(12.30 hodin)
(pokračuje Martin Baxa)
Proto tady také reaguji zprostředkovaně na tu otázku, která už tady padla. Já si myslím, že těch třicet let, co existuje model veřejnoprávních rad, není možno šmahem označit za nefunkční. Naopak, ty volby rad opakovaně prokázaly, že to funkční model může být, ale nám se jeví po těch dlouholetých zkušenostech, že rozšíření rad a zapojení radních do volby radních ze strany senátorů prostě posiluje odolnost veřejnoprávních médií.
Proč se zvyšuje počet. Já jsem přesvědčený o tom, že má být v kontrole České televize, kde k tomu zvýšení dochází, ten počet radních vyšší, než je v současné době. Každý takovýto - a zdůrazňuji uměřený - nárůst počtu členů prostě posiluje pluralitu názorů u tak klíčového orgánu, jako jsou ty mediální rady. Samozřejmě, máme ty argumenty početní, další, to je bez dalšího, ale já jsem s tímto souhlasil. Česká televize, a pan poslanec Juchelka to tady správně říkal, je násobně větší instituce, než je Český rozhlas, hraje prostě nějaké specifické role, které to druhé veřejnoprávní médium hrát nemůže, nebo neumí, tím, že je šířeno po rozhlasových vlnách. Více radních, více názorů. A chci říct jednu věc. Ano, stojí to více peněz, ale jak už jsem řekl v prvém čtení, v tomto případě se jedná, má-li se posílit odolnost veřejnoprávních médií, o peníze účelně vynaložené. Takto to tady veřejně říkám a obhajuji, když se bavíme o té částce, kterou bude stát činnost těch tří radních navíc.
Třetí otázka, kterou položila paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny - co od toho očekáváme. Očekáváme od toho, že dojde k posílení odolnosti veřejnoprávních médií a zmenšení prostoru jakýchkoliv potenciálních politických tlaků na volby radních České televize. Mimochodem, v současné době probíhá také debata o tom, aby se posílilo postavení těch rad ne v legislativním slova smyslu, co se kompetencí týče, ale i jejich možnosti v rámci fungování řekněme nějakého technicko-organizačního v rámci veřejnoprávních médií obou, zejména tedy České televize, aby prostě ti radní měli vytvořené lepší podmínky pro to, aby mohli vykonávat svoji kontrolní činnost.
Nemohu souhlasit vlastně s dikcí nebo s obsahem otázek číslo 4 a 5, ale je samozřejmě legitimní je položit. Paní kolegyně Dostálová se ptala, zda bude po přijetí tohoto zákona Česká televize vyváženější a zda bude méně nespokojených občanů. Odpověď na to zní tak, že toto v žádném případě není cílem předložení této novely. Já si totiž myslím, že je mimořádně nebezpečné - a vrátím se k tomu v další části svého vystoupení - uvažovat tak, že jakákoliv zákonná norma nebo novela těch stávajících zákonů má přispívat k vniknutí do toho, jakým způsobem je připravován obsah veřejnoprávních médií. A bavíme se teď samozřejmě, když jste hovořila o vyváženosti, tak se bavíme logicky o zpravodajství. Pak je samozřejmě další, mnohem větší část toho, kde fungují veřejnoprávní média, ale teď o zpravodajství. Takže já si myslím, že by se měly klást co nejvyšší překážky tomu, aby politici ovlivňovali zpravodajství veřejnoprávních médií, a proto odpověď na otázky, zda bude - předpokládám, že to tak vysloveně znělo - vyváženější zpravodajství a zda bude méně nespokojených občanů, taková, že k tomu tento zákon neslouží a nikdy žádný takový zákon předkládat nechci, který by zasahoval do zpravodajství veřejnoprávních médií.
