(16.10 hodin)
(pokračuje Klára Dostálová)
Ale hledali jsme to ale, a já si velmi cením toho politického zadání, které jsme učinili, a tady opravdu poděkování, ať už panu ministrovi Kupkovi, ale samozřejmě i panu ministrovi Bartošovi, že jsme se fakt shodli na tom, že musíme celou tu novelu hrát v znění politickém: kde se dá integrovat, tak se musí. Toto nás provázelo celým systémem té přípravy a musím říci, že jsme kolikrát naráželi, ale našli jsme to řešení. To znamená, že i v rámci institucionálních změn - byť, jak už jsem říkala, zůstanou ty obce na jedničkách a dvojkách - jsme se shodli na tom, že integrovat budeme dotčené orgány. To je to bolavé místo dnešního stavebního práva, kdy stavebník si musí individuálně získat čtyřicet samostatných razítek, takzvaných závazných stanovisek, a tato razítka jsou samostatně přezkoumatelná, takže si dovedete představit, co v tom objemu to pak samozřejmě dělá za zdržení, skutečně například povolovat bytový dům v Praze - pět let a více, takže na to jsme se snažili reagovat.
My jsme dospěli k závěru, že v podstatě, když pominu, že nebude státní stavební správa, ale že to skutečně zůstane v té přenesené působnosti, tak se v podstatě ukázalo, že většina takzvaných veřejných zájmů neboli dotčených orgánů je už součástí obce s rozšířenou působností, to znamená, že skutečně to je pod tou jednou střechou, na jednom úřadu. Ale vzhledem k tomu, že zas byly zachovány ty obce na jedničkových a dvojkových obcích, to znamená na těch malých obcích, bylo nutné vymyslet mechanismus, aby bylo rovné postavení stavebníka. Z tohoto důvodu vlastně vzniklo, že bude namísto těch pětačtyřiceti a více samostatných razítek bude jedno závazné koordinované stanovisko.
Vedle toho se nám tady objevovalo takzvané jednotné environmentální stanovisko, ale vzhledem k politickému zadání, že kde se dá integrovat, tak se musí, a odbory životního prostředí už jsou dneska součástí obcí s rozšířenou působností, i jednotné environmentální stanovisko bude součástí toho jednotného závazného koordinovaného stanoviska. To znamená, že stavebník skutečně dostane za ochranu veřejných zájmů jedno razítko, ať už je to malá obec, malý stavební úřad, nebo klidně stavební úřad na obci s rozšířenou působností nebo na úrovni kraje, vždycky ten stavební úřad bude mít to jedno, ten jeden vstup ve formě jednotného koordinovaného závazného stanoviska. To znamená v překladu, že samozřejmě tam musí být všechny ty přezkumy a odvolací procesy a tak dále, ale ten přezkum bude možný nikoliv už k čtyřiceti pěti a více razítkům, ale k jednomu, k jednomu razítku, tím pádem my opravdu velmi zkrátíme lhůty pro vydávání stavebního povolení.
Do toho všeho - ale já se k tomu dostanu - je úplně alfa omega tohoto systému, aby to takto fungovalo, samozřejmě digitalizace. Ale k tomu se vrátím trošičku v pozdější fázi mého vystoupení, protože tam je potřeba si samozřejmě říci, že musí všechny dotčené orgány, všechny stavební úřady musí být zabezpečeny nejenom hardwarem, ale i softwarem, pokud možno z jednoho místa, který mu to bude, ať už výpůjčkou - pravděpodobně Ministerstvo pro místní rozvoj - nebo jak to budou zařizovat, protože představa, že bychom teď rozjeli sedm set samostatných výběrových řízení, je prostě nesmysl, takže se to musí samozřejmě udělat centrálně.
Je potřeba si uvědomit, že ten stavební zákon, nový stavební zákon - a budu tady mluvit o novém stavebním zákoně, protože i ta novela díky spolupráci ve Sněmovně se výrazně přiblížila původním záměrům nového stavebního zákona, vyjma tedy té institucionální změny, byť i na té úrovni institucí. A já jsem si dovolila, protože to připravilo MMR, ale pan ministr se tím nechlubí - ale já se za něj pochlubím, protože to se povedlo ministerstvu, tenhle graf, kde to je krásně ukázané, jak vlastně k té integraci bude docházet. (Ukazuje graf.) Já se vám to budu pokoušet na tom grafu vysvětlovat, že v podstatě dotčené orgány budou na obcích s rozšířenou působností. Tady všude dole budou i ty malé stavební úřady, které budou žádat obce s rozšířenou působností o jednotné závazné koordinované stanovisko.
Odvolacím orgánem a apelačním principem vůči těmto úřadům bude současný krajský úřad. I krajský úřad má v novém stavebním zákoně určité druhy stavby, které bude povolovat v prvoinstančním řízení. To znamená, že i krajský úřad bude žádat svůj krajský úřad o jednotné závazné stanovisko, protože i tam jsou integrovány dotčené orgány. Na úrovni kraje to má ale dvě roviny. Buď tam je projekt, který je velký a vyžaduje EIA, tak jede samostatným procesem, protože tam je to skutečně vázáno evropskými nařízeními, anebo nevyžaduje EIA, pak ale samozřejmě bude jednotné environmentální stanovisko stejně tak součástí jednotného závazného koordinovaného stanoviska.
