Neautorizováno!
(19.50 hodin)
(pokračuje Kateřina Stojanová)
Jsou tu proto, aby zajišťovali fungování státu. Jestli máme jeden problém, tak je to právě ten – a měli bychom ho řešit – že se po změně vlády v České republice velice často mění právě i třeba ti nejvyšší úředníci v čele jednotlivých věcných útvarů úřadu ústřední státní správy (Ústředního orgánu státní správy).
Ostatně na tento problém upozorňuje sama Evropská komise. Ve svém letošním hodnocení České republiky upozornila právě na velmi nízkou stabilitu nejvyššího managementu ústřední státní správy a na tu skutečnost, že po změně vlády je nahrazováno více než 40 procent nominálně nepolitických vedoucích úředníků, kteří právě stojí v čele věcných útvarů nyní vašich ministerstev. Zároveň tedy nám doporučuje výrazně posílit jejich ochranu. Nám Evropská komise říká, že máme výrazný problém se stabilitou státní správy a její politizací, ale naše vláda na to reaguje tak, respektive její poslanci a poslankyně, že předkládá zákon, u kterého my se naopak máme obávat, že tyto pojistky ještě oslabí.
My jsme kvůli tomu nezůstali u kritiky jen tady na půdě Poslanecké sněmovny, potažmo v druhé komoře v Senátu, ale na základě právě pirátského podnětu se podobou tohoto zákona začala zabývat Evropská komise. My jsme byli z její strany ujištěni, že bude sledovat finální podobu této právní úpravy a její možný dopad právě na politizaci státní správy.
My jsme na to vládu upozorňovali, upozorňoval ji na toto Senát, upozorňuje ji na to předběžně i Evropská komise, a přesto vy nám dnes v podstatě vzkazujete, ať tento zákon v té podobě, ve které šel do Senátu, opětovně schválíme, takže já za klub České pirátské strany znovu vzkazuji, že my tento zákon rozhodně nepodpoříme a nepodpoříme jej jako celek. Chci zdůraznit právě to „jako celek“. My neodmítáme modernizaci státní správy, ale odmítáme přesně ten konkrétní způsob, jakým je chce vláda provést, protože dobrá reforma státní správy, kterou si bezesporu Česká republika zaslouží, musí posílit její profesionalitu a stabilitu, nikoliv vytvářet prostor pro vaše vládní politické zásahy.
Pokud dnes vládní většina tento zákon přehlasuje, což já bohužel předpokládám, tak podle našeho názoru nastává další otázka, kterou už by ovšem tato Sněmovna neměla rozhodovat politickým hlasováním, ale je to otázka ústavní, protože podle řady odborníků a odbornic na ústavní právo naše ústava předpokládá zvláštní režim pro právní poměry státních zaměstnanců. Ústavní soud už v minulosti zdůraznil potřebu zvláštních záruk pro fungování ve stabilním a bezpečném prostředí, které nebude mít takové slabiny, aby byly jednoduché politické zásahy do jejího personálního složení i fungování, čili je to otázka i ústavní. Pokud tedy přijímáme úpravu, která tyto záruky zásadně mění a oslabuje, tak je podle nás v tomto případě zcela legitimní, aby prostě její ústavnost právě posoudila ta jediná konečná, vrcholná, autoritativní instituce, kterou je v tomto případě Ústavní soud. Chci to říct úplně jasně. Pokud tento zákon projde, tak budeme považovat za správné, aby se jí opravdu Ústavní soud zabýval, protože asi všichni chápete, že 101 hlasů opravdu není potvrzením ústavnosti žádného typu zákona. Většina této Sněmovny klidně může rozhodnout, že zákon přijme, ale nemůže rozhodnout, že je ústavní.
Státní správa – já už se blížím ke konci, ale přijde mi důležité to zdůraznit – má jednu zásadní vlastnost, kterou politická reprezentace, ať už sedí v koalici, nebo v opozici, nemá. My totiž jako politici a političky přicházíme a odcházíme, ale státní správa a její úředníci a úřednice mají ve své stabilitě zůstávat. Právě proto nemáme pravidla pro státní správu nastavovat podle toho, co je výhodné pro vládu, která je zrovna u moci. Máme je nastavovat i pro tu vládu, která přijde po ní. A věřte, že po vaší vládě jiná vláda přijde. Já bych to této republice přála.
