Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.30 hodin)
(pokračuje Martin Šmída)
Proto se vlády ptám na těchto několik konkrétních věcí: Kolik peněz dnes stát skutečně dává na opatření, která zvyšují schopnost krajiny zadržovat vodu? Kolik z toho jde přímo do zemědělské krajiny? Kolik jde na státní pozemkové úpravy, které mají tu schopnost zakládat ty krajinné prvky, které tu vodu zadržují? Kolik peněz jde na obnovu mokřadů, tůní, remízků a revitalizaci vodních toků? A jak chce vláda pomoct obcím, jejichž lokální zdroje vysychají? Jak chce vláda chránit zásoby podzemní vody? A především jaký je konkrétní plán pro zvýšení vodní bezpečnosti České republiky? Protože jestli máme každý rok jenom čekat, jestli konečně zase zaprší a potom řešit škody, tak toto není strategie, to je hašení požáru. Veřejné peníze mají především směřovat do prevence, do zdravé krajiny, ne do sanace škod, kterým můžeme a musíme předcházet.
Sucho není samozřejmě ten jediný problém. Velký problém způsobily právě i ta rekordní vedra. Na to jsme taky upozorňovali včas. Zařazovali jsme bod na schůzi, interpelovali jsme, pořádali jsme tiskové konference. Mohli jste krásně využít situace, kdy jsme část té práce udělali za vás. A vedra i sucha pak jednoznačně souvisí s postupující klimatickou změnou, kterou kvůli jejím extrémním projevům a škodám, které působí, nazýváme klimatickou krizí. Alespoň tedy my příčetní, kteří ji nepopíráme.
Já velmi doporučuji videa Daniela Kortuse, kde výroky Motoristů rozebírá dopodrobna. Na jednu stranu je to velmi zábavné, na tu druhou stranu je to však spíš smutné, když si uvědomíte, že tito lidé mají skutečnou odpovědnost za klimatickou politiku našeho státu a zastupují náš stát v této oblasti i navenek. Co si potom o nás pomyslí v zahraničí? Vždyť je to taková ostuda.
To je součást problému. Když nejste schopni si přiznat ani existenci toho problému, neidentifikujete pravdivě jeho příčiny, těžko se vám podaří efektivně a správně popasovat se i s jeho důsledky. A nechci ani připomínat to hlasování o rezoluci OSN ve smyslu všichni jsou blázni jenom my jsme letadlo. Ne, pane ministře Macinko, všichni nejsou blázni. Nevím, kdo je letadlo.
Tady máme neřešená vedra, neřešené sucho, popírání klimatické krize a místo toho máme modlení k Jezulátku a vysmívání se lidem, kteří extrémními vedry trpí – de facto vysmívání se těm obětem těchto veder – zlehčování situace, dělání mrtvého brouka a strkání hlavy do písku. Tohle není vláda, která se stará o lidi nebo o krajinu našich českých zemí. Toto je vláda, která nenaslouchá odborníkům, expertům a vědcům. Tato vláda nemá nastavené správné priority. Její prioritou je krmení Agrofertu, populismus a kulturní války.
Proto navrhuji zařazení tohoto bodu jako prvního na jednání Poslanecké sněmovny. Protože voda není jen otázka životního prostředí. Je to otázka zemědělství, lesů, obcí, ale i potravinové bezpečnosti a v konečném důsledku bezpečnosti celé České republiky. Protože vedro není jen číslo na teploměru, ale jde o ochranu a pomoc lidem, kteří si neumí v těchto extrémních časech pomoct sami.
Takže co bude dál? Budeme jen čekat na další rok, kdy zase budou vysychat studny, řeky, lesy a zemědělská půda? Jestli i v příštím roce v extrémních vedrech vláda nechá bez pomoci umírat lidi, to je vážně pěkně zvrhlá důchodová reforma. A popírání není řešení.
Vyzývám vládu: Naslouchejte vědcům, naslouchejte odborníkům, naslouchejte vlastním státním adaptačním strategiím a už něco dělejte a dělejte to včas. Nerad bych za rok tento projev opakoval. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji a nyní přihláška paní poslankyně Venduly Svobodové.
Máte slovo.
Poslankyně Vendula Svobodová: Děkuji za slovo. Já tady mám tedy dva body.
Ten první se týká sjednocení období platby zdravotního a důchodového pojištění pro pečující OSVČ na vedlejší činnosti. Já tady právě navrhuju to sjednocení, protože u důchodového pojištění je pro OSVČ na vedlejší činnosti.. Oni platí do 4 let věku dítěte a u zdravotního je to do 7 let. Můžou být právě na té vedlejší činnosti. Tak, abych byla srozumitelná.
