Přiznám se, že v tu chvíli jsem očekával jednání všech politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně a v Senátu nad podobou nové legislativy pro veřejnoprávní média, neboť veřejnoprávní média zde nejsou pouze pro vybrané politické strany a hnutí, jak si to myslí pětikoalice, ale pro občany. Věřil jsem, že se pětikoalice poučila, že se vydala nesprávným směrem a že nemůže kohokoliv, kdo byl řádně zvolen, změnou zákona zbavit funkce. Očekával jsem, že začneme debatu nad velkou novelou zákonů z roku 1991. Netušil jsem, že Fialova vláda bude chtít do volby rad zasáhnout za každou cenu a že její členové budou hledat způsob, jak prosadit své zástupce do obou rad veřejnoprávních médií. Proto dnes tady sedíme nad touto novelou, která si má prostě pohlídat na příští rok volbu generálního ředitele České televize. Nikomu to nevadí, vládní pětikoalice je s tím absolutně v pohodě. Po tom všem, co tady už poslanci vládní pětikoalice z hlediska volby do rady, kdy vždycky volba personálií má být tajná, tak je volila samozřejmě aklamací, aby si pětikoalice navzájem pohlídala, kdo jak hlasuje, a když bude hlasovat jinak, tak aby dostal, řečeno některými studenty na galerii, čočku od svých kolegů. Takhle vládní pětikoalice jede. Takhle ona to má, takhle ona přemýšlí a je jí to šumafuk. Proč? No protože to všechno krásně zahalí do toho hávu demokracie, svobody slova, prostě a jednoduše toho, že se nám snaží namluvit, že to dělá pro dobro nás všech. Brrr. Opravdu to tak ve skutečnosti není a je to hrozné, jakým způsobem tato pětikoalice právě tato hodnotová slova devalvuje.

Nakonec se novela na jednání vlády místo po čtyřech týdnech vrátila po deseti týdnech, a to 22. června. Tentokrát už neprošla Legislativní radou vlády, takže není zřejmé, zda skutečně byly do návrhu, který tady nyní teď v tuto chvíli projednáváme, leží ve Sněmovně a který projednáváme, zapracovány všechny připomínky, které měla. A to přesto, že se jedná o zcela jiný návrh. V materiálu projednaném vládou v dubnu měla mít Rada České televize nadále 15 členů, ale v materiálu projednaném a schváleném v červnu již 18 členů. Já na to upozorňuji zcela záměrně jako předseda volebního výboru, protože v předloženém návrhu se objevují také zcela nová slovní spojení, jako je například funkční místo, což jistě nepochází z hlav členů Legislativní rady vlády, když podle zveřejněných zápisů o tom nejednala. Na stránkách vlády k materiálu schválenému tedy 22. června také chybí vypořádání připomínek. Uvádím to proto, že Ministerstvo vnitra, úřad řízený Vítem Rakušanem za hnutí STAN, v připomínkovém řízení v březnu pro materiál na dubnovém jednání napsalo - cituji: "Dáváme ke zvážení, zda by nebylo vhodnější stanovit počet členů Rady České televize v poměru 9:6. To znamená 9 členů volených Poslaneckou sněmovnou a 6 členů volených Senátem, a to zvláště v návaznosti na volbu vždy jedné třetiny členů. Předkladatelem navrhované rozdělení zakládá nejednotné rozložení poměru kandidátů v rámci voleb, kdy je vždy jednou za šest let poměr 4:1 namísto 3:2, jako je tomu v ostatních volbách." Ministerstvo kultury tuto připomínku nepřijalo a k vyhodnocení této připomínky stroze napsalo: "Počet členů Rady České televize volených Poslaneckou sněmovnou a počet členů volených Senátem byl stanoven na úrovni vedení stran vládní koalice."

Takže vládní koalice si to takhle rozhodla. My budeme mít o tři členy Rady České televize navíc, což znamená v rozpočtu zhruba 1,8 milionu korun pro Českou televizi, vážený pane ministře Baxo. A v tuto chvíli, kdy generální ředitel Petr Dvořák všude hlásá, jak je na tom Česká televize špatně, jakým způsobem potřebuje navýšit koncesionářské poplatky, protože 7 miliard nestačí, tak tato vládní koalice jí dá ještě jednu ťafku, a to ve výši až 2 milionů korun, protože potřebuje navolit o tři členy Rady České televize více. Jen z toho důvodu, aby jim to vycházelo, protože mají spočítáno, kdo který radní, jak který radní by pravděpodobně hlasoval pro toho jejich kandidáta na generálního ředitele příští rok na jaře. Tak jednoduché, přízemní a malé to je. Nicméně soudě podle sněmovního tisku si Vít Rakušan a hnutí STAN prosadili svou a Senát bude volit tedy 6 členů Rady České televize. Tady krásně vidíme, kolik stojí koaliční vládnutí a že za to zaplatí někdo jiný, v tomto případě majitel televizního přijímače, koncesionář.

