vůči vlastně svým prarodičům jsou někdy až nechutné. Někdy úplně kroutím očima, jak někdo něco takového vůbec může do veřejného prostoru napsat, a nejenom že se za to nestydí, ale mám pocit, že jsou na to hrdí a že to myslí smrtelně vážně, včetně toho například vzít důchodcům volební právo, aby neškodili jejich budoucnosti, a tak dále. Ale oni si neuvědomí, že bez nich, bez důchodců, bez této generace, by svoji vlastní budoucnost vůbec neměli. Takže za mě je to neúcta ke stáří a k lidem, kteří celý život pracovali, a myslím si, že si zaslouží klidný důchod a klidné stáří. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. A další přihlášený je pan poslanec Síla... a pana poslance vidím. Dobrý den, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, dovolte, abych i já se vyjádřil tady k problematice legislativní nouze při přijímání, nebo snaze o přijetí novely zákona, která má odebrat našim důchodcům od července 1 000 korun z důchodu, s čímž my bytostně nesouhlasíme.

Na základě návrhu vlády České republiky ze dne 20. února 2023 mi přišlo jakési oznámení, že byla vyhlášena podle § 99 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, stav legislativní nouze na dobu od 20. února 2023 do 22. března 2023. Předseda vlády Petr Fiala ve svém dopise ze dne 20. února 2023 žádá o projednání: vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Je to sněmovní tisk 392.

Teď bych rád odcitoval, opět taky už jako několikátý, článek (paragraf) 99 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, výňatek: Za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost, vyhlásí předseda Sněmovny na návrh vlády stav legislativní nouze.

Samozřejmě nikdo rozumný v současné době nepopře nutnost zabránit dalšímu narůstání státního dluhu. Jde v tomto případě však o priority, které má současná vláda Petra Fialy. Vláda důchodce staví totiž před hotové faktum: Prostě nedostanete měsíčně v průměru 1 000 korun do konce roku, i když na to máte ze zákona právo, protože bychom si museli vzít na vaše důchody půjčku a zadlužit opět vaše děti. Ale zde se přímo nabízí otázka, proč přitom dovolila nárůst platů ústavních činitelů ve chvíli, kdy musela vědět, že dramatický nárůst výdajů rozpočet neunese? Proč Ministerstvo financí předložilo, jak se ukazuje, zcela fiktivní návrh státního rozpočtu bez dostatečných rezerv, který jsme bohužel my i v rozpočtovém výboru schválili? Proč premiér Fiala sliboval, že se nebude sahat na penze a nebude se zvyšovat věková hranice odchodu do důchodu? A zrovna tak se nabízí hned odpověď: Vy, důchodci, jste jen národohospodářská škoda. My, naše vláda, máme jiné priority.

Rozhodnutím vlády snížit zákonem předepsanou červnovou valorizaci důchodů se děje poté, co si před pouhými sedmi týdny s odvoláním na nutné dodržování zákona - chtěl bych zdůraznit: dodržování zákona - poslanci a vláda od 1. ledna 2023 zvedli platy průměrně o 12,7 %. Stejně tak bylo přilepšeno soudcům a státním zástupcům na všech stupních soudů i státním zastupitelstvím. Halt zákon je zákon, tak co se dá dělat? Jednou se musí dodržet a jednou, když nám to nevyhovuje, tak ho protlačíme v legislativní nouzi.

Jen o pár týdnů později, až po tom, co se podařilo vládě a jejím loutkovodičům protlačit Pavla do prezidentského křesla, vláda předkládá návrh změny platného zákona, ale kterým chce dosáhnout opaku, snížení starobních a dalších důchodů. Tento nepoměr u platných zákonů, jeden se musí dodržovat a jeden ne, to nejsilnější voličské skupině důchodců premiér Fiala vysvětlil - cituji: Cítili jsme nutnost sáhnout do tohoto mechanismu valorizací i z hlediska obecné spravedlnosti, mezigenerační solidarity a udržitelnosti do budoucna. Ale v intencích (?) premiéra Fialy se skutečně nejedná o snížení důchodů, jde jen o nenavýšení podle zákona.

V čem je rozdíl? To, že se jedná ve skutečnosti o neoddiskutovatelné reálné snížení důchodů v poměru k navýšení cen spotřebního koše základních životních potřeb důchodců, to on dobře ví. Zástupcům parlamentní opozice, která bývá složena ze zástupců politických stran zastoupených v parlamentu, na výkonu vládní moci se však přímo nepodílejících a co do počtu zpravidla se ocitajících v početní menšině, musí být s ohledem na ústavně garantovaný princip ochrany menšin umožněn v rámci legislativních procedur nerušený výkon jejich ústavně garantovaných práv a nesmí jim být libovolně znemožňováno plnit výše zmíněné, pro demokracii nezastupitelné funkce parlamentní opozice.

Mezi nejzákladnější práva parlamentní opozice anebo jejích jednotlivých členů, která by měla být v demokratickém právním státě ústavně garantovaná, lze zařadit zejména práva zaručující parlamentní menšině účast na parlamentních procedurách, práva umožňující parlamentní opozici výkon dozoru a kontrolu vládnoucí většiny i vlády samotné. Dále se jedná o práva umožňující parlamentní opozici blokovat či oddalovat rozhodnutí přijímaná většinou, jakož i o práva umožňující opozici domáhat se ústavního přezkumu většiny přijatých rozhodnutí, to znamená zákonů. A konečně v neposlední řadě i o práva chránící parlamentní opozici, její jednotlivé členy před pronásledováním a zvůlí ze strany většiny.

Míra, hloubka a úroveň úpravy zmíněných práv parlamentní opozice v daném systému, jakož i šíření prostoru, v němž je parlamentní opozici umožněno plnit funkce, jsou nejen známkou úrovně politické a parlamentní kultury dané společnosti, nýbrž vyjadřují stupeň demokratičnosti daného politického systému. Při rozhodování o výši úrovně a o šíři garance kteréhokoliv z uvedených práv parlamentní opozice, stejně jako při jejich samotném výkonu, je vždy nezbytné hledat a posoudit rovnováhu mezi legitimními zájmy vládnoucí většiny a parlamentní opozice, čili menšiny. Na straně jedné totiž nepřiznání některých z výše uvedených práv opozice, respektive faktické znemožňování jejich řádného a nerušeného výkonu v důsledku jednání vládnoucí většiny, může vést nejen k oslabení legitimity výkonu moci, nýbrž neustálé omezování, či dokonce porušování základních demokratických principů, které může vést i k ohrožení demokratičnosti samotného politického systému. Na straně druhé přílišná míra šíře garance jednotlivých práv parlamentní opozicí může vést k jejich dočasnému nadužívání až zneužívání, což může mít za následek oslabení či znemožnění efektivního výkonu moci vládnoucí většinou. Proto je nezbytné, aby jednotlivým právům a oprávněním garantovaným parlamentní opozici korespondovaly i určité povinnosti a odpovědnost za jejich výkon. Parlamentní opozice je tak při užívání práva dle nezbytného respektu k právnímu řádu povinována, a to nejen vůči svým voličům, k plnění role takzvané odpovědné a konstruktivní opozice.

Ústavní pořádek explicitně připouští možnost projednat vládní návrhy zákona ve zkráceném jednání pouze na základě čl. 8 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, a to v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Stanoví-li tedy ústavní pořádek takovou možnost pouze v jediném případě, je zřejmé, že za jiných situací to obecně možné není. Nejde přitom o mezeru v ústavě, pokud ústavní pořádek možnost projednat návrh zákona ve zkráceném jednání zná. Ústavodárce se toliko rozhodl tuto možnost připustit jen v extrémních a mimořádných situacích. Lze sice připustit, že na úroveň zákona, jednacího řádu, se zakotví další případy, kdy lze zákony projednat ve zkráceném řízení, takzvané legislativní nouzi, avšak protože jde o úpravu praeter constitutionem a protože smyslem ústavněprávní reglementace zkráceného projednávání je ochrana práv a principů ovládajících legislativní proces v demokratickém právním státě, využití institutu legislativní nouze je možné jen za předpokladu širokého konsenzu v Parlamentu, aklamace, případně alespoň taková většina, která je srovnatelná s většinou vyžadovanou k přijetí ústavního zákona, anebo jen tehdy, kdy typová závažnost situací, v nichž bude legislativní nouze použita, odpovídá závažnosti situací, s nimiž počítá ústavní pořádek pro zkrácené projednání návrhu zákona - stav ohrožení státu nebo válečný stav.

Podmínkou vyhlášení stavu legislativní nouze není jen hrozba určitých negativních důsledků, ale především existence mimořádných okolností, jak zde již bylo několikrát zmíněno. Tato mimořádná okolnost musí mít potenciál ohrozit základní práva a svobody zásadním způsobem, anebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody... o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, kde se toho můžeme dočíst.

Za mimořádnou okolnost posuzováno prizmatem ústavních principů je možno považovat jen takovou okolnost, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů, vnitřních i vnějších, anebo může jít o okolnost, kterou představují přírodní katastrofy. Právě ona mimořádnost odůvodňuje nezbytnost bezprostřední reakce ze strany zákonodárce a s tím související omezení ústavních principů, jež se vztahují k parlamentní proceduře. Závěr o existenci této mimo mimořádné okolnosti tak musí být rozumný, základ musí být podložen skutkovými okolnostmi. Její typová závažnost musí být přitom srovnatelná s čl. 8 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky.