Přičemž těch sedm let více odpovídá náročnosti a nepředvídatelnosti péče o dítě v tom daném věku a rozvinout v té době podnikání na nějakou odpovídající úroveň je velmi náročné. A přitom, pojďme si říct, proč řada těch žen – a když říkám žen, myslím i rodičů, berte to jako ekvivalent, nicméně budu používat slovo žen – takže proč řada těch žen začíná podnikat v době, kdy se jim narodí dítě. A je to právě flexibilita, kterou jim nedokáže nabídnout zaměstnavatel, a zároveň jisté finanční zvýhodnění, to jsou právě ty snížené odvody po určitou dobu – po ty 4 a 7 let. A právě tyto výhody jim to podnikání v té době přináší. Ale samozřejmě je to vykoupeno i kapacitou, se kterou se ti pečující rodiče tomu podnikání mohou věnovat.
Taky si můžeme říct, že i pro stát je výhodnější, když nechá rodinu vydělat tak, jak je právě schopná si vydělat, když jim nehází klacky pod nohy a uvolní právě možnost, aby se o sebe postarali sami, pokud toho jsou schopni. Protože rodina, která není 3 a více let odkázaná pouze na jednu výplatu, pošle zase zpátky do ekonomiky více peněz, pošle je zpátky do toho oběhu.
Jak tady některé moje kolegyně mámy vědí, tak když mají něco navíc, tak spíš než sobě by si něco koupily, tak koupí něco tomu dítěti. A tam skutečně můžete nakupovat nekonečně dlouho, protože tam ty kapacity jsou neomezené. Existuje milion věcí, které můžete dítěti dopřát a rádi mu to dopřejete.
Zároveň rodina, která není závislá na jednom příjmu dlouhodobě, je schopná snáz složit nějaký základ na hypotéku, takže i dosáhne na bydlení. Takže tohle podnikání by skutečně stát měl podporovat.
Právě v českých právních předpisech sledujeme tento nesoulad, nesoulad mezi pravidly pro vedlejší činnost u těch jednotlivých pojištění – u toho důchodového a zdravotního, jak už jsem říkala. Když podnikáte, tak od čtyř let dítěte platíte odvody u důchodového pojištění, jako když podnikáte naplno, jste na té hlavní činnosti. Ale všichni víme, že to čtyřleté dítě vám úplně naplno podnikat nedovolí.
U toho zdravotního pojištění platí hranice sedmi let. To je doba, kdy už to dítě dáváte do školy, ty ruce se vám trošku víc uvolní. A tam už skutečně můžeme mluvit o tom, že to podnikání začíná dávat větší smysl.
Ten návrh můj sleduje legitimní cíl podpory rodičů, kteří při osobní péči o dítě vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a jde o odstranění skokových odvodových bariér při návratu k vyšší ekonomické aktivitě. Ty použité prostředky jsou přiměřené, protože zvýhodnění je věcně vázáno na objektivně zjistitelnou dobu osobní péče, je časově omezeno. Těžko by se to nějakým způsobem zneužívalo.
Tenhle návrh zlepšuje podmínky pro rodiče, kteří volí podnikání jako flexibilní formu ekonomické aktivity při péči o dítě, a umožňuje postupné navyšování rozsahu výdělečné činnosti bez okamžitého skokového nárůstu minimálních odvodů a snižuje i motivaci k neformálním přivýdělkům mimo evidované ekonomické vztahy.
Tím druhotným efektem může být i posílení ekonomické aktivity zejména u rodičů malých dětí, typicky matek, jejichž návrat na trh práce bývá omezen dostupností péče o děti, a organizací předškolní nebo raně školní docházky. Víme, že s tím v některých regionech je velký problém, takže ti rodiče ani pracovat nemohou, i kdyby chtěli. A na to ta data máme, že skutečně chtějí pracovat, nicméně není jim to nějakým způsobem umožněno.
Tento můj návrh nenahrazuje kapacitní politiku v oblasti péče o děti, ale odstraňuje jednu z odvodových překážek, která tuto strukturální situaci pro pečující OSVČ zhoršuje. A z toho důvodu právě navrhuji sjednocení doby, po kterou lze považovat činnost u OSVČ za vedlejší, u obou dvou pojištění stejně, a to na sedm let věku dítěte.
Proto navrhuji tento bod s názvem, ještě jednou to tedy přečtu, Sjednocení období platby zdravotního a důchodového pojištění pro pečující OSVČ na vedlejší činnosti jako první bod tohoto programu. ***
