Neautorizováno!
(19.40 hodin)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní senátorko. Já se ještě zeptám, jestli chce k usnesení Senátu se vyjádřit zpravodaj garančního výboru, což byl ústavně-právní výbor, pan poslanec Karel Haas? Ano, je tomu tak. Prosím, máte slovo.
Poslanec Karel Haas: Děkuju vám za slovo, vážený pane místopředsedo. Já jen považuju za správné řádně splnit svou zpravodajskou povinnost, takže zcela neutrálně, bez jakéhokoliv mého subjektivní hodnocení, jenom velmi stručně pro oba související sněmovní tisky shrnu, co se událo od schválení obou návrhů zákonů ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně. To je má zpravodajská povinnost.
Poslanecká sněmovna návrh samotného jádrového zákona o státních zaměstnancích ve třetím čtení schválila 26. června 2026, související sněmovní tisk 77, takzvaný změnový zákon, pak Poslanecká sněmovna ve třetím čtení schválila dne 1. 7. 2026. Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu – tady už se to týká obou návrhů zákonů – dne 21. 7. 2026. Senát oba dva návrhy zákonů projednal na své schůzi dne 19. srpna 2026, oba dva návrhy zákonů Senát zamítl svým usnesením. Usnesení Senátu o zamítnutí obou návrhů bylo rozesláno poslancům dne 24. 8. 2026. Z důvodu zamítnutí návrhů Senátem nás čeká u obou návrhů pouze jedno hlasování v souladu s § 97 odst. 3 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, ve kterém buď znovu potvrdíme přijetí návrhu zákona Poslaneckou sněmovnou, nebo ho nepotvrdíme. Tolik má velmi stručná zpravodajská zpráva k oběma souvisejícím sněmovním tiskům 76 a 77. Děkuju mnohokrát.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně, pane poslanče.
Já teď neotevřu rozpravu, ale protože jsme ji sloučili, tak přeruším tento bod, bod číslo 2.
Otevřu bod
3.
Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o právních poměrech státních zaměstnanců
v ministerstvech a jiných správních úřadech (zákon o státních zaměstnancích)
/sněmovní tisk 77/6/ – zamítnuto Senátem
Usnesení (nesrozumitelné?) tento návrh zákona bylo doručeno jako sněmovní tisk 77/7.
Máme tady paní senátorku Adélu Sucharda Šípovou, která bude sledovat i projednávání sloučené diskuse samozřejmě rozpravy. Prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu o zamítnutí tohoto návrhu zákona vyjádřil pan poslanec Radek Vondráček, pokud má... (Reakce ze sálu.) Vyjádřil se k oběma pan poslanec. Nyní poprosím, jestli má chuť ještě jednou vystoupit paní senátorka Adéla Šípová? Není tomu tak, také vystoupila k oběma bodům. Stejně tak se zeptám, chce-li vystoupit pan poslanec Haas, coby zpravodaj garančního výboru? Také ne.
Sloučená rozprava k bodům 2 a 3
/sněmovní tisky 76 a 77/
Já tedy otevírám sloučenou rozpravu, do které se jako první s přednostním hlasem (právem?) hlásí paní poslankyně Kateřina Stojanová, která přednese stanovisko klubu Pirátů k tomuto bodu.
Poslankyně Kateřina Stojanová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já musím říct, že mě vůbec nepřekvapuje, že tu dnes projednáváme senátní vratku zákona o státních zaměstnancích tím, že ho tedy Senát výraznou většinou zamítl (Reakce zleva na hlasitost projevu: Pšt!), protože my jsme ostatně nejen s mými pirátskými kolegy a kolegyněmi, ale i s řadou mých jiných kolegů a kolegyň z opozice upozorňovali na to, že přesně takhle to dneska může dopadnout.