Nynější vláda vnímá stav legislativní nouze pouze jako nástroj, který může libovolně použít bez omezení, a neuvědomuje si mantinely, které stanovuje jednací sněmovní řád nebo které obecně platí pro to, aby nebyl obcházen standardní legislativní proces a aby se nějakým způsobem neznehodnocoval parlamentarismus jako takový.

Vláda Petra Fialy z ODS zatím využila legislativní nouzi k prosazení 23 předloh. Řádné zdůvodnění je součástí podmínek vyhlášení stavu legislativní nouze. S jistotou největší kritiku za vyhlášení stavu legislativní nouze sklidil kabinet Petra Nečase, a to ačkoliv jej využil pro schválení pouze 6 zákonů. Jeho krok totiž vedl ke stížnosti k Ústavnímu soudu a rozsudku, který přijaté zákony zrušil. Takto ostré vymezení se vůči zneužití stavu legislativní nouze za Nečasovy vlády bylo mimořádné a dnes vidíme, že to byla paralela s aktuální situací, ve které se momentálně nacházíme. Nečas chtěl prosadit narychlo čtyři úsporná opatření, která měla snížit schodek státního rozpočtu na 135 miliard v následujícím roce. Po obstrukcích opozice se rozhodl pro stav legislativní nouze. A jaký k tomu měl důvod? Aby začaly zákony platit od začátku nového roku, potřebovala je vláda na podzim 2010 rychle protlačit schvalováním ve Sněmovně. Dalším motivem bylo, aby byly zákony odhlasovány ještě neobměněným Senátem. Tenkrát také vláda sama dlouho otálela, rozhodla se řešit problémy až na poslední chvíli. Že to není ještě pádný důvod pro přijetí stavu legislativní nouze, dal najevo Ústavní soud a naprosto správně předlohy zrušil.

Nečasův kabinet se chtěl vyhnout diskusi s opozicí, možným obstrukcím i zdlouhavému sněmovnímu legislativnímu procesu. Byla to ukázka toho, kdy si vláda chce zjednodušit život. A to je velký problém i dneška, což vypovídá o neúctě současné vlády ke Sněmovně, ale i k voličům.

Dnešní snaha o vyhlášení legislativní nouze není jen otázka liknavosti jako za Nečase, dnes je to vykalkulovaná snaha podat předlohy novely do Sněmovny až po prezidentských volbách, aby vláda nepoškodila svého kandidáta, a za druhé, snaha ukázat, jak umí zamést s opovrhovanou opozicí.

Z předchozích rozhodnutí vyplývá, že Ústavnímu soudu pro existenci podmínek pro legislativní nouzi nestačí pouze většinové hlasování. Pokud bude zformulována relevantní opozice, nestačí dodržení procedury k tomu, aby byl zákon ve zkráceném jednání přijat. Jinými slovy, Ústavní soud ve svém vyjádření říká, dosavadní zákonná úprava není správná. To, zda se má jednat zkráceně, musí potvrdit nějaká více kvalifikovaná většina, a to bez ohledu na skutečné důvody legislativní nouze. Ústavní soud se tak vyjádřil de lege ferenda v tom smyslu, že zrychlený legislativní proces by měl být upraven jiným způsobem, pravděpodobně nejlépe tak, jak už je upravena procedura vyslovení souhlasu v prvém čtení. Pokud nesouhlasí dva kluby, tak alespoň 50 poslanců, není možno postupu použít. Vyjádřil tedy názor, že zrychlení legislativního procesu je možné jen v mimořádných případech, které se vyznačují zejména tím, že s mimořádností souhlasí i opozice, jinak se musí jednat běžným způsobem bez ohledu na to, jaké škody opozice obstrukcemi nebo jiným zdržováním způsobí.

V roce 1999 byla novelizovaná ústava pro účely mimořádných stavů a koncipuje zkrácené jednání tak, aby nebylo v tomto případě nezbytné předem vyhlašovat stav legislativní nouze. Tím ve skutečnosti dosavadní obecnou procedurální úpravu a zkrácené jednání zjednodušil pro případ vnější bezpečnosti.

V roce 2000 byl přijat institut vyslovení souhlasu s návrhem zákona v prvním čtení prostřednictvím novelizace § 90 jednacího řádu. Vyslovení souhlasu v prvním čtení je v podstatě radikálnější omezení řádného legislativního procesu než legislativní nouze. Legislativní nouze omezuje jednání a rozpravu mírným způsobem, spočívajícím ve zkrácení procedur a lhůt, a neruší plenární ani výborovou rozpravu, ani plenární ani výborové podávání pozměňovacích návrhů a jednání o nich. Institut přijetí zákona v prvním čtení znamená významné omezení všech řádných postupů legislativního procesu. Poslanci v něm zcela ztrácejí možnost podávat pozměňovací návrhy, a to jak ve výborech, tak v plénu. Tento institut zcela eliminuje výbory, druhé i třetí čtení v Poslanecké sněmovně. Existuje jen obecná rozprava v prvním čtení a hlasování o tom, že bude institut využit, a poté podrobná rozprava, oprava legislativních chyb a hlasování o zákonu jako celku. Tím je celé projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně skončeno, s výjimkou možného návratu zákona ze Senátu nebo od prezidenta republiky.

Institut vyslovení souhlasu s návrhem zákona v prvním čtení je omezením hlasů opozičních menšin, i když tyto musí být menší než 50 poslanců a musí zahrnovat méně než dva poslanecké kluby. Sněmovní menšiny jsou chráněny právem odmítnout použití tohoto institutu aspoň 50 poslanci a dvěma poslaneckými kluby.

Tento urychlovací nástroj měl umožnit snadnější implementaci unijního práva, měl v podstatě nahradit institut nařízení vlády z moci zákona, který poslanci odmítli a který byl využit v předvolebním období třeba na Slovensku i v jiných přistupujících státech. Ovšem ochrana institutu vyslovení souhlasu v prvním čtení před zneužíváním se ukázala jako dostatečná a práva opozice byla v podstatě zachovaná. Velmi často se stávalo a dodnes stává, že vyslovení souhlasu v prvním čtení je příslušnou menšinou zablokováno, povětšině dvěma poslaneckými kluby. Návrh musí projít řádným legislativním procesem tím pádem.

Institut vyslovení souhlasu v prvním čtení nemá žádné materiální podmínky, může být využit vždy a u všech návrhů zákona, nejen u návrhů vládních. Na rozdíl od legislativní nouze je závislý jen na jediném hlasování v plénu, u legislativní nouze se o její aplikaci hlasuje v plénu dvakrát. Jedná se o podstatně silnější omezení práv poslanců a problematičtější proceduru, která má silné ústavní konotace.

Listina základních práv a svobod předpokládá existenci takového systému zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti v práci, který bude schopen poskytovat potřebným osobám přiměřené hmotné zabezpečení, konstatovali před třinácti lety ústavní soudci. Jestliže by se Ústavní soud držel své starší judikatury, normu by mohl zrušit. Jde o to, jak přesně bude vypadat jednání ve Sněmovně a jaký mají současní ústavní soudci vztah k předchozímu nálezu. Tehdy bylo šest soudců proti a judikát byl vůči Parlamentu poměrně přísný. Tuto linku přísnosti soud, Ústavní soud, časem zmírnil.

Vláda nedělala kroky, aby legislativní nouzi předešla. Fialova vláda nechtěla vzít důchodcům protlačením nového zákona, který by snížil příjem důchodců o celkem 7 000 korun do konce roku. Jediný důvod, proč předložila toto snížení důchodů do Sněmovny až po zvolení vládního kandidáta Pavla prezidentem, je ten, že se to negativně odrazí ve výsledku prezidentských voleb. Proto takzvaně nedělala žádné kroky, aby byla novela zákona projednána ve Sněmovně standardním procesem a navržena již v lednu tohoto roku. Byl to ze strany pětikoalice vypočítavý kalkul, který se nyní snaží napravit takzvaným projednáváním v legislativní nouzi, která jí umožňuje projednání ve zkráceném režimu při omezení reakce opozice. Tímto protiústavním postupem zabila vlastně dvě mouchy jednou ranou. Nemusela jít s pravdou ven a popudit si před volbami dvaapůl milionu voličů a současně má nyní důvod a nástroj k zabránění opozicí v obstrukcích.

To, že záměrně vláda nic nedělala, ačkoliv mohla, a koná až v situaci, kdy se přiblížil deadline, podle platného zákona je potřeba zákon totiž schválit do 22. března tohoto roku, neopravňuje Fialovu vládu k tomu, aby použila tento mimořádný prostředek, to znamená legislativní nouzi. Cituji: nejsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody.

Projednání snížení mimořádné valorizace důchodů ve Sněmovně ve stavu legislativní nouze je oprávněné, protože státu hrozí velké hospodářské škody. To řekl ministr financí Zbyněk Stanjura. Podle podkladu k novele zákona by výdaje podle dosavadního nastavení činily 34,4 miliardy korun a po úpravě mají být 15,4 miliardy. Čili jde nám o 19 miliard korun, o které vláda chce obrat důchodce, a tyto peníze nejspíš použije na nákup předražených stíhaček F-35 ze Spojených států.

