A posledním takovým bodem, který tedy vyřešen není, a to je takový ten střet vesmírů, kdy jsme si tady říkali, jak moc to dopad mít bude nebo nebude, a to je takzvaný fenomén systémové podjatosti. To se prostě tímto modelem vyřešit nedá, takže systémová podjatost tady bude hrozit hodně, ale je pravda a poctivé říci, že se to bude týkat zejména velkých měst, protože tam nejčastěji samozřejmě jsou pod vlivem systémové podjatosti.

Já trošičku ještě si myslím, že u těch plánovacích smluv, což je určitě velmi dobrý počin, který v novém stavebním zákoně máme, je otázka, že když prostě - je i jeden z pozměňovacích návrhů, ke kterému se za chviličku přihlásím - aby si plánovací smlouvy mohly dělat i městské části. To znamená, protože je samozřejmě velmi důležité, aby se dohodla dohoda v konkrétním území, a ne v tom obřím celku, jako je třeba Praha nebo Brno, takže i ta městská část. Na druhou stranu si právě myslím, že v tom je to prostě opravdu velmi svázané už pak s tím, kde se povoluje, jak se povoluje, co se tam dělá, a že to může být k určitým možnostem, k dalším systémovým podjatostem a že ty městské části s tím budou mít asi trochu problém. Tam je otázka, jestli třeba do budoucna se ještě nezamyslet - ale to je spíš takový balonek na hřiště pana ministra - se zabývat tím, že když by tam byly povoleny městské části, jestli by třeba povolovací smlouvy opravdu nemohla schvalovat státní správa v podobě tedy Dopravního a energetického stavebního úřadu, aby se prostě velká města vymanila z potenciální systémové podjatosti. Ale to dávám spíš jako do budoucna, to by se určitě muselo ještě projednat, aby na to byli úředníci, a tak dále.

Když už jsme tady u toho děkování - a já to skutečně dneska nehodlám nijak kontroverzně, prostě si říkáme, jak ty věci - určitě patří i velké poděkování budoucímu panu ministrovi Hladíkovi, který se k tomu také postavil čelem. Chápal politické zadání: kde se integrovat může, tak se musí, a tam skutečně došlo k tomu, že on byl připraven na to, vést debatu, že jednotné environmentální stanovisko se tedy integruje do jednotného závazného koordinovaného stanoviska. Zase jenom vysvětlím, v čem byl problém. Tam je potřeba si uvědomit, že jednotné závazné koordinované stanovisko integruje mnoho dotčených zájmů a skutečně nebylo možné, abychom najednou připustili, že jeden veřejný zájem je něco víc než je jiný veřejný zájem. Tak to nejde, protože není možné přece říci, jestli jsou víc památky nebo víc životní prostředí, nebo je víc hygiena nebo hasiči dokonce a tak dále. Proto si myslím, že musí být všichni naroveň, a je opravdu velmi dobré, že se podařilo prosadit do novely stavebního zákona do § 18, že právě stavební úřad sehraje takovou tu koordinační roli, protože na stavebním úřadu sedí opravdu velmi kvalifikovaní lidé, kteří když dostanou projektovou dokumentaci na stůl, a už bude jedna, nebude žádných dvanáct, je prostě v digitální formě jedna, tak on na první dobrou uvidí, jestli se na tomhletom projektu střetne třeba hygiena s hasiči nebo naopak hygiena s památkáři, a může vyvolat jednání se stavebníkem a pozvat k tomu dotčené orgány, aby si dokumentaci projeli před vydáním stanoviska.

Proč je to tak důležité? My jsme tady neustále, když jsme byli u vlády, jsme tady čelili tomu, že stavební řízení a stavební úřady v malých obcích se nesmí zrušit, protože to je služba pro občany. Tak tu službu pro občany promítněme do stavebního zákona a řekněme: ano, ta služba je stavebníkovi i v tom, že on hned na začátku, aniž by vynakládal další tisíce do projektových dokumentací, bude vědět, že buďto ji nějak upraví, a pak je to z pohledu veřejných zájmů v pořádku, anebo že tak, jak si to namaloval, to prostě nejde. Uvidí to hned na začátku a může samozřejmě pracovat s projektovou dokumentací dál. Takže to považuji z pohledu institucionální změny a integrace závazných stanovisek jako velmi důležité.

A ty přezkumné a odvolací orgány, to je vždycky v té hierarchii - už tady nemám ten graf - ale pro obce s rozšířenou působností je to kraj, pro kraj je to DESÚ, pro DESÚ jsou to samozřejmě jednotlivé rezorty.