Zároveň nad tím - a už tady o tom hovořil pan ministr - v novém stavebním zákoně jsme měli takzvaný Speciální a odvolací stavební úřad. V dnešním pojetí se to jmenuje Dopravní a energetický stavební úřad. Je to úřad pro vyhrazené stavby, ale i tady se hledalo, kdo vlastně pro DESÚ, ten Dopravní a energetický stavební úřad, vydá jednotné závazné koordinované stanovisko. Tady to bude právě krajský úřad, který to bude vydávat proti DESÚ, ale pak samozřejmě, když si to vezmete z pohledu odvolání, je jasné, že oerpéčko se odvolává na krajský úřad, krajský úřad k DESÚ nebo MMR podle toho, jakého druhu stavba to je. Ale nad DESÚ už musí být jednotlivá rezortní ministerstva, aby samozřejmě k odvolacím procesům a přezkumu bylo možno dojít.
Kdo by se s tím chtěl blíže seznámit, protože samozřejmě je to trošičku změna proti tomu, co jsme měli, tak samozřejmě doporučuji tento graf a znovu říkám: myslím si, že to MMR zpracovalo velmi přehledně a je z toho opravdu jasné, jak ty věci se budou spolu vztahovat. Ano, prosím. (Poslanec Králíček si bere graf z řečnického stolku.) Pan zpravodaj zcela správně si to hned odnesl.
Co považuju za důležité říct, že ten model, který jsem se snažila teď tady takto představit, je potřeba být ale zase spravedlivý a říci na rovinu, že tento model určitě přinese zrychlení právě v podobě integrace dotčených orgánů. Ale na druhou stranu to, co bylo v původním novém stavebním zákoně, to prostě nevyřeší, a je potřeba si to tady říct prostě férově. My jsme došli k nějakému kompromisu, určitě tuto novelu teď tak, jak je připravena díky souhrnnému pozměňovacímu návrhu, podpoříme, ale je potřeba spravedlivě říci, že tímto modelem jsme rezignovali na dodržování lhůt. Lhůty jsou ve stavebním zákoně sice navrženy, ale není, jak je vymáhat. Vzhledem k tomu, že tam neexistuje jednotná struktura, vymahatelnost lhůt je velmi složitá. Tady samozřejmě předpokládám, že bude ministerstvo, všechna zainteresovaná ministerstva, apelovat na tajemníky obcí, aby si skutečně uhlídali dodržování těch lhůt, protože oni k tomu mají určité personální nástroje, jak samozřejmě s úředníky pracovat. Prostě násilím to nevymůžeme. Nejsou tam ve stavebním zákonu žádné sankce vůči nedodržování lhůt.
Druhá je rovina, kterou si musíme přiznat a která se samozřejmě neodstranila touto novelou, je zastupitelnost úředníků. My tím, že jsme připustili ten model, že zůstanou malé stavební úřady na obcích jedničkových, dvojkových, trojkových, tak ale samozřejmě, byť máme určitá kritéria v novele stavebního zákona, že musejí dělat tolik a tolik procesů nebo že musejí mít samozřejmě dostupný vysokorychlostní internet, minimálně myslím tři zaměstnance, ale samozřejmě, když se něco stane a ti zaměstnanci, jedna paní půjde na mateřskou, dva onemocní, tak na tom malém stavebním úřadě je nikdo nemůže zastoupit. To prostě v modelu přenesené působnosti nejde, takže bohužel i nadále se může stavebníkovi stát, že na stavebním úřadě bude cedule Pro nemoc zavřeno, a bude muset počkat, protože žádný jiný stavební úřad to za něj nebude moci vyřídit.
A třetí takovou oblastí, která bude taková polovičatá - já nechci říkat, že nebude vůbec, ale bude taková polovičatá - je jednotné metodické prostředí, protože tady je potřeba si opět uvědomit, že v přenesené působnosti je správním řádem dána určitá hierarchie, to znamená, metodické pokyny dává ministerstvo vůči krajům a kraje vůči obcím. Na to samozřejmě my jsme reagovali jednotnou státní stavební správou, protože jsme chtěli, aby to platilo v jeden moment pro všechny, ale takto vlastně nedokážeme úplně ovlivnit, jestli kraje to nějakým způsobem modifikují směrem k stavebním úřadům na obcích. Ale je potřeba tady taky pravdivě přiznat, že tomu velmi pomůže ta digitalizace, protože tím, že se uvidí, jaké metodické pokyny byly vydány v jaký moment, bude také jasné, kdo se od toho kde jak uchýlil. V digitálním prostředí budou příklady dobré praxe a úředníci se tím budou moci motivovat a řídit. Takže to také považuji za částečně vyřešené, ale ne úplně. ***