Upozorňovali jsme – a paní senátorka to tady uvedla za Senát – přesně na kritický způsob třeba, jakým tenhle zákon vznikal. Upozorňovali jsme na jeho obsah. Upozorňovali jsme na rizika politizace státní správy. Upozorňovali jsme, že tak zásadní zásah do podoby fungování státní správy nelze dělat tím způsobem, jaký jste zvolili vy, tedy tím způsobem, jakým jste ho připravili, jako poslanecký návrh zákona, čímž jste úplně obešli... Já vím, že jsem v tom repetitivní, ale budu to opakovat u každého takového typu zákona, který zvolíte jako poslanecký návrh zákona – bez odborné debaty, bez mezirezortního připomínkovacího řízení, bez toho, abyste využili všechny subjekty, instance, odborný aparát, který na rozdíl od nás máte k dispozici, který by mohl posoudit jeho souladnost s ústavním pořádkem i třeba samozřejmě s připomínkami, podněty a tím, co po nás vyžaduje Evropská komise, potažmo Evropská unie.
Místo toho, abyste třeba jako vláda – nebo respektive vládní poslanci – vzali námitky, které jsme tu adresovali, tak jsme opakovaně slyšeli, že přeháníme, že strašíme, že přece není vůbec žádný důvod se ničeho takového obávat. Tak tady dneska večer před sebou máme výsledek. Senát tento návrh zákona zamítl a vzkazuje nám přesně to, co my jsme říkali od začátku, tedy znovu, že způsob, jakým jste přistoupili k reformě státní správy, není důvěryhodný a že jeho výsledná podoba vyvolává opravdu vážné obavy z politizace naší státní správy.
Právě v tom je podle mě potřeba vidět celý příběh přípravy a diskuse o podobě tohoto zákona. Já bych od nedestruktivní vlády očekávala, že když chce měnit pravidla fungování státní správy pro lidi, kteří mají zajišťovat chod státu bez ohledu na to, kdo zrovna nebo která politická strana zrovna vyhrála volby, tak bude maximálně opatrná, tedy bude hledat co nejširší politickou shodu, bude poslouchat odborníky, bude důvěryhodně vysvětlovat, jaké má státní správa ve své současné podobě a ve svém současném formátu fungování konkrétní problémy a proč je zrovna vaše navržené řešení to nejlepší. Hlavně by podle mě měla být schopná důvěryhodným způsobem doložit, že výsledkem nebude slabší, méně stabilní a více zpolitizovaná státní správa.
Jenže přesně to se samozřejmě vůbec nestalo. Místo toho jsme tady dostali na stůl legislativní paskvil, u kterého se během jeho projednávání nejen na půdě ústavně-právního výboru, jehož já jsem členkou, ale právě i na půdě Poslanecké sněmovny opakovaně ukazovalo, že vláda nemá vlastně dostatečně promyšlené, jak bude nový systém fungovat a zda se právě třeba nedostaneme do rozporu s těmi adresovanými požadavky Evropské unie na nezávislou státní správu. Čím víc jsme ten zákon probírali, tím více se samozřejmě zhmotňovaly obavy, před kterými jsme varovali, takže jste pak sami jako zástupci vládní koalice zalepovali díry a ta nejslabší místa svými jednotlivými pozměňovacími návrhy.
Současně, myslím, nemůžete nám jako opozici vyčíst, že bychom od začátku nepřijímali jako legitimní ten názor, že státní správa má samozřejmě svoje slabiny, zaslouží si úpravu, jako je třeba méně byrokracie, že je potřeba ji v určitých místech zflexibilnit a že bychom třeba měli hledat systém, jak do ní přitáhnout nové mladé talenty nebo lidi, kteří jsou vzdělaní a motivovaní státu za dobré ohodnocení poskytovat nejlepší možnou službu.
Nicméně odpovědí na přesně tyto naše podněty a vlastně ochotu hledat shodu na modernizaci státní správy... Vy jste nám od začátku tvrdili, že všechno tohle vyřeší právě tento zákon, přestože nepřinesl ani jedno řešení na přesně tyto slabiny. Jediné, co přináší, je právě oslabení pojistek nezávislé státní správy, které do této doby zajišťoval po dlouhých odborných, politických debatách několikrát novelizovaný zákon o státní službě. Světe div se, tím základním gros fungování státní správy totiž je, že státní správa není majetkem žádného politika, žádné političky, žádné vlády a současné politické reprezentace. Státní správa je majetkem občanů a občanek, tedy nás všech. Úředníci prostě nejsou personálem politické strany, která zrovna vyhrála volby nebo s někým složila koalici. ***
