Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Ještě mám tedy druhý bod, ten se týká lidskoprávní agendy na Úřadu vlády. Tady navrhuji ten bod, protože si myslím, že můžeme přestat předstírat, a hlavně vy můžete přestat předstírat, že se na Úřadu vlády dějí nějaké jednotlivé spolu nesouvisející organizační změny. To se skutečně neděje. Tam probíhá systematická přestavba fungování Úřadu vlády pod vedením Tünde Bartha a jedním z jejích výsledků je postupná likvidace dosavadního systému ochrany lidských práv a nezávislé kontroly vlády.

Nejdřív vláda rozhodla, že lidskoprávní a další nadrezortní agendy vyvede z Úřadu vlády a rozstrká je mezi jednotlivá ministerstva. Nám bylo řečeno, že jde jen o efektivitu, že se nic neoslabuje. Dokonce že se lidskoprávní agenda tímto krokem posílí. Tak to dodnes tvrdí i samotný Úřad vlády na svých webových stránkách.

Ten výsledek je takový, že od 1. července se pod čtyři ministerstva přesunula také organizační zázemí osmi vládních rad. Na protest proti těmto změnám následně rezignovalo zhruba 50 odborníků a odbornic lidskoprávních poradních struktur, a to je skutečně pozoruhodný způsob, jak něco posílit. Ale tím to samozřejmě nekončí.

Teď se paní Tünde Bartha pustila do statutů vládních rad a nově má celá vláda schvalovat jednotlivé členy vládních rad z řad odborníků a odbornic. A tady skutečně jde o odborné členy. Někteří současní členové už dokonce dostali pokyn dodat do konce srpna své profesní životopisy, které má vláda následně posuzovat. A tady už opravdu nejde mluvit o administrativní změně, je to jasná politizace odborných poradních orgánů vlády. A představme si tu absurditu. Odborná organizace nominuje člověka, který se deset nebo dvacet let věnuje lidským právům, právům lidí se zdravotním pojištěním (postižením?), právům dětí, právům obětí, rovnosti žen a mužů nebo třeba závislostem. Doplňte si další podle právě těch rad, které tam máme obsaženy. A potom jeho životopis poputuje na jednání vlády a ministři budou rozhodovat, zda je pro ně tento odborník přijatelný.

Proč? Proč by potřeboval ministr dopravy schvalovat odborníka na lidská práva? Proč potřebuje ministr zemědělství rozhodovat, kdo bude zastupovat občanskou společnost v Radě pro rovnost žen a mužů? Proč třeba ministr životního prostředí bude rozhodovat o tom, kdo je, nebo není odborník na práva dětí. A hlavně, podle jakých kritérií vláda odborníky odmítne, nebo přijme? Bude problém nedostatek odbornosti, nebo spíš mnoho kritiky vlády? Protože přesně tady vzniká obrovský prostor pro politický filtr.

Vidíme, jakým způsobem vzalo za své posuzování odbornosti na Ministerstvu životního prostředí právě pod vedením Motoristů. Udělují se výjimky pro kamarády, aby mohli být zaměstnáni na ministerstvu bez jakýchkoliv znalostí, zkušeností, kvalifikace. Prostě stačí, když jste kámoš.

Vládní rady ale nejsou žádné žádné orgány nebo žádní zaměstnavatelé pro vaše kamarády. Nejsou to ani zaměstnanecké porady Andreje Babiše, kde se přednese, jak něco bude. Nejsou od toho, aby se tam sedělo, kývalo a potvrzovalo, že vláda všechno dělá správně. Jejich smyslem je přesný opak. Mají do státní správy dostávat pohled zvenčí. Mají přinášet expertizu, kterou ministerstva nemají. Mají zastupovat skupiny, kterých se vládní rozhodnutí přímo týkají a někdy mají vládě velmi nepříjemně říct, že něco dělá špatně. A právě takové lidi si teď vláda potřebuje sama schvalovat, kontrolovat, vyhazovat. Takže vláda si nejprve vybere, kdo ji smí kritizovat a potom bude tvrdit, že má nezávislý poradní orgán. Je to absurdní. Takhle si skutečně nezávislost nepředstavuji. Spíš je to takové výběrové řízení na poslušnost.

Obávám se, že když tento krok zasadíme do kontextu posledních měsíců, nelze ho hodnotit izolovaně. Nejdřív přesun lidskoprávních agend, proti kterému protestovali samotní odborníci. Potom odchod desítek lidí z vládních rad. Pak návrh změn jednacího řádu vlády, které mají posílit postavení premiéra a současně omezit některé prvky transparentnosti. Mají osekat právě připomínky, nějaké to legislativní kolečko. A nyní možnost, aby si vláda jednotlivě schvalovala externí odborníky ve svých poradních orgánech. Tohle prostě jako není žádná série nahodilých manažerských rozhodnutí. Je to záměrný způsob řízení a záměrný způsob likvidace těchto agend.

