Tady absolutně chybí jakákoliv věcná logická argumentace. Vy jste na dalších šest let tímto způsobem ovládli veřejnoprávní média, jste ochotni udělat doslova cokoliv. Je to dobře vidět, že jste na nich doslova životně závislí. Je to totiž právě politická a názorová jednostrannost a nevyváženost politického zpravodajství a publicistiky veřejnoprávních médií, co vás drží v sedle, a to hlavní, co vás také dostalo k moci. Není to důvěra občanů a vy to dobře víte. Proto chcete použít takovou řekl bych lstivou, nedemokratickou i protiústavní selekci, co se týká podmínek pro subjekty navrhující kandidáty právě do těchto mediálních rad.

Pokud vládní návrh zákona projde, nebude už možné odvolat Radu České televize ani Radu Českého rozhlasu jako celek, jako je tomu dosud. Sněmovna a samozřejmě nově i vámi protežovaný Senát budou moci hlasovat už pouze o případném odvolání jednotlivých radních, ale to pouze těch, které příslušná komora zvolila. To znamená, že kandidáty, které zvolil Senát, může opět odvolat jenom Senát a kandidáty, které zvolila Sněmovna, může odvolat jenom Sněmovna. Takže je to v podstatě asi jako s pozicí Senátu, kdy pouze Senát může zrušit Senát, tak pouze Senát může odvolat svoje lidi z Rady České televize a Rady Českého rozhlasu. To je úžasné. Možná že se za chvíli dočkáme i toho, že navrhnete rozdělit i samotné mediální rady na jejich dolní a horní komory.

Dále předkladatelé ani nepředpokládají, že by třeba začala být tato novela, pokud projde, účinná až po dalších volbách do Sněmovny nebo alespoň po prvních senátních volbách, po nabytí účinnosti změněného zákona. Ne, pětikoalice chce všechno hned, teď hned. Takže nově vznikající funkční místa v Radě České televize, která Senát obsadí, stejně tak jako další tři místa, která se v Radě České televize uvolní nejdříve, aby třetinu této rady uzurpoval v co nejbližším možném termínu, bude volit Senát okamžitě, jak to půjde. U Rady Českého rozhlasu se mají zase losem určit ta místa, která připadnou Poslanecké sněmovně a která Senátu. Mimochodem to není špatný nápad ani pro volbu do Senátu jako takového, protože kdybychom senátory losovali, ušetřilo by se dost peněz za volby a jednoznačně by to vyšlo mnohem levněji než současný stav. Ušetřili bychom potřebné desítky milionů korun a legitimita vylosovaných senátorů v prvním i druhém tahu losování by nebyla o mnoho nižší než nyní. Minimálně co se týče mandátu občanů, který mají. Rozhodně by šlo o spravedlivější způsob ustavení Senátu, než je tomu dnes. Samozřejmě nemám na mysli slavné karlovarské losovačky. Mám na mysli poctivé losování. Jeho vylosované složení by totiž mnohem reálněji odráželo rozložení politických nálad ve veřejnosti než teď, kdy ke druhému kolu senátních voleb většinou chodí v podstatě už jen širší rodiny kandidátů a jejich straničtí kolegové.

Ale vraťme se k meritu věci. Je evidentní, že pětikoalice se snaží, dokud drží opratě moci, ovládnout na další léta vysílání veřejnoprávních médií i za cenu pošlapání všech myslitelných demokratických a pluralitních principů. Chce si dosadit politicky poslušné radní a následně skrze ně zvolit poslušné ředitele České televize a Českého rozhlasu. Můžeme předpokládat, jak už zde bylo řečeno, že to bude opět veřejnou aklamační volbou, která když probíhá v personálních otázkách, je jedním z charakteristických znaků totalitních režimů. Ostatně stejně jako politické ovládání hlavních a nejvlivnějších médií.

Takže toto je pravá podstata a povaha našich takzvaně liberálních demokracií, které máme ve vládě. V zájmu zachování politické plurality a volné soutěže myšlenek a politických sil nesmíme dovolit přivést totalitní myšlení do praxe. Je fakt, že jedině média, která budou apolitická, nezávislá, objektivní a budou se držet nikoliv instrukcí, které mají od Evropské unie a jejího vedení v tom, o čem smí, o čem nesmí a v jakém směru smí informovat, média, která budou respektovat, že máme právo na informace, jedině taková média mají své uplatnění a opodstatnění v demokratické společnosti jako veřejnoprávní média. Ale v momentě, kdy zde máme poměrně rozsáhlou cenzuru, kdy nás média krmí informacemi, které jsou pečlivě vybrané, které smíme a které nesmíme mít, některé nám zamlčují úplně, tak potom samozřejmě se o nějaké svobodě a demokracii nemůžeme vůbec bavit.

