Předseda Sněmovny pronesl projev k výročí okupace 1968
21. 8. 2018Pietní akt u příležitosti 50. výročí srpnových událostí roku 1968 se konal 21. srpna 2018 před budovou Českého rozhlasu. Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Radek Vondráček jako jeden z čestných hostů uctil památku obětí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Položil věnec k pamětní desce na budově Českého rozhlasu a poté přednesl projev:
Vážený pane předsedo Senátu, vážený pane předsedo vlády, vážená paní primátorko, vážený pane generální řediteli Českého rozhlasu, vážení hosté,
dnes se tu scházíme, abychom si připomněli jeden ze zásadních okamžiků naší moderní národní historie. Okupace v srpnu 1968 nejen že na dvacet let zničila naši naději na svobodu. Navíc nám následné události a normalizace podle mnohých doslova zlomily páteř. Důsledky tohoto lámání charakterů možná pociťujeme dodnes.
Pražské jaro 1968 znamenalo pro lidi obrovskou naději. Zvláště když tragická 50. léta ještě byla v živé paměti všech. Následná invaze, kdy vojenský pakt Varšavské smlouvy paradoxně napadl svůj vlastní členský stát, jen potvrdila, že komunistický režim je sám o sobě nereformovatelný.
Selhali také ti, od nichž lidé očekávali něco víc. Dubčekovo vedení na celé čáře zklamalo naděje lidí do něj vkládané. Reformní komunisté se totiž dopustili nejméně tří fatálních chyb.
Zaprvé vůdci Pražského jara nepochopili, že lidem nejde o “demokratizaci”, ale o demokracii. Vláda jedné strany a demokracie jsou z principu neslučitelné. Socialismus s lidskou tváří byl od počátku nerealizovatelný eufemismus a zhroutil by se i bez tanků.
Zadruhé si Dubčekovo vedení lhalo do kapsy, když do jednání s politbyrem šlo s programem čtyř S: socialismus, spojenectví, svoboda, sebeurčení. Svoboda je totiž v rozporu se socialismem. A sebeurčení je v rozporu se spojenectvím s imperiální mocností vyznávající doktrínu tzv. omezené suverenity.
Konečně zatřetí a nejhůře selhali osmašedesátníci tím, že žili v sebeklamu. Oni zřejmě opravdu věřili, že zlu se nemá odporovat. Ve skutečnosti se ale za svobodu musí bojovat. Svoboda bez boje neexistuje. Nikdy a nikde…
Pamatujme si tato selhání. Dnes už máme demokracii. Dnes už máme plné právo na národní sebeurčení. Dnes už máme svobodu. Ale o všechny tyto hodnoty můžeme zase přijít. Můžeme o ně přijít, když je nebudeme bránit. Srpen 1968 je v tomto velkým mementem. Před 50 lety náš stát selhal a zklamal své občany. Nedovolme, aby se tato smutná historie opakovala.