Cíl je jasný, co nejvíce kontroly dovnitř a co nejméně nezávislé kontroly zvenčí. Paní Tünde Bartha evidentně považuje Úřad vlády za instituci, kterou je potřeba řídit jako firmu. Možná by jí někdo ale měl připomenout, že Česká republika není holding a lidská práva nejsou firemní oddělení, které lze přestěhovat o patro níž, sloučit s jiným útvarem a propustit lidi, kteří příliš komplikují řízení.

Demokratický stát potřebuje instituce, které nejsou pohodlné. Potřebuje odborníky, kteří nejsou poslušní. Potřebuje poradní orgány, ve kterých nesedí jen lidé, které si předem schválila vláda a kteří budou loajální až na půdu.

Proto chci, aby sem přišel premiér Andrej Babiš a klidně ať vezme paní ředitelku Tünde Bartha a vysvětlí nám, proč má vláda schvalovat jednotlivé odborníky ve svých poradních orgánech, jaká budou kritéria tohoto schvalování? Bude možné nominovaného zástupce odborné organizace odmítnout? Bude muset vláda takové odmítnutí zdůvodnit? Co se stane se současnými členy, jejichž životopisy si nyní vláda vyžádala? Týká se revize všech poradních orgánů vlády? Jak chce vláda garantovat, že z jejích odborných rad se postupně nestanou jen sbory lidí, které považuje za politicky přijatelné a loajální.

Chtěla bych také vidět, kde přesně skončí tato údajná optimalizace, protože před třemi měsíci jsme slyšeli, že se lidskoprávní agenda neoslabuje. Dnes už je mimo Úřad vlády. Desítky odborníků odešly a zbývající mají posílat vládě životopisy ke schválení. Tak bych tedy velmi ráda věděla, když tedy tohle je posílení lidskoprávní agendy, jak by vypadalo to oslabení.

Proto navrhuji zařazení tohoto bodu, který tedy se nazývá Likvidace lidskoprávní agendy na Úřadu vlády pokračuje, jako druhý bod tohoto programu. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní je přihlášena paní poslankyně Jana Patková, a než přijde, mám tady omluvu, od 15 hodin do 18 hodin ze zdravotních důvodů je omluvena paní poslankyně Irena Němcová. Máte slovo.

Poslankyně Jana Patková: Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, vážené kolegyně, dobrý den, vážení kolegové, pojďme se teď pro změnu pobavit o suchu.

Zažili jsme extrémně, srážkově podprůměrné jaro a i velkou část léta. Teploty hned několikrát vystoupaly na 40 stupňů Celsia. Viděli jsme, jak naše krajina začíná postupně připomínat spíše suchou step. A věděli jsme to dopředu všichni, tedy až na vládu.

Pan premiér si až na konci léta všiml, že je sucho a začal se modlit k Jezulátku za déšť. Motoristé se lidem cynicky vysmívali, že v zimě je zima a v létě horko. Přitom letošní extrémně teplé léto ukázalo, že pan ministr Macinka nezrušil mávnutím kouzelného proutku klimatickou krizi. Příroda totiž jeho tiskové konference nesleduje. Toto arogantní popírání reality nás dohnalo. Bohužel to odnášejí ti, kteří se sami bránit nemohou, a ti, kteří nemají volební právo. Zatímco my tady v sále si můžeme pustit klimatizaci nebo nalít skleničku vody z kohoutku, venku probíhal a stále ještě probíhá doslova boj o přežití. Mluvím o zvířatech, ale i o rostlinách, které se staly tichými a neviditelnými oběťmi vládní ignorace.

Zkuste si představit, co se v létě dělo v naší přírodě. Plošně vysychaly potoky a tůně. Zvířata v lesích doslova umírala žízní, protože přišla o své přirozené zdroje vody. Kriticky ohrožené druhy obojživelníků ztratily místa pro rozmnožování. Záchranné stanice po celé republice přes léto kolabovaly pod náporem dehydratovaných a vysílených živočichů.

Proto se pana premiéra a pánů ministrů ptám, kde byl nějaký krizový plán? Kde byla okamžitá podpora záchranných stanic? Nikde. Nechali jste v tom ochránce zvířat i dobrovolníky úplně samotné. A pokud si někdo myslí, že sucho znamená jen zažloutlé trávníky v parcích, ať se jde podívat za našimi zemědělci. Víte, co se právě teď děje kvůli suchu? Že chybí krmivo a pastviny jsou vysušené na prach. Chovatelé stojí před tragickou volbou. Jsou nuceni posílat zvířata předčasně na jatka, protože je jednoduše nemají čím nakrmit. ***