(12.40 hodin)
(pokračuje Martin Baxa)
Mrzí mě, řeknu to tak, nic to nepřinese, ale jenom to takhle konstatuji, že paní poslankyně Pokorná Jermanová tady řekne, že hnutí ANO najednou vnímá ten návrh zákona jako neústavní sám o sobě. Legislativní rada vlády neidentifikovala další neústavní aspekty toho zákona. Mrzí mě, že jste, paní kolegyně, prostřednictvím paní místopředsedkyně, neřekla tyto své velmi závažné připomínky vašim členům volebního výboru, a věřím tomu, že vaši kolegové, jako je pan předseda výboru Juchelka, by určitě během toho projednávání po prvém čtení a po druhém čtení nás konfrontovali s tím, že ten zákon je neústavní. Ale akceptuji to, že jste si nechala tento těžký kalibr včetně toho, že hnutí ANO podá ústavní stížnost na neústavnost toho zákona, až na třetí čtení.
Otázka číslo 12 zněla, zda bychom měli definovat veřejnou mediální službu v roce 2023. Já jsem si, když se ten zákon, ten náš návrh novely zákona, začal připravovat, pečlivě přečetl, nebo připomněl a při té příležitosti pečlivě přečetl oba zákony, zákon o České televizi i zákon o Českém rozhlasu, a znovu jsem si připomněl, jak před těmi třiceti lety v těch zakladatelských dobách našeho demokratického svobodného systému byli naši předchůdci určitě v této oblasti mimořádně prozíraví. Ten zákon, paní místopředsedkyně, v tom základu, v definici veřejné služby České televize a Českého rozhlasu, podle mě žádnou změnu nepotřebuje. Je to překvapivé, zákony se novelizují, mění, ale tehdy, možná pod vlivem toho étosu sametové revoluce, důrazu na to, jakou roli veřejnoprávní média mají mít, tak gros tohoto zákona, definice veřejné služby, k čemu mají veřejnoprávní média sloužit v té roli klíčových pilířů svobody a demokracie, podle mě žádnou změnu nepotřebuje a ani žádnou takovou změnu nechceme navrhovat v té takzvané velké novele. Ta definice je podle mě správná. Co samozřejmě musíme a co se v obou veřejnoprávních médiích děje, je reakce na překotný technologický vývoj. Nemohla Česká televize zavírat oči, a taky je nezavírala, před tím, že existuje nějaké iVysílání, proto přizpůsobit formáty a podobně.
Otázka číslo 13 je otázka financování veřejnoprávních médií. To je otázka velmi vážná. A pokud tady někdo z mých předřečníků zmiňoval, že deset let - asi paní kolegyně Pokorná Jermanová, myslím - že deset let se nepřistoupilo k žádným novelám, které by měly řešit cokoli z veřejnoprávních médií, zejména ne co se týká financování, tak mohu jenom pokrčit rameny. Jedna vláda byla pod vedením premiéra z hnutí ANO, v té předchozí vládě bylo hnutí ANO klíčový koaliční partner, byť ani v jedné vládě nemělo ministra kultury. A my jsme se k tomu odhodlali, zavázali jsme se k tomu v rámci našeho programového prohlášení a teď tu fakt obtížnou debatu vedeme. Protože já jsem přesvědčen o tom, že není cestou jenom nějaké prosté zvýšení koncesionářských poplatků, je-li vůbec cestou zvýšení koncesionářských poplatků. Jak už jsem tady zmiňoval v jednom z těch předchozích vystoupení, při jednom z minulých jednání Sněmovny, my se zabýváme redefinicí daňového - pardon, daňového, omlouvám se - poplatníka koncesionáře, už tady o tom hovořil pan kolega Juchelka. Jsou různé modely, vazba na přístroj rozšířená už tedy nejen o ty klasické televizní obrazovky, ale na všechny přístroje, kde je možné vysílání přijímat, německý model, který obsahuje takzvaný model zásuvka, tedy zpoplatnění domácností. Co určitě nechceme udělat a co chci tady vyloučit už při této příležitosti, je opuštění principu koncesionářských poplatků. Jsou evropské země, které v současné době k tomu přicházejí. Já jsem v době našeho předsednictví absolvoval na to téma velmi zajímavý hovor s paní ministryní kultury Francie, s paní Malak, která říkala, že oni zrušili koncesionářské poplatky, budou nějakou dobu financovat veřejnoprávní média ze státního rozpočtu a během té doby budou hledat nový model financování. Já bych považoval takový krok za riskantní, takže se budeme pořád pohybovat na poli koncesionářských poplatků a hledat nějaké udržitelné řešení pro financování České televize.
