Dále máme: "Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+, která byla připravena ve spolupráci s odbornou veřejností, na bázi shody napříč politickým spektrem." S odbornou veřejností. Já jsem začal učit v roce 1992, byl jsem přímým účastníkem všech možných vylepšení, různých změn ve školství. Když jsem začínal, základem byla černá tabule, křída v ruce a vrcholem veškeré techniky bylo jedno staré video a černobílá televize. A děti byly podstatně připravenější a v mezinárodních srovnáních dosahovaly skvělých výsledků. Jediné, v čem jsme zaostávali, byla samostatná práce s vyhledáváním informací a jejich aplikací. A co se udělalo? Místo toho, abychom vylepšili to, co bylo špatně, a to, co bylo skvělé, jsme zanechali, my jsme to všechno zahodili do koše a začali jsme na zelené louce. A od začátku všichni profesionálové, všichni učitelé říkali, že je to špatně, že to nebude fungovat. Nikdo nás neposlouchal a přesně takhle to dopadlo. Ono to prostě nefunguje. A teď jsme svědky toho úplně stejného. Ono se píše "s odbornou veřejností", ale v hlavním týmu nebyly zastoupeny školské odbory, nebyla zastoupena Pedagogická komora. I když o to žádali, nebyli panem ministrem ani osloveni. Mohli posílat nějaké písemné připomínky - ani jedna jediná připomínka nebyla v té vizi nějakým způsobem zakomponována. Když byla závěrečná konference, nebyli pozváni ani jako panelisté, a přitom na té konferenci byl kdekdo, za EDUin dokonce tři lidé, kteří formálně za různé organizace, aby jich tam mohlo být co nejvíce, mimochodem i pan Kartouz. Kdo neví, kdo je pan Kartouz, je to bývalý mluvčí EDUinu, nyní ředitel Pražského inovačního institutu, který spravuje evropské dotace, pracoval v Britských listech a je mluvčím samozvaného internetového cenzora a hlídače čistoty internetu, Českých elfů - taková zajímavá organizace, která se nikomu nezodpovídá, ale dokáže škodit, když na to přijde. To znamená, že tady stále zůstává odtrženost od praxe. Tady jde o naše školství a nikdo se neptá lidí, kteří se v tom školství perou den co den, kteří stojí před těmi dětmi, a to je prostě špatně.

Dále, kde byla nějaká komunikace s rodiči? Máme spoustu organizací sdružujících rodiče, kteří se zajímají o výuku svých dětí, jak naše školství vypadá. Byli pozváni? Zase nebyli. Proč? Proč by rodiče nemohli nějakým způsobem spolupracovat na tom, jak bude probíhat výuka jejich dětí? Ale co jsem si všiml, že je tam zakomponováno, že se bude podporovat, že se učitelé budou učit, jak komunikovat s rodiči. Proboha, učitelé jsou vysokoškolsky vzdělaní dospělí lidé, a my je chceme učit mluvit? Po učitelích se chce neuvěřitelné kvantum věcí, které by ani správně dělat neměli na rozdíl od některých zahraničních států, kde prostě učitel je braný jako skutečně kvalifikovaný odborník. Tak my tou kvalifikovanou sílou plýtváme na dozory na chodbách, dozory na jídelnách, a takhle bych mohl pokračovat. To je opravdu naprosto úžasné. V zahraničí na to mají asistenty se střední školou a učitel je skutečně profesionál, který je vysoce kvalifikovaný a dělá svoji práci.

Pak tady máme rozvíjení potenciálu žáků se sociálním a jiným znevýhodněním: "Zvláštní pozornost budeme věnovat rozvoji talentů a práci s mimořádně nadanými žáky." Ano, pod to se podepíše celé SPD. Ale zrovna tak se SPD rozhodně musí vymezit proti takzvané inkluzi - jinak společné vzdělávání, původně to byla inkluze, teď se to zamaskovalo pod takzvané společné vzdělávání a my nemůžeme jako SPD podpořit inkluzi v současné podobě. A ono si to protiřečí. My se chceme věnovat naprosto specificky rozdílným skupinám dětí na jedné hromádce. To je prakticky nemožné, nehledě na to, že my chceme po klasickém pedagogovi, aby prováděl práci speciálního pedagoga. Ono se vám to možná zdá jako malicherný rozdíl - učitel jako učitel. To je úplně stejné, jako kdybych vám řekl, že jsem měl automechanika, přistál s letadlem a řekl: Prosím tě, oprav mi to letadlo - mechanik jako mechanik. Kdyby to bylo tak naprosto stejné, tak potom nechápu, proč máme speciální studijní obor speciální pedagogika. Takže je tam více škody než užitku. Celý ten systém inkluze se tváří jako pomoc dětem, ale ono to těm dětem škodí, a škodí to všem dětem. Škodí to i dětem, které jsou součástí té inkluze, protože jsou v kolektivu, kde nikdy nemohou zažít pocit úspěchu, který je pro děti velice důležitý. A proč? Protože ostatní děti jsou na úplně jiné úrovni. To dítě je tam potom jako takový trpěný přívěsek. Naopak když je potom v nějakém kolektivu pod dohledem speciálního pedagoga s dětmi podobných schopností, dovedností a možností, tak tam si ten úspěch mají šanci zažít. A to je pro ty děti nesmírně důležité. A i ta opačná strana: když ten učitel, běžný pedagog, kterému pomáhá asistent, což může být středoškolák, který projde kurzem a ve své podstatě funguje jako dozorce, rozhodně ne jako plnohodnotná pedagogická pomoc, tak učitel spoustu energie vyplýtvá na pomoc tomuto dítěti, a tím pádem se ale nemůže věnovat nadaným žákům. To by den musel mít čtyřicet, padesát hodin. To jsou takové vzdušné zámky, kdy my s dobrými úmysly směřujeme do pekel.