Současná vláda minimálně od poloviny minulého roku věděla, že valorizace důchodů bude drahá, protože inflace rostla již od začátku minulého roku, ale s oznámením o snížení čekala až na dobu po prezidentských volbách. Přitom kalkulujete s tím, že do řádných parlamentních voleb je ještě daleko a lidé na tu levárnu zapomenou. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji a další přihlášený je pan poslanec Zlínský. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, vážené dámy, pánové, vážení páni ministři, já se taky pokusím vyjádřit ke stavu legislativní nouze. Začnu tedy bohužel trošku únavnou částí, a to je, že budu citovat ustanovení § 99 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Cituji: "Stav legislativní nouze je možno vyhlásit za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Stav legislativní nouze vyhlašuje předseda Sněmovny na návrh vlády. Podle jednacího řádu může být vyhlášen na určitou dobu. Při vyhlášeném stavu legislativní nouze může předseda Sněmovny rozhodnout na žádost vlády, že předložený vládní návrh zákona bude projednán ve zkráceném jednání. Procedura projednávání návrhu zákona ve zkráceném jednání nemá první čtení, předseda přikáže návrh přímo výboru a určí nepřekročitelnou lhůtu, do níž musí výbor předložit usnesení. Poté se koná rovnou druhé čtení návrhu zákona, přičemž může být upuštěno od obecné rozpravy, o čemž se usnese Sněmovna. Řečnická doba může být zkrácena na pět minut. Třetí čtení návrhu zákona se může konat bezprostředně po druhém čtení." Konec citace.

Co vede vládu k tomu, že se chce vyhnout standardnímu legislativnímu procesu a chce proces přijetí změny dotyčného zákona takovým způsobem urychlit? Odpověď hledejme v důvodově zprávě k danému zákonu. Cituji: "Z pohledu ústavnosti se jako optimální jeví přijmout zákonnou změnu s účinností do 50 dnů od konce měsíce, v němž růst cen dosáhl rozhodné úrovně, tedy do 22. března 2023, to je do termínu, do kterého by měl být vydán právní předpis o zvýšení důchodů v mimořádném termínu." Konec citace.

Další otázka zní, proč současná vláda nepřistoupila k avizovanému standardnímu legislativnímu procesu dříve, když již bylo jasné, že inflace bude tak vysoká a že mimořádná valorizace bude nezbytná? Navíc navrhovaný státní rozpočet na rok 2023, který si koalice schválila, nepočítal s mimořádnou valorizaci důchodů. Pokud vláda tvrdí, že nemohla takovou inflaci predikovat, potom se ptám, co dělaly mnohé analytické týmy, které pro vládu pracují, a nakolik jsou ve svých krátkodobých predikcích úspěšné? Jaké byly výstupy těchto simulací a predikcí, pokud byly vytvořeny, a proč nebyly zahrnuty do úvah při tvorbě státního rozpočtu tohoto roku? Napadá mne jenom jedno vysvětlení a to jsou prezidentské volby v lednu 2023, bylo to tady několikrát zmíněno, kdy by navrhované nepopulární kroky a jejich projednávání ve standardním legislativním procesu mohly ovlivnit výsledky těchto voleb v neprospěch zástupců vládních stran, potažmo exponentů jediného správného názoru.

Dále se ptám, či neplatí pořekadlo kozel zahradníkem, či ten, kdo svými kroky a opatřeními, či spíše neopatřeními, se podílel na vzniku vysoké inflace, nepřenáší-li svá pochybení na skupinu našich občanů, u které předpokládá nejmenší vůli se aktivně bránit a protestovat v situaci, kdy sociální důsledky uvedeného návrhu jsou pro řadu důchodců velmi tíživé a mnoho osob pobírajících důchod se v současnosti kvůli inflaci a růstu cen za energie, bydlení, potraviny, léky a zdravotní pomůcky dostává na hranici chudoby, či až za ni, či očekávání těch, kdo tvrdí, že trh vše srovná a samoregulace znovu vše stabilizuje tak, že nedojde k vážnějším ekonomickým otřesům a nerovnováhám, pod kterými údajně úpí velcí regulátoři cen energií a pohonných hmot, není poněkud nadnesené a nereálné. Pochopitelně otázka zní, jak se bude inflace vyvíjet dále, pokud bude trvat válka na Ukrajině a problémy globalizovaných trhů budou dále progradovat? Jaká budou další opatření vlády v oblasti důchodů, sociální politiky, plateb do fondů sociálního a zdravotního pojištění? Z logiky věci skutečně platí, že trh asi zafunguje, ale bezpochyby to bude dalším zvyšováním cen, a tedy i inflace. Konec tohoto fenoménu je zatím v nedohlednu a možné důsledky a predikce by měly zajímat nejenom vládu, ale i každého občana České republiky, kterého se budou bezpochyby týkat. Předpokládám, že nám budou postupně servírovány a nebude to nikterak chutná krmě.

Znemožněním projednávání navrhované právní úpravy Legislativní radou vlády je znemožněno zodpovědné posouzení zejména ústavnosti navrhované právní úpravy, pokud jde o nerespektování legitimního očekávání na straně důchodců týkajícího se výše zákonné stanovené valorizace jejich důchodů. Hodně z dnešních diskusí se bude věnovat tomu, jestli je vyhlášení legislativní nouze protiústavní, nebo ne. Nejsem právník. Ale i kdybych byl - znáte to přísloví? Dva právníci, tři názory. Dodnes to platí. Máme ústavní právníky, kteří podporují postoj vlády. Já to tady poctivě řeknu, že pan Jan Kysela, cituji, se vyjádřil: "V případě, že by k této valorizaci došlo v původní výši, tak se mi zdá, že se to dá považovat už za něco, co představuje závažnou hospodářskou škodu ve srovnání s tím, kdybychom se bavili třeba o řádu stovek milionů. Takže po mém soudu důvody pro legislativní nouzi dány jsou. Klíčové samozřejmě je, nakolik se dá výše, respektive dynamika inflace považovat za mimořádnou okolnost." Konec citace.

A potom jsou další názory, odvážnější, nebo názory odvážnějších ústavních soudců, kteří se zcela jasně a odvážně vyjádřili, že to, s čím vláda přišla, je jednoznačně protiústavní. Budu citovat pana Marka Antoše, který se vyjádřil na iRozhlasu 22. 2. 2023 - cituji: "Podle zákona je možné stav legislativní nouze vyhlásit za mimořádných okolností. Nejde tedy o stav, který byl jednoznačně dlouhodobě předvídatelný. Takže když nedělám nic a pak zareaguji až situací, kdy je potřeba reagovat rychle, tak mě to neopravňuje k tomu, abych použil ten mimořádný prostředek. Je to určitě nesystémový krok a říkám znova, myslím, že výrazně hrozí, že by takto přijatý zákon mohl Ústavní soud zrušit." Konec citace.

Když použijeme zdravý rozum, je každému jasné, že je nesmyslné obhajovat vyhlášení legislativní nouze tím, že by mohla státu vzniknout několikamiliardová hospodářská škoda. Obrovská díra v rozpočtu už vznikla v minulém roce, když si vláda prosadila rekordní schodek ve státním rozpočtu. A to někteří ústavní právníci mlčeli. Argumentovat nyní významnou hospodářskou ztrátou, že proto se musí zákon rychle přijmout ve stavu legislativní nouze, je tedy naprostý alibismus. Opět se nám otvírá tedy možnost použít již jednou zmíněné kozel zahradníkem.

Další významný argument blízký vládě vznesl ekonom Daniel Münich, člen NERVu, opět na webu iRozhlas, který řekl - cituji: "Každá další vláda bude muset přiškrtit nějaký ten parametr, v závorce mám nastavování výše důchodů, aby jí zbyly peníze na zdravotnictví, obranu a školství." Konec citace. A já dodávám: na vojenskou pomoc Ukrajině. Odhadované náklady na nákup jedné stíhačky F-35 jsou 2 miliardy korun. Máme mít dvě letky, to znamená 24 letadel, cirka nám to vychází na nějakých 50 miliard.

Pravda je taková, že jsou to pouze odhadované náklady, ta cena zatím nebyla stanovena. Náklady na provoz, to znamená náhradní díly, munice, výcvik pilotů, palivo - 12 miliard ročně. Náklady na úpravu letiště a technického zabezpečení - 10 miliard korun. Všechno odhadované náklady. Náklad na koupi moderních BVP švédské výroby - odhadováno 50 miliard korun. Vedle 10 miliard ze státního poslal český obranný průmysl Ukrajině zbraně a vybavení za dalších 30 miliard korun. Dohromady i s dary komerčních subjektů dostala Ukrajina podle premiéra 89 tanků, a to jsou oficiální údaje, není to nic tajného, 226 obrněných vozidel, 38 houfnic, obranný průmysl dodal také 33 salvových raketometů, posléze byla i dodávka půldruhého milionu kusů munice, z toho 60 000 raket. Poradce pro národní bezpečnost Úřadu vlády Tomáš Pojar uvedl, že zboží zhruba za 40 miliard korun na dodání stále čeká.

Opět zmíním pana Daniela Münicha, jeho zajímavou myšlenku, kdy budu citovat: "Jde o to, aby se co nejvíce lidí zapojilo do práce a odvádění pojistného, hlavně u mladších generací je k tomu velký prostor." Konec citace. Zamysleme se nad tím, co tím chtěl pan Münich říci. Já nechci vykopávat tu válečnou sekeru mezigeneračního sporu, já jsem o tom tady včera hovořil, že by to nebylo vhodné v této situaci, nicméně se nad tím zamysleme, jestli i tady není částečně zakopaný pes.

Institut legislativní nouze byl do ústavy přijat pro případy velmi výjimečných situací, které mohou nastat. Bylo to tady několikrát řečeno - válečný konflikt, neobsazení některých ústavních postů - ale nikoliv pro případy oprávněné valorizace důchodů. Žádám vládu, aby si nebrala jako rukojmí své rozpočtové neschopnosti starobní a invalidní důchodce, měla by je podpořit a neposlat do dluhové pasti.