Nicméně k podstatě. Z tohoto popisu je zřejmé, že vládní legislativní proces byl značně chaotický, proto jsem přesvědčen, že návrh tohoto tisku bychom měli zamítnout. Ale zpátky ke sněmovnímu tisku, a proč bychom jej tedy měli zamítnout už v prvním čtení.

Za prvé rozdělení volby členů rad mezi Poslaneckou sněmovnou a Senát není správná volba. Není to správná cesta. Nikdo neprovedl vyhodnocení, jaká pozitiva tato změna po třiceti letech přináší. Jsem přesvědčen, že v důvodové zprávě by mělo být vyhodnocení voleb obou rad v uplynulých jedenatřiceti letech. Nestalo se tak, jinak by tady někdo mohl přijít s tím, že každý kraj vybere třeba jméno jednoho člena Rady České televize a patnáctého, třeba, jmenuje prezident České republiky nebo předseda vlády. A u Rady Českého rozhlasu si vezmeme seznam krajů podle abecedy a třeba prvních osm krajů vyšle do rady zástupce své, devátého jmenuje prezident nebo předseda vlády a v dalších letech se bude pokračovat podle jmenného seznamu krajů dál.

Nejsilnější vládní strana ODS měla ještě nedávno recept: zjednodušme to. Teď přichází s tím, že volbu dělá složitější. Navrhující právnické osoby budou posílat své návrhy na členy rad do obou komor, nominované osoby budou chodit na veřejné slyšení nejprve do jedné komory, pak do druhé komory Parlamentu. Nevím, kolik kandidátů bude chtít tuhle hru podstoupit, navíc po posledních zkušenostech s volbou členů Rady České televize. Loňská volba se kvůli bojkotu stran současné vládní koalice neuskutečnila. Letošní zimní volba v pěti z šesti případů zkrachovala a musela se uskutečnit na jaře nová volba. Když si představím, že výběr a volba v jedné i druhé komoře může probíhat současně, tak se může stát, že kandidát postoupí k hlasování před plénem po obou slyšeních, že bude jednou komorou zvolen, což druhé komoře volbu zastaví, neboť se v ní stane nevolitelným a bude se muset třeba doplnit seznam kandidátů na trojnásobek volených členů, tak se toho postupu skutečně děsím a mám za to, že to je prostě větší chaos, který tato vláda do volby členů rad přináší. Ale možná, možná, že to je naopak záměr.

Já vítám za mnou paní předsedkyni Sněmovny a jen upozorňuji na to, že jsem k ní vznesl dotaz na začátku a že bych možná rád, kdyby mi odpověděla... klidně potom třeba někdo jiný může převzít řízení: Proč vyměnila, ještě jednou opakuji, zpravodaje tohoto tisku a proč vyslyšela, bych řekl, plačky a nářky několika poslanců, kteří se nejsou schopni ztotožnit s tím, že předseda výboru řekne, že třeba má jiného kandidáta na zpravodaje, což byl dle mého názoru odborník na veřejná média, na veřejnoprávní média, pan Martin Kolovratník. Myslím si, že o mnohem více, než je pan Lacina. Ale pravděpodobně, možná že mě vyvede z omylu a že mi řekne ty argumentace, proč to tak je. Nicméně jejím rozhodnutím a rozhodnutím organizační výboru per rollam došlo, bych řekl, k nepoměru právě u tohoto zákona z hlediska koalice a opozice. Ale to jsou takové ty malé schválnosti, které samozřejmě asi budeme muset přetrpět.

Rozdělení volby je tedy naprosto nesystémové. Žádný z kontrolních orgánů není volen členy obou komor Parlamentu. Jedná se o experiment hnutí STAN. Takže já tady upřímně říkám, že bych u toho byl velmi opatrný. Osobně bych chápal, pokud by se senátoři rvali o možnost volby členů třeba Správní a Dozorčí rady VZP, aby například mohli lépe prosazovat dostupnou stomatologickou péči ve svých volebních obvodech. Ale rozumím, rozhodování o členech Rady Českého rozhlasu a České televize je lákavější. Dává možnost blýsknout se v médiích a užít si svých pět minut slávy. Holt sedmá velmoc.

Jen tak na okraj, když jsme u VZP, tak prostor by tu byl, já jsem to spočítal, ze 30 členů Správní rady VZP volí Sněmovna 20, 10 jmenuje vláda. Dozorčí rada má 13 členů, poslanci volí 10, z nich 3 jmenuje také vláda. Ale chápu, vy to nemáte v koaliční smlouvě. Máte tam pouze to ovládnutí veřejnoprávních médií a nemáte to ani v programovém prohlášení vlády. A zlínská buňka mlčí.***