Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zásadu hospodárnosti výkonu veřejné moci rozvíjí a ukládá Ministerstvu zdravotnictví povinnost dbát, aby plnil určené úkoly nejhospodárnějším způsobem. Prostředky, kterými disponuje, může používat na krytí nezbytných potřeb a na opatření zakládající se na právních předpisech. Je povinnost sledovat a vyhodnocovat hospodárnost a efektivnost a účelnost vynakládaných výdajů ve své kapitole. V kontextu těchto zákonných principů hospodaření s prostředky státu je nutné vnímat i požadavek § 3 odst. 1 pandemického zákona, aby mimořádná opatření byla nařízena pouze v nezbytně nutném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu. Ministerstvo zdravotnictví je povinno i při vydávání mimořádných opatření, kterými dle vlastního tvrzení sleduje likvidaci epidemie, použít korektiv hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti. Výkon pravomoci Ministerstva zdravotnictví, který vybočuje z mantinelů vymezených principy řádné správy, základních zásad výkonu veřejné moci jako služby veřejnosti a povinnostmi při nakládání s prostředky státního rozpočtu, respektive hospodaření s veřejnými prostředky, je excesem a zneužitím takové pravomoci. Nerespektování pravidel hospodaření s rozpočtovými prostředky vede k porušení principu legality tak, jak je zakotven v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ministerstvo zdravotnictví je povinno při výkonu své pravomoci k zajištění likvidace epidemie nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku dbát i ostatních zákonných povinností směřujících k ochraně veřejného zdraví a zajištění fungování systému veřejného pojištění, jeho stability a udržitelnosti. Z toho vyplývá jeho povinnost při vydávání mimořádných opatření dle pandemického zákona a prokazatelně vyhodnocovat nákladnost těchto opatření tak, aby jeho závěr o vydávání konkrétního opatření měl rozumný základ, to jest zohledňovat celkový kontext a dopad nejen z pohledu předpokládaných epidemiologických účinků, ale byl také ekonomicky únosný.

Tuto celkovou přiměřenost, která je zárukou legitimity postupu Ministerstva zdravotnictví a prevencí zásahu do ústavně zaručených práv, musí za každých okolností soudu prokazovat Ministerstvo zdravotnictví, neboť z titulu svého postavení disponuje přístupem do úředních evidencí, které obsahují potřebná data a informace. Postupovalo-li Ministerstvo zdravotnictví při vydávání mimořádných opatření v souladu se zásadou hospodárnosti a procesní ekonomie tak, jak je uvedena v § 6 odst. 2 správního řádu, potom musí být schopno přiměřenost svých opatření při soudním přezkumu prokázat a Nejvyšší správní soud je povinen splnění těchto podmínek věcně přezkoumat.

Evidence-based medicine zahrnuje tři základní principy. Za prvé, optimální klinické rozhodování vyžaduje vědomosti o nejlepších dostupných důkazech, které v ideálním případě vycházejí ze systematických souhrnů těchto důkazů. Za druhé poskytuje návod, jak rozhodnout, zda jsou důkazy více či méně důvěryhodné. A za třetí, samotné důkazy nikdy nestačí k přijetí klinického rozhodnutí. Subjekty s rozhodovací pravomocí musí vždy porovnávat výhody a rizika, zátěž a náklady spojené s alternativními postupy a při tom přihlížet k jednotlivým situacím a hodnotám a preferencím svých pacientů.

Tento koncept je založen na výzkumu, studii a analýzy dat a návodu, jak data hodnotit a používat. Zkušenost lékaře při rozhodování, jakou metodu použít, porovnáním všech pro a proti. Individuální situace a hodnoty a preference pacienta. Podle doktora Sacketta dobří lékaři používají klinické zkušenosti a nejlepších externích důkazů. Ani jedno samo o sobě nestačí. Bez klinické zkušenosti lékař riskuje tyranii důkazů. Evidence-based medicine není žádná kuchařka, naopak, vyžaduje přesně opačný přístup. Bez nejlepších externích důkazů, klinické zkušenosti lékaře a plného respektování individuálního přání pacienta vyúsťuje v otrocký přístup k jednotlivým pacientům à la kuchařka. V evidence-based medicine panuje určitá hierarchie důkazů. Na prvním místě jsou systematické přehledy a metaanalýzy. V lékových intervencích se tím myslí zásadně metaanalýzy randomizované kontrolované studie. V klinickém zkoumání léčiv by dnes již neměla šanci uspět studie nerandomizovaná a bez kontrolní skupiny, pokud by na ní mělo záviset schválení zkoumaného léčiva. Na druhém místě co do významu, jsou pak samotné randomizované kontrolované studie. Nelze ovšem tvrdit, že stejnou důkazní sílu pro epidemii covid-19 mají studie s jinými respiračními onemocněními. To by bylo asi podobné, jako tvrdit, že když určité antibiotikum zabere na streptokoka, tak automaticky zabere i na stafylokoka - oba jsou to přece podobné bakterie. V lékových intervencích by neměla šanci uspět jako důkaz takové studie, stejně jako důkaz o efektivitě antibiotika jen na základě experimentu v laboratoři in vitro, nebo dokonce jen na základě matematického modelování. V nelékových intervencích se toto děje běžně a zatím z neznámých důvodů úspěšně.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Vážená paní poslankyně, opět si dovolím upozornit na § 59 odst. 4 jednacího řádu - poslanec má mluvit k projednávané věci a tou věcí je pořad schůze. V posledních, řekla bych, desítkách minut nezaznívaly věci vztahující se k pořadu schůze. Prosím, vedu vás k pořádku. Děkuji.