Prezidentskou volbou skončilo období, kdy se vláda ještě pokoušela předstírat, že plní volební sliby. Vládní koalice dostala na Hrad svého koně a vzápětí nato vyhlásila stav legislativní nouze, aby mohla autoritářským způsobem prosadit zákony, které vyvolají odpor veřejnosti. Pokus protlačit snížení valorizace takzvanou legislativní nouzí totiž není nic jiného než bezostyšný podraz na voliče. Ještě před pár měsíci premiér Petr Fiala i ministr práce Marian Jurečka tvrdili, že se na valorizace sahat nebude. Jenže dříve, než proběhly prezidentské volby a důchodci hodili do volebních uren hlas pro kandidáta, kterého podpořila koalice SPOLU, došlo takříkajíc k malé nehodě. Voličům v lednu vznikl nárok na zvýšení důchodů.

Nechce se mi věřit, že se vláda rozhodla tuto patovou situaci řešit tak neobratným a dalo by se říct až brutálním způsobem - stavem legislativní nouze. Kde je slušnost, kterou tolik zdůrazňoval a zdůrazňuje pan premiér? Slušný není ten, kdo mluví uhlazenými slovy, to nestačí. Slušný je ten, kdo dodržuje pravidla hry a nedopouští se úskoků. Kolik předvolebních slibů už vláda porušila? Slib, který dala důchodcům, je pouze jedním z dlouhé řady slibů, které vyslovila plně si vědoma toho, že je nikdy nesplní. Vy, koaliční politici, ve volebních letech jste se vymezovali proti našemu hnutí SPD i hnutí ANO. Tvrdili jste, že jsme populističtí a neslušní, zatímco vy budete jiní, mnohem lepší. Co děláte teď? To není postup na samé hraně ústavnosti? Není to neslušnost a populismus? Chápu. Státní kasa je prázdná. Avšak pokud jste chtěli sáhnout na důchody, měli jste to udělat včas, nikoliv až ve chvíli, kdy lidem nárok vznikne a počítají s penězi, které jim v době turbulentní inflace pomůžou.

Pokud chcete snižovat důchody, budiž, je to vaše právo, ale nesmíte to dělat nepředvídatelně, ve stavu legislativní nouze, v ideovém chaosu a ze dne na den. Musíte včas lidem vzkázat, že má smysl spořit a že rodina má opět hodnotu a je důležité mít děti. Dát jim šanci, aby děti uživili. Místo toho vytváříte skupinu občanů, kteří navzdory tomu, že celý život poctivě pracovali, budou někteří z nich umírat v bídě, nebo dokonce na ulici, protože se pro ně bydlení stane luxusem. Co přijde dál? Jaký bude budoucí vzorec výpočtu valorizace důchodů, pokud bude inflace dále akcelerovat? Jaká bude nová koncepce důchodového systému? V kolika letech budou mít budoucí důchodci nárok na důchod, pokud vůbec? Jaké budou motivační prvky k tomu, aby lidé neodcházeli do předčasného důchodu, ale naopak pracovali co nejdéle, pokud budou schopní a zdraví? Jak chcete podpořit porodnost, pokud vůbec? Kdo z vaší vlády vystoupil a jasně řekl, že se blížíme demografické krizi a k velkým ekonomickým problémům v dohledné budoucnosti, i kdyby nebyly žádné jiné krize? Že pokud se nám nyní podaří zvýšit porodnost původního obyvatelstva, tak bychom mohli v budoucnu opět nastartovat obrat k lepším zítřkům našeho národa, naší kultury a populace? O tom je třeba vést celonárodní diskusi, nikoliv nařizovat a vše tlačit v co nejkratší zákonné lhůtě, a tím rozeštvávat už i tak atomizovanou a rozštěpenou společnost. A toto považuji za hlavní nebezpečí protlačování návrhu tohoto zákona v režimu legislativní nouze. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. A nyní s nyní se s přednostním právem přihlásil pan ministr Šalomoun. Pane ministře, prosím.

 

Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já bych tady ve stručnosti asi zareagoval na nějaké společné jmenovatele, které jsem zde zaslechl, a v podstatě se budu asi výhradně věnovat tomu společnému jmenovateli, že je vláda liknavá a díky této liknavosti že to v zásadě hendikepuje vládu v tom, aby využívala nebo iniciovala tady tuhle zrychlenou proceduru. Objevilo se to tady vlastně ve vystoupení mých předřečníků, kdy pan poslanec Koten uváděl, že je tady jakési subjektivní zaváhání na straně vlády, paní poslankyně Maříková, že vláda zaspala a že si za to vláda může sama. Pan poslanec Kettner říkal, že k nějakému řešení mělo dojít, ale nedošlo. Pan poslanec Síla, že vláda nedělala nic, aby vlastně využití toho institutu legislativní nouze předešla, že ji to vlastně neopravňuje iniciovat tuto proceduru. Pan poslanec Zlínský potom uváděl i citaci Marka Antoše - zde jenom malá oprava: Marek Antoš není ústavní soudce, je to ústavní právník, to ano - který vlastně se měl vyjádřit nějak v tom smyslu, že když vláda nedělala nic, pak vlastně nemůže iniciovat tuto zrychlenou proceduru.

Já si myslím, že to tak není. A ten důvod, proč si to myslím, vlastně vyplývá ze dvou nálezů Ústavního soudu, které se týkaly přijímání pandemického zákona, jednak pandemického zákona toho původního, pak vlastně i té novely, kterou už přijímala tato Sněmovna. A když se původně přijímal pandemický zákon, tak vládla Babišova vláda a tehdejší ministr zdravotnictví, tuším, že to byl Adam Vojtěch, ten zákon vlastně nachystal. On byl v Poslanecké sněmovně, ležel tu několik měsíců, možná dokonce rok, a jak probíhala pandemie, tak Babišova vláda ji manažerovala způsobem opakování nouzových stavů, až jednou se to vlastně zaseklo a bylo potřeba pandemický zákon přijmout velmi rychle, a proto byl potom v tom stavu legislativní nouze předložen.

A skupina senátorů, která to později napadala u Ústavního soudu, tak vlastně namítala tuto proceduru, že vlastně není možné využít ten stav legislativní nouze na přijetí zákona, že se tím vlastně jenom zkracuje ta procedura u přijetí návrhů, které už v té Sněmovně několik měsíců leží. Nicméně pro Ústavní soud toto vlastně nebyla dostatečná argumentace pro to, aby využil své derogační oprávnění, aby to na základě toho zrušil.

A pak obdobná argumentace vlastně se zde objevila při přijímání té novely, kdy vlastně nynější opozice potom v ústavní stížnosti 41 poslanců hnutí ANO, možná jich bylo víc, tak argumentovali tím, že přece vláda moc dobře věděla, že účinnost pandemického zákona je omezená na konec února, takže bylo vhodnější ten zákon, který posouval tu účinnost a ještě tam doplňoval nějaké věci, předložit mnohem dříve, a také to neudělala a že ji to neopravňuje vlastně využít tu zkrácenou proceduru. Nicméně Ústavní soud vlastně ve svém nálezu Pl ÚS 7/22 to potom vlastně shrnul poměrně lapidárně. Já si z toho dovolím ten odstavec ocitovat.

Cituji: Ústavní soud již ve věci sp. zn. Pl. ÚS 7/22 - to je ten původní pandemický zákon, který byl napaden tou skupinou senátorů - konstatoval, že potřeba zkráceného projednání návrhu zákona může vyvstat až později, během času. Dále uvedl, že takový důvod může při splnění ostatních parametrů ústavní konformity založit i liknavost či nesprávný postup vlády nebo jiného orgánu veřejné moci. Nelze totiž a priori odepřít využití tohoto prostředku v situaci, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody, jen proto, že neprojednání zákona v běžné zákonodárné proceduře bylo zapříčiněno liknavostí, politickou neochotou či jiným, byť i zaviněným důvodem. Proto minimálně hypotetická možnost legitimního využití zjednodušujících legislativních mechanismů musí být při respektování ústavních kautel zachována vždy, nehledě na skutečnost, zda jejich využití mohlo být předejito.

Takže tolik vlastně k těm výtkám, ať už vláda byla liknavá, nebo nebyla liknavá. A i kdyby liknavá byla, tak ji to vlastně nevyřazuje z možnosti iniciovat tuto proceduru.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku, ke které se přihlásil pan poslanec Mašek. Pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych chtěl na pana ministra Šalomouna zareagovat v tom smyslu, že porovnáváme neporovnatelné. Období řešení pandemie covidu, které jsme si tady asi i komplikovali v Poslanecké sněmovně, se zpětně ukazuje, že prostě mělo řešení. To řešení tady bylo od roku 2000, kdy byly přijaty krizové zákony a byl pojmenován nouzový stav. A ten nouzový stav dokázal tu situaci dobře řešit, což se ukázalo i s těmi slepými uličkami těch pandemických zákonů, kterými jsme si to tady v té Sněmovně mimochodem velmi komplikovali. Takže já bych nechtěl tu krizovou situaci nějakým způsobem porovnávat, tu pandemickou situaci se současnou situací, kdy hovoříme o tom, že bychom měli ze zákona valorizovat důchody, a porovnávat tyto dvě věci mi připadá nepřístojné, anebo není to porovnatelné. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Tak děkuji za dodržení času. A nyní další faktické poznámky. Omlouvám se, pane ministře, přihlaste se elektronicky. Aha. Tak vydržte, já vás budu evidovat. Teď je přihlášen pan poslanec Ryba, pak pan poslanec Cogan a pak jdete na řadu vy. Děkuji. Tak, pan poslanec Ryba. Prosím.

