Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.20 hodin)
(pokračuje Martin Šmída)
My dnes máme platnou protierozní vyhlášku, kterou by bylo záhodno v nastalé situaci spíš ještě zpřísnit a důsledně dohlížet na její plnění. Místo toho má vláda v programu její zmírnění, čili přesně opačně, než jak by bylo potřeba.
Slyšeli jsme jedno velké téma, a to je budování přehrad. To je jistě důležitá součást všech těch opatření. Přehrada může být užitečná. Pomáhá totiž průtokům v řekách tolik důležitým pro průmyslové podniky na jejím toku, které potřebují nějaký proud v té řece, aby mohly vypouštět odpadní látky. Třeba u nás na řece Bečvě je takových podniků hned několik, namátkou třeba Deza nebo Precheza a další.
Ovšem přehrada může plnit i protipovodňovou funkci, ovšem paradoxně právě takzvané bleskové povodně, které vznikají tím, že spadne velké množství srážek na konkrétním místě a ta voda se nedokáže vsáknout, tak ty právě souvisí se suchem a ty vznikají lokálně, a to právě často kvůli nedobrému hospodaření na zemědělské půdě. A tam ty přehrady pomohou těžko, protože nemohou být úplně všude. Tam prostě je potřeba dobře hospodařit v krajině.
Pokud nezačneme zadržovat vodu v místě, kam dopadá, tedy na těch polích, na těch loukách, v těch lesích, tak v těch přehradách potom budeme jímat nejenom tu spadlou vodu, ale bohužel i tu úrodnou půdu. Protože tam, kde krajina není odolná, tak tam tu půdu ztrácí. A to jsou ztráty na hodnotě té půdy, které jdou rovněž do miliard.
Čili my můžeme použít právě ty peníze na opatření přesně tohoto typu, abychom neztráceli tu kvalitní úrodnou půdu, a to je ve skutečnosti investice, protože pokud to neuděláme, tak ta úrodná půda nám prostě steče do nějakých řek, případně do nějakých nádrží, a už nám nebude moci posloužit právě k pěstování potravin.
Ještě je tu jedna věc, na kterou se často zapomíná, a přitom zajišťuje pitnou vodu pro takřka polovinu našich obyvatel, a to je podzemní voda. Jakkoliv velká průtrž vodní nám zásoby podzemní vody nedoplní. Ty se doplňují měsíce a roky. Když necháme vodu rychle odtéct, tak máme problém, který se nedá vyřešit tím, že zase zaprší.
Věřím, že není potřeba opakovat znovu všechna ta opatření, která by skutečně pomohla, protože ta opatření jsou známá, máme je v těch adaptačních strategiích, stačí je jenom realizovat.
A tak se musím ptát, kam vláda skutečně dává peníze a svou politickou energii, protože zatímco nám vysychá krajina, tak vláda se zabývá projekty, které s řešením klimatické změny a sucha prakticky nic společného nemají. A tím typickým příkladem je například plánovaný plavební stupeň v Děčíně. Na první pohled se může zdát, že to souvisí, ale opak je pravdou. Takový miliardový projekt z betonu, který má udržovat motoristickou představu o plavbě po Labi, kde stejně není voda a neřeší to absolutně vůbec žádný problém se suchem, nepomůže to ani zemědělcům, kterým vysychá půda, nedoplní to podzemní vody, neobnoví to žádné mokřady, nepomůže to biodiverzitě, nepomůže to nijak schopnosti krajiny zadržovat vodu. Tak se ptám, tohle je opravdu to, co má být teď prioritou, kvůli čemu se scházejí ministři v době mimořádného sucha? Plavební stupeň na řece, ve které stejně není voda.
Ostatně už před víc než měsícem jsem interpeloval vládu ve věci připravenosti na dopady klimatické změny a místo konkrétních odpovědí jsem dostal pouze obecná ujištění, že vláda na řešení pracuje. Ale jak?