My jako Piráti proto nechceme stát, který se po každých volbách personálně přepisuje právě podle vítězné politické strany. Chceme stát, který funguje podle zákona, který má odbornou a stabilní státní správu a který je schopen sloužit občanům a občankám bez ohledu na to, kdo právě zrovna sedí na čtyři roky ve Strakově akademii.
Právě proto jsme zákon o státních zaměstnancích kritizovali už od jeho úplného vzniku, kdy jste o něm ještě hovořili v té fázi nějakého věcného záměru, právě proto nás nepřekvapilo jeho zamítnutí Senátem a právě proto dnes opětovně navrhujeme jeho zamítnutí jako celku. Pokud nás vládní většina znovu přehlasuje, pak jsme přesvědčeni, že poslední slovo by měl opravdu v této věci mít Ústavní soud, který je tou poslední – opravdu, znovu zdůrazňuji, poslední – instancí, který našim – našim, ne vám, vašim vládním poslancům a poslankyním nebo členům vlády, ale našim, tedy občanům a občanek – státním úředníkům má zajišťovat dostatečné pojistky proti tomu, aby se museli podvolovat té které politické zvůli. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. Zatím jediným přihlášeným je pan poslanec Karel Dvořák, tak prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Karel Dvořák: Dobrý večer, dámy a pánové. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes znovu projednáváme zákon o státních zaměstnancích, který nám vrátil Senát. Asi vás nepřekvapím, že na mém názoru ani názoru klubu Starostů se v mezidobí nic nezměnilo. S touto podobou návrhu zákona nesouhlasíme a ztotožňujeme se s mnohými z důvodů, které Senát uvedl při zamítnutí tohoto návrhu.
Ne proto, že bychom si mysleli, že současný systém státní služby je dokonalý. Není. Říkáme to od začátku, říkáme to transparentně. Záleží nám na tom, jak státní správa v této zemi funguje. Státní správa potřebuje modernizaci a potřebuje ji průběžně a neustále. Jedná se o velký organismus, který se stále vyvíjí. Ale každá taková změna by měla probíhat na základě kvalitních dat, odborné diskuse, a pokud možno, i široké politické shody.
U každé reformy – a jsem o tom přesvědčen – bychom měli totiž nejdříve vědět, jaký problém řeší a podle čeho poznáme, že jsme ten problém vyřešili. U tohoto návrhu mi taková analýza a taková úvaha skutečně až bolestně chybí. Přitom dostupná data poměrně přesně ukazují, kde česká státní služba skutečně problémy má: získávání a udržení kvalitních odborníků v jejich rozvoji, v kvalitě řízení a v práci s kompetencemi. Právě na tyto problémy by podle mě měla reforma především reagovat a tyto problémy by měla chtít řešit. Mám ale obavu a troufám si tvrdit, že ta obava je důvodná, že předpokládaný návrh se s těmito potřebami míjí.
V některých ohledech jde dokonce bohužel opačným směrem. Ruší institut nejvyššího státního tajemníka, oslabuje roli služební komise a mění pravidla hodnocení státních zaměstnanců. V souhrnu tím oslabuje některé pojistky, které mají chránit profesionalitu a stabilitu státní služby, něco, co bychom mohli označit jako její politickou neutralitu, a vytváří větší prostor pro rychlejší, a chcete-li, bezohlednější personální zásahy. To podle mě není cesta k moderní státní správě.
Právě proto bychom se měli dívat na to, co bychom naopak řešit měli. Já jsem to tady už uváděl v prvním čtení, v druhém čtení, na ústavně-právním výboru, ale nedá mi to a potřebuji to opakovat zas a znova. K dispozici jsou k tomu data i konkrétní práce, která už ve státní správě vznikla. Jde například o studii Státní služba 2.0, výsledky projektu zaměřeného na rozvoj státní služby v letech 2023 až 2026, a také čerstvý Akční plán pro rozvoj lidských zdrojů, který vláda – a slyšíte dobře – schválila letos v červnu. Vláda schvaluje dokumenty, zaštiťuje se odbornými stanovisky, plýtvá vlastně do určité míry lidskými zdroji, které jsou jí občany svěřeny k výkonu vlády, a sama je popírá svými kroky a tím, co prosazuje v legislativním procesu ve Sněmovně, v Senátu. ***