 

Poslanec Drahoslav Ryba: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych chtěl taktéž reagovat na pana ministra Šalomouna, byť nejsem právník, ale nicméně bych tady chtěl citovat jiný nález Ústavního soudu, na který se odvoláváte i ve svém odůvodnění vyhlášení stavu, který teda projednáváme. S tím, že bod 80 nálezu Ústavního soudu 55/10 z 1. března říká, že ústavní pořádek explicitně připouští možnost projednat vládní návrh zákona ve zkráceném jednání pouze na základě čl. 8 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, a to v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu.

Protože mám jen dvě minuty, přeskočím velkou část, ale ta se týká toho, kdy je možné vyhlásit legislativní stav nouze mimo to, co jsem četl, a to je pouze: V demokratickém právním státě využití institutu legislativní nouze je možné jen za předpokladu širokého konsenzu v parlamentu, aklamace, případně alespoň taková většina, která je srovnatelná s většinou vyžadovanou k přijetí ústavního zákona. V opačných, nebo pokud se nedodrží tyto podmínky, tak tento stav legislativní nouze vyhlásit nelze. To je z nálezu Ústavního soudu číslo 55/10 z 1. března 2011, na který tedy se odvoláváte vy a tvrdíte, že tento nález Ústavního soudu je splněn. Já si to tedy opravdu, pane ministře, nemyslím. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. A dále s přihláškou je pan poslanec Cogan a následuje faktická poznámka pana ministra. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Josef Cogan: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já vzhledem k tomu, že potvrzení trvání stavu legislativní nouze nám tady trvá od včerejší 10. hodiny, už vlastně včetně těch dvou pauz 22 hodin, přičemž to jednání tady na sále je 18 hodin, tak bych si dovolil dle jednacího řádu § 59 odst. 2 navrhnout, že poslanec může v projednávané věci vystoupit nejvýše dvakrát. Zároveň navrhuju i omezit řečnickou dobu na dobu 5 minut podle § 99 odst. 7. Myslím, že za těch 18 hodin se to tady probralo už velmi podrobně a velmi často se to i opakuje, a myslím, že ty argumenty určitě bude možné dále, pokud budou nějaké nové, přinést právě v tento čas, který jednoznačně umožňuje i jednací řád. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Já tedy zagonguji. (Poslanec Juchelka mimo mikrofon: Můžu, Klárko, s přednostním právem?) Ano. S přednostním právem pan poslanec Juchelka, který zastupuje předsedkyni klubu hnutí ANO. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já děkuji moc. Pokud jsem dobře poslouchal pana předsedu klubu Cogana, vaším prostřednictvím, tak řekl, že to je § 55 odstavec 2, ale tady odstavec 2 žádný není. 59 odstavec 2? Výborně. Tak jsem se přehlédl. Mám samozřejmě procedurální protinávrh, že bych chtěl, aby tedy ten čas byl dvakrát 30 minut. Děkuji moc.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Tak děkuji. Ano. (K řečništi přichází jeden z poslanců.) Ale teď pouze přednostní práva. Omlouvám se. Teď bohužel nemohu vám dát, protože s faktickými poznámkami jsou tady přihlášeni ještě další kolegové.

Já bych chtěla přerušit jednání sněmovny na 5 minut a potřebovala bych si pozvat předsedy poslaneckých klubů, protože § 99 umožňuje přerušení jednání na 5 minut pouze ve druhém čtení a my nejsme ve druhém čtení. Mohla bych na 5 minut prosím přerušit tu schůzi? Já přerušuji jednání schůze na 5 minut, nejsme ve druhém čtení, a prosím, abychom se tady u mě sešli. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno v 8.08 hodin.)

(Místopředsedkyně Sněmovny Dostálová oznámila, že přestávku prodlužuje do 8.15 hodin. Jednání pokračovalo v 8.15 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Děkuji ctěné Sněmovně za strpení, ale skutečně jsme si tady museli rozebrat § 99 odst. 7 jednacího řádu. Já bych chtěla poděkovat legislativě Sněmovny, která přinesla stanovisko, které vydala již 1. února 2022. Legislativní odbor dospěl k názoru, že výkladově je možné omezit řečnickou dobu i pro rozpravu k potvrzení stavu legislativní nouze. Mám to tady pro všechny přítomné písemně, pokud by se na to chtěli podívat.

Nyní tedy přistoupíme - já znovu zagonguji, protože byla přestávka - k hlasování. Máme zde protinávrh pana poslance Juchelky, aby se... Ano, vnímám žádost o odhlášení, tak vás všechny odhlašuji a prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami.

 

Pan poslanec Juchelka navrhuje jako protinávrh, aby se řečnická doba projednávání stavu legislativní nouze omezila na dvakrát 30 minut.

Já tedy zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 3, přihlášeno 135 poslankyň a poslanců, pro 41, proti 73. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní je tady návrh pana předsedy Cogana, aby se řečnická doba omezila na dvakrát pět minut.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 4, přihlášeno 136 poslanců a poslankyň, pro 94, proti 42. Návrh byl přijat.

 

S přednostním právem se hlásí pan poslanec Juchelka. Pane poslanče, prosím. (Není zapnut mikrofon.) Pardon.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já moc děkuji, paní předsedající. Teď jsme si odhlasovali něco, co dle mého názoru opět válcuje opozici. Já jenom chci říct jednu věc. My ještě nemáme otevřený bod, chci, aby to tady zaznělo, a když není otevřený bod, tak dle mého názoru podle jednacího řádu se nesmí hlasovat o zkrácení lhůt na to, aby si tady mohli poslanci, kteří jsou řádně zvoleni demokratickými volbami, říkat své názory. Je nás tam přihlášeno ještě 61 v tuto chvíli, těm dalším jste omezili jejich práva na to, jakým způsobem mají vystupovat, jak dlouho, někteří tady řeční sedm hodin, někteří budou řečnit jenom pět minut. Bohužel musím říct vůči této vládní koalici, že opět potvrzuje to, že válcuje opozici, není schopna komunikovat, není schopna se domlouvat, dělá tady protiprávně nejen ve stavu legislativní nouze, ale i retroaktivně zákon, snaží se jednoduše ohnout demokracii v České republice. (Potlesk, poslanci tlučou do lavic.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Jestli dovolíte, budeme pokračovat. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Ryba, pokud to tedy nebyl omyl v přihlášení. Pane poslanče... Ne, tak vás odmazávám. Budeme tedy pokračovat v obecné rozpravě a hlásí se paní poslankyně Pošarová. Paní poslankyně, jedete dvakrát pět minut nebo budete ještě...? Dvakrát pět minut, dobře. Děkuji.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dobrý den, krásné ráno. (V sále je velmi hlučno.) Jedním z nejdůležitějších pramenů a podkladů pro naše dnešní jednání je nález Ústavního soudu z 1. března 2011, který má úzký vztah jak k otázce použití institutu stavu legislativní nouze... Můžu poprosit o klid?

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Omlouvám se moc a poprosila bych Sněmovnu o klid, nebo prosím přesuňte své hovory mimo jednací sál. Paní poslankyně, ještě chviličku vydržte, já vám samozřejmě ten čas natáhnu... Tak prosím, můžete pokračovat.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Jedním z dnešního jednání je nález Ústavního soudu z 1. března 2011, který má úzký vztah jak k otázce použití institutu stavu legislativní nouze jako takové, tak i v souvislosti s jeho propojením na změny zákonů v sociální oblasti. Tento nález se týká projednávání zákonů ve stavu legislativní nouze. Konkrétně šlo tehdy o ústavní stížnost skupiny poslanců na zrušení zákona, kterým se měnily některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Tedy šlo o návrh ze strany podobně asociální vlády, jako je ta současná. Ostatně tři současné vládní strany byly součástí vlády i tehdy, ODS, TOP 09, STAN. Ústavní soud tehdy tento zákon zrušil. Podstatou námitek navrhovatelů tenkrát bylo, že napadený zákon nebyl přijat ústavně předepsaným způsobem. Zejména se mělo jednat o zneužití institutu legislativní nouze.

Při obecném vymezení základních principů a hodnot ovládajících legislativní proces je vhodné vycházet z judikatury Ústavního soudu. Za základní princip lze označit přítomnost veřejné kontradiktorní parlamentní debaty, v níž zúčastnění dostali příležitost se s projednávanou materií podrobně seznámit a informovaně se k ní vyjádřit. Náležitým je jen takový proces, který umožňuje otevřenou diskusi mezi zastánci konkurenčních názorů, včetně názorů menšinových. To říká nález Ústavního soudu.

Za nezbytný minimální požadavek vyplývající z Ústavy České republiky lze považovat i reálnou možnost opozice připravit a předložit k vládním návrhům zákonů své pozměňovací návrhy. Jen tak může opozice dostát svým funkcím v demokratickém politickém systému. To mimochodem v případě dnes projednávaného návrhu také není příliš naplněno.

Stav legislativní nouze je zásahem do ústavních práv sněmovní menšiny. Takový zásah je tudíž ústavně možný jen tehdy, je-li zároveň vhodný, potřebný a přiměřený. Dle judikátu Ústavního soudu lze usuzovat, že tento orgán chápe rozhodnutí o legislativní nouzi do značné míry jako rozhodnutí politické, varuje však před jeho využíváním jako nástroje ke krácení práv sněmovní menšiny. Přičemž i tehdy v onom roce 2011 šlo ze strany vlády o argumentaci se snahou zabránit velkým hospodářským škodám, tentokrát v objemu 24 miliard. Důležitým argumentem tehdejší opozice bylo i to, že vláda měla k dispozici alternativní postup ke stavu legislativní nouze. Především mohla zamýšlený návrh zákona předložit mnohem dříve.