Dalším způsobem jsem zjistil, že rozdíly mezi jednotlivými školami, například v oblasti vyloučených lokalit a tak dále, je to tam formulováno tím způsobem, že za to vlastně může ta škola, a díky tomu, že ta škola to nezvládá, rodiče jsou nuceni děti dávat do jiných škol. Takhle to ale přece vůbec není, to není vina té školy. Tam je to prostě dáno skladbou toho obyvatelstva. A klobouk dolů před pedagogy, kteří v těchto lokalitách učí, protože ti by si zasloužili dvojnásobek platu kantora z běžných škol, protože oni se opravdu snaží těm dětem věnovat na maximum a je to neuvěřitelně těžká práce.

Pak tady máme rozšíření nabídky digitálních učebních pomůcek včetně ICT techniky, ale stejně tak na rozvoj digitálních dovedností učitelů, dětí, žáků a studentů. SPD rozhodně vždycky podpoří jakékoliv investice jak do pedagogů, tak do ICT technologií, ale pozor, digitalizace není všespásná. My nemůžeme strategii zaměřit jenom jedním směrem. Když se to nepovede, ta digitalizace, co budeme dělat s dětmi ze sociálně vyloučených lokalit? Ve své podstatě mluvíme o nějaké rovnosti přístupu ke vzdělání, ale ve své podstatě, když se zaměříme na digitální technologii a některé děti nebudou mít přístup, tak tu nerovnost vyvoláme.

Další věcí je, jak se na toto budou tvářit rodiče. Jsme v období, kdy nám obrovským kvantem narůstá závislost dětí na digitálních technologiích, na mobilních telefonech, na počítačových hrách a tak dále. Rodiče s tím mají obrovské problémy, jak ty děti od toho odpíchnout, a my jim tyto technologie budeme ještě cpát během výuky? Je to opravdu ten správný směr? Já si myslím, že ne.

Pak tady máme, že dokončíme revize rámcových vzdělávacích programů s důrazem na objem, obsah a aktuálnost. Taky tleskám, úžasná myšlenka. Všichni pedagogové z praxe naprosto souhlasili, protože my nemáme čas - já stále mluvím jako pedagog, protože je to ještě čerstvé - na upevňování vědomostí. My prostě jedeme jak rychlík, abychom to všechno stihli, takže jsme opravdu byli všichni nadšení, že se to vyškrtá. No jo, ale pak jsme začali zjišťovat, co se bude škrtat - a ve výsledku Ohmův zákon, Newtonovy pohybové zákony, vysvětlení, že to je příliš náročné. Kvalifikovaný učitel přesně ví, jaká věková kategorie před ním v těch lavicích sedí, a tomu přizpůsobí způsob výuky. Když si vezmete takový strom: v mateřské školce víte, že dítě má nakreslit zelenou kouli jako korunu a pak hnědou čárku jako kmen, ale už si povídáme o stromu. Na prvním stupni už můžeme mluvit o tom, že nám vyrábí kyslík, na druhém stupni už o fotosyntéze. Pořád je to ten stejný strom. Takže úplně stejně se dá takhle podat Newtonův zákon, takhle se dá podat Ohmův zákon, ale nemůžeme bez rozmyslu vyřadit základní učivo. To je úplně stejné, jako kdybyste vyřadili abecedu, a teď se začnete učit psát. A pak budeme strašně překvapení, že to nefunguje.

Navíc jsem ještě zjistil, že se uvolní nějaké místo vyškrtnutím nešťastných témat, a už je tady taková myšlenka, že budeme mít úplně nový předmět environmentální výchova, vzdělávání a osvěta. Tím to místo zase zaplníme. Tato témata, která budou, předpokládám, obsažená v tomto předmětu, už jsou v současnosti obsažena v jiných předmětech: biologie, zeměpis, kde to učí kvalifikované učitelé, kteří vědí, jak to dokázat vysvětlit v kontextu. Pokud uděláme takovýto speciální předmět - ona existuje nějaké aprobace, která se studuje přímo na toto téma? Nevím o tom. Kdo to bude učit? Dopadne to tak, že bude třídní učitel. Bude to jedna hodina, tak tomu třídnímu učiteli se ta hodina dá, aby s tou svojí třídou byl více, a bude to nějaké memorování nějakých naučených pouček, protože ten učitel - samozřejmě, to bude třeba tělocvikář, já nevím, matikář - prostě po dětech bude chtít, aby se naučily nazpaměť nějakou poučku. Přínos to bude mít veškerý žádný. ***