(17.50 hodin)
(pokračuje Ivo Vondrák)
Takže když se podíváme na tu kapitolu školství, tak musím říct, že chápu, že byla snaha šetřit, což je jakýsi eufemismus pro škrtat. Jsem rád, že nemusí současní rektoři ani ředitelé škol řešit to, co jsem musel řešit já, protože ten meziroční nárůst je tam pořád 9,9 miliardy, byť je to tedy o 5,1 miliardy méně, než byl ten náš původní návrh, který jsme do školství chtěli dát. Za trošku kratší konec tahají vysoké školy a věda a výzkum, byť tedy vnitřně se ty peníze (nesrozumitelné) tak, že to nepoznají rektoři na tom, že by měli méně peněz na vzdělávací činnost ani na vědu a výzkum, což tedy, kdybych byl rektorem, bych akceptoval. Má to jeden háček, že to znamená minus 1 miliardu do investic. A bylo by dobré vědět, kdy tu miliardu do investic dostanou. A bylo by dobré, kdyby to bylo co nejdříve. Takže z tohoto pohledu si myslím, že ta situace je relativně stabilní, byť tedy není taková, jakou bychom ji chtěli mít, a určitě má to negativum, že brzdí ten rozvoj. Víme, a už jsme to tady slyšeli, ona je to totiž taková obvyklá fráze, že je to prorůstový sektor, měli bychom to podpořit, ale nikdy se tak moc neděje. Tak alespoň takto.
V čem však vidím mnohem větší problém, tak to je regionální školství. Loňská opozice, současná koalice chtěla v loňském roce přijmout zákon o tom, že učitelé budou mít 130 % průměrné mzdy v České republice. Já když jsem to komentoval, tak jsem říkal, že si myslím, že to nemusí být o zákonu, že to prostě je o dobré vůli. Jestli se dohodneme na tom, že učitelé budou mít 130 %, tak nemusíme opět zavádět nový zákon, nový mandatorní výdaj, a mohli jsme to vyřešit. Pravda je taková, že tím snížením rozpočtu o 4,4 miliardy oproti tomu našemu tento princip nebude dodržen. Nedá se dodržet. My jsme chtěli mimochodem u všech pedagogických pracovníků, teď se to bude týkat jenom učitelů, ale i tak. Těch 130 % v podstatě bude velmi komplikované dodržet. A nabízím, a teď nevím, jestli panu Gazdíkovi, ten tady není, tak panu ministrovi Stanjurovi o láhev dobré skotské whisky Laphroaig, že těch 130 % na konci roku ti učitelé nedostanou. (Reakce z pléna v pravé části sálu.) Dobře, výborně, pak ji můžeme spolu vypít někde v koutku místnosti této Poslanecké sněmovny. Já to vnímám jako symbolický krok k tomu, že říkáme: není to jisté, může se stát, že to školství zase může tahat za kratší konec. To by určitě byla škoda a já bych nechtěl, aby se tak stalo. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Také děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku. Poprosím, aby k řečnickému pultu přišel pan Karel Rais. A než tak učiní, přečtu omluvy. Omlouvá se z dnešního dne mezi 19. hodinou až 23.45 poslanec Josef Kott, a to z rodinných důvodů. Dále zde mám omluvu pana Oldřicha Černého od 17 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Dále se omlouvá paní Renáta Zajíčková, a to dnes od 18.00 do 20 hodin z pracovních důvodů. A poslední omluva je poslankyně Heleny Válkové, a to také z dnešního jednání od 16.15 do konce jednacího dne ze zdravotních důvodů.
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Rais: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Já bych navázal na kolegu Vondráka a na to, co jsem říkal ráno. Já jsem měl šanci srovnat obsah kapitoly 333, která byla vytvořena bývalou vládou, s obsahem té dnešní kapitoly s tím rozpočtem, který je nám předkládán stávající vládou. Tam z hlediska formy návrhu státního rozpočtu postrádám představu vývoje financí Ministerstva školství v roce 2023 a 2024, což si myslím, že v té kapitole je poprvé, co poměrně za dlouhou dobu není pan ministr financí, nepředkládá krátkodobý a dlouhodobý výhled. Do toho samozřejmě... tam se nehovoří ani o té 9% inflaci.
