(17.40 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
Tedy my s tou změnou, se kterou přicházíme, reálně předpokládáme při častějším užívání veřejné dopravy, menších restriktivních opatření z důvodu epidemie, že bychom se po té změně slevy dostali na 4 miliardy korun. Proto koncipujeme tu úsporu přirozeně zhruba v tom rozsahu 1,8 miliardy korun. Tam, kam jsme schopni dohlédnout. A pokládám to opravdu s veškerou vážností i s odezvou dopravců, ale i skupin, které hájí zájmy lidí třeba v sociálně obtížné situaci, že tohle je krok přijatelný a že to je krok, který s sebou nese i nezbytný aspekt sociální a aspekt podpory veřejné dopravy.
Co jsme udělali navíc a pokládáme to za velmi správné i po podnětu Olgy Richterové, dosáhnout toho, abychom zaměřili pozornost adresně k těm, kteří to nejvíce potřebují. A z toho předchozího systému slev vypadla skupina invalidů ve třetím stupni invalidity. Proto dáváme dohromady koncept, který by, pevně doufáme už v polovině roku, mohl otevřít padesátiprocentní slevu i této skupině, a vnímáme ten posun adresnosti jako další důležitou přednost změny, se kterou přicházíme v oblasti slev v dopravě.
Ta druhá otázka, která se týkala oněch investic: Platí totéž, co jsem předesílal na začátku, no, kéž by to bylo tak, že v tom původním návrhu rozpočtu se se všemi těmi věcmi počítalo, že tam byla rekonstrukce nádražní budovy v Teplicích, že tam byla modernizace trati Lanžhot-Kúty, že tam byla celá řada dalších připravených věcí. Nicméně pravda je taková, že nebyla. Prostě nebyla. A v okamžiku, kdy před námi byl úkol opravdu udržet výši investic, museli jsme vycházet z toho původního návrhu, ne z návrhu, který možná měl někdo v hlavě, ale nenapsal ho na papír. Takže nebylo jasné ve výsledku, kolik že by bylo potřeba peněz na všechno, co se kde slíbilo nebo co se kde lehkou rukou nakreslilo. A ten náš přístup opravdu odpovědný spočíval v tom, nesáhnout na nic, co v tom rozpočtu jsme mohli číst jako investice. A ano, je teď před námi úkol tam, kde to je nezbytně nutné, jako je případ modernizace železniční trati Lanžhot-Kúty, kde slovenská strana bude zvyšovat nivelitu mostu, a pokud my bychom s tím nespojili naši investici, tak by tam ty vlaky trochu skákaly, asi půl metru. To si prostě nemůže nikdo dovolit. Ale znovu zdůrazňuji, tahle investice v tom původním návrhu rozpočtu s dramatickým schodkem přes 370 miliard korun nebyla. A teď se budeme snažit, jak jen to půjde, případy podobné té modernizaci trati na Slovensko nějak vyřešit. A je to věc, se kterou se prostě bude muset vláda popasovat, a takových věcí je před námi celá řada.
Ale aby bylo jasno, jak je to opravdu poctivě řečeno s těmi investicemi. Proto říkám s veškerou vážností a s naplněním důležitého slibu vlády, že nesnížíme investice a nesnížili jsme je ani o korunu. A pokud budete vy, vaším prostřednictvím, paní předsedající, či pan exministr Karel Havlíček kritizovat to, že na ty plánované investice nejsou peníze, tak prosím směřujte tu kritiku také sami k sobě.
Poslední poznámka, jak jsme se dokázali vypořádat s nezbytnými úsporami v oblasti běžné údržby a oprav na silnicích a na železnici. Nezastírám, že to opravdu bude těžký rok. Bylo by neférové říct, že to vlastně jako je snadno zvládnutelná záležitost, že překonáme ten rok a půjdeme dál. Nicméně pokud i celý ten resort měl opravdu v tom přinést nějaké řešení pro snížení schodku, tak to je přesně podobná úvaha, kterou dělají domácnosti s veškerou odpovědností, když řeknou, co si můžou dovolit ve svých úvahách třeba posunout o jeden rok. A ubezpečuji vás, že jsme si vědomi toho, že i údržba má mít svůj cyklický program, aby tam nedošlo k propadu, který pak zaplatíme třeba větší částkou. Jsme si toho vědomi a tohle prostě bude věc, se kterou se budeme muset popasovat a pro příští léta budeme muset finančních prostředků tam zpátky najít víc.