Poslankyně Karla Maříková: A paní místopředsedkyně, můžete mi říct, jak se jmenuje ten bod, který navrhuji k projednání, když mi tady tvrdíte, že to, co tady říkám, se nevztahuje k bodu, co navrhuji? Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já mám poznamenáno znění vašeho bodu. Prosím, upozorňuji na to, že tato míra detailu patří do výborů. Prosím, pokračujte, děkuji.

Poslankyně Karla Maříková: Pokračovat určitě budu, protože jednací řád mi umožňuje, abych tady samozřejmě obhájila zařazení toho mého bodu na pořad schůze, a nijak se nezmiňuje o tom, že bych měla být v diskusi omezená. Děkuji.

Většina studií je primárně o léčivech a medicínských technologiích. Medicínský výzkum získal v podstatě exkluzivní fokus na oblast komerčních produktů a zcela ztratil ze zřetele širší kontexty zdraví. (Evidence-)based medicine metodologie je stavěna v zásadě pouze tak, aby byla dosažitelná pouze pro skutečně vlivné společnosti, skupiny a instituce. Proč většina doporučených léčebných postupů je založena na lécích a technologiích od nejvlivnějších obchodních korporací? Pro léčiva existuje velké množství klinických studií, pro nelékové intervence nikoli. Chybí velké klinické studie, které by se věnovaly tak banálním otázkám, jako jestli mají takové faktory, jako jsou pohyb, strava, životní styl, spokojenost, pozitivní efekt na léčbu toho kterého onemocnění. Do značné míry je to dáno tím, že nefarmakologické postupy stojí mimo zájmy nadnárodních koncernů, tedy takové studie nemá kdo financovat.

Problematiku nelékových intervencí rozebírá autor Margaret McCartney v Medical Journalu. Bylo registrováno téměř 1 300 kontrolovaných studií pro lékové intervence pro covid-19. Dosud však bylo zaregistrováno pouze 10 kontrolovaných studií nelékových intervencí, přičemž jen tři z nich byly doposud reportovány. To nedává smysl. Lékové intervence jsou obecně zaměřeny na relativně malou skupinu lidí, kteří byli nakaženi a jsou nemocní. Neléková intervence, jako je fyzický odstup, zakrytí obličeje nebo vzorec pro znovuotevření škol, jsou zaměřeny na celé skupiny populace, a přesto je lze těžko testovat. Ale tyto intervence ovlivňují více lidí. V počátku týdnech pandemie chápu potřebu činit naléhavé rozhodnutí na základě nějakého úsudku. Postupem času však máme dostatek příležitostí zvážit, které další používané zásahy jsou účinné, které nikoli a které mají nezamýšlené důsledky, které převažují nad potenciálními přínosy.

Otázkou, kterou je nutné řešit, je například efekt nošení roušek a respirátorů. Je jejich nošení vhodné? Za jaké situace? Pro které osoby? Jaké typy roušek stačí a které už jsou příliš izolující od okolí? V lednu minulého roku se změnilo nařízení kvůli příchodu britské mutace z roušek na respirátory, ale nikdo se neobtěžoval vysvětlit, proč už se nikdo neobtěžuje toto nařízení ukončit, i když britská mutace dávno není novou, naopak už tvořila většinu záchytů a máme tady vlnu omikron. Proč máme nosit roušky venku? Proč se za vlhkého počasí, kdy jsou neúčinné? Proč, když jsme očkovaní, zatím neexistuje vzhledem k absenci většiny randomizovaných kontrolovaných studií v epidemii covid-19 žádný systematický přehled či metaanalýza? Máme k dispozici zatím jedinou větší randomizovanou kontrolovanou studii. ***