Zatímco míra rizika vzniku značných hospodářských škod je sporná, míra okleštění svobody parlamentní rozpravy a práv poslanců je nesporná ve stavu legislativní nouze, která umožňuje schválení návrhu zákona v Poslanecké sněmovně klidně i během jediného dne. Poslanec nemůže řádně návrh zákona prostudovat a fundovaně se k němu vyjádřit. Nemá čas na přípravu pozměňovacích návrhů. Nemůže konzultacemi s odborníky získat přesnější znalost o obsahu návrhu zákona a o jeho rozmanitých dopadech a rovněž tak nemůže na parlamentní půdě dostatečně zprostředkovat názory svých voličů a legitimních zájmových skupin, které mohou být na parlamentní půdě slyšeny jedině prostřednictvím poslanců. Kromě krácení práv poslance jsou krácena i práva občanů vyslechnout v adekvátní šíři argumenty pro a proti předloženému návrhu zákona, kdy dochází k omezení a k zúžení zákonného rozsahu sociálních práv a legitimního očekávání důchodců. Dle Ústavy České republiky lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Z uvedeného ustanovení plyne, že ani Poslanecká sněmovna při přijímání zákonů nemůže postupovat libovolně, nýbrž je vázaná právem a ústavním pořádkem.

Ústavní soud opakovaně vyložil zásady, pro které je respekt k procesním procedurálním pravidlům nezbytný - cituji: "Jen v procesně bezchybném procesu (ústavně souladném řízení) lze dospět k zákonnému a ústavně souladnému výsledku (rozhodnutí), a proto procesní čistotě rozhodovacího procesu je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost a poskytnout jí důraznou ochranu." Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje nutnost dodržování pravidel legislativního procesu, neboť elementárním požadavkem i jen formálně chápaného právního státu je vyloučení libovůle z rozhodování orgánů veřejné moci, kdy nedodržení pravidel může vést nejen ke zpochybnění legitimity přijatého rozhodnutí, nýbrž i jeho legality, což mnohdy skutečně vedlo ke zrušení napadených ustanovení zákona, a to pro rozpor procedury jejich přijetí s ústavními zásadami demokratického právního státu.

Ústavní soud opakovaně označil za základní princip parlamentního rozhodování i princip pluralismu, který dovodil z principu svobodné soutěže politických sil, čl. 22 Listiny základních práv a svobod, a který jako charakteristika a znak každé svobodné společnosti tvoří jednu z podstatných náležitostí demokratického právního státu. Cituji: "Adresáti právních norem mají nepochybně právo legitimně očekávat, že případné omezení jejich základních práv provedená zákonem jsou výsledkem diskursu vedeného napříč politickým spektrem, a to diskursu, v němž všichni zúčastnění dostali příležitost se s projednávanou materií podrobně seznámit a informovaně se k ní vyjádřit. Náležitý je takový proces, který umožňuje otevřenou diskusi mezi zastánci konkurenčních názorů, včetně názorů menšinových." Konec citace.

Zástupcům parlamentní opozice, která bývá složena ze zástupců politických stran zastoupených v Parlamentu, na výkonu vládní moci se však přímo nepodílejí a co do počtu zpravidla se ocitají v početní menšině, musí být s ohledem na ústavně garantovaný princip ochrany menšin umožněn v rámci legislativních procedur nerušený výkon jejich ústavně garantovaných práv a nesmí jim být libovolně znemožněno plnit pro demokracii nezastupitelné funkce parlamentní opozice. Mezi nejzákladnější práva parlamentní opozice anebo jejích jednotlivých členů, která by měla být v demokratickém právním státě ústavně garantovaná, lze zařadit zejména práva zaručující parlamentní menšině účast na parlamentních procedurách, práva umožňující parlamentní opozici výkon dozoru a kontrolu vládnoucí většiny i vlády samotné. Dále se jedná o práva umožňující parlamentní opozici blokovat či oddalovat rozhodnutí přijímaná většinou, jakož i o práva umožňující opozici domáhat se ústavního přezkumu většinou přijatých rozhodnutí. Míra a úroveň úpravy těchto práv parlamentní opozice v daném systému, jakož i šíře prostoru, v němž je parlamentní opozici umožněno plnit její nezastupitelné funkce, jsou nejen známkou úrovně politické a parlamentní kultury dané společnosti, nýbrž vyjadřují i stupeň demokratičnosti daného politického systému.

Jednou z nezbytných podmínek dostatečné právní úpravy zmíněných práv a oprávnění parlamentní opozice či menšin by měl být v každém případě požadavek, aby tato práva byla upravena tak, že vládnoucí většině znemožní rušit je či zásadním způsobem měnit pouze na základě vlastního uvážení, anebo jí alespoň zabrání v tom, aby tak činila bez dostatečného časového odstupu od nástupu k moci. I na evropské a mezinárodní úrovni - například evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech - jsou práva parlamentní opozice chráněna skrze ochranu základních a politických práv příslušníků parlamentních menšin. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. A mám tu s faktickou poznámkou přihlášenou paní poslankyni Ožanovou. Paní poslankyně, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážení dva členové vlády. Ano, já vidím i vás, pane ministře. Navážu na kolegyni Pošarovou, protože mluvila o právech parlamentní opozice, a já jí děkuji, protože se mi dobře na ni bude navazovat vzhledem k tomu, čeho jsme byli před chvilkou svědky. Omezení rozpravy k legislativnímu stavu nouze. Promiňte, kolegové, kolegyně, to jsem neočekávala. Navíc na pouhých dvakrát pět minut. Víte, vy máte extrémní množství přednostních práv, protože jak jste se rozdělili i na ty vaše pidi kluby, tak vlastně kdekdo má přednostní práva. My jich máme pár. A potom my, v uvozovkách, řadoví poslanci máme pouhých dvakrát pět minut. Já si svůj projev, který mám připraveny na pouhých 20 minut, můžu si s ním, nevím, co si s ním mám udělat, jak ho mám zkrátit, takže zkracovat ho nebudu, ale budu muset zde vystupovat s faktickými poznámkami, protože mi znemožníte, abych řekla to, co jsem si připravila. Notabene já ty svoje projevy mám tak udělány, že jsem od nikoho nic neopisovala, nemám tam nic z legislativy, nemám tam nic z nálezu Ústavního soudu, mám tam skutečně věci, které mám mít, ale mé právo opozičního politika řádně se vyjádřit k věci vlastními slovy mi upíráte tím, že schválíte u legislativního stavu nouze, nikoliv u bodu, omezení rozpravy na dvakrát pět minut.

Vážení kolegové a kolegyně, opravdu nemyslela jsem si, že jste tak nedemokratická pětikoalice. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji. Přeji krásné dobré ráno, kolegyně, kolegové, budeme pokračovat ve faktických poznámkách. Přihlásil se pan... vlastně pardon, pan ministr má přednost. Jenom upozorňuji, že pan ministr se nehlásí kartičkou, protože ji nemá, není poslancem. Každopádně zde byl takový úzus i v minulém období, že ministr, který nebyl poslancem, měl a vystupoval s faktickými poznámkami. Ano, hlásil se, už při předání schůze to bylo avizováno.

Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun Děkuji. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já jenom takovou glosu na vystoupení paní poslankyně Pošarové. Vlastně uváděla, že poslanec nemůže návrh zákona řádně prostudovat a připravit pozměňující návrhy. Chápu, že v té zkrácené proceduře je to prostě těžší, ale i tak je potřeba to vyhodnotit prizmatem opravdu té materie, která se projednává, a já mám za to, že opravdu ta projednávaná materie zase není nějak extra složitá. Kdybych to měl srovnat třeba jako s pandemickým zákonem, kde byla poměrně komplexní úprava s různými konsekvencemi, tak tady si myslím, že všichni víte, co se stane, když ten návrh projde, i co se stane, když ten návrh neprojde. On není nijak prostě obsáhlý. A mám za to, že na tu diskusi připraveni jste a že jste schopni připravit ty pozměňovací návrhy, a myslím si, že se jich sešlo už několik málo přes 100, možná i víc, takže myslím si, že tohoto práva jako opozice využíváte.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní přichází konečně na řadu pan poslanec Brázdil, připraví se paní poslankyně Ožanová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Já bych chtěl reagovat na to, co se taky stalo před chvilkou. Víte, na základě takového papírku, který nemá ani razítko, který obsahuje podpis, je to oxeroxovaný papír, kde je nějaký Petr, a pak to není čitelné ani. A tam se píše, v tomto papírku, nějaké stanovisko. Prosím vás, co to je stanovisko? Proč bereme nějaké stanovisko? My máme tolik stanovisek, a podle něho nereagujeme. A tady nějaký Petr říká, že on se domnívá, píše. A ještě nepíše, že on se domnívá, my se domníváme. Kdo my se domníváme? Co to je za papír? Jak to, že jsme poslechli papír proti tomu, co je dané v zákoně, tedy v zákoně o jednacím řádu?

