(19.10 hodin)
(pokračuje Ivan Bartoš)
Proč to říkám? Kdybych se na to podíval tím pohledem, jak se často reportuje, že jsou takové ty koláčové grafy, tak já bych řekl, my jsme přece ministerstvo investic, které v danou chvíli posílá, i když ono tak úplně není, ale to je Evropská unie v těch kofinancovaných programech, takže ty investice, které v České republice jdou, a je to zhruba 25 miliard, protečou přes Ministerstvo pro místní rozvoj a končí tam, kde mají být, a na spoustě ministerstev naopak tyto programy vznikají v úzké spolupráci. To asi na začátek.
Já bych potom pohovořil o tom... Možná začnu odzadu. Už v minulém volebním období jsme vystupovali, a byly to tři roky, jako strany opozice, že se nám nelíbí ta idea vzniku Nejvyššího stavebního úřadu, a je to dlouhodobý spor s paní Klárou Dostálovou, když já jsem byl předseda výboru pro veřejnou správu. Ten spor asi bude ještě trvat nějaký ten pátek, ostatně teď předkládá vláda do Sněmovny krátkou novelu stavebního zákona, která zastaví náběh Nejvyššího stavebního úřadu, vznik toho centrálně řízeného stavebního řízení, a nahradí ji (jej?) věcnou novelou, která provede tu technickou integraci, která pak bude nesena hlavně v oblasti IT a digitálních systémů. Proč to říkám? No z logiky věci proto jsou ty náklady i ty personální náklady ve věci Nejvyššího stavebního úřadu nula. Jak se nám to stalo? Volby byly v minulém roce a jakýmsi procesem vládní koalice mohla nastoupit do svých ministerstev až na konci roku. To mělo jistý vliv na to, že ačkoliv ve Sněmovně byla už v tu dobu většina, tak ten krok, který jsme chtěli, tedy zastavit ten náběh vzniku Nejvyššího stavebního úřadu, prostě nešel v tom minulém roce realizovat, a on v papírové formě skutečně ten zákon teď předpokládá, že tento úřad vznikne, nicméně je na to rok a měl by začít fungovat od příštího roku. A my prostě ty kroky, které by vedly ke vzniku něčeho, co a priori odmítáme, dělat nebudeme, a proto nejsou kryty v rozpočtu.
K té reakci ohledně národních programů je důležité si říci, a to tady zaznělo, že ty programy, které jsou ze své povahy investiční a týkající se projektů třeba i na více let, to ministerstvo některé má v uvozovkách v zásobníku, to nepopírám, ale vyhlašuje nějakou parametrickou výzvu například na výstavbu sociálního bydlení nebo na opravu nějaké infrastruktury, třeba i těch škol, a aby je mohlo vypsat, tak je vypíše v nějakém roce a musí tam být ty peníze, ale to faktické plnění se děje třeba až za několik let, nebo za dva roky. Ale ty peníze tam na začátku být musí. To má jistý efekt a já si myslím, že to z pohledu rozpočtu vlastně není úplně správné. Já bych byl za, aby se to srovnalo a bylo to patrné, že v rozpočtu vznikají takzvané nespotřebované výdaje, což jsou peníze, které byly na účet poslány, nebo na ministerstvo popsány v rozpočtu, byla vypsána nějaká akce, ale k jejímuž faktickému plnění prostě dojde až třeba později. Stejně tak to je ve věci současně běžících národních programů, a je jich celá řada. V tuto chvíli ministerstvo má v nespotřebovaných výdajích patřičné prostředky, ty za některé výzvy ještě běží, prostě to nekopíruje ten rok, některé výzvy ještě běží a plnění na ty závazky v tuto chvíli tam je.
Já ještě jako předseda výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, který je, řekněme, někdy partnerským, někdy opozičním orgánem Sněmovny vůči Ministerstvu pro místní rozvoj, jsme často hovořili o tom, jakým způsobem jsou ty programy koncipovány. A já si myslím, že to je i odpověď na tu otázku bývalé paní ministryně Dostálové. Já si myslím, že třeba věci, které se týkají programu Výstavba, které se týkají programu dostupného bydlení, těmi parametry, které kdysi vznikly, prostě nedokážou reagovat jak na tu situaci na trhu se stavebními pracemi, na trhu s materiály, tak i s těmi podmínkami, za kterých může ta obec nebo to město do toho programu jít, protože není pro ně v danou chvíli třeba atraktivní, je limitující například s fixním zastropením ceny za metr, a tyto je potřeba překonfigurovat, upravit je do podoby, aby byly výhodnější.