Domnívám se, že pokud chce vláda kopírovat pravicovou rašínovskou prvorepublikovou finanční politiku, jak tady hovořil ministr průmyslu, tak by rozpočet a zejména obsah kapitoly měl nějakým způsobem zareagovat na přebujelou administrativu úřadu a tuto snížit. A začít diskutovat o užitečnosti ministerských institucí typu Cermat, které po celý rok připravují na jednu celorepublikovou aktivitu a pak udělají, víceméně pravidelně několik let dělají chyby v té aktivitě a víceméně vystresovávají české rodiče a učitele, kteří zodpovídají za maturitní proces.
Diskuse o financích 130 %. Já se nebudu sázet, ale jsem o tom přesvědčen už jenom z toho důvodu, že v té kapitole 333 se už vůbec nehovoří o 130 %, ale o dvou. A tady bych mohl reagovat i na diskusi, která se objevila dříve od pana ministra, od pana ministra Gazdíka. (Předsedající: Pane poslanče, váš čas.) Bohužel jsem to všechno nestihl, děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Také vám moc děkuji. To byla poslední faktická poznámka. Jsme v rozpravě. Další, kdo je přihlášený, je poslanec a místopředseda Sněmovny Karel Havlíček. Tímto ho poprosím, aby přišel k řečnickému pultu. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já se budu snažit být hodně věcný, nepůjdu úplně do detailů. Nicméně začnu tím, co mě na tom trápí nejvíc, a to je ten pohled na úspory. Já jsem byl skutečně zvědavý na to, jakým způsobem se vláda popasuje s tím slibem, který dala. A teď nechci být pichlavý, 125 miliard, vzali jsme potom, že to bude těch 80 miliard korun. A víte, že jsme tvrdili, že to je podle našeho názoru nedělatelné, pokud nemáme udělat skutečně závažné škody. Vy jste tvrdili, že se to zvládnou dá. A mě velmi mrzí to, že to finále, které se představilo, není - a teď zase nechci být úplně detailista - těch 80 miliard, ale ono to není, ta úspora, ani těch 77 miliard.
Je to dobré míchání s čísly, kdy šikovně a s dobrými triky pracujeme s pojmy, jako je úspora a jako jsou zdroje. A to jsou dvě různé věci. Protože věřím, že se shodneme na tom, že úspora je to, že někam peníze nevydodám, zjednodušeně řečeno ten příjemce, který je očekával, a teď nehodnotím, jestli jsme to hodnotili pozitivně, nebo negativně, ty peníze nedostane. Ale tady dochází k tomu, že ty zdroje se zcela evidentně vydají. A buď se vydají z blízkých příjmů, nebo se vydodají z úspor, které jsme ještě my zanechali nebo které tam zůstaly. To není otázka přivlastňování, to je prostě realita. A pokusím se na pár číslech ukázat ten problém, který tam je.
Já bych totiž bral, kdyby se přišlo a řeklo se: nebude to 80 miliard, my ten deficit snížíme a budeme třeba na těch 280 miliardách, ale u těch 80 miliard to tak nebude, bude to na 40, 50 miliardách, to bych tak odhadl, že by to mohlo dopadnout, a ten zbytek nahradíme nějakým budoucím příjmem, ale nikoliv tou úsporou. Anebo to nahradíme z toho, co tam zůstalo.
A teď pár těch příkladů. Budu to brát logicky z resortu průmyslu, ale dotknu se trochu i dopravy. Na průmyslu Český telekomunikační úřad, vždyť to přece víme, jak je to, ta 1,5 miliardy. Ale je to úplně typické u toho. Jedenapůl miliardy prostě musí odplout z Ministerstva průmyslu na Českou poštu, respektive je to poplatek z Českého telekomunikačního úřadu. Takhle, abych byl přesný - není to z Ministerstva průmyslu a obchodu. Ta 1,5 miliardy je pouze časového rámce, kdy tak nastane. Je to zdroj, nebo peníz, který jde jakožto úhrada nákladů za poskytované služby. Historicky je to dáno. Čeká se na jednu jedinou věc, a to na notifikaci. ***
