Neautorizováno!
(19.30 hodin)
(pokračuje Adéla Sucharda Šípová)
Tento procesní nedostatek byl právě u tisku číslo 77 dále prohlouben soustavným porušováním zákazu přílepků, kdy návrh v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně výrazně nabobtnal z původních 24 na 82 částí. Změnový zákon byl zatížen řadou věcně nesouvisejících úprav, jako je například rušení dozorčí komise Národní sportovní agentury, což je v přímém rozporu s judikaturou Ústavního soudu.
Dále pak z hlediska Ústavního pořádku představuje nejzávažnější pochybení protiústavní zásah do pravomocí prezidenta republiky. Návrh v části novelizující zákon o zahraniční službě totiž odebírá hlavě státu pravomoc pověřovat a odvolávat vedoucí stálých misí. Takovou změnu ústavní pravomoci, zakotvené v čl. 63 odst. 1 písm. e) ústavy, však nelze provádět běžným zákonem bez dosažení ústavní většiny, tedy v tomto ohledu spatřuje Senát i značné protiústavnosti.
Dovolte mi, abych shrnula nejzásadnější výhrady k oběma těmto tiskům, které jsem si dovolila rozdělit do sedmi okruhů nejzávažnějších výhrad.
Za prvé, jde o obcházení řádného legislativního procesu, o kterém jsem již hovořila, zejména o absenci vládního připomínkového řízení a odborného přezkumu. Návrhy byly předloženy jako poslanecké iniciativy, čímž zcela obešly mezirezortní připomínkové řízení a posouzení dopadů regulace RIA i přezkum Legislativní radou vlády. Dále pak byla znemožněna hlubší analýza rizik. Zvolená legislativní zkratka totiž neumožňuje řádně posoudit rizika politizace a rozpočtovou zátěž transformace ani vypořádat výhrady odborů a dotčených institucí.
Dovoluji si ještě doplnit jednu skutečnost, kterou jsme poměrně podrobně projednávali na ústavně-právním výboru ještě před samotným projednáváním na plénu. To je otázka, že vlastně není jisté, kdo tento zákon utvořil. Sama osobně jsem se na výboru dotazovala, kdo ho tvořil. Ústy Radka Vondráčka zaznělo, že on to nebyl a že nebude oznamovat, kdo tento zákon psal. Já se domnívám, že toto je v naprostém rozporu s určitou zásadou transparence tvorby zákonů, tedy že pokud se podílel na tomto zákoně někdo mimo připomínkové řízení, tyto osoby by měly být uvedeny v důvodové zprávě zákona. Tomu však tak není a není tomu tak ani ve výkazu o lobbistické stopě. Já bych se tedy ráda ještě jednou zeptala, byť jsme se o to pokoušeli v Senátu mnohokrát. Kdo tento zákon skutečně psal?
Druhý okruh nejzávažnějších výhrad Senátu se pak týká samotné politizace státní správy a odbourávání ochranných pojistek. Tyto jsou obsaženy zejména v tisku číslo 266, tedy ve vašem tisku 76.
Za prvé, jde o zrušení nejvyššího státního tajemníka, který je hlavním institucionálním garantem nestrannosti a je protiváhou vůči politickému vedení ministerstev.
Za druhé, jde o oslabení služební komise. Služební komise přichází o své samostatné rozhodovací pravomoci a mění se pouze na poradní orgán bez reálného vlivu. Toto samozřejmě výrazným způsobem oslabuje ochranu práv zaměstnanců.
Za třetí, jde o posílení moci ministrů nad úředníky. Ustanovení § 6 odst. 2 totiž umožňuje členům vlády vyhradit si jednotlivé personální případy, což otevírá cestu k účelovým čistkám a podřízení odborných úředníků politickému vedení, což je samozřejmě v rozporu se zásadou profesionality veřejné správy.
Dále pak jde o snazší propouštění a tlak na zaměstnance, zkrácení lhůty pro opakované pracovní hodnocení na 30 dnů a zrušení systému hledání náhradního místa, takzvaného bazénu, tedy tento způsob usnadňuje zbavování se nepohodlných úředníků.
Třetím okruhem výhrad Senátu je pak protiústavnost doprovodného zákona tisku číslo 77, který dopouští odebrání pravomocí prezidentu republiky. Návrh odebírá prezidentovi pravomoc jmenovat a odvolávat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací, což dostává běžný zákon do přímého rozporu s čl. 63 Ústavy České republiky, jak jsem již uvedla. Dále pak jde o nepatřičnou formu změny ústavy, kdy ústavní pravomoci prezidenta nelze měnit běžným doprovodným zákonem, ale pouze ústavní většinou formou změny ústavy.
Čtvrtým okruhem výhrad Senátu jsou pak neodůvodněné zásahy do samospráv, retroaktivita a omezování práv.
