(12.20 hodin)
(pokračuje Aleš Juchelka)
Za druhé. Vládní požadavek na desetiletou existenci navrhující právnické osoby považuji skutečně za výsměch všem poslancům, kteří kdy volili členy Rady Českého rozhlasu a České televize a členy dalších kontrolních orgánů. Vláda nám tím říká, že jsme nesvéprávní, že nedokážeme poznat, kdo bude dobrým členem rady a kdo je pro členství nevhodný. Připadá mi, že naše vláda je odtržena od reality, že nestojí nohama pevně na zemi. V čem je benefit pro diváka či posluchače při volbě člena rady, když pana K navrhne spolek s desetiletou historií proti paní K, kterou navrhne půl roku starý spolek? Jde nám o to, abychom se my i novináři mohli hrabat v tom, co dělal zmíněný spolek v minulosti, co měl dělat a neudělal?
Mám tady pár příkladů, které jsem si našel. Předloňskou volbou na tomto místě 13. dubna 2021 pirátský poslanec Tomáš Martínek upozornil na zjištění serveru Hlídací pes, podle něhož - cituji. "Server Hlídací pes pak informuje o tom, že většinu finalistů do Rady České televize nominovaly spolky, které porušují zákon. Až 7 z 12 finalistů nominovaly spolky, které nezveřejňují v rejstříku informace o svém hospodaření, a to přesto, že jim to zákon nařizuje pod sankcí až 100 000 tisíc korun, případně pod hrozbou vymazání."
Když jsem se podíval na ta jména kandidátů, pro které hlasoval, jak zveřejnil na svém twitterovém účtu Tomáš Martínek, našel jsem mezi nimi čtyři kandidáty, jejichž spolky neměly v pořádku účetní závěrky. Tři jeho kandidáty nominoval Český filmový a televizní svaz, FITES, který do Sbírky listin nezaložil ani jednu účetní závěrku. U jednoho kandidáta, kterého nominovala Asociace režisérů scenáristů a dramaturgů ARAS, chyběly účetní závěrky od roku 2017. U spolku Asociace filmových střihačů a střihaček nebyla k nalezení ani jedna uzávěrka.
Za obzvlášť pikantní považuji, že za 14 dnů po tomto vystoupení pirátského poslance, tedy 27. dubna 2021, po uplynutí řádného termínu, odeslala účetní závěrku za rok 2019 do Sbírky listin společnost s ručením omezeným 1. Pirátská vlastněná ze 100 % Českou pirátskou stranou. Jejím jediným jednatelem tehdy byl kandidát na premiéra - tehdy, teď už doufám ne - Ivan Bartoš. Pirátská strana se nezachovala lépe než ostrakizované spolky. A to nám tady Piráti něco kázali o transparentnosti a dodržování zákonů! Oni sami se jimi ve své době vůbec neřídili. Ovšem nebyli jedinými borci v plnění zákonných povinností a transparentnosti. Lidovci, kteří loni bojkotovali volbu členů Rady České televize a teď se podepsali pod tuto špatnou novelu, mají také svou společnost s ručením omezeným, která nese název Nový hlas. Od roku 2018 účetní závěrky do Sbírky listin nezasílá.
To jsou jen příklady, u kterých se měří dvojím metrem, jak by řekl můj ctěný kolega Patrik Nacher. Já tím chci jen upozornit, že dávat tuto podmínku do zákona prostě nemá smysl. Do rady nevolíme právnickou osobu, ale volíme tam člověka, dobrého nebo špatného, vzdělaného nebo nevzdělaného, vnímavého, pracovitého, méně pracovitého, komunikativního, méně komunikativního.
Když o tom mluvím, a řekl jsem, že vláda nestojí nohama na zemi, tak musím dodat ještě jednu věc. Před hlasováním na volebním výboru se koná veřejné slyšení, kde se kandidáti do rad pět minut představují a deset minut čelí otázkám od poslanců. To je ten zásadní kvalitativní rozdíl oproti třeba volbám do Správní a Dozorčí rady VZP a kontrolních či řídících orgánů různých státních fondů a agentur. Ti lidé předkládají životopisy. Takže každý, kdo přijede na veřejné slyšení, se může ptát. Nakonec bude zvolen do rady člověk, ano, jistě s chybami, které má každý, neboť neznám samozřejmě kromě pár poslanců člověka bez chyb.