Kdybyste dovolili, druhým takovým velkým tématem, které je podle mě potřeba tady zmínit, je územní plánování. Co vlastně přináší nový stavební zákon? Nový stavební zákon na úseku územního plánování přináší určitě větší kompetence na obecní úrovni. To znamená, že pravomoce na úseku územního plánování zůstávají nezměněny, to znamená, samospráva neboli zastupitelstva budou rozhodovat a rozhodují o klíčových záležitostech, pořizování, k zajištění procesu pořízení dokumentace - nadále zůstává v přenesené působnosti. Byly diskutovány i jiné varianty, ale tady bych se ráda zmínila - já se k tomu ještě vrátím - že je dohoda i s městy, zejména s těmi velkými hráči na úseku územního plánování, že budeme v té debatě pokračovat, protože tam samozřejmě - a podle mě zcela legitimní - zájem měst, aby územní plánování bylo v čisté samostatné působnosti. Ale protože tam jsou velké - ale ještě se k tomu dostanu - tak je určitě potřeba pokračovat v rozhovorech, debatách tak, aby to bylo komfortní nejenom pro velká města, ale i pro malé obce, protože tím nešťastným momentem by bylo, kdyby v důsledku toho, že jsme to nějak zesložitili a tak dále, se přestalo územně plánovat na úrovni malých obcí. To si myslím, že si nepřeje nikdo.

Co považuji také za dobré, že se dojednalo, že prodloužení lhůty pro platnost starých územních plánů bude až do konce roku 2028, to znamená, rozpracované územní plány se dokončí dle dosavadních předpisů a obce si budou moci vybrat, zda dokončí postaru, nebo naopak využijí už určitých vylepšení nového stavebního zákona. Ale neměl by to obcím diktovat, ony samy vědí, v jaké fázi rozpracovanosti územního plánu jsou a co by to pro ně znamenalo, kdyby musely začít od nuly.

Dále to obsahuje takzvané projednání územní studie, která je podmínkou rozhodování. Ta je uložena územním plánem a důležité je, že musí být předložena zastupitelstvu k projednání, ale ne ke schválení. Toto je také velký posun, že zastupitelstvo projednává, protože s tím schvalováním tam byl velký problém. Veřejné projednávání územněplánovací dokumentace lze i formou dálkového přístupu, opět to usnadní práci obci. To znamená, je to sice obdoba současného, mohou ale - obce trvaly na tom, že to chtějí explicitně uvést v zákoně, aby opravdu nikde neudělaly chybu, a tak to také mají.

Bude zřízen Národní geoportál územního plánování, ten je tedy již obsažen ve stávajícím zákoně, ale vlastně tento Národní geoportál zajistí, že budou veškeré veřejně příslušné a přístupné dokumenty na úrovni obcí na jednom místě, což samozřejmě zejména ocení investoři, kteří kolikrát hledají vhodné umístění pro nějaký svůj záměr a teď samozřejmě roztříštěnost územních plánů určitě nenahrávala k tomu, abychom byli komfortnější pro zahraniční investory.

Je potřeba také zmínit, že některé staré stavební uzávěry již pozbyly platností právě s platností nového stavebního zákona, to znamená v srpnu 2021. Například § 326 odst. 1 nového stavebního zákona nabyl účinnost hned po vyhlášení zákona, takže tam se samozřejmě tyto věci překlápí. Pozbyly tedy k 30. 7. 2021 staré stavební uzávěry, které byly vyhlášeny ještě podle zákona č. 50, takže to bylo skutečně několik let zpátky. Samozřejmě, nic nebrání obci, aby si to území znova vyhodnotila a udělala to, na druhou stranu byly stavební uzávěry na územích dvacet let a více, kde se prostě nedělo vůbec nic.

Souhrnný pozměňovací návrh přináší další vylepšení, a tady musím říci, že například nový stavební zákon dával to, že bude i takzvaný Národní územní rozvojový plán, na který potom musí reflektovat zásady územního rozvoje krajů a samozřejmě i územní plány jednotlivých obcí. Je to velmi důležité kvůli strategickým investicím, protože samozřejmě když se řeší energetická soustava nebo něco, tak by to stát měl mít jasně ve svých plánech, jak by to chtěl vést, a zkušenost exekutivy je o tom, že samozřejmě takovýto Národní územní rozvojový plán musí schvalovat vláda. Je to velmi důležité, protože samozřejmě tam bude strašně moc zájmů a jediná vláda může se dohodnout i třeba na některých ústupcích, aby ten Národní územní plán byl v podstatě legalizován a prošel. ***