Je otázka, a teď jen odbočím od té části, která se týká té nespokojenosti, a teď se bavím o České televizi, nebo můžeme vlastně o obou těch médiích. Já jsem obecně přesvědčený o tom, že v kontextu třeba Evropy máme nadstandardně dobře fungující veřejnoprávní média. A teď odcházím od té části hodnocení nebo pohledu na zpravodajství, ale na všechny ty další služby, které veřejnoprávní média poskytují. Velké množství kanálů v případě Českého rozhlasu i programová pestrost obou těchto médií, důraz na to, aby produkce byla směřována ke všem cílovým skupinám z hlediska věkového, sociálního, reakce na to, jak se rychle mění svět, zmíním projekt iVysílání České televize, a bezpochyby jsou dneska pořady, které produkuje třeba Česká televize, které mají jednoznačně evropskou úroveň, a už to bylo i mnohokrát oceněno. Často diskusi zužujeme na otázku zpravodajství, ale vedle toho je tady i ten další velmi významný obsah, který veřejnoprávní média produkují, dokonce samozřejmě bych řekl v objemech mnohem větší, a ten vykazuje velikou kvalitu.
Otázka číslo 7 zněla, zda se obáváme veřejného mínění, otázka číslo 9, zda se bojíme veřejného mínění, otázka číslo 10, zda chceme trestat občany za názor, otázka číslo 11, zda - přečíslováno, já jsem to špatně očísloval - tedy otázka číslo 10, zda chceme používat boj proti dezinformacím jako nástroj potlačování svobody slova. Já shrnu odpověď na všechny tyto čtyři otázky. Ne, v žádném případě. A hlavně si myslím, že podezírat naši vládu z toho, že jakýmkoliv způsobem - zdůrazňuji jakýmkoliv způsobem - chce omezovat základní demokratické... nebo základní principy fungování svobody a demokracie v naší zemi porušováním svobody slova je nepřípadné. Je absurdní si myslet, že naše vláda chce omezovat svobodu slova. A já ctím, že opozice má na půdě Poslanecké sněmovny právo říkat jakékoliv názory. Od toho parlament je. Ale kolegyně, kolegové, lehkost, se kterou vy toto používáte, by vás možná mohla někdy vést k pohledu do zrcadla a říkat si: Mluvím ještě tak, že to dává smysl? Tak ta věc je. Bavíme-li se o tom, někdo to tady teď řekl - já nejsem jako paní kolegyně, která řekne, že jsem řekl, že je něžná novela, ale přitom jsem to neřekl - ale někdo z vás dnes nebo při některé z minulých diskusí mluvil o zavádění totalitních praktik. Kolegyně, kolegové, tak trošku přemýšlejme o tom, co říkáme. Řada z nás tady zažila režim před rokem 1989, řada z nás ví, co to znamená potlačování svobody slova, co to znamená útok na základní hodnoty naší společnosti, řada z nás má známé a přátele, kteří před rokem 1989 byli ve vězení za to, že říkali věci, které tehdejšímu režimu nebyly milé. Tak prosím nakládejme i s tím, co je svoboda slova a porušování práva na svobodu slova, opatrněji.
Ano, samozřejmě, já beru legitimní debatu o tom, jak má vypadat... nebo zda má stát formulovat svoji bezpečnostní politiku v boji proti dezinformacím, kde jsou ty hranice, kdy dezinformace, které pro putinovské Rusko slouží jako nástroj války, mají být vnímány jako používaná zbraň a tak s nimi má být zacházeno a kdy se jedná o tu křehkou hranici, kde by už mohl vzniknout dojem z porušování svobody slova.
Otázka 11 zněla, zda chceme takzvaně jako kvapně protlačovanou novelou tohoto zákona ovlivňovat volbu generálního ředitele. Odpověď zní ne. Já jsem připravil novelu zákona, která je v souladu s programovým prohlášením, v lednu loňského roku, pár týdnů poté, co jsem nastoupil do funkce ministra kultury. Zopakuji to, že jsme se neshodli jako ministerstvo s Legislativní radou vlády. Ne že ten návrh zákona byl označen za protiústavní. Legislativní rada vlády vznesla výhrady k tomu, zda některé jeho aspekty mohou být mimoústavní. Moji vysoce kvalifikovaní právníci na mém ministerstvu s tímto názorem nesouhlasili, byl to názorový střet právníků, pardon, odborný střet právníků, ale vzhledem k tomu, že obvinění z nějaké potenciální neústavnosti by bezpochyby tento návrh od začátku ohromně zatížilo, tak jsme se rozhodli vyhovět tomu, co Legislativní rada vlády napsala, a dále jsme pokračovali v upravené podobě. ***