Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

A ta produkce sektoru citelně posílila a trh vlastně stabilně rostl. Ano, hlavním tahounem byly hlavně veřejné investice, infrastruktura, ale prostě české stavebnictví rostlo o přibližně 10 procent a obor si udržuje stabilitu a mírný růst. Taktéž není pravda a je to dokladováno čísly České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, že 82 projektů získá stavební povolení do jednoho roku a více než 40 procent do šesti měsíců. Každý, kdo z vás kdy co realizoval, kdy někdy něco realizoval, tak prostě jasně ví, že délka řízení se často liší prostě od projektu, od jeho rozsahu, lokality i složitosti. A ano, v případech, kdy jste například v centru velkého města, kde územní plán říká, že daná lokalita má nějaké jiné určení, než kam ten váš projekt směřuje, tak je jasné, že to prostě dlouhou dobu trvá, že je jasné, že musíte vyřešit téma změny územního plánu, vyřešit majetkoprávní věci, domluvit se s připojením síťové infrastruktury. A je to prostě úplně jiná situace, než když prostě chcete stavět nějakou chatu někde u lesa. To jsou věci, který prostě jsou, kdo nekdy co postavil – a moje zkušenosti jsou opravdu dlouholeté, tak ten rozdíl je tam opravdu velký. A házet ty věci všechny do jednoho koše prostě není pravda.

Na začátku bych ale ještě chtěl vyjasnit, že, a tam i směřují i připomínky starostů, že nikdo nechce, aby se v České republice stavělo pomalu. To je opravdu podsouvání věcí, které nejsou pravda. Nikdo nechce, aby občan, který chce postavit rodinný dům, čekal měsíce nebo roky v nejistotě. Nikdo z nás nechce, aby obec, která potřebuje školu, školku, kanalizaci, vodovod, dostupné bydlení nebo dopravní stavbu, tak aby narážela na nějaký nefunkční systém. Ale zase si uvědomme a to, co tento návrh absolutně popírá, je vyhodnocení těch mnohdy pravých příčin toho, proč to někdy nefunguje vlastně tak rychle, jak bychom si přáli. Že prostě tím, že nebyly jasné analýzy, které by jasně ukázaly dlouhodobý problém a to je nedostatek kvalifikovaného personálu na stavebních úřadech. Sám jsem oslovil mnoho, mnoho stavebních úřadů, aby ta odpověď byla prostě unisono, to, že jim chybí lidé, a proto některé věci nemohou jít tak rychle, jak by si třeba oni vlastně představovali. Tedy ty příčiny, které tady jsou, tak tím, že je to tady, jak již bylo řečeno mými předřečníky, hrnuto buldozerem, tak prostě na ně se opravdu zapomíná.

A to, co mi na tom opravdu velmi vadí, je opravdu ta forma, jakou cestou se tedy předkladatelé vlastně snaží snaží jít. Já si spíš myslím, že naopak ten společný politický cíl máme prostě společný, a to si myslím, že skrze celé politické spektrum, že prostě chceme, aby se v České republice stavělo rychle, jednodušeji, kvalitněji a předvídatelněji. A myslím si, že všichni chceme, aby pravidla byla srozumitelná a aby úřady rozhodovaly včas. Ale opět říkám, že tomu určitě nepomůže ta předložená novela, protože to, že není dořešena řada věcí, řada výkladů, tak prostě nějaká srozumitelnost, o nějaké srozumitelnosti tady prostě nemůže být ani řeč. Prostě je to manažersky opravdu ohromně odfláknuté a tady by mě opravdu osobně velmi zajímalo, kdo tady za to ve finále ponese tu manažerskou odpovědnost politickou, pokud se a já to riziko cítím velmi silně, tady za nějaký čas setkáme a uvidíme, že ty věci, tak jak se ten vzdušný zámek namaloval, tak prostě nefungují. Já si to nepřeji, ale legitimně jako zástupce opozice si myslím, že je důležité tuhletu otázku položit. Pokud tento zákon nebude fungovat, kdo z toho tedy vyvodí tu patřičnou politickou odpovědnost?

Ten návrh, který podle celé řady odborných stanovisek neřeší skutečné problémy pomalého povolování, ale právě otevírá desítky nových problémů. Návrh, který slibuje jednoduchost, ale podle mého názoru přináší velkou nejistotu. Návrh, který slibuje rychlost, ale může vyvolat chaos a který slibuje lepší fungování státu, ale může rozbít fungující části veřejné správy v území. Navíc v kombinaci se změnou služebního zákona je to prostě určité smrtící kombo, které může celkem významně negativně ovlivnit právě ten přenesený výkon státní správy v území. Toho já se bojím a tu obavu mám opravdu legitimní, protože to celé je ohromně nepřipravené.

Podle mě to není odpovědná reforma, je to takový experiment s takto zásadním zákonem, s obcemi, úřady, vlastníky, projektanty, si myslím, že prostě nemůžeme dovolit. A všechno to ale opakuji znovu a ještě to několikrát zopakuji, vychází z toho, že se prostě obešly ty základní kvalitativní standardy, jak by zákony prostě měly vznikat. Ano, a bylo tady řečeno, a je to pravda, že ústava toto umožňuje, ale nemyslím si, že v tomto případě je to šťastné, že prostě ta připomínková řízení mají svůj smysl A taktéž mohu souhlasit s paní zpravodajkou Ožanovou ve smyslu toho, že to bude boj o razítka. Je to tak, má pravdu Má, v v tomto případě to podepisuji. Ale od toho jsou tady politici, aby dokázali prostě krok za krokem ten boj vybojovat, dokázat bouchnout i do stolu a stát si za svým, ale ne touto formou. To, že to jde formou poslaneckého návrhu zákona a ta debata prostě neprobíhá adekvátně a profesionálně, tak jak by jít měla.