Za prvé, jde o retroaktivní zásah do pozic tajemníků, kteří po uplynutí pětiletých funkčních období... Zavedení těchto pětiletých funkčních období tajemníků obecních úřadů a ředitelů krajských úřadů totiž vykazuje prvky nepravé retroaktivity vůči stávajícím tajemníkům a ohrožuje jejich legitimní očekávání. To představuje riziko zneužití po komunálních volbách, které probíhají například letos. Účinnost nastavená na 1. listopadu roku 2026 totiž spadá do období těsně po komunálních volbách, což vytváří prostor pro okamžité rozvazování pracovních poměrů s dosavadními tajemníky.
Dále jde o nepřiměřený zásah do lidských práv. Návrh zavádí totiž absolutní zákaz členství v politických stranách pro všechny vedoucí úřadů, včetně například krajských veterinárních správ, což senátoři považují za nadměrný zásah do práva politicky se sdružovat, a to v situacích, které nejsou přiměřené a odůvodněné.
Dále pak tento zákon obsahuje naprosto nepochopitelné zvýhodnění politiků, takzvané trafiky. Schválená úprava totiž zvýhodňuje bývalé poslance a senátory při ucházení se o pozice tajemníků tím, že pro ně ruší povinnost dokládat předchozí praxi ve veřejné správě. Já se domnívám, že toto je naprosto nepochopitelné, protože tito bývalí politici jsou naprosto neodůvodněně zvýhodňováni oproti úředníkům s prokazatelnými zkušenostmi a to je nelogické.
Pátým okruhem výhrad Senátu jsou pak praktické dopady na zaměstnance a právní nejistota, (o) kterých jsme také velmi žhavě hovořili na ústavně-právním výboru.
Jednou z nich je zejména absence písemných pracovních smluv. Nový zákon totiž zavádí automatický přechod do nového režimu bez povinnosti vydat zaměstnancům písemné pracovní smlouvy, což tedy způsobí desítkám zaměstnanců praktické komplikace, a to zejména v situacích, kdy si třeba budou potřebovat žádat o hypotéku, úvěr nebo uzavírat nájemní smlouvy.
Další výhradou je pak právní nejistota a duplicita. Vztah mezi novou úpravou a zákoníkem práce totiž vytváří výkladový chaos a nejistotu. Není tak naprosto jisté, zda jsou důvody pro okamžité zrušení v § 41 taxativní, nebo zda platí i obecný § 55 zákoníku práce.
Šestým okruhem výhrad Senátu jsou pak nesouvisející přílepky a procesní pasti. Jedním z nich je přílepek, který, jak jsem už uváděla... Tyto přílepky způsobily to, že z původních 24 částí nabobtnal zákon na 82 částí. Obsahují nesouvisející změny, například zrušení dozorčí komise Národní sportovní agentury. Dále pak svázanost dvou tisků, kdy formální rozdělení reformy do dvou samostatných tisků omezuje svobodu senátorů hlasovat o každém návrhu zvlášť, aniž by vznikl legislativní chaos.
Sedmou z výhrad je pak ohrožení čerpání z evropských fondů. Na jednání ústavně-právního výboru i v plénu zazněla velká obava z toho, že nově přijatý zákon – a zejména pak jeho uplatňování v praxi – povede k nesouladu s požadavky Evropské unie, protože povede k oslabení depolitizace a oslabení stability státní správy, což zakládá riziko nesplnění podmínek Evropské komise a může ohrozit čerpání či vést k vracení prostředků z Národního plánu obnovy. Toto bylo avizováno v březnu při jednání obou evropských výborů zde na půdě Sněmovny při návštěvě generální ředitelky Céline Gauer, která tento postup avizovala, takže uvidíme v budoucnosti, jakým způsobem bude posouzena praxe, která nastane v případě, že zamítnutí přehlasujete.
Závěrem, dovolte mi ještě konstatovat, jak tady můj předřečník uvedl, že Senát neřekl, že by současný zákon fungoval perfektně. Ano, to jsme neřekli, to je pravda. Řekli jsme, že současný zákon o státní službě má chyby, ale současně jsme řekli, že je zapotřebí řešit nedostatky, které má. Ty nedostatky, kterými jsou úřady a úředníci v současné době postiženi. To je nedostatečná kvalita odměňování a nedostatečné garance kariérního postupu pro ty nejlepší. Bohužel musím konstatovat, že tyto dva problémy, které sice dneska v dnešní zákonné úpravě máme, tyto dva zákony vůbec neřeší. Naopak, vše boří, vše, co bylo poměrně složitým způsobem přijato v minulosti. Tyto potíže neřeší, ale naopak je prohlubuje. Děkuji vám za pozornost. ***