Takže za mě žádné omezování navrhujících subjektů, žádná podmínka pro desetiletou existenci. Dokážu si představit ještě svobodnější a volnější přístup k funkci člena rady, tedy že by se o místo v radě ucházeli přímo potenciální kandidáti, kteří by reagovali na výzvu.
Ve zvláštní části důvodové zprávy se k zavedení desetileté existence navrhujících subjektů uvádí, že - cituji: "V praxi mohou být takové subjekty dokonce založeny ad hoc ryze za účelem navržení kandidáta. Význam subjektů bez dlouhodobého působení ve společnosti v rámci příslušných společenských zájmů je tak nulový." To je opět ukázka zcela nepochopení a rozdílného přístupu celkově. Nositelem myšlenky nikdy nebyla, není a samozřejmě nebude instituce či jakýkoliv subjekt, ale jen a pouze člověk. Subjekt či právnická osoba bez lidí bude mít nulový význam. Ale nositelem významu, já bych použil prostě slovo hodnoty, jako ekonom slovo užitku, ano, je pouze člověk. Film vyrábí s. r. o. A, televize B, financuje jeho fond C, ale podobu tomu filmu dávají vždycky konkrétní lidé, jako jsou střihači, režiséři, kameramani, herci, vlásenkářky a tak dále. To jen k terminologii předkladatele, jak to vnímá on a jak to vnímám já i se svými kolegy.
Já si však k vládnímu návrhu a také Smoljakovu návrhu, kterým se vláda a ministr kultury Baxa nepochybně inspirovali, neodpustím jeden praktický poznatek. Asi si všichni vzpomeneme na rok 2020, ti, kteří byli ve volebním výboru nebo se o to zajímají, kdy do Rady České televize byli zvoleni Pavel Kysilka, Pavel Matocha a další. V té době v záplavě asi 80 kandidátů byl člověk jménem Heřman Chromý, kterého nominoval spolek Svobodu médiím, jehož jménem jednal politik senátor David Smoljak. Ještě prapodivnější bylo, že spolek vznikl 20. ledna 2020, takže taktak stihl někoho nominovat, neboť již 4. února 2020, tedy 14 dní poté, začalo veřejné slyšení do Rady České televize. Druhým zajímavým momentem byla osobní účast senátora Davida Smoljaka z hnutí STAN na veřejném slyšení, kdy kladl otázky jiným kandidátům. Takže neuvěřitelný kotrmelec. Když se mi to hodí, založím si spolek ad hoc a obratem navrhnu kandidáta do Rady České televize. Když se mi to nehodí, budu z pozice moci jako zákonodárce prosazovat zákon, který tomu zabrání. To je k hodnotám a principům, kterými se zde předkladatelé a jejich podporovatelé chlubí.
Za třetí. Novela dává prostor nominovat členy rady všem právnickým osobám, což zřejmě někdo nedomyslel, což je výrazný, nejen terminologický odklon od současného stavu. V novele z roku 2001, podle níž se rady veřejnoprávních médií nyní volí, se v důvodové zprávě v její zvláštní části se píše: "Účelem nového odstavce 2 v § 4 je prohloubení stávající úpravy ve třetí větě, podle níž mají mít v Radě České televize zastoupení významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy tím, že se širokému spektru zájmových organizací a sdružení přiznává právo přímo navrhovat kandidáty na členství v radě. Tento princip výběru kandidátů by měl zaručit, že členové rady budou skutečnými reprezentanty veřejnosti."
Ano, spolky, dříve sdružení, jsou právnickými osobami. Ale současně musím říct, že právnickou osobou je také Česká televize, Český rozhlas, všechny subjekty zapsané ve veřejném rejstříku. Tedy nejen spolky nadace, ale i eseróčka, ústavy, obecní, městské, krajské a státní příspěvkovky, státní podniky, církevní právnické osoby a také politické strany a hnutí. Takže prakticky každý, kdo není fyzická osoba nebo fyzická osoba podnikající bude moci navrhovat členy rady. To je jistě revoluční změna. Já s tím nemám problém. Jen nerozumím, proč navrhovatelem nemůže být občan, koncesionář, plátce, rozhlasového či televizního poplatku, a nevím, proč jsme opustili půdorys zájmové organizace. ***