Já v tom zákonu vidím několik rovin, které a jak říkám, vystupuji k tomu touto formou naposledy, několik rovin, které ale chci zmínit, aby opravdu nezapadly a aby před konečným hlasováním ve třetím čtení jsme si ty roviny uvědomili a podle toho tedy se i zachovali při tom hlasování, kde já ještě avizuji, že budu navrhovat, aby tento tisk byl navrácen do druhého čtení a aby ty věci právě s ohledem na jejich kvalitu byly patřičně vypořádány.

No tedy ty jednotlivé roviny. Tou první rovinou je podle mě rovina procedurální. Takto zásadní změna nemá být projednávána tímto způsobem, už jsem to zmínil i argumentoval. Nemá být tlačena přes Poslaneckou sněmovnu jako poslanecký návrh nebo v podobě rozsáhlého komplexního pozměňovacího návrhu bez skutečného standardního legislativního procesu. Nemá obcházet řádné připomínkové řízení. Nemá se schvalovat ve spěchu v situaci, kdy samotní aktéři v území říkají, že nebyli dostatečně slyšeni. Že připomínky nebyly vypořádány a přechodná ustanovení nejsou připravena a že dopady nejsou dostatečně vyčísleny.

Stavební zákon není zákon, který se týká pouze jedné úzké agendy. Jak samozřejmě víte, tak se dotýká více jak 40 zákonů a ten rozsah je opravdu opravdu velký. Ten zákon se dotýká každé jednotlivé obce, každého města, každého kraje, dotýká se veřejné infrastruktury, bydlení, dopravy, životního prostředí, památkové péče a mohl bych pokračovat. Prostě podnikání, každodenního života lidí a to opravdu chce a někdy a chápu, že ten buldozerový přístup je někomu blízký, ale tohleto opravdu chce mnohdy čas, aby to nenadělalo více škody než užitku. Takový zákon se opravdu má dělat poctivě, odborně a s respektem ke všem, kdo s ním budou muset pracovat. To je ta první rovina.

Ta druhá rovina, kterou chci připomenout, je rovina institucionální. Návrh znovu zásadně mění organizaci stavební správy. Vytváří nové úřady, přesouvá agendy, zaměstnance, archivy, kompetence. A dělá to v situaci, kdy stavební úřady, obce i kraje mají za sebou předchozí změny. Ty věci si nějakým způsobem sedly někde rychleji, někde ne, ale s ohledem na to, s jakými zdroji ty úřady pracují, tak si myslím, že někdy nechat usednout prach je ku prospěchu věci a ne ho znovu rozvířit další změnou a vyvolávat další nějakou nejistotu nebo chaos.

Myslím si, že špatně dopadne, když stát připraví velkou změnu na papíře a potom se ukáže, že na ni nejsou lidé, metodika, data, peníze, ani funkční informační systémy. A to je přesně tahleta situace. Prostě nejsou na to ti lidi připraveni. Státní rozpočet s tím nepočítá, i když uvidíme návrh státního rozpočtu na rok 2027, mimochodem připravován tou samou metodou jako v předchozích letech, ač v předchozí době byla paní ministryní Schillerovou tato metoda kritizována, ale ta metoda je stejná. Ale to je úplně na jiné téma. Uvidíme, jestli na to budou patřičné prostředky.

Ale i je tady nevypořádána řada opravdu těch zásadních praktických věcí, na kterých každá takováhle změna stojí. Tedy na prostorech, na archivech, na informačních systémech, na tom i čím ti lidé budou jezdit, jak to bude fungovat. Tohle všechno prostě není připraveno. Prostě ta rovina institucionální je v tomto případě podle mě ohromně odfláknutá a ohromně nepřipravená.

Podle mě není pravda, že když v zákoně napíšeme, že se agenda přesouvá, tak se automaticky přesunou i odborníci. To tak prostě nefunguje. Prostě to všechno chce nějaký čas a nějakou manažerskou přípravu. Prostě ta odbornost se nedá přesunout a provést nějakou změnou paragrafu, jedním hlasováním. Tak to prostě v praxi v praxi nefunguje. Přece jenom ti úředníci, kteří dnes na obci nebo na kraji řeší vodu, lesy, ochranu přírody, zemědělskou půdu nebo památky, tak to prostě nejsou nějaké položky v tabulce, v excelovské tabulce, kterou jednou přesunete tam a podruhé onam.

Ti lidé samozřejmě na to mají navázaný nějaký svůj osobní život. Ty lidi nemůžeme přesunout jen tak z kolonky do kolonky. A ti lidé mnohdy, . A kdo tu agendu trochu zná zblízka, tak ví, že ti lidé mají na starosti i více jiných agend, hlavně pak na těch menších úřadech. A to nejsou jenom ty úřady na těch dvojkových úřadech, ale i na těch oerpéčkách kumulují ti lidé prostě více agend, znají území, mají místní souvislost, znají konkrétní problémy a ta jejich odbornost taky vzniká za nějakou dobu. ***