Mně to hlava nebere. Já nejsem právník, ale přece jenom kdyby takhle se postupovalo ve zdravotnictví, že vám nějaký někdo donesl oxeroxovaný papír bez razítka, dokonce tam píše Petr a dál nečitelně, a je to jakýsi papír... Cár papíru! To nemá fakt jako, a my podle toho rozhodneme. My ne, my jsme byli proti, ale vy jste rozhodli. Není to přece... Ti soudcové, jestli to jednou teď sledujou, tak si prosím vás... potom si to nějak... přeberte si to v té hlavě, až budete rozhodovat, jestli na základě takového papíru vůbec, jestli to není šaškárna tady.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí paní poslankyně Ožanová s faktickou poznámkou a připraví se pan poslanec Feranec.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážená paní předsedající, vážení tři členové vlády, děkuji. Už se počet zvýšil. Musím reagovat na pana ministra, který říkal prizmatem materie, která se projednává. Já s ním plně souhlasím. O tom, že je vysoká inflace, už se vědělo v minulém roce. A prizmatem materie, která se projednává, není důvod legislativního stavu nouze, protože návrh mohl být předložen dříve.

Také tam bylo řečeno o té přípravě. Pane ministře, vás můžu přímo oslovovat, to je výjimka, na rozdíl od kolegů poslanců, já jsem se musela připravovat už dříve, protože dřív než mi přišla pozvánka na schůzi, tak už jsem se z novin a televize dozvěděla, kdy ta schůze bude svolána. To znamená, mohli jste ji teoreticky svolat i dřív, protože už jste dlouhou dobu věděli dopředu, na který termíny svoláte, na který termín ji tedy, pardon, ne svoláte vy, ale svolá předsedkyně Sněmovny. Já už jsem si delší dobu dopředu začala měnit program, protože jsem si četla v tisku - hergot, my máme sněmovnu? Já jsem si říkala, že o tom nevím, ale pro jistotu jsem si změnila program na tento týden. Takže ano, teoreticky jsem měla možnost se připravit, protože média mě na rozdíl od mojí předsedkyně Sněmovny informovala dříve o tom, kdy se tato sněmovna bude konat. Takže souhlasím s vámi, prizmatem materie, která se projednává, jsme to mohli projednávat již dříve v řádném legislativním procesu. Děkuji vám, pane ministře.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou vystoupí pan poslanec Feranec, připraví se pan poslanec Brabec. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, paní předsedající. Vážení členové vlády, dámy a pánové, já budu reagovat na vystoupení pana ministra pro legislativu. Pane ministře, jste ministr pro legislativu a je smutné, je skutečně smutné, že se z vás této chvilky stává ministr pro ohýbání legislativy. To je skutečně, jako skutečně fakt velmi smutné. O čem je celý tento příběh tohoto zákona? Přece víme, že koalice znectila, zneužila jednací řád, legislativní stav nouze, mimořádné okolnosti. Inflace je pro vás mimořádná okolnost, když už funguje rok. Něco mimořádného se stalo. Takže vy zneužíváte stav legislativní nouze, víte, že porušujete, nebo že porušením toho zákona, ten princip, že dopustíte retroaktivitu. A navíc ještě říkáte, a vyvoláváte v tomto smyslu nenávist ve společnosti, že tím, že důchodci dostanou přidáno podle zákona, že tím se působí hospodářská škoda. Za chvilku budete říkat, že nám důchodci ujídají ze společného koláče? Jako já se jenom ptám, kam, kam to spějeme?

A vrcholem toho všeho je, že jste tak zbabělí a schválíte omezení doby pro řečníky, abychom vám nemohli oponovat! (Hovoří velmi hlasitě.) Tak alespoň se postavte otevřeně v nějaké diskusi, ať můžeme o tom mluvit! Ale zbaběle zkrátíte řečnickou dobu. Víte, že porušujete zákon? Víte to dobře, právníci, to přece vědí. A ještě navíc jste zbabělí! (Předsedající: Čas.) Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času, pane poslanče. Nyní s faktickou vystoupí pan poslanec Brabec a poté poprosím paní místopředsedkyni, aby mě vystřídala, hlásím se k faktické. Prosím.

 

Poslanec Richard Brabec: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. No, vládní koalice se zjevně řídí heslem když do pekla, tak na pořádné kobyle, v tomto případě tedy na rychlé kobyle. A jestliže si není jistá tou materií, o které hovořil i pan ministr Šalomoun, tak zjevně došla k názoru, že pak už je jedno, jestli ohne i tu proceduru, protože pokud tedy se Ústavní soud rozhodne to shodit, tak samozřejmě vy nám tím jen a je nahráváte, ale zjevně už je vám to jedno.

Já si na rozdíl od pana ministra, na něj navazuji, nemyslím, že to je tak úplně jednoduchá materie, koneckonců, kdyby byla jednoduchá, tak bychom se tady o tom asi nebavili velmi věcně v řadě těch vystoupení, o tom, jaké jsou důvody a nejsou důvody vyhlášení legislativního stavu nouze a jestli skutečně ty důvody, které tam jsou jasně stanoveny, byly splněny. My si myslíme, že nebyly splněny, a myslím, že k tomu tady padla včera a dnes by padala celá řada zcela jasných argumentů, které lze těžko vtěsnat do dvakrát pěti minut. Takže znovu, já si myslím, že to ohýbáte. My máme jiný výklad § 99 odst. 7, určitě tady o tom kolegové, kolegyně budou mluvit, a já si myslím, že je ostudné to takhle válcovat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. A dále s faktickou poznámkou je přihlášena paní místopředsedkyně Kovářová. Proto jsme se na malý okamžik vyměnili při řízení schůze. Paní místopředsedkyně, prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za slovo. Já jenom krátce bych vysvětlila původ tohoto papíru, a nejenom tedy - a autora - nejenom pro pana poslance Brázdila. V podstatě zde ve Sněmovně postupujeme podle toho, že máme jednací řád, který je jakousi malinkou knížečkou. K tomu je k dispozici komentář, o čemž svědčí... je to první komentář po sto letech. Není to obvyklé, ale zaplať pánbůh, že ho máme k dispozici. Tam také je možno nahlédnout a podívat se na právní, různé právní názory a zvyklosti. Poté, pokud jsme v koncích, tak - pane poslanče Brázdile, já se omlouvám, já jenom bych vám chtěla vysvětlit původ toho papíru v dobrém tedy, v dobrém. A v podstatě, když jsme trošku v koncích, tak se obracíme na legislativní odbor, jehož ředitelem je Petr Kymlička, který zde jako právník pracuje téměř 30 let, a ptáme se na jeho právní názor. O tom, jestli jak v komentáři nebo v podobě těchto názorů právních a stanovisek, pokud někdo chce znát skutečně, jak to je, rozhoduje o tom Ústavní soud. Takže toliko jenom krátce, abychom věděli, jakým způsobem se k nám takovéto dokumenty dostávají.

Já musím osobně říci, že jsem za ně vděčná, i když samozřejmě někdy skutečně člověk tu konečnou odpověď, nebo tu nejsprávnější odpověď nedostává, ale přece jenom jednací řád je nějaká právní materie, která vrtá hlavou mnoha právníkům, nejenom těm ústavním. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Brázdil. Pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Brázdil: Tak děkuji za vysvětlení. Vy jste vlastně teď přesně popsala, může to vykládat jenom soud, ne ten pan Petr. A ten pan Petr vytvořil papír. Já jenom bych chtěl poprosit, nemůžu žádat o nějakou přestávku, ale bylo by možné alespoň tento, podle kterého jsme rozhodovali, ho namnožit, někde ho, předat nám ho, protože myslím si, že ten papír je docela důležitý. On totiž ten pan Petr se v tom jenom domnívá. On se jenom domnívá, a my na základě jeho domněnek jsme hlasovali. To není žádná sranda, to vlastně takový papír já vytvořím taky, věřte mi. Jestli jsem, vy jste to neviděli, ten papír je, to je velmi jednoduché, to je na xeroxu, tam je ten podpis vlastně ne autentický, není to originální podpis. Takových papírů tady se vytvoří hodně. Čili já bych jenom chtěl, jestli je možné nějakým způsobem to teď okopírovat, aby se to založilo, aby následně potom... A vy jste to přesně řekla, paní místopředsedkyně, vy jste řekla, že vlastně to může vykládat jenom soud, ne ten pan Petr, který se domnívá. Já mám domněnek, víte, kdybych vám teď vykládal o svých domněnkách, tak se z toho toto. Ale přece ani ten pán nemůže reagovat na základě domněnek. (K pravé straně sálu:) Vy na mě ukazujete, že su švihlý. Víte, jak je to, ten pán, který se domnívá, my podle něho nějakým způsobem se chováme. To je fakt jako za hranou. Jestli takhle to chcete dál dělat, jestli takhle chcete prosazovat, svalovat legislativní nouzi, potom se chovat k lidem. Oni se nám budou smát, lidé se smějí, co to tam, podle čeho jednáte? Podle nějakého Petra? A proč ne podle Radka? A proč ne podle Franty? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Tak to byl pan poslanec Brázdil. Nyní s faktickou paní poslankyně Ožanová, připraví se pan poslanec Okleštěk. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, paní předsedající, děkuji i členům vlády, jejíž počty se výrazně zvýšily od doby, co jsem naposledy mluvila, vítám i pana premiéra. Já jsem si dělala poznámky, abych opravdu reagovala na své předřečníky.

Připomínám, že paní Pošarová mluvila o dodržování pravidel legislativního procesu a kolega Feranec to trefně zhodnotil: zbaběle porušují zákon.

Potom když jsem poslouchala paní místopředsedkyni Sněmovny Kovářovou o tom, když jsme byli školeni, já si myslím, že to udělala velmi jemně a slušně, nicméně je dobré si připomenout, že poslanci, a i kolega Brázdil, se mají oslovovat prostřednictvím předsedajícího. Takže poprosím příště představitele Sněmovny, aby i oni nás oslovovali prostřednictvím předsedajícího. Tam také zaznělo od paní Kovářové, prostřednictvím paní předsedající Kovářové, že rozhoduje Ústavní soud. Ano, já předpokládám, že bude rozhodovat.