Otázka číslo 14 zněla, zda má tato novela vést k větší transparentnosti v hospodaření České televize. Já jsem obecně přesvědčený o tom, že silné mediální rady, v případě České televize rozšířené, s dobrými podmínkami pro svou práci a s dozorčími komisemi, které pro tento účel volí, jsou dobrými nástroji pro kontrolování transparentnosti veřejnoprávních médií. Máme v programovém prohlášení vlády, že bude moci hospodaření veřejnoprávních médií, České televize a Českého rozhlasu, hlídat Nejvyšší kontrolní úřad. Tady je jedna z mála věcí našeho programového prohlášení v oblasti kultury, kde si nejsem zcela jist, zda se nám to do konce funkčního období podaří, protože se jedná o novelu ústavy, což je vždy velmi komplikovaná záležitost, ale máme v plánu to udělat. Já si myslím, že to zapojení NKÚ tam má být. Mám pocit, že se v tom ani s vámi jako s opozičními poslanci názorově nelišíme, že to takto je prostě správné. Tak věřím, že i k tomuto dospějeme.
Otázka číslo 15 směřovala k politickému ovlivňování obsahu veřejnoprávních médií. V té části takové řekněme vzrušenější debaty vedené prostřednictvím faktických poznámek někteří kolegové řekl bych formulovali takové, když řeknu eufemisticky - myšleno kolegové z hnutí ANO - ostřejší pohledy na ovlivňování obsahu České televize. Já jsem samozřejmě pevně přesvědčený o tom - a teď chci zdůraznit obě věty, které řeknu - že samozřejmě nesmí být ovlivňován politicky vysílaný obsah veřejnoprávních médií, tedy rozhlasu a České televize, ale to druhé k tomu dodávám s plnou vážností - myslím, že se tak neděje. Fakt se tak neděje. Neděje se to, že by docházelo k ovlivňování politického obsahu, že mají ta média vůči tomu odolnost, myšleno teď to zpravodajství, a že je to tak správné. Proto jsou vždycky tak obtížné diskuse o vyváženosti nebo objektivitě, protože jakkoli tato slova znějí skálopevně, tak používají-li se v této debatě - a jak se říká, slova tvoří obsah, se strukturálními lingvisty, když to tak zarámuji - tak se i s těmito slovy prostě musí zacházet velmi obezřetně. Takže já myslím, že nedochází k politickému ovlivňování veřejnoprávních médií. A tato novela má sloužit k tomu, aby se jakékoli nápady nebo úvahy tohoto typu, nebo ten prostor pro ně ještě zmenšoval.
Poslední otázka, šestnáctá - je Česká televize v problémech? Já jsem přesvědčený o tom, že jsou věci, které se ve fungování veřejnoprávních médií musejí změnit. Proto chystáme tu takzvanou malou novelu, novelu, jejímž cílem je, a už jsme ve třetím čtení, zvýšit jejich odolnost. Proto je připravována velká novela, která v sobě zahrnuje různé části reakce na technologický pokrok, podmínky pro fungování rad, sladění obou těchto legislativ a především hospodaření. Ale řekl bych, že Česká televize v problémech není. A teď se na to můžeme dívat optikou výročních zpráv České televize, které jsou jakoby reálným obrazem toho, jak tato veřejnoprávní - ptala jste se, paní místopředsedkyně, na Českou televizi, tak na to reaguji - na to, jak veřejnoprávní médium Česká televize funguje. Potřebujeme vyřešit financování, je zapotřebí se zabývat několika dalšími věcmi, ale jinak Česká televize funguje velice dobře. A to teď není můj vnější dojem, dojem diváka České televize, ale ukazují to ty výroční zprávy, které projednávají orgány České televize, a obsah, který Česká televize vytváří, po všech stránkách je vysoce kvalitní, od špičkového zpravodajství, pokrývání třeba války na Ukrajině, až po pořady, které slouží jako televizní zábava v tom nejvlastnějším, nebo v tom nejlepším slova smyslu.
Takže tolik jsou řekl bych co nejsouhrnnější odpovědi, paní místopředsedkyně, na vašich šestnáct položených otázek. Samozřejmě jsem připraven reagovat v diskusi dále.***
