(13.10 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Vím, že odpověď na tuto otázku nedostanu. Zatím jsem ji nedostala, nebo ne upřímnou. A v tom je právě ten rozdíl. Vy se rádi označujete za demokraty, a když máte naplnit tento atribut, nebo hodnotu, jak rádi říkáte, tak to udělat nechcete. Najednou zcela demokraticky jste to vy, kdo tu bude rozhodovat o tom, co je demokratické a co není, co je správné a co není?
Víte, všichni, jak tu jste, víte, že si jako opozice stěžujeme na objektivitu některých pořadů v České televizi. Ano, často máme pocit, nebo občas máme pocit, že nám média veřejné služby nevycházejí vstříc jako vládní koalici. I vy máte pocit, že nás kritizují neprávem, že nám nedávají tolik prostoru, kolik bychom si přáli. Ale to není špatně. Umím si totiž představit, že podobný pocit mají i někteří ministři a někteří vládní poslanci. Ale řekněme si pravdu, kterou vy nechápete. To je přece dobře. Na konci dne je to asi přesně tak, jak to má být. Proto tu máme veřejnoprávní média. A to hlavní je, že nás by ani ve snu nenapadlo kvůli tomuto pocitu navrhnout změnu zákona, která by to měla změnit. Nikdy jsme to nedělali. Naopak jsme byli na sebe hrdí v situaci, kdy si tehdejší opozice vybírala do těchto rad lidi, které chtěla ona. A víte proč? Protože tak to prostě v demokratické společnosti má být. Demokracie není o tom, že vítězí jeden názor. Demokracie je o tom, že vedle sebe stojí dva nebo i více různých názorů a všechny mají stejnou váhu. Demokracie není, že je správný pouze jeden - ten váš - názorový proud, a všichni, kteří ho nesdílí, musejí být zašlapáni do země a média to mají podporovat.
Mimochodem, moje babička mi vždycky říkala, která mě vychovávala, jedno takové přísloví, podle kterého se snažím celý svůj život chovat. Znělo: Pozdrav vždy slušně všechny, když jdeš nahoru. Může se stát, že až půjdeš dolů, budeš potřebovat, aby pozdravili oni tebe. Myslím, že byste si měli tuto starou moudrost, a všichni bychom si měli tuto starou moudrost připomenout. Nevěřím tomu, že byste si vy osobně přáli, aby se k vám, až přijde jiná vláda, chovala stejně přezíravě, jak to dělají někteří z vás vůči stávající opozici.
Zvláštní na tom je, že to byla přitom vaše vláda, která se v programovém prohlášení zavázala, že bude podporovat média veřejné služby a usilovat o jejich stabilitu. Tento krok stejně jako řada dalších jdou ale obráceným směrem. A musím říct, že věřím v sílu veřejnoprávních médií. S novináři jsem vždy komunikovala, vždy jsem se k nim chovala korektně a otevřeně. A věřím, že i když si je chcete touto cestou omotat, tak že oni budou proti, že si udrží svoji nezávislost. A chtěla bych vás i vyzvat, pokud je naše úvaha mylná, počkejte s přijetím tohoto zákona. Protože jestli nejde o volbu generálního ředitele, není přece kam spěchat.
Závěrem se vrátím ještě k tomu, co jsem říkala v úvodu. Vážená vládo, vážená pětikoalice, řešte prosím problémy, které před vámi stojí a v důsledku kterých lidé a firmy mají opravdu velké potíže. Řešte tyto věci místo snahy o upevňování moci a vlivu. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic ANO.)
A jestli ještě mohu? (Předsedající: Ano Prosím.) Děkuji, pane místopředsedo, za laskavost.
Děkuji vám, že jste mě vyslechli. A protože si myslím, že jsem řekla spoustu důležitých věcí, o kterých je třeba přemýšlet a zvažovat jejich důsledky, tak si beru pauzu na jednání klubu hnutí ANO do 14 hodin. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Jenom se zeptám, je-li nějaká dohoda předsedů klubů? Protože tímto de facto končíme dnešní jednací den. Je na tom dohoda? (Přitakávání z různých stran.) Dobrá. Dobrá. Sdělila jste to předsedům klubů. Bezvadné.
Konstatuji, že na žádost paní předsedkyně Schillerové, která si bere přestávku, vyhlašuji přestávku do 14 hodin, čímž vlastně dojde k tomu, že ukončíme dnešní jednací den. Děkuji vám a přeji hezký víkend.
(Schůze přerušena ve 13.15 hodin.) ***