Také se domnívám, že když chcete uvádět různá stanoviska legislativních právníků, možná by bylo dobré si přečíst ještě předtím tu judikaturu toho Ústavního soudu. A možná, že kdybyste si ji četli, tak zde dneska nejsme. Nebo jsme, ale neřešíme legislativní stav nouze. Jestli jste si všimli, většina našich příspěvků se skutečně týká legislativního stavu nouze, samozřejmě i té materie, kterou projednáváme, ale promiňte, za mě to zneužívání legislativního stavu nouze je prostě velkým problémem. To, že máte jiný názor, jak vyřešit důchody, ano, stane se, máme různé názory, budeme o tom diskutovat, ale zneužití legislativního stavu nouze je podle mě přes čáru! (Předsedající: Čas.) A omezení naší jednací doby ještě víc!

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí pan poslanec Okleštěk, připraví se pan poslanec Juchelka s faktickými poznámkami. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, členové vlády - už se nám to tady pěkně zaplňuje. Já jsem velice smutný z toho, jakým způsobem přistupuje koalice k opozici. V limitaci vystoupení mám také velké štěstí, že vždycky se naproti mně na mě usmívá pan docent Svoboda, takže proto jsem velice rád, že mohu tady řečnit. Já vás zdravím, prostřednictvím paní předsedající, a chtěl bych říct, že kolega Feranec byl rozhořčen z vystoupení pana ministra Šalomouna. Já si myslím, že on plní svou úlohu, a plní velice dobře, protože je to právník, ohýbá paragrafy, tak jak je to potřeba. Ten paragraf má tu symboliku takovou, aby se s ní dalo pracovat.

Ale co mě mrzí a uráží, že tady pobíhá mlsný pes pan ministr Síkela a vykřikuje na řečnící. To se mi vůbec nelíbí, a vyzývám vás, pane ministře, abyste to nedělal. Protože když tady byli moji předchůdci, tak vy jste tady jenom křičel na ně a pobíhal. Prosím, nedělejte to, není to důstojné ani tohoto institutu, ani vás zatím. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Juchelka, připraví se pan poslanec Mašek. A jenom se omlouvám, poprosila bych paní místopředsedkyni, zda by mě poté mohla přijít vystřídat. Děkuji. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Je také moc děkuji. No já budu reagovat na vás totiž, paní místopředsedkyně, když jste tady říkala o tom, jakým způsobem se tedy zkrátily ty lhůty v rozpravě pro jednotlivé poslance dvakrát pět minut, že to rozhodne Ústavní soud. Myslím si, že to je ta hlavní politika této vlády. Takže my tady jsme v potvrzení trvání stavu legislativní nouze, my říkáme, že to je ohnutí stavu legislativní nouze toho celého institutu, který by měl být používán velmi okrajově. Co říká vládní koalice? To rozhodne Ústavní soud. Potom tedy budeme samozřejmě ve stavu legislativní nouze probírat zákon ohledně mimořádných valorizací, který je retroaktivní. Co říká tato vláda? To přece rozhodne Ústavní soud. Pak tady vystoupí paní Kovářová, kdy vy dle mého názoru zase ohnete jednací řád Sněmovny, a co řekne paní Kovářová? Vždyť to přece rozhodne Ústavní soud. Takže tato vláda řekne: my svou politiku dáváme Ústavnímu soudu, protože ten všechny naše kroky, které my tady děláme a které opozice demokraticky napadá, budeme nechávat řešit Ústavní soud. Takže takhle si představujete svoji vládu? Tak si představujete, jakým způsobem budete projednávat jednotlivé zákony, místo abyste to udělali v řádném legislativním procesu, třeba v rámci novely o mimořádných valorizacích? Prvním, druhým, třetím čtením, v Senátu, podpis pana prezidenta nebo jeho veto. Tak takhle vy to děláte ve stavu legislativní nouze, o němž rozhodne Ústavní soud. Retroaktivní novelu, o níž rozhodne Ústavní soud, a potom poslanci nesmějí tady na mikrofon vystupovat, tak jak bylo řečeno, protože to ohnete jednacím řádem na dvakrát pět minut, a rozhodne o tom Ústavní soud! (Předsedající: Čas.) To je naše vláda!

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní pan poslanec Mašek s faktickou a poté paní poslankyně Kovářová, což jsem já. Prosím kolegyni o vystřídání.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní předsedající, vážení ministři, kolegyně, kolegové, zareagoval bych na paní místopředsedkyni Kovářovou, vaším prostřednictvím, a to právě na její výrok, který tady zazněl od ní na mikrofon. Když jsme v koncích, obracíme se na legislativu. Vy jste se ale obrátili na legislativu, jestli tady dobře citoval z toho zpochybňovaného papíru pan kolega Brázdil, tak to snad bylo datované 20. 2. Takže to znamená, rozumím tomu, že jste byli v koncích již před tímto jednáním, že jste vyžadovali na legislativě takové potvrzení? Pakliže ano, proč jsme ho nedostali nějakou důstojnou formou, podepsané řádně, zdůvodněné, všichni poslanci? To tady skutečně pan kolega Brázdil, vaším prostřednictvím, řekl, navrhoval to. A já si myslím, když jste si to tedy z důvodu toho, že jste byli v koncích, nechali potvrdit takhle dopředu, tak to, co on chtěl, je plně oprávněné.

A jestli si tedy budeme toto takhle předpřipravovat, shánět si nějaké berličky k ohýbání té legislativy, k tomu, abychom tady projednávali trvání stavu legislativní nouze - no kam jsme se to dostali? A jestli potom řekneme na závěr, tak necháme rozhodnout Ústavní soud, tak já věřím, že ústavní soudci budou vlastně čerpat i z těch našich příspěvků tady a z těch faktických. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. A dále s faktickou poznámkou paní místopředsedkyně Kovářová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Předně se omlouvám panu poslanci Brázdilovi, prostřednictvím předsedající, že jsem ho neoslovila. To, co jsem zde zmiňovala, bylo zcela obecné, chtěla jsem jenom vysvětlit, co znamená stanovisko legislativního odboru, a obecně řečeno, jaké možné názory mohou být. A tak jak to u právníků bývá a u právních výkladů, vždycky to je více názorů. Obecně jsem sdělila, že pokud skutečně není jasno, o právním názoru rozhoduje Ústavní soud. Bylo to myšleno obecně, tak mi prosím nevkládejte do úst, co jsem neřekla.

Dále bych se vyjádřila k tomu stanovisku. Ta stanoviska jsou zde za léta. Já jsem si všimla, že na tom stanovisku je 1. února. Myslím, že se to nevázalo k tomuto jednání. Každopádně jsme vždycky vděční za stanovisko legislativního odboru. Tento odbor tady funguje skutečně desítku let, jsou tam zkušení právníci, zkušení lidé. A ještě jednou pro pana poslance Brázdila a pro ostatní, prostřednictvím paní předsedající. Jsou to lidé, kteří mají zkušenosti, bývají oporou každého vedení Sněmovny a myslím si, že i pro poslance poskytují skvělé služby. Tak bych si vyprošovala, abychom je nějakým způsobem dehonestovali. Pracují, pracují pro nás. Tak prosím mluvme o nich slušně.

Pokud budou ještě nějaké dotazy, které se týkají těch procesů, které zde probíhají, už to nebudu prosím řešit zde na mikrofon, ale můžeme si to osobně vysvětlit třeba v předsálí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Volný. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji, paní předsedající. Kolegové, kolegyně, milá vládo, tak já musím taky vyjádřit svůj názor k těm projevům, projevům jak pana ministra Šalomouna, tak paní kolegyně Věrky, které si jinak vážím. Mně to prostě připadá podle takového toho rčení - tonoucí se stébla chytá. Anebo bych to řekl ještě jinak, jak to říkáme v mariáši, když flekujeme červenou stovku - věnec, nebo hrob. Prostě vláda a vládní politici a pětikoaliční poslanci vědí, že už jsou na tak tenkém ledě, že je jenom otázka, kdy se tam propadnou a kdy ten Ústavní soud řekne pozor, tady se děje něco divného, že už prostě to teď sekají, jak se dá, a cokoliv vytáhnou, protože vidí, že to opravdu bude asi řešit Ústavní soud. Je to tragédie. To, co říkal pan kolega Juchelka, to je opravdu tragický konec této Sněmovny, protože pokud budeme (na) všechno říkat on to rozhodne Ústavní soud, tak je to opravdu velice špatné a je to cesta do pekel.

Ale co jsem chtěl podstatně říct, je mi líto paní kolegyně Věrky, ale i pana ministra Šalomouna, protože oni vědí, že obhajují naprosto, ale naprosto neobhajitelné, a přesto oni jdou a tyto věci obhajují. Je mi jich v podstatě líto.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí, s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně, paní předsedkyně Schillerová, ale vzhledem k tomu, že - neubírám vám na právech, nicméně je potřeba učinit nějaké procedurální kroky, a to ukončit jednací den a tak dále, abychom mohli zahájit nový, čili dostane se, během pár minut se dostane na vás řada.

Čili vážení kolegové, vážené poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, končím dnešní jednací den a přerušuji 55. schůzi Poslanecké sněmovny do dnes do 9.00 hodin, kdy budeme v této schůzi pokračovat. Tak toliko sdělení. Čili přerušuji schůzi na jednu minutu do 9.00, kdy budeme pokračovat. Poté také budou načteny vaše omluvy.

 

(Jednání skončilo v 8.59 hodin.)

Aktualizováno 6. 11. 2023 v 15:58.