Pro závěr. S plnou vážností říkám, že rozpočet resortu dopravy naplnil všechno, co předpokládá vládní program: zachování investičního tempa, nezkrácení jediné koruny na investice, úspory tam, kde jsme to naznačili, a přitom zachování podpory veřejné dopravy, zachování sociálně citlivého systému, který se navíc mnohem víc blíží tomu, co funguje v jiných evropských státech. A k tomu zájem ušetřit do budoucna finanční prostředky a zlepšit kvalitu života lidí tím, že se bude víc digitalizovat. To jsou základní body, které jsme přenesli i do toho úsporného rozpočtu, a troufnu si tvrdit, že to je návrh, který se vypořádal se ctí s celou řadou vážných problémů, a že to, co tam opravdu i tu bolavou úsporu představuje v oblasti údržby, prostě budeme muset zvládnout. Neexistuje jednoduchých receptů, neumíme si vykouzlit další miliardy navíc a v rámci možností je to opravdu rozumná varianta, jak zároveň nevytvořit problém do budoucna a zároveň zajistit nezbytnou úsporu. Díky za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Také děkuji, pane ministře. Jsme pořád v rozpravě. Nyní neeviduji žádnou faktickou poznámku, takže v tuto chvíli je na řadě pan poslanec Ivo Vondrák. Poprosím ho, aby přišel k řečnickému pultu. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivo Vondrák: Děkuji. Dobrý večer. Vidím, že atmosféra je tak lehce dřímající, tak já si dovolím to tady trošku rozveselit. Měli jsme tady pana prezidenta a já si vzpomínám, v době, kdy jsem nastupoval jako hejtman, tak přijel k nám na kraj a mluvil k zastupitelům a měl na úvod takovou anekdotu: Když odstupuje premiér, tak dává tomu novému premiérovi tři dopisy - omlouvám se těm, kteří to znají - a říká mu: Až přijde první krize, otevři první dopis, až přijde druhá krize, tak druhý dopis a nakonec při té třetí krizi ten třetí dopis. Nový premiér se chopí nechci říct moci, ale nové vlády, a po určité době přijde k první krizi, otevře ten dopis a tam je napsáno "všechno hoď na předcházející vládu". Tak se to stane, krize se uklidní, pokračuje to dál. Po určité době opět přichází krize, tak pan premiér otevře druhý dopis a tam je napsáno "musíš vyměnit alespoň polovinu vlády". Tak premiér vymění polovinu vlády, krize je zažehnána, všechno žije dál. No a pak přichází třetí krize. No a premiér otevře ten dopis a tam je napsáno "napiš tři dopisy". A já mám trošku pocit, nezlobte se na mě, dámy a pánové z koalice, že jste prostě už ten první dopis otevřeli příliš brzo.
Já si nemyslím, že je to tak, že za všechno tady může předcházející vlád, a budu tady hovořit o kapitole, o které si myslím, že naopak byla nesmírně úspěšná. Úspěšné bylo školství, jeho rozpočet, podpora vědy a výzkumu, to všechno se razantně změnilo k lepšímu. Myslím si, že průměrný plat učitele 48 440 korun je něco, co nikdo nečekal. A myslím si, že mohou být spokojené i vysoké školy, podpora vědy a výzkumu, vědecké infrastruktury. To všechno bylo podpořeno jako nikdy v minulosti. A vím, o čem mluvím, protože jako rektor univerzity jsem si musel zažít léta 2010 až 2012, kdy jsem musel uspořit 300 milionů v prostředcích na provoz univerzity, a můj první úkol byl, když jsem nastoupil jako rektor, že jsem dostal na stůl 150 smluv a z těch 150 smluv jsem musel polovinu zrušit. A nikomu toto nepřeji. Není to nic příjemného a každý člověk, který je trošku odpovědný, tak si uvědomí, co to znamená zrušit někomu jeho práci, jeho smlouvu a v podstatě ho vystavit velkému, velkému tlaku. ***