A já jsem rád, že to tady paní ministryně zmínila. I vláda Andreje Babiše podle potřeb, někdy oprávněně, někdy z důvodu třeba PR v danou chvíli v podstatě vláda dělá změny rozpočtu, v minulém roce se jich stalo několik set, možná k tisícovce, sto jich bylo přes jednu miliardu, většina souvisela s covidem. A já samozřejmě počítám s tím, až se nám podaří přesněji zacílit a nakonfigurovat ty programy, že se - a ta vláda takto diskutovala i v případě přípravy rozpočtu - samozřejmě budeme bavit o tom, jakým způsobem pak ty národní výzvy, nebo třeba i evropské, podpoříme. Není to nic neobvyklého. Ale v tuto chvíli národní programy běží a zejména věci týkající se výstavby, které jsou pro nás prioritou, musíme přesněji zacílit, nabídnout ty nejatraktivnější pro ty obce, skutečně se podívat, jaká je role Ministerstva pro místní rozvoj v tomto, jestli to jsou jakési půjčky, které mohou být a jsou výhodné, ale obsluhují asi 200 žadatelů nebo 400 žadatelů na úrovni půjčka na bydlení, anebo se soustředíme skutečně na výzvy, kdy obce budou motivovány ty peníze využít k výstavbě malometrážních bytů, dostupného bydlení a podobně.
Takže v tomto bych neměl obavy ve věci těch 200 milionů. Jsou to opět programy, kde je kofinancování z evropských zdrojů a ze státního rozpočtu. My jsme provedli analýzu jednotlivých programů a v podstatě opět toto v tuto chvíli vykrýváme z té položky nespotřebované výdaje.
Já jenom abych nedělal, že je všechno růžové, a proto jsem rád, že bývalá paní ministryně Dostálová nejde do té kritiky řekněme nějakým demagogickým způsobem. Ten rozpočet, když se na něj podíváte, tak jak byl předložen vládou Andreje Babiše v oblasti národních dotací, kromě horské služby, o kterou se ministerstvo stará, o tu neziskovou část horské služby, tak v těch národních programech byla ve všech nula. A já v rozpočtu na stránce výdajové v tom posledním návrhu, a my překonfigurujeme ty výzvy a podle toho se pak zařídíme tak, aby ty zdroje tam byly. Stejně tak zaznělo, a je to i v programovém prohlášení vlády, a pod Ministerstvo pro místní rozvoj patří bývalý SFRB, stále jsem si nezvykl, nyní SFPI fond, a i v programovém prohlášení vlády bylo opět po revizi efektivity těch produktů, nebo těch výzev, které se přes fond používají, že to je ta cesta, kterou podporovat výstavbu v České republice.
Já bych chtěl ještě jednou zdůraznit, že partnerem pro Ministerstvo pro místní rozvoj jsou regiony, jsou kraje, jsou obce, jsou města. A já si myslím, že bychom neměli konkurovat existujícím institucím, ale skutečně se soustředit na PTP projekty, na výzvy, které pomůžou obcím k tomu, aby si třeba obohatily bytový fond, stavěly malometrážní byty, opravovaly infrastrukturu, a po doladění těch programů se dle priorit vlády dále zařídíme.
Možná ještě dvě věci na závěr. Je to otázka velké investice, která má jít z Národního plánu obnovy, a já mám trochu obavy, a byla to i ta otázka DPH, že nám tady bývalá vláda Andreje Babiše nechala něco, co není tak úplně připravené a co už v momentě své tvorby mělo zásadní nedostatky kromě toho faktického zpoždění. My v Národním plánu obnovy máme několik komponent. Ministerstvo pro místní rozvoj se stará taktéž o cestovní ruch. Tato komponenta z Národního plánu obnovy jaksi vypadla. Myslím si, že cestovní ruch byl jednou z nejzasaženějších oblastí v době covidu, takže my teď jednáme, zda se tam takováto komponenta může objevit dodatečně, ale ta finanční podpora v Národním plánu obnovy směrem třeba té k infrastrukturní podpoře cestovního ruchu skutečně není a myslím si, že to opomenutí tam takovouto komponentu zařadit bylo špatně. Pokusíme se to napravit. ***