Stejně tak jsem interpeloval ministra Červeného kvůli plavebnímu stupni. Tam jsem se ptal na konkrétní náklady, na klimatické dopady, na smysluplnost toho projektu. A opět místo jasných odpovědí pouze obecná ujištění, že všechno bude zcela standardní.
Ze strany Motoristů jsem interpeloval rovněž pana Macinku, proč on jako jediný ministr zahraničí ze všech států Evropské unie nehlasoval o klimatické rezoluci OSN.
V této vládě sedí ideologicky zaslepení lidé, kteří buď nechápou nebo úmyslně nechtějí řešit dopady klimatické změny. A my jsme vám to říkali, a včas.
Ještě jednou k té metodě, kterou pan premiér zvolil krom modlení k Jezulátku. Tak ve slavném seriálu Jistě, pane ministře, se říká velká pravda, že když chcete nějaký problém spolehlivě zamést pod koberec, založte k tomu komisi. Komise pro sucho ovšem už existovala, takže přišla na řadu koalice pro sucho. Ta už navíc jednou existovala a jedním z jejích výstupů bylo právě založení té komise pro sucho. Zdá se vám, že se točíme v kruhu? Tak to se vám nezdá. Takže už máme komisi, máme i koalici. Tak co bude dál? Založíme asociaci pro sucho, nebo komoru pro sucho, nebo klub, nebo spolek přátel sucha, tedy nepřátel sucha, nebo konfederaci nebo konkláve, nebo co ještě bude pan premiér zakládat, aby vytvořil dojem, že něco řeší, i když to ve skutečnosti vůbec neřeší?
Andrej Babiš si teď sestavuje národní koalici pro boj se suchem, protože se snaží vytvořit dojem, že si konečně všiml, že sucho je problém. A koho si tam povolal? Bývalého ministra životního prostředí za ANO Richarda Brabce, vrchního zametače kauz pod koberec. My z Olomouckého kraje jsme totiž na kauzu Bečva nezapomněli. Vzpomínáte, že viník bude nalezen do několika dnů? A jak se vylévaly ty vybrané vzorky od rybářů? My si to pamatujeme.
Navíc tu máme Ministerstvo životního prostředí, které má být přirozeným lídrem adaptace na změnu klimatu a místo toho se vytváří nějaká paralelní struktura. Proč to tedy nevede Ministerstvo životního prostředí? Protože ho vedou Motoristé? Strana, která klimatickou změnu ideologicky zpochybňuje, která se vysmívá adaptační politice. Ministerstvo používá jako zaopatřovací ústav pro své neúspěšné kandidáty a různé motoristické influencery a místo odborného řešení nabízí kulturní války, vysmívání, urážení lidí, dětinskost a amatérismus. Taková strana má dnes odpovědnost za rezort, který má českou krajinu na sucho připravovat.
To už není otázka politického názoru. To je otázka elementární kompetence, když člověk, který má řídit Ministerstvo životního prostředí, není schopen nebo ochoten řešit největší výzvy, které tento rezort čekají a snaží se ten problém jenom obejít. Jenomže sucho nejde obejít, voda si na koaliční smlouvu nehraje a já bych byl mnohem raději, kdybychom ty peníze dali do zdravé půdy, do obnovy krajiny, do mokřadů, tůní, do revitalizací toků, do opatření, která pomohou zvýšit odolnost krajiny, protože voda, která nám po dešti uteče z krajiny pryč, ta už nám moc nepomůže. Ta pomůže těm průmyslovým podnikům, co vypouštějí odpadní látky do řek a beton, který postavíme někde u Labe, ten nám nepomůže rovněž.
Tohle je podle mě podstata celé té navrhované debaty. My už nepotřebujeme slyšet, že sucho je problém. To už dávno víme. Nepotřebujeme slyšet zvolání, že musíme být připraveni. To víme taky. My potřebujeme vědět, co konkrétního tahle vláda udělá a kdy to udělá. ***
