(13.10 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
K tomu směřuje poslední pozměňovák, který je pod číslem 1876, pokud se k němu přihlásíme už společně, tam už jsem společně s Olgou Richterovou a Michalem Zunou, který to ještě rozšiřuje, a k tomu se pak tedy v rozpravě pravděpodobně přihlásíme, či nikoliv. Jde skutečně o to, zjednodušit to pro spotřebitele, aby oni věděli, jaké všechny spory vyplývající ze svého vztahu, které mají s operátorem, můžou řešit s ČTÚ. To si myslím, že je docela klíčové.
V tomto duchu probíhalo jednání na hospodářském výboru, který mě potom pověřil, abych na schůzi Poslanecké sněmovny přednesl tuto zprávu o výsledcích jednání. Tolik tedy zpráva zpravodaje. Děkuji, že jsme se k tomu dostali.
Chtěl bych tady ale připomenout jednu poznámku, že na začátku tento návrh byl navržen v devadesátce, tak zaplaťpánbůh, že jsem zorganizoval podpisy, aby to nebylo v devadesátce, protože se nakonec ukazuje, že tam je celá řada pozměňovacích návrhů. Teď vidím kolegu Havránka - zapomněl jsem ještě jeden pozměňovací návrh, který bude, který se přímo netýká té materie, týká se něčeho příbuzného, ale i na tom je víceméně shoda. Jinými slovy tady máme nějakých šest, sedm pozměňovacích návrhů, které to vylepšují, zpřesňují, opravují tam chyby, doplňují tam věci, takže si myslím, že ta devadesátka na začátku byla chyba. Docela by bylo dobré, abyste to panu ministrovi průmyslu sdělili, aby pak on to tady aspoň třeba mezi čtyřma očima uznal.
Já vám děkuji a pak se přihlásím k těm pozměňovacím návrhům.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. Jenom příště poprosím, abyste kolegy oslovoval prostřednictvím předsedajícího. Nicméně děkuju za vaši zpravodajskou zprávu.
Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první hlásí pan poslanec Lochman. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ondřej Lochman: Děkuji vám, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pěkné odpoledne. Já jsem se jako člen hospodářského výboru a místopředseda podvýboru pro ICT zabýval i tímto zákonem, touto novelou a mám za to, že by se mělo věnovat více prostoru a zohlednit zde digitální rozhlasové vysílání. Proto jsem také připravil pozměňovací návrh, který bych rád odůvodnil, a přihlásím se k němu v podrobné rozpravě.
Závěrem této novely zákona č. 196/2009 Sb. je umožnit transformaci dokrývacích rozhlasových licencí na transformační a následně jejich konsolidaci, která umožní sloučení více licencí jednoho provozovatele rozhlasového vysílání, na základě kterých provozovatel vysílá jeden, a tedy totožný program definovaný názvem programu, a základní parametr vysílání do jedné licence, která bude mít status transformační licence. Tedy co bude výsledkem? Výsledkem by měla být jedna licence s vlastními parametry transformační licence.
Cílem tedy této novely je umožnit provozování dostatečného počtu programů jedním provozovatelem a umožnit kromě provozování nových programů i zapojení stávající analogové sítě. Jinými slovy, pokud bych to měl říct velmi jednoduše, nyní máme část analogové vysílání a chceme, aby v digitálním vysílání měli všichni posluchači své oblíbené programy a mohli je využívat. O tom to v zásadě je, takto jednoduše bych okomentoval.
Celý pozměňovací návrh je nahrán, můžete zde vidět částečnou shodu s mým kolegou. Já jsem vycházel i z původního textu od Ministerstva kultury, RTV a také z Asociace poskytovatelů soukromého vysílání. Tolik vše k tomuto pozměňovacímu návrhu, ke kterému se tedy přihlásím v podrobné rozpravě.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji. Další v pořadí je pan poslanec Novák.
Než dorazí k řečnickému pultíku, načtu dvě omluvy: pan poslanec Brázdil Milan se od 12.30 omlouvá z pracovních důvodů, pan poslanec Síla se od 13.30 také omlouvá z pracovních důvodů.
Pane poslanče, prosím.
Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, mám k tomuto návrhu zákona celkem tři pozměňovací návrhy, se kterými vás nyní seznámím. Dva návrhy se týkají příspěvku na tarif, jsou to vlastně dvě varianty, a třetí se týká právě digitálního rádia.
Co se týká příspěvku na tarif, jak už jsem řekl, předkládám dvě varianty pozměňovacích návrhů, které reagují na vládní návrh řešení evropského kodexu. Tento kodex ukládá regulátorům, jiným příslušným orgánům a dalším, aby prosazovaly zájmy občanů tím, že zajistí připojení a širokou dostupnost a využívání sítí s velmi vysokou kapacitou, a dále tím, že budou řešit potřeby určitých sociálních skupin, zejména koncových uživatelů se zdravotním postižením, starších koncových uživatelů nebo koncových uživatelů se zvláštními sociálními potřebami, například pokud jde o cenovou dostupnost a rovnocenný přístup pro koncové uživatele se zdravotním postižením.
A teď, proč jsem vám to takhle dopodrobna představil vlastně, co to je ten sociální tarif? Je to proto, abyste si dokázali představit, kdo vlastně to připojení dnes potřebuje, kdo potřebuje finančně pomoci s připojením k informační síti, ať už je to internet, anebo třeba ať už je to využívání datové schránky. Podle čl. 85 toho kodexu mohou vlastně členské státy zajistit, aby byla spotřebitelům s nízkými příjmy nebo se zvláštními sociálními potřebami poskytovaná podpora, anebo mohou vyžadovat, aby operátoři nabízeli uvedeným spotřebitelům sazby nebo balíčky. A my máme vlastně teď nastavenou jakoby sazbu zvýhodněnou, od které se odpouští určitá částka, která je schválena zákonem. V České republice plní tento účel institut zvláštních cen, kdy právě Český telekomunikační úřad, a teď řeknu sociální tarif, který spravuje Český telekomunikační úřad - mně to nejde tak úplně do hlavy - a ten Český telekomunikační úřad ukládá vybraným podnikatelům v elektronických komunikacích povinnost takzvané zvláštní ceny osobám se zvláštními sociálními potřebami. Co se týká aktuálního znění, tak je to osoba, jejíž započitatelný příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,15násobek životního minima, pokud jde o jednotlivce, anebo o osobu, která žije v téže domácnosti s dalšími osobami, a součet jejího započitatelného příjmu je nižší než 2,15násobek životního minima v této domácnosti. Z mého pohledu je ten konstrukt docela složitý a následně jeho nastavení bude stát hodně úsilí státní správu jako takovou. Osoba, které byla zvláštní cena přiznána, je povinna informovat podnikatele, to znamená, jít za operátorem osobně, kterému ta povinnost byla uložena, a informovat jej o všech zkušenostech, které mají vliv na podmínky pro poskytnutí zvláštní ceny, a to nejpozději do 30 dnů od chvíle, kdy se o tom dozvěděla. Takže jde na Úřad práce, tam dostane nějaké potvrzení, s tím potvrzením musí do 30 dnů přijít k operátorovi a operátor vlastně na základě nařízení jako takového, jehož dodržování kontroluje Český telekomunikační úřad, poskytne sociální tarif. Vláda stanoví nařízením doklady, kterými se osoby prokazují, to znamená, že ten člověk dostane potvrzení na Úřadu práce, tudíž pro pracovníka Úřadu práce je to práce navíc, což v této situaci si nedokážu představit, když už nezvládají tu práci, kterou mají.
Navrhovaná novela zákona upravuje okruh osob, které mají nárok na zvláštní ceny, ale skutečně neřeší právě tu roztříštěnost současného stavu a procesu jako takového. Přezkum trhu, kontrola oprávněnosti nároku na zvláštní cenu je v současné době skutečně naprosto nelogicky právě na bedrech Českého telekomunikačního úřadu a dotčených podnikatelů. Když tu existuje sociální síť, která prostřednictvím schémat Ministerstva práce a sociálních věcí a zároveň Úřadu práce umí zacílit tu pomoc pro osoby se zvláštními potřebami, tak proč ji nevyužít? ***