Situace v naší společnosti je a bude podobná jako ta, kterou jsme měli v osmdesátých letech minulého století, kterou já velmi dobře pamatuji, kdy ta mediální bariéra, cenzura a mediální manipulace s veřejným míněním byla na velmi vysoké úrovni. Stejně jako obava z toho, abychom se náhodou nedostali k nějakým informacím, které snad jsou nežádoucí. Tenkrát běžely rušičky, které rušily rozhlasové vysílání štvavých vysílaček, dneska se vypínají nežádoucí zpravodajské kanály na satelitech. Předpokládám, že dojde k rušení internetových kanálů, že dojde k zablokování některých dalších kanálů. Já už jsem to zažil v Íránu, totalitní blokádu, kdy ty precedenty tady jsou, technologie tady jsou, nestojí to zas tolik a zase budeme shánět potajmu informace, které půjdou nějakým způsobem z těch objektivních zahraničních kanálů. Obě dvě rady, jak Českého rozhlasu, tak České televize, budou hrát důležitou roli v tom, jakým způsobem vlastně ty informace budeme moci dostávat nebo nebudeme moci dostávat.

Na závěr několik konkrétních případů toho, v čem je důležitost pluralitního složení mediálních kontrolních rad a o co bychom přišli, kdyby navrhovaná novela prošla. Už to tady bylo jednou zmíněno. Já to pro diváky, kteří dopoledne minuli vysílání, zopakuji.

Ve čtvrtek 16. 2. 2023 obdržela Aliance pro rodinu od předsedy Rady České televize pana Karla Nováka posouzení její stížnosti na reportáž Pro všechny, kterou vysílala Česká televize v pořadu 168 hodin dne 12. 6. 2022. Rada České televize nyní dala zcela za pravdu Alianci pro rodinu a rozcupovala vysvětlení Nory Fridrichové, které Rada České televize obdržela jako stanovisko vedení tohoto média. Aliance pro rodinu opírala svou stížnost zejména o to, že ačkoliv jsou ve společnosti významně zastoupeny dva odlišné názorové proudy, z nichž jeden chce ústavní zakotvení manželství jako svazku muže a ženy a druhý přijetí takzvaného stejnopohlavního manželství, zmíněná reportáž byla zpracována pouze jednostranně ve prospěch názorového proudu, který prosazuje uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry.

Na obhajobu dramaturgie pořadu, který stoprocentně protežoval zastánce redefinice manželství, se Nora Fridrichová vyjádřila tak, že daná reportáž neměla za cíl znovu a dokonale dokola popisovat známé postoje obou táborů. To je podle ní dnes už mediálním evergreenem. Vše zaznělo mnohokráte od uzákonění registrovaného partnerství v roce 2006. Rada České televize takovou obhajobu zcela odmítla s tvrzením, že není možné argumentovat tím, že postoje obou táborů jsou známé a jsou mediálním evergreenem, proto se reportáž nezabývala stanovisky odpůrců. Jednak při použití této logiky mohla reportáž stejně tak dobře mapovat pouze stanoviska odpůrců a nezabývat se argumenty příznivců. Ale hlavně, co je nejpodstatnější, takové zpracování se jeví zcela v rozporu s kodexem České televize, konkrétně s článkem pět, který hovoří o tom, že Česká televize poskytuje divákům informace důležité pro jejich všestrannou orientaci a svobodné utváření názorů.

Další nekompetentností ze strany České televize, kterou Rada České televize v tomto případě odhalila, bylo pozvání údajně úplně nezávislého sociologa Zdeňka Svobody, o němž ovšem televize zapomněla zmínit, že je zakladatelem, aktivistou a LGBT lobbistou za platformu Proud. Rada České televize závěrem konstatovala, že pohled na svět, který je konzervativní a nikoliv ultrakonzervativní, jak Alianci pro rodinu označuje vyjádření České televize, je v euroamerickém kulturním okruhu legitimní součástí společenské diskuse a že jeho vytěsňování by Českou republiku posunulo k režimům, které svobodnou diskusi potlačují.

Dalším příkladem je, jakým způsobem probíhaly informace o válce v Náhorním Karabachu. Jakým způsobem bylo vlastně zpravodajství připravováno a jakým způsobem byl úplně opomenut osud arménských bojovníků, kteří po válce zůstali v ázerbájdžánských vězeních, a nebylo možné nějakým způsobem urychleně umožnit jejich návrat domů po skončení bojových operací. Tam bylo docela překvapující, že zrovna Česká televize, která se tolik ohání lidskými právy, tak na ně dokázala zapomenout. ***